Přehlídka několika generací amerických stíhacích letounů: vlevo letí F-86 Saberjet, vpravo P-51 Mustang, vepředu F-22 Raptor a na konci formace F-35 Joint Strike Fighter; Foto U.S. Navy photo - Mass Communication Specialist Seaman Joshua Nuzzo

Vít Střítecký je výzkumný pracovník Ústavu mezinárodních vztahů. Zabývá se především bezpečnostními otázkami. Toto je jeho první příspěvek na OWOP.

Na těchto stránkách se o událostech okolo schvalování obranného rozpočtu a jeho dopadů na program F-22 psalo už několikrát (zde, zde a zde). Tečku za celým procesem udělal Kongres v předposlední červencový den (ano, američtí zákonodárci činí důležitá rozhodnutí i v létě). A výsledek je vítězstvím pro prezidenta Obamu. Zákonodárci se nakonec zalekli veta pro celý rozpočet na obranu, kterým prezident vyhrožoval. Celá věc je natolik zajímavá, že stojí za to, abychom se k ní na OWOP ještě jednou vrátili.

Podle mnoha pozorovatelů byl prezidentův nátlak rozhodující a zákonodárci nechtěli kvůli sporu o F-22 riskovat neschválení celého rozpočtu. Pro ilustraci: obranný rozpočet počítá s 640,4 miliardami dolarů (když vidím to číslo, nemohu si to odpustit – EU v prosinci zveřejní data za rok 2008, ale je jisté, že celá EU investovala do obrany o více než polovinu prostředků méně než USA a zhruba třetinový procentní podíl k HDP), z čehož asi 128 miliard polknou války v Iráku a Afghánistánu. Z tohoto balíku mělo být do F-22 investováno pouze 1,75 miliardy. Prezident tak ustál významný střet s Kongresem, měl však neobvyklé spojence.

Poprvé za dobu trvání programu se za jeho pokračování nepostavilo letectvo ani výrobce Lockheed Martin. Jak připomíná server DefenceNews, důvod je zcela zřejmý – obě skupiny chtějí zachovat především program F-35 JSF, který pravděpodobně přesáhne částku 1 bilionu dolarů a stane se historicky největším zbrojním program v dějinách. Za několik let by tak mohly brázdit oblohu až 3000 F-35, které nejsou plánovány pouze pro americkou armádu.

Skutečností se tedy stane to, co tento blog již předvídal, tedy že vývoj F-22 se velmi pravděpodobně zastaví. Rozhodnutí amerických politiků však mohlo potěšit americké spojence. Japonsko, Austrálie či Izrael v minulosti již několikrát po USA požadovaly uvolnění této stíhačky pro export.

Neviditelný dravec měl vždy mnohé obdivovatele a zastánce. Na serveru Defence Industry Daily si můžete přečíst skvělé shrnutí parametrů letadla a debaty mezi kritiky a zastánci. Na první pohled zaujme úspěšnost F-22 ve zkušebních soubojích s F-15, která na cvičení Northern Edge 2006 dosáhla 108:0! Výsledky cvičení je třeba brát s určitou rezervou, protože jeho cílem určitě není ukázat, že nová dražší generace letadel v podstatě nepřevyšuje tu předchozí (podmínky cvičení jsou například výhodnější pro nové modely). Na druhou stranu v soubojích předchozích generací F-15 vs. F-5 dominovaly novější F-15 zhruba v poměru 8:1, což je poměr, který podle odborníků lze eliminovat vyšším počtem letadel.

Jak už tu bylo napsáno, kritici vidí letoun designovaný na studenoválečné vzdušné souboje jako příliš drahý (cena postupně klesá z částky kolem 150 milionů dolarů za kus, drahý je ale i provoz) a po zavedení F-35 do výzbrojei  jako zbytečný. Za pravdu jim dává skutečnost, že dravec se ještě neúčastnil žádné bojové operace, neboť není na rozdíl od F-35 designovaný na „malé války“. Strategický význam F-22 také snižuje jejich celkově malý počet (o tom se například hovoří ve studii RANDu, která dochází k závěru, že by americké a tchajwanské síly prohrály v leteckém souboji s Čínou).

Podle informací, které postupně pronikají na veřejnost, orientaci na tento typ konfliktu definitivně potvrdí další Quadrennial Defence Review (viz Pentagon goes hybrid (probably) a Hybridní tahoun Michèle A. Flournoy). Naposledy se na stránkách DefenceTech vyjádřil jeden z tvůrců tohoto zásadního dokumentu David Ochranek (původně dlouholetý výzkumník v RANDu) takto:

„I think there will be enough forces to handle a war on the Korean peninsula and against Iran at the same time.“ How that might happen is illustrated by the F-22 force that is expected to be capped at 186 [187 minus one destroyed in a crash]. „You don’t need F-22 for both simultaneous wars — just the biggest one,“ Ochmanek says. „With programmed modernization of the rest of the force — specifically the F-35 — it is deemed adequate to deal with other regional threats. The judgment was made that the mix was adequate.“