Ve výčtu důležitých hráčů mezinárodních vztahů tradičně nechybí Rusko a v posledních letech do něj bývá stále častěji zařazována Indie. Obě mocnosti spolu již po řadu desetiletí vedou intenzivní dialog, zahrnující širokou škálu kontaktů ve vojenské oblasti. Rusko mělo Indii v „hledáčku“ svých ambicí po celou druhou polovinu 19. a rozhodující část 20. století. V okamžiku, kdy si Rusové/Sověti uvědomili, že Indii nedokáží ovládnout, rozhodli se využít její, stále se zvyšující váhy pro posílení své vlastní pozice jak v regionálním, tak i globálním měřítku.

Podle informací zveřejněných v listu Rossijskaja Gazeta byl začátkem září uzavřen další z významných zbrojních obchodů. Tentokrát došlo k prodeji, přesněji řečeno k leasingovému prodeji (v průběhu 10 let indická strana zaplatí 650 milionů dolarů), ponorky s jaderným pohonem „Něrpa“.  Díky leasingové smlouvě tak Moskva i nadále může tvrdit, že jaderné ponorky Rusko buduje pouze pro své vlastní potřeby.

Ruské zdroje uvádějí, že se jedná o plavidlo třetí generace, které vychází z konstrukčního typu tzv. „projektu 971“ známého jako Ščuka B (Štika B). Ve výzbroji ponorky jsou torpéda „Škval“, rakety „Vodopad“ a raketová torpéda „Větěr“ a také střely s plochou dráhou letu  „Granat“ s doletem až 3 000 km. Ponorka má výtlak 12 770 tun, je schopna plout rychlostí 30 uzlů a potopit se do hloubky až 600 metrů. Posádka čítající 73 mužů je schopna samostatně operovat až 100 dní. Od roku 1984 bylo postaveno 15 plavidel tohoto typu.

List připomíná, že dříve, než bude plavidlo předáno indické straně, bude začleněno do ruského námořnictva. Rovněž zmiňuje skutečnost, že v době, kdy bylo plavidlo dokončováno, spustili Indové na vodu první jadernou ponorku vlastní konstrukce. Jedná se o raketonosnou ponorku „Arihant“, na jejíž palubě je 12 balistických raket.

В то самое время, когда „Нерпа“ завершала очередной этап заводских испытаний в Японском море, в судостроительном центре индийского города Вишакхапатнам (штат Андхра-Прадеш) спустили на воду первую самостоятельно построенную Индией атомную подводную лодку с 12 баллистическими ракетами. Ей дали имя Arihant – „Истребитель врагов“, а супруга индийского премьер-министра Гуршаран Каур, по существующей здесь традиции, прилюдно разбила  о борт кокосовый орех.

Rusko-indická vojenská spolupráce má dlouhou tradici. Když se Indie dostala v roce 1947 z pod britské nadvlády, stal se Sovětský svaz, jenž se v rétorické rovině hlásil k právu na sebeurčení (to aktivně podporoval s výjimkou své vlastní mocenské sféry) jedním z přirozených partnerů na mezinárodní scéně. Vzájemné kontakty byly posilovány socialistickou orientací indických politických elit (Moskvě kupodivu nevadilo, že se jednalo o socialismus labouristického typu) a deklaracemi principu nezúčastněnosti, jenž se stal úhelným kamenem indické zahraniční politiky s evidentně protibritským či antizápadním akcentem.

Díky diplomatické podpoře, kterou Sovětský svaz Indii poskytl během indicko-pákistánské války v roce 1971, byla podepsána Smlouva o míru, přátelství a vzájemné spolupráci. Ta z Indie učinila de facto klientský stát Moskvy. Indie se sice nikdy nestala satelitem, ale otevřením svých přístavů (a poskytnutím opravárenských kapacit) umožnila zintenzívnit sovětskou přítomnost v celém bazénu indického oceánu, či letecké zásobování severního Vietnamu během vietnamské války.

Nedílnou součástí kontaktů byla výměna vojenských informací sahající od úrovně vzdělávání důstojníků, přes spolupráci při tvorbě vojenské doktríny po školení personálu pro obsluhu zbraní a pochopitelně i jejich vlastní prodej. Ten byl tak intenzivní, že Indie měla více a novějších zbraní sovětské provenience, než komunistická Čína.

Intenzita zbrojních kontaktů mezi Moskvou a Dillí nebyla nikterak oslabena ani rozpadem Sovětského svazu, spíše naopak. Ekonomická krize, která v letech 1997/1998 Rusko velmi tvrdě postihla, byla důvodem, proč Moskva tak ochotně prodávala Indii i ty nejmodernější zbraně a technologie v celém spektru vojenské, či vojensky využitelné produkce.

K tradičním, v zásadě konvenčním položkám pro pozemní vojsko, letectvo a námořnictvo tak přibyly i komunikační prostředky, včetně využití těch rozmístěných ve vesmíru, raketové technologie a technika využívající jaderný pohon. Připočteme-li k tomu nesmírně výkonný segment indického IT průmyslu, rázem před sebou máme velmi zajímavou „rovnici“ kombinující spolehlivý a prověřený ruský „hardware“ se špičkovým indickým „softwarem“.