Když se v letech 2005-2006 začali postupně během tzv. revoluce generálů prosazovat ve Spojených státech zastánci konceptu counterinsurgency (COIN) jedním z nejvýznamnějších kroků bylo sepsání Field Manualu pro pěchotu a námořní pěchotu. Tato kniha přehledně popisuje základní pravidla pro boj s povstalci vycházející z historických zkušenností, s cílem především vyřešit konflikt v Iráku.
Utlumit násilí se díky změně strategie, kterou dokázali prosadit především generál Petraeus, generál Odierno, plukovník H. R. McMaster, ministr obrany Gates a další, včetně nekolika akademiků, relativně v krátkém čase podařilo. Na okraj, to neznamená, že utlumení násilí v Iráku splnilo původně vytyčené cíle – vytvoření stabilního a demokratického Iráku. Velikášské a idealistické představy artikulované před válkou a v prvních letech konfliktu totiž byly postupně opuštěny. Aplikace COIN byla úspěšná, ale politicky se situace příliš nezměnila a například uzavírání lokálních spojenectví a posilování tradiční role kmenů vedlo dalšímu oslabování centrální vlády v Bagdádu.
Po uklidnění situace v Iráku se generál Petraeus stal šéfem CENTCOMu, pod který spadá Střední východ, včetně Afghánistánu. Obecně se doufá, že to, co se Petraeusovi a mnoha dalším podařilo v Iráku, podaří se jim během relativně krátké doby i v Afghánistánu. A nový šéf sil NATO i amerických sil v oblasti generál Stanley McChrystal nenechal nikoho na pochybách, že hodlá nekompromisně aplikovat zásady COIN v Afghánistánu. Na prvním místě je přitom OCHRANA POPULACE. To je zásadní lekce, i proto McChrystal zpřísnil pravidla pro používání letecké síly, proto se zakládá mnohem více menších stanovišť, aby byli místní lidé chráněni před vydíráním ze strany Talibanu a Al Kajdy, proto vojáci více patrolují pěšky a stýkají se s místními obyvateli.
Lidé, kteří sloužili a pracovali v Afghánistánu vždy zdůrazňují jedno – nepřítel je velice schopný, nesmí se podceňovat, což mnohdy lidé v týle dělají. Vojáci o Talibancích a dalších skupinách, se kterými se střetávají, hovoří s úctou. Popisují, jak se dokáží učit na taktické úrovni, jací jsou to tvrdí bojovníci – s málem dokáží hodně – a obecně, že dokáží být rovnocenným protivníkem. Jistě, neplatí to zdaleka o všech povstalcích, ale přesto to tak je.
A Taliban se dokáže učit i na strategické úrovni, jak dokazuje zpráva zveřejněná Al Džazírou o tom, že představitel Talibanu Mulla Omar nechal vydat knihu o 13 kapitolách a 67 článcích (zde jsou z ní výňatky), která popisuje pravidla chování bojovníků Talibanu. Jedním z nejdůležitějších bodů se přesně shoduje s cílem zastánců COIN – chránit civilisty a tím si zajišťovat jejich podporu:
It talks of limiting suicide attacks, avoiding civilian casualties and winning the battle for hearts and minds of the local civilian population… Mullah Omar is quoted as saying that creating a new mujahideen group or battalion is forbidden. „If unofficial groups or irregular battalions refuse to join formal structure, they should be disbanded,“ Omar says. Individual Taliban commanders have so far had a fair degree of autonomy, often deciding what operations to conduct and how to run the territory that they control.
Zajímavé je, že povstalci mají omezit například sebevražedné útoky. Podobně důležitou změnou je výzva k zacházení se zajatci, kterým nesmí být ubližováno a ani nesmějí být vyměňováni za výkupné. O tom, jestli má být zajatec popraven, vyměněn za zajatce druhé strany nebo propuštěn, může rozhodnout pouze imám či jeho zástupce.
Jde o značný posun – snahu o větší centralizaci Talibanu a zároveň o poučení se z chyb minulosti, které vedly k likvidaci skupin hlásících se k Al Kajdě v Iráku. Nevybíravé chování k místní populaci, vraždění vesničanů a jejich vydírání totiž nakonec vedlo k tomu, že se kmeny obrátily proti teroristům, spojily se s Američany a teroristy zlikvidovaly či vyhnaly.
Mulla Omar se svou knihou pokouší zabránit témuž v Afhánistánu. Zvláště ve chvílích, kdy se mění strategie a chování spojeneckých sil. Mao Ce-tung říkal, že „povstalec je jako ryba v moři rolníků“. Jedině z podpory a pomoci místních může žít, získávat podporu a nakonec se stát tak silným, aby porazil nepřítele v konvenční bitvě. To je, pokud se člověk podívá do historie, cílem všech povstaleckých skupin. Ty procházejí několika fázemi, přičemž poslední je vždy stejná – konvenční bitva. Mao Ce-tung to dokázal, různá osvobozenecká hnutí v Africe dokázala totéž. Podpora obyvatelstva je proto klíčová – kdo ji má má strategickou výhodu. Bude teď zajímavé sledovat, jak bude probíhat „bitva o přízeň obyvatelstva v Afghánistánu“.
Povstalci mají výhodnu v tom, že dobře znají prostředí, protože jsou s ním spjati a patří k místním tradičním strukturám. Naopak „cizinci“ získávají podporu obyvatelstva komplikovaně, protože často (a to byl třeba případ Afhsánistánu po roce 2001) jsou v ně kladeny vysoké naděje, které se nedají splnit v takovém rozsahu a v tak krátké době, takže následuje deziluze. Co se týče Afghánistánu, oné deziluzi nahrála i nejasná strategie, nedostatek sil vyčleněných pro operaci a nejasné kompetence velení. Nopak výhodou spojenců jsou velké lidské i materiální zrdoje, které, pokud jsou využívány správně, mohou vést k získání podpory obavytelstva a k marginalizaci povstalců.
Druhou důležitou věcí, která se dá usuzovat z vydání kodexu chování pro bojovníky Talibanu je, že Mulla Omar má obavy z nové strategie spojenců – z aplikace COIN. Taliban se zřejmě obává, že jeho brutální chování k místnímu obyvatelstvu a zároveň změna chování Západu s cílem zajištění základních potřeb obyvatelstva, povede ke ztrátě podpory Afghánců, bez které hnutí nemůže existovat.
Důvod, proč se Taliban pouští do podobné věci není jenom změna strategie spojenců v Afghánistánu, ale dá se odhadovat, že i vývoj v Pákistánu, především v údolí Svát, odkud byl Taliban vyhnán za přispění místních kmenů, které měly (podobně jako v Iráku) fundamentalistů plné zuby. Nechci znít příliš optimisticky, situace v oblasti stále nevypadá dobře, ale je možné, že jde o náznak ztráty strategické iniciativy a rovnováhy a ta se, jak známo, ve válce získává zpět těžko. Ale vše je stále na začátku, takže je předčasné dělat jakékoli soudy.
Jednoduše řečeno, vydáním knihy Mulla Omar naznačuje, že má prolémy. Nejde pouze o podporu místního obyvatelstva, ale i o jednotnost skupin hlásících se k Talibanu. Problém je totiž v tom, že změnu strategie není možné aplikovat bez alespoň elementární míry jednotnosti. Proto jsou v textu zmínky o tom, že „pokud se skupiny mudžahedínů odmítnou spojit s formální strukturou, budou rozpuštěny.“ V tom mají spoejenci výhodu. Byť zdaleka ne všichni vojáci jsou příznivci COIN, dodržování pravidel se dá poměrně snadno restriktivně vynutit.
A nakonec malá poznámka, na kterou úplně neznám odpověď: do jaké míry souvisí vydání knihy s volbami, které se budou konat 20. srpna? Obecně se dá říct ano, ale projeví se to nějak ve volbách?
3 comments
3 Comments
pawluscha
29. 7. 2009, 17:42Skvele: bitvu o srdce Afghancu vedou vsechny strany. Tedy, vsechny… Afghansti policiste se dvakrat nesnazi. Viz tento text http://www.alarabiya.net/articles/2009/07/12/78542.html. Je pravdivy?
REPLYFrantišek Šulc
29. 7. 2009, 18:18Nedivil bych se, kdyby pravdivy byl. A je fakt, ze v mnoha ohledech jsou Talibanci schopnejsi nez afghanska policie. neni se cemu divit…
REPLYpawluscha
30. 7. 2009, 15:13Však víme :-)
REPLYAfghánský bonmot – vymysleli si ho vojáci -říká: nejschopnější rekruty bere armáda, ty horší zpravodajci. Co zbyde, jde k policii. V mnoha provinciích jsou v podstatě jen ochrankou guvernéra…