fbpx

Chybějící dílek v Rasmussenově proslovu

090803a-005

Nový generální tajemník NATO Anders Fogh Rasmussen; Foto NATO

NATO má od víkendu nového šéfa. Včera, v první pracovní den, absolvoval první veřejná vystoupení. Anders Fogh Rasmussen není v politice žádným nováčkém a vkládá se do něj hodně nadějí. A nutno říct, že toho na stole má více než dost – Afghánistán, Rusko, novou strategickou koncepci… Nic z toho neopoměl ve svém proslovu, který uvedl obligátně, zmínit:

It is often said that NATO is the most successful Alliance in history. That’s been true for 60 years, and it’s just as true today. NATO is doing more, in more places, than it ever has before. Because it is a family of nations that can trust and rely on each other, at any time, against any threat and in any weather. It is a community of democracies defending common values: freedom, peace, security. And NATO remains the ultimate insurance policy for almost 1 billion (actually 900 million) people in 28 countries. My intent, as NATO SG, is to make the most of this enormous capability: in our operations,; in our partnerships; and by transforming the way NATO does business. I want to see NATO reach its full potential as a pillar of global security.

Afghánistán samozřejmě zůstává i dle nového generálního tajemníka tím nejdůležitějším. Ostatně zvykli jsme si to slýchat od roku 2001 každou chvíli. To ale neznamená, že stokrát opakovaná pravda pomůže řešení reality. Rasmussen vyzval další organizace – OSN a EU – k větší pomoci. Jistě, mohly by dělat ještě více. Ale malé rýpnutí: dělají maximum všechny členské země NATO? Nikoli. Zároveň zmínil „afhánizaci“ konfliktu, ale zdůraznil, že to neznamená stažení:

Let me be clear. I say “LEAD” responsibility for the Afghans. NATO must and will be there in support. Let no Taliban propagandist try to sell my message as a run for the exit – it is not. We will support the Afghan people for as long as it takes – let me repeat that, for as long as it takes.

Pak přišlo na řadu obligátní Rusko a nutnost nahradit deset let starou strategii. Úvahy správným směrem. Rasmussen má taktéž nový tým (nový velitel sil v Afghánistánu generál McChrystal, nový velitel amerických sil v Evropě admirál Stavridis), který mu, alespoň snad v Afghánistánu, pomůže se zlepšením situace.

Co ovšem v proslovu chybělo, byl alespoň náznak kritiky členských zemí a změny vztahů uvnitř aliance. Za posledních dvacet let se aliance bezesporu v řadě ohledů proměnila. V mnoha dalších ovšem stále funguje jako studenoválečnický moloch. Pokud je snaha aplikovat radikální změnu strategie v Afghánistánu, pokud se proměňuje myšlení v Pentagonu i v dalších členských zemích aliance, je totéž nutné udělat s NATO jako organizací. A když hovořím o NATO, mám na mysli členské státy, nikoli primárně bruselský sekretariát.

Tradiční přístup: co se doma upeče, to se doma sní a aliance se zásadně nevyjadřuje k politice svých členů je špatný a NATO bude do budoucna pouze oslabovat. Jsou konkrétní věci, neméně důležité než Afghánistán, o kterých ovšem generální tajemník pomlčel. Například nekoordinovaná reakce členských států na krizi – škrty v investicích a některých kapacitách, které mohou v horizontu deseti let vytvořity „díry“ v celkových schopnostech aliance; nejstejnoměrný přístup k Afhgánistánu; nedostatečná reforma členských sil směrem k tolikrát do nebes vynášené (a obcházené) specializaci (to se týká středně velkých a malých zemí – zkrátka není možné mít vševojskové armády) atp.

Kapitolou samou o sobě, kterou až někdo rozetne by měl dostat velkou medaili, je Řecko a Turecko. Tyto dvě země, které mají jedny z největších výdajů v procentech HDP a velké armády přistupují k členství docela laxně. To se týká třeba reforem. Proč? Protože jsou v zajetí minulosti a zbrojí předevšm proti sobě (ťuk, ťuk, svět se fakt změnil…) A tak zatímco o pár tisíc kilometrů dál na východ s vážností sobě vlastní přesvědčujeme Indii a Pákistán, že nemají zbrojit proti sobě, ale investovat do jiných věcí, v rámci aliance toho nejsme schopni. Divné. Kdyby ale jenom divné, oslabuje to celé NATO a ostatní země před tím raději strkají hlavu do písku, protože pořád platí právo veta, a naštvaní Řekové či Turci, popřípadě obě země dohromady by mohly zablokovat alianci.

A tímto se pomalu dostávám k nové strategické koncepci. Organizace jako NATO by měla asi nějaký takový dokument mít, ale už dopředu se člověk musí děsit, co v něm bude. Zda to nebude jenom jeden z dalších bezzubých materiálů, kterých jsou vyprodukovány nejenom v mezinárodních organizacích, ale i jednotlivých státech, stohy (české strategické dokumenty jsou naprosto ukázkovým příkladem, ale o tom jindy). Zkušenost ve mě říká, že to ani jinak dopadnout nemůže, optimista ve mě občas překříží prsty a doufá…

Nový strategický dokument bude mít smysl pouze tehdy, pokud bude popisovat nejenom stávající a budoucí ohrožení a reakce na ně (jsem upřímně zvědav, jaké koncepty se do textu promítnou), ale pokud bude velká část věnována členům. Rozšířená aliance, tedy její členské země, musejí sami k sobě začít přistupovat mnohem razantněji. Je nunté vytvořit nový „set“ pravidel v rámci členství. Například, každý rok by měla být vypracována (veřejná!!!) studie, která zhodnotí pokrok či naopak neplnění závazků ze strany členských států, která zhodnotí aktivitu při misích, zhodnotí připravenost ozbrojených sil členských států, investiční politiky, výcvik atp. atd.

Afghánistán je problém, Rusko zajisté také, dialog ve Středomoří taktéž, Afrika taktéž, ale největším problémem jsou členské země. Zatímco aliance může přežít i stažení, respektive neúspěch v Afghánistánu, neidylické vztahy s Ruskem, nemůže přežít laxnost svých členů. A zvláště tolerovanou laxnost. Před Rasmussenem je toho hodně. Uspět a alianci skutečně posunout do 21. století může ale pouze v okamžiku, pokud bude odvaha a ochota přijít s netradičními přístupy nejen na jeho straně, ale i na straně reprezentací členských států. Jinak následující Rasmussenova slova už za nějakou dobu nemusejí platit:

L’OTAN est unique, parce qu’elle regroupe des pays qui partagent les mêmes valeurs fondamentales, ainsi que la capacité et la volonté de défendre ensemble ces valeurs. L’OTAN est une Alliance essentielle. Et je suis très honoré d’en être le Secrétaire général. Soyez assurés que je donnerai le meilleur de moi-même pour être à la hauteur de la tâche qui m’a été confiée.

Profilový obrázek
František Šulc
ADMINISTRATOR
PROFILE

Ďalší články

Leave a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked with *

Cancel reply

Nejnovější komentáře