On War | On Peace

Foto army.cz

O možném konci tankové jednotky v Přáslavicích (což ministerstvo odmítlo, i když je otázka, zda to není odmítnutí pouze dočasné) jsem na OWOP psal zde a zde.  Tomáš Soušek nyní napsal rozsáhlý text v zářijovém ATM, který si stojí za to přečíst. A to nejenom kvůli úvahám o tom, jestli mají tanky ještě místo v moderním válečnictví, ale spíše kvůli stavu, ve kterém se tankové vojsko v ČR nachází a „pozornosti“, která je mu věnována. Je to bída, bída bída…

Na jednu stranu ministerstvo, ale třeba i poslanec Vidím hlasitě říkají: musíme mít vše, jsme přeci suverénní stát. Praxe je ovšem zcela odlišná:

Provozni limity tankoveho praporu se proto prakticky každym rokem snižuji, a to dosti radikalně. Napřiklad v roce 2004, kdy 73. tpr převzal prvnich 9 modernizovanych tanků, najel každy T-72M4 CZ v průměru vice než 800 km a vystřelil 68 ran plnou raži. O rok později už každy z 18 tanků najel průměrně jen 572 km a vystřelil 28 ran. V roce 2008 se pak průměrny ročni najezd jednoto T-72M4 CZ a tudiž i jedne posadky dostal na pouhych 167,5 km, přičemž každy tank vypalil v průměru jen 17 ran plnou raži. Ani limity pro letošni rok nejsou nijak přiznive, navic přislušnici tankoveho praporu se připravuji na nasazeni v roli pěši jednotky v ramci aliančniho uskupeni sil okamžite reakce NRF-14. Utvar tak ma stanoveno maximalně 250 km na jeden tank a jeden rok s tim, že dalšich 300 km mohou přidělit nadřizene stupně veleni. Letošni realita bude ovšem takova, že posadky 1. a 2. tankove roty najedou jen asi 75-100 km při vycviku zaměřenem na udrženi vycvičenosti specialisty… Pokud jde o střelby plnou raži, limit stanovuje 20 vystřelů na tank za rok, ovšem cely 73. tpr dostal na letošek jen 400 cvičnych nabojů raže 125 mm. V praxi se tudiž 1. a 2. tr budou tankistickemu vycviku věnovat pouze 2-3 tydny v roce, 3. tr pak zhruba o dva tydny dele. Je zcela jasne, že takoveto limity neumožňuji zvyšovani operačnich schopnosti tankoveho vojska a začinaji se už dostavat i pod uroveň nutnou pro proste udrženi schopnosti současnych. Podle odbornych odhadů by při kvalitnim vycviku musela jedna posadka najet alespoň 500 km ročně a vystřelit kolem 40-50 ran plnou raži. O takovych limitech si ale dnešni češti tankiste mohou nechat jen zdat.

Poněkud smutný popis. Je to důsledek neschopnosti rozhodnout se, co vlastně chci a přijmou odpovědnost za radikální kroky. Když člověk čte o tankistech z Přáslavic, několikrát ho napadne: dejte jim ránu z milosti, i přesto že tankové vojsko má v této zemi dlouhodoubou tradici, jak upozorňuje Tomáš Soušek. Tahle existence/neexistence je mnohem horší, než neexistence, řekl bych.

Tomáš v článku správně připomíná, že některé země nasazují tanky v Afghánistánu. Jistě, i české modernizované tanky, za které se utratily miliardy, by mohly být nasazeny v Afghánistánu. Šlo by asi ale o tak náročnou operaci, která by byla minimálně stejně komplikovaná, možná ještě komplikovanější než nasazení vrtulníků. A těžko říct, jakou by nasazení tanků mělo efektivitu. A 30 tanků na obranu ČR?

Zkrátka, čeští politici by měli přestat veřejnosti nalhávat, že ČR má a může mít vševojskovou armádu. Nemá. Má odevšeho (až na výjimky) zbytky. Proto, buď dejte tankistům dost prostředků, aby mohli cvičit a nebo řekněte: nemáme na to a tanky pro naši obranu nepotřebujeme. To, co se děje je mnohem horší a je to nefér nejenom vůči veřejnosti, která za svou bezpečnost platí nemalé částky a hlavně vůči lidem v Přáslavicích, kteří stále doufají, že se jednou situace zlepší, ale zatím se zhoršuje a zhoršuje.