Gruzínský voják omývá nosítka od krve; 11. srpna 2008; Foto F. Š.

Závěrečná zpráva Independent International Fact-Finding Mission, kterou ustavila Rada Evropské unie nevyznívá z hlediska budoucnosti Kavkazu příliš optimisticky. Má tisíc stránek a zabývá se především okolnostmi než vypukla loni v srpnu pětidenní válka, samotným konfliktem i událostmi poté. Podle závěrů válku začala Gruzie, když ze 7. na 8. srpna začala ostřelovat Cchinvali, metropoli Jižní Osetie, kterou po válce Rusko uznalo jako nezávislý stát. Jinak jde stále o součást gruzínského území, ale těžko říct, jestli někdy bude faktickou částí.

There is the question of whether the use of force by Georgia in South Ossetia, beginning with the shelling of Tskhinvali during the night of 7/8 August 2008, was justifiable under international law. It was not… It is not possible to accept that the shelling of Tskhinvali during much of the night with GRAD multiple rocket launchers (MRLS) and heavy artillery would satisfy the requirements of having been necessary and proportionate in order to defend those villages. It follows from the illegal character of the Georgian military assault that South Ossetian defensive action in response did conform to international law in terms of legitimate self-defence. However, any operations of South Ossetian forces outside of the purpose of repelling the Georgian armed attack, in particular acts perpetrated against ethnic Georgians inside and outside South Ossetia, must be considered as having violated International Humanitarian Law and in many cases also Human Rights Law.

Na všechno je ale nutné nahlížet v širším kontextu. Gruzínci nepochybně válku zahájili, ale Rusko může jenom těžko tvrdit, že nebylo připraveno a možná dokonce, že mu to nevyhovovalo. Komise popisuje události, které předcházely onomu pro Gruzínce osudnému srpnu. Na jaře došlo k nárůstu incidentů v oblasti. Rostl počet přeletů jak pilotovaných tak bezpilotních letounů, bylo sestřeleno několik gruzínských bezpilotních letounů, v květnu Rusové začali i přes protesty Gruzínců opravovat železniční trať v Abcházii (pro humanitární účely, prý). V létě se napětí z oblasti Abcházie přesunulo do Jižní Osetie, kde docházelo k častějším přestřelkám. A konečně, Jihoosetínci začali na počátku srpna přesouvat civilisty z pohraničních oblastí do Ruska.

Indeed, the stage seemed all set for a military conflict.

A ten vypuknul a i když byl krátký, jeho reperkuse budou cítit ještě hodně dlouho. Rusku se podařilo zasadit úder nejenom Gruzii, ale i Západu, který po léta Tbilisi podporoval diplomaticky i vojensky (včetně České republiky). Zajímavé je, že se ve zprávě hovoří o tom, že ne všichni v západní Evropě byli z podpory Gruzie nadšení. To se projevilo třeba i tím, že summit NATO v Bukurešti sice jmenoval Gruzii jako kandidáta na členství, ale bez konkrétních kroků, což mohlo vyvolat dojem, že Gruzie je pro Západ důležitá, ale že nehodlá kvůli ní jakkoli ohrožovat spolupráci s Ruskem, které je přece jenom důležitější.

Ale zpátky k válce. Gruzie je tedy dle zprávy vina zahájením (i když je nutné brát v úvahu předchozí kroky Moskvy, které podporovaly nestabilitu). Poté ale následovalo porušování lidských práv a humanitárního práva, kterým jsou vinni všichni, včetně Ruska.

More specifically the violations include indiscriminate attacks in terms of the type of weaponry used and their targeting, the lack of adequate protection by Russia and Georgia, widespread campaigns of looting and destruction of ethnic Georgian settlements by South Ossetians, as well as ill-treatment, gender-related crime including rape, assault, hostage-taking and arbitrary arrests, together with the failure by Russian forces to prevent and stop violations by South Ossetian forces, armed irregular groups and armed individuals before and after the ceasefire in South Ossetia and the adjacent territories.

Podobně problematický byl ruský vpád na Gruzínské území a jeho okupace. To se nedá ospravedlnit žádným mezinárodním právem, se kterým Rusko tak rádo žongluje. Toto je nutné mít na paměti, když se člověk snaží zhodnotit, co se vlastně v Gruzii stalo. Jistě, byli to Gruzínci, kteří zahájili útok, ale vše, co se stalo je součástí širších událostí. Bez toho bude jakékoli hodnocení poloviční. Každopádně, podle zprávy nedošlo ke genocidě (tento termín vytrvale razila ruská média), ale ztráty na životech během pětidenního konfliktu nebyly zanedbatelné. Gruzínci přišli o 170 vojáků a 14 policistů. Zabito bylo 228 civilistů. Rusové ztratili 67 vojáků a 283 bylo zraněno. Jižní Osetínci tvrdí, že na jejich straně přislo o život 850 lidí. V neposlední řadě, přes sto tisíc civilistů uprchlo ze svých domovů. A několik desítek tisíc z nich se stále nemůže vrátit.

Ani sebeotevřenější a preciznější zpráva nemůže dosáhnout toho, aby sblížila stanoviska jednotlivých stran. Gruzínci i Rusové vidí události naprosto odlišně a těžko se to změní. Třeba Russia Today cituje prohlášení ruského ministerstva zahraničí, které bylo na jednu stranu spokojené s tím, že válku začala Gruzie, ale na druhou stranu:

… finds some of its parts to be ambiguous. “A number of unclear and ambiguous phrases, as we see it, reflects still remaining politicized approaches from the European Union states to the events of August 2008 and its aftermath,” the official statement says.

Asi nejméně byli se zprávou spokojení Gruzínci. A není divu. Válku zahájili sami, ale do jisté míry jsou obětí falešných nadějí, které jim dával Západ a přecenění vlastních sil i důležitosti. Z dlouhodobějšího hlediska však spíše budou obětí oni, než Rusové. Zvláště, když pohledy všech zúčastněných jsou naprosto rozdílné a napětí v oblasti příliš neklesá, což naznačuje i zpráva hodnotící mise. A možná se pro změnu zase „zhmotní“  v Abcházii. Jak napsal Newsweek před dvěma týdny přistála u abcházského pobřeží ruská loď s raketami na palubě. A další prý mají následovat. Gruzínci se Rusy, narušující doposud úspěšnou blokádu Abcházie, nesnažili zastavit. Prezident Michail Saakašvili si však nemůže dovolit úplně ustoupit.

…to lift the blockade of Abkhazia would be a major defeat for Saakashvili, a key democratic U.S. ally in a turbulent region. Moscow’s hardliners seem determined to reassert their influence–one Russian parliamentarian warned that Georgia is „running around a barrel full of gasoline with a burning torch.“ It could be a hot winter.