Za fiaskem ve Wanatu jsou i problémy se zbraněmi (UPDATED)

Americký voják nabíjí útočnou pušku M4 při výcviku na střelnici v Afghánistánu; Foto spc. Evan D. Marcy, U.S. Army

S velice zajímavou zprávou přišla agentura AP, kterou cituje a rozvádí Christian na DefenseTech.org. Někde se podařilo „vyštrachat“ nástin závěrečné zprávy vyšetřování krveprolití ve Wanatu, kde zahynulo loni v létě devět amerických vojáků při koordinovaném útoku Talibanu. Podle ní způsobovaly velké problémy bránícím se vojákům zbraně M4 a SAW (M249), které se zasekávaly a přestávaly fungovat.

“…[SSG Phillips] went through three rifles using them until they jammed.” SSG Phillips recalled: “My M4 quit firing and would no longer charge when I tried to correct the malfunction. I grabbed the Engineers SAW and tried to fire. It would not fire, so I lifted the feed tray tried clearing it out and tried to fire again. It would not.” Staff Sergeant Phillips did not realize that Sergeant Queck had earlier attempted to fire this SAW, and it had failed at its first shot when a bullet jammed in the barrel. Queck had quickly discarded the SAW, swearing profanely in frustration that it was “fucked up!”

Výše citované je jedna z výpovědí v návrhu zprávy z vyšetřování. A podobných „postřehů“ se tam najde více. Nefunkčnost se u zbraní objevovala v okamžicích, kdy byly používány opakovaně, s vyšší intenzitou střelby a po delší dobu. Debata se vede mimo jiné i o tom, zda si problémy vojáci nezpůsobili sami tím, že zbraně nedostatečně čistili. Vojáci to při vyšetřování odmítli. A mimochodem, je to stejné, jako vojákům na předsunutém stanovišti v poušti vytýkat, že tam mají hodně písku. Zbraň musí být odolná, pokud má vojákům sloužit i v tvrdých podmínkách, které panují (nejenom) v Afghánistánu. To zajímavé se praví v pasáži „System Recommendations“:

There were repeated and recurring failures of small arms firing at “cyclic” rates of fire (high volume of fire for extended duration) during this engagement. Weapon systems that experienced failures include M-4 rifles, SAW automatic weapons, and MK19 grenade launchers. The failure of weapons at OP Topside degraded the defense of that post at a critical moment in the engagement, and contributed to the penetration of that position by the ACM. Some GWOT and U.S. Army veterans queried by the author have suggested that this could have been caused by improper weapon cleaning. However, numerous Chosen Few NCOs interviewed for this study have been vehemently adamant in stating that weapons were meticulously and regularly cleaned, and rigorously and routinely inspected by the chain of command. Other GWOT veterans consulted have noted that the high rates of fire sustained during the two hour intense engagement phase at Wanat could possibly have contributed to these failures. However, numerous weapons failed relatively early in the engagement (particularly a number of M-4 rifles and at one SAW at the mortar pit), and in any event the maintenance of cyclic rates of fire was critical to restore fire superiority, and to prevent positions (particularly at OP Topside) from being overrun by determined, numerous, and hard pressed insurgent assaults.

Jak k tomu podotýká Christian:

What does this say about the Corps‘ program for the Infantry Automatic Rifle? Why replace a good portion of your automatic weapons with one that only has a 30 round magazine? And, I could be wrong on this, but aren’t M4s assigned to straight leg infantry units configured to fire in three-round bursts and semi auto? Only special operators have ones with a full auto switch?

Připomíná také, že zbraně, které preferují speciální síly, třeba i proto, že jsou méně náročné na udržbu, jsou HK 416 a FN SCAR.

A nakonec, není od věci si přečíst komentáře pod textem na DefenseTech.org. Rozpoutala se tam docela pěkná debata o tom, zda by americké síly neměly mít k dispozici jiné útočné pušky než M4, či o tom, jak došlo k tomu, že je mají.

UPDATE: Christian na DefenseTech.org cituje jeden svůj zdroj, který jej po zveřejnění textu o vyšetřování Wanatu a komplikacích s M4 a a dalšími zbraněmi ho varoval, že:

A) The final report has not been released and that I am basing my take on the „draft“ version and B) don’t confuse jams due to recirculated gas with malfunctions resulting from high rates of fire. My source said that he suspects the NCOs interviewed in the report are probably being „taken to task by their peers“ for not enforcing fire discipline. He said this issue could be more of a training and leadership problem rather than a weapons one and added that despite its current unpopularity in the face of new Gucci guns, the M16 family of weapons has served the U.S. military very well „longer than any other rifle.“

Pak ještě dodává, že jiný zdroj mu potvrdil, že se skutečně při vyšší intenzitě střelby objevují u M4 problémy. Myslím, že výpovědi v návrhu zprávy z vyšetřování nebyly zcela samoúčelné, ale bude dobré si počkat na oficiální verzi. Byť už teď se dá říct, že nebude samozřejmě tak tvrdá, jako první verze. Zkrátka bude politicky korektnější.

Jak správně v komentáři pod tímto textem připomíná Likvid:

No zase by na druhou stranu mozna nebylo uplne od veci zminit, ze podle nekolika pruzkumu v ramci US ozbrojenych slozek je 90% vojaku se svoji zbrani spokojeno.

Pěchota dokonce uvádí, že vojáci jsou s M4 spokojení z 94 procent. Úctyhodné číslo. Těžko říct, jaká je jeho vypovídací hodnota. Třeba proto, a teď opět zacituji Christiana, že problém je v tom, že člověk neví, jak velkou mají respondenti zkušenost s jinými útočnými puškami. Není jednoduché rozhodnout, když má každý odlišné preference a je nepravděpodobné, že by se tři vojáci stojící vedle sebe shodli na tom, co by chtěli. Dokonce nějací příslušníci amerických speciálních sil si stěžují na SCARy. Těžko se někomu zavděčit…

O František Šulc

František Šulc je bývalý novinář. Od 90. let minulého století se zabývá bezpečnostními otázkami a mezinárodními vztahy. Pracoval v televizi Prima, deníku Lidové noviny a časopisu Týden. Od roku 2010 pracoval jako vedoucí poradců českého ministra obrany Alexandra Vondry a od července do prosince 2012 jako ředitel jeho kabinetu. Od dubna 2013 do konce února 2014 pracoval jako ředitel Kabinetu ministra obrany Vlastimila Picka a Martina Stropnického. V současnosti pracuje jako nezávislý konzultant v oblasti bezpečnosti, obrany, marketingu a médií. | Frantisek Sulc is a former journalist. He used to work in media (Prima TV, daily Lidove noviny and magazine Tyden) since 1994 and he was specialized on Security Issues and International Relations. Since 2010 he used to work as a chief advisor of Czech Minister of Defence Alexandr Vondra and since July to December 2012 as a Chief of Minister's Cabinet. Since April 2013 to February 2014 he used to work as the Chief of Cabinet of Minister of Defence Vlastimil Picek and Martin Stropnický. Currently he works as Security, Defense, Marketing and Media consultant.

362 thoughts on “Za fiaskem ve Wanatu jsou i problémy se zbraněmi (UPDATED)

  1. Trefné – jak by řekl klasik, „the devil lies in details“. V odkazu na Wikipedii je „vtipný“ detail: v testu americké armády v červenci 2007 se HK416 a FN SCAR zasekly zhruba 200x, HK XM8 dokonce pouze 128x, ale M4 hned 882x (test spočíval ve vypálení 6000 ran z 10 vzorků každé z pušek v „extrémně prašném prostředí“). Pokud jsou tyto údaje správné, pak se M4 zasekla v průměru po každé 68. ráně. Hmm, good luck in Afghanistan.

  2. No zase by na druhou stranu mozna nebylo uplne od veci zminit, ze podle nekolika pruzkumu v ramci US ozbrojenych slozek je 90% vojaku se svoji zbrani spokojeno..

  3. Jestli chce někdo dokázat závadnost M4 nebo M249 měl by si najít lepší příklad než je Wanat.V textu je ,že se SAW zasekl po vystřelení 600 ran během několika málo minut.Při tak velké intenzitě palby by se zasekl jakýkoliv lehký kulomet.Na takovou zátěž nejsou konstruovány.Od toho jsou težké kulomety a i ty by asi nevydržely déle než 1000 ran nepřetržité palby.SAWu se má po vystření dvouset nábojového pásu vyměnit hlaveň(kulometník nosí náhradní) a nechat jí 15 minut vychladnout,jinak hrozí její zadření.Po 600 výstřelech musí být kulomet velmi rozpálený, vule mezi pohyblivými částmi se zmenšují,pružiny měkknou.Teplota závěru bude tak vysoká že hrozí samozápal náboje.Tady žádné lepší čištění nepomůže. To je prostě fizika.To samé u M4,zbraň se zasekla po vystřílení 12 zásobníků(asi 320 nábojů).Problém Wanatu nebyli závady ručních zbraní ale špatně naplánovaná operace bez odpovídající palebné podpory.Netvrdím že M4/16 je výborná zbraň.Ale má velmi dobrý poměr kvality a ceny.Stojí zhruba 1000 dolarů to je 17000kč.Za tolik se v ČR prodává pistole čz75.

  4. Jenom dodám, problémů s Wanatem bylo hodně a zbraně nebyly největším kemenem úrazu. Samozřejmě, hlavním malérem byly podmínky, do jakých byly vojáci vysláni, plán atp. Ale nemyslím, že je dobré ona ona zjištění ohledně zbraní bagatelizovat. Ad Šťoural, pokud byste chtěl napsat něco více, ozvěte se, rád Váš text dám na stránky.

  5. Šajen :
    M16 je krám, zlatá 58 nebo 47.

    Pane kolego, obě ( Sa vz.58 a M-16 ) zbraně, byť jsou zhruba stejně staré, jsou konstrukčně hodně odlišné.Je více faktorů, které je činí neporovnatelnými.Pokud bych se měl rozhodnout, vezmu-li ssebou do akce některý z klonů útočné pušky řady AK-47 nebo Sa vz.58, budu mít výběr velmi jednoduchý – nebude to ani jedna:-)Pokud spolehlivou, osvědčenou a ve světě rozšířenou zbraň, tak G3 ( výrobce německá firma HK ).
    Ale dobře, M4 není zrovna zbraň, která by byla uživatelsky nejlepší ( nechápu její zavedení k SOGu a pak k 601 ), ale opět je na scéně firma HK , která provedla technický upgrade ( HK 416 ) a rázem tu máme to, co dřívější M4 znala pouze při velmi pečlivém ošetřování a zacházení – SPOLEHLIVOST.
    Ostatně to není jedinný počin HK na poli upgrade pěchotních zbraní, také britská SA 80 se dočkal péče pánů od HK.Jejich HK G36 je k vidění nejen u Bundeswehru, ale i v dalších armádách NATO a u jednotek SWAT v USA.
    Jsem zvědavý, jak se zde v diskuzi popereme s problémy, které má CZ 805 Bren v AFG…

  6. Téma CZ 805 BREN by si zasloužilo samostatný článek a nikoliv jenom diskusní příspěvek, ale co už. Ticho kolem kauzy CZ 805 je SKUTEČNĚ OHLUŠUJÍCÍ, mnohem více, než by se podle reportáže Karla Rožánka mohlo zdát. Všichni vojáci to vědí, všichni se o tom bojí mluvit.

    Pokusím se načrtnout jen několik nedostatků CZ 805 a nakonec několik příkladů se zkušenostmi z reálného nasazení této zbraně v misích.

    1. ERGONOMIE A OVLÁDÁNÍ.
    a. Příliš ostrá napínací páka – porovnejte s Sa 58 nebo útočnými puškami firmy SIG. Rozdírá výstroj, při seskoku se bude jednat o více než jen nepříjemnost. Proto se vyskytl fenomén, že někteří praváci si nastaví konfiguraci zbraně na leváky – napínací páku tedy umístí napravo a natahují levou rukou POD tělem zbraně.

    b. Přeřaďovač pojistky vadí kromě zajištěné polohy v poloze ukazováku NAD spouští podél těla zbraně. Jelikož je pojistka křídlového tvaru velikosti bezmála rychloupínací matice u jízdního kola, prostě to anatomicky nejde. Smysl režimu dvouranné dávky chápou snad jen její konstruktéři.

    c. Nemožnost natáhnout zbraň v ZAJIŠTĚNÉM (tedy bezpečném stavu). Tímto anachronismem byl naposledy vybaven Sa 61 Škorpion. U útočných pušek posledních 30 let skutečné unikum.

    d. Velikost zásobníků (na munici 5,56 mm) je větší než u Sa vz. 58 (7,62×39 mm), což je skutečně zarážející. Rovněž vyndávání zásobníků ze sumek je díky 2x většímu lemu proti prachu (oproti Sa 58) – vojáky přezdívaného „brzdítko“ – skutečně „bezproblémové“.

    e. Tvar a velikost zaměřovače. Kolimátor firmy Meopta včetně 3x zvětšovacího členu neumí nic jiného než jakýkoliv výrobek firmy Aimpoint v kombinaci se zvětšovacím členem. JENŽE Aimpointy jsou o 1/3 menší i lehčí a jsou napájeny články, které jim zaručují 40.000 hodin na nejmenší jas. Oproti tomu monstrum na CZ 805 je napájeno tužkovými bateriemi a vydrží o 2 řády méně. Pardoxem je, že Meopta umí vyrobit mnohem lepší výrobek (vyrábí velkou část komponent včetně optické soustavy pro švédskou firmu Aimpoint), jen v narychlo ušité soutěži byla donucena dodat „funkční prototyp“.

    2. ODOLNOST A SPOLEHLIVOST.

    a. PŘÍKLAD Z MISE I. – při vícedenní patrole v horách zamrzly vojákům závěry útočných pušek CZ 805 (oproti těm, kteří byli vybaveni Sa 58) natolik, že zbraně nešly ani natáhnout ani rozebrat – byly tedy nestřelbyschopné. Situace byla vyřešena až nahříváním zbraní u ohýnku vojáků ANA – šlo naštěstí o kombinovanou patrolu.

    b. PŘÍKLAD Z MISE II. Po vystřílení cca 6 zásobníků za sebou došlo k nevratné změně tvaru spojení těla zbraně a pažby z kruhu na elipsu. Ve srovnání s Sa 58 naprosto neslýchaný fenomén.

    Našlo by se mnoho dalších příkladů a mnoho dalších chyb (jsem si jistý, že se tady od jiných pisatelů objeví). Jak z té šlamastyky ale ven?

    BRITSKÁ CESTA

    Britská armáda čelila před čtvrt stoletím obdobnému problému. Zadala vývoj nové útočné pušky SA 80 firmě Entfield, která však neměla s výrobou automatických vojenských zbraní již dekády žádné zkušenosti – situace identická s CZ UB. Výsledkem byla zbraň, která vyhrála soutěž, ale byla chronicky nespolehlivá. Tento stav se víceméně úspěšně několi let tutlal, až se v Operaci Pouštní Bouře dostal napovrch v plné parádě.

    Bylo následně rozhodnuto o kompletním reinženýringu zbraně, tentokrát již firmou, která s něčím obdobným měla zkušenosti – německá firma Heckler&Koch. Výsledkem byla, po výměně valné většiny pohyblivých částí, verze A2, na kterou nedají britští vojáci dodnes dopustit.

    Otázka je, když dokázaly ozbrojené síly UK spolknout svou pýchu a obrátit se na Německou firmu, zda to dokáže i Česká republika. V tuhle chvíli s plným vědomím říkám, že v případě nasazení do mise bych dal jednoznačně přednost upgradované verzi Sa 58 s předpažbím od B&T a izraelskou posuvnou pažbou před CZ 805 BREN, a to v jakékoliv situaci (těmito verzemi disponují vojáci jak 4. brn tak 7. mb ve značných počtech). Hmotnost munice ani logistické těžkosti při zásobování jsou při pohledu vojáka na základní funkci, pro kterého musí být zbraň především spolehlivý pracovní nástroj, zcela podružné.

    JAK SE PODOBNÉMU PROBLÉMU VYVAROVAT DO BUDOUCNA?

    Jediný způsob vidím v praktické realizaci vize ministra A. Vondry – urychlené vytvoření Národního úřadu pro vyzbrojování. Osobně jsem byl u 2 výběrových řízení na zbraně či vozidla a jedná se stále o tu samo písničku – AČR je již od počátku v defenzivě, jelikož jsou zpravidla špatně napsané zadávací podmínky. Vojáci při vojskových zkouškách jsou potom v situaci zákazníka, který chce po výrobci automobilu, aby byl obojživelný, aniž by to předtím měl napsáno ve smlouvě. Rovněž u celého procesu musí být jasné rozdělení kompetencí – hlava projektu stejná od začátku do konce a odborníci z řad AČR (hodnost nezaručuje odbornost). Nelze spoléhat na to, že předseda komise, který je do té role postaven POPRVÉ V ŽIVOTĚ, bude schopen argumentačně jít proti právnímu oddělení velké firmy (což je běžný stav mnoha výběrových řízení AČR).

  7. v jednom bodu bych si dovolil nesouhlasit…u spousty moderních zbraní je normální, že jdou zajistit až po nabití…dokonce i u PKM/PKT/PKB to tak je…i moje M-4ka takle funguje…

  8. Co se týče reportáže pana Rožánka – tvrzení, že jsou puškou CZ 805 BREN vybaveny všechny ÚU v AFG, není správné. ÚUSS (601.skss) není touto parádou vybaveno – a asi tušíte proč… (ne, opravdu všichni nemají M4ky) ;-)

  9. Add Matt) 601. SkSS samozřejmě CZ 805 vybavena není a nikdy nebude. Podílela se na testování dávno předtím než se začalo hovořit o nějakém tendru. Na základě zkušeností udělali kvalifikované rozhodnutí – zbytek AČR bohužel možnost volby neměl…

    Add Hery) Nemluvil jsem o možnosti zajištění zbraně před natažením – tu nemá většina západních ručních zbraní, ale o schopnosti NATÁHNOUT zbraň PŘED ODJIŠTĚNÍM. Což u pušek řady M-16 samozřejmě lze.

  10. 4 ALL
    Pánové, zcela a naprosto fundovaná diskuze – máte můj obdiv.
    Dovolím si trochu „sklouznout“ do pozice jakéhosi informovaného laika.Naše armáda je i přes nasazení SOGu, 601, OMLT a PRT armádou nebojovou, tzn., že mimo operace EF AČR nebyla promárně zasazena do čistě bojové operace.Přesto reakce našich vojáků při napadení považuji za bojovou činnost.A zde jsem u takříkajíc „jádra pudla“.Aby naši vojáci mohli tuto činnost vést – reagovat na vedenou činnost protivníka, musí něčím střílet, no jo, ale vzhledem k výše uvedeným situacím, jenž nastaly, to jaksi vždy ( SIC!) NEJDE!!!Jistě si odborná uživatelská veřejnost od nové útočné pušky ledacos slibovala, ovšem zatím tato NEOVĚŘENÝ, PORUCHOVÝ a NEBOJÍM SE ŘÍCT UŽIVATELI NEBEZPEČNÝ ( zde se evokuje výrok ex-MO Tvrdíka o L-159 ) výrobek, jenž v žádném případě nelze nazvat zbraní, ohrožuje nejen zájmy této země, daňových poplatníků, ale především vojáků, kterým byla snad „vnucena?“
    Ptám se tedy, proč PČR používá zbraně HK,AUG a GLOCK a ne CZ?Myslím, že i přes PR firmy CZUB, kdy její najatí „Kecalové“ vytrubují, jak jsou jejich zbraně vyvíjené pro ozbrojené složky spoluvyvíjeny i experty těchto složek, se nedá říct, že by to mělo nějaký markantní vliv na to zásadní, co se od každé zbraně požaduje a to je SPOLEHLIVOST.
    Ano, jsem odpůrcem zbraně CZ 805 Bren, ovšem to, že to napíši/řeknu je to jedíné co mohu udělat.Až mi bude trvale přidělena, nadšený z toho nebudu, ovšem jako profesionál zatnu zuby a budu doufat, že na ní nikdy nebude záviset můj život…
    Chlapi ve 4.OMLT držte se!!!

  11. Matt :
    Co se týče reportáže pana Rožánka – tvrzení, že jsou puškou CZ 805 BREN vybaveny všechny ÚU v AFG, není správné. ÚUSS (601.skss) není touto parádou vybaveno – a asi tušíte proč… (ne, opravdu všichni nemají M4ky) ;-)

    bylo by možné prosím, zde dát odkaz na tuto reportáž?Děkuji

  12. ptaksedivak :

    Matt :
    Co se týče reportáže pana Rožánka – tvrzení, že jsou puškou CZ 805 BREN vybaveny všechny ÚU v AFG, není správné. ÚUSS (601.skss) není touto parádou vybaveno – a asi tušíte proč… (ne, opravdu všichni nemají M4ky) ;-)

    bylo by možné prosím, zde dát odkaz na tuto reportáž?Děkuji

    http://www.google.cz : karel rozanek cz 805 bren

  13. Ivo, máte můj obdiv, že jste se odhodlal k tomu takto „na plnou hubu“ vyjádřit a přesně popsat problémy, o kterých si zatím spíše jen štěbetali vrabci na střeše. Nám přímo nezúčastněným nezbývá než vám držet palce, že váš život nebude záviset na okamžitém použití krátké záložní zbraně kvůli selhání té hlavní.

    Tendr na útočnou pušku pro AČR je od počátku tragédie, to snad muselo dojít každému. Poptávám-li jeden ze zcela zásadních prvků výzbroje, který má sloužit spíše desetiletí, proč na vytvoření nabídky dám výrobcům pouhý měsíc? A proč porovnávám tabulkové hodnoty od výrobce a zbraně si přímo nevyzkouším? A proč do zakázky zahrnuji i optiku, samopaly a jiné nesouvisející produkty (na které by bylo mnohem výhodnější vypsat samostatné VŘ)? Odpověď je, obávám se, vcelku evidentní.

    PS: Předpokládám, že právě k šestce šly ony SIGy, které jsme víceméně dostali od USA, je tak?

  14. Ještě mě napadl jeden technický dotaz k oněm konstrukčním vadám. Kupříkladu MP5 zmiňované firmy H&K má také možnost střelby omezenou dávkou. Jedná se samozřejmě o zbraň jiného určení, proto to u něj to najde uplatnění? Touto otázkou samozřejmě nechci nikterak zpochybňovat Vaše hodnocení této „vymoženosti“! Vylepšené ještě tím, že rozsah voliče je pouhých 90º…

  15. čet. Lukáš Hergott (Hery) :
    v jednom bodu bych si dovolil nesouhlasit…u spousty moderních zbraní je normální, že jdou zajistit až po nabití…dokonce i u PKM/PKT/PKB to tak je…i moje M-4ka takle funguje…

    Jenže tvoje M4 nejde zajistit před natažením, kdežto jak snad sám víš BREN nejde natáhnout před odjištěním. Spíš jsi to špatně napsal. U PKT to tak je, že nejde natáhnout před odjištěním, ale u M4 nikoli.

    4 Ivo: Konečně někdo, kdo opravdu ví a nebojí se to napsat! Díky.

  16. Lze souhlasit s Ivem, že téma CZ805BREN by si zasloužilo, zejména po zmíněné reportáži, samostatnou diskusi. Zatím tady zaznívají samé negativní reakce na spolehlivost, ergonomii, technologické či funkční řešení. Nebylo by asi od věci vždy do poznámky dát, kolik ran dotyčný komentátor z CZ805BREN nastřílel, to by jeho slovům pravděpodobně dodalo trochu váhy. Jinak se totiž vesměs jedná o komentáře typu JPP od nezúčastněných informovaných laiků. k poznámkám Iva:
    1. Příliš ostrá napínací páka – hmm, může být, slyším poprvé. Vzhledem k tomu, že se jedná o vyjímatelný díl v ceně řádu korun lze předpokládat, že dojde k různým „tuningům“ v režii soukromých zbrojířů, nedoje-li dokonce k tovární výrobě. Vojáci si na zbraně kupují podobné „vychytávky“ (na Sa vz.58 jich je myslím také dost). Natahování POD tělem zbraně po vložení zásobníku? Rozhodně úkon hodný eskamotéra!
    2. Přeřaďovač pojistky – řekl bych, že je záměrem aby jediná poloha kdy přeřaďovač nevadí prstu NAD spouští je v poloze“zajištěno“. V jiném případě totiž hodlám vést palbu a prst mám na spoušti. Pokud ho mám nad spouští, ihned mě přeřaďovač upozorní, že mám odjištěno. Velikost – srovnatelná s Sa vz.58. Smysl dvouranné dávky – M4 má třírannou a je zjištěno, že třetí rána už jde mimo, druhá ještě zasáhne cíl. Střelba dubly je zaužívána myslím dost. Jinou věcí je rozsah voliče a plně automatický režim.
    3. Natahování zbraně v odjištěné poloze – nejde o takové unikum, ale řekl bych že českému vojákovi by bylo bližší natahování při „zajištěno“. Otázkou je technologické provedení, nejsem konstruktér.
    4. Velikost zásobníků – důvodem je myslím použití plastů. Vytažení ze sumky problém není, horší je vracení zpět, ale na odkládání prázdných zásobníků v boji je odhazovák. Stejně jako v případě natahovací páky je zásobníková šachta vyměnitelný díl, takže lze očekávat výrobu šachet pro zásobníky M4/MAGPUL. Záměrem výrobce je ale donutit uživatele používat jeho zásobníky, takže pokud k tomu nebude donucen zahraničním zákazníkem (Indie?), jiné šachty vyrábět nebude.
    5. Meopta vs Aimpoint – shodneme se, že funkčně jsou srovnatelné, rozměrově má Ivo pravdu, údaje o výdrži neznám (40000 hodin = 4,5 roku je poměrně dost).
    Příklady z mise: Asi bych taky mohl posloužit pár příklady. K příkladům Iva bych poznamenal, že není asi požadováno vystřílet 6 zásobníků v rychlém sledu (skoro celý palebný průměr). Řekněme, že jsem ve stejných podmínkách vystřílel tři zásobníky a k žádné nevratné změně nedošlo. U Sa vz.58 v takové chvíli došlo ke vznícení předpažbí, zamrzání v zimě mu taky nebylo úplně cizí. CZ805 BREN je zbraň nové generace a možná i proto je vhodné střelce zaškolit na údržbu a obsluhu, než se vrhnu na střílení. Příslušníci jednotek nasazených v současnosti v zahraničí takovým školením prošli.
    Ke zbytku Ivova příspěvku se vyjadřovat nebudu.
    Ohledně názoru 601.skss: Osobně jsem mluvil s bývalým instruktorem střelecké přípravy od 601.skss, který po zmiňovaném testování na BREN pěl samou chválu. Asi to bude o osobním názoru.

  17. podstatné je konstrukce te dvoudávky, která má téměř nulovou využitelnost. Totiž při nedomáčknutí spouště u dvouvýstřelu dojde k zeseknutí mechanizmu spouště a toto závada se dá obstranit až po rozebrání zbraně. Tady by se jednoduše dalo namítnout, že se dá prostě tuto volbu nepoužívat. Ovšem konstrukce přepínače režimu střelby je tak nešťastná, že mnohdy není bez pohledu poznat, zda jste šli o jeden nebo dva kroky a mnohdy při snaze přepnout ze zajištěno na jednotlivé snadno tento krok přejedete na tu zrádnou dvoudávku.

  18. Pařmen: jak jste dospěl k tomu, že 6 zásobníků je v misi palebný průměr??? např. k Sa58 se v afghánistánu fasovalo 14 zásobníků a ne ty trapné čtyři. Pravda, že ne všichni nosili tolik zásobníků, ale ekvivalent nesené munice byl podobný, byť já jako radista jsem jich měl míň a radči jsem vzal navíc 100 pás do Minimi…a jak jste přišel na to, že v přestřelce není třeba vystřílet šest zásobníků v rychlém sledu????

    bod1: ano, toto již existuje, už vím o člověku který si nechal udělat zhruba prvních 30 napínacích pák a la 58ka…proč to nezvládne CZUB, když k té páce bylo nejvíc připomínek od vojáků? zase budem muset vrážet své peníze ne do našich rodin, ale do naší práce…

    Střelba tzv. doublem a dvojdávkou je uplně něco jiného. A právě ona poruchová konstrukce to dokazuje!!!!

    co se mé zkušenosti s CZ 805 týče, tak jsem byl zaškolen na verzi A2 u mateřské útvaru, zatím jsem s ní nestřílel a kupodivu jsem se při rozborce nepořezel o špony od nábojnic, který tam jsou ze zkušebních střeleb z fabriky, narozdíl od jiných vojáků…osobně doufám, že tato zbraň půjde cestou britské L85A2, ale mám s ní za necelá dva měsíce odjíždět do Afghánistánu a nejsem z toho nadšený, ještě že je velice nepravděpodobné, že bych jezdil mimo základnu s tím úkolem, který tam máme plnit. A to ještě doufám, že si prosadíme jako záložní zbaně Glocky a ne tu druhou pomstu CZUB…pistole Phantom…

    co se týče údržby zbraní, tak do té jsem investoval též nemalé prostředky, používám vždy zásadně čištění a mezání dvou složkově (tedy vyčištění a odmazání odstaňovačem karbonu a následné promazání LPX olejem) od firmy M-Pro 7, rozhodně nejsem ten, co své zbraně čistí silichromem nebo jiným zvěrstvem…

    co se týče zaškolení, tak u 4.brn proběhl před přezbrojením velmi intenzivní kurz pro vybrané vojáky, kteří školí ostatní na tento typ zbraně, asi se vám to nebude zdát, ale například výsadkový prapor má i poměrně moderní zbraně jako třeba Minimi a u těch se takovéto problémy nevyskytují…

    ad zásobníky: ta šachta má udájně stát přes 6 tisíc!!!!!!!!!!!to je asi fakt špatnej vtip!!!!!

  19. to Hery: děkuji za uvedení množství nábojů, které jste osobně z CZ805BREN vystřílel, což vzhledem k uváděnému odjezdu je zarážející, ale předpokládám že tam kam jedete (KAIA) to doženete 6 zásobníky naráz. Na rozdíl od Vás mám nastříleno cca 1500 ran a to i v prostředí, o kterém se tu mluvilo. Takže řekněme, že argumentace počtem zásobníků pro Sa vz.58 není úplně na místě, aktualní palebný průměr pro CZ805BREN znám poměrně přesně a trvám na tom, že 6 zásobníků je skoro celý palebný průměr.
    O poruchách při „dvojdávce“ slyším poprvé a nikdo z mého okolí podobnému problému nečelil, ani jsem neslyšel o fatálních zraněních při rozborce. Doufám v rychlé uzdravení.
    U Minimi se problémy nevyskytují, jste si jist? Mohu Vás ujistit, že vyskytují, stejně jako u všech jiných zbraní.

  20. nejedu do Kábulu, ale do Wardaku. Psal jsem, že já se o tu zbraň nezranil, protože jsem jediný měl rukavice, všichni ostatní se pořezali. Co se týče Minimi, tak jste si to zas přebásnil, bylo to myšleno tak, že problémy, o kterých tu hovoříme směrem k pušce BREN se u Minimi za celých 5 let, co tyto kulomety u praporu a v misích používáme nevyskytly. Nepsal jsem, že Minimi je zbraň, na které se problémy nevyskytují. To by samozřejmě byl nesmysl. Vím i o několika závadách na tomto kulometu, které ale všechny byli způsobeny obsluhou a ne kostrukcí zbraně.

    Co se týče počtu vystřílených nábojů, tak zas tak černě bych to neviděl. Jednak to o kvalitě výcviku se zbraní nic nedokazuje, protože není důležitý počet, ale způsob (tím nemyslím nic proti vám osobně, způsob kterým jste ty náboje vystřílel neznám) za druhé umím zacházet s různymi typy zbraní v ráži 5,56mm a přeškolit se na jiný typ je otázka pár hodin strávených na střelnici.

    co se týče palebného průměru, tak je to číslo co udáváte dost zarážející, vzhledem k rozdílu v munici, ale zase nadruhou stranu to chápu…je prostě málo zásobníků, mít to STANAGovou šachtu,je to hned o něčem jiném.

    Obecně cením přechod na ráži 5.56mm, ale rozhodně jsem toho názoru, že to mělo být pomocí jiné zbraně…jinak to, že se zrovna závady nevyskytli na vaší zbrani, nezanamená, že se nevyskytují na jiných. Já osobně vždy tvrdím, že CZUB umí dělat dobré zbraně, ale rozhodně nemá kvalitou na masovou výrobu a stále má co kus to originál…je to prostě firma, která se hodí na výrobu sportovních a loveckých zbraní pro jednotlivce…

  21. Oki, až na výjimky nejsme ve sporu. Nelze srovnávat problémy útočné pušky a kulometu, je jasné že se asi ani za 5 let u kulometu nevyskytne „nevratná změna spojení“ po vystřílení 6×30=180 nábojů. Zato se vyskytují jiné závady. Počtem vystřílených nábojů jsem nerozporoval Vaše střelecké schopnosti, ale oprávněnost hodnotit spolehlivost určité zbraně na základě vlastní zkušeností. Na tom by nic neměnil ani způsob, jakým bylo toto množství vystříleno, naopak – čím řekněme „neodborněji“, tím pro posouzení kvalit zbraně lépe.
    Přeji hodně štěstí ve Wardaku a doufám, že opravdu nebudete muset zbraň použít – vážně.

  22. Keyzio :

    ptaksedivak :

    Matt :
    Co se týče reportáže pana Rožánka – tvrzení, že jsou puškou CZ 805 BREN vybaveny všechny ÚU v AFG, není správné. ÚUSS (601.skss) není touto parádou vybaveno – a asi tušíte proč… (ne, opravdu všichni nemají M4ky) ;-)

    bylo by možné prosím, zde dát odkaz na tuto reportáž?Děkuji

    http://www.google.cz : karel rozanek cz 805 bren

    tu jsem viděl (viz můj příspěvek výše), ale něco obsáhlejsího už není?

  23. Tomas.Kolar :
    Ještě mě napadl jeden technický dotaz k oněm konstrukčním vadám. Kupříkladu MP5 zmiňované firmy H&K má také možnost střelby omezenou dávkou. Jedná se samozřejmě o zbraň jiného určení, proto to u něj to najde uplatnění? Touto otázkou samozřejmě nechci nikterak zpochybňovat Vaše hodnocení této „vymoženosti“! Vylepšené ještě tím, že rozsah voliče je pouhých 90º…

    WW2 – commandos, SOE, OSS – double shot…

  24. Doufám, že do avizovaného stažení koaličních sil a to i AČR z AFG stihne ( snad…) CZUB vychytat všechny mouchy…
    Jinak NAPROSTO souhlasím s čet.Hergottem – přerod AČR v masové užíváni 5,56 měl být realizován jinou zbraní.Je zajímavé, že např. Estonci zvládají jak HK G3, tak souběžně i Galil, Lotyši a Litevci zařadili do výzbroje další skvělou, osvědčenou zbraň – HK G36.Jen my Češi OPĚT experimentujeme:´-(((za jakou cenu!?!?!?Za cenu dalších životů, které bude mít ovšem na svědomí zadavatel zakázky.
    CZUB je a vždy bude továrnou POUZE na lovecké a sportovní zbraně – to je holá skutečnost podpořený výše napsanými fakty

  25. ptaksedivak: Děkuji za stručnou odpověď. Nicméně musím přiznat, že ačkoliv vím, co je double tap (shot), úplně jsem nepochopil vysvětlení :-)

  26. Myslím si, že chyba AČR je tzv plošné přezbrojování a rychlé strategické nákupy bez ohledu na to co armáda potřebuje k naplněni politiky stanovených ambicí. V době kdy máme hluboko do kapsy stejně nebudeme mít prostředky veškerou tuto modernu udržovat v provozuschopném stavu. Ať se jedná o Alku, T-72, Kajman, Dingo, IVECO, Pandur, BREN, PHANTOM, atd Rovněž se domnívám, že je chybou nové zbraně se kterými nemají vojáci dostatečné zkušenosti okamžitě nasazovat do bojových operací. Nakonec se ukáže, že vojáci nedokáži BREN pořádně ošetřovat, protože byli u Sa 58 zvyklí, že jim skousne všechno.

  27. Odpověď na otázku „Proč byly útočné pušky/karabiny CZ 805 A1/A2 „vrženy“ okamžitě po zavedení na afghánské válčiště?“ je dle mého názoru velmi nasnadě – indické ministerstvo obrany v současné době vyhlásilo soutěž na nákup 66 000 nových útočných pušek (v celkové hodnotě 200 – 300 mil. USD), které by nahradily stávající typ INSAS. Uchazeči o tuto zakázku jsou: IMI, Colt, Sig Sauer, Beretta a… ČZ (pochopitelně s typem M 805 A1/A2). Jednoduché, že?

    Link najdete zde: http://expressbuzz.com/nation/army-begins-trials-for-new-assault-rifles/368695.html

  28. Add 19 Pařmen)
    Už když jsem to psal, věděl jsem, že podobný názor zazní, a to buď z Tábora nebo Přáslavic :-). Nespletl jsem se. Ale věcně:

    1. U nově dodané zbraně neočekávám, že bude nutné ji tunit za vlastní peníze. Natahování pod zbraní je jeden ze standardních drilů u pušky SCAR, který je rozměrově prakticky shodný.

    2. Dělat z konstrukční chyby přednost – zajímavý přístup. A co když třeba čistím kalát – jdu na hrotu do místnosti a budu mít zajištěno? To asi ne, jediná „pojistka“ je prst podél těla zbraně. Takových situací lze jmenovat spoustu, a to i při běžném střeleckém výcviku v ČR.

    3. Tříranné a dvoranné dávky – všechny trochu rozumější jednotky ve světě mají útočné pušky s režimy „zajištěno“, „jednotlivé rány“, „automatický režim“. Nejenom kvůli větší univerzálnosti – na 25m má krátká dávka rozhodně svoje opodstatnění, ale i spolehlivosti. Technicky zatím žádný výrobce nedokázal vyřešit skutečně spolehlivý systém na krátkou dávku. Vede k větší poruchovosti, po vymáčknutí a opětovném stisknutí spouště k „dostřelení“ zbývajících nábojů předchozí dávky bez resetu atp. Zlatý věk tříranné dávky byla 70. léta, kdy po zkušenostech s nevycvičenými branci US Army, kteří nikdy předtím neměli pušku s automatickým režimem a podle toho se chovali, došla US Army k tomuto rozhodnutí. Český profesionální voják, který doposud byl schopen používat plně automatický režim, je najednou zbytečně stavěn do role idiota.

    4. Velikost zásobníků není dána použitím plastů – jsem si jist, že znáš zásobníky od firmy Magpul, ale tím, že je CZ UB okopírovala od německé G-36. Vojáky byly ve všech stádiích výběru kritizovány, ale díky neskutečné aroganci (během ostatních vojskových zkoušek s jinými firmami jsem se s něčím podobným skutečně nesetkal) firmy se nezměnily ani o fous – proč je měnit, když formy už máme hotové, že?

    5. K příkladům. Není to žádna JPP, naopak. Jsou to všechno případy, které se stali vojákům, které jsi v Logaru před několika měsíci střídal v „ohrádce“.

    Jinak po vystřílení 3 zásobníků u Sa 58 rozhodně nedochází k vznícení předpažbí, byl konstruován na vystřílení 240 nábojů v kuse, to znamená 8 zásobníků. Že to lze jde snadno dokladovat na tuně vidí na Youtube.

    Nevím se kterým instruktorem od 601. SkSS jsi mluvil (nezačíná jeho jméno náhodou na „C“), ale jeho názor byl u jednotky asi dost osamocený. Sečteno a podtrženo, 601. SkSS BRENy nezavedla a rozhodně ani nezavede, i když tu možnost měla.

    Neříkám, že BREN je beznadějná zbraň, ale je třeba ji skutečně dodělat. Chápu nadšení některých, kteří si ji pochvalují, ale je třeba srovnávat srovnatelné. Je skutečně lepší než třeba M4, SA 80, AUG, G-36 a další (abych srovnával zbraně v kategorii, SCAR, HK 416 a další z tho úplně vynechávám) nebo je méně spolehlivá, s horší ergonomií, dražší atp?

    Stojím si za tím, že v případě možnosti volby bych si do A vzal kombinaci Sa 58 po upgradu s přední i zadní lištou od B&T a pistoli Glock 17.

    S BRENem asi nemám nastříleno tolik jako ty, ale byl jsem součástí týmu, který měl mimo jiné za úkol popsat obvyklé závady u CZ 805, přičemž na jedno dopoledne jsme měli k dispozici 1500 nábojů na zbraň, takže něco už jsme zjistit mohli.

    Zlom vaz, be safe.

  29. Ivo, zajímalo by mě, proč kritika přichází od lidí s minimálními nebo vůbec žádnými zkušenostmi se zbraní CZ805BREN, případně zkušenostmi typu „kluci řikali…“. Od příslušníků přezbrojených útvarů, kteří prošli přeškolením a nyní jsou nasazeni v ZO (píšeš Tábor a Přáslavice) takové reakce očekávány nejsou, naopak. Možná proto je ticho tak „OHLUŠUJÍCÍ“ – ti co k tomu nemají co říct zcela správně mlčí a ti kterých se to nejvíce týká asi nemají potřebu se vyjadřovat, proč taky. Tedy jenom pár poznámek:
    1. Tuning je realita od přechodu na profi armádu, jde jen o osobní preference. Natahování pod zbraní jde asi tak dobře jako drbat se levou rukou za pravým uchem.
    2. Poloha voliče ve funkci výstražníku – tak si to vysvětluji já, nepovažuji to ani za konstrukční chybu ani za přednost. Znám jednotky, které mají permanentně odjištěno (a také neuvěřitelný počet negligent discharge), a také jednotky které raději ani nenabíjejí. Ani jednomu druhu jiné provedení voliče nepomůže.
    3. Historický exkurs do Vietnamu je zajímavý, ale ještě jednou opakuji že neznám jediný případ problému s dvojrannou dávkou. Výhody dvojranné proti tříranné jsem zmiňoval, navíc asi množství „nedostřílených“ nábojů bude u dvojranné minimální.
    4. Zas taková kopie to nebude, když nejsou zaměnitelné z důvodů které jsem zmiňoval. Praktičnost používání nekompatibilních zásobníků při společných operacích je jiná věc.
    5. I já jsem si tyto případy vyslechl a debriefingy přečetl, ale protože jsem nebyl na místě, nemohu posoudit okolnosti. Někteří lidé navštěvující toto fórum (Waic, Liber) by mohli posloužit vlastní zkušeností, ale jak jsem psal výše, asi nemají potřebu se vyjadřovat. PR a skutečnost jsou dvě různé věci.
    „C“ nebyl instruktorem střelecké přípravy, ani nestrávil v Prostějově 15 let u speciálů, takže jeho rozhodně nemyslím. Ani já netvrdím, že je CZ805BREN dokonalý, ale každá zbraň je jen tak dobrá jako voják který ji obsluhuje. Tvojí volbu zbraně Ti neberu, ale asi by jsi byl nepříjemně překvapen. Jinak v „ohrádce“ bys to asi nepoznal, trochu jsme tu zapracovali :-)

  30. Pařmen: Proč není moc slyšet kritika od lidí z Tábora, co jsou teď v Logaru je přeci na snadě. Pokud by se zjistilo, kdo si ztěžuje, tak 15 na 2, nebo v horším případě repatriace. A to si nikdo z nás nedovolí že ano….
    Jinak stížnosti na Bren samozřejmě jsou a velké. K tomu co tu psal Ivo (a s čímž naprosto souhlasím) bych ještě dodal, že narozdíl od Brenů, co jsme měli v čr na útvarech, dodávka pro PRT má hodně velké problém s kvalitou výroby. Proto těch cca 20% zbraní, které mají závady – protože když na stůl vedle sebe položíte závory ze dvou různých pušek, tak i pouhým okem poznáte že jsou různé. To samé s vratnýma pružinami atd. Je s podivem, že moderní, evropská firma v 21. století není schopná své výrobky vyrábět stejně, ale je to bohužel realita…

  31. Prostý voják: konečně to někdo rozsekl…jinak co se týče serie zbraní, tak mě to nepřekvapuje, ostatně tvrdím to od začátku. Nedivím se totiž, že drtivá většina tvrdé kritiky přišla od PzO 8. kontigentu, protože ten tu první sérii dostal, už když v misi byl…

    k výroku, každá zbraň je tak dobrá, jak voják co jí obsluhuje…pod to bych se i podepsal, kdybych nebyl odpůrce zjednodušujících hesel, protože na hodně zbraní to sedí, ale taky se najde spousta vyjímek…

  32. Sice se hezky čtou zde napsané ódy na BREN nebo popis jeho závad, ale chybí mi popis toho nejpodstatnějšího: jak byla tato zbraň vůbec vybrána. Nebo máte všichni tak krátkou paměť?

    1. Celý tendr byl vypsán na konci roku v měsíci listopadu 2010, hezky těsně před koncem roku. Poslední rozhodování bylo již o vánočních svátcích, jak případné..

    2. Do tendru se, i přes silně nestandardní termín, původně přihlásilo více firem. Některé odstoupily ihned poté co viděly zadávací podmínky, jiné – jako třeba německá firma Heckler&Koch, vyrobce takových „lehkých vah“ jako G-36 Bundeswehru a HK 416 zavedenou u řady speciálních jednotek po světě – až v průběhu soutěže, když pochopily, že podmínky jsou prostě nastaveny tak, že to jejich firma prostě vyhrát nemůže. Zůstaly tedy jen firmy, které měly schopnosti ovlivnit zákulisní dění výběrového řízení – CZUB se svým bezprecedentním politickým backupem a MPI Group (zastupující firmu FN, výrobce SCAR, pušky zavedené mimo jiné u US Army Rangers) se svými zkušenostmi s dodávkami obrněnců pro AČR. Oba dva subjekty měly spoustu zkušeností s lobováním, obě si tedy věřily.

    3. Výběr byl proveden na základě „srovnávací tabulky takticko-technických dat“ – kterou mimo jiné nikdo nikdy mimo okruh MO neviděl, proč asi, aniž by zbraně někdo fyzicky viděl. Každý kdo se nějakého výběrového řízení někdy účastnil ví, že není problém nsatvit výběrovou matici tak, že vyhraje trabant oproti BMW, prostě dám větší váhu kritériím „nerezovost karoserie“ a „schopnost jezdit na olovnatý benzín“. Na základě tohoto „výběru“ vyhrála pušky BREN, protože CZUB lživě deklarovala vyšší účinný dostřel u pušky samotné i granátometu (se stejně dlouhými hlavněmi a stejnými náboji dokázali obejít zákony fyziky, bravo). Nabídka firmy CZUB byla mimo jiné o „několik desítek milionů“ dražší oproti SCAR, ale co už, peněz je dost, že?

    Rovněž systém popisu zakázky je pro AČR typický – víme cenu 1,1 mld, víme počet pušek 7800, ale do toho balíku je zamíchán těžko identifikovatelný počet noktovizních přístrojů, denních zaměřovačů, náhradních dílů, munice atp. Pokud je schopen to někdo rozklíčovat, budu moc rád. Jen pro srovnání, pro US Army se cena jedné holé pušky M-4 pohybuje někde kolem 800 USD, tedy cca 15.000 kč.

    4. Pak nastala fáze vojskových zkoušek. Vždy jsme se domníval, že vojskové zkoušky jsou od toho, že se otestuje SÉRIOVĚ VYRÁBĚNÝ VÝROBEK z hlediska požadavků koncového zákazníka, nejde o to vychytávat, že se zbraň zasekává, z granátometu samovolně vypadávají granáty a vše se testuje na těch samých 10 na koleně vyrobených kusech, které si každý večer fabrika odveze zpět s sebou, přes noc je znovu zprovozní, vymění prasklé díly a ráno se jeden na novo. Přičemž veškeré závady se svedou na špatnou manipulaci a je to.

    Jak v průběhu vojskových zkoušek tak dávno po nich zbraň neustále morfuje, pokaždé vypadá trochu jinak – z původních výkresů by ji člověk ani nepoznal.

    5. Každý kdo o firmě CZ UB něco tuší, ví, že má problémy se sériovou výrobou- je jedno jetli se jedná o pistole nebo pušky. Jejich zbraně mám rád, pistoli CZ 75B jsem měl z hlediska střeleckého komfortu skutečně oblíbil, ale technologie výroby jim prostě numožňuje a. plnou zaměnitelnost dílů, b. bezchybnou spolehlivost – stačí porovnat poměrovou sadu náhradních dílů pro 100 pistolí Glock 17 a 100 pistolí CZ 75 SP01 – člověk nemusí být odborník, stačí mít váhu.

    To se samozřejmě plně projevilo na výsledcích testu sériové výroby, které nakonec nechala AČR v záchvatu prozřetelnosti udělat. Při testu se vybralo náhodně 150 sériově vybraných kusů BREN a zjišťovaly se chbyby při výrobě. Nejsem si jist, že by byl výsledek testu někdy zveřejněn.

    6. V kouřové cloně celého tendru úplně zapadla zakázka na 5570 kusů pistolí Phantom a 572 kusů samopalů EVO od CZUB za 130 miliónů koru samozřejmě ZCELA BEZ VÝBĚROVÉHO ŘÍZENÍ. Proč asi? Jak je to vůbec možné?

    7. Pokud již chceme podporovat český obranný průmysl, dělejme to otevřeně – dávejme mu granty na výzkum a vývoj, ať je vše transparentní. Ale vypisovat zakázky s předem jasně určeným vítězem, nadhodnotit cenu do které se potom rozpustí náklady na výzkum a vývoj a stále tvrdit, že zastávám politiku nákupu „OFF THE SHELF“, tak to pěkně prosím ne. Z lidí idioty prosím nedělejte.

    8. Přitom existují firmy v českém obranném průmyslu, kterým se daří výborně, aniž by od státu něco dostaly. Například Let Kunovice nedostal státní zakázku více než dekádu, ale díky spolupráci s jinými firmami (americkými, brazilskými) vyrábí na plné obrátky komponenty k jiným letounům a současně má vlastní produkci. Držím jim palce. Jiní toho schopni nejsou, tak ať ale dál vyrábí safari kulovnice a stát nevyhazuje miliardy za jejich produkci v naději, že vyhrají zakázku v Indii. Jasně, asi tak jako L-159 všude po světě, probuďte se.

  33. 2 Prostý voják: Pokud máte „koule“ na víc než typicky čecháčkovské anonymní plácání, stavte se za mnou a můžeme poklábosit a porovnat závory :-) Měl by jste vědět, že VR lr ani při nejlepší vůli Vám jak píšete 15 na 2, nebo repatriaci dát nemůže.
    2 Hery: Uklidním Váš jásot „já jsem to říkal“. Zbraně které měla PzR 8.kontingentu přicházely ve stejné době a jsou tedy ze stejné série jako dodávka na domovské útvary, takže zase vedle.

  34. Rozsah zakázky na útočné pušky,objem 1,5mld kč,návrch na nákup 15minut na internetu
    8000 pušek Bushmaster M-4 carbine 1300$ ks=10 400 000$
    400 granátometů M-320(né M-203) 3500$ ks= 1 400 000$
    8000 kolimator M-68 CCO(dost drahé) 700$ ks= 5 600 000$
    1400 noktovizorů AN/PVS-17 9100$ks=12 750 000$
    1400 IR laser DBAL A2(nejnovější) 2300$ks= 3 220 000$
    2,411mil ks munice 5,56mmM855 0,65$ks= 1 567 150$(kolik stojí M856 stopovka nevím)
    cenu 19 300ks munice 40x46SR bohužel ještě neznám.Ale řada věcí by šla koupit v levnější variantě.
    KPL cena cca.35mil$=665 000 000kč(19kč=$)
    Kolik dělá provize pro zprostředkovatele netuším.

  35. Add 36)
    Slušný výkon. Pokud tomu rozumím správně, tak stejný počet pušek by v plné palbě stál místo 1,5 miliardy jen 665 miliónů, tedy méně než 50%.

    Jinak typický koeficient výhodnosti nákupu AČR…

  36. Pařmen: Samozřejmě asi nemyslím že by jste mě, nebo komukoliv kdo „vynáší citlivé informace“ ze zahraniční mise, daný trest dal vy, nicméně riziko takového trestu je více než reálné a proto o tom nikdo nebude otevřeně mluvit minimálně do konce mise. Nicméně to už zabíháme hodně daleko od tématu. Pravda je taková, že váš argument o tom že lidi, co zbraně používají v misi, si nestěžují je hodně vzdálen realitě…

  37. Příběh USA o armádní pistoli.

    0)Colt (prý děda)
    1)Bereta (ve válce vypískána vojskem )
    2)Glock (ticho).
    celé cca 15 let hledání

  38. no ono je to spíš 15 na 3…15% na 3 měsíce z platu dolů…je to kázeňský trest…

  39. http://i602.photobucket.com/albums/tt104/vor033/Lithuania/14a1adc9.jpg – jen tak pro zajímavost, někde dají na rozum …

    podívejte se pánové, musíme spoléhat ( a modlit se ) aby se do stažení našich vojáků z AFG, jenž jsou vyzbrojeni CZ 805, nikomu z nich nic nestalo.
    Dle mého laického názoru NEMÁ nějaká česká firmička, navíc bez silného zahraničního kapitálu, která nemá téměř co nabídnout, v tendru indické armády sebemenší šanci.Mimo to jsem přesvědčen, že „úspěchy“ tohoto výrobku ( stále se bráním nazývat jej zbraní ) indičtí představitelé dobře monitorují…

  40. Pařmen :
    2 Prostý voják: Pokud máte „koule“ na víc než typicky čecháčkovské anonymní plácání, stavte se za mnou a můžeme poklábosit a porovnat závory :-) Měl by jste vědět, že VR lr ani při nejlepší vůli Vám jak píšete 15 na 2, nebo repatriaci dát nemůže.
    2 Hery: Uklidním Váš jásot „já jsem to říkal“. Zbraně které měla PzR 8.kontingentu přicházely ve stejné době a jsou tedy ze stejné série jako dodávka na domovské útvary, takže zase vedle.

    víte jaký je rozdíl mezi svobodou projevu v např. Rakousku a v naší milované vlasti?V Rakousku máte svobodu i po projevu…

  41. s poukazem na zde diskutovaná výběrová řízení a vývoj domácího vojenského materiálu, doporučuji nejnovější soutěž na armádním webu.. „Navrhněte maskovací vzor pro AČR na rok 2030“.
    Pokud skutečně budeme produkovat vlastní maskovací vzor a uniformu pro jednu smíšenou divizi /a to jsem optimista/ tak to bude fakt „bomba“

  42. Add 44)
    Nejsem bohužel zrovna excelentní němčinář, ale z článku jsem pochopil, že výtka oproti G-36 spočívám především v tom, že je zbraň těžké po více než stovce vystřílených ran za sebou držet komfortně bez rukavic. To je ve větší či menší míře problémem každé vzduchem chlazené automatické zbraně. Nenašel jsem tam zmínku o ergonomii či spolehlivosti.

  43. Honza :
    s poukazem na zde diskutovaná výběrová řízení a vývoj domácího vojenského materiálu, doporučuji nejnovější soutěž na armádním webu.. „Navrhněte maskovací vzor pro AČR na rok 2030″.
    Pokud skutečně budeme produkovat vlastní maskovací vzor a uniformu pro jednu smíšenou divizi /a to jsem optimista/ tak to bude fakt „bomba“

    silně se obávám pane kolego, že v roce 2030 již žádný maskovací vzor nebude potřeba neboť už žádná AČR nejspíš nebude existovat, vzhledem k demografickému vývoji totiž nebude kdo by v ní sloužil…

  44. kauza s g36bola o tom ze puskam sa po zahriati znizuje presnost asi na tretinu respektive maju zvyseny rozptyl tak ze netrafia nic nad 200m. nemecke noviny to nasli v hlaseniach bundeswehru. A prisli aj na to ze tato skutocnost bola ututlavana.

  45. zásobník do CZ805BREN lze nahradit zásobníkem do G36, který je o poznání menší a funguje stejně dobře. Je ozkoušeno.

  46. Není to o BRENU ale jen taková úvaha …o Teple :)

    Chlazení hlavně se dá řešit jen stěží pokud je okolo plast který brání ochlazování okolním vzduchem. Jenže mnoho otvoru v pažbě má tendenci násavat ,,bordel,, .
    Druhá možnost je zvětšit plochu hlavně takové řešení je použité u některých kulometu 12,7mm -příčné žebra nebo u 7,62mm podélné žebra obojí má pomáhat odvodu tepla …Obojí má vliv na hmotnost !!+-
    U 7,62mm UKvz.59 to řešily rapidně silnější hlavní -taktéž pro odvod tepla …..
    Co pomáhá odvodu tepla je pod a nadpažbí ovšem kovové které vede teplo . Plastové vynálezy které se prodávají v shopech nedoporučuji.
    Pokud tak podpažbí a nadpažbí vyrobené z jednoho homogeního kusu a to nikoliv B/T který má díl spojený šrouby z více kusů navíc je cca 4 násobně drahé.
    Tepelné šoky nebudou moc vhodné pro takové montované konstrukce .

  47. Je schopný tu někdo napsat, proč ty pistole (CZ Phantom) byly vybrány bez výběrového řízení? Protože pokud to chápu dobře, je to protiprávní.

  48. Ono by vůbec bylo zajímavé, kdyby někdo zasvěcený napsal článek o fenoménu CZUB v ozbrojených složkách ČR ;-)

  49. Na akci celoarmádního významu BIDET se stačilo podívat k pozdnímu odpoledni kde klábosí státní zaměstnanci.
    Vzpomínám na toho usměvavého klenotníka proslulého broušením diamantu.
    PS:Název akce je trochu upraven :) protože nemá nic společného s tím marasmem .

  50. Smazal jsem zbytek předchozího komentáře (#55), protože kromě nesrozumitelnosti a neslušnosti byl již za hranicemi mé trpělivosti. Nedělám to často, ale upozorňuji, že zde existují jistá, mnou stanovená, pravidla, která se dají popsat slovy „slušnost“, „respekt“ a „konstruktivnost“ (je-li problém, popište jej a navrhněte řešení, které má oporu v realitě).
    A obecně: fňukání a úvahy vycházející z „jedna paní povídala“ ještě ničemu nepomohly.

  51. Zajímavá debata. V řadě věcí velice racionální s reálným návrhem řešení a v některých bodech v rovině ne příliš profesionální ale AČR vlastní. Rád bych reagoval na některé komentáře.
    1)Použití BRENů v AFG.
    O nasazení nové techniky do operace jsem rozhodl já. Důvody které mě k tomu vedly jsou extrémní klimatické podmínky a bojové operace probíhající v AFG. V podmínkách ČR všechna nová technika vykazuje minimální poruchovost, což v AFG neplatí. To samé platí u již dlouhodobě zavedené techniky a zbraní, např. u Sa 58 bylo v loňském roce evidováno na 90 závad. Kromě bojových zkušeností získáváme v Afghánistánu i zkušenosti v oblasti techniky, C4, zbraní atd. To je podle mě dobře a přispěje to k celkovému kvalitativnímu posunu. Protože jsme v rámci plánování počítali s tím, že může dojít k zvýšení poruchovosti techniky a vojenského materiálu, tak jsme tomu úměrně navýšily celkové počty. Například v oblasti ručních zbraní pořád zůstává na místě v dostatečném množství k použití Sa 58 v provedení BT nebo King Gun. Obrněných transportérů je v AFG tolik, že vychází jeden na 2 – 3 bojovníky. 4.OMLT a 9.PRT prošlo klasickou 6 měsíční přípravou do mise s útočnou puškou BREN a žádné zásadní nedostatky se neprojevily.
    2)Ticho o závadách Brenů.
    Nemyslím, že je to pravda. Závady na všech zbraních v AFG byly odborníky jednotlivých jednotek velice přesně popsány včetně fotodokumentace a předány pracovnímu týmu Ve Spod a sekce vyzbrojování, kteří celou věc standardní formou a velice intenzivně řeší s CZUB.
    3)15 na 2 nebo R.
    Tyto tresty je oprávněn udělovat v AFG pouze jeden člověk a velitelé jednotlivých jednotek to rozhodně nejsou. Navíc každý voják má právo se odvolat podle zákona proti rozhodnutí nadřízeného. Upozorňuji, že trest 15 na 2 probíhá v režimu správního řízení. „R“ neboli repatriaci mohu provést pouze já a nikdo jiný. Za dva roky, co jsem ředitel SOC jsem rozhodl o repatriaci pouze v případě závažného porušení kázně, závažných zdravotních nebo rodinných důvodů. Nikdy jsem nerozhodl o repatriaci z důvodů kritiky vojenské techniky nebo materiálu. Naopak, řada kritických pohledů mých podřízených vede ke kvalitativnímu posunu vybavení a zabezpečení našich jednotek v operaci ISAF.
    4)Pan Rovenský a Indie.
    Zajímavá spekulace. O nasazení útočných pušek Bren bylo rozhodnuto dlouho předtím, než Indie začala řešit tendr na pušky. To vím docela přesně. Na druhou stranu je pravda, že každá firma, která má svůj výrobek zaveden v armádách NATO má výhodnější podmínky. Ale proč ne.

    Na závěr musím říct, že všechny státy působící v AFG řeší podobné problémy s výzbrojí, komunikačními prostředky, technikou atd. Podle mě je to dobře, protože každá taková zkušenost nás posunuje v problematice malých válek dopředu. Například před třemi lety málo kdo v AČR věděl co je to COIN, problematika první pomocí na bojišti byla dlouhodobě podceňována atd. Dnes jsme se v těchto oblastech posunuli hodně dopředu a to proto, že v AČR je kromě stovek chronických kritiků všeho také spousta vojáků, kteří kromě kritiky dokáží také navrhnout řešení a nebojí se ho důsledně prosazovat.

  52. Byt jsem na tento veb z více důvodu již dlouho nezavítal, hystericky reportáž uvedena před třemi týdny na ct1 a tam zverejnena prohlášeni typu: „vojáci mají zákaz o problémech hovořit“, mne donutily, stejně jako zřejmě novináře, kteří čerpají z fór podobnych tomuto, svůj rozhled obohatit nahledy zde přítomných diskutujících. Pominu příspěvky ve stylu jedna bába povídala, pominu pláč zduraznuji! důstojníků teto armády cestou tohoto fora a ptám se: „co je potreba objasnit stran fenoménu cz v ACR?“ Pouze pro upřesnění, byl jsem předsedou komise pro vyber nové útočné písky.

  53. To:58
    Dobrý den :
    Můžu se zeptat pana předsedy komise na :
    1)Proč armáda nekoupila stávající model na trhu ?

    2) Armáda si objednala KONSTRUKCI pušky ?

    (Protože jinak mi nesedí to že zbrojovka šla do risika v podobě vývoje ačkoliv věděla že oproti např. HK,Colt,aj. nemůže konkurovat v ceně ani v užitné hodnotě a to vše v možném neúspěchu v tendru na zbraně .

    -Úvaha o modelu: kupovat munici a zbraně od jednoho dodavatele .
    Protože výrobců munice je hodně a tím si můžete vysoutěžit dobré ceny …
    Pokud to koupíte od výrobce zbraní je jasný že platíte úplně zbytečně zprostředkování …a to jsem pojmenoval slušně.
    To samé u optiky …

  54. Dobrý den pane Bulante, když už jste tedy na toto fórum zavítal, poprosím Vás o vyjádření se k některým fámám a možná i pravdám, které v armádě i mimo ni kolují stále dokola.

    1) Jedním z hlavních důvodů vítězství CZ 805 nad FN SCAR v tendru na útočnou pušku byl údajně větší dostřel CZ 805. Pokud tomu tak bylo, tak bych měl doplňující otázku. Měly obě jmenované zbraně stejnou délku hlavně a stejné stoupání vývrtu hlavně? Pokud ano, tak jak může mít jedna z nich větší dostřel?

    2) Minimálně z doplňkových vojskových zkoušek CZ 805 vyplynulo, že předpažbí zbraně se při střelbě extrémně zahřívá (přenos tepla z hlavně). Řešení: CZUB dodá ke každé zbrani sadu krytek railů. Takovéto řešení mi přijde u zakázky takového rozsahu přinejmenším zarážející, byla tedy armáda v pozici, kdy nemohla nařídit provedení konstrukčních změn, tak aby byl problém vyřešen a ne jen zamaskován? Sám jsem se účastnil vojskových zkoušek na EVO a nemohl jsem se ubránit dojmu, že jsme jako zákazník dost přitlačeni ke zdi a prodávající diktuje co si vlastně chci koupit resp. má volbu na které moje připomínky bude, nebo nebude reagovat (co se týče konstrukce zbraně). To je samozřejmě můj osobní pocit a pochopitelně je ovlivněn omezeným množstvím informací, ke kterým jsem měl, nebo, neměl přístup.

    3) Byl omezovač dávky jedním z požadavků armády?

    Děkuji za odpověď.

  55. Dobrý den pane Bulante, zopakuji dotaz ohledně pistolí CZ Phantom – proběhlo výběrové řízení? Jaké byly zadány podmínky? Domníváte se, že Pi Glock 17 je méně vhodná než CZ Phantom? Nechápu to množství modelů pistolí zavedených v posledních letech do armády. S pistolí Glock byly nějaké problémy, že se armáda rozhodla nadále nakupovat pistole CZ? Díky za případnou odpověď.

  56. až jednou dojde daňovým poplatníkům s AČR trpělivost, tak nás nezachrání ani Gripeny, Pandury nebo Breny – poženou nás násadami od hrábí a motorovými kosami z Mountfieldu.
    Několikrát jsem tu napsal, že naše armáda není ( a díky snižujícímu se zdrojovému rámci ani nemůže být ) bojovou, není tedy potřeba vyvíjet nějaké vlastní zbraňové systémy, je jednodušší je nakupovat ( i formou licence ) – na ukázky typu Bahna nebo Dny NATO, či pózování k různým ceremoniálům stačí soudobá výzbroj ( mise AFG pro AČR je deklarována rokem 2014 jako ukončená – co bude pak je všem realistům v AČR jasné…).Jenže co by pak dělali „vědci“ na UNOB a dalších výzkumných ústavech, které financuje armáda – s nulovými reálnými výstupy, co by si počali v CZUB, kde je také potřeba živit dělníky a kusová výroba to nepokryje?
    Vyjadřovali se tu lidé z TOP managementu AČR, gen.Opata tu dle mého efektivně a kompletně zodpověděl vše, co zde bylo dotazováno, jen jsem nedočkavý jak se s dotazy „popere“ plk.Bulant.Věřím, že jeho odpovědi budou minimálně vyčerpávající a nebude již pochyb, že tendr na novou útočnou pušku byl „nejkřišťálovitě čistý než křištál samý“…K tomu mu dopomáhej Bůh.Amen
    Pozn.:Nemám zájem a nehodlám zde nikoho skandalisovat či napadat nebo nedej Bůh urážet.Jde mi jen o zhodnocení stavu očima informovaného laika t.č. v dresu ( či kostýmu – doplň dle uvážení svého…) AČR.

  57. Měl bych pouze jeden dotaz na pana plukovníka Bulanta:

    1. Bylo by možné zveřejnit tabulku kritérií na základě kterých byly vzájemně porovnávány pušky SCAR a CZ 805 BREN a na jejíž základě nakonec došlo k výběru pušky z CZ UB?

    Děkuji

  58. Já bych s dovolením přidal ještě jeden dotaz: Proč byly srovnávány pouze „papírové“ parametry zbraní, navíc uváděné výrobcem, a nebyly provedeny praktické zkoušky?

  59. Jak velké je středně velké vejce? A proč se to s tímhle kypřícím práškem vždycky podaří? Proč ta šlehačka tak ztuhla? Kolik jahod se vejde na jeden dort? A proč nejsou vlastně všechny otázky armádou zodpovězené ještě předtím, než jsou položeny?

  60. Jestli chcete finančně někoho podporovat tak si své osobní peníze dejte na na hromadu a pošlete to za moře ….
    Ale společné peníze (naše daně) se budou utrácet při mj. veřejné soutěži pane na kterou je vidět a je možné ji zkoumat .UNÉST proceduru utrácení peněz za moře je další nápad jak podporovat marasmus.

  61. to Aleš Opata: Vaše rozhodnutí ohledně nasazení pušek 805 BREN do operací v Afghanistánu v poměrně krátké době po zavedení nezbývá než respektovat a to ne jen z důvodu Vašich logických a reálných argumentů. V ideálním světě bych si s Vámi ovšem dovolil nesouhlasit. Ideálním světem mám na mysli svět bez politických rozhodnutí a tlaků, kdy si zákazník (AČR) kupuje zboží a vzhledem k objemu finančních prostředků k tomu vynaložených sedře z dodavatele kůži, aby dostal to nejlepší co je v dané cenové relaci vůbec možné. V ideálním světě si tedy dovedu představit, že se nasazení nově zaváděné techniky v podmínkách, kde bude podrobena maximální zátěži, stane nedílnou součástí vojskových zkoušek. Konkrétně u pušek, by to mohlo znamenat, že ještě před podepsáním finální smlouvy vyrazí do podmínek budoucího nasazení malý tým nezávislých odborníků, který bude dané objekty zájmu testovat přímo v reálném prostředí a ne jen v laboratoři. U části vojskových zkoušek (VZ) probíhajících v laboratorních podmínkách bych se dovolil pozastavit. Myslím, že chápu dobře, že tato část VZ má mj. nasimulovat podmínky, kterých nemůžeme v našem přirozeném prostředí (ČR) dosáhnout. Pokud se pak při reálném nasazení objeví tolik problémů (a připusťme, že se nejedná pouze o spekulaci, ale že problémy s 805kou skutečně jsou), tak vzniká přesně prostředí, které vyvolává otázky. A to jednak otázky ohledně průběhu laboratorních VZ jako takových (důkladnost, objektivita, zpětná vazba k výsledkům ve vztahu k výrobci atd.) a druhak, jestli vzorky dodané k VZ jsou naprosto totožné s těmi, které dostane voják do ruky při přezbrojení. Nechci se takto veřejně vyjadřovat k VZ, kterých jsem měl možnost se účastnit (VZ k SCORPION EVO), ale svůj osobní dojem k bodu 2 z předchozí věty vyjádřím. Zbraně (EVO), které jsme měli k dispozici u VZ nebyly, co se týče uživatelského komfortu (ostatní věci komentovat nebudu), v porovnání se zbraněmi jiných výrobců v této kategorii žádná hitparáda, ale dalo se fungovat a zbraně v této i v ostatních oblastech splnily podmínky VZ. Finální produkt, který mám ovšem v ruce nyní je tomu na VZ poměrně vzdálen (pořád se bavím o uživatelském komfortu, chod spouště, přeřaďovače atd.) Neventiluji to zde jako problém, věřím, že je čas, prostor i ochota k řešení a dolaďování, ale minimálně je to nepříjemnost a mě osobně to navádí k myšlence, že ne všechny produkty, které úspěšně prošly VZ jsou naprosto totožné s těmi se kterými operuje koncový uživatel, tedy voják. Zde bych proto já osobně viděl rezervy a když to přeženu a nadsadím tak i předcházení problémům typu „proč mi to nestřílí když je -15 °C a mělo by mi to střílet i při -40..“. Daleko nejvíce by ovšem k lepší atmosféře, racionálnějšímu a efektivnějšímu řešení problémů okolo CZ 805 přispěla větší otevřenost a transparentnost ze strany odpovědných funkcionářů AČR (viz. Váš komentář výše, do doby než jsem si ho přečetl jsem nevěděl, kdo a hlavně z jakého důvodu rozhodl o tak rychlém nasazení 805 do operací v AFG a měl jsem přesně ten prostor pro vytváření si různých spekulací a fám). Souhlasit s Vámi nemusím, ale respektovat a pochopit Vaše rozhodnutí, navíc logicky zdůvodněné, problém nemám a myslím, že nejsem sám. To, že 805 není mezi ostatními útočnými puškami dostupnými na trhu žádná sláva musí uznat každý, kdo má alespoň nějakou reálnější představu, nebo zkušenost v této oblasti. Ovšem oslavné články na tuto pušku, které nás masírovaly na armádním webu co 14 dní od zavedení pušky do armády spíše přilévaly olej do ohně a mně osobně vadily hodně. Je sice perfektní, že jsem se dozvěděl, že je ta puška lepší než M16ka (služebně stejně stará jako Sa vz.61), protože nemá vratné ústrojí zasahující do pažby a nebude mě tudíž po střelbě bolet hlava, že má vysokou kadenci při střelbě dávkou, čepy které se při rozborce zacvaknou do pažby, rychlejší rozborku než puška xxx atd…..zase trochu nadsadím, ale nemyslím si, že by někdy někomu v boji zachránila život o 2s rychlejší rozborka, nebo o 30 výstřelů/min. rychlejší kadence, až bude soutěž o to, kdo bude rychleji „na suchu“ pak ano. Jako vojáka mě budou zajímat určitě jiné parametry, o kterých už se ale nemluví. Zeptám se na to rovnou, protože ze své pozice v armádě na to nejsem schopen odpovědět, je natolik nereálné aby někdo z top managementu AČR veřejně vystoupil s prohlášením (případně reakcí na reportáž atd.) typu – ano, puška xy by sice byla lepší volbou, ale politické rozhodnutí nám určilo zavést pušku CZ 805 z důvodu toho a toho, než překotně hledat a veřejně prezentovat důvody, které možná zaberou s prominutím na strejdu co jde prohnat jednou za měsíc na střelnici svoji malorážku, ale určitě ne na lidi kteří se orientují v oboru, byť jsou třeba toho času na základních funkcích a nebo i mimo resort. Věřím tomu (i když nejsem vůbec příznivcem CZUB a 805ky tuplovaně), že pokud je dobře postavena kupní smlouva ze strany AČR tak se dá a pravděpodobně se tak děje, spoustu problémů vyřešit a dosáhnout toho aby se 805 stala plnohodnotnou součástí výzbroje, pokud je ovšem pro AČR nevýhodně postavena smlouva (pouze spekuluji), tak to bude dosti obtížné, ne-li nemožné.
    V komentáři také zmiňujete závady u vz.58, je k těmto informacím a konkrétním závadám přístup, přeci jenom vz. 58 získala (myslím zaslouženě) jakousi gloriolu nezničitelné a spolehlivé zbraně, ale hromadně, intenzivně a v extrémních podmínkách byla reálně nasazena vlastně až v AFG a bylo by myslím nejen pro vojáky zajímavé tyto informace, byť v omezené míře zpřístupnit.
    V závěru svého komentáře píšete, že jsme se v oblasti vybavení a výcviku jako armáda posunuli, v tom s Vámi rozhodně souhlasím, nicméně pořád vidím velké rezervy ve využívání potenciálu některých lidí v rámci resortu (snad mě pan plk. Bulant nenařkne viz. výše, že tady jako důstojník brečím). V oblasti výcviku (primárně střelecká příprava) spolupracuji s civilní výcvikovou firmou a nemám problém (naopak je to ze strany nadřízených vnímáno pozitivně) zavádět a aktualizovat záležitosti v této oblasti. Při svém fungování v této firmě se však často setkávám s vojáky, kteří by měli po odborné stránce svým útvarům nepochybně co nabídnout, protože do svých odborných znalostí a dovedností investovali spoustu svých financí a času a dostali se na úroveň, kdy by mohli tyto dovednosti předávat dál, ale nikdy k tomu i přes svoji snahu nedostanou příležitost, protože někde se prostě prosazování nových, nebo jen kvalitativně posunutých věcí moc nenosí, je s tím totiž spojeno taky spousta práce a přemýšlení. To je ovšem věcí útvarů, možná odborů a někde to díky schopným lidem funguje naprosto přirozeně. Každá společnost je přeci jen tak dobrá, nakolik dokáže využívat potenciálu všech svých zaměstnanců a tady se mi zdá, že máme jako armáda ještě co zlepšovat….

  62. Spíš by mě zajímalo, za kterého ministra se rozhodlo o nákupu pušky a jestli to nebyla zrovna „urgentní operační potřeba“.
    Souhlas s Aleš Opata, že je rozumné vyzkoušet zbraň v extrémních podmínkách a pak třeba dokoupit další kousky.

  63. Dobrý den, s velkým zájmem jsem si přečetl vaši diskuzi ohledně pušek a jejich zkoušek, a tak trochu mi tu schází vyjádření i za někoho, kdo se zkouškami nejen zbraní zabývá. Musím jen podotknout, že naše firma nedělala zkoušky armádních zbraní nedávno přijatých do služby, a tedy se nevyjádřím přímo k těmto zbraním, ale spíše obecně ke zkouškám.

    Musím jistě souhlasit, že zkoušky zbraní jsou dělány z určitého pohledu v laboratorních podmínkách, které se mohou méně či více blížit reálnému užívání např. v AČR. Nicméně je potřeba zvážit i to, proč se tyto zkoušky dělají a je také důležité říci, že se nedělají jenom v ČR, ale i v armádách NATO a i mimo něj, kde určitě mají možnost jednodušeji testovat zbraně v reálných podmínkách. Jezdíme po celém světě a vybavujeme tam zkušebny a setkáváme se přímo se zkouškami zbraní a střeliva, je tedy co porovnávat.

    Hlavním důvodem zkoušek „v laboratorních podmínkách“ je možnost porovnání zbraní a jiných výrobků za stejných podmínek, které jsou dány určitou procedurou, a pokud je dostatečně objektivní, což naše (české) metodiky na zkoušení zbraní a střeliva jsou, lze potom exaktně říci a měřenými parametry doložit, který ze zkoušených předmětů je skutečně lepší a kde má ta či ona zbraň slabiny či silné stránky. Dokonce lze doporučit, co je nutné udělat, aby se výrobek slabin zbavil.

    Výhodou laboratorních testů je i to, že lze simulovat různé podmínky i ty, do kterých se zbraň nemusí dostat. Hlavním důvodem je pak nalezení určitých nedostatků konstrukce, které mohou pozitivně ovlivnit celkovou odolnost zbraně vůči různým nárokům. Během zkoušek za různých podmínek je také nezbytné provádět neustálé monitorování systému zbraně různými měřickými postupy během střelby, které pak mohou zaznamenat, jak si zbraň během zkoušek vede a i v případě, že projde s „odřenýma ušima“ lze na základě výsledku měření zkusit při dalších testech, zda-li to byl její limit a nebo má na víc.

    Také je důležité podotknout to, že kromě zbraně se nachází i v různých podmínkách (prach, déšť, mráz, teplo atd.) střelec a různé jiné doplňky zbraní, které je nezbytné vyzkoušet. Samozřejmostí pak je, že i střelba a měření na zbraních se provádí v těchto podmínkách.

    Je jasné, že tyto testy nejsou schopny zjistit všechny pozitivní a i negativní stránky zbraní. Proto po těchto „laboratorních testech“, které slouží, jako vstupní, následují vojskové zkoušky přímo u armády, kde se k výrobku vyjádří přímo uživatelé po nějaké době praktického užívání. Naopak vojskovými zkouškami je velmi obtížné zjistit některé technické vlastnosti zbraní, ale v případě, že dojde k nějaké chybě na zbrani během jejího používání v armádě, lze opět ve zkušebně tyto podmínky simulovat a zjistit tak, co je skutečnou příčinou onoho nedostatku zbraně a na základě zjištění ji lze následně odstranit.

    I přes tuto delší pasáž, zde nebylo řečeno mnoho faktů, se kterými se lze setkat během zkoušek a i význam zkušeben zde nebyl zcela obhájen. Pokud Vás však zajímá, jak to na moderní zkušebně vypadá, zkuste mi napsat email a mohl bych Vás provést v našich laboratorních podmínkách.

    miroslav.novak@prototypa.cz

  64. to Miroslav Novák: Dobrý den, bohužel jsem tento týden trošku v časové tísni, takže Vám nemůžu plnohodnotně odpovědět. Jen bych rád uvedl, že nikdo nezpochybňuje důležitost a nutnost zkoušek (testů) v laboratorních podmínkách, naopak, tyto zkoušky musí mít a mají nezastupitelnou úlohu v celém procesu vojskových zkoušek (pokud už se bavíme o tomto konkrétním procesu) a není jiná cesta jak některé testy objektivně a standardizovaně provést. Já spíše spekuluji a vyjadřuji pochybnosti nad tím, jakým způsobem je dále nakládáno s výstupy z nezávislých laboratorních zkoušek, ať už s těmito výstupy operuje kdokoliv. Význam zkušeben zcela jistě není potřeba obhajovat, kdo si myslí, že lze jejich činnost suplovat někde v „polních“ podmínkách, tak se mýlí…

  65. Hledání :
    Taky je možná cesta nákupu malého množství od výrobců do testování.
    Nahradí to zapůjčení zbraní pod dobu zkoušek a odstraní tlak a omezení času na testy. Tady ta ušetřená koruna je hodně drahá na konci kdy se vystavuje účet …

    Nákup takové kolekce mezi výrobci v té třídě a poté důkladně testovat zbraně už v majetku armády.
    Pochopitelně že na to vrhnu dlouhém laboratorní testování a určitě také uživatelské – fundovaným personálem nikoliv nastavovat to počtem uživatelů.
    To dává teprve skutečné podklady pro zadávací podmínky armády.

  66. Parmen: vytazeni

    Pařmen :

    4. Velikost zásobníků – důvodem je myslím použití plastů. Vytažení ze sumky problém není,

    Zbranim zase tolik nerozumim, ale i co se tyce tahani zasobniku ze sumky, tak je to tragedie, pokud ma clovek sumky moderniho rezeni a ne nakej pytel na hady. Zasobniky jsou proste tragicky a IMHO je jedno, jestli za to muzou konstrukteri ze zbrojovky nebo nesmyslne pozadavky ACR. Mozna kdyz ma clovek origo sumky k tomu dodavane, tusim made by SPM, tak to jde, ale zase sumky kde jsou 3 rolihky vedle sebe kolmo k telu (alespon co jsem slysel), no to je labuzo pod palbou lezet jako na stole.

    Jedna nejmenovana americka firma dela hodne slusne univerzalni sumky, do kterych jde:
    -stanag 5.56 rohlik
    -P-Mag
    -zasobniky na 308. do M14/SR-25/Mk.17
    -do 58mi
    -do AK47/74
    -dymovnice klasika ala DG-50?/Mk.18
    -radiostanice velikosti GP300 (neco velikosti MBITR/Harris jsem nemel moznost zkusit)
    -pistole se svitilnou rekneme take
    -a mnoho dalsich veci

    …ale zasobnik do CZ805 tam kloudne nejde, proste je to s prominutim sr***a. IMHO chapu, ze CZUB chtelo mit vetsi zakazku o zasobniky a vyvarit vic penez, ale rikat, ze jsou ty zasobniky dobry, no tak to ani smykem a ze ma G36 podobny ne-li stejny – no to je uzasne, ze jsme se ve vyvoji vratili o 30let z5 :-/

  67. Dobrý den,

    Občas zavítám na tyto stránky a se zájmem čtu zdejší diskuzi. K tématu 805 Bren zde padá mnoho názorů s nimiž je potřebné vést diskuzi.

    V průběhu měsíců října 2011 až února 2012 jsem se spolupodílel na uživatelských zkouškách výše zmíněné zbraně ve verzi A1 . Tyto zkoušky neprobíhaly v rámci AČR. Cílem zkoušek bylo ověřit životnost a opotřebení jednotlivých dílů a součástek zbraně v podmínkách blížících se realitě nasazení zbraně. V průběhu devíti dnů bylo vystříleno cca 9000 ks nábojů ve všech režimech zbraně. Doba trvání střelby byla stanovena na 2 hodiny denně, během níž bylo vystřeleno dvěma střelci 1000 nábojů ( každý 500 ks).
    Použitá munice – 5,56 / 45 NATO ; SS 109/ 62 grs ; výrobce Sellier \ Bellot.
    Klimatické podmínky byly standartní pro toto období, mimo dvou dnů kdy v jednom dni klesla teplota na – 18°C a v druhém na – 22°C.
    Každý měl k dispozici dva zásobníky které sám plnil , když druhý střílel. Pauzy byly pouze při výměně sady 8 terčů o velikosti A4. Tyto sady byly vyměněny čtyřikrát v průběhu jedné dvouhodinovky.
    Testování probíhalo jak z statických pozic vleže, kleče a stoje, tak za pohybu na vzdálenosti od 3 do 150 m.
    Použité zaměřovače – EOTech 552. A65/1 a Trijicon ACOG 4/32 + Burris FastFire II.
    Celý test probíhal na jedné zbrani.

    Průběh testování zbraně probíhal bezproblémově do vystřelení cca 850 ran. Po vystřílení tohoto počtu ran nebylo možno držet předpažbí holou rukou bez rukavic, a došlo ve třech případech k závadě, z nichž dvě znemožnily střelbu.
    V prvním případě došlo k utržení dna nábojnice rotačním závorníkem (kleštěmi nářaďového nože odstraněn zbytek nábojnice z nábojové komory).
    V druhém případě vzpříčení vyhazovaného a podávaného náboje v zásobníkové šachtě (vyjmutí zásobníku a odstranění dvěma prsty v rukavici, nábojnice s nábojem vypadly zásobníkovou šachtou)
    V třetím případě při odložení zbraně na stůl došlo k přepálení tříbodového řemene o rozpálenou hlaveň.
    Po skončení střelby byla zbraň prohlédnuta a zkontrolováno uchycení čepů a šroubových spojů zda nedošlo k uvolnění.
    Zbytky prachových zplodin znečišťující ústrojí závěru a ústí zásobníkové šachty + prach a šupinky rotačním závorníkem ,, sežraných nábojnic“, dle mého soudu podstatně méně než při vystřelení stejného počtu nábojů z jiné zbraně stejného určení. Odfoukla toho zřejně dost. V této souvislosti mne napadá, jak na tom bude A2 vzhledem k délce hlavně.
    Tolik k nepříjemnostem a závadám jichž jsem byl přímo účasten.

    Můj celkový dojem ze zbraně je pozitivní. Proběhla i zkouška rozptylu po vystřelení cca 100, 300, a 500 ran střelbou v poloze vleže na 75 m, střílenou jednotlivými ranami, použit byl kolimátor ACOG 4/32. Pětiranná položka vykazovala rozptyl po sto rannách 19 mm opsané kružnice ( nejhorší 26 mm ), třista ran nejlepší 26 a nejhorší 32 mm, pět set ran nejlepší 30 a nejhorší 42 mm. Nejsem žádný Vilém Tell nebo závodník, jakou roli v tom hrály schopnosti, únava, štěsí ,náhoda atd. to nechám na každém.

    Ergonomie zbraně je téma na delší povídání. Každý má jinou postavu a ruku, používá ty nebo jiné rukavice, má brýle, přilbu atd. Na začátku testů jsem měl problém s přepínáním poloh zajištěno, jedna, double a dávka. Test probíhal i tak, že kolega v jedné úloze řekl číslo terče a způsob palby. Např. šest double ( terč č.6, dvouranná dávka), nebo 2 5 3 double jedna double, a tak pořád dokola. Přerušil jsem střelbu a nasušil . Nezvyk se vytratil během třetího dne testů.
    Jsem přesvědčen že Bren v této konfiguraci je jako standartní zbraň vhodná pro 95% uživatelů.
    Jsem levák, kolega pravák, tak že jsem střílel v pravé konfiguraci zbraně ( napínací páka, pažba). Problém nastal při uchycení řemene. V tříbodovém upnutí docházelo k sražení vystřelených nábojnic zpět do závěru zbraně. Nový náboj byl nabit, vystřelený vyhozen, a odražen od řemene zpět do závěru. Závadu jsem zpočátku řešil pravou rukou odražením uskříplé nábojnice. Když ale po vystřílení dvou zásobníků jsem desetkrát odrážel nábojnici, tak jsme problém definitivně vyřešili jiným uchycením řemene a bylo po problému.

    Dokážu pochopit uživatele co v porovnání hmotnosti mezi plně ověšenou M4 a 805 A1 je znechucen hmotností. Je nutno jsi uvědomit že konstrukce zbraně, procento a poměr použitého materiálu ( plast/kov) je jiné. Tento stav ale zřejmě vyšel ze zadávacích podmínek tendru na multirážový komplet zbraně. Jinak by bylo těžko pochopitelné, proč je tato zbraň používající standartní ráži NATO, dimenzována na podstatně výkonější ,, krmivo“ a pro používaný náboj je tam toho ,, masa“ více než dost.
    S tím souvisí zřejmě i zásobníková šachta se zásobníky. Nenapadá mne jiný rozumný důvod než multirážová koncepce.
    Taktéž zvolený náboj není žádný zázrak a o jeho spolehlivosti již bylo zřejmě napsáno vše.
    Přes všechny peripetie jsem přesvědčen, že zvolená cesta konstrukce je správná. Taktéž se domívám že CZUB všechny případné připomínky a podměty vezme v potaz a případné komplikace vyřeší, neboť jak se můžeme na webu dočíst, konstrukce 805 je modulární koncepce. Jde jim přece o chleba, a v dnešní době se chyby a prohřešky neodpouštějí, zvláště v byznysu jako je zbraňařina.

  68. Díky za info, jen se zeptám, jaký byl účel zkoušek? Škoda že jste nepoužili i standartně dodávaný zaměřovač, zajímaly by mě dojmy. Domníváte se, že zbraň je těžká díky multirážové koncepci – ale ráže pro tuto zbraň jsou 5,56×45 a 7,62×39, nikoliv 7,62×51 (bohužel). Nevidím tedy důvod pro vysokou hmotnost zbraně.

  69. Primárním cílem bylo ověřění životnosti a opotřebení zbraně. Někdo někde spočítal že voják nese X kusů munice a v intenzivním boji, je-li průměrně inteligentní spotřebuje Y munice do hlavní zbraně + rezerva = 500 ks. To celé krát dva. Po odstřílení 1000 ran zbraň putovala do fabriky kde měla být změřena. Všechny díly od začátku do konce byly původní, měnit se mohly jen při zničení nebo kdyby znemožnily další funkci zbraně, k čemuž při zkouškách u nichž jsem byl přítomen nedošlo.
    Kdo měl na zbrani výše zmiňované zaměřovače a porovná to s dodávaným standartním zaměřovačem, tak musí konstatovat že rozdíl je značný, a dle mého názoru standartně dodávaný zaměřovač sráží 805 dolů.
    Vysoká hmotnost je dle mého názoru způsobena jak multirážovou komcepcí tak pravděpodobně zadávacím protokolem tendru ( který mi není znám), a způsobem provádění vojskových zkoušek.
    Když se technolog podívá do druhů dodávaných materiálů jenž jsou k dispozici, zjistí vlastnosti materiálů a požadavky na ně kladené ve finálním produktu, tak je to vždy kompromis. Dle mého soudu je pro výrobce vždy přijatelnější vyšší hmotnost než únavové praskliny na těle zbraně,praskající závorníky atd. Bren svým určením není zbraň na dělání děr do papíru na zastřešené střelnici.
    Je tu chvilku a na všech zbraních co jsou tu podstatně déle a prodělali několik válek je pořád co zlepšovat, neboť vývoj jde neustále dopředu, a kdo zamrzne prohrál.

  70. Zajímavá diskuse, se zájmem si ji pročítám. Jsem velký fanda do zbraní a měl jsem tu možnost několikrát si z Brenu slušně zastřílet .
    Ne vše je dokonalé a zejména s ergonomií si mohli pánové v CZUB trošku pohrát, ale není to zas až tak hrozné a na pušku se dá se dá celkem rychle přivyknout.
    805ka je mladá zbraň a jako každá nová věc potřebuje určitý čas k dospělosti. Nejen pro její vyzrání (doladění) , ale také k přijmutí jí samotné koncovým uživatelem na milost. Jejím největším problémem je samotný způsob výběru nové pušky pro AČR. Vypsaný tendr a tím dané tendrové podmínky zcela jistě a zásadně ovlivní finální podobu zbraně, její vlastnosti, ale zejména znemožňuje doladění zbraně do finální podoby samotným koncovým uživatelem-tedy AČR. Jakákoli byť banální konzultace se zadavatelem tendru by bylo hrubé porušení pravidel a zcela jistě oficiální důvod k vyloučení z tendru.
    Ve světě je zcela běžné zadání vývoje nové útočné pušky nebo jiného systému národní zbrojovce, pokud tímto daná země disponuje. Nikoliv veřejná soutěž a to z různých důvodů. Následují přesně dané fáze vývoje a výroby kdy zcela zásadní a plánovanou fází je přizvání zadavatele k dovývoji a doladění celého systému.

    Přesně proto dnešní podoba Brenu má zásobníky které má, běžné polymerové typu M4 nevydrží pádové testy dle zkušebního protokolu a kovové nesplňují zadání transparetního polymerového-spojitelného zásobníku, pevně danou délku pažby- teleskopická byla o pár gramů těžší než zadání. Sama armáda si nadefinovala záchyt zásobníku takový jaký je, při pozornějším ohledání Brenu zjistíte, že původně byl záchyt zásobníku oboustraný podél přední části lučíku a tak by jsme mohli pokračovat dále.
    Na základě požadavků jednotek vybavených novou puškou, se pomalu dnešní podoba Brenu mění, tak jak ostatně zbrojovka předpokládala. Stávající pažby se nahrazují pažbami teleskopickými a u nové zásob.šachty na zásobníky typu M4 je samozřejmostí oboustraný záchyt závěru a zásobníku. Věřím že ji naši vojáci brzy dostanou, jelikož stávající zásobník je opravdu strašný a absence základních oboustranně dostupných ovládacích prvků v dnešní době je opravdu zvláštní.
    Je dobré připomenout že samotný vývoj SA 58 trval dlouhých 8 let a to téměř bez finančního limitu a tendrových podmínek limitující každý detail. Následné ladění pušky trvalo další léta a všechny průšvihy byli řádně utajeny. Dnes patří právem mezi ikony své doby a i v době dnešní má své uplatnění.

    Samotnou kapitolou je vybavení jednotek v AFG novým v polních podmínkách řádně nevyzkoušeným systémem, navíc s municí na kterou Bren testován vůbec nebyl a to vše v náročných podmínkách Afghanistánu. Je jasné že voják cvičící X let s SA 58, potřebuje také nějaký čas na získání potřebných návyků a zkušeností nejen s novou ráží, ale i se systémem, aby např.nemusel obtahovat závěr rukou pod zbraní :-)
    Jezdec F1 také nevyjede na závodní okruh v novém, laboratorně vyzkoušeném monopostu, kde jde nejen o čas ale také o život.

    Pánové vojáci, respekt a díky za to co pro nás v zahraničí děláte!

  71. Add 58 plk. Pavel Bulan)

    Myslím si, že nejsem jediný, který by byl zvědavý na odpovědi od Vás na věcné a myslím si i slušně položené otázky od 59) HEDP, 60) Marka Hvíždaly, 63) Iva, ale i mnohých dalších.

    Možná jsem naivní, ale kdo jiný by je měl být schopen zodpovědět? Anebo to prostě spadne pod stůl?

    Děkuji

  72. off topic. v US prý právě zakázali polymerové zásobníky na zbraně řady M4. povolené jsou pouze „originální“ plechové, byť na útvarech převládají právě ony plastové, tržně získávané. takže ohledně onoho ruka [lidí co rozhodují] ruku [dodavatelů] myje zjevně platí nejen u nás.

  73. to Honza: hlavně bude zajímavé, jak to bude TACOM zdůvodňovat (zatím statečně mlčí, případně odkazuje jinam), sice u hliníkových udělali nový podavač, ale ten i pokud bude plnit svoji funkci dobře, tak maximálně stejně jako u PMAGů, menší odolnost (ale myslím, že pořád dost vysoká) resp. stálost tvaru těla zásobníků USGI oproti PMAGům je už delší dobu známa a je logicky dána materiálem. Neznám cenu za kterou ty zásobníky nakupuje armáda, ale dá se čekat, že USGI budou levnější, tak to by snad mohlo být zdůvodnění, nevím. Je jasné, že zájmy dodavatelů jsou stavěny nad to, co by chtěli sami vojáci (ne úředníci z TACOMu), je spíš otázka, jak zdůvodní návrat k něčemu, co už bylo pomalu vytlačováno, protože se vyskytlo něco, dnes snad už prokazatelně lepšího…

  74. CZ 805 Bren byl podle mého zdroje blízkého vedení CZUB postaven před 5 lety. I přes upozornění na vady a chyby na zbrani, na toto nikdo celou dobu nereagoval, protože asi bylo všem ve vedení CZUB jasné že o kšeft s AČR mají postaráno. Způsob jakým se zbraň zavedla, s jakým vybavením a jak se předvedla během prvního operačního nasazení mě jen utvrdil v přesvědčení o netransparentnosti VŘ. To samé platí i o pistoli CZ 75 Phantom.

  75. Upozorňuju na dnešní super článek soudruha Gazdíka v MF Dnes na téma CZ 805 psaný ve stylu Československých filmových deníků 50. let :-)

  76. odpověď od fundovaných funkcionářů žádná (navzdory holedbání se), téma zvolna zapomínáno, škoda

  77. no, dal bych tomu ještě čas, hodně se to teď řeší tak bych i pochopil, že se k tomu fundovaní funkcionáři vyjádří později, každopádně aktuální „oficiální“ stanovisko CZUB zní – ŠPATNÁ ÚDŽBA :-) tudíž chyba uživatele, což se ale dalo očekávat, na anonymitu neznámého vojína se dá vždycky spolehnout, nicméně to ještě určitě bude mít vývoj, ty problémy jsou takovýho charakteru, že za špatnou údržbu se to prostě neschová, osobně bych to viděl pouze jako natahování času ze strany zainteresovaných subjektů, tak aby se o tom moc nemluvilo, našlo se nějaký +- řešení a nakonec se řeklo, že to byla jen nafouklá bublina a vlastně o nic nešlo. Po tom co vyšlo najevo, jaké byly na velení armády vyvíjeny tlaky ohledně nákupu letadel CASA tak si dovedu představit v jaké pozici musí být např. plk. Bulant a rozhodně to nebude pozice, kdy by mohl sám něco ovlivnit, natož pak vyjádřit svůj vlastní názor pokud by byl odlišný od toho, který se „nosí“, pokud se nepletu, tak nákup zbraní od CZUB bylo rozhodnutí politické, nikoliv rozhodnutí armády…

  78. Pavel Bulant :
    Byt jsem na tento veb z více důvodu již dlouho nezavítal, hystericky reportáž uvedena před třemi týdny na ct1 a tam zverejnena prohlášeni typu: „vojáci mají zákaz o problémech hovořit“, mne donutily, stejně jako zřejmě novináře, kteří čerpají z fór podobnych tomuto, svůj rozhled obohatit nahledy zde přítomných diskutujících. Pominu příspěvky ve stylu jedna bába povídala, pominu pláč zduraznuji! důstojníků teto armády cestou tohoto fora a ptám se: „co je potreba objasnit stran fenoménu cz v ACR?“ Pouze pro upřesnění, byl jsem předsedou komise pro vyber nové útočné písky.

    Ačkoliv pana Bulanta neznám (a to je možná dobře), tak mi jeho reakce v tuto chvíli již přijde jen jako úlitba a podpora příspěvku pana Opaty. Ono známé zaburácení z pozice síly směrem dolů, ale jakmile přijdou argumenty, tak raději zaujmu polohu mrtvého brouka. Nic ve zlém, ale pokud již nabídnu zodpovězení otázek, tak bych měl své slovo důstojníka dodržet (i když všichni víme, že je nemálo důstojníků, kteří své slovo rádi nedodržují).

    Zdá se, že byl na výběrovou komisi činěn politický tlak, pak by pan Bulant měl tiše plesat nad odměnami a nepokoušet se pouštět hrůzu na ty, kteří tu věcně argumentují. Když už neměl ty „koule“ pouštět hrůzu i směrem nahoru.

  79. Měl bych dotaz pro plk. Bulanta, který „z více důvodů na tento web již dlouho nezavítal“: Dle katalogového listu deklaruje firma ČZ u útočné pušky CZ 805 BREN A1 balistickou životnost hlavně (o délce 360mm) na minimálně 20 000 výstřelů. U obdobné zbraně M27 Infantry Automatic Rifle (což je de facto HK416 od firmy Heckler & Koch, nedávno zavedená do výzbroje U.S. Marine Corps – více např. v ATM 6/2012) výrobce deklaruje balistickou životnost hlavně (o délce 419mm) na minimálně 15 000 výstřelů. Jak je možné, že firma ČZ deklaruje o 25% vyšší životnost hlavně naž renomovaný Heckler & Koch a jakým způsobem se ji podařilo tohoto technologického meisterstücku dosáhnout (vzhledem k tomu, že zmiňovaná M27 IAR má delší a těžší hlaveň – tudíž by měla mít i vyšší životnost, neboť obě zbraně používají stejné střelivo)? Díky za odpověď!

  80. to 88: trochu neseriózně – protože u H&K každej ví, že reálná životnost bude násobně vyšší tak si můžou dovolit dát údaj, kterej to vydrží prakticky při jakýmkoliv zacházení a CZUB? Až to po 10 000 odejde tak se sestaví komise, proběhnou zničující zkoušky a vyjde najevo, že to bylo špatnou obsluhou a údržbou, možná i špatná munice by mohla být ve hře :-)

  81. „Zdá se, že byl na výběrovou komisi činěn politický tlak, pak by pan Bulant měl tiše plesat nad odměnami a nepokoušet se pouštět hrůzu na ty, kteří tu věcně argumentují. Když už neměl ty „koule“ pouštět hrůzu i směrem nahoru.“

    …pěkně řečeno Matte

  82. Osobně i profesně plk. Bulanta, znám byl to můj velitel roty a rozhodně jeden z nejlepších. Co se týká Brenu zdejší zajímavou diskusi sleduju, vzhledem k tomu, že jsem je zatím měl jen v ruce, ale nepoužíval, tak nehodnotím.

  83. Asi náhodou se tady neobjevil příspěvek gen. Opaty, plk. Bulanta, a o tom, jak probíhá testování a výběr zbraní, plus potom článek v MFD a ,,Hvězdách a pruhách“. Tak bych řekl, že se objeví i odpovědi na otázky odsud.

  84. už se mi nechce propírat tady dokola ta samá jména, tak to řeknu obecně, v armádě sice můžete být na supr krásný pozici, možná to i podle funkční nápně může vypadat, že nejste jen podržtaška a máte možnost o něčem rozhodnout, ale ve skutečnosti za vás rozhodují jiní a máte 2 možnosti, buď jít proti proudu a vyjadřovat svůj názor, což pravděpodobně povede k tomu, že budete do 2 let rovnat bedny ve skladu, nebo přijmout strategii „velitelův názor je i mým názorem“ a proplout si v klídku do výsluhy, což je v naší armádě bohužel absolutně převažující strategie :-( To, že nakonec nadřízený stupeň rozhodne je jasný, tak by to i mělo fungovat, ale někdy mu ani nejsou nabídnuty jiné úhly pohledu na věc, aby se mohl rozhodnout na základě co nejvíce informací, protože ve chvíli, kdy vyřkne nějaký směr tak už se nikdo „neodváží“ oponovat, naopak se jenom přikyvuje „pane vachmajstr voni sou hlava…“, ale to už je hodně obecný a trochu OT, zpátky v věci, v pár diskuzích včetně této jsem narazil na rozdíl v životnosti baterie u Aimpointu a u Meopty a že je to způsobeno používaným typem zdroje, což není pravda, rozdílnost je způsobena použitím vlastní technologie Advanced Circuit Efficiency Technology (ACET) u Aimpointu, která lépe a úsporněji využívá energie z článku, neboli Aimpoint má v jednoduchosti a s nadsázkou schéma: baterie – drát – elektronika (ACET) – drát – dioda a Meopta: baterie – drát – dioda :-) I při použití stejného zdroje proto není pro Aimpoint problém „svítit“ i 100x déle než kolimátory ostatních výrobců.

  85. Jak to tak poslední dobou sleduju, tak mě stále častěji napadá jedna otázka. Jak moc velký rozdíl je mezi tím, když si já jako zákazník půjdu koupit nové auto a když si zjednodušeně řečeno armáda jako zákazník kupuje novou zbraň. Je jasný, že obchod s veřejnými financemi a navíc se zbraněmi je daleko složitější, ale když se vrátíme k podstatě tak je to pořád vztah zákazník – prodejce. Je tedy normální, že koupím do firmy 20 nových vozů, 5 z nich mi přestane jezdit a prodejce mi řekne že to je novinka a ještě vychytává dětské nemoci? Zaměstnanec vám sice narazil do zdi díky nefungujícím brzdám, ale přežil to ne, tak nedělejte divadýlko! My si ty auta vemem zpátky do fabriky, trochu to poladíme a pak to spolu znova otestujem. Takhle to opravdu funguje? Myslím, že těžko! Nefungují vám zbraně v boji? Máte snad ještě záložní ne? Že vám i z těch záložních vypadávají zásobníky? Asi to špatně udržujete! Opravdu je možné, že se toto děje?!? Je opravdu potřeba, aby naši vojáci byli testovací jezdci?

  86. Myslím si, že ten příměr není zcela na místě. Pokud kupujete novou zbraň, je to jako s velkým investičním celkem, jako je třeba elektrárna. Dostanete nějakou základní funkčnost, nebude to nebezpečné obsluze, ale protože je to fakt nová věc, musíte počítat s dalšími náklady na „opravy“ – zvyšování užitné hodnoty věci. Ovšem pokud se nerozhodnete sankcemi zlikvidovat monopolního výrobce takového celku. Takže on ten vztah dodavatel (výrobce) – zákazník je spíše partnerstvím. Navíc, pokud kupujete jako první, vždy to bude dražší díky průběhu tzv. u-křivky nákladů. Proto se doporučuje nakupovat tzv. „z police“. Myslím, že nebyl „problém“ zavádět nové zbraně během světových konfliktů – chyby se daly vychytat okamžitě a zadání pro konstrukci taky bylo jasné.

  87. Samozřejmě máte pravdu, ten příměr přesný není, je to nadsázka, ale opravdu si myslíte že to nutně muselo všechno proběhnout tak rychle? Muselo se to testovat naostro na lidech? Nebo byly opět upřednostněny zájmy nějaké firmy nehledě na rizika? Dle mého názoru se dá zavádění nových zbraní přímo do konfliktů tolerovat i s příslušným rizikem pouze pokud by tato technologie přinesla něco nového, co by přineslo nějakou výhodu nad protivníkem. A já se ptám, přinesla CZ 805 něco tak revolučního, co tu ještě nebylo? Nebo je na trhu plno dalších víceméně stejných (a lepších) zbraní, které už jsou prověřené a především funkční? Tlaky CZUB, aby to všechno proběhlo rychle (kvalita tomu odpovídá) chápu, kšeftíky jsou kšeftíky, ale neměl by taky být na straně vojáků někdo kdo by to trochu krotil?

  88. Pane Pernico, podle mě je ten příměr zcela na místě – srovnávat ale ruční zbraň s elektrárnou, to už je moc. Tento příměr by se dal použít například u letounů. O potřebě nahradit Sa vz. 58 útočnou puškou střílející alianční ráží se ví mnoho let. Mrzí mě, že tento (pro vojáky bojových útvarů zcela zásadní) kontrakt dopadl stejně pochybně, jako modernizace tanků, nesmyslně masový nákup naprosto nevyhovujících slaňovacích vest, nákup transportních letounů či nákup rozepínajících se vest VOP 2009 (a to jsem vybral jen zlomek kauz). Ach jo.

  89. Nikoliv, příměr s eletrárnou je dobrý. Když budete vyrábět auta, každý rok nebo každé dva roky budete dávat na trh nový model. Ten bude založen na vylepšení, či jen faceliftu toho starého. Budete mít kontinuitu zkušeností. To, že můžete vypustit každý rok nebo každé dva roky nový model je dáno velikostí trhu, prostě je tu vždy velká naděje, že se investice vrátí. Naopak u zbraní a zbraňových systémů se blížíme té eletrárně. Sice tu máte možnost, že vyrobíte např. 20 tisíc kusů, ale ty dodávky poběží jednou za 30 až 50 let. Za tu dobu se obmění generace konstruktérů, je tu riziko ztráty zkušenosti. U elektrárny je to dodávka na klíč a u zbraní a zbraňových systémů to samé. Platíte se malou serii a odchylku od „běžnosti“. Pokud tedy budete požadovat něco speciálního, vždy to bude dražší a vždy s tím budou počáteční problémy, protože výrobce bude muset získat informace a zkušenosti. Zaplatí to samozřejmě zákazník.

  90. Jestli elektrárna nebo auto je jedno, podstatné je, že finální produkt nefunguje jak má a všichni se tváří, že je to normální! Podle mně to normální není! Pokaždé když jsem někde z 805ky střílel (ještě před zavedením) tak jsem se ptal na konkrétní nedostatky, které mě i za těch pár ran trkly a vždycky mi bylo odpovězeno stejně – víme o tom a další série už budou upraveny ještě před dodáním armádě. No všichni už teď víme, že se tak nestalo a to k tomu ještě přibyla pochybná kvalita zpracování (PHANTOM a EVO jakbysmet). Je teda armáda, potažmo MO plné nekompetentních lidí, kteří neumí postavit smlouvu, nebo odborníků, kteří vlastně ani neví co by měl daný produkt splňovat a nechají si od dodavatele nabulíkovat cokoliv? Nebo možná ještě hůř – nejdou CZUB z nějakého důvodu dokonce na ruku? Univerzální odpověď na všechny otázky – špatná údržba už mě začíná taky docela vytáčet.

  91. No, musím k tomu taky něco napsat. Mám pocit, že tu některým lidem křivdíte. Berete MO jako celek, ale problém je v tom, že je naprosto jasné, že co se týče 805ek, tak to bylo politické rozhodnutí a spíš to rozhodnutí bylo mimo MO a z MO se udělal bílej kůň, kterej teď musí žehlit všechny věci a to včetně funkcionářů na GŠ. Existují zde lidé, kteří se z toho pro vojáky snaží vytěžit maximum, ale nevystupují na veřejnosti, protože to co na veřejnosti probíhá je histerické a jednostrané. Nebudu jmenovat, abych tu nebyl za leštiče klik.

    Jinak co se týče zbraně, tak zas taková tragédie to není. Jako vojákovi je mi jasné, že už s tim nic nesvedu, ale hlavně vidím tu snahu nenechat to spát a na té zbrani pracovat. byť se nemohu zbavit pocitu, že jenom díky všemožnému nátlaku ve veřejném prostoru je CZUB v defenzívě a díky tomu na ni MO může tlačit a donutit je jednat. Díky tomu všechny zbraně, u kterých se vyskytne závada jdou pryč na reklamaci, jak se sluší a patří.

    jinak k zde diskutované nesmyslnosti, že musíte zbraň odjistit, aby jste natáhli závěr. U naší jednotky se stala kuriozní závada. U zbraně došlo k ulomení zobáčku přerušovače palby a při natažení zbraň sama o sobě, bez stisknutí spouště vystřílela plnou dávku…trožku nebezpečná závada…

    jenom se těším, až dojde na výměnu zásobníků, což neskutečně zlepší komfort střelby, který už tak je celkem slušný, až na ten přepínač střelby…hůř se na něj zvyká

    co se týče špatné údržby, tak k tomu jsem se již vyjádřil. Shrnu to. Osobně si myslím, že v armádě 80% lidí špatně udržuje zbraně, ale 100% za to nemůžou, protože je to za prvé nikdo řádně nenaučil a za druhé jim armáda na to nedá prostředky…

  92. Ano, na jedné straně je histerie, na straně druhé ale snaha o zlehčování problémů a tendence přehazovat nedostatky produktu na uživatele. Stejně tak je potřeba si uvědomit, že to sice bylo politické rozhodnutí, a že je snaha s tím něco dělat (sám se tohoto procesu účastním), ale to veřejnost nezajímá, pro veřejnost je vláda, MO i AČR jedním celkem a jednou bandou, která nedokáže realizovat jediný obchod (zjednodušeně za „jejich“ peníze) bez skandálů. Nákup zbraní od CZUB byl od začátku velmi zvláštní a můžeme se klidně schovávat za politická rozhodnutí, ale pokud už byly od začátku nějaké indicie ohledně kvality tak se ty zbraně neměly nikdy dostat hned po zavedení do rukou vojáků při bojovém nasazení, ale mohly být klidně dále testovány a dolaďovány v souběhu, to je jednoznačně chyba naše, ne zbrojovky ani politiků a pokud to byl následek podřízení se vnějším tlakům, tak je to špatně.

  93. Je v zájmu dodavatele je řešit závady, tak je řeší (i když by to možná nemuselo ministerstvo zajímat). Potřebuje dobrou referenci. Je názor „špatná údržba zbraně“ názorem firmy, nebo velitelského sboru?
    ad Hery: Souhlasím s tím, že by nebyl problém určité věci na šištění zbraní dát do SNO a zahrnout je do „výstrojní normy“. Proboha, proč jsou součástí základní výbavy záklaďácké trepky?
    ad Marek Hvížďala: Nákup čehokoliv ve velkém a na dlouhou dobu do veřejného sektoru byl, je a bude vždy politickým rozhodnutím. Samozřejmě, že to neprobíhá v ideálních podmínkách a samozřejmě více nebo méně promyšleně.

  94. špatná údržba je univerzální a automatická odpověď CZUB na spoustu otázek do doby než se prokáže, že tomu tak není a i potom v tom pokračuje a potichu odstraňuje pravou podstatu problému, mluvím jen z vlastní zkušenosti, je možné, že ostatní účastníci procesu mají zkušenosti jiné…jo ještě existuje oblíbená odpověď č. 2 – „musí si to sednout“…víceméně už můžeme diskutovat o mnohdy subjektivních věcech, faktem ovšem zůstává, že CZUB vyrábí a dodává nekvalitní a odfláknuté zbraně, jsem přesvědčený, že dobré jméno, které především v zámoří stále má tímto tempem a postupem brzo ztratí, DUTY to začalo a armádním systémem (805, EVO, PHANTOM) to jen pokračuje…

  95. A existuje nějaký obecně dostupný návod na údržbu zbraně? Myslím, že tato armáda má na všechno technické předpisy, kde by každý předpis mohl být dostupný v jednom výtisku na POI, a pokud není utajovaný, tak bývá i na ŠISu v aplikaci interních předpisů. Jinak firmu v prohlášeních chápu a myslím, že jde o dětské nemoci, které byly zmíněny dříve i u Sa vz. 58. Tehdy ovšem neexistoval Internet a blogy…

  96. Dětské nemoci být klidně můžou, ale kvalita produktu je v tomto případě věcí výstupní kontroly a toho, jaké jsou při ní tolerance. Nevím jak u 805ky, ale u EVO a PHANTOMU je ta pomyslná vidlice hodně otevřená. Jsem přesvědčený, že to CZUB prostě zkusila a čekali, jestli to vyjde, nebo ne a spoléhali na to, že armáda skousne víc. Ono známé klišé, co kus to originál, tady bohužel platí.

    Jinak aktualizace údržby zbraní se momentálně řeší, oficiálně totiž armáda zná pouze dva stavy zbraně – zbraň vytřená dosucha a zbraň ze které kape olej. Prostředek na odparové bázi na ošetření kovových částí máme (Inkor), jen je potřeba se ho naučit správně používat. Nějaké tuhé mazadlo (tuk, pasta) na ošetření třecích ploch podle mě armáda oficiálně nezná, ale dejme tomu, že to už může být jakási nadstavba. Mimochodem slavný zbrojovácký prostředek Gun Remedy voní, maže, čistí a odpařuje se (neboli funguje) úplně stejně jako dnes zavedený a používaný Inkor (špičkový prostředek) a vsadím boty, že to taky Inkor je, jen je v hezčím obalu a je výrazně dražší (GR). Vzhledem k tomu, jak podrážděně vždycky CZUB reaguje na srovnání, resp. na konstatování, že jsou oba přípravky naprosto totožné, vsadím svoje druhé a poslední boty, že mají za lubem tento prostředek armádě přímo dodávat.

  97. no, ono by to hlavně chtělo zavést prostředky na tzv. garrison cleaning, kdy se použije nejdřív nekorozivní a odmašťovací odstraňovač karbonu (popř. i mědi, protože s přechodem na střelivo NATO je i toto dost aktuální) a po té se zbraň promaže různými prostředky na různé povrchy, pokud v té zbrani jsou….a druhá věc je naučit battlefield cleaning, při které s v podstatě jenom udržuje čistá hlaveň a promazávají se pohyblivé částí přípravkem typu CLP…a to nejen tyto věci zavést, ale také jimi dostatečně vojáky zásobovat ( v armádě je spousta zavedených věcí, které ovšem mají pro útvary význam yetiho) a potom vytvořit předpis nebo pomůcku, kde bude řádně popsáno kdy a jak je použít…

  98. Jestliže neexistuje dokument popisující „správnou“ manipulaci a údržbu, jak může výrobce zbraně mluvit o „nesprávné“ údržbě nebo obsluze zbraně.

    česky psaný návod na obsluhu má dnes i každý mixér (kuchyňský přístroj)

  99. A nevyjednali nám naši politici nějakou vyjímkou ze zákona o ochraně spotřebitele nebo jiného zákonu upravující práva kupujících a povinnosti prodávajících? Slyšel, že manuály k různým zbraňovým systémům byly nasmlouvány jako systémová podpora. Dokonce prý prodražily dodávků lehkých obrněnců Dingo a Iveco.

  100. Honza: my se nabavíme o návodu na obsluhu zbraně, ten skutečně existuje a každý kdo dostatne 805ku do ruky dokonce musí projít jakýmsi proškolením (to ostatně u všech zbraní, na některé dokonce musí být kurz), ovšem ten zahrnuje čištění obecně a spíš je to návod na použití čištění dodávaného k té zbrani, ale už se neřeší, že není čištění jako čištění….tendle problém by se v armádě měl řešit komplexně a ne co zbraň, to přístup…

  101. To: Hery – v armádě je spousta zavedených věcí, které ovšem mají pro útvary význam yetiho – : ))))) velice trefné!!!
    Jakýkoliv nákup na MO sice v počátku vychází z požadavku vojáků, ale pak jej přejímají politici, kteří přímo – Ministr a jeho přímí podřízení nebo nepřímo – vláda atd. rozhodují o tom, co se skutečně nakoupí a od koho. Je pravdou, že to co se nakoupí nemají často možnost ovlivnit ani generálové. Viz. pan Picek a jeho schválení letadel CASA. Původně byl proti, pak stačilo pár rozhovorů, a pochopil, že to je politicky to nejlepší letadlo na světě…Jestli se to někomu nelíbí, tak je mu to houby platné, protože s tím nejde nic dělat.
    Nákup BRENů bylo také politické rozhodnutí. Politikům jde o voliče v místních, krajských, parlamentních a senátních volbách a o příspěvky na volební kampaně. Osobně se mi velice líbí možnost nakupovat přímo od zahraničních výrobců. Ono se pak o úplatky žádá hůře než když to dodává místní překupník nebo výrobce.

  102. Hery>
    tak ještě jednou. buď je předpis a vojáci zbraně podle něj ošetřují (pak jsou případné závady na tvůrci předpisu) nebo NENÍ předpis a v tom případě jsou závady na dodavateli zbraně, a nebo JE předpis a není dodržován a pouze v onom případě jsou na vině případných závad a selhání vojáci.

    Myslíte že třeba letecká technika lze ošetřovat na základě nějakého obecného předpisu?

    právě toto je problém naší armády- čtení mezi řádky, matlání útvarových pravidel do celoarmádních /odborných předpisů a postupy „tak jsme to dělali vždy“

    věřil byste, že podle „universálního“ leteckého předpisu jsou jiná pravidla pro zápočet trenažerů pro stíhače, dopraváky a pro vrtulníky JEDNÉ základny?
    Představet si, že máte obecný předpis, který bude mít odstavce formou
    X.1 výrok
    X.2 s výjimkou útvaru VU, kde je to výrok2
    X.3 a s výjimkou odborností A,B,C útvaru VU, kde výrok3

    nevidím důvod pro vznik nějakého „obecného“ předpisu na čištění zbraní. každá zbraň je unikátní, tedy i postup její údržby by měl být stanoven předpisem pro používání. pokud se nepletu, [například] předpis pro Dragunov taky určuje jednotlivé typy rozborky (čištění, profylaxe, atd)

    co tím chci říct? pokud vznikne předpis se společnými pravidly pro čištění všech zbraní, tak pochybuji, že si ho kdokoliv v letectvu přečte. Jsou lidé, kteří lítají na střelnici s palubními střelci bez toho, že by viděli (dle mého soudu promyšlenou) osnovu střeleckého výcviku.
    Pravidla je nutno nastavit jednoznačně a to tak, aby byla k dispozici kdykoliv. tedy, ke každé zbrani předpis k obsluze, který je „nedílnou“ částí zbraně.

  103. Honza:v aeroklubu si to dělejte jak chcete…:DDDD

    ne teď vážně. Asi byste potřeboval vysvětlit rozdílmezi zbraní a zbraňovým systémem, ale to je vedlejší. A navíc jsem ze začátku mluvil o systému výcviku, který by toto umožňoval. Vy jste nepochopil, že základní myšlenka byla taková, že by to mělo být součástí výcviku střelecké přípravy pro všechny, která je momentálně tristní. A to jak v rovině samotného střeleckého výcviku, tak neřeší ošetřovaní zbraní. Teda neřeší dle mne dostatečně jak by měl. Nevim proč tu motáte hrušky z jabkama, protože drtivá většina zbraní se ošetřuje prakticky totožně, jenom záleží na materiálech, atd. Jediné co řeší většina přepisů ke zbraním, je jak je rozebrat při které příležitosti (což je dobré a je to věc, kterou by měl řešit jen předpis pro zbraň), ale už dále neřeší ty základní znalosti pro ošetřování materiálů, ze kterých je vyrobena…a pokud ano, tak pouze okrajově. A hlavně, pokud by to nějaký přepis řešil, byl by způsob jak tyto prostředky zavést do armády, a tím umožnit přístup vojáků k nim bez toho, aby za ně utráceli nemalé prostředky.

    Chápu, že většinu „aroklubáků“ to ze židle nezvedá, protože maj jinou práci, ale pro nás od bojových útvarů je to denní chleba…

  104. Aha, Vám jde o to, že tak jak nás rodiče učili chodit na nočníček a pak na záchod, tak něco podobného by mělo být součástí vojenské přípravy a výchovy. Tak to nepůjde! Jednak to odmítne generální štáb, jednak to nedosahuje akademického levelu pro příprava na Univerzitě obrany. Snad jedině… kdy ministerstvo na to dalo miliónový vědecký grant, tak 3 miliónky na 3 roky, dalo by se o tom uvažovat. Pak už by to generální štáb určitě neodmítal a ještě bychom získali světové, nebo alespoň české, nejhůř jen brněnské vědecké prvenství. Do VOP to taky nedáme. Tam se to nevleze, protože je tam školení k boji proti SNJ…

  105. Hery: když mi přijde k vrtulníku pěšák a vrhne se na GŠ s vytěrákem, protože je to prostě nějaká zbraň a tu ho přece naučili čistit ve vyškově, tak ho poženu svinským krokem.
    nevím proč by pěšák měl dostávat školení z metalurgie. přece musí stačit, že si v předpise přečte, že zbraň ošetří tak, a před uložením jinak. Letadlo taky neudržujete podle zvyku (a s respektem k použitým materiálům) ale podle předpisu. a (snad po sté) pokud to v předpise není, tak se to do něj doplní, buď od výrobce nebo od někoho odpovědného (namísto psaní scifi bílé knihy). jenže to by potom odpovědnost za škody mohla jít za někým konkrétním, že?

    je mi jedno, jestli 805 bez gadgetů na picatinni říkáte zbraň a s gadgety zbraňový systém.

    takže hrušky s jabkama…

    chcete extra předpis? tak to ale musí platit pro celou armádu. nemůžete psát předpis a do něj dávat odkazy na útvarové odchylky (na což jsem poukázal na příkladu naší letecké osnovy).

    pro mne jako pro „podřadného aeroklubáka“ se jeví vhodnější dodání technologických karet, kde je napsaný přesný postup jak [například konzervovat zbraň] než se ke správnému řešení dobírat štracháním v univerzálním předpise metalurgie a útvarových SOP. ale možná jsou vaši desátníci intelektuálně výš než já.

    třeba mi konečně odpovíte: předpis pro použití řeší – neřeší (nehodící se škrtněte) ošetřování zbraně?

  106. většina předpisů ho řeší, s tím musím souhlasit. Dále musím souhlasit, že u GŠka (není třeba používat anglický přepis, se sytémem Grzajev – Šipunov jsem lehce obeznámen) by to asi nesedělo, ale já hlavně myslel RUČNÍ zbraně. Ale asi jsem to dostatečně nevypíchl, moje chyba.

    Ono by se nemuselo třeba a ni jednat o předpis, ale třeba o metodickou pomůcku pro výcvik. Myšlenka hlavní ovšem tkví v tom, aby díky přepisům byl přístup k materiálu na ošetření, ale také, aby bylo víc možností uložení zbraní, např. v olejových lázních. A právě aby též existoval jednotný systém výcviku pro celou armádu. To prostě žádný přepis pro zbraň neřeší, ten by k tomu měl být doplňkový a konkretizovat obecné pro danou zbraň…

    prostě současný systém se mi zdá ve stylu velké branecké armády, kdy 58kem byly plné sklady, a když to holt zákláďák zkurvil(to už ale musel být jó expert), tak se zahodila a vzala se nová…a hlavně se stále hřeší na to, že přece voják bere dost peněz, on si ty věci pořídí…proč by se pro splnění rozkazu dělali podmínky…voják se stará, voják má ( byl bych radči, kdyby todle platilo ve smyslu, že voják ví kde nafasovat a ne kde za své koupit)

    jinak s tim aeroklubákem to berte z rezervou, nemyslel jsem to zas tak zle

  107. V ČR je každá větší veřejná zakázka ovlivněna „politickým rozhodnutím“, u nákupu výzbroje to platí dvojnásob.

    Za „politickými rozhodnutími“ se však většinou skrývají partikulární zájmy ekonomických lobby a nikoli skutečná snaha o blaho státu.

    Ačkoli se ČR oficiálně hlásí k volné hospodářské soutěži, v praxi se však v některých komoditách, k nimž náleží i ruční palné zbraně, exekutiva deklarovanými pravidly u finančně lukrativnějších zakázek doposud zjevně neřídila.

    Připravovaná „Strategie obranného a bezpečnostního průmyslu v ČR“ MO ukládá, aby maximálním možným způsobem využívalo výjimky z unijní legislativy ve prospěch zachování domácího průmyslového potenciálu. Z uvedeného je zřejmé, že dlouholetá tuzemská praxe protekcionismu se v dohledné době nezmění.

    Nehledě na dlouholeté negativní zkušenosti ozbrojených složek s dodávkami nekvalitní výzbroje, udržují opatření exekutivy vybrané domácí firmy na tuzemském trhu v postavení monopolních dodavatelů. Ozbrojené složky státu jsou tak dlouhodobě postaveny do situace, kdy jsou často nuceny odebírat produkty, které by svojí kvalitou a někdy i cenou v regulérních výběrových řízeních neuspěly.

    Situaci do značné míry zhoršují „aktivní“ a „loajální“ vedoucí zaměstnanci, kteří často nehájí skutečné potřeby svých resortů, nýbrž zájmy aktuálně vládnoucí skupiny, resp. nezřídka přímo příslušné zbrojařské lobby. Zájem řadových uživatelů, jejichž život může být chybným nákupem ohrožen, není při rozhodování zpravidla prioritou.

    Inkriminované „výběrové řízení“ na dodávku útočných pušek pro AČR je vskutku oprávněně předmětem kritiky a ironických poznámek, a to jak v tuzemsku, tak i v zahraničí. Vlastní zadání bylo od počátku koncipováno tak, aby se „soutěže“ mohli reálně zúčastnit pouze dodavatelé se silnou místní politickou podporou (ti měli důležité informace již dávno před jejím vyhlášením). Požadavky na offsetový program (kompenzační program pro tuzemský průmysl ve výši 100% ceny zakázky v případě dodávek výzbroje ze zahraničí, z toho 20% tzv. offsety přímé, tzn. výroba částí kompletu přímo v ČR), šibeniční lhůty pro předložení nabídek i první dodávky zbraní, navíc při nejasném obsahu dodatečných zkoušek včetně jejich termínů a některé další technické a obchodní požadavky zahraniční výrobce odradily, a o to mj. šlo. Pomyslnou třešničkou na dortu je anomálie, kdy byl výběr dodavatele zbraňového kompletu proveden bez komparačních zkoušek nabízených zbraní, a to pouze na základě obecných, výrobci deklarovaných parametrů s tím, že nabídka vítězného uchazeče bude ověřena ve zkouškách dodatečně. Kdo celý kontrakt podrobněji sleduje, tak zaregistroval, že mnohé z požadovaného nakonec nebylo dodrženo.

    Členové výběrové komise si museli být plně vědomi skutečnosti, že produkt, (resp. produkty: puška, hlavní zaměřovač atd.), který k přezbrojení AČR doporučují, není ani ve fázi výrobku s ukončeným vývojem, jak bylo mj. v zadávací dokumentaci požadováno, jelikož tento fakt byl již tehdy veřejným tajemstvím. Problémy spojené s plněním požadavků zadání a samozřejmě i při nasazení útočné pušky CZ 805 pro plnění bojových úkolů proto odborníci očekávali. Otázkou bylo pouze, jak budou problémy závažné, v jaké míře se je podaří odstranit a jak dlouho bude celý proces dovývoje zbraňového kompletu trvat (proces odstraňování vad nadále probíhá)…

    V „tendru“ na výběr útočné pušky pro AČR, tak logicky vyhrál dodavatel s nejsilnější politickou podporou, a to nehledě na nabídkovou cenu a kvalitu nabízeného zboží. Samozřejmě, že pro uživatele znalé výzbrojní problematiky je nepochopitelné, jak mohla výběrová komise doporučit zbraňový komplet sestávající se v převážné míře z „polotovarů“, často s parametry výrobků druhořadé kategorie (např. rozměrný a hmotný hlavní zaměřovač, nedosahující úrovně ani „prehistorických“ Aimpointů).

    Uživatelé z ozbrojených složek jsou často udiveni, že jim světoznámý český zbrojní průmysl dodává zbraně tak problematické kvality. Zde je však žádoucí upozornit, že v tuzemsku uveřejňované informace, a to i v odborném tisku, reálné úspěchy domácího zbrojního průmyslu značně nadsazují, či veřejným míněním doslova manipulují. Takto zmanipulovanou veřejnost lze pak velmi lehce přesvědčit, že obcházení regulérních zbrojních tendrů je vlastně rozumná politika exekutivy.

  108. Některé argumenty jsou zajímavé. Kdyby existoval racionální zájem politiků na ochranu zbrojního průmyslu, nebudou redukovat vojenský rozpočet a v důsledku počet vojáků a tedy i objem potenciální zakázky na ruční zbraně.
    Pokud mohu soudit, tak 20 let „ochrany“ přineslo nakonec redukci celého odvětví právě protože se armáda redukovala 10krát. V tomto směru mi požadavek ochrany nepřipadá racionální. Konečně po divoké konverzi jsme začínali s Asociací obranného průmyslu a dnes je to Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu, aby vůbec měla vláda nějakého silnějšího partnera. Obranné věci jsou dnes v naprosté menšině. V této logice by možná záštitu nad takovou koncepcí mělo převzít MV…:-)
    Navíc, když to vezmu podle výrobkové struktury a struktury armády, tak mě napadá, kolik radarů a čidel potřebuje jedna brigáda? Větší státy a větší armády mají výhodu větších serií. Obávám se proto, že armáda jako „výkladní okno“ už moc fungovat nebude, pokud politici nutí vojáky v celé Evropně sledovat hlavně cenu…

  109. Přenáška o 805, kde v závěrečném dotazování účastníků pan Hauerland uvede (po notném vykrucování) cenu holé 805ky okolo 50 tis. Kč, armáda ale nakoupila holou flintu za 77 190 Kč vč. DPH a to jak verzi A1 tak A2. Je tedy několik možností a) pan technický ředitel neví za kolik se jejich zbraň prodává, b) někdo tady lže, c) někdo tady krade, případně kombinace možností. BTW 1 sada zbrojíře pro CZ 805 přišla na 206 000 Kč vč. DPH, zřejmě je to vyrobené z měsíční horniny či co…

    http://www.youtube.com/watch?v=Uw8suTLOxzs

  110. Dodávám svůj komentář do seznamu, aby mohla pokračovat debata o BREN s „novodobým Mašínem“, generálem Bulantem. Byl to on, kdo se rozhodl, že bude bojovat proti nákladům hnusně okupujícím rozpočet ministerstva: tenisky, letadla CASA, uskladnění L-159, gripeny…

  111. Zdravim pana generala. Vzhledem k tomu, ze je tady vice nez 100 prispevku, pozadal bych ho, zda by se nemohl vyjadrit alespon ke prispevkum #35 (memu) a #121 (Zbrojire).

    Cely pozdvizeni ma totiz jednu hlavni pricinu – diskutabilni vyber. Vojaci nejsou hlupaci a proto je stve, kdyz je z nich nekdo dela.

    Dekuji.

  112. Počátkem prosince letošního roku jsme se z veřejně dostupných zdrojů dozvěděli, že MO po projednání ve vládě smluvně rozšíří původní kontrakty na dodávku pěchotních zbraní z České zbrojovky Uherský Brod, a to o 9600 útočných pušek, 7000 pistolí a o stovky samopalů. Jako argument obhajující přímý nákup mnoha tisíců zbraní bez výběrového řízení od jednoho dodavatele byl prý uplatněn požadavek na zachování kompatibility armádní výzbroje. Požadavek MO je na první pohled logický. Vzhledem k dosavadnímu průběhu přezbrojování resortu je však v této fázi nasmlouvání dalších zbraní z produkce CZUB krok nepochybně předčasný, krajně podezřelý a po odborné a obchodní stránce i obtížně obhajitelný.

    Zbraně se značkou CZ byly do výzbroje MO pořízeny bez jakéhokoli objektivnějšího porovnání s konkurencí (pistole CZ 75 SP 01 Phantom a samopaly Scorpion EVO 3A1 na základě usnesení vlády č. 1443/2009 a útočné pušky CZ 805 BREN A1/A2 na základě zmanipulovaného „výběrového“ řízení z přelomu let 2009/2010, viz komentář č. 121). Původně plánované termíny dodávek musely být značně posunuty, jelikož se zbraně ve zkouškách potýkaly s celou řadou problémů. Na rozdíl od běžně užívané praxe sankce za z prodlení vůči CZUB uplatněny nebyly…

    Před hromadným nákupem problematických zbraní se značkou CZ byly ve výzbroji MO, a to nikoli v bezvýznamných počtech, provozovány moderní typy zbraní, které se v bojových podmínkách, na rozdíl od svých tuzemských konkurentů, plně osvědčily. Zde nekompatibilita nově pořizované výzbroje s již zavedenou nevadila… Nekompatibilita zřejmě nevadí ani při plánovaném, mnoha problémy vynuceném přechodu na rozměrově zcela odlišné provedení zásobníků pro CZ 805…

    U zbraní z produkce CZUB doposud nebyly odstraněny zjištěné nedostatky a vážné vady, které mohou v bojových situacích přímo ohrozit životy vojáků i průběh akce. Zbraně s takovými vadami se vůbec neměly dostat do sériové výroby, natož do výzbroje ozbrojených sil, pravidelně nasazovaných ve válečných konfliktech, byť nízké intenzity…

    Pistole CZ 75 SP 01 Phantom deklasuje především polymerový rám, který je vyroben ze zcela nevhodného materiálu. Rám neustále „pracuje“ a mění své vlastnosti v rozsahu obvyklých teplot předpokládaného nasazení (-30 °C až +50 °C). Pevný úchop zbraně tak např. deformuje rukojeť a brání volnému vypadávání zásobníků při přebíjení, v nízké teplotě, a to i lehce pod bodem mrazu, je již blokován odpružený záchyt zásobníku, což vede k nezachycení a následnému vypadávání zásobníků…

    Útočná puška CZ 805 BREN A1/A2 je zatížena celou řadou problémů, počínaje vyšší hmotností a zejména nevhodným celkovým vyvážením, řadou ergonomických prohřešků, vadami ve zpracování, až po poruchy a závady ve funkci, které se prý opětovně projevují taktéž v Afganistanu. Bez překonstruování některých uzlů se přetrvávající problémy vyřešit nepodaří. Další otázkou zůstává, zda je CZUB konstrukčně poměrně složitou a výrobně velmi náročnou zbraň vůbec schopna v požadované kvalitě hromadně vyrábět… Členové komise, kteří zbraňový komplet na bázi CZ 805 v této podobě do výzbroje doporučili, by proto měli být neprodleně odesláni do Afganistanu s úkolem: aktivně vyhledávat protivníka, vést bojovou činnost s cílem ověřovat vlastnosti zbraňového kompletu za všech reálných podmínek a situací, analyzovat problémy a tyto předávat odpovědným orgánům MO…

    Ceny hromadně pořizovaných technických prostředků domácí produkce do výzbroje resortu MO často převyšují i ceny osvědčených výrobků renomovaných rakouských, německých, švýcarských či amerických výrobců. Především pořizovací cena útočné pušky CZ 805 BREN

    často převyšuje i kusově dovezené a přes tuzemské obchodníky nakoupené zbraně „západní“ provenience, a to až o několik desítek procent. Při nákupech výzbroje ve velkých objemech se tak na MO neuplatňuje množstevní sleva, nýbrž paradoxně množstevní přirážka. U kontraktu na 8000 útočných pušek by jiný zákazník za samotné zbraně „západní“ provenience zaplatil min. o 100 až 150 mil. Kč méně. Existuje tedy reálné podezření, že ti, co takový nákup doporučili a schválili, porušili povinnosti při správě cizího majetku. Pořizovací cena je totiž natolik vysoká, že se cenám obvyklým na trhu vskutku vymyká. Nelze vyloučit, že CZ 805 BREN je při pořizovaném objemu nejdražší útočnou puškou své třídy, a to má k dokonalosti opravdu, ale opravdu hodně daleko…

  113. Jestli to dobře chápu, např. zásobníky ekonomicky fungují u zbraní podobně jako nabíječky u mobilů. Každý výrobce používá svoje zásobníky, takže kompatibilita/shodnost se dá zaručit jen u střeliva, ale už ne u zásobníků. Se zbraní si musím koupit zásobníky. Zásobník z M16 nelze použít pro BREN a obráceně. Je to tak?

  114. To 128: Není. Většina výrobců zbraní pro armády NATO se snaží dělat zásobníkové šachty dle normy Stanag, aby mohla jejich zbraň „chroupat“ zásobníky od různých výrobců, ať už kovové nebo plastové. Záleží na vkusu objednatele zbraně a jejího příslušenství. Chybu v tomto směru udělal Heckler a Koch u modelu G36, kde udělali také nekompatibilní zásobníky a zákazníci to moc nepřijali i když zbraň jako taková není špatná. Například kulomety Minimi v ráži 5,56mm NATO mají kromě podávání nábojů z pásu také šachtu pro nouzové použití zásobníku z M16 a jejích klonů.

  115. A právě zásobníkem pušky H&K G36 se nechala inspirovat CZUB při tvorbě zásobníku pro CZ805. Aneb: „Mohli jsme z konstrukce G36 přebrat nějakou z jejích mnoha předností, ale my jsme si řekli ne! A tak jsme aspoň vybrali tu největší vadu.“

    Stále nemohu pochopit, že skutečně nebyl nikdo popohnán k zodpovědnosti za ono „výběrové řízení“.

  116. Tomas.Kolar :
    A právě zásobníkem pušky H&K G36 se nechala inspirovat CZUB při tvorbě zásobníku pro CZ805. Aneb: „Mohli jsme z konstrukce G36 přebrat nějakou z jejích mnoha předností, ale my jsme si řekli ne! A tak jsme aspoň vybrali tu největší vadu.“
    Stále nemohu pochopit, že skutečně nebyl nikdo popohnán k zodpovědnosti za ono „výběrové řízení“.

    Já to chápu – bývalá ministryně vypustila z úst, že podle ní není problém, aby měla každá jednotka jinou osobní zbraň. Takže takový detail, jako že byla vybrána zbraň s tolika masařkami, prostě někoho tam nahoře asi ani nezajímá.

    Například #127 obsahuje skutečnosti, které podle mě dostačují na zahájení šetření PČR/VP. Tak si říkám, kolik příslušníků VP a top manažerů AČR čte tuto diskuzi a nikdo zatím žádné vyšetřování nepodnítil – nesvědčí to o něčem?

  117. Cely problem je zakopany v tom, ze na rozdil od USA Ceska republika oficialne nepodporuje vyzkum a vyvoj a vse kupujeme off the shelf.

    Jenze politicka realita je odlisna. JAKYKOLIV zbranovy system ci vozidlo koupene od ceske firmy, ktere ACR obdrzela jako prvni od ceskeho vyrobce v sobe obsahuje navyseni ceny o vyzkum a vyvoj. Nekdy vyraznou a nekdy zcela nehoraznou jako u CZ805. Od toho existuje v USA agentura DARPA. Ta plati vyzkum a vyvoj. Od akvizicniho procesu je ZCELA oddelena.

    To ze zakazka CZ805 byla nestandardni tusi kazdy, kdo a. zbranim rozumi, b. vi alespon neco malo o vyberovem procesu. To, ze se nakonec souteze odmitly zucastnit vice nez 2 vyrobci jiz zcela jasne signalizovalo, ze to smrdi…

    Do budoucna doporucuji uprit pozornost k nakupu novych vozidel MRAP. Ocekavam zazracnou vyhru firmy SVOS a jejiho vozidla VEGA. Jsem si ochoteni si i vsadit pokud ma nekdo zajem…

    p.s. Stale marne cekam na reakci gen. Bulanta, kterou pred Novym rokem nabizel. Dekuji.

  118. Názor: je jich poměrně dost, i když většina je spíš na obtíž. Ta zbraň obecně funguje celkem slušně, co se týče novějších sérií, jako těch co máme v chrudimi, tak většina celkem maká, ale pár fatal errorů se už našlo (ale to ostatně u které zbraně ne). Jde spíš o to, že na té zbrani se spousta věcí musí upravit a je škoda, že se upravují až teď a ne před zavedením do armády, když ta zbraň prošla výběrovým řízením a vojskovými zkouškami. Obecně jsem rád, že se zavedla nová zbraň a celkem jsem si i 805ku oblíbil, ale furt tak nějak neni ono. Některé konstrukční řešení někdo vymýšlel opravdu jinym orgánem než měl.

    příklady součástí zbraně které nutně potřebují přepracování:
    – spouštový mechanizmus
    – zásobníky

  119. to 127 Zbrojíř.
    Zajímavé vyjádření, ale působí to na mě stejným způsobem jako polovina příspěvků tady vztahující se ke zbraním CZ, jedna bába povídala. Bylo by dobré, kdyby zde byly zveřejněny konkrétní závady, které stojí za diskuzi. Obecné řeči a naříkání toho moc nevystihují a závady typu, že někomu zamrzla zbraň, nebo že po vystřelení 6 zásobníku po sobě vykazovala závady taky moc ne.

  120. Musím se přiznat, že nejsem uživatelem 805, ale docela mě vyvádí z míry, neustále naříkání. Jako koncového uživatele mě nezajímá, jakým způsobem armáda nakoupila zbraně a nebudu to tu neustále řešit a plakat. Jestliže zde někdo žije v domnění, že na základě stále se opakujících příspěvku s výběrovým řízením, přijde velení armády z návrhem vrácení těchto zbraní tak si myslím, že je na omylu. Každá nová věc technika, zbraň trpí z počátku zavedení do provozu určitýma mouchami, které by samozřejmě měli být odstraněny. Vypisování závad, typu zamrzlá zbraň, hmotnost atd. v příspěvku IVA a spol mě, taky pobavili.

  121. co mě ale přijde velmi dobré, je, že při přebíjení zbraně musí být zbraň odjištěná (teda nemusí, ale k pohybu závěru musí), takže v nové střelecké metodice se nevyžaduje zajišťování zbraně při obou druzích přebíjení…aspoň člověk nemusí při střelecké lidi učit hlouposti…:)

  122. no, mě ta hmotnost a hlavně těžiště moc nepobavili, když jsem ji dostal do ruky…zvlášť když můžu porovnat s AR co mám doma. Ale je pravda, že jsem tak nějak to, že mám 805ku přijal, protože jsem si uvědomil, že s tim nic už stejně neudělám…spíš než brečení nad nefér pořízením zbraní mi přijde aktuálnější nátlak na to, aby se z toho dostalo co nejvíc a prošlo co nejvíc úprav té zbraně…

  123. To Hery
    Jestli tě chápu dobře, tak se bavíš o přebití, když ti dojdou náboje a závěr zůstane vzadu? Co se týče zajištění zbraně, tak na to mám opačný pohled. Pokud to jde, tak zajistím ať je to přebíjení nebo není, ale také se mi stává, že to neudělám.-)

  124. To Názor)
    Nezlobte se na mne, ale přesně vyjádření jako ta vaše spoustu vojáků na základních funkcích štvou. Paušálně prohlásit, že CZ805 je vlastně v poho, jen má dětské mouchy a jedním dechem říci, že nejste ani uživatelem této zbraně mě zaráží.

    Víte vůbec jaké problémy se s touto zbraní vyskytly? Nemyslím nějaké zamrzání v Afghánistánu, ale život ohrožující incidenty při normálním výcviku v ČR? Incident, který se stal u nás, ale od kamaráda na jiném útvaru vím, že se stal i jim:

    Při natažení zbraně, pochopitelně odjištěně z důvodu konstrukce, zbraň nejen že VYSTŘELILA, ale dokonce VYSŘÍLELA celý zásobník, tedy nepřetržitou dávkou vychrlila 30 střel. Naštěstí nic z toho nešlo do týlového prostoru, nikomu se nic nestalo. Zbraň se vyřadila, ale kdo může zaručit, že se to nestane u ostatních?

    U Sa vz 58 jsme měli důvěru, že zbraň je bezpečná, u CZ805 naopak víme, že není a že může vystřelit prakticky kdykoliv. Čekám na první incident z mise, to se potom budou všichni horzně divit. Vlastně ne, svede se to na neodbornou manipulaci a voják si to odskáče…

    p.s. Na té střelnici nešlo o špatnou manipulaci. Velitel družstva nevěřil, že je to možné a zkusil to sám – stejný výsledek a natočený na iPhone…

  125. Názor: ale u 805ky nejde při zajištěné zbrani manipulovat se závěrem…

  126. při tomdle incidentu došlo k ulomení jedné ze součástek spoušťového mechanizmu…

    Naštěstí to nešlo do týlového prostoru??? S tim nemělo štěstí nic společného, tam šlo právě o bezpečnou manipulaci…

  127. Názor: já při přebíjení nezajišťuji. Zpomaluje to a na bezpečnosti to nepřidá..

  128. VaV. Každoročně jde na obranný výzkum a vývoj zhruba 300 mil. Kč. Koncepci, management a finacování VaV měla na starosti stejná složka jako akvizici, a to už od doby vzniku sekce vyzbrojování. Nepátral jsem, jestli MO nějak přispělo na vývoj BRENu, to lze dohledat přes státní závěrečné účty, které jsou od roku 2004 na internetových stránkách MO. Každé ministerstvo má povinnost zveřejnit příjemce veřejné podpory ve výzkumu a vývoji.

  129. To Moravák
    Ano nestřílel jsem z ní, ale manipulaci jsem si vyzkoušel. Nezlobte se, ale řeči které, jsou zde vedeny osobami jako vy paušalizují problémy cz 805 a v některých věcech zde dělají z komára velblouda. Nejsem vývojář zbraní, ale pouze koncový uživatel, který vnímá zbraň jako nářadí, které mu pomáhá splnit úkol. Zkušeností ze zbraněmi, střeleckou, z manipulací mám dost, domnívám se tvrdit, že více než vy. Věřte nebo ne, ale podobná závada se může stát i u M4 a jiných zbraní. A vidíte, zde nějakého uživatele třeba m4 naříkat, odpovím za vás NE! Vidíte zde naříkat uživatele, který je levák a používá zbraň m4 pro praváka, odpovím opět za vás, NE! A víte čím to asi bude, že existuje ještě určitý typ lidí v armádě, který vytáhne to nářadí ze zbrojáku a začne s ním makat, aby byl při manipulaci co nejrychlejší a zároveň bezpečný. Když vidím některé jedince se zbraní CZ 805, jak na ní mají narvaný všechno příslušenství, které cestou potkali, aby vypadali cool, kolimátary mají upevněné před těžištěm zbraně a pak chodí a naříkají, že ta zbraň je těžká, tak si říkám, že si s tou zbraní asi moc nepohrály, ale názorů na to jak je špatná mají hromady. Souhlasím, že má nedostatky, ale tvrdit že je nebezpečná? Když už jsme u toho tak by mě zajímalo jakou zbraň by jste si představoval pro plnění vašich úkolů? Dále hovořit o štěstí, že borec nepostřílel půlku svoji jednotky při zavadě, hovoří asi o vaší zkušenosti se střelbou. Souhlas s HARY.

  130. To Hery
    V případě, že dělám bojové přebití se závěrem vzadu jelikož mi došli náboje, tak není důvod zajišťovat, ale i přesto se to snažím dělat. V případě, že dělám bojové přebití nebo taktické ještě před tím než mi dojdou náboje (u bojového) tak vždy zajišťuji. Zvyk je, železná košile a myslet na to při jaké manipulaci se zbraní zajišťuji a při jaké ne mi přijde zbytečné, ale je mi jasné, že z důvodu konstrukce CZ 805 vám asi nic jiného nezbývá. Proto jsem toho názoru, že z důvodu bezpečnosti, pokud to lze a nestřílím mám zbraň vždy zajištěnou.

  131. Hery: Psal jste, že máte AR… Tam vás také zdržuje zajištění zbraně při přebíjení? Mě osobně tedy ne. Souhlasím, že s 805 je přepínač střelby nepohodlný a patrně to zdržuje. U Sa58 naopak zajištění nezabírá vlastně žádný čas, protože se dá stejně jako u AR provádět současně s přebíjením.

    Ad vystřílení celého zásobníku… To se opravdu dá označit i za nezvládnutou manipualci (i když samozřejmě mířit správným směrem je dobrý návyk). Vyjmout zásobník bezpochyby jde i při střelbě. Když se podobná závada stane u kulometu (a stávají se) taky nevystřílíte celý pás. Za dobrou manipulaci nepovažuji pouze umění závadu odstranit, ale také ji umět vyvolat.;-)

    Moravák: „Víte vůbec jaké problémy se s touto zbraní vyskytly?“ Názor tu několikrát psal, že by tyto závady měly být pro případnou diskusi uvedeny. Není jeho chybou, že namísto jejich výčtu napíšete takovouto otázku.

    Můj názor je, že voják by měl mít možnost vyjádřit se k tomu, s čím by chtěl plnit úkol. ALE! V momentě, kdy už zbraň dostal je pozdě a přišel čas se učit jak to s ní udělat.

  132. Poznámka k ne/důvěře vojáků v CZ805.

    Mám jeden možná trochu nekonvenční nápad. Nedůvěra vojáků podle mne vychází z velké části z toho, že nevěří tomu, že se problémy s CZ805 nezametou pod koberec. Možná by neškodilo k problému přistoupit trochu s otevřeným hledím – zveřejnit list problémů, které se s CZ805 vyskytly a seznam opatření, která k tomu byla přijata.

    Jen nápad…

  133. Názor: Většina těch nedostatků a závad je přeci uvedena v příspěvcích nahoře. Možná někdo nedostatky brena démonizuje, ale to neznamená že neexistují. Existují a některé jsou dost zásadní, se zbraní jsem byl nasazen v afgánistánu, takže to rozhodně nemám „jedna paní povídala“. Ano v současnosti se s tím, jak píše Harry, „dá žít“, ale co osobně nechápu je, proč máme oproti konkurenci předraženou pušku, která v současně době není se světovými zbraněmi konkurence schopná a navíc ještě s „dětskými nemocemi“, které se možná (doufám) podaří odstranit, ale stejně to z toho nebude zbraň, která by snesla srovnáni se současnými. V přezbrojení armády jsem spatřoval velký potenciál, bohužel marně….

  134. Dobře souhlasím, nějaké nedostatky ta zbraň má, opakuji to stále dokola. Dobře píšeš, že jsou napsány výše. Ale pokud si ty odkazy přečtu, tak nic nevypovídají, stejně jako tvůj příspěvek. Ty jsi zrovna jeden z tech, který by zde mohl napsat, jaké závady se vám tam stávali. Určitě by to spoustu čtenářů zajímalo.
    Dále, jestli jsi jeden z těch, který si myslí, že nákup zbraní byl předražený, tak jsem hoď nějaké ceny, reálné. Já osobně si myslím, pokud si spočítám uveřejněnou částku na nákup zbraní a vydělím to počtem kusů, které se za ony peníze získali i s příslušenstvím, tak ta cena až tak zarážející.
    Stejných příspěvku jako jsi uvedl ty, je zde hromady, nemá žádnou vypovídající hodnotu, nejsou zde žádné fakt, cifry, nic.
    Já osobně, vidím hlavní problém v tom, že hromada lidí v tédle armádě nepřekousla to, že výběrové řízení nevyhrál HK. Teď tady, budou všichni naříkat, že je velkej zásobník, pojistka na hovno, FN SCAR by byl určitě lepší, a že nemůžou mít M4 zásobníky od magpulu atd. Každý racionálně uvažující velitel by určitě ocenil, kdyby měl tu hrstku vojáků, kteří si tu zbraň, ze zbrojáku vytáhnou, pracují s ní a pak mu ukážou, že to obsluhují stejně kvalitně jako KOSU nebo AR – 15 nebo cokoliv další, místo toho aby neustále naříkali nad tím, že je to o 300g těžší než SCAR, že zásobník je velké jak u G-36, že pojistka je stejně na nic jako u MP5. Todle je přístup kvalitního vojáka, bohužel už jsme něco dostal, nemá to nejlepší parametry, ale makat se s tím naučím a nebudu tady brečet.

  135. Ad Nazor)
    Váš výrok „Já osobně, vidím hlavní problém v tom, že hromada lidí v tédle armádě nepřekousla to, že výběrové řízení nevyhrál HK.“ (predpokladam, ze jste myslel FN) je bohuzel pravdivy.

    Jenze v tom je prave ten zakopany pes. Pusobite na mne jako clovek, ktery o zbranich neco malo vi. Jste si tedy asi vedom toho, ze existovaly nejake racionalni duvody proc pote, co se dozvedely podminky, ze souteze vycouvaly firmy jako H&K, Beretta a dalsi. A rovnez racionalni duvody proc zustaly jen SCAR a CZ805, tedy lepe receno MPI Group a Omnipol… V te soutezi prece neslo o vojaky nebo nejake pusky, nemyslite?

    At si kdo chce co chce rika, CZ805 se v ocich mnoha vojaku nikdy nezbavi nalepky zbrane, ktera vyhrala podvodem/korupci. Zbran, ktera byla drazsi, ale „dostrelila o 100 m dal“. Je to pohrobek nejtemnejsi Bartakovy ery, tak se najednou netvarme, ze ta puska vyhrala proto, ze byla lepsi. A zaroven se netvarme, ze je neslusne o tom mluvit, kde bychom prosim potom byli?

    To same se pochopitelne tyka i dalsich zakazek – CASA, Pandury… Chapu, ze si myslite, ze by vojaci meli pracovat s tim co dostanou. Nemyslim si, ze by tady nekdo navrhoval sabotovat vycvik ve strelecke priprave nebo neco podobneho. Na druhou stranu, vojaci dnes nejsou zadni zakladacti bezmozci, kterym je vse jedno. Jak tady bylo poznamenano vyse, komunikacni politika ACR s verejnosti je slusna, dovnitr organizace desiva. Kde chybi jasne informace ze shora (napriklad o tom jaka opatreni byla podniknuta k naprave stavu s CZ805) logicky nastupuji dohady, zarucene informace atp. A nemyslim si, ze by politika „drzte hubu a krok“ byla efektivnejsi nez otevrena informacni politika…

  136. Vojak: Jedna věc je kritizovat zakázky, do kterých nevidíme, druhá věc je kritizovat zbraň, třetí je s tím pracovat. Bohužel nyní se již nacházíme ve fázi číslo tři. Fázi jedna můžem leda tak zkusit ovlivnit ve volbách(nebo pokud máte důkazy podejte žalobu). Co se druhé fáze týče, chybu najdete vlastně úplně na všem-na tom vzniká pokrok…

    Sám nejsem zastáncem 805ky, ale když to tu čtu tak mám pocit, že pláč a omílání pořád toho samého je jen ostudou uživatelů. Z té zbraně se dá střílet a kdyby to nešlo tak s ní můžete někoho přetáhnout.

  137. Ad Lojza)

    Mel by jste pravdu, jenze – oba vime ze na ceste je dalsich 9000 pusek a nevim kolik pistoli, a samopalu EVO. Od te same firmy, ktera se stale tvari, ze vlastne k nicemu nedoslo a CZ805 je nejlepsi puska na svete a k tomu za rozumnou cenu… Tentokrat jsme si jiz ani nehrali na nejake vyberove rizeni.

    Kdybych od pana Hauerlanda z CZUB slysel, ze tohle a tohle se nam nepovedlo, a nove pusky jsou jiz ve verzi Mk2 a zavady jsou odstraneny, tak je to neco uplne jineho. Jenze jak muzeme vedet, ze nejsou zcela identicke s prvni serii? Jak vas to muze nechat chladnym?

    Mozna mate pravdu, ze tady za mne mluvi vic obcan nez vojak, ale podle mne se tohle neda od sebe oddelit. Jak muzu mit duveru v nejvyssi vedeni kdyz toto dovoli? Opravdu mne to mrzi…

  138. Ad Nazor #150
    Cenový propočet je u přízpěvku #37,časově odpovídá době uzavření kontraktu MO.

  139. to 151
    Co se týká, výběrového řízení, tak o něm vím asi tolik, jako o jaderné fyzice, takže nic. Jaké tři typy zbraní tam byly nabízeny, to vím, ale další způsob jakým probíhalo, rozhodnutí o té či oné zbrani netuším a když do toho nevidím tak mi to nepřísluší ani hodnotit, to přenechám zkušenějším.
    Je mi jasné, že se jednalo a velkou zakázku a tak byla určitě i politicky tlačena a možná si na ní někdo i něco nahrabal, ale těžko říct. Určitě bych byl, rád za FN SCAR či HK 416, ale bohužel vrchní špičky rozhodli jinak. Zvolili českou zbrojovku a teď už s tím nikdo nic neudělá. Snažím se na tom hledat plusy. Tímto nákupem došlo k podpoření české ekonomiky, část peněz se vrátí zpět ve formě daní do vládní kasy. Troufám si říct, že jedním z hlavních důvodů nákupu zbraní CZ byla podpora vlastní ekonomiky. V případě, že by byli zakázka realizována u zahraniční firmy, došlo by k nárůstu importu a čistý export by šel dolu a to by mělo negativní vliv na českou ekonomiku. Jak už tu bylo řečeno Lojzou, nacházíme se na přelomu druhé a třetí fáze, kde by se měly pokusit armádní špičky protlačit změny v konstrukci, které jsou nevyhovující u CZ – 805 a bojovníci na by na sobě měli začít makat a přestat naříkat. Je to jediná cesta, kterou momentálně vidím. Závady má každá zbraň, ať je to cz 805 nebo AR – 15. Důležité je jestli s ní vojáci umí manipulovat, jestli jsou schopni v rychlosti odstranit základní závady atd. Pročítal jsem si některé komentáře znovu, a žádný extrémní důvody toho proč by se ty zbraně měli vyřadit z výzbroje, jsem neviděl, kromě zhrzených duší nadšenců pro FN SCAR či zbraň typu M4.

  140. Názor: Takže správný voják má „držet hubu a krok“ a rozhodně si na nic nestěžovat, pak to bude ten správný voják, chápu to tak správně?
    Dobře zkusím to nějak shrnout do nějakých oboru v čem jsou a nebo byly problémy:
    Závady:
    Kusová výroba (každá zbraň jiná – některé bez problémů, některá obrovské problémy)
    Nevhodně zkonstruovaný závorník a hlavně vyhazovač – vyhazovač se po pár ranách zanesl a nefungoval, jak měl. To přímo vede například k nechtěným výstřelům při vybíjení, ale také k spoustě závad vedoucí až k úplné nefunkčnosti zbraně – viz v mediích propíraná kauza.
    Špatně navržený zásobník – stačí do něj neopatrně „brnknout“ a vysype všechny náboje do šachty zbraně, a taktéž velmi často způsobuje tzv. „double feed“
    U granátometu se objevuje závada, kdy vystřelí sám při nabíjení, což opět třeba s HE municí může mít fatální následky.
    Taktéž u granátometu vyskakuje pažba při střelbě (když je umístěn mimo zbraň)
    Objevila se třeba i po 200 ranách výduť na hlavni – opět asi v závislosti na kusové výrobě.
    Nedostatky:
    Zbraň je těžká (příšerně) a špatně vyvážená, tím se smazala hlavní výhoda ráže 5.56
    Pojistka je hrozně špatně udělaná, takže její přepínání rozhodně není intuitivní. Navíc při odjišťování velmi ráda přeskakuje na dávky.
    Zásobníky jsou v podstatě stejně velké, jako do SA-58 a stejně po vystřílení cca 10 ran už člověk nevidí, kolik tam má nábojů, protože jsou kryty v šachtě.
    Kolimátor je jak z 90. let. Na to jak má malý průměr, je obrovský a těžký
    NVG je taky naprosto obrovský oproti konkurenci
    Se závěrem nejde manipulovat při zajištěné zbrani
    Poutka na popruh a ostatně i dodávaný popruh je naprosto nevhodně řešený, takže se plete do natahovací páky
    Zbraň sice má přendávání natahovací páky na druhou stranu, ale výhozní okénko má jen napravo.
    Pažba i když už stavitelná, je i na nejmenší délku příliš dlouhá pro běžného člověka ve vestě, což ještě podporuje to špatné vyvážení.
    Zvětšovací optika by mohla výt i odklápěcí, případně připevňovaná nějakým rychlejším způsobem.

    To je asi tak z toho, co mě teď napadlo. Některé věci už byly vyřešeny, některé se řešit snad budou (zásobníky), ale jak jsem psal, i po vyřešení toho, co vyřešit lze z toho bude v současné době spíše podprůměrná puška, která má spousty nedodělků a nenabízí nic navíc (jak se páni ze CZUB snaží lidem namluvit).

    Cena čisté zbraně je, pokud se nepletu, kolem 90 k. Doporučuji srovnat třeba s PAR, nebo VAR, nebo ostatně jakoukoliv kvalitní AR-15 ve státech… S příslušenství už by to chtělo nějakou fakturu aby to člověk mohl spočítat, protože zdaleka ne každé příslušenství je ke každé zbrani.

    A ano zbraně od HK jsou lepší, takže bych je měl radši, ale to je naprosto objektivní hodnocení. Ostatně jako zbraně od spousty dalších firem…. Nicméně je mít nebudu, takže se budu muset naučit i s touhle. OK, ale to neznamená, že to byla správná koupě….

  141. Ad Lojza)

    Jeste jedna poznamka, zkusil jste se nekdy zamyslet nad tim, proc nekolik let pote co byly i castecne k pravidlenym utvarum ACR (jak 4. brn, tak 7. mb) zavedeny kulomety FN Minimi 7,62 jako nahrady za Uk vz.59 neslysite od vojaku zadne vyhrady? Jedna se pritom taky o nahradu zbrane z konce 50. let za zbran pocatku 21. stoleti…

    Dokazate to nejak vysvetlit? Nebo treba Nazor? Nemyslite, ze nekdy jsou duvody proste objektivni? Domnivam se, ze pokud by byl zvolen vyrobek FN, tak se dnes vlastne nemame o cem bavit…

  142. Ad 155 Nazor)

    1. Podpora domaciho prumyslu je sice pekna vec, presto se dle pravidel EU nesmi v podminkach souteze zohlednovat.

    2. SCAR od FN mel byt licencne vyraben ve Vsetine, takze zadna komparativni vyhoda v tom, ze bychom nakupem CZ805 prinesli praci ceskym lidem, zvysili si HDP a danovy veber, neexistuje.

  143. Cena 805 bez dph je cca 81k. Ceny nejdražších pušek v dané kategorii se pohybuje kolem 3k $. Ceny se samozřejmě při větším odběru snižují. CZUB nicméně už dříve nějakých pár desítek mega na vývoj zbraně zinkasovala, takže ta přemrštěná cena s odůvodněním nákladů na vývoj od CZUB je krapet zavádějící. Problém s optikou od Meopty je jasný. Velké, těžké, málo odolné, požírající baterky jak na běžícím páse o nastavení jasu rd na noční větev radši nemluvit. Nicméně nosím na zbrani vše co k ní mám včetně d-balu a ta váha je jen o zvyku, no na jednu ruku to není, ale fungovat se s tím dá. Co se ale týče kvality zpracování a uživatelského komfortu je 805 opravdu spíše podprůměrná a je dobré si sebou tahat nářadí na občasné dotažení uvolněných částí a kontrolovat častěji čep kloubu pažby který se při střelbě vyklepává. Ale je to kus od kusu.

  144. Jen pro doplnění. Cena orailované M4 bez příslušenství od Remingtonu pro US Army je něco málo pod 700$/ks. Tam by ta cena nějakou tu vadu asi omlouvala, tak uvidíme jak jí budou hodnotit američani.

  145. TO 156
    1. Nikdo nenapsal, že správný voják má držet hubu a krok, ale argumentovat kvalitně.
    2. Přijde mi úsměvné, jak si každý najde cenu nějaké zbraně na internetu v Americe, vynásobí to 9700 a řekne stálo by to tolik. To chce opravdu potlesk, když si sundáte růžové brýle, tak každému musí být jasné, že se na takovou cenu nedostane. A k takovým to typům zakázek se vztahují i jiné faktory, např. ekonomika státu.
    3. Co bylo úsměvné, tak je náhoďák při vybíjení, k tomu raději nic říkat nebudu, ať se zde nerozvášní debata v oblasti střelecké přípravy.
    4. double feed považuji za běžnou závadu, kterou by měl každý zvládnou odstranit v několika vteřinách. Ano tato závada opravdu existuje a setkáte se s ní i u jiných zbraní.
    5. co se týče hmotnosti zbraně, ano máte pravdu je těžká pro ti KOSE, ve srovnání se FN SCAR už rozdíl není tak propastný. Těžiště zbraně, neberu jako extra problém stejně tak pojistku. Osobně mi to zase tak hrozný problém nepřišel. Trochu zasušte a hned to půjde intuitivně.
    6. Velikost zásobníku souhlas. Nedostatek, který bude snad napraven. To, že nevidíte do zásobníku úsměvné, raději se nebudu vyjadřovat.
    Je tam hromada věcí, které nepovažuji, já osobně za problém a je to pouze o individuální pohledu. Ale samozřejmě jsem rád, že zde někdo konkrétně vypsal problémy se kterými se setkal. Co si myslím, že by mělo být řešeno, ze závad, které jste vypsal, pokud jsou plošné a neobjevili se pouze u jedinců.
    -Nevhodně zkonstruovaný závorník a hlavně vyhazovač, vyhazovač se po pár ranách zanesl a nefungoval, jak měl.
    -Špatně navržený zásobník – stačí do něj neopatrně „brnknout“ a vysype všechny náboje do šachty zbraně
    -U granátometu se objevuje závada, kdy vystřelí sám při nabíjení.
    -Taktéž u granátometu vyskakuje pažba při střelbě (když je umístěn mimo zbraň.
    -Objevila se třeba i po 200 ranách výduť na hlavni – opět asi v závislosti na kusové výrobě.
    -Se závěrem nejde manipulovat při zajištěné zbrani

    Zbytek pro mě nejsou problémy, jen naříkání. Z vašeho příspěvku na mě dýchá pocit, že by jste měl nejraději High Speed Technology, tak v tom případě zkuste vyměnit útvar. Osobně sdílím ten názor, že bigoši, ať svoji praci dělají kvalitně nepotřebují materiál nejlepší kvality.

    Co se týče koupě, tak jsem ji osobně nikdy neospravedlňoval, jediná věc na kterou upozorňuji, že se tady furt pláče, nad věcmi, které jsou zpravidla malichernosti, místo toho aby se s tím začalo makat. Znám leváky, kteří musí obsluhovat zbraně pro praváky a nikdo z nich mi neustále nevykládá, jak je to neintuitivní a nevýhodný, špatný. Prostě s tím pracuje a stejně dobře jako pravák, protože si k tomu našel cestu. to jsou věci na které zde upozorňuji.

  146. Ad Nazor)
    „Osobně sdílím ten názor, že bigoši, ať svoji praci dělají kvalitně nepotřebují materiál nejlepší kvality.“

    Souhlas, jenze pak te nizsi kvalite musi odpovidat i cena. Konkurent v soutezi, puska SCAR od belgicke FN, nabidl dle vyjadreni MO „o nekolik desitek milionu lesi cenu“. Presto nevyhral. S puskou, ktera je zavedena u casti americkeho SOCOMU. S puskou, ktera je natolik draha, ze si ji US Army nemuze fianancne dovolit pro cely SOCOM…

    Jsem rad, ze ceska armada si muze dovolit drazsi pusku nez US SOCOM, hned se citim lepe…

  147. Nazor:
    Ke zbrani samotné se vyjadřovat moc nechci, protože to skutečně není moje parketa. Tak jen dvě krátké poznámky:
    1) Na zbraň si stěžují i lidé, kteří nepatří k typickým „stěžovačům“ (a ano, pana Zelinku k nim počítám).
    2) V AČR jsou ve větším množství zavedeny dvě osobní zbraně (Mk. 48 a Glock 17, obě máte, nepletu-li se, ve výzbroji i u vás), ani na jednu se nesnáší toliko kritiky jako na CZ 805 a CZ 75, právě naopak. Je to vážně jen náhoda?
    3) Má-li zbraň mouchy, proč to MO a CZUB nepřizná s tím, že „intenzivně pracujeme na odstranění vad, které má každá nová zbraň“. Nebylo by to důvěryhodnější, než vše svádět na špatnou manipulaci ap.?

    Zcela chápu a schvaluji váš postoj „Už to máme, jsme profíci, tak z toho musíme vytřískat maximum, remcání nám nepomůže.“ Chápejte ovšem prosím i mne, jakožto daňového poplatníka, který k tomu přistupuje z opačného konce, tedy od fáze 1. Rád bych proto znal odpovědi na konkrétní dotazy ohledně výběrového řízení:
    1) Proč byl termín na zpracování nabídky na dodávku útočných pušek, jakožto v podstatě nejzásadnější součásti výzbroje pěšáka, pouhý měsíc? Navíc v době, kdy bylo nutno dodávku realizovat přes prostředníka. Výsledkem byly pouze dvě přihlášky, zatímco nejvýznamnější evropský výrobce útočných pušek rovnou prohlásil, že se takového pimprlového divadla nehodlá účastnit (samozřejmě dimplomatičtěji).
    2) Proč nebyly v rámci výběrového řízení provedeny praktické a laboratorní zkoušky jednotlivých zbraní? Promiňte, ale vybírat zbraň pouze podle výrobcem uvedených papírových TTD, to už není ani na černý humor.
    3) Na základě čeho tedy byla nakonec vybrána *dražší* zbraň, která v té době existovala prakticky pouze na papíře a v několika málo prototypech, ačkoliv její protikandidátka již byla vyzkoušena v bojových podmínkách?
    4) Proč byly součástí zakázky také samopaly a všelijaké vybavení pro danou pušku? Tuto mouchu bych byl ochoten pominout, kdyby MO jasně uvedlo, kolik z ceny zakázky tvoří konkrétní položky. Takto to chtě nechtě vypadá pouze na maskování skutečné ceny, kterou MO za jednu zbraň zaplatilo – což je ovšem oprávněná otázka, kterou si daňový poplatník klade (schovávání se za obchodní tajemství považuji v tomto případě za zcela nepřijatelné). Také na tyto doplňky se snesla vlna kritiky, opět náhoda?

    Ohledně ekonomických a strategických důvodů k výběru „české“ zbraně – chápal bych to, pokud by ministr s premiérem narovinu řekli: „Chceme pušky, které vyrábí česká firma, v Česku, protože se jedná o strategickou zakázku.“ OK, ani slovo, takhle to v případě vojenské výzbroje prostě chodí a má to svoji logiku. Místo toho bylo vypsané výběrové řízení, které je dle dostupných informací velmi těžké hodnotit jinak než jako vytovřené „na míru“. V tomto případě navíc pomíjím dvě drobnosti, a to a) i FN by SCAR vyrábělo v Česku (a HK by dost možná v případě reálného výběrového řízení nabízel to samé); b) mám silný důvod pochybovat o tom, že CZUB je skutečně „česká“ firma, a pokud ano, tak velmi neprůhledným způsobem.

  148. Spoustu toho zaznělo v předchozím příspěvku, nechci nic opakovat. Snad jen jedna poznámka k ceně.

    Ad Názor)
    Nepředstírám, že plně vidím do toho, z čeho se normálně skládá cena zbraně kupované pro AČR a už vůbec ne jak to bylo s CZ805. Když už tady ale argumentujeme tím, že není možné se pro AČR dostat na, natožpak pod „internetovou maloobchodní cenu“.

    Vzpomeňme si třeba na příklad nákupu pistolí Glock 17, řádově 1000 kusů z tuším že roku 2009. Pistolí, které jsou od té doby bez sebemenšího problému například u Výsadkového praporu, prošly s ním několika nasazení v Afghánistánu.

    Jakáže pak byla tehdy cena? Byla nižší nebo vyšší než maloobchodní. A co vše bylo v ceně zahrnuto? Sečteno a podtrženo:

    Tehdy AČR dostala
    a. prvotřídní a spolehlivé zbraně,
    b. s nadstandardním příslušenstvím,
    c. POD maloobchodní cenou.

    Jediný „Problém“ na který si z té doby vzpomínám, že kvůli tomu nákupu gen. Opatu grilovali komunističtí poslanci ve sněmovně, protože nebyla „dost česká“…

  149. Názor: Nějak nevím, co bych vám k tomu napsal.
    Cenu řešit už nebudu, jak tu někdo napsal – US army kupuje pušky za necelý 1000 dolarů, vy tvrdíte že těch 90 k, respektive 80, jak mě někdo opravil, je OK. Nemám co víc bych k tomu napsal.
    K zbrani – ano na všechno se dá zvyknout, ale pak nastupuje otázka, proč jsme tedy přezbrojovali? Osobně nejsem nejaký uctívač sa58, jako spousta lidí, ale když většina výhod „o několik generací novější zbraně“ přišla vniveč a naopak přinesla problémy nové, se mi jevý přezbrojení jako zbytečný, nebo se s sa58, nedalo sžít?
    Napadla mě další nevýhoda 805tky oproti jiným zbraním 5.56 – její zpětný ráz při střelbě je neúměrně velký. Ale předpokládám že mi zase napíšete, že je to jenom o zvyku….
    Jak už jsem několikrát napsal na střelecké se zbraní se u nás, stejně jako u ostatních útvarů pilně pracuje a společně se zavedením nového přístupu ke střelecké přípravě jako celku věřím, že ji každý bude využívat na 100%, ale to nic nemění na tom že je to zbraň v porovnání s konkurencí špatná.
    P.S.: K vaší poznámce že bych si neměl stěžovat a radši cvičit se zbraní – jsem doma, takže cvičit s brenem teď jaksi nemohu ;)

  150. Od konce léta loňského ruku má na zkoušky BREN, Phantom i EVO na zkoušku i Vězeňská služba ČR, zatím zásahovky.

  151. Nechci, ať tady vznikne názor, že obhajuji CZ 805, kdyby jste mi tu postavili ostatní zbraně, z výběrového řízení, tak samozřejmě sáhnu po jiné. Co se týče ceny, tak do toho také nevidím, jestli se na tom někdo napakoval, tak od toho ,aby to někdo vyřešil jsou tu jiní. Cílem bylo poukázat na to, že zbraň už je koupená, s vysokou pravděpodobností ji nikdo měnit za jinou nebude. To , že zbraň má určité konstrukční nedostatky víme a můžeme jen doufat, že se někdo postará o to, že budou napraveny. Myslím si, že v této fázi řešit, že zbraň má špatný poruch, zásobník není jak od M4, přepínač pojistky není dost intuitivní, zbraň v zimě zamrzla, nebo že více kope je podle mého názoru již zbytečné. Zaznělo zde, dost hlavních problému, které stojí za to aby byli řešeny, ale domnívám se, že ty co jsem zmínil k nim opravdu nepatří. Nikoho jsem tady nechtěl urazit, ale pouze trochu usměrnit, jak říkám to naříkání uživatelů CZ 805. Chápu to, taky bych chtěl mít nejdokonalejší technologie a zbraně pro svoji práci a přál bych to každému a nejen v armádě, ale bohužel nikdy tomu tak nebude a tak se učím pracovat s tím co mám a když už je potřeba nad něčím naříkat, tak ať je to smysluplné.

  152. To IVO 164
    Já si vzpomínám ještě na další problém, který se vztahuje ke G-17, které jste dostali. Domnívám se, že se to týkalo HOLSTERu, který některým uživatelům, taky moc nevoněl.

  153. Mám takovou odvážnou teorii.. Není trochu problém v popularitě a velký problém ve výběrovém řízení? Osobně, jak už jsem psal, 805 a vše kolem ní neobhajuju a za sebe bych volil jinak. Na druhou stranu EVO je hodně dobrá a jsem s ní spokojený po všech stránkách.

    Za poslední dobu jsem měl mnoho double-feetů s M4 a na můj vkus dost i s pistolí Glock. Jen dneska na střelnici jsem měl s vlastním Glockem 5 závad. ALE nikdy bych neřekl, že jde o špatné zbraně..

  154. Bylo toho zde napsáno už opravdu hodně. Ale ještě jedna věc k debatě nezazněla (nebo jsem ji přehlédl…).
    Pokud je Bren opravdu dobrý, proč ho nepoužívají operátoři ze Šestky? Jejich střelecká příprava je bez debat to nej v současné AČR a rozhodně by k tomu měli co říci. A pokud jsou jimi používané zbraně lepší, proč se nenakoupily ony?

  155. Názor: spousta z těch stížností mohou být prkotiny, jenže ne nadarmo se říká, že stokrát nic umořilo osla. Tyhle „drobnosti“ jako kupříkladu popruh ap. prostě svědčí o nedotaženosti zbraně.

  156. Názor: některým???…horší pouzdro na Glock snad neexistuje…minimálně za tu cenu….ještě že na Glocka mám svých Serpa pouzder dost a i svoji svítilnu, která do nich pasuje

    Lojza: já se svojí 805kou neměl double-feed téměř žádnej (ono u zbraně s pístem tomu není podiv) a co se týče ostatních double-feedů, tak většinou byl způsobeny zachycením natahovací páky rukou střelce (za což rozhodně nemůže zbraň) Taky již nejsem zapřísahlej odpůrce 805ky, ale názor na zbraně jako máte s Názorem dohromady může mít jenom uživatel AR…:)

  157. Lojza: nevím, jestli jsem Vás správně pochopil s tou popularitou. Ale pokud tím myslíte, že prostě a jednoduše střelců z CZ 805 je v AČR řádově více, než střelců ze Samsonu, takže je logické, že bude i více stížností, tak to máte určitě pravdu. Koneckonců, málokterý ze střelců v Panduru měl možnost vyzkoušet větší množství dálkově ovládaných zbraňových stanic. Naproti tomu spousta střelců z CZ 805 měla možnost tuto zbraň porovnat s mnoha jejími konkurenty (a spousta z nich by si ji zřejmě nevybrala). Pak je pochopitelné, že se člověk spíš doslechne o kritice CZ 805 než Samsonu.

  158. raději ještě ne… :
    Bylo toho zde napsáno už opravdu hodně. Ale ještě jedna věc k debatě nezazněla (nebo jsem ji přehlédl…).
    Pokud je Bren opravdu dobrý, proč ho nepoužívají operátoři ze Šestky? Jejich střelecká příprava je bez debat to nej v současné AČR a rozhodně by k tomu měli co říci. A pokud jsou jimi používané zbraně lepší, proč se nenakoupily ony?

    …že by řadoví vojáci z Hodonína, Chrudimi či Tábora měli používat zbraně specialistů zpravodajské služby ? No, to je snad trochu přehnané, když ne úsměvné…

  159. To Herry
    Nevíš náhodou jak se ono pouzdro jmenovalo? Bez pístová zbraň jako některé typy AR 15, nejsou vždy taky žádná výhra.

  160. Popruh u zbraně nesvědčí dle mého názoru o ničem. Já silně pochybuji, že by mi nějaký výrobce zbraní, dal popruh třeba od magpullu. A co jsem viděl, tak každému vyhovuje jiný popruh, teda alespoň u těch co zbraň používají často.

    To Lojza
    Myslím si, že komentářem ohledně popularity CZ 805 chtěl říct, že lidé na základě jedné, ne zcela ,,dotažené zbraně“ hází do jednoho pytle všechny ostatní. Nevím jaké problémy má EVO, ale souhlasím s Lojzou, že se mi ta zbraň hodně líbí.

  161. Ad #168 Názor)

    Ano, tady máte pravdu, ale jen částečně. Pokud si dobře vzpomínám, holstery (od firmy MARS jak jste se výše dotazoval Heryho) přišly až s časovým odstupem po dodaných pistolích Glock-17 a jako takové nebyly součástí zakázky. V té byla pistole Glock-17, 2x zásobníky, vytěrák, svítilna na lištu, to vše bratru za cca 15.000 kč. Čili cena pod maloobchodní, takže rozhodně ne přemrštěná, ale naopak slušně vyjednaná. Kolik podobných příkladů z AČR známe? Já moc ne.

    K samotnému holsteru. Problém s CZ805 je to z mého pohledu nesrovnatelný. Holster je sice nevhodný, jelikož je to typově policejní samosvorné poudro nevhodné pro vojenské použití, ale nejená se o součást zbraně. Není tedy sebemenší problém si koupit jiné a nosit jej. Já jsem po týdnu nošení pochopil, že tudy cesta nevede a koupil si pouzdro od Dasty s blokací, Hery zmínil Serpu, možností je spousta. Stejně jako nenosím a nikdy jsme nenosil boty vz. 2000 a mám vlastní, ale spousta kluků je nosí, protože mají hluboko do kapsy, nemalá část výsadkářů to pouzdro používá.

    Jenže asi těžko lze tento přístup uplatnit na příslušenství, které je z pohledu AČR součástí zbraně, nebo dokonce na součástky, které jsou součástí zbraně fyzicky…

  162. Ono krom CZ 805 je to i CZ 75 :-( A na tu si stěžují nejen vojáci. Co se EVO týče, tak ten nevyvinula CZ ;-) Čímž netvrdím, že v CZUB neumí vyvíjet kvalitní zbraně. Jen holt ty automatické už dlouho nedělali, a na výsledku se to asi projevilo. Drobet mi to připomíná situaci v armádě jejího veličenstva…

  163. To by mne tedy opravdu zajímalo na co si kdo stěžuje u CZ 75..? Pokud tedy nemáte na mysli její duty verzi. Ta je mi ze srdce odporná..:-D

    Názor: Myslel jsem to asi tak, že když by šlo do výběrového řízení třeba Ferrari a Škodovka (obojí klidně za podobnou cenu) tak škodovka nebude nikdy v očích uživatelů jezdit tak dobře jako to Ferrari nezávisle na tom jak to jezdí.

    SCAR jsou super zbraně, ale taky dělají závady-nebojte;-)

    Hery: Názor jakože zbraně jsou super? Tak určitěéé..:-)
    Já se nijak netajím tím, že jsem rád, že 805 nemáme, doufám, že to tu ani nějak podobně nevyznělo. Ale kdybych jí dostal tak odvede stejnou práci, jako kdybych dostal třeba thompson nebo předovku.;-) Holt bych zůstal v práci dýl a sušil.

  164. rozumím tomu správně, že k tomu abych vypustil závěr ze zadní polohy po vložení nového zásobníku, musím mít 805 odjištěnou?
    805 nemám, neznám. proto se ptám.

    #174
    pokud byste mluvil o [např] HKMP5 pak není debaty. vy ovšem mluvíte o prosté karaně / útočné pušce.

  165. Dovolím si je malý off topic, ale skutečně mi to nedá. Pokud někdo sledoval reportáž Karla Rožánka v Událostech ze dne 4.1. 2013 o Zbrojovce Vsetín a potažmo o Asociaci českého obranného průmyslu, musel si připadat jako ve snu. Nádherný lakmusový papírek.

    Suma sumárum, Zbrojovka Vsetín (ano, tak která měla licenčně vyrábět pušku SCAR) zavírá výrobu, nemá dost zakázek. Jednak proto, že AČR přestala nakupovat munici do Pandurů, za druhé proto, že mnoho druhů munice nakupuje AČR nově přes NATO agenturu NAMSA. Milá Asociace českého obranného průmyslu kvůli tomu dokonce podala žalobu na Ministerstvo obrany.

    Jak to vidím já? Tady samozřejmě nejde o nějakou konkrétní trestněprávní žalobu, ale o to si pomocí ní vykolíkovat znovu hřiště. Bývalý ministr Vondra spolu s gen. Bulantem (alespoň jsem to tak vnímal) byli zastánci otevřených výběrových řízení přes NATO agenturu NAMSA. Jenže to se samozřejmě nelíbí českému obrannému průmyslu, který se zřejmě domnívá, že AČR existuje především proto, aby jim stabilně posílala peníze. Když se tak nedějě, spustí hned pokřik.

    Domnívám se, že pokud MO potažmo AČR jasně asertivně neřekne, jak vidí do budoucna podporu českého obranného průmyslu a jakou roli v jejích plánech má, bude se tahle písnička opakovat znovu a znovu. Dočkáme se dalších CZ805, vozidla VEGA od SVOSu jsou už jasně na obzoru…

    Domnívám se, že úloha AČR není podpora českého obranného průmyslu. Neodkážu si v dalších dvou dekádách představit scénář, kdy by to pro vyhlídky šancí na obranu ČR mohlo hrát významnější roli. Zbraní je a v nejbližší dekádě bude na trhu přebytek za směšné ceny, připomíná to povánoční slevu.

    p.s. Používání agentury NAMSA neznamená automatickou likvidaci českých výrobců. Jednu za zakázek na munici pro AČR vyhrála firma Sellier&Bellot. Jenže samozřejmě za NATO cenu, nikoliv za „českou cenu“.

    p.p.s. Všimnětě si kolik zbraní používaných v US Army vůbec nepochází od amerických výrobců. Politika US Army je dlouhodobě taková koupit hotovou zbraň klidně od cizího výrobce – belgické kulomety, britské lehké houfnice… – a ty pak vyrábět na americké půdě v licenci. Nemohla by tohle být cesta českého obranného průmyslu?

  166. Jsou momenty, kdy jsem rád za obor který jsem kdysi vystudoval. Dovolil bych si diskutujícím navrhnout vyhledat termín „vanová křivka“. Pro ty kteří hledat nechtějí se pokusím zevšeobecnit, že se jedná o intenzitu vzniku poruch v závislosti na stáří výrobku a dělí se na tři oblasti – dětské nemoci, období spolehlivosti a zastaralost. Při srovnánání G-17 a PHANTOM, CZ-805 a SCAR srovnáváte výrobky z různých oblastí stáří výrobku.
    Řekl bych, že část problémů s nově zaváděnými zbraněmi (bez ohledu na výrobce) připadá na vrub dětským nemocem. Sem spadá rozdílné provedení čela závorníku, nezadůlčíkování čepu regulátoru plynů, poutka na popruh, výdutě, pažba. Pozoruhodné je, že obdobné či zcela shodné závady se objevovaly i při zavádění Sa vz.58 a byly postupně odstraňovány. Stačí si dát vedle sebe dva samopaly z různých období – liší se pažba (dřevo x lisovaná dřevotříska), poutko popruhu (kulaté x do T), provedení úderníku, mušky, nadpažbí, plynový píst, bodák…
    Jistě, čelit závadám v poli je nepříjemné a nejvhodnější by bylo zbraň zavést až po vychytání dětských nemocí, tzn. veškeré zátěžové testy provede výrobce nebo předchozí uživatel. Pokud to bude výrobce, je zcestné si myslet že tyto dodatečné testy (jako součást vývoje) nezaplatí uživatel. Výrobce není charita a podniká za účelem zisku, tedy vývoj a testy (pokud ho provede sám) bude zaplacen v konečném důsledku prvními uživateli. Druhý už přichází k hotovému, ale hrozí že výrobek zastará, nebo úpravy provedené na žádost (a za peníze) prvního uživatele mu nebudou vyhovovat. Navíc testování trvá jistou dobu, kdy se požadavky mohou měnit (srovnej vývoj SCAR pro SOCOM), ztratí náskok oproti konkurenci nebo se prodraží natolik, že bude nerentabilní ho zavést (projekt JSF).
    Při nákupu „off the shelf“, žádám zbraň s ukončeným vývojem splňující mé požadavky. Pokud jsem nedal ani korunu do vývoje, těžko mohu čekat že výrobce (po ukončeném vývoji) bude dělat úpravy na přání zákazníka. Je to podobné jako když chci koupit rodinný domek ve kterém budu následujících 20 let bydlet, a myslím si že ušetřím tím že se nebudu podílet na projektu a výstavbě. Těžko se pak mohu dožadovat výměny kliky u dveří nebo komína, protože mi nevyhovují tam kde jsou.
    Druhá podstatná část problémů je způsobena požadavkem na univerzálnost. Cokoli má být univerzální, nemůže vynikat v žádné dílčí oblasti. Pokud má být zbraň lehce modifikovatelná na podstatně silnější náboj, musí být patřičně hmotná a robustní. Zde vidím původ stížností na hmotnost a umístění těžiště. Při absenci konverzních sad výhody odpadají.
    Třetí důvod závad je v zásobníku a munici. Z použitého zásobníku lze odvozovat, že budoucnost nasazení je spatřována v rámci evropské BG společně s Němci a ne s US ARMY. S tím ale musí souviset použitelnost jakékoli munice 5,56mm, jinak se výhody přechodu na ráži NATO smazávají. Opět malá vsuvka, zásobníky Sa vz.58 nebyly zaměnitelné se zásobníky AK-47 zavedené ve všech ostatních armádách Varšavské smlouvy, což také není mezi spojenci ideální.
    Většina názorů které zde zazněly pramení podle mého názoru z nízké informovanosti a nedůvěry. Všechny zmíněné závady a nedostatky byly popsány a zdokumentovány, a to jak uživateli, tak skupinami z Jaroměře při profylaktických prohlídkách. Byly vypracovány Záznamy o technickém stavu, opakovaně byly popisovány v závěrečných zprávách. V říjnu byl na útvarech proveden průzkum ohledně příslušenství k CZ-805, mj. popruhu ke zbrani a přední rukojeti. V prosinci byly všechny pistole PHANTOM odeslány do továrny k opravě (nebo výměně součástí), a stejné úpravy čekají CZ-805 v průběhu roku. O účelu a rozsahu těchto oprav/výměn však samozřejmě poslední střelec neví a ani vědět nemůže, a proto má pocit že se vlastně nic neděje. Ventilování svých názorů na veřejném fóru řešení opravdu nepomůže, neboť medializace vede k nejsnažší obranné reakci – svedení viny na vojáka.

  167. Ad Pařmen)
    Díky, pěkný příspěvek, dnes jsem nežil nadarmo, dozvěděl jsem se, co je to vanová křivka. Místo psaní diplomky jsem si projel prezentaci Technické university v Liberci na toto téma :-).

    Nicméně se obávám, že pokud tedy dokážu sledovat tok tvé argumentace, tak ze stejných premis docházíme k různým závěrům.

    1. Souhlas, tebou uváděné pistole a útočné pušky se nacházejí v jiné části svého vývojového cyklu, tudíž lze předpokládat jinou úroveň poruchovosti. Jenže to neznamená, že nakonec bude ve stabilní části křivky stejná míra poruchovosti. Netvrdím, že si to říkal, ale takové je vyznění. Glock 17 je z roku 1982, CZ 75 je pochopitelně z roku 1975. Mají však stejné úrovně poruchovosti dnes? Mám za sebou několik misí, jednu s CZ 75B, druhou s G-17 a míry poruchovosti u JEDNOTKY byla někde úplně jinde, výkoňák shánějící náhradní díly by mohl vyprávět…

    2. Naprostý souhlas nad tím co říkáš o tom, kdo nakonec zaplatí vývoj zbraně – nic není zadarmo. Ale právě proto se MO oficiálně přihlásilo k politice nákupu „off the shelf“. Proč to ale nedělá? Za poslední roky se mi vybaví spíše nákupy, kdy byl výrobek buď vyroben pro AČR od rýsovacího prkna nebo alespoň dramaticky modifikován.

    Srovnání s Sa 58 je sice fér, ale jen dále ukazuje, že tudy cesta nevede. Sa 58 se vyráběl pro armádu, která byla 10x větší než je ta současná a která měla ohromné mobilizační zálohy, včetně zbraní. Je pak jasné, že pokud na začátku vím, že výroba bude v počtu +500.000 kusů, tak si nějaký ten R&D můžu v klidu dovolit, v konečné ceně se bez problémů rozpustí. Ptám se jaký je plán na akvizici CZ 805 celkově? 20.000, možná 30.000? Tak či tak jsme na řádově jiném číslu a takhle je to v AČR se vším.

    Musíme přestat přemýšlet v intencích Studené války a začít naplňovat politiku, jež jsme si vytyčili – nakupovat off the shelf.

    3. Poslední poznámka je k informovanosti, ale týká se i oné vanové křivky. Od té doby, co CZUB vyhrála soutěž už uplynuly přesně 3 roky. Evidentně jsme i podle tvé argumentace v první části oné křivky, „období časných poruch“. Jak dlouho bude ještě trvat a proč trvá tak dlouho? Jestli se nepletu, tak životnost CZ805 je plánovaná na 20 let jak celku, z toho jsme ukrojili už 3 roky, předpokládejme, že za 2 roky bude zbraň vychytaná. Rovněž předpokládejme, že závěrečné „období dožívání“ bude stejně dlouhé. Kolik času tedy zbývá na „období konstantní intenzity poruch“? Je to pro AČR vhodný poměr – 1:2:1?

    Druhá část poznámky je o informovanosti. Jak jsi zmínil, obecné povědomí o tom, v jaké fázi se nachází odstraňování poruch respektive zda vůbec probíhá, je minimální. Ale to přeci není vina vojáků. Jak už tady někdo zmínil, nejsme armáda vojáku základní služby, všichni vojáci jsou zároveň občané platící daně. Možná by nebylo od věci přiznat barvu a říct jak jsme na tom. Jsem si jist, že drtivou většinu vojáků by uklidnil třeba článek v Areportu, který by popsal jaké problémy se vyskytly a jaká opatření se přijala. Teď to vypadá, že jsme vlastně všichni naprosto spokojeni a kdo nesouhlasí, tak není dostatečně loajální nebo věci nerozumí. To podle mne není dlouhodobě udržitelný přístup komunikace dovnitř jakékoliv organizace.

    Aby bylo rozumněno, je mi naprosto jasné, že výsledky soutěže jsou konečné a AČR bude používat CZ805 po další generaci. Ale právě proto je třeba se přestat tvářit, že je vše ok a vydat se britskou cestou. Peripetie s útočnou puškou L85A1 až po její kompletní reinženýring německou firmou H&K na variantu L85A2 tady asi netřeba popisovat.

  168. #Ivo k tomu, aby se alespoň uvnitř resortu začaly probírat závady ručních zbraní podobně jako se probírají dopravní nehody bude potřeba dvou věcí:
    1. sdílení informací o závadách a jejich řešení
    2. velitelé kteří budou stateční nejen směrem dolů, ale i směrem nahoru.

    Pokud/ dokud se bude armáda držet názoru, že ten kdo si stěžuje se má coby troublemaker vyhodit, tak se prostě o chybách mluvit nebude – a to nemluvím o vystoupeních do médií.

  169. Pařmen: jo, ten papír o konfiguraci jsem viděl a vyplňoval…akorát výčet možností byl tak omezený, že to bylo trochu úsměvné….a na některých rotách vyplňování probíhalo tak, že to vyplnil velitel roty za všechny stejně a odevzdal…

    jako s vaší argumentací lze souhlasit asi tak, jak tu psal Ivo. Rozhodně můj názor je podobný v tom, že jsem realisticky přijal, že něco jiného než 805ka se nepoštěstí, takže s ní cvičíme, ať ji umíme co nejlíp používat a doufáme, že se MO dá britskou cestou a my za pár let budem mít kompletně předělanou 805ku. Má to ale háček ten, že místo oficiálních otevřených zpráv o postupu po útvarech koluje akorát spousta fám, proti kterým se snažím obrňovat. Nebylo by špatné s tímto stavem něco udělat.

    180: Honza: nemýlíte se, přesně takle to 805ky funguje…o absenci vypouštěče závěru nemluvě…

  170. TO 184
    Za dobu, co jsem v armádě, jsem se ještě nedoslechl a ani nesetkal, že by někoho vrazili za vlastní názor, ale možná to tak funguje, nevím….. Zároveň si myslím, že brečení individuí do médií je cesta, tak do prd_le, takže jestli nás tam chcete dovést, tak good luck.

  171. To IVO 183
    Ivo jestli, že srovnáváš poruchovost GLOCK – 17 a CZ 75, tak by mě zajímalo kolik jednotlivé zbraně měly v té době vystříleno. Nejsem zastánce CZ, preferuji Glock, ale mám rád objektivnost a té se od tebe moc nedostává i přesto, že tvé komentáře jsou přínosné. Nevím, ale vyznělo by to úplně jinak, kord od někoho kdo již zastává funkci na brigádě. Pravděpodobně tyto info nedoložíš, ale určitě by to pro příště bylo dobré, než napíšeš něco, co vyzní jednostranně pro Glock-17. Domnívám se CZ-75 je kvalitní zbraň, která má co nabídnout. Samozřejmě také nepochybuji, že si každý jednotlivec na brigádě eviduje počet vystřelené munice z jednotlivých zbraní z důvodu její životnosti.

  172. CZ-75 je kvalitní zbraň pro sportovního střelce, který si ji bude ladit, ale pokud chci služební blbuvzdornou pistoli, kde při nákupu 1000 pistolí je zmetkovitost skoro nula a není kus co originál, je Glock jasný vítěz. To že náhradní díly z jedné série CZ75 nepasují do druhé je obecně známá věc…

    jednoduše chápu, proč někteří sportovci IPSC preferují CZ, ale nechápu proč když Glock vyjde levněji se CZ75 nakupují jako služební zbraně…

  173. Názor :
    To IVO 183
    Ivo jestli, že srovnáváš poruchovost GLOCK – 17 a CZ 75, tak by mě zajímalo kolik jednotlivé zbraně měly v té době vystříleno. Nejsem zastánce CZ, preferuji Glock, ale mám rád objektivnost a té se od tebe moc nedostává i přesto, že tvé komentáře jsou přínosné. Nevím, ale vyznělo by to úplně jinak, kord od někoho kdo již zastává funkci na brigádě. Pravděpodobně tyto info nedoložíš, ale určitě by to pro příště bylo dobré, než napíšeš něco, co vyzní jednostranně pro Glock-17. Domnívám se CZ-75 je kvalitní zbraň, která má co nabídnout. Samozřejmě také nepochybuji, že si každý jednotlivec na brigádě eviduje počet vystřelené munice z jednotlivých zbraní z důvodu její životnosti.

    „nejmenší“ zbraní, kde se eviduje počet vystřelených ran a závady je UK 59 ( kulometní kniha ) a silně pochybuji, že to dnes někdo dělá.

  174. Tak to jste se pravděpodobně zastavil v době kdy UK 59 byl považován za dobrou zbraň, troufám si tvrdit, že to bylo jen když byl nakreslen na papíře. Ke svým zbraním jsem dostal krom příslušenství i záznamník, kam eviduji počet vystřelené munice z důvodu životnosti.

  175. Ptaksedivak: Evidence mi přijde v tomto případě praktická. Já kupříkladu eviduji i výstřely u pistole a v mém okolí to dělají v podstatě všichni… Ona totiž každá zbraň má nějakou životnost a ta se většinou nepočítá na dobu. A těžko můžu po někom chtít novou hlaveň nebo celou zbraň, když mám „pocit, že je stará“. Za to když doložím, že zbraň vystřílela víc nábojů, než je její maximum nemá nadřízený v podstatě argument proti výměně. Stejně tak je to ekonomičtější než měnit něco co dá třeba ještě 10000..

    Když to doženu ad absurdum.. Pokud to neděláte tak vlastně můžete být rádi, že jste dostali alespoň ty 805ky a nemáte 58 navždy..

  176. 190: Evidence vystřelených funguje, alespoň u nás tomu tak je. Pokud to někde neděláte/lají, je chyba asi někde ve vašem systému. Kařdý voják přece ví kolik toho se svojí zbraní dal. Je problém si to zapsat?! K CZ 805 je přímo arch o tomto a závadách, Minimi si každý kulomeťák opečovává, u Draguna pokud si odstřelovač nevede počet vystřelených, tak na té zbrani nemá co dělat.

  177. snad jediná zbraň, u které se neeviduje počet vystřelených je v chrudimi signální pistole…:)

  178. Sice mi to nepřijde jako flame, ale i tak je fajn, že se dokážeme dlouho dohadovat o věcech, na které máme vesměs stejný názor:-D

  179. Když se vyhlásí strategická zakázka jakou bezesporu přezbrojení armády na novou útočnou pušku je, je běžné že se o informace kolem toho budou zajímat také zpravodajské služby, které mají za úkol hájit mimo jiné i ekonomické zájmy státu. Proto mi nějak uniká zpráva od VZ pod které spadá 601.SKSS, která jak už tady správně podotkl Ivo, testovala CZ 805 ještě před vyhlášením VŘ. Snad pokud specialisté rozhodli o tom, že zbraň je z několika důvodů nevyhovující a nechtějí ji přijmout za svou, vyhotovili o tom závěrečnou zprávu a tu předali příslušnému odboru VZ. Připomínám, že zpravodajské služby ČR spolupracují na základě schválení jejich spolupráce vládou ČR. Pročítal jsem tedy výroční zprávy VZ a nikde jsem zprávu o závěrech 601.SKSS k CZ 805 Bren nenašel. Podle mne to v tomto stádiu nebyla natolik utajovaná skutečnost, aby se nikde nemohla objevit. Šlo přece o ekonomické zájmy státu, nebo se pletu? Není snad v zájmu státu koupit pro své vojáky tu nejlepší možnou kvalitu za co možná nejvýhodnější cenu? Jak je tedy možné, že obyčejný „bigoš“ má útočnou pušku ( která je od počátků VŘ až k běžnému užívání problematická o zrušení změny ráže u pušky jakožto jednoho z nejdůležitějších bodů zavedení nemluvě ) dražší než specialista vojenského zpravodajství? Buďto za a) Byla politická lobby silnější než zástupci armády a argumenty proti zbrani, nebo za b) zpráva VZ o zbrani nebyla vyhotovena nebo byla a byla upravena tak aby se líbila zadavateli anebo za c) někdo si vydělal něco málo bokem. Odpověď na to jak to bylo doopravdy se tady ale určitě nedozvíme.
    Každopádně skutečnosti kolem nákupu CZ 805 Bren pro AČR by měli vyšetřovat orgány činné v trestním řízení. Jenže vzhledem k tomu že žijeme v ČR a co pamatuji, tak žádná kauza podezřelých armádních zakázek ( Pandur, Gripen, Casa, VTP 100 a další ) dosud nebyla vyšetřena, je asi zbytečné doufat že by se něco podobného nestalo s kauzou CZ 805 Bren.

  180. Pokud chcete, aby něco vyšetřovali orgány v činné v TR pak k tomu musí tyto orgány nejprve dostat nějaký podnět. A co si budeme povídat, nezaznamenal, jsem, že by v tomto případě někdo nějaké TO podal. To, že se nám něco zdá podezřelé ještě neznamená, že to někdo bude vyšetřovat. Tedy pokud jste přesvědčen, že zde došlo k bodu c) zkuste podat TO..;-)

  181. Lojza: spousta lidí si plete důkazy s domněnkami, to bude asi ten problém…:)

  182. Ad Názor)
    Obávám se, že nám ta debata tak nějak vykolejila, tak jen v několika krátkých bodech a jedním delším:

    1. Příklad s CZ 75B z mise byl opravdu jen příklad (který je samozřejmě pravdivý), měl jen dokumentovat to, že se ani po mnoha letech nemusí „úroveň vanové křivky“ dostat do stejných mezí. Mohl jsem uvést zcela neutrální příklad, třeba srovnání poruchovosti sedanů Fiat a VW, nebo cokoliv jiného, co vidělo výrobní linku.

    Nikdo neměl samozřejmě tušení, kolik měly ty pistole odstříleno, jelikož přišly od VP. K vedení záznamů – viz poznámka Ptáka Šediváka. Některé jednotky již upustily od praxe ČSLA, většina nikoliv.

    Jen na okraj – CZ 75B je moje oblíbená zbraň, dodnes s ní nastřílím lépe než s G-17 (což samozřejmě není zbraní, ale rukama). Jinak ale platí co o obou zbraních napsal Hery.

    2. Oba dva víme, že k žádnému trestnímu řízení nedojde. Je totiž propastný rozdíl mezi nedbalou správou věcí veřejných a trestným činem, u kterého je třeba prokázat úmysl. Srovnání s kauzou CASA, které tady padlo je tudíž nepřesné, tam se vyšetřovatelé chytli zcela konkrétního úmyslu připravit stát (a tak obohatit firmu Omnipol) o značnou částku peněz spekulací na kurz koruny vůči euru. Vyšetřování nemá naproti tomu žádnou souvislost se současnými potížemi letadla – to vůbec není vyšetřovací linie.

    3. Moje poslední poznámka se týká spíše podtónu vašich příspěvků a obávám se, že tady se asi na rozdíl od ostatních neshodneme. Nemůžu se zbavit pocitu, že vám nejde ani tak o to, na jaké konkrétní problémy u u CZ805 se poukazuje, ale samotný fakt, že se na ně poukazuje. Jak jste sám prohlásil, nejste zastánce CZ805, tudíž jde spíš o otázku filosofie komunikace uvnitř organizace. Každý máme jiný background, který nás asi předurčuje pro jiný názorový postoj, nevím. Nebo jsem vás prostě špatně pochopil.

    Nechci aby to vyznělo, že patřím do tábora vojáků, které při sebemenším problému nenapadne nic chytřejšího než napsat novináři Gazdíkovi nebo píší anonymy vrchním představitelům AČR. Vojáci ze 4. brn, z kontextu anonymu evidentně ze Žatce, kteří napsali přec zhruba 3 lety anonym o tom jaké strašné podmínky v žatci panují a poslali ho gen. Žižkovi, mají dodnes jen mé nejhlubší pohrdání (ani nevím jestli víc za obsah nebo formu). Ale podle mne takové excesy jsou částečně způsobeny špatně nastavenou komunikační politikou dovnitř AČR (pochopitelně i třeba poměry u útvaru).

    Uvedu jednu analogii i za cenu, že mě někdo chytne za slovíčko. U US Marine Corps je dlohodobě ražena „Mission Type Command“, tedy systém velení založený na delegaci pravomocí a rozhodování na co nejnižších stupních pouze v rámci obecné direktivy z nadřízeného stupně. Nechci se dostat do sporu jak moc AČR toto používá, které jednotky víc nebo míň, důležité jsou podmínky bez kterých toto funguje.

    a. Vysoká míra důvěry nadřízených ve schopnosti podřízených a naopak.

    b. Otevřené informační kanály seshora nahoru, naopak, ale i diagonálně.

    c. Ochota připustit trvale vyšší míru chybovosti systému ve srovnání s direktivním systémem řízení, avšak s přínosem vyšší flexibility, adaptability a rychlosti rozhodování.

    Co je nám tady neustále zdůrazňováno, jsou právě ty otevřené informační kanály. V tomhle je USMC skutečně dobrá. Jakým způsobem například Commandant USMC objíždí útvary a vysvětluje nepopulární politiku a kroky, které již udělal a hodlá udělat, a to včetně následné debaty, které se bez ostychu českým vojáků vlastním účastní klidně jak četaři, tak majoři, byla pro mne jak z jiného světa. Samozřejmě lze namítnout, že armáda má své tradiční komunikační postupy a co stačilo předchozí generaci, musí stačit i té současné. V této souvislosti použil Commandant Amos, kterému mimochodem už táhne na 70 let, výraz, že „USMC musí držet krok s facebookovou generací“.

    Možná mě označíte za naivního, ale myslím si, že polovinu fám a klepů kolem CZ805 by vyřešil jeden staromódní článek v Areportu, který by sumarizoval problémy a přijatá opatření v souvislosti s CZ805…

  183. To IVO
    Zdravím a doufám, že celé vaše vyjádření nebylo věnováno na moji adresu. Ale nějaké body reagující na moje příspěvky jsem tam identifikoval. Jak jsem napsal neobhajuji zde zbraně zbrojovky a ani nejsem přesvědčen o jejich naprostých kvalitách. Jsem člověk, který vnímá zbraň jako nástroj ke svoji práci. Je mi samozřejmě jasné, že uživatelé 805 chtěli za dané peníze to nejlepší a nikdo z nich není přesvědčen o tom, že to dostal a s tím se také ztotožňuji. To, že by mi vadilo upozorňování na adekvátní nedostatky CZ 805 není pravda. Celá debata, která je vedena na všech fórech ať je to onwar, nebo v minulosti 2. výsadkové roty na mě působí dojmem, nedostali jsme SCAR nebo 416, tak na ní pojďme psát a házet sebemenší špínu. Jsou závady, na které je třeba poukazovat a požadovat nápravná řešení, ale pokud si promluvím z uživateli 805, tak víte jaký první nedostatek zmíní? Velký zásobník a pojistku a je tomu tak i na fórech. Tak se tedy ptám, pokud je tolik hlavních závad, někteří píší, že zbraň je dokonce nebezpečná, tak proč hlavním tématem není toto ale zásobník, nebo výběrové řízení? Podle mě vznikla davová hysterie a každá menší závada a nedostatek je řešen, jako něco nebezpečného nebo nepřípustného k používání zbraně a vše je paušalizováno. Zároveň se také přiznám k tomu, že nejsme zastáncem toho, že mechanizované jednotky armády by měli dostat top mezi útočnými puškami a top příslušenství. Na druhou stranu, ale také zastávám názor, že za daný finanční baliček, který k nákupu mám vytřiskám to nejlepší. Zdroj našich inf je pravděpodobně jiný, ale neznamená to, že bych nenašel shodu s vámi či ostatními na fóru. Co se týká komunikace uvnitř organizace AČR, tak ta je na hodně špatné úrovni a souhlas s tím, že by na tom mělo velení zpracovat. Určitě by to mezi uživateli CZ 805 snížilo negativní názor nebo postoj k této zbrani. Na závěr jenom to, že nejsem člověk, který stojí za touto zbraní.

  184. Několik reakcí:
    2Ivo: Míra poruchovosti/spolehlivosti vychází z konstrukce a použitých materiálů. Poukazoval jsem na tvar křivky, a žádal o srovnávání srovnatelného. Což mimo jiné není ani míra poruchovosti CZ-805 (jako nové zbraně) a Sa vz.58 za poslední rok, neboť se jedná u Sa vz.58 o výrobek na počátku zastaralosti (i když spíše morální). Výrobek by měl být na trh uvolněn (a takový byl i záměr) až po ukončeném vývoji, tzn. v období spolehlivosti (nezpochybňuji význam operačních zkoušek CZ-805 v Afg, které ukázaly že vliv tamního prostředí se ani před, ani po tomto nasazení nedokázal v republice replikovat a odhalit tak příčiny závad). Při přechodu do oblasti zastarávání se výrobek buď ukládá, nebo ničí – ani jedno období nemůžeš počítat do zamýšlených 20 let služby. Navíc modularita umožňuje vyměnit porouchanou součástku bez nutnosti vyhodit celou zbraň – zastaralost spíš prezentuje období, kdy náklady na opravu převyšují zůstatkovou hodnotu.
    2Hery: Nepřijde mi příliš „úsměvné“, jak je na některých jednotkách nakládáno se zájmem nadřízeného zjistit názory podřízených. Pokud jste si nevšiml, na druhou stranu dotazníku se dalo napsat vše co nebylo na líci – někteří tuto možnost využili beze zbytku.
    2Názor: Zásadně nesouhlasím s tezí, že by „bigoši“ neměli mít top pušku, protože nevím, co jiného by pěšák měl mít top – je to jeho sekera která ho živí. Stejně tak by tankista měl mít nejlepší tank, pilot stíhačku či jiný letoun a speciál cokoli na co si ukáže :-). V naší 4M armádě o počtech 25k nám nic jiného nezbývá, protože na nic jiného než na kvalitu už sázet nemůžeme.
    Celou kauzu bych převedl do příkladu automobilů jako Ivo, nebo bajky jako Konvec:
    Konečně rodiče našetřili peníze na auto. Pepa má Mercedes a je super, Franta má VW, byl s ním u moře, něco poladil a pohoda. V prospektech vypadá nová Škoda taky skvěle, a se stejným motorem a nádrží dojede prý o 500km dál. Peníze stačí na jak na Mercedes, tak na VW i Škodu, bohužel Mercedes nemá v městečku autosalon. Rodiče rozhodli že to bude Škodovka, mě se moc neptali, dostal jsem jeden z prvních kusů a hned vyrazil k moři. Cesta stála za to, jen co jsem se vrátil musel jsem do servisu. Jsem zpruzelý, Mercedes i VW by byly určitě lepší. Co se dá dělat, do konce života si na nic jiného nenašetřím, takže si vytuním Škodovku.
    Offtopic: Při jiném výsledku výběrového řízení bychom tady teď diskutovali o tom, že SCAR sice super, ale CZ-805 dostřelí dál a vůbec ty naše zlaté české ručičky udělaly světovou věc, jenom se zase uplácelo a tak máme místo fungl nové kosmopušky trochu starší SCAR.

  185. #186.
    snažil jsem se naopak „brečení do médií“ vyhnout. věta „a to nemluvím o vystoupeních do médií“ měla zdůraznit, že dotyčný vyjádří svůj názor v ODBORNÉM kolektivu.

    vy jste skutečně nikdy neslyšel nadřízeného mluvit o zástupech za branou, které nahradí každého reptala? Kde je Váš kouzelný útvar?

    nicméně- měl jsem na mysli nějakou formu evidence jako je u leteckých nehod. stane se, zapíše se a ostatní uživatelé/letci se s tím seznámí.

    nyní jeden offtopic:
    slyšel jsem, že v Áčku je teď výstřel při vybíjení/ráně jistoty jízdenkou domů. Je to pravda?

  186. Ad Názor)
    Bod 2. nebyl adresován vám, koneckonců jste se k němu ani nevyjadřoval, zbytek ano.

    Myslím, že jsme se tedy nakonec v zásadě shodli. Jen si nejsem jistý tou praktickou aplikací ohledně komunikační strategie.

    Ad Pařmen)
    1. Co jsem tou neobratným použitím vanové křivky chtěl vyjádřit je to, že CZ805 po desetileté službě nemusí nutně vykazovat stejnou úroveň poruchovosti jako Sa vz. 58 vytažený z nedotknutelný zásob a deset let používaný.

    2. Pěkná bajka, jen Mercedes o zřízení autosalonu uvažoval, ale když viděl že měsťští konšelé mu od začátku nepřejí, tak si raději autosalon zřídil v někde jinde :-).

    3. K offtopic – naopak si myslím, že v tom případě bychom se neměli o čem bavit. S tím dostřelem to ani komentovat nebudu, oba víme jak to je. Vývoj SCARu byl ukončen v roce 2009, vývoj CZ805, sarkasticky řečeno, někdy v období 2010-2013, nejsem si úplně jistý. Rozdíl v zastaralosti z důvodu ukončení konstrukce bych opravdu nepovažoval za faktor.

    4. Tady se postavím na stranu Názora – proč by měli mít bigoši TOP pušku? Top pro mě znamená nejlepší. Když to vztáhnu na americký SOCOM, tak u něj se nerozšířila puška SCAR pro všechny příslušníky, ale jen bojové jednotky ne proto, že by s puškou byly problémy, nebo nebyla nejlepší, ale protože je moc drahá. Její cena je zhruba 3x vyšší než u M4, která ve všech testech US Army vykázala horší hodnoty, ale zase ne o 3 koňské délky.

    Je určitý bod, za kterým když do pušky nacpu o 100% víc, tak už dostanu jen zanedbatelně lepší zbraň.

    Proto si myslím, že bigoši, ale platí to z větší části i pro výsadkáře (u těch je to jen o zdrojích – US Rangers SCAR mají, klasičtí US výsadkáři nikoliv) mají mít tu nejlepší pušku za ještě přijatelnou cenu. Prostě je dramatický rozdíl mezi Dáčií a Škodovkou, ale už ne tak dramatický mezi Škodovkou a VW. Nechci nic Názorovi vkládat do úst, ale podle mne tak to myslel.

  187. To 204 Pařmen
    Krásná pohádka a docela i pobavila. Je mi jasné, že se na to pravděpodobně ,,pěšáci“ budou dívat jinak. Ale dle mého názoru, který je totožný s tím co napsal Ivo, by měli mít bigoš, když to vztáhnu na auta, vozidlo v nižší střední třídě, kam spadá i ona Octavia a další. Cílem by pak bylo v dané třídě za stanovené peníze koupit to nejlepší. Ivo to zhodnotil dobře ve svém příspěvku.
    Co se týče SF, tak i když to bylo pravděpodobně řečené s nadsázkou, tak nesouhlasím s tím, že by měli dostávat na co pomyslí, ale bylo by dobré kdyby neměli pouze jedno auta, ale třeba dvě, tři a typ auta by volili podle úkolu.:o))

  188. To 205
    Osobně by mě zajímalo, jestli takový dokument existuje. určitě kdyby takový dokument byl, tak by to pomohlo dohadům a spekulacím o závadách CZ 805. Jestli má někdo přístup k takovéto inf, tak by bylo dobré kdyby se o ní podělil.

  189. To Ivo: Samozřejmě že vím že k žádnému trestnímu stíhání nedojde, protože ze strany armády k došlo pouze k tomu že byla k nákupu dotlačena, jen jsem chtěl nastartovat nějakou reakci na to proč vázne komunikace ze zhora dolu ohledně řešení závad na CZ 805 Bren. Už se totiž řešilo kolik co kdo a jak a že je to defacto chyba uživatelů, ale neřešilo se proč k tomu dochází a jak tomu zamezit. Na dotazy a připomínky uživatelů zbraně se nedostává odpovědí. To že je zbraň nedotažená ví každý kdo jí měl v rukách. Že nedostanem něco jiného je také jasné.Ale to že voják chce znát odpověď na to proč se mu zbraň zasekává, nebo má jinou závadu, nebo na návrhy na vylepšení zbraně a žádné odpovědi se mu nedostává nebo je mu to dokonce dáváno za vinu mě prostě štve.
    S tím posledním v příspěvku 201 nelze nesouhlasit. Konečně by A-report otiskl něco užitečného.

    K té ekonomické části: To že CZ 805 bude zavedena do armády bylo rozhodnuto podstatně dřív než funkční prototyp viděl někdo z armády takže odpověď za a) je správně. Už proto že na vývoji pušky se finančně podílel stát prostřednictvím Ministerstva průmyslu a obchodu, které na vývoj zbraňového kompletu pro vojáka 21. století přispívalo od roku 2007 každý rok až do ukončení vývoje v roce 2010 na základě vládního programu z roku 2004 na podporu a rozvoj některých průmyslových odvětví. A pokud stát přispívá na vývoj aby na finálním výrobku jakýmsi způsobem profitoval, tak to pak přece jen tak nezahodí. Takže v tomhle ohledu zavedení 805-ky chápu. Nechápu jen tu přemrštěnou cenu za zpackanou sériovou zbraň a fakt, že zatím nikdo z velení armády nepojmenoval otevřeně vady na kráse CZ805 Bren aby se konečně jednou pro vždy utnulo to JPP. :)

  190. Zdravím pánové. Poměrně zajímavá debata, i když trochu jednostranná vůči CZ 805 a asi málo odborně věcná. Nebudu diskutovat na téma kdo má nebo nemá pravdu, přestože lze říct, že na každém příspěvku trocha pravdy je. Omezím se pouze na otázky nedostatečné informovanosti, jak uvedl Ivo a Robert Keřlík a příčiny vzniku závad u zbraní obecně. Nebudu spekulovat nad tím proč, a jak byla 805 vybrána nebo jestli je její cena vysoká či nízká. Přestože mám celou řadu zbraní z CZUB rád a jsem jejich dlouholetým a podotýkám spokojeným vlastníkem, ti co mě znají, ví, že nejsem zbrojovkofil. Otevřeně říkám, že z vojenských zbraní mám rád pistoli Glock 17, kulomet MINIMI a karabinu SIG 516. Obecně každý preferuje tu zbraň, která mu sedne do ruky. Proti CZ 805 či M4 nemám naprosto nic a považuji je za velice dobré zbraně.
    1) informovanost.
    To co říká Ivo o nedostatečné informovanosti na téma řešení závad u CZ 805 považuji za nepravdu a trochu mě to překvapuje u maníka, který pracuje na štábu Bde(pokud nechceme všechny závady řešit například v Blesku). CZ 805 má standardní dvouletou záruku a na zbraně se vztahují reklamace. K tomu účelu byl zřízen speciální integrovaný pracovní tým (IPT), který cestou sekce vyzbrojování uplatňuje požadavky uživatele. Součástí týmu jsou specialisté na zbraně z Jaroměře, Štěpánova ale i zástupci uživatele (bojovníci). Předpokládám, že jejich erudovanost nebude asi nikdo zpochybňovat. Reklamace jsou z jednotlivých útvarů uplatňovány standardním a přesně popsaným způsobem, cestou základny ve Štěpánově. Minimálně zástupci logistiky na útvarech to musí znát (i 4 Brn má Ivo v IPT zástupce). Navíc IPT provádí sběr všech informací o závadách CZ 805 v celé AČR. Pokud má někdo pochybnosti o řešení závad, lze si je standardním postupem vyžádat. Tento proces normálně fungoval nebo funguje u JAS 39, RBS, Glock, Pandur, Iveco, RAVEN atd. Není přece problém si dokonce vyžádat specialistu na danou problematiku přímo k útvaru. Dokonce existuje možnost si požádat o technickou pomoc přímo CZUB, tak jak jsem si je já vyžádal přímo do AFG.
    2) Vznik závad.
    Nejsem zbrojíř ani konstruktér zbraní a proto se omezím v této oblasti pouze na to, co jsem se za roky střílení naučil nebo k čemu jsem byl vycvičen. Existují čtyři základní příčiny vzniku závad u zbraní (dá se jich specifikovat víc, ale ty jsou podle mě zásadní).
    A) Pravidelná údržba – čistění zbraní. Osobně jsem přesvědčen o tom, že v případě CZ 805 byl tento problém podceněn nejen z úrovně uživatelů ale i CZUB, přestože jednotky, které byly poprvé s 805 nasazeny do AFG měli na přípravu více jak 6 měsíců času. Jedna z příčin je v dlouholetém používání Sa 58 (když nechci a nikdo mě k tomu nenutí, nemusím se o 58 téměř vůbec starat, štábní čištění je naprosto dostačující). Celá řada bagatelních závad u Brenů byla zaviněna špatnou nebo nevhodnou údržbou. Ti z vás co byli v AFG, vědí, v jakém stavu si přebírali například 58, či lafetované zbraně od svých předchůdců. Takže výcvik, dril čistění a náročnost odpovědných je cesta k minimalizaci největšího množství závad u zbraní obecně. Tím neříkám, že všechny jednotky AČR přistupují k této oblasti stejně. Jsou útvary, které mají vysoký standard.
    B)Munice (krmení). U vojenských zbraní je to spíše výjimečné, protože vojenská „krochna“ by měla sežrat téměř cokoliv, co má požadovanou ráži. U CZ 805 byla testována veškerá používaná munice a nevykazovala závady.
    C)Vyšší úroveň ošetřování. Měla by být nad rámec standardního ošetřování, nebo běžné údržby, kterou dělá každý bojovník v operaci několikrát denně nebo při taktických přestávkách. U toho to druhu ošetřování musí být přítomni také zbraňoví specialisté jednotky, kteří provedou kontrolu citlivých součástek, které podléhají opotřebení víc než ostatní, případně je nahradí. Zbraně musí být odmaštěny, znovu promazány a opětovně vyčištěny. Moje zkušenost je taková, že na tento druh údržby se zapomíná a některé jednotky to nedělají vůbec. Výjimkou jsou pouze SF a VAT v AFG. Je to zároveň důležitá kontrola funkčnosti zbraně a zkušený zbrojíř dokáže odhalit celou řadu potencionálních závad. U svých zbraní to dělám mezi vánočními svátky a Silvestrem.
    D) Výrobní vada. Závady způsobené výrobní nebo konstrukční vadou už jsou seriozním problémem, ale nejsou neobvyklé u vojenských zbraní, protože armády mají vysoké požadavky na své zbraně a často je užívají v extrémních podmínkách. Na vojenských zbraních probíhá tuning téměř nepřetržitě. U CZ 805 se jako výrobní, či konstrukční vada projevilo zadírání vytahovače nábojnic. Podle mě největší problém, který 805 měla. Velikosti zásobníků, řemeny, praskající oka atd. považuji za kraviny, které se vyřeší. CZUB na základě toho to problému provedla odstranění závady. Servisní tým CZUB za osobní účasti konstruktéra zbraně, byl jako první v AFG, protože tam se závady poprvé projevily. Závady byly odstraněny a navíc byla provedena 100% kontrola a servis všech zbraní. Od té doby nemám informace, že by se závada opakovala. Závady jako zamrzlá puška, nebo přidřený závěr neřeším, protože to byly jednotlivé příklady, které svědčí o vztahu majitele ke zbrani a jeho inteligenci. Pokud chceme být vůči CZUB fér je třeba říct, že závady zbraní se projevili v AFG i u našich koaličních partnerů. Pokud si dáš, Ivo práci, určitě to zjistíš. Na úplný závěr musím dodat, že i AČR vracela celou sérii Bushmasterů nebo HK a nebyli to vady laku. Mám rád debaty na onwar pro jejich věcnost a otevřenost, ale v případě CZ 805 bychom měli být přinejmenším fér a o ostatních super zbraních si toho víc přečíst. Doporučují např. David Crane na téma závady u M4, nebo něco o problémech SCARu.

  191. Ad Gen. Opata)
    Předně díky za reakci.

    K problematice vzniku závad se nebudu vyjadřovat, vystihl jste to ve svých čtyřech bodech fundovaněji, než by se podařilo mě.

    U čeho se naopak pozastavím, je vámi zmíněná informovanost. Je velmi pravděpodobné, že spousta informací se ke mě nedonesla, jelikož už půl roku nejsem v kontaktu se štábem brigády. Například informaci o tom, že byl zřízený IPT s cílem urychlit odstraňování závad na CZ805 ve složení jak jste ho popsal, jsem vůbec neměl. Pokud bych ji měl, asi bych viděl celou věc trochu v jiném světle. Jediný kontakt udržuji s bojovníky ze spoda a ti o něm nevěděli, nebo ho cudně zatajili. Pokládám to za výborný nápad, z vlastní zkušenosti vím, že IPTs mohou věc leckdy překvapivě posunout.

    Pokud tomu tak je, tak by takovou skutečnost měla podle mne AČR být schopna a ochotna prodat, alespoň dovnitř organizace. Možná ze mě mluví to, že jsem právě uprostřed „On Guerrilla Warfare“ od Mao Tse-tunga, ale možná by něškodila trocha osvěty do vlastních řad. Je možné, že teď budu chycen za slovo, jelikož toto dávno probíhá, ale z diskuse výše jsem nijak nepostřehl, že by zřízení IPT bylo všeobecně známé, pokud si to tedy všichni diskutující nenechali pro sebe.

    O specifických problémech systému M-16/M-4 vím velmi dobře, půl roku jsem cvičil afghánské soudruhy v jejich používání :-).

  192. Pozorně sledují celou diskuzi na téma nově zaváděných zbraní do AČR. Zaznělo zde mnoho velice zajímavých informací a polemik a proto snad nebude od věci, pokud odkáži na krátký článek pplk. Motýla, který byl publikován v e-časopise Doktríny 2/2012 a který pojednává o průběhu služby samopalu (útočné pušky) Sa vz. 58 v československých a českých ozbrojených silách. Součástí tohoto článku jsou i zde dosti diskutované záležitosti – vzniklé závady a případná modernizace. Odkaz na článek zde: http://doctrine.vavyskov.cz/_casopis/2012_2/2012_2r_5d.html

  193. V hospodářské oblasti není vždy nutné prokázat úmysl, nýbrž často postačí prokázat vědomou nedbalost, tzn., že odpovědná osoba vědět měla, nebo vědět mohla, že svým jednáním může způsobit státu škodu. Při přípravě, výběru a dodávkách útočných pušek CZ 805 došlo k celému řetězci anomálií a pochybení, které jsou z odborného, ekonomického i právního hlediska jen těžko obhajitelné. Vzhledem k parametrům uzavřeného kontraktu lze hovořit o podezření, že zde vznikla škoda značného rozsahu. Jiná ozbrojená složka ČR ve stejném období (2009-2012) např. pořídila soupravu útočné pušky Heckler a Koch G 36 ve verzích C a K v ceně okolo 60 tis. Kč s DPH, navíc v mnohem menším objemu, tedy s podstatně nižší množstevní slevou.

    Orgány činné v trestním řízení nezahajují šetření pouze na základě trestního oznámení, nýbrž např. i na základě operativních poznatků. Samozřejmě, že výběr CZ 805 má politické pozadí, a proto zde nebude práce policie jednoduchá, pakliže šetření vůbec zahájí.

    Nelze akceptovat přístup, že MO již CZ 805 pořídilo a proto s tím nejde nic dělat. Řetězec dlouhodobého zneužívání armády jakožto spolehlivého odběratele předražené a v regulérních tendrech i nezřídka nekonkurenceschopné techniky musí být již konečně přerušen.

    Dle požadavků zadávací dokumentace měla být útočná puška a vybrané komponenty min. produkty s ukončeným vývojem. CZUB nepochybně riskovala, když splnění této podmínky stvrdila u své nabídky prohlášením. Pakliže ještě tři roky po podpisu kupní smlouvy prokazatelně probíhá proces odstraňování výrobních a konstrukčních vad, přičemž operační nasazení kompletu CZ 805 v boji nadále vzbuzuje nemalé obavy, je naprosto legitimní se ptát, kdo za takové faux pas nese odpovědnost a jaké účinné kroky byly vůči dodavateli přijaty. Odpovědní zástupci resortu MO jsou povinni postupovat i zde s péčí řádného hospodáře. Je nepochybné, že ve standardním vztahu dodavatel – odběratel by byla inkriminovaná kupní smlouva již vypovězena, popř. vůči dodavateli uplatněny vysoké finanční sankce.

    Problémy s vyzbrojováním naší armády jsou dlouhodobé a spadají již do období počátků první republiky. Již tehdy se státní zakázky stávaly nezřídka kořistí tvrdých podnikatelů neštítících se korumpovat politiky (Ing. Janeček). Důsledkem pak byly dodávky zastaralé i nekvalitní výzbroje či např. i účelové oddalování motorizace (zájmy Agrární strany).

    Kdo si prostuduje archivní materiály k tuzemským zbrojním projektům za posledních cca 70 let, bude muset konstatovat, že většina neskončila úspěchem. Sériově produkované ruční palné zbraně dodávané ozbrojeným složkám státu v praxi většinou nedosahovaly parametrů výrobků západních zbrojovek, nýbrž v mnoha případech ani standardní výzbroje ostatních států VS, o nekompatibilitě nemluvě. Uživatelé a zejména příslušníci výzbrojní služby se s tuzemskými zbraněmi při jejich exploataci vskutku potrápili. Výjimkou nebyly ani mimořádné události či plošné zákazy používání. Kritika úrovně kvality domácí výzbroje ze strany odborných orgánů státu je v těchto pramenech nepřehlédnutelná. Z tohoto období pochází i hanlivá, ale výstižná přezdívka tehdejšího n.p. Přesné strojírenství, a to „približné strojárstvo“. Příkladem jsou negativní zkušenosti z exploatace pistolí vz. 52, vz. 70, vz. 82, ale i CZ 75/85, zejména z produkce 90. let, kulometů vz. 59, pancéřovek P-27 atd. V tomto ohledu byl samopal vz. 58 nepochybně výjimkou, neboť jako jedna z mála tuzemských zbraní, samozřejmě po odstranění dětských nemocí, snesl srovnání s tehdejší světovou špičkou. Ovšem ani zde nebylo zdaleka vše bez chyb. Zejména zpracování zaostávalo za „západní“ úrovní. Na samopalu vz. 58 proto můžete věřit pouze jedinému rozměru, a to je průměr vývrtu. Jelikož samopal vz. 58 nebyl po mnoho let výroby výrazněji modernizován,

    ve své sériově dodávané podobě proto již před lety morálně zastaral. I když obecně jistě platí, že v boji je lepší funkční, byť již morálně zastaralý typ, než nespolehlivá novinka.

    CZUB si je dobře vědoma takřka bezbřehé politické podpory i lokajského chování vysokých státních úředníků, a proto si za peníze daňových poplatníků nadále dělá z domácích ozbrojených složek zkušební polygon, kde prakticky bez rizik vypovězení kupní smlouvy, dovyvíjí nedokonalé produkty s tím, že je po odladění nabídne na zahraniční trhy, kde by ji s výrobky v provedení, které dodala českému státu, nepochybně vyrazili. Znáte snad zahraniční ozbrojenou složku, kde by se ještě tři roky po podpisu kupní smlouvy řešily bez skutečně výrazných sankcí konstrukční vady „produktu s ukončeným vývojem“?

  194. Tématu plánování a reality zbrojní výroby pro ČSLA se asi ve dvou článcích ve HaV věnoval doktor Láník. Tuším, že tam zmiňoval problém „technologické nekázně“, kdy podniky díky plánování nebyly schopny dodržet to, co bylo ve výrobní dokumentaci.
    Na druhou stranu vyzbrojili jsme našimi zbraněmi státy, které prošli nedávno arabským jarem a mohli jsme jim dodat zbraně za 1/3 světové ceny, aniž bychom na tom tratili. Nepočítáme-li v to, že prodej byl ve formě úvěru.

  195. Čím více sleduji různé diskuse, tak vidím, jak vždy vlastní vojáci nadávají na svou zbraň. Mnoho Američanů si o M4 myslí, že je to zmetek, Belgičané nadávají na plastové FN P2000, Italové na Berettu, Němci na G36, Rakušané na Steyr Aug. Každý na své zbrani najde něco špatného. Pro mne z toho vyplívá, že žádná zbraň není ideální. Každá má něco, co je jí vyčítáno.CZ 805 je opravdu asi ještě surová, ale politici rozhodli, že ji zavedou. Stejně tak rozhodli politici v ve výše uvedených zemích a vojáci se s tím museli smířit. Vždy se jim pak postupem doby daří dosahovat určitých úprav a modernizací, kdy se zbraň stává méně prudící. Časem si na řadu věcí vojáci také zvyknou, takže to nikdo neřeší. Postupem doby jsem došel k poznání, že je jedno jestli je to auto, letadlo, puška, nebo třeba soustruh. Ten, kdo tu věc používá ji musí používat často, musí znát její klady a zápory, starat se o ni a dělat vše, aby k poruše nedošlo. Zatímco řidič auto odstaví na krajnici a soustružník se na to vykašle a půjde si vypít kafe, tak u vojáků a letců jde o život. Když jsem mluvil s veterány z II. světové války, tak jsem jasně pochopil rovnici: moje fungující zbraň=můj život. Stengun také nebyl vzorem spolehlivosti, ale pan Černota mi řekl, že prostě museli jeho slabé stránky respektovat a dělat všechno proto, aby jim fungoval. Po válce pak měli hromadu německých zbraní, které také museli používat. Za komunismu se už vůbec nikdo neptal, co by vojáci chtěli. Já chápu, že řada vojáků je z nové zbraně rozčarovaná, že třeba není přesně podle jejich představ, ale ruku na srdce, nikdo tomu tak nebylo. Voják má bojovat s tím co dostane a když na to přijde, tak bude zabíjet nepřátele třeba cihlou. S vyzbrojováním situace nikdy nebyla ideální a to ani u nás, ani v zahraničí. To si opravdu všichni myslí, že v zahraničí se nakupují zbraně bez lobbingu, bez známostí a bez korupce? Mimochodem o tom píše i Marcinko ve své knize – že mu úředníci z MO kupovali věci, které vživotě nechtěl a to co chtěl, nedostal. A to byl u jednotky pro speciální operace – SEALs. Britové by mohli vyprávět o SA80, Rakušáci o zastaralosti koncepce Steyr Aug, protože na armádní pušky si nedají ani svítilnu, ani pořádný kolimátor ani nic. Svět byl nespravedlivý, je a bude. Dokud to člověk nepochopí, tak se bude pořád rozčilovat, ale nic mu to neprospěje.

  196. To 215:

    V tom co jste napsal o nespravedlnosti, určité míře nespokojenosti s téměř čímkoliv ve větší skupině lidí, atd. se nedá než nesouhlasit.

    Nicméně co nedokážu pochopit (vystát) je závěr, který si z toho vy a pan Nazor berete (nebo to tak alespoň mě vyznívá):
    Smiřte se s tím a drže hubu a krok.

    Pokud něco není ideální není jen přirozené, ale dokonce i správné a do budoucna výhodné na problém poukázat, informaci dále šířit a pokud možno tlačit na nápravu, nebo alespoň na neopakování chyby v budoucnu.

    Upřímně tohle nevydejchávám a považuju hned za obecnou hloupostí populace za druhou největší překážku obecnému blahobytu.

    Nedočetl jsem se, ani se ke mě nedoneslo o jediném případu, kdy by voják s touto zbraní odmítl sloužit, popřípadě sabotoval činnost, nebo se jinak aktivně bránil jejími zavedení.
    Pouze si stěžují a upozorňují na chyby (zjevně podloženě).
    Jako svéprávní jedinci, navíc tímto přímo dotčeni, ve svodobné společnosti na to mají výsostné právo.

    To májí/máme sedět a doufat, že to příště dopadne samo od sebe lépe?

  197. To Bestie
    Nezastávám názor, drž hubu a krok, již jsem to zde zmiňoval. Jestli chci bojovat proti něčemu, tak to dělám v době, kdy mám šanci bitvu vyhrát. Nalijme si čistého vína, tato doba je už pryč a voják AČR tu bitvu prohrál. Jediné za co může teď bojovat, je to aby se dosáhlo změn v konstrukčních nedostatcích a s onou zbraní začít pracovat a ne, jen naříkat. Pokud si přečtete moje příspěvky, tak jediné na co jsem poukazoval je objektivnost. Všichni co naříkali na hromadu nedostatků, některé z nich jako zásadní nedostatky nelze ani vnímat, tak nedoložili jediný počet kolikrát se ona závada vyskytla a zda byla někým řešena a odstraněna. Jestliže se chce někdo bavit o klíčových nedostatcích CZ – 805, tak s objektivními informacemi a ne, že komentář bude psán jen jednostranně ve kterém se bude naříkat na všechno co má v názvu CZ. Asi vše k této debatě.

  198. Názor: máte pravdu, prohráli bitvu. Ale ne válku ;-) Teď musí bojovat za to, aby vyhráli další dvě bitvy:
    1) bitvu o vylepšení zbraně, podobně jako k tomu došlo v UK úpravou L85 u pánů H&K.
    To ovšem půjde jenom tak, že vojáci budou upozorňovat na nedostatky zbraně. Samozřejmě ne typu „Zamrzla mi“, ale věci jako špatné zásobníky, chybějící vypouštěč závěru, nemožnost vypustit závěr u zajištěné zbraně… Vím, že některé z těchto věcí jsou obtížně (jestli vůbec) řešitelné. Ale některé jsou poměrně „jednoduše“. Bez upozorňování je ale nikdo řešit nebude. Ona i reportáž v ČT o závadě pušek není až tak od věci – ministři jsou politici, a politici potřebují zlepšovat reputaci u svých voličů. Když budou moci říct, že díky jim došlo k odstranění chyb na hlavní pěchotní zbrani, tak jim to alespoň u části voličů může pomoci. I kdyby jenom tím, že řeknou, že jejich předchůdce (a politický protivník) byl trouba, takže to po něm museli dát do pořádku, což Tě, občane, stálo xxx milionů. Kdybys volil rovnou mne, mohl za to být kus dálnice (vyšší dávky… dle gusta a potřeby). Máte dle mne pravdu, že skuhrání je k ničemu, ale kritika rozhodně potřeba je. Na rozdíl od Vás jsem přesvědčen, že konstruktivní kritika zbraně zde zazněla.

    2) aby se to samé nestalo při výběru pušek pro přesnou střelbu.
    Protože jinak se může stát, že místo kusu pořádného železa dostanete další krumpl s noctovizory druhé generace. A to vše za „libovou“ cenu. No nekupte to, nevyzkoušenou pušku za cenu SIG716 a HK417 dohromady… ;-) Netýká se to sice tolika vojáků, ale i tak je jich dost.

  199. Chci upozornit, že nejsem proti kritice zbraní, ale vadí mi už nekonečné skuhrání, že CZ 805 je krám. Mimochodem jsem se při setkání se zástupci CZUB ptal na řadu věcí. Podobně jako u Pandurů, letadel CASA a řady dalších projektů se zde projevila jedna poměrně hloupá vlastnost v nákupech MO – speciální úpravy za každou cenu. Zástupci CZUB mi přímo řekli, že nejsou blbí a že například vypouštění závěru by na zbraň dali také, ale brání tomu hodně přísný požadavek na pádovou bezpečnost zbraně ze strany MO. Řada požadavků na zbraň byla založena na předpisech před rokem 1989! Vznikl tak paskvil někde mezi sa vz.58 a SCARem. Samozřejmě, že časem budou provedeny úpravy na dalších zbraních, které si budou muset samotní vojáci na MO vyřvat, ale v současnosti se budou muset všichni smířit s tím co mají a naučit se to používat co nejlépe.
    Jinak co se týká zásobníků, tak bych rád slyšel nějaký logický, ale skutečně logický důvod, proč nějaké jelito na MO rozhodlo o tom, že zbraň bude mít nestandardní zásobníky. Plně souhlasím s tím, že zbraň má mít šachtu na standardní zásobníky M16/M4. To jsou pořád kecy o kompatibilitě s NATO a naráz to nejde. Když se dojede na americkou základnu, tak člověk může nafasovat nejen munici, ale rovnou munici v zásobnících. Stejně tak mohu vypomoci koaličnímu vojákovi, se kterým jsme v akci. Jenže tak daleko nákupčí na MO neuvažují.
    Co se týká nákupu zbraní ze zahraničí. Věřte tomu, že pokud by armáda nakoupila základní pěchotní zbraně ze zahraničí, strhne se kolem toho taková mediální mela, jako u největších politických kauz. Mnoho lidí by pak tvrdilo, proč kupujeme takové zbraně v zahraničí, když máme vlastní kvalitní výrobek.
    To: Tomas Kolar add 2) bojím se o totéž.

  200. Pánové, jen malá poznámka k nemožnosti vypustit závěr při zajištěné zbrani – nevím jakou 805 dostal pan Hergott v Chrudimi a další, ale u mé 805 jde závěr ze zadní polohy vypustit i při zajištěné zbrani. Ale možná se o zbraň jen špatně starám :-)

  201. když o tom tak přemýšlím, tak jsem se zřejmě spletl…vím, ale stoprocentně, že nejde natáhnout závěr z přední polohy u zajištěné zbraně, takže jsem zřejmě situaci zaměnil s řešením závad, kdy je třeba vyndavat zásobník nebo jakkoliv manipulovat se závěrem…po přebití je třeba znovu natáhnout, proto bylo doporučeno při řešení závady nezjišťovat, aby to měl voják jednodušší a zbytečně se tam nedávala věc, která dokáže dost zbrzdit činnost…protože takle by voják např. musel zajistit, vyjmout zásobník, odjistit, odstranit závadu, zajistit, vrátit zásobník, odjistit, natáhnout závěr a vystřelit…

    pane Uher, nafasovat náboje v zásobnících od Amíků…jak jste na to přišel??? To je hodně fantasmagorie….je spousta argumentů pro stejný zásobník, ale tadle je uplně mimo realitu…

  202. eee….trochu jsem v té poslední části přestřelil a špatně to formuloval…ta možnost tu za jistých možností je…jen mi nepřipadala tak samozřejmá, zvlášť v realitě velikosti některých kontigentů s vlastním logistickým zabezpečením….

  203. Spojence bych nepodceňoval v 1997 v Bosně měli kanadˇané na své základně munici pro naše zbraně a snad i BVP, to si nejsem tedˇ jistý. Ukazoval mi to jejich ,,výkoňák“ při součinnosti.

  204. Myslím, že v BiH bylo v té době munice pro hodně zbraňových systémů zavedených jak ve státech NATO, tak v bývalých státech Varšavské smlouvy.:-)

  205. Anonymní: je-li tomu tak, omlouvám se za mystifikaci. Ale tuto výhradu jsem slyšel z několika zdrojů, takže jsem ji považoval za reálnou.

    Michal Uher: souhlas snad se vším. A s tím chybějícím vypouštěčem kvůli pádovým zkouškám by mě to ani nepřekvapilo. Vážně jsem nechápal, proč tam není, konstruktéry CZUB za blbce rozhodně nemám.

  206. Hery, Tomas.Kolar: Právě to mě zarazilo. Myslím, že přesně v tomto duchu zde píše „Nazor“. U pana Hergotta bych nečekal takové „spletení“ právě proto, že je to bojovník s 805 v ruce. To je právě to „spletení“, které způsobuje davovou psychózu a vznikne JPP, právě zde, ve vcelku fundované diskusi. I to řešení závad jde nadrilovat, a o tom psal „Nazor“ také – sušit a sušit a sušit.. Nejsme hvězdná pěchota, ale můžeme se o to pokusit :-)

  207. To Michal Uher
    Nevím, ale co se týče vypouštěče závěru, tak si nejsem zcela jist tím na co se odvoláváte. Tvrdíte, že zbrojovka na CZ 805 nedala vypouštěč závěru, protože by neprošel pádovým testem. Tak to nechápu jak některé jednotky můžou mít ve výzbroji AR 15, u té stačí pouze zapíchnout zbraň do ramene a vypouštěč závěru sepne. Zajímalo by mě, jak to že tato zbraň je schopna projít tímto testem i s tak jemně reagujícím vypouštěčem a CZ 805 by to nezvládla?

  208. To fasování celých zásobníků není fantasmagorie, ale praxe z předsunuté americké základny v Afghánistánu. Netvrdím, že se tak nafasovala všechna munice, ale možnost získat munici v zásobnících zde byla. Co se týká munice 5,56x45mm, tak u Amíků platilo a platí, že munice se má vypotřebovat a vojáky, kteří ji fasovali překvapilo, že ani nebylo potřeba vyplňovat hromady papírů. Munici v zásobnících vozí také vozidla HATE a Fast Reaction Teams, která pomáhají při napadení vlastní kolony. Napadená jednotka má obvykle svůj palebný průměr na dně a na páskování nábojů do zásobníků není obvykle čas. Proto se vozí napáskované náboje v zásobnících a bere si je každý kdo potřebuje. Možná se praxe změnila, ale dělalo se to tak i v Iráku.
    Ohledně vypouštěče závěru – neznám technické detaily. Pánové z CZUB mi řekli, že prostě některé požadavky a zkoušky vycházely z předpisů a norem před rokem 1989. Z toho důvodu CZ 805 musela projít i náročnými pádovými zkouškami dle těcho norem a jedním z důsledků je prý i absence právě vypouštěče závěru u něhož nebyla 100% jistota toho, že zbraň při pádu z výšky při dopadu na ústí hlavně nevystřelí.
    Co se týká jiných zbraní, tak nevím, jaká metodika byla při jejich zavádění použita. Víme všichni o tom, že VP a 601. SkSS mají M4A3 Bushmaster. Pochybuji však, že by se zkoušely stejně. Osobně jsem přesvědčen, že by v testech podle starých předpisů asi neuspěly. Jenže zde se jednalo o vývoj nové zbraně a AČR/MO požadovalo, aby zbraň splnila konkrétní požadavky. Někdo rozhodl, že to zbraň splnit musí. Výrobce se tomu podřídil. Moc možností asi ani neměl. Zde se samozřejmě nabízí otázka, jak moc jsou všechny postupy, normy a předpisy z hlediska ručních palných zbraní sjednocené, revidované a aktualizované.
    Co se týká označení konstruktérů CZUB za blbce, tak jsem použil prakticky citaci jednoho z pánů. Oni také sledují trendy, zkušenosti atd. Problém je ten, že oni také nemohou ovlivnit vše, zejména pokud zákazník/MO trvá na určitých požadavcích. Pánové z CZUB se často potkávají s lidmi, kteří jim říkají co by na zbrani mělo nebo nemělo být, ale neuvědomují si, že lidé v CZUB mají také hlavu a přemýšlejí. Jenže zákazník je zákazník a tím není rotný ten a ten, ale MO a podle toho se musí řídit.
    Mimochodem ještě doplním jednu věc. Z hlediska systému kvality je obvykle používaná míra nekvality 2%. Pro ty, kdo se v oblasti kvality nepohybují, zdůrazňuji, že se jedná a prvotřídní úroveň kvality. 100% kvalitu nelze prakticky a rozhodně za přijatelných ekonomických hodnot zajistit. Platí tedy, že pokud je méně jak 2% nekvalitních výrobků, zákazník nemá právo uplatnit reklamaci ani vrátit zakázku. To znamená, že z 1000ks může mít 20ks jakoukoliv vadu. Problém je, že mimo odborné kruhy se o tomto prvku nemluví. Pokud třeba nakupujete spojovací materiál ve větším množtví, tak musíte počítat s tím, že jej mohou být až 2% vadného a pokud chcete splnit svou zakázku, tak musíte objednat o ty 2% materiálu více. Pokud to vztáhnu na zbraně, tak z 1000ks pušek CZ 805 může mít 20 pušek jakoukoliv závadu a přesto je dodávka smluvně chápána jako splněná a v pořádku. Že zrovna danou zbraň dostanete vy je smutné, ale z hlediska systému kvality dodavatel – zákazník, je vše v pořádku. Vy si tedy musíte zbraň vyměnit, ale je pak otázka dalšího jednání s dodavatelem, jak bude dále postupovat. Bylo by zajímavé vědět, jak je otázka kvality specifikována ve smlouvě mezi MO a CZUB. Pokud však tam zmíněna není, vězte, že pak platí univerzání hodnota 2%.

  209. Anonymní: je pravda, že jsem se spletl, omlouvám se,jsem jenom člověk. Ale chtěl bych dodat,že jsem se spletl pouze v tom, že fenomén se vyskytuje u jiné činnosti, ne že se nevyskytuje. A hlavně jsem ho neoznačil za chybu,jen jsem na tento fenomén poukázal jako na fakt (byťjsem zaměnil u které činnosti se vyskytuje). A děkuji za upozornění, že jsem to mohl uvést na pravou míru. Jinak k těm přepisům. Asi nejjednodušší způsob, jak obejít institut veřejné soutěže, je ji vypsat tak, aby kritéria mohl splnit jediný kandidát právě díky odvolání se různé normy, které mají diskutabilní důležitost, ale jsou platné.

    Michal Uher:ještě jednou se Vám musím omluvit. Jeden diskutující mne ve soukromé zprávě upozornil, že ten přízpěvek by mimo mísu a musím to uznat. Důvod byl ten, že jsem si z dřívější nasazení vytvořil averzi proti plánovanému žádání věci od spojenců…nebo přesněji o automatickém počítání s tím. To ale s dnešní praxí nemá nic společného. To co jste napsal je pravda a já jsem svým příspěvkem chtěl říct uplně něco jiného než jak to vyznělo. Občas se mi povede podobný úlet, kdy reaguju na moje subjektivní vyznění příspěvku někoho jiného, než na jeho obsah. Jinak s tou mocí 2%….dobrá pointa…otázka je, jestli skutečně s touto eventualitou počítal nákupní kontrakt. Odpověď neznám a docela by mne zajímala.

    K AR taková otázečka: která jednotka AČR má zavedenou zbraň systému AR a nemá ji zároveň zděděnou po jiné jednotce, která do AČR nepatří/la?

  210. nějak se mi ten text zamíchal, ty pře(d)pisy patřili do komentáře směřované na pana Uhera…

  211. Co se týká specialit ve výběrových řízeních – tj. věcí, které splňuje jen jeden kandidát, tak tuto fintu už znají asi všichni a je zajímavé, že pořád prochází.

    Co se týká Bushmasteru, tak je jasné, že všechny byly původně určeny SOGu VP, který je chtěl. Jedna dodávka nových zbraní byla nakonec přesunuta na 601. SkSS, před jedním z působení v Afghánistánu. Je pravdou, že VP i VZ nejsou přímo součástí AČR, ale spadají pod MO. Pro většinu lidí to jsou všechno vojáci a je jim to celkem fuk. Mimochodem důvodem k pořízení Bushmasterů byla právě kompatibilita s NATO a možnost doplňování munice a servisu u spojenců. Umožňovalo to vyslání malé jednotky, která mohla využít zásobovací systém NATO. I to bylo i jedním z důvodů, proč byla jedna várka přesunuta na 601, protože to zjednodušilo zásobování 601 municí v Afghánistánu. Celá věc měla logiku. Koupila se poměrně standardní puška se standardní ráží NATO pro aktuální potřeby, protože MO/AČR rešila novou zbraň celým novým projektem a bylo jasné, že nová zbraň do roku nebo dvou nebude. Zbraně v ráži 5,56x45mm řešil SOG v roce 2002. AČR se povedlo tuto zbraň zavést až po 10 letech. AČR počítala s tím, že kontingent v rámci ISAF PRT, ale i jiných misí je dostatečně veliký, aby jej bylo možno zásobovat municí samostatně. Proto asi nebylo přezbrojení na jinou ráži u AČR tolik akutní. Je pravdou, že vzbrojování VP a VZ jinými zbraně způsobuje vícekolejnost, ale podle mne charakter nasazení zásahových a speciálních jednotek toto vyžaduje. Je samozřejmě otázkou na vedení AČR, proč nezavedla jako zbraň v ráži 5,56×45 zbraně Bushmaster, když už tyto zbraně v rámci resortu MO byly zavedeny a byly s nimi už zkušenosti a šlo se vlastní cestou.

  212. K zásobníkům:
    Má-li být spolupráce, především malých bojových jednotek NATO skutečně efektivní, musí standardizace pěchotní výzbroje nadále pokračovat. Zatímco některé oblasti jsou již poměrně dobře vyřešeny (běžná munice, připojovací rozhraní NATO Rail…), standardizace zásobníků pro útočné pušky v praxi neexistuje, ačkoli byl již pře lety připraven STANAG 4179 a často se užívá termín „STANAG Magazines“. Neakceptace jednoznačně definovaných standardů vede při široké škále výrobců k neslučitelnosti a řadě dalších problémů, a to i u zdánlivě kompatibilních produktů. Je mylné se např. domnívat, že veškeré zbraně 5,56×45 se šachtou navrženou pro originální GI kovové zásobníky M16/M4, jsou plně kompatibilní se všemi alternativními zásobníky na trhu. Dlouholetá snaha výrobců zbraní a příslušenství odstranit vzájemně nekoordinovanými kroky některé vady zásobovacího ústrojí obchodně velmi úspěšných a uživateli oblíbených útočných pušek M16/M4, jako např. optimalizací rozměrů a tvaru šachty či rozměrů zásobníků, míru vzájemné nekompatibility jen umocnila. Problémy vznikají dokonce i při vzájemné kompletaci některých výrobků US provenience, a to zejména při aplikaci plastových zásobníků (nemožnost zasunutí, obtížné zasouvání, nevypadávání, blokování záchytu závěru, ale i zádržky ve funkci).

    Když u HaK v rámci vývoje 416 řešili vady zásobovacího ústrojí M16/M4, optimalizovali rozměry a tvar šachty (zmenšili vůle v uložení zásobníku) a vyvinuli vlastní nový, odolnější a spolehlivější zásobník. Pušky HaK 416 spolehlivě fungují s originálními HaK zásobníky, přičemž jsou rovněž plně kompatibilní s GI zásobníky. Zdánlivě vše OK, v praxi však nikoli. Do optimalizované šachty nelze bez úprav aplikovat později na trh uvedené plastové zásobníky (P-MAG, G-MAG), ale i např. velkokapacitní SURE FIRE MAG5, kdy se naopak americký výrobce velkokapacitního zásobníku snažil optimalizací rozměrů eliminovat vůle v uložení a snížit tak riziko zádržek u standardních zbraní M16/M4… Bezpochyby chybí všeobecně respektovaná norma.

    Není náhoda, že zásobníky pro HaK G 36 jsou kompatibilní s CZ 805, neboť ta byla pro použití německých zásobníků již od počátku navržena. Rozhodnutí to bylo vcelku logické. HaK G 36 byla již tehdy poměrně rozšířeným typem v evropských ozbrojených silách, přičemž německý zásobník patřil po funkční stránce nepochybně k tomu nejlepšímu na trhu. CZUB jednala s HaK o možnosti nákupu originálních zásobníků. HaK dodávat zásobníky konkurenci odmítl, navrhl však prý společný vývoj nové útočné pušky pro „východní trhy“. CZUB návrh na spolupráci nepřijala. Škoda, nepochybně mohla být nyní útočná puška tuzemské výroby výrazně dokonalejším produktem. U sériově dodávaných CZ 805 jsou proto aplikovány zásobníky vlastní konstrukce, a ty, jak je známo, se nepovedly. Ze svého německého vzoru převzaly pouze uživatelsky nepříliš vstřícné vnější rozměry, vysoká spolehlivost podávání se jaksi někam vytratila.

    Útočná puška HaK G 36 byla primárně navržena pro polymerové zásobníky originální konstrukce. Německý výrobce, jak je u něj zvykem, upřednostnil funkční spolehlivost za všech provozních podmínek před uživatelským komfortem (rozměrnější zásobníky prý umožňují zajistit spolehlivější podávání nábojů při znečištění, viz nejlepší výsledek XM8, technika G 36, v náročných testech v USA). Uložení zásobníku ve zbrani je stabilní, přičemž rychlá výměna srovnatelná s pistolemi je taktéž možná („prodloužený záchyt zásobníku“). Ke zbrani je k dispozici i snadno a rychle vyměnitelný adaptér pro aplikaci „STANAG zásobníků“. HaK ale dodávky G 36 v této konfiguraci nepreferuje s argumentací, že si zákazníci ke zbraním často nakoupí levné zásobníky typu M16/M4 a ty pak způsobují zádržky, které odběratel obvykle reklamuje u HaK. Zda svůj postoj v souvislosti s vývojem a výrobou vlastních kvalitních ocelových zásobníků pro řadu HaK 416 německý výrobce změnil, jsem doposud nezjišťoval.

    Přechod na rozměrově odlišné „STANAG zásobníky“ by proto měl nejen pozdvihnout uživatelský komfort CZ 805, ale patrně zvýšit i její funkční spolehlivost. Je však otázkou, jak úspěšně se CZUB s riziky této transformace vypořádá, a zda nebudeme opět po čase poslouchat již tradiční výmluvy, tentokrát na kvalitu subdodávek „standardizovaných zásobníků“. Pevně doufám, že odpovědní důstojníci MO nepřistoupí na nonsens, kdy by měla naše armáda v používání útočnou pušku se dvěma různými šachtami, a to pro dva zcela neslučitelné zásobníky. Pro daňového poplatníka bude taktéž velmi důležité, kdo to vše zaplatí, tedy transformaci všech pušek i dodávku nových sumek a držáků pro rozměrově odlišné „STANAG zásobníky“. Z logiky věci by to měla být nepochybně CZUB, na logiku ale u armádních zakázek spoléhat nemůžeme. Proto by nebylo od věci, kdy se zde k této problematice vyjádřili odpovědní zástupci MO.

  213. Přiznám se, že nevím, proč by nové šachty na „STANAG zásobníky“ měla platit ČZUB? Nicméně ostatní informace ohledně zásobníků, šachet a zbraní jsou zajímavé!

  214. K výmluvám CZUB:
    Informace předkládané CZUB je nutné brát s patřičnou rezervou. Výmluvy na podvratnou činnost konkurence, chybné zadání, přespříliš náročné zkoušky, jejich neobjektivní provedení, destruktivní požadavky neidentifikovatelných zástupců státu… zde patří do osvědčeného repertoáru. Samozřejmě, vždy je snazší svádět chyby na ostatní, než přiznat chyby vlastní.

    Dle požadavků zadávací dokumentace měla být útočná puška produkt s ukončeným vývojem. Vývoj CZ 805 byl zahájen již před několika lety a lze tedy poměrně úspěšně rozpoznat, jaká konstrukční řešení byla aplikována samotným výrobcem a které změny byly učiněny až na základě výsledků technických a vojskových zkoušek. Kdyby byla CZ 805 dobře navrženým a po vývojové stránce skutečně dokončeným projektem, nemusela být po podpisu kupní smlouvy v časovém stresu realizována celá řada změn, z nichž některé samozřejmě nemusely být pro útočnou pušku úplně přínosné. Jestliže by však nebyly změny realizovány, byla CZ 805 v původně nabízeném provedení pro nasazení u vojsk nepoužitelná. Nejvíce kritizovaná řešení jsou nepochybně součástí původního návrhu zbraně (vysoká hmotnost, nepříznivé vyvážení, mnoho ostrých hran, rozměrné problémové zásobníky, funkce přeřaďovače-pojistky, vytrčená napínací páka, neexistence vypouštění závěru…). Zadávací dokumentace v tomto ohledu žádný destruktivní požadavek neobsahuje.

    Výmluvy CZUB na nedokonalost ovládacích prvků CZ 805, a to z důvodu náročných pádových zkoušek (metodika TP-VD-637-81, vychází z ruského vzoru) nelze akceptovat. Zkoušky úspěšně absolvovaly i jiné zbraně téhož druhu, jejichž ovládací prvky snesou i velmi přísná kritéria. Navíc nechápu, jak zásadním problémem pro absolvování pádové zkoušky by zde měl být prvek pro vypouštění závěru. CZUB rovněž tvrdí, že to byla armáda, kdo požadoval blokaci závěru při zajištěné zbrani. Nelze to zcela vyloučit, neboť o přezbrojování často rozhodují nepříliš kompetentní a soudobých manipulačních návyků neznalí důstojníci, ale v zadávací dokumentaci inkriminovaný požadavek nebyl, a takto stupidní řešení nemá ani již morálně zastaralý sa vz. 58, který obdobný program zkoušek kdysi rovněž absolvoval. Aplikace dnes vskutku neobvyklého konstrukčního řešení by musela být na CZUB nepochybně vyžádána písemně a proto by bylo zajímavé zveřejnit, kdo byl iniciátorem. Jsem ale přesvědčen, že takový dokument neexistuje.

    Nelze zde nepřipomenout sérii výmluv a lží CZUB ve sdělovacích prostředcích i odborném tisku při přezbrojování policie pistolemi, které bylo po několika politiky účinně torpédovaných pokusech vyhlásit regulérní výběrové řízení, nehledě na krajně negativní výsledky pistolí CZ ve zkouškách, usnesením vlády č. 338/2000 opětovně svěřeno „osvědčenému“ dodavateli. Ministr Gross, který tak zázračně zbohatl po odchodu z politiky, tehdy mluvil jen o „dílčích nedostatcích“ pistolí CZ 75 D Compact, což byly politicky korektní formulace pro problémy typu: malá životnost, nízká funkční spolehlivost, nedostatečná pádová jistota, nedostatečná odolnost při pádu, trhliny v rámu zbraně, předčasná únava či destrukce řady drobných součástí, upadávání mířidel při střelbě, chybně vyrobené připojovací rozhraní pro taktické svítilny… Ačkoli výběrová komise nákup pistolí CZ 75 opakovaně nedoporučila, Gross nakonec rozhodl jinak. CZUB problémy postupně odstraňovala cca 5 let, a to i v průběhu dodávek, přičemž pouze 16000 z dodaných 46000 pistolí CZ 75 D Compact lze označit za vyhovující zmírněným požadavkům zadání, které si CZUB u politiků nakonec prosadila. Reklamace zbraní nebyly CZUB zpravidla akceptovány, rovněž tak návrh policie na podání žaloby kvůli dodávce 30000 vadných pistolí byl politickým vedením MV zamítnut (Langer). Po negativních zkušenostech z náročného provozu musely být pistole CZ 75 D Compact nakonec staženy ze speciálních jednotek a nahrazeny osvědčenými výrobky firmy Glock, které s úspěchem používají rovněž některé složky MO. Lidé z MV kalkulují, že inkriminované usnesení vlády stálo policii min. o 100 milionů Kč více, než kdyby mohla přezbrojit na základě regulérního tendru. Vždyť např. pistole Glock s rakouským otočným a odnímatelným policejním pouzdrem byla policii nabízena za cenu nižší než tuzemská pistole CZ 75 D Compact s nepříliš povedeným pouzdrem Sickinger, a to byly další hrozící vícenáklady pro státní pokladnu minimalizovány zejména tím, že neústupnost výběrové komise nakonec donutila nadutou a nepříliš potentní CZUB odstranit většinu nejzávažnějších vad pistolí ještě před první dodávkou. CZUB se totiž na počátku 21. století teprve učila vyrábět služební pistole, které by splňovaly obvyklé bezpečnostní a spolehlivostní parametry nejen na papíře. To bylo ale křiku. Ze série neúspěchů tehdy CZUB postupně obvinila všechny a všechno: úředníky, policisty, zkušebny, metodiky, munici, taktické svítilny a dokonce začala zpochybňovat i obvyklý limit pro funkční spolehlivost, tj. 0,2% závad z počtu provedených výstřelů.

  215. Pro Tomáše k 233
    Zásobníky od CZ jsou častým zdrojem závad. Jejich výměna je tudíž nedílnou součástí odstraňování problémů zbraňového kompletu CZ 805, kterou by měl plně uhradit její výrobce. Nadto s nápadem jejich výměny prý přišla sama CZUB.

  216. Ad 235:
    A co CZUB navrhla? Jaké zásobníky by chtěli použít? Týkala by se tato výměna i šachet?

  217. Zbrojíř: děkuji za odpověď, zajímavá informace. Chápu, že samotné zásobníky, jsou-li konstrukčně špatné, by měl vyměnit výrobce. Spíš jsem to myslel v souvislosi právě se změnou zásobníkových šachet. AČR nakoupila zbraň s těmito šachtami, kdyby teď chtěla od CZUB šachty pro STANAGové zásobníky, tak to musí zacvakat sama.

  218. k 236:
    Transformace pušky musí samozřejmě zahrnovat výměnu stávající šachty za šachtu pro „STANAG zásobníky“. Šachta bude nepochybně produktem CZUB. V případě zásobníků, vyloučím-li z obchodních a dovozních důvodů zásobníky HaK, P-Mag, a patrně i G-Mag, tak to budou patrně produkty některého z dalších výrobců příslušenství, jako např. Izraelské Command Arms Accessories (CAA MAG/CDMAG/MAG17). Doufejme, že se CZUB již dostatečně poučila a k transformaci útočné pušky CZ 805 nezvolí opětovně levné, ale nepříliš dokonalé komponenty.

    k 238:
    V případě přechodu na rozměrově zcela odlišné „STANAG zásobníky“ je výměna šachty u CZ 805 naprosto nezbytnou podmínkou této transformace.

  219. k 239: Jde o to, kdo tu transformaci bude iniciovat. Pokud armáda, tak zacvaká zásobníky i šachty. Pokud CZUB (i kdyby jako „reklamaci“špatně konstrukčně navržených vlastních zásobníků), tak je to samozřejmě jiná situace. Ono se snad k něčemu takovému za strany CZUB schyluje?

  220. K #228: pane Uhere, k té kvalitě s povolenými 2% zmetků. To bylo snad ještě za krále Klacka. Dnes, kdy u automobilových motorů dosahují výrobci 0,3%, je někdo ochoten akceptovat u zbraní 2% zmetkovitost? To snad jedině ten, kdo si kvér tahá jen na střelnici a po závadě má měsíc na reklamaci :-))) To snad není možné.

  221. Terminator: věřte, že 2% zmetků jsou pořád platnou normou, ať se vám to líbí nebo ne. Pozor, to není tak, že když si půjdete domů koupit DVD, tak když budete mít zdrovna zmetek, tak máte smůlu, protože máte zrovna jeden kus z těch 2%. Ale pratí to pro hromadné dodávky, kam patří i ty pro MO. Věřte, že o tom něco vím, protože mě oblast kvality živí. Pokud se partneři nedohodnou ve smlouvě jinak platí tato hodnota. Přiznám se, že nevím co má ve smlouvách koncern VW nebo GM, ale pokud tam mají jinou hodnotu, je to jejich věc.

  222. Pan Uher: dobrý den, pane Uhere. Jste snad ten, který Vámi zmíněná jednáni o kvalitě vede? Jestli ano, tak jen doplnění Terminátorova příspěvku: dělám ve firmě, která vyrábí poměrně technologicky náročné strojírenské komponenty. Kvalita se ze strany zákazníka měří v kusech nefunkčních výrobků na milión dodaných kusů. Při logice našich armádních vyjednavačů v oblasti kvality by ta 2% dělala 20 000 závadných na milión dodaných zbraní. Náš zákazník má limity v řádech jednotek, maximálně desítek kusů na milión dodaných. Možná byste mohl přijet na školení. Tedy pokud zároveň nejste součástí týmu pro redukci armády. 2% jednoznačně vnímám jako zločin. Ale třeba v žádném týmu nejste a pouze máte informace, o které se dělíte. Potom se Vám hluboce omlouvám a děkuji.

  223. no když už si hrajem s těmi čísly, tak v tomto případě musíme brát v potaz objem objednávky. Pokud se dobře pamatuji, tak první objednávka je okolo 7 tisíc zbraní a druhá na dovyzbrojení na 12, zaokrouhlíme tedy na 20 dohromady (nechtělo se mi ta čísla dohledávat, pokud by někdo mne chtěl doplnit či opravit prosím). 2% z toho tedy dělá 400 kusů zbraní z celkového počtu 20000, tedy 19600 bez chyb funkčních. Takle už ty čísla nevypadají tak hrozivě. Nezdá se mi, že by se toto dalo srovnat s výrobou v milionech kusů. Trožku mi to připomíná hruška s jabkama. Ovšem musim souhlasit z tezí, že pokud firma toto číslo stlačí níže, tak je to pro ni plus. Byl tu zmiňován automobilový průmysl. Tam chápu tak nízkou zmetkovitost díky velmi silné konkurenci mnoha firem, ale v kontextu soutěže o novou útočnou pušku AČR se mi to nezdá jako srovnatelný argument.

  224. To Hery
    Že to nevypadá hrozivě? Jestli – že si oněch 400 zmetků vynásobím cenou zbraně, tak se zde bavíme o 32 milionech vyhozených oknem. Za to by některé útvary měli munici na dalších deset let. Na dvou procentní zmetkovitost, bych se odvolával v případě, že by onu zbraň vyráběli někde na koleni v Africe a ne u tak ,,věhlasné“ firmy jak o sobě tvrdí česká zbrojovka. Doufám, že to pochází z tvrzení ,, Jedna bába povídala.

  225. Jinak souhlas s panem Židlíkem. Bylo by dobré absolvovat určité typy stáží u úspěšných soukromích firem a to i pro příslušníky armády, jenž mají na starosti hospodaření s finančními prostředky a pohybují se v horních pozicích, aby pochopili co je efektivnost atd.

  226. Nezlobte se na mne, ale mám dojem, že jste si nikdo pořádně nepřečetl, co přesně pan Uher napsal, takže mu zbytečně spíláte. Nikde nepíše, že je to tak dobře nebo že u konkrétních zakázek to nemůže být ve smlouvě stanoveno jinak. Jasně napsal, že se jedná o platnou normu, čili „toto platí, nedohodnou-li se obchodní partneři jinak“. Jestli byla armáda natolik prozíravá a dohodla si nižší číslo, je třeba se ptát asi jiných osob. Kupříkladu pana Bulanta ;-)

  227. Pro Oldřich Židlík: ne nepracuji pro MO a nepíšu smlouvy pro MO.
    Jak jste správně uvedl, úroveň kvality rozhoduje zákazník a měla by být součástí smlouvy. Kontrola tohoto množství kusů probýhá formou statistické přejímky a ta se řídí normou ČSN ISO 2859-1 nebo ČSN ISO 2859-2 podle toho zda se jedná o sériové či izolované dávky. Pokud vše probíhá tak jak má, tak si zákazník a dodavatel domluví následující: N – velikost dávky, co je vada, AQL – přípustná úroveň nejakosti (v %) a opatření v případě zamítnutí dávky. Pokud se jedná o sériové dodávky. V případě izolovnané dávky se neřeší AQL, ale LQ. Pokud není stanoveno jinak, používá se hodnota AQL 2%. Pokud je výrobní/dodací dávka 20000ks, tak podle tabulky uvedené ČSN ISO 2859-1 se statistická přejímka provede na 315ks s tím, že 14ks může mít nějakou vadu. Pokud se najde vada na 15. ks přejímané dávky, je obvykle nařízena 100% kontrola celé dávky. Pokud je nalezeno do 14ks vadných z těch 315ks výběru, je celá dodávka považována za splněnou. Statistickou přejímku provádí Odbor státního ověřování jakosti, takzvaná SOJka. SOJka vychází při ověřování jakosti z platných norem, zákonných předpisů a platných smluv.
    Ještě doplním, že nesmírně důležité je ve smlouvě uvést co všechno je považováno za vadu. Obvykle se jedná o tzv. kritické vady, případně o vady vážné. Zde je třeba uvést, že těch 14ks, které mohou mít vadu neznamená, že se jedná o 100% zmetky, které nikdy nevystřelí. Pokud to někdo takto chápe, tak je to špatně. Může se jednat o to, že třeba 3ks z těch 14 mohou mít vadný vytahovač, atd. Také to neznamená, že těch 14 ks půjde do šrotu. Vadná součástka se vymění a zbraň bude fungovat. V tomto případě výměna součástky jde asi na vrub zákazníka a jedná se o pár korun. Takže žádné ztráty v milionech se nekonají. Pokud toto někdo tvrdí, tak by se měl rychle uklidnit, protože to není pravda.
    Další věcí je to, že těch 14 vadných kusů v kontrolované dávce vůbec být nemusí. To je jen maximum, které když je překročeno má své důsledky pro dodavatele. Tato úroveń platí pro všechny a je to jedno, kdo to dodává. Úroveň AQL se nemění podle toho, jestli je někomu nějaká firma sympatická nebo ne. Na to jsou normy, které platí pro všechny. Jak zde již bylo uvedeno, všemu je nadřazena smlouva. Pokud si ve smlouvě zákazník dá požadavek na AQL 0,4% tak je to jeho věc. Druhá strana mince je ta, že ty zbraně pak budou ještě o 30% dražší, protože někdo tu kontrolu musí udělat a někdo ji musí zaplatit a věřte, že tu cenu zvednou při tomto požadavku všichni a jedno jestli to bude Beretta, HK, LWRC, CZUB atd. Z cenového hlediska je pro MO levnější se smířit s AQL 2% a s tím, že na nějakých zbraních bude muset zaplatit pár oprav, než navýšení celé zakázky odhadem o 30%.
    Vše je o penězích, kolik za tu věc chcete zaplatit.
    Co se týká PPM, tak je to jiné vyjádření podílu, ale mezi námi ve smlouvách se nepoužívá. Stálo by zato zjistit, jaké máte AQL se klíčovými zákazníky, ale mám obavu, že nám to nikdo neprozradí, protože to je součástí smluvních podmínek. Ještě doplním, že situace v automobilovém průmyslu, ale i řady strojírenských odvětví ohledně kvality a cen je dána velikou konkurencí v globálním měřítku. Při vší úctě se uplatňování některých kritérií z těchto dvou oblastí nedá pojmout obecně ve výrobě a v oblasti zbraní už vůbec ne. Byl jsem svědkem toho, jak se principy z TOYOTy snažili aplikovat do firmy na výtahy, a věřtě, že to bylo křečovité a dodnes jsem na pochybách, zda to mělo nějaký ekonomický význam. Pokud nemáte vysokou míru automatizace a obrovské objemy ve statisících kusů, tak se vám extrémně přísné nároky na kvalitu pouze zvednou cenu výrobku (musí to někdo zaplatit) s minimálním přínosem. Dodávky zbraní probíhají po pár ticích. Jejich výroba trvá několik týdnů a hotovo. Zavádění standardů kvality u zbrojovek na úrovni automobilového průmyslu je ekonomická sebevražda. Nepředpokládám, že do toho někdy nějaká zbrojovka půjde a je jedno jestli v ČR nebo jinde.

  228. Ještě doplním, že při přejímce zbraní mohlo dojít k situaci, že dodávka byla převzata s připomínkami. Znovu je to založeno na smlouvě nebo na doplňku smlouvy. Během přejímky se stane, že se najde případě nějaka vada, která je pro zákazníka, tedy MO, přijatelná za předpokladu, že ji dodavatel do určité doby odstraní. Zákazník výrobek převezme a užívá jej a u kusů, u kterých se závada projevuje se provede oprava nebo dokonce, pokud je vada na všech kusech, ale umožňuje základní funkci výrobku a nehrožuje bezpečnost při manipulaci, zákazník buď odesílá po čátech zpět výrobky dodavateli a ten provádí výměnu vadních dílů. Během určité doby je tak opravena celá původní dodávka. Jak uvádím, je to věc, která se dá smluvně ošetřit. Obě strany s ní souhlasí za určitých podmínek.
    Jak v případě akceptování AQL 2%, tak také v případě přejímky s připomínkami je možné, že vojákovi se do rukou dostane zrovna kus s vadou s tím, že vada se může, ale nemusí projevit okamžitě. Třeba vadný vytahovač 99% lidí nepozná, protože tam může být rozdíl opticky nezjistitelný, zvláště za předpokladu, že to nemáte porovnat se správným kusem. Voják – uživatel – je v tomto případě naštvaný, že má v ruce zmetek, ale systém už může počítat s touto vadou, protože byla odhalena částečně při přejímce s tím, že další kusy odhalí při používání. Voják tedy musí vadu nahlásti. Dostane jinou zbraň nebo jeho zbraň jde na opravu. Je naštvaný, že jemu zbraň nefunguje, ale z hlediska systému to není problém. Je docela možné, že zbraň, na které se projevila nějaká vada, po opravě dostane kolega a bude si ji chválit, jak perfektně funguje.

    Dalším problémem může být to, že závada se může projevit jen za určitých okolností. Znáte to. Doma něco používáte a začne to zlobit. Donese to do servisu a tam to pustí a zeptají se, kde vidíte problém. Techniky se může stát také jedna věc, že se potkají dvě odchylky tolerance. Třeba právě vytahovač může může být vyroben na jedné straně tolerančního pole a munice na zcela opačné. V praxi se pak stane, že s konkrétní šarží munice, která je v toleranci ta zbraň nemusí fungovat a s jinou krabicí, která je z nové dodávky bude vše bez problémů.

  229. Děkuji za obsáhlý popis problematiky kvality. Ale jak říkají bratři u HK lange Rede, kurzer Sinn. Nebavíme se o číslech, ale o kvalitě primární zbraně vojáka AČR, kterého jeho vláda posílá do konfliktních oblastí hájit zájmy jeho země. Pokud je důležitější ušetřit relativně zanedbatelné částky při pořízení kvalitní, operačním nasazením dostečně prověřené zbraně, než dávat v sázku životy našich vojáků, je něco špatně.

  230. Ovšem… Na druhou stranu, kdyby se nakupovaly jen „operačním prostředím dostatečně prověřené zbraně“, nezasekl by se vývoj někde u pazourku?
    …Chápu jak jste to myslel. Jen mě to tak napadlo..

    Mám otázku na diskutující zastánce SCARu… Kdo z vás z něj doopravdy střílel?

  231. Když se dívám na příspěvky tak chci upozornit, že je potřeba se dívat na dvě věci. Na kvalitu návrhu zbraně a na schopnost výrobního systému, který zajistí standardní kvalitu při výrobě. Problémy se zbraněmi mohou pramenit ze dvou základních skupin. Prvni skupinou jsou problémy z konstrukce zbraně. Tyto problémy se odstraní modifikací nebo modernizací. Druhou skupinou jsou problémy kvality výroby. Tady se jedná o to, že výroba musí být schopna zajistit standardní kvalitu. Vady vzniklé při nekvalitní výrobě je pak nutno odstranit úpravou nebo náhradou součástí. Nekvalitní výroba je horší problém než konstrukční vada. V prvním případě provedete změnu a vše bude fungovat. Pokud však nejste schopni zajistit standardní kvalitu, tak budete vyrábět kusy s vadami stále. To jsou dvě úskalí, které se mnohdy míchají dohromady. Pokud tedy někdo hodnotí právě CZ805 a vady, tak musí jasně rozdělovat mezi konstrukčními vadami, které se odstraní tím, že konstrukce v průběhu životního cyklu dospěje a pak výrobními vadami, které jsou způsobeny tím, že výroba si není schopna udržet dostatečnou úroveň kvality. To, co jsem psal v předchozích dvou příspěvcích se týká toho druhého – výrobní kvality, tedy jestli je zbraň vyráběna standardně podle vyvinutého vzoru. Co se týká vývoje jako takového, tak to je zase jiná otázka. Pokud bychom to měli hodnotit po stránce kvality, tak se jedná o to, zda zákazník dostal, o co žádal. Specifikace vlastností výrobku je na zákazníkovi. On musí přesně popsat co to má umět, jaké to má mít vlastnosti. Pokud výrobce splnil všechny požadavky zákazníka, tak je po stránce právní o obchodní vše v pořádku.
    Ještě se vrátím k ceně. Kvalitní konstrukce i kvalitní výroba něco stojí. Při kvalitní konstrukci musíte vše otestovat, vyzkoušet, máte náklady na řadu prototypů a variant. Při kvalitní výrobě musíte zajistit takové výrobní zařízení, takový personál a takovou kontrolu kvality, která to umožní. Obojí je o penězích. Zbraně HK jsou obecně dražší právě z důvodů intenzivního zkoušení a vysokých nároků na výrobní systém z hlediska kvality.
    Nakonec se ještě vrátím k CZ 805. U nové zbraně pro AČR se požadovala schopnost změny ráže. Tato věc se zcela jasně podepsala na konstrukci CZ 805. MO nevím z jakého důvodu požadovalo v projektu na novou zbraň tuto vlastnost. Prakticky tím došlo k logickému vyřazení všech současných ověřených zbraní rodin M16, G36 atd. CZUB investovala do proto do vývoje zbraně s touto vlastností. Je otázkou, zda tento požadavek byl pro přezbrojení AČR přínosem nebo naopak. Když se podíváte na padák VTP-100, tak zjistíte, že z původně křídla pro specialisty měl vzniknout padák pro všeobecné použití. U všech Pandurů byl požadavek na bezosádkovou věž s mohutnou výzbrojí a na schopnost plavat. U všech IVECO LMV byl požadavek na bezosádkovou věž. U letadel CASA byl požadavek na systém ochrany letouny, který chrání před kombinací 3 způsobů zaměření. Výrobce dosud řešil vždy jen spojení 2 způsobů ochrany. V rámci MO/AČR existuje nějaká moc, která prakticky u všech projektů způsobuje, že není možno nakoupit standardní výrobky, ale vždy se jedná o speciální modifikované verze, které obvykle nikdo nemá, je nutno je dovivinout atd. Jediné výjimky jsou pistole Glocky a kulomety Minimi, které byly nakoupeny bez nějakých speciálních úprav pokud pominu ty špatně navržené pouzdra na pistole. Pistole i kulomety se zavedly a fungují myslím, že bez problémů. Jakmile však vedení MO/AČR do těchto výrobků vloží svou lidovou tvořivost, tak se jedná o průšvih buď finanční nebo konstrukční. Nemusíme však zoufat. Nejsme v tom sami. Slovenská věž na IVECO je tak těžká, že změnila těžiště vozidla a není tak problém s tím autem válet sudy.

  232. Musim podporit posledni potrech Michala Uhera. MO je expertem na hledani vyjimek ze standardnich reseni. Pritom jsou to prave nestandardni produkty, ktere oteviraji cestu 1) omezeni verejne souteze a 2) navyseni ceny. Reseni by pritom bylo tak jednoduche. Default je COTS, kazdy pozadavek na non-COTS musi byt podlozen business case, ktery identifikuje nakladovost vyjimky. Problem mam s identifikaci schvalovatele, predpokladal bych sefa odboru dohledu nad akvizicemi s kontrasignaci Inspektora ACR, je-li produkt/sluzba urcena ACR.

  233. Pro Lojza: velmi dobrá úvaha občana země, která má ale ambice trochu vyšší, než je expediční armáda o velikosti jedné plnohodnotné divize plus :-) Bez ironie. Pokud budeme mít české pasy a mluvit o české armádě, pokládal bych, z čistě pragmatického hlediska vojáka, který je má finálně používat, za rozumnější zůstat u zbraní, prověřených operačním nasazením. Země s počtem obyvatel jednoho velkoměsta a ekonomikou podobně silnou si prostě finančně nemůže dovolit přepych průkopnictví v oblasti nových pěchotních zbraní pro armádní využití. Ta doba skončila rokem 1989. Autoři komentářů typu „je nutné držet zbrojní výrobu v ČR ze strategických důvodů, a proto musíme dávat maximum zakázek českým firmám“ mají motivace průzračně jasné. A obávám se, že to nebude to, aby český voják měl co možná nejspolehlivější zbraň, když už ho do té války pošleme. České firmy, bohužel, v drtivé většině dávno nestačí s mamutími zbrojovkami v této oblasti držet krok. A velmi pravděpodobně jim nepomůže ani humanitární pomoc ve formě objednávky AČR na CZ805. Chtít po generálu Bulantovi nebo komkoliv jiném jeho názor na akvizici je nesmyslné. Tito pánové jsou profesionálové, kteří svůj názor ventilují na své šéfy pouze za zavřenými dveřmi. Proto tuto práci dělají. Jakmile padne rozhodnutí, dveře se otevřou a uslyšíme z jejich úst jen loajální vyjádření podporující přijaté rozhodnutí. Ať už by třeba byl jejich názor jakkoliv odlišný. A tak je to v pořádku. To se od dobrého vojáka očekává. Máme hodně výborných bojovníků i velení armády je momentálně, podle mě, obsazeno na nejvyšších postech vynikajícími a zkušenými lidmi. Zkušenými ne z VVP, ale z válečných konfliktů. Jen ti, co jim šéfují a rotují třeba po osmi dnech, stojí, bohužel, za starou bačkoru. Ale je to jen můj osobní názor a nemusí být nutně ten nejsprávnější :-)

  234. Dobrý den,
    mohu mít jako civil dotaz ke zkušenostem s použitím CZ805 s hlavněmi a náboji jiných ráží? Jestli teda nějaké jsou, např. ze zkoušek. Předem dekuju za odpověď-
    Jirka

  235. 255: EU to vidí jinak. Přispívá nám právě na zvýšení naší konkurenceschopnosti v oblasti infrastrukturz vývoje zbraní a zbraňových systémů: aerodynamický tunel, balistická laboratoř… Jak jsou ti Němci jako čistí plátci do rozpočtu EU hloupí, že?

  236. Možná nejsou. Následně třeba koupí světově špičkové zařízení za českou cenu. Nebylo by to poprvé a zřejmě ani naposledy. To je český styl.

  237. Pane Uher přesto, že působíte dojmem informovaného člověka, Vaše posuzování oprávněných požadavků na výzbroj pro ACŘ je hodně zavádějící. Pokud tvrdíte, že AČR požadovala multirážovou cz 805, tak jste vedle. Někdo už tady citoval ze specifikace AČR na útočnou pušku a multirážovost tam určitě nebyla (to by se do soutěže přece nemohl přihlásit SCAR). Pravdou je, že debaty na téma obdobné zbraně vedla AČR už před rokem 2004. Koncept to byl podle mě velice zajímavý a netýkal se jen ráží 7,62 a 5,56. Dnes jsou na trhu multirážové odstřelovací pušky, kde výměna hlavně a závěru trvá dvě minuty. Bohužel zatím ne české, protože jsme zaspali. Dálkově ovládané zbraňové stanice jsou dnes nedílnou součástí zbraňových platforem v prostoru digitalizovaného bojiště. Dálkově ovládané zbraně nejsou jen střílející prostředky, ale zároveň senzory a informační systémy, které se podílí na vytváření společného obrazu bojiště. Obě zbraňové stanice používané v AČR patří k nejlepším na světě v tomto segmentu a jsou modulární. Modularita znamená, že se v podstatě dají instalovat na každý podvozek, který splňuje parametry nosnosti (třeba na PV3S). Počty nových bojových vozidel odpovídají počtu našich jednotek. Naopak, nemáme náhradní pro úhradu bojových ztrát. Jediné s čím s Vámi musím souhlasit, je to, že jsme nepotřebovali všechny Pandury se schopností plavat. Specifikace se tehdy tvořily v době rozsáhlých povodní v ČR a politicko-vojenská fobie byla tak silná, že jsme málem chtěli i plavající letadla. Požadavky AČR nejsou nelogické. Jsou podloženy zkušenostmi a sledováním vývoje ve vojenských technologiích. Jak už tady někdo napsal, bez vývoje, bychom byli pořád u pazourků. Dnes jsme velice malou armádou a já patřím, k těm co jsou přesvědčeni o tom, že AČR musí být technologicky velice dobře vybavena a hlavně vyvážená.

  238. 257, 261: Velmi pozorně sleduji příspěvky Bohuslava Pernici a mám silný dojem, že má potřebu se prvoplánovaně vymezovat v návaznosti na svou „historii“. Snažte se udržet dávnou úroveň tohoto fóra tím, že budete věcní a nepodjatí.

  239. Pro pana Opatu,
    Ohledně CZ 805 – mé tvrzení vychází z dokumentu MO – Přehled projektů vyzbrojování plánovaných k realizaci v letech 2005 – 2010 z roku 2004 viz. projekt:
    Pořízení pistolí a ručních automatických zbraní.
    Pořízení pistolí ráže 9 mm. Pořízení kulometů moderní konstrukce s možností montáže do vozidla nebo vrtulníků, standardní ráže 7,62 mm, s efektivní střelbou na cíle do 1500 m ve dne i v noci. Nákup samopalů s možností montáže do vozidel nebo vrtulníků, ráže 7,62 mm s možností záměny hlavně pro střelbu malou ráží (5,56 mm), s efektivní palbou na cíle do vzdálenosti 1000 m ve dne i v noci. Předpokládané výdaje resortu obrany na uvedený projekt v letech 2005 až 2010 jsou zařazeny do skupiny G.

    Ná základě této informace jsem se v roce 2006, kde jsem na tento dokument narazil, obrátil na firmu CB Servis, která zbraně dováží zbraně FN do ČR a ptal se ji, za již provedla nějaké kroky ohledně dovozu a zkoušek zbraně SCAR, protože v té době to byla jediná použitelná zbraň této koncepce. Masada od Magpulu byla ještě ve fázi projektu a o jiné zbrani jsem nevěděl. Jediné další východisko bylo, že někdo vyvíjí zbraň s touto vlastnotí, protože jiná alternativa nebyla. Pravdou je také to, že v té době nikdo z jiných výrobců připravu podobné zbraně neavizoval.
    Co pak bylo přesně ve specifikaci při výběrovém řízení na novou zbraň nevím.

    Ohledně zbraňových stanic/bezosádkových věží bych upřesnil, že jsem psal VŠECHNA vozidla. Je skutečně otázkou, při ceně takového zařízení, zda je nutno, aby tímto systémem byla vybavena všechna vozidla. Proti bezosádkovým věžím absolutně nic nemám. Z pohledu taktiky a zkušeností bych byl zcela stejně proti tomu, aby všechna vozidla jen bez věže nebo s jen klasickou věží.

  240. k Tomas Kolar (240)
    CZUB nově vyvinutou útočnou pušku CZ 805 již od počátku deklarovala jako modulární a multirážovou s tím, že je připravena pro aplikaci ráží 5,56×45, 7,62×39 a 6,8×43, přičemž pouhou výměnou zásobníkové šachty je možno využívat zásobníky i jiných útočných pušek, jako např. M16/M4, HaK 416 apod. Zásobníková šachta pro „STANAG zásobníky“ tedy měla být navržena a odzkoušena již před několika lety, a to v rámci vývoje útočné pušky. Ale… Po negativních zkušenostech z praktického nasazení CZ 805 předpokládám, že CZUB bude ještě nějaký čas pro definitivní doladění zásobníkové šachty a výběr vhodného zásobníku potřebovat. Nepodařená modernizace CZ 805 by totiž mohla znamenat konec nadějím na další zakázky. Navíc MO na CZUB při odstraňování vad příliš netlačí, a tak má na změny dostatečný časový prostor. Vždyť se vady u „produktu s ukončeným vývojem“ odstraňují již celé tři roky.
    Při dosavadním lokajském přístupu odpovědných osob na MO vůči CZUB je vskutku pravděpodobné, že ačkoli je výměna zásobníků u CZ 805 nedílnou součástí postupného odstraňování celé řady vad a nedostatků zjištěných u evidentně nedotaženého zbraňového kompletu, bude záležitost ze strany MO nakonec postavena jako požadavek nad rámec již uzavřené kupní smlouvy a daňový poplatník si tak funkční zásobníky a související komponenty (vyměnitelná šachta a sumky) zaplatí vlastně dvakrát. Jednou již zaplatil u stávajícího výrobního provedení CZ 805, mj. puška byla za velmi nadstandardní cenu, a nyní hrozí, že opětovně zaplatí i u průběžně zdokonalované varianty.
    Obdobný postup již v kauze útočných pušek MO uplatnilo. Když bylo např. zřejmé, že soubor zjištěných vad a nedostatků zbraňového kompletu CZ 805 neumožní zahájit dodávky v termínu stanoveném zadávací dokumentací, tj. první dávka 898 zbraní s příslušenstvím nejpozději do 30. listopadu 2010, místo aby MO vůči CZUB uplatnilo obvyklé smluvní sankce za z prodlení, přistoupilo na posunutí termínu s oficiálním zdůvodněním, že si nad rámec kupní smlouvy vyžádalo na puškách úpravy (teleskopická opěra) a změna termínu plnění tudíž není zaviněna dodavatelem. Přitom většina zjištěných nedostatků a vad, které byly skutečným důvodem pro odsouvání termínu plnění, by se u produktu s ukončeným vývojem vyskytnout jednoduše neměla.
    článek XIII, odst. 1. – smluvní sankce:
    „Smluvní strany se dohodly, že v případě prodlení s řádným plněním závazků dle této smlouvy, je prodávající povinen uhradit kupujícímu smluvní pokutu ve výši 0,05 % z ceny řádně nedodaného zboží včetně DPH, s jehož řádným dodáním je prodávající v prodlení, za každý započatý den prodlení.“
    Vezmeme-li v úvahu, že se termín první dodávky posunul až za polovinu roku 2011, tak by se při celkovém objemu nedodaného zboží a příslušné finanční sankci za každý den z prodlení jednalo o pokutu v řádu mnoha milionů, spíše v řádu desítek milionů Kč. Přitom uplatňování smluvních sankcí vyplývajících z uzavřených kupních smluv náleží k základním povinnostem při správě státního majetku. MO je vůči jiným dodavatelům striktně uplatňuje, vůči CZUB si to však nedovolí, ačkoli se odpovědné osoby vystavují riziku trestního stíhání. Je vskutku velmi těžké uhájit zájem státní pokladny, resp. daňového poplatníka tam, kde úředníci s dodavatelem doslova kolaborují.
    Vysoce postavení úředníci MO jistě tolik neriskovali, aby zachránili český zbrojní průmysl, nýbrž jen poslušně plní úkoly mocné zájmové skupiny. Právě taková podivná „výběrová řízení“ jsou obvykle zdrojem nemalých financí pro vybrané jednotlivce a rozhodující politické strany. Odkud myslíte, že berou stranické sekretariáty prostředky na nákladné volební kampaně a další aktivity, když se experti na reklamu shodují, že kampaně musely být podstatně dražší, než strany oficiálně přiznávají.
    Mimochodem, brigádní generál Pavel Bulant, předseda inkriminované komise pro výběr útočné pušky, byl premiérem a dočasným ministrem obrany Petrem Nečasem nedávno opětovně ustanoven do funkce ředitele Národního úřadu pro vyzbrojování MO. Loajálních úředníků si establishment prostě cení…

  241. k podílu vadných výrobků v dodávce
    Statistickou přejímku v rámci zde omezeného prostoru vysvětlil již pan Michal Uher.
    Zbraně do ozbrojených sil jsou zpravidla pořizovány na základě kupních smluv, jejichž nedílnou součástí jsou obvykle TPVD, popř. TDP (technické podmínky pro výrobu a dodávky či technické dodací podmínky). Obsahem této technické dokumentace bývá i klauzule týkající se max. přípustného podílu vadných zbraní v dávce, který se zpravidla pohybuje v řádu jednotek procent. Dříve se v tuzemsku běžně užíval limit ve výši 5% („Při zjištění 5% vadných výrobků z téže výrobní série vzniká právo reklamovat celou výrobní sérii.“). A že s ním měl domácí zbrojní průmysl vskutku nemalé problémy. To však neznamená, že např. z 1000 dodaných zbraní by měl stát akceptovat úhradu 50 zbraní vadných. Vady musí být na náklady dodavatele odstraněny u všech zbraní, u kterých byly, popř. v rámci sjednaných záručních podmínek budou zjištěny. Způsob odstranění se volí s ohledem na charakter zjištěných vad, tzn., že snadno odstranitelné vady u lokalizovaného objemu zbraní může opravit i proškolený zástupce odběratele, a to např. zdarma dodanými bezvadnými součástkami. Shodně jako v civilním sektoru, i zde dodavatel ručí za každý jednotlivý výrobek.
    Limit je stanoven zejména proto, aby se předcházelo neefektivnímu a rizikovému přejímání zbraní z dávek s nadměrným výskytem vad, popř., aby odběratel nemusel při vyšším výskytu vad v provozu složitě a nákladně vyhledávat všechny vadné výrobky a reklamovat každou jednotlivou zbraň samostatně. Při překročení stanoveného limitu odběratel prostě uplatní reklamaci na celou dávku a je na dodavateli, aby vady zbraní v dohodnutém termínu řádně odstranil.
    V minulosti ozbrojené síly ČR přebíraly pěchotní zbraně na základě modelu, který byl založen na komplexní kontrole používaného materiálu, vyrobených součástí, 100% kontrole hotových zbraní v rámci tzv. malých kontrolních zkoušek (MKZ), tj. prohlídka, tormentace, zkouška vyměnitelnosti součástí, zkouška funkce a nastřelení, a namátkovém výběru, zpravidla jedné zbraně z definované dávky po MKZ, která byla podrobena tzv. periodické kontrolní zkoušce (PKZ), kdy zbraň byla odstřílena na garantovanou životnost a musela zde prokázat stanovené parametry, jako funkční spolehlivost, životnost součástí, seskupenou a správnost střelby. V dokumentaci byl taktéž stanoven další postup pro případy zjištění nadlimitního množství závad a poruch, či nevyhovění zbraní ve zkouškách. Bohužel, jak již bývá v tuzemsku zvykem, zdaleka ne vždy se pravidla přejímky striktně dodržovala. Úpadek nastal zejména poté, co byly tehdejší přejímací orgány (ZVS – zástupci vojenské správy, nyní vojenskou techniku přejímají ZSOJ – zástupci státního ověřování jakosti) v podstatě zainteresovány na hospodářských výsledcích zbrojního průmyslu.
    Jelikož jsou zbraně technické prostředky, které mohou ohrozit zdraví, životy a majetek a v boji může mít pro koncového uživatele často fatální následky i selhání „drobné součástky“, jsou dávky zbraní, u nichž je zjištěna byť i méně riziková vada, nejprve zpravidla řádně opraveny a až následně nasazeny do používání. Rovněž tak je v civilizovaném světě běžné, pakliže se nenachází v totální válce, že se nově pořízené zbraně nejprve řádně odzkouší v rámci výcviku, a až následně, po důkladném sladění zbraní a obsluh, jsou jednotky nasazovány v bojových operacích…
    Možná, že někomu na MO připadá normální nově pořízené zbraně zabalit do beden a poslat je neproškoleným obsluhám přímo do Afganistanu, profesionální postup to ale v žádném případě není. Tlak výrobce, politiků či novinářů by měl být v takových záležitostech nepochybně zcela ignorován

  242. #263
    Projekt z roku 2004 je přesně takto formulovaný? Pokud ano, tak již ze samotné formulace a terminologie je zřejmé, že ho psal odborník na slovo vzatý. Je mi jasné, že se nejedná o specifikaci, ale kdo z tohoto fóra by označil zbraň uvedených ráží jako samopal? Navíc s možností vedení EFEKTIVNÍ palby na 1000 metrů? Zdá se mi, že chybí větší zapojení praktiků do formulace podobných projektů, plánů a specifikací.

  243. k Opata (259) a Uher (263)

    Multirážovou koncepci, kterou se mnohdy ospravedlňují vyšší hmotnost, nevhodné vyvážení a nevstřícné proporce CZ 805, MO v zadávací dokumentaci vskutku nepožadovalo. Technická specifikace nebyla nestranná, jelikož poměrně přesně kopírovala zbraňový komplet SCAR, přičemž v konečné fázi byla bezpochyby znásilněna do podoby vyhovující naprosto neodzkoušenému kompletu CZ 805/MEOPTA, destruktivní požadavky, na které se dnes zástupci CZUB při kritice CZ 805 často odvolávají, opravdu neobsahuje.

    V čem spočívá problém?

    CZUB, jakožto privilegovaný dodavatel, získávala informace pro vývoj útočné pušky se značným předstihem, a to především od spřízněných vysokých důstojníků a úředníků MO. Předávané informace však nebyly vždy zcela odborně fundované. Koncepční materiál „Přehled projektů vyzbrojování plánovaných k realizaci v letech 2005-2010“, ze kterého cituje Michal Uher, naznačuje, z jak kvalitních zdrojů informátoři patrně čerpali.

    Později se vyhlásilo výběrové řízení a CZUB, ačkoli měla informace opět s předstihem a mohla podmínky zadání ovlivnit, což také učinila, je nakonec překvapena, že zbraňový komplet konstruovaný na základě „zaručených informací přímo od pramene“, koncové uživatele mírně řečeno vůbec nenadchl, a jeho „nadstandardní“ vlastnosti, jako např. multirážovou koncepci, v praxi nevyužijí. Jelikož se však na vývoj vynaložilo již hodně úsilí a především peněz, tak MO komplet CZ 805/MEOPTA v rámci zmanipulovaného výběrového řízení hromadně nakoupilo a nyní se bude čekat na odstranění nejvážnějších vad a nedostatků.

    Chápu CZUB, že pro vývoj zbraně potřebuje relevantní informace s dostatečným předstihem, ovšem Česká republika se bez větších výhrad, mj. i díky stanovisku AOBP (Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu), přihlásila k volné hospodářské soutěži taktéž v oblasti obrany a bezpečnosti (viz směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/81/ES a zák. č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů). V členské zemi, jež dobrovolně přijala principy transparentnosti a nediskriminace, prostě nelze podporovat domácí zbrojní průmysl praktikami, jako jsou pokoutné vynášení informací k připravovaným výběrovým řízením, diskriminační zadávací podmínky, účelově nastavená kritéria pro hodnocení nabídek, přehlížení nedodržování požadavků zadávací dokumentace, neuplatňování sankcí, či přijímání usnesení vlády, která privilegované domácí výrobce staví do pozic monopolních dodavatelů (338/2000, 1443/2009, 908/2012).

    Máme-li národní zájmy, pak je máme hájit a uplatňovat otevřeně, a to zejména v době přípravy a tvorby společné evropské legislativy. Nyní je již pozdě. Při formulování pozice ČR pro vyjednávání o zmiňované směrnici 2009/81/ES (veřejné zakázky v oblasti obrany a bezpečnosti) přeložila tuzemská AOBP, k jejímž nejvýznamnějším členům náleží právě CZUB, místo rozumných a prosaditelných návrhů na určitou míru ochrany domácího průmyslového potenciálu malých zemí, velmi sebevědomé stanovisko ve stylu: chceme volnou hospodářskou soutěž, máme potenciál vyhrávat zbrojní tendry i v zahraničí. Když však přijde na regulérní souboj se zahraniční konkurencí, jako např. FN, Glock či HaK, je ihned po sebevědomí a „vítězství‘ v „tendrech“ musí zajišťovat nekalé praktiky a politická rozhodnutí.

    Rovněž jiné členské země podporují vlastní zbrojní průmysl, ovšem „český způsob“, kdy jsou za použití pochybných praktik upřednostňováni pouze vyvolení, je netransparentní, diskriminační, nezákonný a v každém případě nevýhodný jak pro daňového poplatníka, tak i pro MO.

    • Tuzemský výrobce je častý argument, ovšem vlastnické struktury inkriminovaných zbrojařských firem jsou nezřídka natolik neprůhledné, že není vůbec jisté, zda nemalé zisky z prodeje výzbroje českému státu nakonec přinesou prospěch především českým občanům.
    • Existují zde značné rozdíly v přístupu ke srovnatelným výrobcům. Zatímco CZUB jsou bez ohledu na kvalitu a cenu nabízené výzbroje státní zakázky doslova přidělovány, Sellier & Bellot musí armádní zakázky vybojovat přes tendry specializované agentury NATO, což je proces mnohem náročnější a i v případě úspěchu mnohem méně ziskovější. Že by byly rozdíly ovlivněny zejména tím, jak který výrobce přimazává politická soukolí?
    • Podpora zpravidla není zaměřena perspektivně, tj. na konkurenceschopnost (vývoj a výroba výzbroje vysoké technické kvality za přiměřené ceny), nýbrž primárně směřuje k rychlému zisku privilegovaných dodavatelů, tedy k hromadnému nákupu mnohdy naprosto nedokonalé techniky. MO, resp. vojsko pak řadu let zápasí s konstrukčními a výrobními vadami tuzemské výzbroje, kterou by v dodávané podobě neakceptovaly ani mnohem méně vyspělé země.
    • Monopolizace postavení a politické pozadí kontraktů vedou ke zcela nehorázným cenovým požadavkům. I při nákupech ve velkých objemech se na MO neuplatňuje množstevní sleva, nýbrž paradoxně množstevní přirážka. Typickým příkladem je cena CZ 805. Moderní ozbrojené síly pořizují podstatně dokonalejší zbraně renomovaných výrobců o desítky procent levněji, některé armády NATO za cenu BRENu nakoupí i dvě standardní útočné pušky 5,56×45!

  244. MO začalo realizovat usnesení vlády č. 908/2012 „k návrhu dokončení přezbrojení resortu Ministerstva obrany ručními palnými zbraněmi jednotlivce“, kdy vláda souhlasí se zadáním veřejné zakázky s využitím jednacího řízení bez uveřejnění, společnosti Česká zbrojovka, a.s., a to na základě ustanovení § 23 odst. 5 písm. b) zák. č.137/2006 Sb., o veřejných zakázkách (dále je „zákon“).

    V silně protekcionistickém prostředí ČR se žel jedná o postup tradiční, kdy pod tlakem exekutivy, resp. tuzemské zbrojařské lobby, probíhá přezbrojování státních ozbrojených složek v naprosto nekonkurenčním prostředí, a to s očekávanými negativními dopady, jako jsou dodávky výzbroje druhořadé kategorie za nepřiměřeně vysoké ceny. V novém tisíciletí byly zdejšími vládami CZUB přiděleny zejména tyto veřejné zakázky:

    • Usnesení vlády č. 338/2000 – přezbrojení PČR pistolemi (46000 pistolí CZ75D Compact).
    • Usnesení vlády č. 1443/2009 – pistole 9×19 s příslušenstvím (5500 CZ75SP-01 Phantom) a osobní obranné zbraně (600 Scorpion EVO 3A1) pro MO.
    • Usnesení vlády č. 908/2012 – dokončení přezbrojení MO (9600 útočných pušek CZ 805, 7000 pistolí CZ75SP-01 Phantom a stovky samopalů Scorpion EVO 3A1).

    Přidáme-li k seznamu zmanipulované „výběrové řízení“ na dodavatele 8000 útočných pušek z přelomu let 2009/2010, pak rozhodující kontrakty byly vždy realizovány s absolutní ignorancí k principům transparentnosti a nediskriminace. Připomínám, že Česká republika se přihlásila k volné hospodářské soutěži taktéž v oblasti obrany a bezpečnosti a transponovala směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/81/ES do znění zákona.

    „Protikorupční vláda“, která prosadila tak přísné znění novely zákona, až paralyzovala schopnost státu zabezpečit své potřeby, nyní opětovně posvětila nákup zbraní v ceně převyšující miliardu Kč od privilegovaného dodavatele, a to v naprosto nekonkurenčním prostředí. V této spojitosti mě napadá rčení: „káže vodu, pije víno“. Jako argument obhajující přímý nákup byl uplatněn požadavek na zachování kompatibility armádní výzbroje. Na první dojem je požadavek MO logický, ovšem komplexní pohled kazí zejména následující skutečnosti:

    • Zbraně CZ, jimiž má být přezbrojení dokončeno, byly do výzbroje MO pořízeny rovněž bez regulérního výběrového řízení a jakéhokoli porovnání s konkurencí (viz usnesení č. 1443/2009 a naprosto zmanipulované „výběrové“ řízení z přelomu let 2009/2010).
    • Předmětné zbraně CZ se ve zkouškách potýkaly s celou řadou problémů, a proto musely být původní termíny dodávek značně posunuty (pro CZUB samozřejmě bez sankcí). K dnešnímu dni, tj. několik let po podpisu kupních smluv, nelze pro přetrvávající nedostatky výrobního a konstrukčního charakteru žádný z výše uvedených typů zbraní označit za vhodný pro operační nasazení (vývoj není doposud ukončen).
    • Pořizovací cena, především cena útočných pušek CZ 805, je natolik vysoká, že se cenám obvyklým na trhu vskutku vymyká. Moderní ozbrojené síly pořizují podstatně dokonalejší zbraně renomovaných výrobců o desítky procent levněji, některé armády NATO za cenu BRENu nakoupí i dvě standardní útočné pušky. Bude-li akceptována dosavadní nehorázná cenová politika CZUB, tak jen v případě dokončení přezbrojení útočnými puškami dle usnesení vznikne státu další škoda, a to ve výši 150-200 mil. Kč.
    Usnesení č. 908/2012, zejména pak jeho realizace v souladu s interními instrukcemi MO, v praxi monopolizuje postavení privilegované CZUB na zdejším trhu ozbrojených sil. Usnesení primárně slouží jako neproniknutelná hráz proti nákupu konkurenčních zbraní, byť by bylo jejich pořízení do výzbroje MO z odborných a ekonomických hledisek sebesprávnější. U útvarů vyzbrojených zbraněmi zahraniční provenience se tak při doplňování výzbroje již prý nemá postupovat dle ustanovení platných předpisů na úseku zadávání veřejných zakázek a pořizovat totožnou, již zavedenou výzbroj, nýbrž nakupovat výhradně zbraně CZ, ačkoli jsou s jejich dosavadní výzbrojí zcela nekompatibilní. Tento postup naopak problémy při provozu a údržbě, které má nákup dle § 23 odst. 5 písm. b) zákona eliminovat, nepochybně přivodí. Vida, jak lze i výjimečně dobře zformulované ustanovení zákona účelově zneužívat.

    Jsem přesvědčen, že plošný nákup zbraní CZ do výzbroje resortu MO nemá oporu v zákoně. V některých případech (viz výše) totiž nebudou splněny podmínky pro využití citovaného jednacího řízení bez uveřejnění dle § 23 odst. 5 písm. b). MO, resp. zadavatel zde bude nepochybně riskovat sankce za porušení zákona. Usnesení vlády nestojí nad zákonem a není to ani glejt monarchy zaručující naprostou beztrestnost satrapů.

    Usnesení vlády č. 908/2012 je nepochybně akt nemorální, na hraně zákona. Nezákonnou by se dle dosavadních náznaků mohla stát jeho aplikace resortem MO. Předpokládám, že se konkurence bude chovat naprosto racionálně a při pochybeních zadavatele promptně a pregnantně zformuluje příslušné podněty pro kompetentní orgány ČR a EU.

  245. Po prostudování zadávací dokumentace k nákupu 238 pušek pro přesnou střelbu ráže 7,62×51 včetně zaměřovačů a příslušenství jsem dospěl k závěru, že pokud nebude urychleně zavedena účinná vnější odborná kontrola specializovaných nákupů na MO, budou ozbrojené síly odkladištěm převážně druhořadé výzbroje, nevhodné pro operační nasazení, nakoupené nejednou za přemrštěné ceny.

    Vysokým důstojníkům MO, kteří problematice příliš nerozumí a reálné potřeby vojsk jsou jim zpravidla lhostejné, zjevně nejde o mnohokrát proklamovanou náhradu kvantity kvalitou. Asi nejmarkantnějším příkladem byl výběr CZ805, která evidentně nebyla „produktem s ukončeným vývojem“ nýbrž draze pořízeným produktem ve vývoji. Nákup tak nedokonalé zbraně byl možný zejména proto, že zadávací podmínky zadavatel nastavil netransparentně, diskriminačně a způsob samotného výběru byl zcela neprofesionální.

    Ačkoli je puška pro přesnou střelbu primárně určena pro specialisty, kde má při výběru kvalita obvykle velkou váhu, byl zde opět uplatněn princip, kdy budou jednotlivé nabídky porovnány bez srovnávacích zkoušek zbraní, a to na základě tří, do značné míry formálních kritérií (cena 70%, hmotnost kompletu 20% a životnost hlavně 10%). Tak, jako v případě výběru útočné pušky, bude komplet zkoušen až dodatečně, dle programu kontrolních a vojskových zkoušek, jejichž obsah není zájemcům o veřejnou zakázku nikterak specifikován, což vytváří prostor pro nerovný přístup k různým dodavatelům, jehož jsme na MO tak častými svědky.

    Diskriminační podmínky, které se uplatnily při výběru CZ805, jako např. offsetový program ve výši 100% ceny kontraktu, zde supluje neprofesionálně a diskriminačně provedená specifikace. Požadavky kladené na předmět plnění primárně neslouží k vymezení potřebných vlastností a výkonů, nýbrž především k odfiltrování nepohodlných konkurentů. Jelikož byla zakázka zadána dle zák. č. 137/2006 Sb., porušil zadavatel zejména §6. Přidělování zakázek spřáteleným firmám na MO se setkává s narůstajícím odporem. Očekávám, že zadavatel zde bude čelit námitkám s malou šancí na obhajobu požadavků zadání. Několik poznámek:

    Proč detailní specifikace principu pohonu automatiky, když zadavatel připouští jak pohon prostřednictvím pístu, tak i Direct Gas Impingement. Při specifikaci útočné pušky 5,56×45 byla naopak požadována automatika založená na odběru prachových plynů výhradně s pístovým mechanismem… Když se obávám, že by dle stanovených kritérií pravděpodobně vyhrála levná, ergonomická a přesná útočná puška M4, pak účelově požaduji pohon výhradně s pístem, když moje „vyvolená“ takovým principem nedisponuje, tak najednou akceptuji i DGI…

    Požadována je šachta kompatibilní se zásobníky typu AR10 GenII. a zásobníky výhradně z kovu. Ostatní prý mají smůlu. Překvapivé…, když v případě útočné pušky, kde by to bylo mnohem logičtější, nebyla kompatibilita s jinými zbraněmi NATO vůbec požadována a nově zavedená CZ805 má zásobníky z polymeru! Mj. s jakými armádami NATO bychom měly mít výzbroj kompatibilní, s evropskými sousedy, nebo s teritoriálně vzdálenými členy?

    Zadavatel prý požaduje vysokou spolehlivost zbraně, současně však připouští v ozbrojených složkách zcela nestandardně nízkou funkční spolehlivost až 0,5% závad z počtu provedených výstřelů (200 ran do závady), tj. úroveň nepříliš kvalitních „komerčních výrobků“. Všeobecně uznávanému standardu max. 0,2% závad (500 ran do závady), který moderní zbraně zpravidla splňují se značnou rezervou, musel vyhovovat již samopal vz. 58. Zadavatel tak připouští, že nově pořizovaná puška 7,62×51 nemusí být ani zdaleka tak spolehlivá, jako postupně vyřazovaná zastaralá výzbroj, tedy i SVD, kterou bude patrně nahrazovat!

    Pročpak asi zadavatel striktně vymezil délku hlavně 457-510mm, když současně stanovil maximální délku a hmotnost zbraně, přesnost i minimální dálku účinné střelby. Že by to souviselo tím, že na trhu existují zbraně, které splňují všechny základní parametry a požadované výkony, avšak nikoli zadavatelem stanovenou délku hlavně? Bude jistě zajímavé, jak vysvětlí, že by mu např. nevyhovovala hlaveň s délkou 520mm!

    Zadavatel rovněž striktně vymezil rozsah zvětšení denního zaměřovače na 3,5-10x, které je typické pro výrobky americké provenience a rozsah ostření objektivu od 0m do ∞. Bude jistě zajímavé, jak vysvětlí, proč by mu nevyhověly zaměřovače s typicky evropským rozsahem
    3-12x s obvyklou korekcí paralaxy v rozsahu od desítek metrů do ∞, když praktické výkony obou zaměřovačů budou u pušky s požadovanou přesností do 2MOA, vybavené navíc kolimátorem, zcela srovnatelné!

    Kolimátor prý musí mít do 160g, rozsah rektifikace min. 100MOA a nespecifikované napájecí zdroje s napětím právě 1,5V. Přitom požadovaný rozsah rektifikace je k danému účelu naprosto nadbytečný a malé kolimátory typu „Micro“ mají obvykle napájení 3V zdroji. Specifikované požadavky mj. nesplňují výrobky renomovaných výrobců jako AIMPOINT, EOTECH, TRIJICON, HENSOLDT, DOCTER a LEUPOLD. Že by neznámý produkt, nebo se zadavatel přepsal.

    Bulante, odejdi, poškozuješ vojsko a děláš nám ve světě ostudu!

  246. Mám dojem, že specifikaci nepíšou objednávači, ale zástupci uživatele produktu, tedy armády.
    Vzpomínám si na kampaň po přijetí prvního zákona o veřejných zakázkách. Tehdy vycházely různé přílohy o vědeckém přístupu při rozhodování o výběru: stačí nastavit kritéria a použít různé metody výběru… No, a tak se děje.
    Naznačený problém neřeší „přidání dalšího vagónu na konec vlaku“. Vzpomeňme třeba a angažmá firmy Cals při nákupu tatrovek. Třeba by ale věci prospěl přístup používaný pro návrhy zákonů. Zde ministerstvo vyvěsí na webu text a občané mají možnost dávat připomínky a návrhy. Myslím, že tu nemluvíme o urgentní operační potřebě a utajení celého procesu. Takže proč nevyvěsit specifikaci ještě před zadávacím řízením a nenechat ji připomínkovat samotnými vojáky a i veřejností?

  247. Opět „veselé počteníčko“.

    Dotaz od laika – proč se kupují pušky s optikou? Nebylo by v situaci, kdy jsou pušky vybaveny standardními lištami, výhodnější koupit optiku zvlášť? Nebyli bychom limitovaní tím, co který výrobce dá „dohromady“ – mohou se nám třeba hodit pušky od jednoho výrobce, ale optika k nim nabízená mi nevyhovuje. Chápu, že u specializovaný odstřelovacích pušek je to trochu jinak, ale u DMR, které jsou většinou „jen“ vylepšené combat/assault kvéry, mi to moc nedává smysl.

  248. k 271 (Bohuslav Pernica)

    Samozřejmě, že není obvyklé zasahovat zvnějšku do kompetencí svébytného resortu. Jsou-li ovšem výkony MO při nákupu výzbroje dlouhodobě tak žalostné, pak je žádoucí, a to nejen v zájmu vojska, ale i v zájmu daňového poplatníka, přijmout urychleně účinná nápravná opatření a svrchovanost instituce zde omezit.

    V žádném případě jsem neměl na mysli soukromou firmu, nýbrž odbornou meziresortní komisi, složenou z fundovaných odborníků (uživatel, výzbrojní orgány MO, kompetentní zkušebny, vysoké školy a ostatní resorty s příslušným odborným potenciálem). Zadavatel by musel odbornou část zadávací dokumentace před komisí nejprve obhájit. Komise by rovněž vykonávala odborný dozor nad regulérním průběhem tendru. Eliminovalo by se tak riziko diskriminačních, neodborných a neodůvodněně specifických požadavků výhradně pro AČR, i kontroverzních rozhodnutí o výběru nejvhodnějšího dodavatele, které nám ve světě dělají vskutku velkou ostudu. V konečném důsledku pak poškozují vojsko i státní pokladnu. Buďme realisté, MO na žádná omezení svých kompetencí nepřistoupí.

    U zakázek realizovaných přímo na politickou objednávku exekutivy, zejména má-li zadání podporu širokého politického spektra, je účinná obrana regulérnosti tendru ze strany státních institucí vždy krajně obtížná. Efektivní zde mohou být především podněty firem evropským orgánům dohledu. Při adekvátním nasazení lze i s tuzemským zbrojním průmyslem občas uhrát „přijatelnou plichtu“. To se však MO evidentně nedaří.

    Zpracování technické specifikace zástupcem uživatele produktu nikterak nevylučuje odbornou i morální nezpůsobilost. Dobrý střelec není automaticky zbraňový odborník. Rovněž tak potenciální dodavatelé se nezaměřují výhradně na ovlivňování politiků a vysokých důstojníků MO, ale i na vybrané zástupce uživatelů. Kdo má přehled o zdejším zákulisí, nemůže si nevšimnout podivných vazeb i sponzoringu, např. ve formě dlouhodobých zápůjček či darů zbraní, optiky, munice apod. V této spojitosti by bylo jistě zajímavé, kdyby resort MO zveřejnil jména autorů odborné části inkriminované zadávací dokumentace…

    Uživatel by měl být nepochybně schopen zformulovat základní požadavky kladené na pořizovaný druh výzbroje, avšak odborná část zadávací dokumentace by měla být komplexním, fundovaným a vyváženým dílem především věcně příslušných výzbrojních specialistů. Zadávací dokumentace k nákupu 238 pušek pro přesnou střelbu ráže 7,62×51 je neodborná nejen tím, co obsahuje, nýbrž i tím, co vůbec neobsahuje.

    Obávám se, že zveřejňování pracovních verzí odborné části zadávacích dokumentací nebude korespondovat s požadavky platné legislativy na úseku zadávání veřejných zakázek, jelikož někteří potenciální dodavatelé by tak mohli získávat důležité informace s předstihem, tedy před oficiálním vyhlášením příslušné veřejné zakázky, které má přesně určená pravidla. Jistě, i v současné praxi dochází k předčasným únikům informací, dokázat se to však zpravidla ale nedá.

    k 272 (Tomas Kolar)

    Nepochybně, rozhraní Picatinny (MIL-STD-1913) značně usnadňuje sestavování zbraňových kompletů.

    Inkriminovaný „tendr“ zahrnuje nákup 238 úplných kompletů, tj. zbraně včetně ND a příslušenství, zaměřovací dalekohledy, průhledové kolimátorové zaměřovače včetně příslušných montáží a noktovizní předsádky. Celou sestavu dodá výhradně vítězný uchazeč.

    Z obchodního hlediska je tato varianta zadání nejjednodušší. Dodavatel garantuje spolehlivou a bezpečnou funkci zbraňového kompletu jako celku a zadavatel vše řeší v rámci jednoho, relativně velmi jednoduchého výběrového řízení. Pro vojsko nejvhodnější zbraňový komplet tímto způsobem ale nevybere.

    Každá renomovaná zbrojovka, samozřejmě kromě zbraní, disponuje rovněž odzkoušenou a nezřídka i v boji dostatečně prověřenou sestavou, kterou s určitými obměnami nabízí na světovém trhu. Pokud tedy požaduji dodávku celého zbraňového kompletu od jednoho dodavatele, pak se musím obvyklým konfiguracím buď přizpůsobit, nebo riskuji, že s vaničkou vyliji i dítě. Tzn., že v důsledku specifických a detailních požadavků kladených na některé, byť sekundární části zbraňového kompletu jsem si např. zablokoval možnost výběru skutečně nejvhodnější zbraně, jelikož příslušný dodavatel takto striktně definovanou konfigurací běžně nedisponuje a v relativně krátkém čase pro podání nabídky ji nedokáže řádně připravit a odzkoušet (toho se v zadáních MO často účelově zneužívá).

    Osobně bych zde volil kompromis, tzn. nákup v rámci dvou vymezených částí „zbraň včetně denních zaměřovačů“ a „noktovizní předsádky“ odděleně. Podstatně by se tak zvětšil prostor pro konkurenci a vzhledem k vysokému podílu ceny noktovizorů na celkové pořizovací ceně kompletu by se při nákupu patrně i citelně ušetřilo.

    Nezbytnou podmínkou je však korektní zadání bez zbytečných a účelových detailů či českých specifik, která nemají žádnou reálnou přidanou hodnotu a jsou i zjevně diskriminační. Rovněž výběr nejvhodnější nabídky na základě formálních kritérií považuji za zcela nesprávný. Vojsko potřebuje řádně otestovat vzorky. Toliko na základě výsledků a zkušeností z komparačních zkoušek lze činit objektivní závěry pro konečné rozhodnutí. CZ805 by takovým procesem úspěšně neprošla, jelikož by testující měli možnost jak srovnání, tak i volby výběru.

  249. Jde o návrh k systému, který tady fungoval do roku 1990. Vzhledem k tomu, že jsem měl možnost nahlédnout do pozadí modernizace tanku T-72, tak osobně nevěřím, že komise něco řeší. Konečně, i projekt VTP-100 byl řešen komisí. Přitom od začátku bylo jasno, že univerzální padák jak pro letce, tak výsadkáře naráží fyzikální omezení a na preference jiných kvalit výsadkáři a letci. – Snaha vést ruku zadavatele je zjevná od doby, kdy vzniklu české ministerstvo obrany. Je to tady taková tradice, jak by řekla jedna z postav hry Audience. Jedinou otázkou je, kdo zrovna koulí a kdo mu přikuluje.

  250. Ačkoli mělo MO na vyprecizování požadavků zadávací dokumentace k nákupu 238 pušek pro přesnou střelbu ráže 7,62×51 dostatečný časový prostor v řádu mnoha měsíců, skončila první fáze, tedy zveřejnění obsahu zadávací dokumentace, nemalou ostudou. Jak jsem již uvedl v komentáři 270, jsou požadavky zadavatele netransparentní, diskriminační a do značné míry i odborně nekompetentní. MO se nás snaží opětovně přesvědčit, že Češi potřebují pušku pro přesnou střelbu v naprosto unikátní konfiguraci.

    Další vývoj potvrzuje, že druhá fáze, tedy upřesňování zadávacích podmínek formou dodatečných informací na základě dotazů zájemců, bude o poznání žalostnější, přičemž postupně budou odhalovány nejen hrubé chyby v zadávací dokumentaci, nýbrž i neutěšený odborný potenciál a nekonzistence názorů orgánů MO.

    Na dotazy zájemců reagovalo MO zprvu suverénně a na svých požadavcích trvalo. Se zvyšující se intenzitou kritiky však ztrácí sebevědomí a začíná z některých, mj. již zcela neudržitelných požadavků ustupovat. Dva příklady:

    Denní zaměřovač
    • požadovaný rozsah zvětšení – 3,5 – 10 x;
    „Zadavatel připouští použít rozsah zvětšení pod 3,5 x i nad 10 x s tím, že bude původně požadovaný rozsah 3,5 až 10 x v každém případě dodržen“.
    • korekce paralaxy – od 0 m do ∞ (nekonečna);
    „Zadavatel připouští korekci paralaxy od 50 m do ∞ (nekonečna)“.
    Jsou tedy problémy specifikace denního zaměřovače vyřešeny, nikoli. S ohledem na způsob používání DMR není např. stanoveno, v jaké rovině má být umístěna ohnisková destička, rovněž tak specifikace záměrné osnovy a točítek rektifikace, resp. kompenzátoru poklesu dráhy střely je velmi diletantská, kdy požadavkům zadání vyhoví pro vojenské účely a dynamickou střelbu i zcela nevhodná řešení. Pokud bude ohnisková destička umístěna ve druhé rovině, nebude ve většině rozsahu zvětšení variabilního zaměřovacího dalekohledu požadovaná „dílcová“ záměrná osnova vykazovat reálné úhlové hodnoty a její přidaná hodnota tak bude krajně problematická! Rovněž jsem přesvědčen, že pro většinu potenciálních uživatelů by bylo mnohem vhodnější, kdyby byla DMR osazena jednodušším zaměřovačem s fixním zaostřením objektivu, který při zvětšení cca 3-12x zajišťuje dostatečnou přesnost střelby a díky jednodušší obsluze je i mnohem vhodnější pro řešení dynamických střeleckých situací.
    Kolimátor
    • typ zdroje – baterie 1-2 x 1,5V, běžně komerčně dostupné na českém trhu;
    „Zadavatel připouští obdobné řešení napájení s jinou voltáží za předpokladu dostupnosti na trhu v případě lepších hmotnostních nebo rozměrových parametrů a obdobné cenové relace.“
    • hmotnost – včetně úchytu – do 160 g;
    „Zadavatel požaduje kolimátor tubusový průhledový nebo otevřený holografický a připouští jeho hmotnost – včetně úchytu – do 260 g.“

    Jsou tedy problémy specifikace kolimátoru vyřešeny, nikoli. Zadavatel nadále nepřipouští reflexní kolimátor, což je nejvíce používaná konstrukce sekundárních optických mířidel pro střelbu v rámci CQB. Zadavatel sice připustil vyšší hmotnost kolimátoru (původní byla pro holografické mimo realitu), avšak nekorigoval požadavek na maximální hmotnost sestavy denní zaměřovač-kolimátor (max. 1100g), což je pro sestavu z odolných komponentů kategorie „Mil-Spec“ vskutku neobyčejně přísné. Předpokládám, že do sestavy musí být logicky zahrnuta i hmotnost montáže. Nelze si nepoložit otázku, proč zadavatel striktně stanovoval maximální hmotnost dílčích komponentů, když mohl např. stanovit maximální hmotnost zbraňového kompletu „v denní konfiguraci“ a hmotnost sestavy noktovizoru.

    Ústupky MO lze tedy chápat výlučně jako snahu zadavatele zachránit naprosto zpackané výběrové řízení, a to doslova za každou cenu. „Původně jsme chtěli limuzínu, ale nakonec nám vlastně vyhovuje i terénní automobil, vždyť má také čtyři kola a jeden volant…“ Nevím, zda si důstojníci MO vůbec uvědomují, že jsou jejich výtvory tuzemskými zástupci světových výrobců překládány a zasílány k informaci do zahraničí. Zatímco zpočátku vzbuzovaly české specifické požadavky údiv, nyní již jen spíše shovívavý úsměv!

    Diskriminační a neodborné požadavky původní verze i chaotické změny v průběhu, staví potenciální zájemce o tuto zakázku, resp. ty, co to po prostudování původního zadání ještě nevzdali, do vskutku nezáviděníhodné pozice. Předložit korektní nabídku zde vyžaduje nejen značnou trpělivost a nezměrné úsilí, nýbrž i nezbytnou dávku smělosti, jelikož mnohé chyby a nejasnosti ve specifikaci a zejména nezveřejnění obsahu programu kontrolních a vojskových zkoušek bezpochyby vytváří podmínky pro netransparentní a zcela nepředvídatelný vývoj s možností nerovného přístupu zadavatele vůči různým uchazečům. Nepředpokládám, že by ÚOHS, který zrušil veřejné zakázky mj. i kvůli netransparentnímu způsobu hodnocení zkoušek, akceptoval takovou zvůli, kdy nejsou předem daná jasná pravidla pro zkoušení, natož pak způsob hodnocení a uchazeč je tak doslova vydán na milost či nemilost zadavateli.

    Způsobilost státní administrativy jasně a fundovaně formulovat své potřeby a zajistit transparentním a korektním způsobem výběr vhodného dodavatele nepochybně souvisí se schopností efektivně si vládnout. A to, jak je všeobecně známo, se Čechům nikdy moc nedařilo.

    Bulante, odejdi, děláš nám ve světě ostudu!

  251. Já myslím, že nedělá. My jsme světu zcela ukradeni. To jen my si myslíme, že na nás svět vzhlíží. Nakonec jsou to ale jenom ti Slovaci, co na nás zbyli. Bulante, zůstaň!

  252. prophan :
    Já myslím, že nedělá. My jsme světu zcela ukradeni. To jen my si myslíme, že na nás svět vzhlíží. Nakonec jsou to ale jenom ti Slovaci, co na nás zbyli. Bulante, zůstaň!

    naprostý souhlas, ve své podstatě je ÚPLNĚ jedno, kdo tam je, jestli to je Petr nebo Pavel, systém je nějak nastaven a jede, jsem přesvědčen, že “ Red brothers “ musí jet podle not, které jim předkládá někdo úplně jiný, není to nic neobvyklého v české kotlině…

    Jinak Zbrojíř nám velice fundovaně vyložil, jak takové “ noty “ v praxi mohou vypadat. Kouzelníci v CZUB již jiště kutají na na nové bříze přesně dle dispozic zadavatele, je otázkou, jestli výsledek jejich bádání opět nebude nebezpečnější spíš koncovému uživateli. Ale to je asi jedno, hlavně, že bude “ vejvar „. Jak typické…

    Obávám se, že AČR má v otázce materiálního zabezpečení mnohem palčivější problém, který narostl díky ignoraci odpovědně – nezodpovědných funkcionářů do gigantických rozměrů. Tím problémem je výstrojní zabezpečení. Jsem zvědavý, kdy budou “ plné sklady “ oděvu vz. 95, baretů a slušných polních bot a to všech velikostí. Bohužel prioritou je jak se zdá produkce ECWCS v pískovém camo ( sic! ) a reprezentační výstroje. V této armádě už opravdu neví palec levé ruky co dělá ukazovák na ruce stejné…

  253. Na problémech s výstojním zabezpečením má ovšem velký podíl právě p. Bulant. A není tak ouplně pravda, že je jedno, kdo tam sedí. Z čehož vyplývá, že by odejít měl.

    Mmchd, argument, že nám nedělá ve světě ostudu, protože nikoho nezajímáme, je absoultní nesmysl. Takovou, s prominutím, kravinu už jsem dlouho neslyšel. Navíc, i kdyby nedělal ostudu ve světě, tak dělá problémy armádě a daňovým poplatníkům, čili tam skutečně nemá co dělat. A mmchd, ostudu ve světě nám s výběrem útočných pušek skutečně udělal, byť jen v úzkém odborném okruhu.

  254. Tomas.Kolar :
    Na problémech s výstojním zabezpečením má ovšem velký podíl právě p. Bulant. A není tak ouplně pravda, že je jedno, kdo tam sedí. Z čehož vyplývá, že by odejít měl.
    Mmchd, argument, že nám nedělá ve světě ostudu, protože nikoho nezajímáme, je absoultní nesmysl. Takovou, s prominutím, kravinu už jsem dlouho neslyšel. Navíc, i kdyby nedělal ostudu ve světě, tak dělá problémy armádě a daňovým poplatníkům, čili tam skutečně nemá co dělat. A mmchd, ostudu ve světě nám s výběrem útočných pušek skutečně udělal, byť jen v úzkém odborném okruhu.

    otázkou ovšem je, jak jsme chápáni v zájmové sféře, ke které protentokrát patříme a tam jsme tak významní, až o nás téměř nikdo ani neví…. That´s reality folks
    Ale trochu seriozněji, pravda je, že pokud armáda není schopna ( a ona opravdu není ) zabezpečit takovou základní komoditu, jakou výstroj beze sporu je, nebylo by od věci , kdyby z této více než trapné kauzy ( a ona už opravdu trapná je ) vyvodili zopdovědně – nezodopvědní “ manažeři “ nějaký už opravdu hmatatelný výstup – nejlépe rezignaci. Ale tak to tu nefunguje, že ?

    Celé bych to s dovolením shrnul do malého veršíku:
    Na tvář bláto můžou nám napatlat,
    na výložky holuby se vyplkat,
    nic se však neděje,
    na svých postech budem věrně stát…

  255. Ja bych byl spíše skeptický k názoru, že je důležité, kdo tam zrovna sedí. V posledních 20 letech jsem si vyslechl a přečetl množství příspěvků na téma modernosti a potřebnosti logistikyna principu Just In Time v armádě. To bylo nadšení hlavně po roce 2001. Ukazuje se, že to ale nefunguje, když je to uvnitř státního molochu, protože se musí dělat veřejná zakázka. O tom americké učebnice managementu hojně „překládané“ do češtiny pod jinými jmény mlčely.

  256. Pane Pernica, ovšem i výběrové řízení lze provést kvalitně. Jenže to právě je o tom, kdo tam sedí. Pár výběrových řízení jsem už zažil „na obou stranách barikády“, takže mám jakous takous představu. Při alespoň trochu odpovídající odbornosti a při dostatku vůle, to jde. Velice by mě zajímalo, které z požadovaných vlastností se na MO nedostává více…

  257. S ohledem k historii puška vz 24 se z prvních serií dodávala za cca 1000 Kč a dodávky z průběhu 30. let byly i přes inflaci za cca 500 Kč. Prostě vstupní náklady byly v dalších seriích rozpuštěny. Kulomety vz.26 byly též v té době nevyzkoušené a jejich tvůrce byl v té době neznámý mechanik, který dostal příležitost díky poptávce armády a zájmu řešit výzbroj z domácích zdrojů a čs průmysl získal tímto významný impulz a současně stát příliv deviz. Mimochodem Holkovy konstrukce zrály časem jak víno, nehledě na efekt vygenerování dalších skvělých konstruktérů zbraní. Ohledně zadávacích podmínek od armády a jejich splnitelnosti byl např požadavek výzbrojního oddělení na hmotnost útočné pušky (pozdějšího samopalu vz 58) 2,7 kg jistě též brán jako nesplnitelný, nicméně právě tento požadavek vedl v té době k neskutečně nízké hmotnosti z hlediska konkurence jiných tehdejších srovnatelných zbraní a přitom zbraně velmi spolehlivé. Nevím, jestli vám dochází, že armáda je závislá na hospodářském potenciálu této země a že opuštění každého segmentu konkurenceschopné výroby tento potenciál snižuje, takže pokud dává armáda šanci domácím výrobcům, tak jedině dobře. I s ohledem na to, že bílá kniha počítá s cca 20- 30 tis kusy út. pušek a z hlediska teritoriální obrany je to cca 4 ks na obec včetně Prahy. Takže domácí potenciál v kdovíjakém budoucím světě není tak od věci.

  258. Ad r)

    Odpovězte si sám na otázky:

    1. Jaká byla celková produkce pušek vz. 24 a jaký je potenciál produkce CZ 805? Rozdíl je podle mne přinejmenším o faktor 1, a to jsem ještě hodně shovívavý.

    2. Jaký byl rozdíl v dostupnosti ručních zbraní tehdejšímu Československu a jaký je dnes? Dnes stačí poptávat 10.000 pušek a okamžitě se přihlásí tucet zájemců, kteří nám je nabídnou za rozumnou cenu ve vysoké kvalitě. Česká republika není autarkie jako byla třeba Jugoslávie. I kdyby byla, nechápu nezbytnost si na vlastním svorku vyprodukovat 10% inventoráře AČR a zbytek být nucen stejně dovézt…

    Nemohl jsem se nepozastavit nad vaším výrokem:

    „Nevím, jestli vám dochází, že armáda je závislá na hospodářském potenciálu této země a že opuštění každého segmentu konkurenceschopné výroby tento potenciál snižuje, takže pokud dává armáda šanci domácím výrobcům, tak jedině dobře.“

    Armáda České republiky je závislá na státním rozpočtu, ale rozhodně zcela nezávislá na vojensko-obranném průmyslu ČR, i když se nám snaží zástupci AOB neustále vsugerovat opak.

    Tezi o dávání šance domácím výrobcům bych ještě přijal, pokud by to bylo „dávání šance“ a ne „bezprecedentní upřednostnění“. Nezlobte se na mne, ale já k smrti nenávidím, když ze mne někdo dělá vola. A když mi ze shora někdo říká, že CZ 805 vyhrála soutěž proto, že byla nejlepší, tak ze mne toho vola dělá. Až si tuto zbraň koupí někdo v zahraničí, tak to bude něco jiného. Ale vsadím boty, že to jen tak nebude. Ty pohádky o tom, že to koupí v Indii jsou naprosto směšné. Jejich speciální síly před několika lety dokončily přezbrojení na Izraelské ÚP Tavor a jejich námořní pěchota tento proces právě dokončuje.

    Proč by šli do něčeho, co je a. nevyzkoušené, b. nenabízí (na rozdíl od vz. 58 ve své době) nic, co by nenabízela konkurence, c. za šílenou cenu. Zkrátka L-159 na druhou…

    K té teritoriální obraně – IDF má „ve zbrojáku“ kolem 500.000 Tavorů (různých verzí), což je mimochodem tolik, kolik se za celou dobu vyrobilo Sa vz. 58.

    Zase jsem u těch výrobních faktorů – AČR tu není od toho, aby podporovala Asociaci Obranného Průmyslu, v pohodě si vystačí bez ní, taková je bezpečnostní realita NATO i když se nám AOB snaží předestřít jinou verzi reality.

    Nizozemská armáda, o jedné aeromobilní brigádě a dvou mechanizovaných, nemá ani útočné pušky vlastní konstrukce, ani kulomety, ani samopaly, ani pistole…

    Za to má akceschopnou armádu, kterou si může dovolit, protože „nepodporuje“ domácí obranný průmysl.

  259. Pokud vím, tak tavor je drahý a zajímala by mne jeho cena v indické dodávce, jen tak pro srovnání (a taky objem úplatků). Je skutečností, že teritoriální síly Izr. mají tavory? Pokud vím, tak ještě nedávno bylo uváděno, že pro jejich vysokou cenu bylo upuštěno od jejich zavedení do výzbroje. Že by najednou 500 000 ks? Těch vz. 58 se vyrobilo cca 800000 ks ve valné většině pro ČSLA. Pokud jde o 805, tak je základní otázka spolehlivost, odolnost, přesnost a modernizační potenciál. Z hlediska současné munice možnost relativně jednoduchého a levného přerážování není od věci, takže výhledově nehrozí financování další generace pušek jako v případě Polska, kde dochází (nebo dojde) v relativně krátké době ke třetímu přezbrojování. Zcela zřejmě má 805 slušný modernizační potenciál.

  260. Ad r)

    Tavor drahý je (cca 1500 USD dle verze), ale drahý ve srovnání s M4, která se dá sekat v pohodě pod 900 USD při výrobních cenách v USA, u zahraničních klonů je to ještě mnohem níže.

    Cenu CZ805 netřeba zmiňovat.

    Proč by Tavory musely být zavedeny jen díky úplatkům? To jako ve všech 15 zemích, které je v nějaké verzi zavedli?

    Mimochodem, co se týče těch předností CZ 805, tak to samé platí u Tavoru. Existují cca 4 základní verze využívající střelivo od puškového až po pistolové (což mimochodem rozhodlo v onom indickém kontraktu pro SF).

    Tím celým jsem nechtěl říci, že CZ 805 jsou šmejdy, které je třeba vyhodit. Po pár letech, se z toho snad udělá slušná puška s přijatelnou spolehlivostí a ergonomií, ale tou teď není. Ani když dosáhne svého plného potenciálu, nebude to nic extra ve světovém kontextu. Zkrátka to bude hezká a snad spolehlivá Octavia (kterou mimochodem mám) mezi BMW. Jediné, čím by mohla konkurovat, je cena, o čemž prozatím silně pochybuju.

    Jen tak pro porovnání:
    Tavor – 3,28 kg (verze s plnou Piccatini Rail)
    Bren – 3,49 kg

    Tavor – délka hlavně 457 mm (18 palců)
    Bren – délka hlavně 360 mm (14 palců)

    http://www.israel-weapon.com/?catid={E880D768-4175-4F9E-8CED-2C596902CD60}

    A takhle by se dalo pokračovat. Zkrátka bych vývozní potenciál neviděl nijak růžově. Jinak s těmi teritoriálními sílami IDF máte pravdu, trochu jsem to zjednodušil. Jejich přezbrojení na Tavory bude trvat dle izraelské tradice dekády, dokud si své flinty nerozstřílí. Československé pušky vz. 24 mimochodem jejich záložky používaly ještě ve válce roku 1967…

  261. tavor je n-tou zbraní bulpup koncepce, je otázkou, co nabízí navíc proti AUG (také modifikace v pistolové ráži) či jiným, neměl jsem ji v ruce takže nevím, jen obecně bulpup koncepce mi nevyhovuje. Kouknu-li na různá provedení tavoru v čase, je současná podoba jistě několikátou uživatelskou úpravou původní verze. Totéž, tedy uživatelská úprava je na pořadu dne u 805, takže netuším, proč spekulujete o letech. V těch připomínkách od jednotek jde o faktické prkotiny řešitelné dodávkou setů součástek. Pokud uvádíte u tavoru délku 457 mm, tak v nabídce je nejdelší verze s 419 mm.

  262. K těm dobám úprav –

    1. Ano i Tavor se ladil roky, jen na rozdíl od nás měli Izraelci tu soudnost, že jej nejdříve zavedli v malém počtu a nechali otestovat v brigádě Golani…

    2. O letech nespekuluju, jen konstatuju. CZ 805 byla k jednotkám AČR zavedena v roce 2010 a pokud se nepletu, tak teď máme rok 2013 a stále ladíme…

    K Tavoru –

    Tavor jsem vybral jen jako příklad zbraně, která je vyráběna sice malým státem, ale v obrovských sériích s potenciálem výroby 500.000+ kusů. Což se asi shodneme CZ 805 prostě nemá a mít nebude. Tudíž se náklady vývoje prostě nikdy plně nerozpustí. Je to stále ta samá písnička – u L-159 se argumentovalo záchranou českého zbrojního průmyslu a vysokým exportním potenciálem, pak T-72CZ, teď CZ 805, BVP-1CZ je na spadnutí…

    p.s. délka hlavně Tavoru 457 mm (tedy 16,5 palce) je výhradně pro civilní trh, IDF disponuje Tavorem s dvěma délkami hlavně pro ráži 5,56 mm: a. 457 mm (18″) pro pušku a b. 381 mm (15″) pro karabinu. Viz stránky IWI:

    http://www.israel-weapon.com/default.asp?catid=%7BFF7A51A4-4AF9-410D-A2B0-860E9D4F6D2F%7D

    p.s Pokud chceme mermomocí zachovat zbrojní výrobu, vyrábějme licenčně. To je realistické s našimi počty i finančními možnostmi. AOB má podporovat AČR, ne naopak…

  263. možná tak po 25 pivech bych vám uvěřil, že neděláte PR pro tavor, ale 25 piv jsem ještě nikdy najednou nevypil, takže je to jen hypotetické očekávání navic události s pomíjivým efektem.

  264. Tak tu máme další kontroverzní nákup zbraní pro resort MO, a to „výběrové řízení“ na dodávku souprav odstřelovačským pušek CZ 750 pro Hradní stráž. Pokud by snad chtěl někdo hádat, kdo vyhraje, nechťsi přečte mé dosavadní komentáře.

    Ke způsobu zadání „výběrového řízení“:

    Naprosto troufalou argumentaci, která byla uveřejněna, si může MO dovolit bez adekvátní reakce snad jen zde, v Čechách. Argumentovat konkurenčním prostředím v situaci, kdy ve „výběrovém řízení“ specifikuji soupravu OPu z konkrétních typů výrobků, a to prakticky naprosto přesně dle produktového katalogu jednoho z potenciálních uchazečů (CZUB), přitom základním nosným výrobkem je zbraň CZ 750, tzn., že konkurentům ji CZUB pro tendr vůbec nemusí poskytnout a tím jim účast snadno znemožnit, může jen opravdu úplný ignorant.
    Doporučuji sehnat a prohlédnout si katalog CZUB, např. „Zbraně pro ozbrojené složky 2013“. Hloupěji to snad opsat ani nemohli. Když např. specifikovali denní zaměřovač Mark4 LR/T, přesně tak, jak je označen ve zmiňovaném katalogu CZUB, poněkud zapomněli, že správně by měli pro potencionální dodavatele nejprve uvádět především značku požadovaného výrobku a až následně model, tedy Leupold Mark4 LR/T. Stejné je to i s nočním zaměřovačem Mepro MNV X6, správně Meprolight Mepro MNV X6, auto také ve výběrovém řízení neobjednáváte specifikací RAPID, ale ŠKODA RAPID …, u řady výrobků by mj. mohlo snadno dojít k omylu (záměně za jiný).

    To, že, se nakonec přihlásili dva uchazeči, není jistě náhoda, není-li totiž tato podmínka splněna, veřejná zakázka se obvykle musí ze zákona zrušit. Tedy spíše koordinace postupu mezi firmami, ovšem ta je zákonem přísně zakázána. Z podmínek zadání je zřejmé, že žádný zodpovědný uchazeč nemohl podat nabídku bez souhlasu CZUB!!! A proto by bylo nanejvýš žádoucí vědět, kdo se to vlastně přihlásil, tedy kdo zde sehrál roli křoví a zda nedošlo k protiprávnímu jednání.

    Nespokojeným doporučuji dotaz na ÚOHS (Úřad pro ochranu hospodářské soutěže), zda je při takto zadané zakázce (podrobně opsán produktový katalog jednoho z uchazečů) ještě zachován princip nediskriminace.

    K potřebě opakovacích Opu s noktovizí u HS:

    Pro znalého situace je evidentní, že HS žádné speciální úkoly, které vyžadují zbraňový komplet opakovací Opu, navíc s nočním zaměřovačem v praxi neprovádí. K plnění reálných úkolů strážní služby, popř. i obrany má dostatek jiné lehké výzbroje (samopaly, útočné pušky atd.). O ochranu prezidenta a dalších V.I.P. se stará primárně policie, a takové zákroky, kdy se přesně střílí na stovky metrů, mohou v ČR v době míru zpravidla provádět pouze specialisté policie. Navíc příslušníci HS nejsou pro takto specifické úkoly ani vycvičeni, mj. vstupní a udržovací výcvik je i velmi nákladný. Pokud mám dobré informace, tak útvar, který provádí ochranu prezidenta a jeho návštěv disponuje dostatečným množstvím Opu SAKO v ráži 308W (7,62×51) i v ráži 338 LM (8,6×70). V případě větších akcí je ochrana dále zajišťována odstřelovači ZJ a ÚRN. Opravdu si myslíte, že je k ochraně českého prezidenta potřeba několik desítek organických Opu u blízkých útvarů! To možná nemá ani blízká ochrana amerického prezidenta. Mj. HS by se stala útvarem se stejným počtem odstřelovačů, jako mají celostátní protiteroristické jednotky!!! Mj. Opu Dragunov s dostatečně kvalitní optikou by při obraně Pražského hradu a dalších sídel prezidenta, zejména pak v reálném boji, za války, byly mnohem efektivnějšími zbraněmi, než opakovací CZ 750 (lehčí, mobilnější, na předpokládané dálky a cíle střelby přijatelně přesné, s možností rychlých opakovaných výstřelů).

    K výběru OPu:

    CZ 750 není odborníky považována za plnohodnotnou a kvalitní OPu. Své by o tom mohli např. vyprávět specialisté slovenské policie, kteří po mnoha peripetiích s CZ 750, včetně vracení výrobci, přecházejí k renomované konkurenci. CZ 750 navíc není jedinou zavedenou opakovací puškou v ráži 7,62×51 v resortu MO. Naopak, v ozbrojených silách jsou v mnohem větších počtech zavedeny a provozovány zbraně, které se osvědčily, a to jak u nás, tak zejména i ve vyspělém zahraničí (Accuracy a SAKO). Veřejnost by se tedy měla dozvědět, na základě jakých kritérií MO vybralo právě ve světě nikterak úspěšnou CZ 750, je lepší než ostatní provozované „západní“ typy? Má snad MO k dispozici prokazatelné výsledky komparačních zkoušek? Není to poprvé, co MO ignorovalo již zavedené a v boji naprosto osvědčení zbraně, např. pistole Glock a naopak pořídilo neověřené a problémové CZ 75 Phantom. Možná by bylo dostatečně vypovídající, kdyby nám MO sdělilo, kolik, že to vlastně doposud provozuje souprav Opu CZ 750.

    MO nepochybně spoléhá, že veřejnost není dostatečně informovaná, problematice do hloubky příliš nerozumí a nepravosti při nákupech výzbroje tudíž neodhalí.

    Klasický stav v ČR, kdy přidělené finanční prostředky a příslušné zakázky primárně neslouží ke kvalitnímu vybavení státních institucí pro plnění reálných úkolů dle odborných priorit, nýbrž především lobistům k obohacení.

    Jistě, vojáci HS si budou rádi hrát s druhořadou Opu CZ 750 ráže 7,62×51, zatímco jiné bojové či exponované jednotky MO i dalších resortů budou zápasit o každou korunu, aby měly alespoň základní techniku pro plnění mnohem důležitějších a nebezpečnějších úkolů.

    Z pohledu zadávání zakázek je to jen pokračování procesu, kdy po vzniku Národního úřadu pro vyzbrojování včele s Bulantem jsou veřejné zakázky za cenu porušování principů transparentnosti a nediskriminace, zneužívání některých výjimek včetně manipulace s reálnými fakty v předkládaných informacích směřovány do České zbrojovky a.s. Mj. tomu měla právě zamezit novela zákona o veřejných zakázkách, kam byla transponována směrnice 2009/81/ES o uplatnění principů transparentnosti a nediskriminace i při zadávání zakázek na úseku obrany a bezpečnosti.

    Ještě pár technických poznámek po letmém prostudování inkriminované zadávací dokumentace:

    Požadovaná životnost hlavně 4500 ran, která vychází z technické dokumentace k CZ 750, je velmi nízká. Např. SAKO TRG-22, nakoupené pro policii tuším něco po roce 2000, garantováno
    10 000 ran, podobné je to i u ostatních renomovaných výrobků. Poměr cena/životnost tudíž nebude u CZ 750 nikterak výhodný. Dobře cvičený odstřelovač potřebuje vystřelit cca 1000-1500 ran ročně, někdy i více. Spočítejte si, jak dlouho CZ 750 vydrží. HS bude jistě tvrdit, že oni tak intenzívně cvičit nebudou, proč tedy ale kupují Opu, když nedosáhnou na kvalitní výcvik? Kdo je pak bude pověřovat choulostivými a vysoceprecizními úkoly? Policejní a vojenští specialisté s „odstřelovači na vedlejšák“ spolupracovat chtít logicky nebudou. Mj., kdo by si ohrozil akci přizváním amatérů.

    Denní zaměřovač s rozsahem zvětšení 8,5-25x je pro předpokládanou činnost HS zcela nevhodný. Má příliš vysoko posazenou dolní hranici zvětšení a tudíž i malé zorné pole. Při střelbě na pohybující se cíle v kratších vzdálenostech (citovaná obrana objektů) máte velké problémy. Zaměřovač má navíc ohniskovou destičku ve druhé rovině, tzn., že úhlové hodnoty TMR osnovy budou platit jen pro jedno konkrétní zvětšení. I pro zkušené střelce zde tudíž existuje nemalé riziko chyb, natož pro „odstřelovače na vedlejšák“. Zadavatel rovněž vůbec neupřesnil typ aplikovaných rektifikačních točítek, buď to má s někým již domluvené, a to by u takového řízení mohla být pleticha v hospodářské soutěži, nebo uživatel zdaleka neví, co vlastně přesně chce a požadavky opsal, nebo mu je někdo dokonce nadiktoval! Sportovní střelci v resortu MO se pravděpodobně opět činili. Opravdu „super volba“ optiky pro občasného odstřelovače, jejichž hlavním úkolem je obrana objektů.

    V zadání není specifikována noktovizní předsádka, což je dnes mnohem obvyklejší, operativnější a efektivnější řešení. Pro noční režim na rail, nebo na jiný držák ukotvím noktovizor, který mi do denního zaměřovače posílá viditelný obraz, pro míření a pozorování využívám denní zaměřovač, zpravidla se stejným nastavením, u hodně rozšířených SIMRADů však musím kompenzovat stavební výšku o konstantní hodnotu. Při aplikaci samostatného nočního zaměřovače musím při přechodu na noční režim nejprve sejmout ten denní a následně správně namontovat ten noční, se kterým pozoruji i mířím. CZUB prostě zastupuje Izraelský Meprolight a ten modernějším řešením nedisponuje!

    Škoda, že specialisté z HS o konfiguraci soupravy OPu nepořádají nějakou besedu či konferenci, asi by se zasvěcení hodně nasmáli, že někdo tak přesně specifikuje jednotlivé položky, aniž by tušil, co to pro něj vlastně znamená!

    Samozřejmě, daňový poplatník se po přečtení tohoto komentáře již asi tolik smát nebude.

  265. Ad Zbrojíř)

    Ale tady přece nemusíte nikoho přesvědčovat, že celé výběrové řízení bylo jen na oko, nosíte dříví do lesa :-).

    Dovedu si živě představit, jak asi probíhalo rozhodování – asi tak „systémové“ jako nasazení chudáků 60 příslušníků Hradní stráže bez jakékoliv koordinace s IZS při povodních… Takových věcí se ještě od současného nájemníka Pražského Hradu dočkáme :-)…

    Upřímně řečeno, to, že si Hradní stráž zbytečně pořídila 18 snajperek za 7 míčů, tedy za fajn cenu 380 000 Kč za jednu safari kulovnici, je mi u prdele. Je to Hradní stáž, ze zákona to není součást AČR a mají vlastní rozpočet, tak ať si tam kupují třeba pozlacené halapartny. Je sice s podivem, že celá 4. brn má pokud dobře počítám odstřelovacích pušek jen 26 (z toho polovinu v úplně jiné ráži), ale holt je Hradní stáž asi potenciální líheň odstřelovačských es pro zbytek AČR…

    Horší bude, až se někdo bude zcela podobným způsobem snažit prosadit tuto „vyzkoušenou“ zbraň do majoritní AČR. To pak bude všem odstřelovačů, kteří dnes mají naprosto bezproblémová finská Saka, pěkně ouzko.

    Na MO by si měli uvědomit, že podpora českého obranného průmyslu je věc pěkná, ale rozhodně není zadarmo…

  266. k Zvědavec:

    plně souhlasím s Vaším závěrem.

    V tomto kontraktu je o peníze v první řadě, a samozřejmě o reference z ozbrojených složek a o další rozšíření zbraně v resortu MO, kdy se pak bude snáze argumentovat o potřebě nákupu naprosto shodných, již „osvědčených“ výrobků. Viz např. dokup cca 9500 problémových a předražených CZ 805 v řádu mnoha set milionů Kč, navíc dle MO s odlišnou šachtou a zásobníky. Podle záměru MO tak bude mít po nákladném přezbrojení cca polovina A ČR u CZ 805 rozměrově zcela odlišné zásobníky, které nebudou bez transformace pušky na příslušný standard u druhé poloviny provozovaných zbraní použitelné!

    Mj. u HS začínal svoji kariéru v ozbrojených silách samopal CZ Scorpion EVO. Původně chtěla jednotka zbraň mnohem kompaktnější, účinnější (i proti osobní balistické ochraně), s možností nosit v pouzdře na opaku, ale po zásahu tehdy velícího generála (mj. častý návštěvník rautů), který dle vyjádření svých podřízených obdržel od domácího zbrojního průmyslu věcný dar, se musela nakoupit EVA. Kdo se pak dozví, že původním záměrům nevyhovují a vychytávaly se u nich vady.

    Armádní zakázky byly vždycky špína, ale v poslední době, co významní členové AOBP cvičí Bulantem, je to již vskutku na kriminál. Nakolik je situace ovlivněna i skutečností, že náměstkem ministra pro akvizice je ing. Libor Karásek, student Uherskobrodského gymnázia a starosta Uherského Hradiště, tak to si netroufám spekulovat. Překvapilo by mě, kdyby to v klientelistické a korupcí prolezlé ČR nemělo na soustavné přidělování zakázek CZUB podstatný vliv.

  267. tím, že bude mít Hradní stráž ve výzbroji safari kulovnice, se dostane i před ochranku Barracka Obamy. tomu kvůli sequestration nedokázali nedávno zajistit odstřelovače pro ochranu před lvy, hyenami a další blíže nespecifikovanou místní divou zvěří, pročež mu zrušili safari. hlavně aby neměly odstřílený technický život po újezdech ještě než na ty státní návštěvy afriky dojde..
    mimochodem, za těch 380k za flintu jsou vyvedené v gravírovaném stříbře s tradičními loveckými motivy a věnováním, ne?

  268. Podle zdrojů blízkých generálnímu štábu armády bude zřejmě třeba, aby šachty typu MC měly i již dodané pušky. „Předpokládáme, že pokud tuto změnu budeme v budoucnu požadovat, zbrojovka to zadarmo neudělá. Faktem je, že jsme si to jako zadavatelé možná mohli uvědomit už v době, kdy jsme technické parametry definovali,“ připustil nejmenovaný důstojník.

    No, možná… :-(

    http://zpravy.e15.cz/byznys/prumysl-a-energetika/armada-chce-jine-zasobniky-nez-si-nadiktovala-1008034

  269. K zásobníkům CZ 805 jsem se již vyjadřoval, např. v komentáři 232.

    To, čeho jsem se obával, se nyní stává realitou. Odpovědní důstojníci MO přistoupili na nonsens, kdy krátce po nákladném přezbrojení bude mít AČR v používání útočnou pušku CZ 805 se dvěma různými šachtami, a to pro dva zcela neslučitelné a rozměrově odlišné zásobníky. Jak vyplývá z informací, tak 7737 útočných pušek CZ 805 (tj. 44%) bude mít původní provedení šachty pro originální zásobníky CZUB, zbývajících 9700 pušek CZ 805 (tj. 56%) bude mít aplikovánu šachtu Magazine Compatible pro „STANAG Magazines“. Použití druhého typu zásobníku vždy vyžaduje výměnu zásobníkové šachty, mj. za použití nářadí, a ty pro transformaci všech pušek, či rezervu pro řešení případně vzniklých logistických problémů, prý MO pořizovat nebude. Vzhledem k předpokladu postupného promíchání jednotlivých variant útočných pušek CZ 805 v rámci útvarů a jednotek resortu MO, lze očekávat zbytečné logistické problémy, které by nepochybně zvýraznilo bojové nasazení českých ozbrojených sil jako celku. V této spojitosti je nutné opětovně připomenout, že hlavním argumentem v podkladech pro usnesení vlády č. 908/2012 k nákupu dalších cca 9500 souprav útočných pušek bez výběrového řízení přímo od CZUB bylo zajištění kompatibility se stávající výzbrojí. Přitom právě nekompatibilita zásobníku je vojskem v bojových situacích nejvíce vnímaným problémem. Stávající zásobníky z produkce CZUB a „STANAG Magazines“ jsou rozměrově naprosto odlišné. Od této skutečnosti se odvíjí i potřeba zajištění odlišných sumek a případně i držáků zásobníků.

    Odlišná šachta a typ zásobníku u CZ 805 není jen problémem logistickým, nýbrž i problémem manipulačních návyků. Stávající šachta a zásobníky CZ 805 byly inspirovány německou HaK G-36, přičemž je zde aplikován „spodní pákový záchyt“, zatímco MC šachta pro zásobníky typu M16/M4 vyžaduje „boční tlačítkový záchyt“. Kdo ví, jak těžké je měnit již zažité manipulační návyky, musí východisko, kdy v českých ozbrojených silách bude po nákladném přezbrojení zaveden jeden typ útočné pušky se dvěma plošně používanými vzájemně nekompatibilními variantami zásobníku a šachtami s odlišnou manipulací, považovat za naprosto skandální. Pro řadového, nepříliš intenzívně cvičeného vojáka může mít změna varianty CZ 805 v bojovém stresu i naprosto fatální následky.

  270. Článek v E15 „Armáda chce jiné zásobníky, než si nadiktovala“ je poněkud zavádějící.

    1. Armáda si žádné konkrétní zásobníky nenadiktovala. V technické specifikaci, která byla nedílnou součástí zadávací dokumentace na výběr dodavatele útočné pušky ráže 5,56×45, kladl zadavatel na zásobovací ústrojí pouze obecné požadavky, tedy žádné požadavky na kompatibilitu s jinými armádami NATO. Kompatibilita se zásobníky pro HaK G-36 je zde dána především skutečností, že se tento německý zásobník kdysi stal v CZUB vzorem pro vývoj zásobníků vlastní konstrukce.

    2. Konkrétní, mj. velmi kritizované řešení zásobníkové šachty a zásobníků je výhradně výsledkem „výběru nejvhodnější nabídky“, tedy CZ 805 jakožto domácího produktu s deklarovaným ukončeným vývojem, u nějž se ale nedostatky odstraňují ještě po několika letech od zavedení. Přechod na odlišnou zásobníkovou šachtu a zásobníky cca v polovině přezbrojování ozbrojených sil budiž toho nepřehlédnutelným důkazem.

    3. Ačkoli byla CZ 805 od počátku CZUB deklarována jako modulární a multirážová, s možností využívat i „STANAG Magazines“, byly příslušné zkoušky MC šachty ukončeny až v letošním roce. V době vyhlášení a vyhodnocení „výběrového řízení“ na přelomu let 2009/2010, kdy se CZ 805 potýkala s celou řadou velmi závažných problémů, byla tato útočná puška primárně řešena pro stávající zásobníky vlastní konstrukce. Možnost využívat „STANAG Magazines“ byla v té době v rovině deklarací, které však neodrážely reálný stav vývoje.

    4. U doposud dodávaných CZ 805 jsou aplikovány zásobníky vlastní konstrukce a ty, jak je známo, se nepovedly. Ze svého německého vzoru převzaly pouze uživatelsky nepříliš vstřícné vnější rozměry, vysoká spolehlivost podávání se jaksi někam vytratila. Argumentace obhajující přechod na MC šachty zkušenostmi s logistickým zásobováním ze zahraniční mise v Afganistanu, kterou mj. v dohledné době ukončíme, je zjevně účelová. Více armád NATO nemá útočné pušky sladěny s mj. nepřijatým STANAGem 4179 a přitom tak rasantní kroky nepřijímají. Jsem přesvědčen, že za oficiálními argumenty MO se skrývá především vynucené zdokonalení jednoho z nejvíce kritizovaných uzlů zbraně. V takovém případě však měly být transformovány veškeré dodané útočné pušky CZ 805, a to v režii CZUB.

    5. Přechod na „STANAG Magazines“ s sebou přináší i nemalá rizika. Dlouholetá snaha výrobců zbraní a příslušenství odstranit vzájemně nekoordinovanými kroky některé vady zásobovacího ústrojí obchodně velmi úspěšných a oblíbených útočných pušek M16/M4, jako např. optimalizací rozměrů a tvaru šachty či zásobníků, míru vzájemné nekompatibility jen umocnila. Problémy vznikají dokonce i při vzájemné kompletaci některých výrobků US provenience, a to zejména při aplikaci plastových zásobníků (nemožnost zasunutí, obtížné zasouvání, nevypadávání, blokování záchytu závěru, ale i zádržky ve funkci). Dalším problémem je nízká odolnost a spolehlivost mnoha produktů na současném trhu, GI kovové zásobníky nevyjímaje. Neočekávám proto, že by CZUB garantovala spolehlivostní a další související parametry zbraňového kompletu CZ 805 s neomezenou škálou „standardizovaných“ zásobníků. Předpokládám, že garance budou značně limitovány, zpravidla jen pro velmi omezený okruh produktů.

    Navržený přechod na rozměrově odlišné „STANAG Magazines“ by měl nejen pozdvihnout oprávněně kritizovaný uživatelský komfort CZ 805, ale patrně zvýšit i její funkční spolehlivost. Ovšem, za jakou cenu. Za cenu bezprecedentního narušení kompatibility provozované výzbroje v českých ozbrojených silách. Dále je otázkou, jak úspěšně se CZUB s riziky této transformace vypořádá, a zda nebudeme opět po čase poslouchat již tradiční výmluvy, tentokrát na kvalitu subdodávek „standardizovaných“ zásobníků. Pokud transformace pušek CZ 805 na STANAG 4179, tak u všech zbraní, jinak se bude jednat o typický český paskvil.

  271. 4 Zbrojir

    můžu se zeptat jak asi bude nastaveno výběrové řízení na pušku pro střelce na mechanizovaných rotách? Děkuji

  272. k ptaksedivak

    Tak to Vás moc nepotěším. Již jsem se zde k inkriminovanému „výběrovému řízení“ vyjadřoval. Přečtěte si prosím komentáře 270, 273 a 275.

    V případě „tendru“ na výběr dodavatele pušky pro přesnou střelbu ráže 7,62×51 jde tradičně o diskriminační, netransparentní a neprofesionálně realizované výběrové řízení ve stylu MO ČR, a to dle následujících pravidel:

    Původní zadání, navíc s podstatnými odbornými vadami, zní na „10 – ti nápravový automobil“. V první fázi tedy odpadnou firmy, které ničím takovým nedisponují, prostě se vůbec nepřihlásí.

    Nabídku přesto některé firmy podají, protože věří (vybraní možná i vědí), že zadání se zjevnými odbornými vadami bude muset zadavatel dříve nebo později nějak pozměnit. Jelikož však zadavatel současně požadoval deklaraci shody nabízeného zboží s nesmyslnými technickými požadavky zadání, jsou z „tendru“ vyloučeni ti, co takové prohlášení nepředložili (prostě nemohli, ti zodpovědní patrně nechtěli v nabídce lhát, což mj. uchazeč výslovně nesmí).

    Zadavatel nakonec musí pod tlakem situace (konkrétní dotazy uchazečů k požadavkům zadání) některé neobhajitelné požadavky změnit na „4 nápravový automobil“, ale se změnami zadání obešle již jen ty firmy, co ve „výběrovém řízení“ zůstaly (jak korektní a regulérní…).

    Ve výběrovém řízení tak nakonec zůstaly firmy, co vědomě nepravdivě prohlašovaly shodu nabídky s požadavky zadavatele, v lepším případě silně mlžily (některé, mj. nesmyslné původní požadavky byly technicky nesplnitelné, popř. na trhu neexistují vhodné sériově vyráběné produkty, a pak že se v Čechách nevyplatí lhát a podvádět…).

    Nemusím zdůrazňovat, že takový postup zadavatele je zcela nezákonný.

    Těžko nyní vyvozovat, zda vítězná puška pro přesnou střelbu ráže 7,62×51 bude takový „trhák“ jako CZ 805. Ale protože byli na MO ochotni připustit i neobvykle vysokou míru funkční nespolehlivosti a aplikovali i další diskriminační požadavky, tak za tím nějaká lumpárna opět bude.

    Asi si budu muset udělat už čas a dát si tu práci (pochybení zadavatele je nutné popsat velmi exaktně) na tu Bulantovu partu podat trestní oznámení. Samozřejmě, že by bylo nejlepší, kdyby tam pořádek udělalo samo vedení resortu MO, popř. Vojenská policie, ale tomu již asi nikdo z nás nevěří. Smlouvy s vítěznými uchazeči uzavřené při porušení zákona jsou prý neplatné…

  273. Zbrojiri, v tom případě si ale ohlídejte, aby se vám v automobilu neobjevila zbraň, na kterou nevlastníte povolení…

  274. Zbrojir :
    k ptaksedivak
    Tak to Vás moc nepotěším. Již jsem se zde k inkriminovanému „výběrovému řízení“ vyjadřoval. Přečtěte si prosím komentáře 270, 273 a 275.
    V případě „tendru“ na výběr dodavatele pušky pro přesnou střelbu ráže 7,62×51 jde tradičně o diskriminační, netransparentní a neprofesionálně realizované výběrové řízení ve stylu MO ČR, a to dle následujících pravidel:
    Původní zadání, navíc s podstatnými odbornými vadami, zní na „10 – ti nápravový automobil“. V první fázi tedy odpadnou firmy, které ničím takovým nedisponují, prostě se vůbec nepřihlásí.
    Nabídku přesto některé firmy podají, protože věří (vybraní možná i vědí), že zadání se zjevnými odbornými vadami bude muset zadavatel dříve nebo později nějak pozměnit. Jelikož však zadavatel současně požadoval deklaraci shody nabízeného zboží s nesmyslnými technickými požadavky zadání, jsou z „tendru“ vyloučeni ti, co takové prohlášení nepředložili (prostě nemohli, ti zodpovědní patrně nechtěli v nabídce lhát, což mj. uchazeč výslovně nesmí).
    Zadavatel nakonec musí pod tlakem situace (konkrétní dotazy uchazečů k požadavkům zadání) některé neobhajitelné požadavky změnit na „4 nápravový automobil“, ale se změnami zadání obešle již jen ty firmy, co ve „výběrovém řízení“ zůstaly (jak korektní a regulérní…).
    Ve výběrovém řízení tak nakonec zůstaly firmy, co vědomě nepravdivě prohlašovaly shodu nabídky s požadavky zadavatele, v lepším případě silně mlžily (některé, mj. nesmyslné původní požadavky byly technicky nesplnitelné, popř. na trhu neexistují vhodné sériově vyráběné produkty, a pak že se v Čechách nevyplatí lhát a podvádět…).
    Nemusím zdůrazňovat, že takový postup zadavatele je zcela nezákonný.
    Těžko nyní vyvozovat, zda vítězná puška pro přesnou střelbu ráže 7,62×51 bude takový „trhák“ jako CZ 805. Ale protože byli na MO ochotni připustit i neobvykle vysokou míru funkční nespolehlivosti a aplikovali i další diskriminační požadavky, tak za tím nějaká lumpárna opět bude.
    Asi si budu muset udělat už čas a dát si tu práci (pochybení zadavatele je nutné popsat velmi exaktně) na tu Bulantovu partu podat trestní oznámení. Samozřejmě, že by bylo nejlepší, kdyby tam pořádek udělalo samo vedení resortu MO, popř. Vojenská policie, ale tomu již asi nikdo z nás nevěří. Smlouvy s vítěznými uchazeči uzavřené při porušení zákona jsou prý neplatné…

    zajímavé, konkrétní tipy, které připadají v úvahu? CZUB s nějakám klonem Brenu? LUVO?

  275. Ano, tato událost se v Čechách již stala, stejně jako údajné zneužívání nezletilé.

    Nyní na to nemám čas, ale ostudu již díky „profesionálním“ výkonům MO máme v zahraničí nemalou. Jsme poměrně malý trh, a tak nad námi prostě mávnou rukou. Česko nebo Rumunsko, z jejich pohledu je to vlastně jedno. V obou zemích totiž zakázky režírují lobby ze zákulisí. Kdo nemaže politická soukolí, může na lukrativní kontrakty zapomenout.

  276. Pan Daňhel byl včera pravomocně zproštěn obžaloby. Což se dalo čekat. Jiný výsledek by znamenal, že jsme Rusku mnohem blíž, než si jsem ochotný připustit i já, a že si v tomto smyslu nedělám nějaké velké iluze. Ale to jsme mimo téma. Zpět k němu, stejně jako ptakasedivaka by mne zajímalo, jestli jsou známy firmy, které mají o zmiňovanou zakázku zájem. Nepletu-li se, tak samotná AČR k tomuto účelu používá pouze SVD. Nevím, co měl SOG ani co má 601. skss (ti mají tuším nějaké HK-417, ale nevím, na jaké „pozici“).

  277. 601. skss má v této kategorii HK-417. Zkoušky ve Slavičíně byly náročné a 417 obstála se ctí.

    No vidíte, při nákupu pro zbytek A ČR se již HaK 417 (G28) ani nevejde do požadavků, takže se HaK neúčastní.

    Podrobně tu místní šaškárnu nesleduji, ale měly by tam min. být CZUB, LUVO/Meopta a MPI Group. Všichni budou patrně nabízet zbraně na bázi AR 10, vždyť asi proto zde zadavatel připustil neobvykle nízkou funkční spolehlivost 200 ran do závady.

    Vzhledem k dosavadnímu nezákonnému postupu zadavatele bude jistě zajímavé, jak se zachovají neúspěšní uchazeči. Stačí správně naformulovaná námitka a MO může dle mého názoru na dodávky pušek 7,62×51 zapomenout.

  278. Hak 417 reklamovali protože měly problémy s dovřením některých nábojů, které dostaly venku od spojenců na misi.

    V HaK komory proměřili a zbraně vrátili, že rozměry jsou OK.

    Problémem je, že ani STANAGy vždy nezaručí kompatibilitu zbraní se všemi provedeními široké škály nábojů teritoriálně vzdálených výrobců. Chce to před nasazením prostě vyzkoušet.

    Prověřím, zda je to konečný stav.

  279. Děkuji za odpovědi. Ještě si dovolím otázku, čím HK-417 či G28 nesplňují požadavky? Tak nějak jsem žil v domnění, že jsou to zcela typické pušky této kategorie. Opět tedy nevyhovují zcela specifickým potřebám naší armády? No to bude zasejc ostuda :-(

  280. k Tomas.Kolar

    Po zavedení HaK 417 u 601. skss byla tato zbraň nejrozšířenějším moderním typem DMR ráže 7,62x51mm v resortu MO. Normálně uvažující člověk by očekával, že obsah technické specifikace pro „tendr“ na dodávku pušek pro přesnou střelbu ráže 7,62×51 bude vykazovat alespoň nějakou míru kontinuity. Ovšem to by zde nesměl existovat Národní úřad pro vyzbrojování MO a silné zbrojařské lobby režírující zakázky ze zákulisí. HaK G 28, ačkoli vyhovuje požadovaným výkonům, nebo je překonává, prostě nemá kovový zásobník s bočním záchytem typu AR 10 Gen II., nevejde se do rozmezí vymezeného pro délku hlavní, obvykle osazované zaměřovače SaB PM II mají větší rozsah zvětšení, než požaduje zadavatel, nesplňují ostření objektivu od 0-∞, kolimátor je umístěn na 12 hodině místo šikmo a vyžaduje 3V napájecí zdroje, místo dvou 1,5V atd.

    Pro český „tendr“ by v HaK tedy museli celý vyladěný zbraňový komplet (viz Heckler a Koch Product, Precizion Rifles G 28) prostě přepracovat. Pokud by začali ihned po zveřejnění zadávací dokumentace, udělali by opět chybu, jelikož český zadavatel některé původní požadavky v průběhu „soutěže“ pod tlakem okolností nakonec změnil.

    Dalším limitem pro prosazení se jakéhokoli kvalitního výrobku je aplikovaný princip hodnocení, kdy budou jednotlivé nabídky porovnány bez srovnávacích zkoušek zbraní, a to na základě tří, do značné míry formálních kritérií (cena 70%, hmotnost kompletu 20% a životnost hlavně 10%).

    Němci si patrně vůbec neuvědomují, jaká je to čest dodávat českým ozbrojeným silám, jedné z nejúdernějších armád NATO, s rozsáhlým bojovým potenciálem a zkušenostmi, především generality. Vždyť nebýt nás, již dávno by světové zlo ovládlo demokratický svět… A nyní opět vážně. Němci se na ty nekompetentní, intrikující, korupcí a partikulárními zájmy prolezlé Čechy za takových podmínek prostě vykašlou.

    Z dlouholetých zkušeností jsem učinil závěr, že nejspecifičtější požadavky kladou zpravidla ti, jejichž význam již nemůže být menší.

    Problematiku „výběrového řízení“ jsem krátce popsal v několika komentářích (270, 273 a 275).

    K 417 u 601. skss. Výše popsaný stav je prý konečný, žádné problémy s funkcí nejsou. Takže to asi byly nesprávné rozměry použitých nábojů.

  281. to asi je trochu mimo. Buďto patrony byly v tolerančním poli nebo nebyly. Pokud byly a současně jejich rozměry byly někde u horní hranice tolerance, pak se v případě komory zhotovené na spodní toleranci nůže projevit jakákoliv nečistota jako fatální a o to fatálnější, že konstrukce ar není zrovna přizpůsobena k polykání prachu, což je jaksi problém Afgánu. Ta flinta by vůbec neměla být zařazena do výzbroje, pokud je to tak, jak předpokládám.

  282. Zkouškou funkce, včetně v prašné komoře HaK 417 prošly s vyhovujícím výsledkem.

    Podle všeho komory vyhovují STANAGu, tzn., že rozměry nejsou menší než stanovuje příslušný výkres.

    Problém byl prý jen s jedním typem náboje jednoho konkrétního výrobce.

    Pod pojmem nesprávné rozměry lze v kontextu všech zde uvedených informací chápat mimo předepsané rozměry, tedy větší než stanovuje příslušný výkres.

    Normy obvykle stanovují maximální rozměry pro náboj a minimální rozměry pro vývrty a nábojové komory. Toleranční pole zpravidla stanovují výrobci. Velký manévrovací prostor vzhledem k nárokům na výkonnou palnou zbraň s vysokými tlaky zde však nemají. Každá větší tuhá nečistota v nábojové komoře může, a to u každé palné zbraně, způsobit nedovření závěru. Problémem může být i tvarově zcela netypická střela.

    K tak jednoznačnému závěru tedy chybí jakékoli racionální argumenty.

  283. Anonymní, děkuji za osvětlení situace! Jen teď nevím, jestli se mám zachovat jako ti Němci (v zájmu vlastního duševního zdraví) nebo … ale co, vztekáním se nic nevyřeším. Nezbývá než doufat, že jednou tam přijde někdo kompetentí a s páteří. Kombinace obého se zjevně na nejvyšších místech MO (ovšem nejen tam) zjevně nedostává.

  284. Když o tom tak přemýšlím, tak je vlastně štěstí, že CZUB vyvinula ten BREN tak pozdě. Představte si, že by sloužil jako útočná puška, ostrostřelecká puška i jako lehký kulomet. No bylo by to vlastně ideální řešení. Kdyby pořádně fungoval a dobře se obsluhoval. Takhle je to spíš noční můra (ta představa). Kulometčíci mohou děkovat Bohu a nákupčím, že mají, či budou mít, slušnou a použitelnou, boji vyzkoušenou, speciálními jednotkami chválenou, atd. atd. zbraň. Protože ostatní v družstvu na tom budou, či už jsou, podstatně hůř…

  285. Pro pořádek Anonymní = Zbrojir, prostě jsem zapomněl před odesláním mailu napsat jméno.

    k Tomas.Kolar

    Kdysi jsem měl o Česku vcelku vysoké mínění, ale po mnohaletých zkušenostech s místním prostředím, zejména pak managementem, plně chápu skeptický pohled germánských národů na schopnost Čechů si efektivně vládnout.

    Někteří říkají, že Češi měli raději zůstat součástí Rakousko-Uherska.

    Přes sebevědomá prohlášení, perspektiva příliš optimistická není. S výdaji a zakázkami je to zde doslova katastrofa. Partikulární zájmy, korupce, intriky, nekompetentnost, nezodpovědnost, lhostejnost, kariérismus a samozřejmě tradiční zbabělost.

    Za svou kariéru jsem v Česku ještě neviděl výdaj cca od 50 milionů Kč a výše, kdy by bylo vše podstatné na vskutku profesionální úrovni.

    Ještě doplněk k 313:

    Problémové náboje nebyly součástí dodávek MO ČR, nebyly předloženy ke kontrole vzhledu a rozměrů, k závadě došlo jen v několika jednotlivých případech.

    Upozorňuji, že informace k problému s nedovřením závěru mám pouze zprostředkované.

  286. Když tady čtu tu diskusi, tak mě napadá jestli celý problém akvizice zbraní není problém systémový, tudíž nevyhnutelný. O nákupu DMR vím vcelku prd, je to pro mne jen odraz nastavení systému. Mimochodem neví někdo kteří zájemci se do tendru přihlásili?

    1. Vzpomínám si na tiskovou konferenci bývalého ministra MO Alexandra Vondry k problematice nastavení systému armádních akvizic, tuším že koncem minulého roku, každopádně hlavní slovo tam měl generální sekretář MO Jan Vylita (link už fakt nemám).

    a. Hlavní bod, který mne zaujal, byl tzv. rodný list zakázky. Za každou zakázku je někdo zodpovědný, tzv. garant. Rodný list slouží k tomu, že každé rozhodnutí, každá změna v zakázce má svého jednotlivého autora, který je dohledatelný, žádné „se rozhodlo“.

    b. Striktní oddělení koncového uživatele, který zbraň poptává a tudíž specifikuje jak má vypadat (byť s odbornou pomocí Národního úřadu pro vyzbrojování), úřadu administrujícího zakázku a výrobce.

    2. Moje otázky tedy zní – a. existuje či neexistuje onen „rodný list zakázky? b. Byl či nebyl osloven někdo od vojsk ohledně specifikace DMR (já tedy nevím o nikom)? Ono totiž přivést vojáky až k vojskovým zkouškám je dle mých zkušeností zpravidla mrhání časem i penězi. Změnit cokoliv v této fázi je krajně obtížné a vyžaduje to předsedu komise, který je paličatý a nemá v sobě vnitřní pnutí „ten projekt tak nějak dovézt do konce, buď tohle anebo nedostaneme nic…“

    3. Podle mne je to (nevím jak u DMR ale u CZ 805 rozhodně) problém dlouhodobého plánování, resp. jeho absence.

    a. Story CZ 805 – Barták sehnal na podzim 1,5 miliardy Kč a bylo třeba je utratit za nákup zbraně do konce roku.

    b. Story izraelské útočné pušky Tavor:

    1993 výrobce začíná s vývojem
    1995 armáda se zapojuje do vývoje
    1997 první předběžné zkoušky funkčnosti a ergonomie vybranými vojáky
    2000 zbraň na extenzivní testování dostává akademie pro poddůstojníky pěchoty
    2002 rota brigády Givati má zbraň nafasovánu pro normální službu na testování
    září 2003 přijímá IDF rozhodnutí o nákupu pušky pro celou izraelskou armádu
    2006 první pěchotní brigády jsou přezbrojeny na pušku Tavor

    S českou cestou porovnejme sami. Proto by AČR měla nakupovat výhradně off the shelf, prostě nemá know how na nějaké vývojové projekty.

    http://www.israel-weapon.com/?catid=%7B9490BE81-EAFC-456A-ADC5-D042220A1625%7D

  287. k Ivo

    Náš problém spočívá především v tom, že v důsledku trvale destruktivní činnosti tzv. demokratických politických stran byl naprosto rozvrácen státní sektor. Je sice poměrně velký, ale opravdu velmi slabý.

    Situace je v moha ohledech výrazně horší než před listopadem 1989. Kdo má možnost srovnání, tak ví, o čem zde hovořím. S ideologií to opravdu nemá nic společného.

    Předlistopadové odborné útvary se v mnohém velmi podobaly těm za západními hranicemi. Nové vládnoucí garnitury však nepotřebovaly nějakou brzdu bezbřehých a nesmyslných výdajů, a tak zahájily nekonečný proces personálních změn a reorganizací.

    Formální naplnění kvót vysokoškoláky je naprosto k ničemu, když není požadována skutečná odbornost a manažérské schopnosti. Dalším problémem je i morální způsobilost, resp. spíše nezpůsobilost. Zkuste dnes na vyšším postu najít skutečně kompetentního, pracovitého a tlakům odolného profesionála.

    Nevěřte na náhody, Česká republika je v rozhodujících oblastech, k nimž nepochybně náleží veškeré větší výdaje ze státního rozpočtu, řízena ze zákulisí mocnými lobbisty. Pokud tedy někdo sežene najednou větší obnos prostředků, zpravidla již má příslušná zájmová skupina připravený plán na jejich rychlé spotřebování.

    V případě Bartáka byla odchylka snad jen v tom, že finance byly původně určeny ke spotřebě pro jiného adresáta, jenže uherskobrodská lobby, ačkoli vlastně neměla žádný vhodný produkt, přes zlobované a pravděpodobně i zkorumpované politické spektrum parlamentních stran plány Bartákových kamarádů radikálně pozměnila a plánovanou částku urvala pro sebe.

    Bohužel i mnoho řadových uživatelů, kteří se podílejí na projektech, se nechá zájmovými skupinami snadno zlobovat, popř. jednají neprofesionálně, např. z vlastní ješitnosti.

    O vojáka a daňového poplatníka nikomu ze zainteresovaných vůbec nejde. Proto MO v super urychleném „tendru“, za naprosto neregulérních podmínek, pořídilo asi nejdražší útočnou pušku s neukončeným vývojem na světě. Porušili u toho kde co, způsobili státu nemalou finanční škodu a vidíte, nic se neděje. Nejpravděpodobnějším důvodem je skutečně důkladné promazání politického soukolí napříč politickým spektrem (chcete-li, zafinancování politických stran a exponovaných jednotlivců, stručně řečeno korupce). Prostě není zde nikdo, kdo by postup exekutivy kritizoval. A jelikož je Policie ČR, a to zejména po Langerově reformě, také zdecimovaná, tak jim to asi i projde.

    Stručný popis vývojových fází a zavádění Tavoru je myslím dostatečně výmluvný, tak by se to mělo dělat. Mj. ve standardní civilizované zemi nic nenormálního, ovšem v místní shnilokracii, díky síle zákulisních zájmových ekonomických struktur a nekompetentnosti a zbabělosti státních institucí, resp. jejich personálu, v praxi nemožné.

  288. V mnoha komentářích k aktuálnímu tématu státních svátků předkládají zde na stránkách OWOP jednotliví diskutující argumenty na téma proč je česká veřejnost tak velmi rezervovaná k významným datům a symbolům českého státu, či k jeho ozbrojeným silám.

    Přístup veřejnosti k institucím obecně je do značné míry determinován tím, jak občané vnímají jejich činnost a celospolečenský přínos.

    Otevřeme-li přehledné stránky MO ČR, získáme informace o organizaci, úkolech, akvizicích, předpisech, či základní personální údaje o vedení resortu. Většina postů na MO je dnes zastávána vysokoškolsky vzdělanými manažery, často i absolventy zahraničních vzdělávacích programů.
    Proč se tedy ozbrojeným silám jako celku dlouhodobě nedaří získat úctu a respekt společnosti?

    Velká část občanů vytýká resortu MO, tedy instituci, která ročně potřebovává desítky miliard Kč, především skutečnost, že státní prostředky nevynakládá účelně a hospodárně, že přes veškeré proklamace je nadále černou dírou, jakousi hračkou pro aktuálně určující politicko-ekonomické lobby, které přes armádní zakázky doslova drancují státní pokladnu. Vždyť odhadované škody způsobené zde od 90. let špatným hospodařením jdou již do naprosto astronomických částek.

    V komentářích zde upozorňuji na krajně problematické zbrojní zakázky resortu MO. V č. 290 jsem např. popsal nákup odstřelovačských pušek pro Hradní stráž, kdy Národní úřad pro vyzbrojování MO v letošním roce vyhlásil dle § 38 zák. č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, zjednodušené podlimitní řízení na dodávku 18 souprav odstřelovačských pušek ve finančním objemu cca 7 milionů Kč takovým způsobem, že doslova opsal produktový katalog CZUB, tedy jednoho z potenciálních dodavatelů.

    Dle zveřejněných informací se do výběrového řízení přihlásily dvě firmy, tj. CZUB a VÝVOJ Martin, a.s., tedy zákonem přesně stanovený minimální počet, kdy se nemusí zakázka zrušit (viz § 71 odst. 7 a § 84 odst. 1 písm. e). Ve „výběrovém řízení“ MO si tedy „konkurují“ CZUB a její oficiální zástupce pro Slovensko! („VÝVOJ Martin, a.s. je oprávnený jednať ako zástupca a vystupovať ako kontaktné miesto spoločnosti Česká zbrojovka na Slovensku.“)

    Existují zde tedy mj. i nemalé pochybnosti, nakolik oba obchodně spříznění uchazeči svůj postup (zejména v oblasti cenotvorby) vůči MO koordinovali.

    Dnes jsem si na serveru Armádní noviny přečetl věcně příslušný článek, který obsahuje dotazy redakce i odpovědi resortu MO viz http://www.armadninoviny.cz/cz-750-sniper-v-otazkach-a-odpovedich.html. Doporučuji vyhledat a přečíst, ta arogance MO, neznalost zákona i odborná nekompetentnost opravdu stojí za to.

    Od generála Pavla Bulanta, ředitele Národního úřadu pro vyzbrojování MO, bych se vzhledem k jeho „památnému“ vystoupení zde k nákupu útočné pušky CZ 805 smysluplného vysvětlení asi nikdy nedočkal, a tak využívám skutečnosti, že administrátorem serveru OWOP je bývalý novinář a současný ředitel kabinetu ministra obrany František Šulc.

    Vážený pane řediteli, dovolte mi jako občanovi a daňovému poplatníkovi položit Vám několik otázek:

    1) Jsou si vedoucí funkcionáři a věcně příslušní zaměstnanci resortu MO vědomi skutečnosti, že se Česká republika přihlásila k volné hospodářské soutěži taktéž v oblasti obrany a bezpečnosti (viz směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/81/ES a tzv. „malá novela“ zák. č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů?

    2) Proč se tato skutečnost doposud nikterak neprojevuje v procesu zadávání zakázek na úseku obrany a bezpečnosti?

    3) Jste také, jako Vaši kolegové z Národního úřadu pro vyzbrojování MO přesvědčen, že podrobným opisem produktového katalogu jednoho z potenciálních dodavatelů bez připuštění obdobných technických řešení nebyl při zadání zakázky dle § 38 na dodávku odstřelovačských pušek pro HS porušen zákon, tedy zejména princip nediskriminace?

    4) Považujete za normální, aby díky nestandardně specifikovaným podmínkám zadání si ve výběrovém řízení „konkurovaly“ pouze obchodně zjevně spřízněné firmy, tj. výrobce a jeho regionální zástupce? Opravdu věříte, že si konkurují?

    5) Podle jakých pravidel, či obecně platných předpisů a interních aktů řízení zvýhodňuje MO při veřejných zakázkách CZUB oproti ostatním tuzemským i zahraničním zájemcům?

    6) Proč ředitel Národního úřadu pro vyzbrojování MO zakazuje útvarům resortu nákup zahraniční výzbroje i v případech, na které se evidentně nevztahuje mj. dosti kontroverzní usnesení vlády č. 908/2012, a to s argumentací, že je třeba podpořit domácí průmysl? Koho na svém postu pan ředitel vlastně zastupuje?

    7) Proč se přístup MO ke srovnatelným tuzemským výrobcům diametrálně liší? Proč jsou např. CZUB bez ohledu na kvalitu a cenu nabízené výzbroje státní zakázky doslova přidělovány (zadávány na přímo, nebo v nekonkurenčním prostředí), zatímco Sellier & Bellot musí armádní zakázky vybojovat přes tendry specializované agentury NATO, což je proces mnohem náročnější a i v případě úspěchu mnohem méně ziskovější?

    8) Proč není podpora tuzemského průmyslu (samozřejmě v rozsahu povoleném legislativou EU) zaměřena perspektivně, tj. na vývoj a výrobu výzbroje vysoké technické kvality za přiměřené ceny? Proč naopak podpora primárně směřuje pouze k rychlému zisku privilegovaných dodavatelů, tedy k hromadnému nákupu mnohdy naprosto neodzkoušené a zjevně nedokonalé techniky, s jejímiž vadami pak vojsko zápasí mnoho let?

    9) Neobáváte se, že naprosto netransparentní, diskriminační a někdy i zcela neprofesionální způsob přípravy a zadávání veřejných zakázek způsobí další ztráty ve státní pokladně a dále poškodí pověst ozbrojených sil české republiky, a to jak v tuzemsku, tak i v zahraničí?

    Za kvalifikovanou odpověď předem děkuji.

  289. Noo, to jsem zvědav co pan „čistý“ Šulc odpoví??? Souhlasím se Zbrojiřem,sekce vyzbrojování je marná díky tomu, že nebyla schopna dnes už historicky, v době soutěže na útočnou pušku, „ohnout“ soutež tak, aby vyhrál SCAR dodávaný prý MPI- chudák tehdejší výhradní zástupce CB servis ohnul hřbet protože nebyl dostatečně blízko mocipánům, na rozdíl od MPI.
    A to se snad u akvizičářů obálky otvíraly nadvakrát:-))-poprve prý totiž MPI mělo, oproti CZ s kterou nikdo nepočítal že se přihlásí, protože jí prý byla huba zacpaná usnesením vlády na dodávku pistolí, cenu vyšší o 150 milionu a tak se se pro druhé „otvírání“ cena u MPI upravovala dolu. Bohužel snad díky nenažranosti málo a tak to prej prohráli…historky starejch zbrojnošů..

  290. Ahaswer : Snad by bylo lepší nepsat sem nic než takovýhle zkazky starý Vomáčkový. Se slovem “ prý “ se tady nikdy neoperovalo a doufám, že nebude.

  291. Dnes jsem se dostal k tomu článku na Armádních novinách o CZ 720 pro HS, který tady nalinkoval Zbrojíř.

    Vskutku podnětné čtení, i když samotný kontrakt mě osobně až tak nezajímá.

    Jen mě zamrazilo při jedné z odpovědí tiskové mluvčí:

    AN: Disponuje resort MO relevantními srovnávacími testy používaných odstřelovačských pušek ráže 7,62 x 51, z nichž by bylo zcela jasně patrné, která zbraň je pro plnění úkolů Hradní stráže nejvhodnější?

    TO: Při zpracování specifikace bral zpracovatel v úvahu konkrétní potřeby HS. Jím specifikované zbraně z pohledu kvality plně vyhovují potřebám HS a všem úkolům jí plněnými. Žádné speciální testy nebyly prováděny, poněvadž to v daném případě nebylo nutné. Pravidla pro nabývání majetku v resortu MO neumožňují provádět fyzické testy materiálu před zahájením akvizičního procesu.

    „Pravidla pro nabývání majetku v resortu MO neumožňují provádět fyzické testy materiálu před zahájením akvizičního procesu“ sic! Tak nevím, jestli to tisková mluvčí řekla správně, tak je to podle mne zralé na změnu zákona. Stejně jako v případě kdysi zakázaného nákupu BEZ prostředníků mi přijde zákaz provádět fyzické testy materiálu/zbraní PŘEDTÍM než je fyzicky nakoupím silně přitažené za vlasy.

    Existuje pro to nějaký rozumný důvod, ví li někdo z těch, kteří se v této problematice orientují víc než já?

  292. To je docela divné. Pak nemá smysl, aby existovala „SOJKA“. Materiál dodávaný do armády má splňovat obranné standardy. Pokud existují, pak mají zaměstnanci úřadu možnost kontrolovat výrobu na místě.
    Pak je tu zákon o finanční kontrole, který říká, že s majetkem státu a veřejnými penězi se má zacházet účelně, hospodárně a efektivně. Pokud by existovalo takové zákonné omezení (nelze rozlišit, jestli jde o vnitřní předpis nebo skutečně obecně závaznou normu, na základě níž lze ukládat povinnosti či zákazy), pak by s ohledem na onu zásadu účelnosti, hospodárnosti a efektivnosti bylo rozumné dělat akvizici nejdřívě na funkční vzorky, ty podrobit zkouškám a určit, co je požadovaný standard. Takto to chodilo za ČSLA i za první republiky, kdy třeba armáda zaplatila část nebo celé náklady prototypu letadla nebo vozidla.
    Jestliže má stát vlastní certifikační a testovací kapacity, nemůže přece nic bránit tomu, aby výrobci dodali vzorky „SOJCE“ a stát na vlastní náklady otestuje jejich spolehlivost. Riziko destrukce jednoho nebo malé série výrobků se potenciálnímu dodaveteli pravděpodobně vyplatí ve vidině získání zakázky.

  293. Bohuslav Pernica: děkuji za příjemné nedělní pobavení…opravdu jsem se při čtení toho výplodu velmi nasmál…pan plk. policie ve výslužbě by to rozhodně vedl lépe než ti „odborníci“ o kterých píše…:)

  294. Také jsem si přečetl článek pana plukovníka ve výslužbě Němce. Budu-li článek hodnotit pouze z pohledu problematiky ručních palných zbraní, kterou zde rovněž zmiňuje, tak je to opravdu naprostá katastrofa. Je to další důkaz, jak jsou lidé, kteří se cítí být univerzálními odborníky, úplně mimo mísu.

    Mimochodem, ten politicky silou protlačený nákup českých „skvělých“ pistolí CZ 75 D Compact stál policii, kromě nekonečných peripetií a problémů, prý o 100 milionů Kč více, než kdyby si nakoupila ty rakouské Glocky. Ty si pro speciální jednotky stejně nakonec musela dodatečně pořídit, protože CZ 75 D Compact mají řadu nedostatků. A to nerozebírám fakt, že policie chtěla CZUB žalovat za dodávku desetitisíců vadných zbraní. Naši „prozíraví“ politici to však zakázali.

    Mj. k článku v Armádních novinách CZ 750 otázky a odpovědi, který zmiňuji výše, jsem v AN přiložil takový delší komentář. Už mě přestaly ty oficiální bláboly Národního úřadu pro vyzbrojování MO nějak bavit.

    Díky za tip, opravdu jsem se pobavil. Ještě že je pan plukovník již ve výslužbě…

  295. Veselé počteníčko, jen co je pravda. Skutečně nestačím žasnout, jak to někdo takový mohl dotáhnout na plukovníkem. Pak nemá být v republice takový bordel. Jeho slova ohledně CZ mi připomněla jeden komentář pod článkem (tuším na Lidovkách) o nákupu pušek pro přesnou střelbu: „…Dragunovka je snem každého odstřelovače…“ :-)) Ve zhruba takové odborné rovině se pan plukovník pohybuje, obávám se.

  296. Žádný obecně platný předpis v ČR zkoušení produktů před zahájením akvizičního procesu samozřejmě nezakazuje.

    V této spojitosti doporučuji zkoušky rozlišovat následovně:

    Zkoušky technické (např. kontrolní), tzn. zkoušky, jejichž primárním cílem je ověřit převážně technické parametry a vlastnosti, realizovány jsou dle příslušných technických norem (metodik), zpravidla akreditovanými laboratořemi.

    Zkoušky uživatelské (vojskové), tzn. zkoušky, jejichž primárním cílem je ověřit převážně uživatelské vlastnosti, ale i některé technické parametry a vlastnosti v reálných podmínkách používání u vojsk.

    Zkoušky informativní (mohou být technické, uživatelské, či kombinované), jejichž primárním cílem je ověřit výkony a vlastnosti a získat objektivní informace o reálných možnostech jednotlivých typů technických prostředků a jejich vhodnosti či nevhodnosti pro konkrétní činnosti, např. i pro kvalifikované stanovení technických požadavků pro výběrová řízení.

    Zkoušky v rámci posouzení a hodnocení nabídek (mohou být technické, uživatelské, či kombinované), tzn. zkoušky prováděné v rámci výběrového řízení.

    Přejímací zkoušky, tzn. zkoušky prováděné v rámci státního ověřování jakosti, zpravidla až po výběru nejvhodnějšího dodavatele a podpisu kupní smlouvy, u dodávky výzbroje provádí věcně příslušný GQAR.

    Nákup majetku, tedy i výzbroje se řídí zák. č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, a příslušnými interními akty řízení. Zákonodárce nastavil pravidla tak, že zakázky musí být obvykle realizovány v nediskriminačním a soutěžním prostředí, kdy zadavatel předmět plnění specifikuje obecně, tj. podle výkonů, vlastností, parametrů, odkazem na normy apod. Použije-li ke specifikaci obchodní název, pak musí vždy připustit obdobné technické řešení.

    Za přesně vymezených podmínek může zadavatel rovněž specifikovat i konkrétní výrobky, např. v případě dodatečných dodávek již zavedených a provozovaných zbraní, např. z důvodu unifikace (§ 23 odst. 5 písm. b). Toto ustanovení MO mj. využilo (či spíše zneužilo) k dodatečnému nákupu zbraní z CZUB, viz usnesení vlády č. 908/2012 (pořízení mnoha tisíců zbraní značky CZ bez výběrového řízení).

    Optimalizace nastavení technických požadavků pro „standardní výběrové řízení“ je velmi náročná, vyžaduje nejen „encyklopedické“ znalosti řešené problematiky, nýbrž i praktickou znalost reálných potřeb uživatele a především reálných možností aktuálně dostupné techniky na trhu. Pokud pomyslnou laťku nastavíte příliš vysoko, výběrové řízení zkolabuje, jelikož požadavky nikdo nesplní, pokud ji nastavíte příliš nízko, může uspět produkt, který je zpravidla sice nejlevnější, avšak technicky velmi podprůměrný a vzhledem k předpokládané délce životního cyklu tudíž i nepříliš perspektivní.

    Informativní zkoušky před složitějšími výběrovými řízeními by tedy měly být naopak obvyklou praxí. Samozřejmě, jejich výsledky musí být při tvorbě technických specifikací korektně využity a nikoli účelově zneužity. V případě zmiňovaných odstřelovačských pušek opravdu nic nebrání tomu, aby si v rámci útvarů resortu MO potencionální uživatel porovnal vytipované, ve výzbroji již zavedené modely zbraní. Mj. každý řádný hospodář by to před rozhodnutím o nákupu v řádu milionů Kč jistě učinil… Ovšem komparace CZ 750 se SAKO TRG-22 či s Accuracy AW by jistě pro CZ 750 dobře nedopadla a tak o praktické srovnání patrně nebyl v některých kruzích žádný zájem.

    Zakázkám Národního úřadu pro vyzbrojování MO vytýkám mj. tyto nedostatky:

    Podrobné, avšak zcela nevyvážené, v některých případech i zjevně diskriminační specifikace jednotlivých součástí zbraňového kompletu, které nekorespondují se zahraniční praxí, s reálnou potřebou vojska a často i s aktuálními možnostmi soudobé techniky (viz „česká specifika“). Takto pojatá specifikace mj. funguje jako účinný filtr na „nepohodlné“ zájemce.

    Aplikaci principu, kdy jsou jednotlivé nabídky porovnány pouze dle deklarativních údajů výrobců bez komparačních zkoušek zbraní, a to na základě několika, do značné míry formálních kritérií (např. cena, hmotnost, životnost), kdy naprosto dominantní váhu má vždy cena. Vybraný zbraňový komplet je tak zkoušen až dodatečně, tzpravidla již po podpisu kupní smlouvy. Vojsko tak nemá možnost reálného srovnání aktuálně dostupných produktů. Vezmeme-li v úvahu, že většina zkoušejících logicky nemá a nemůže ani mít hluboké znalosti o možnostech soudobé techniky, lze takto do výzbroje prosadit i velmi podprůměrné produkty. Jsem přesvědčen, tento postup byl zvolen právě za tímto účelem, jelikož při regulérní komparaci by zbraně CZUB u vojsk prostě neuspěly.

    Specifikaci programu kontrolních a vojskových zkoušek až dodatečně. Tzn., že přesný obsah zkoušek není zájemcům i uchazečům o veřejnou zakázku nikterak znám, což nejen ztěžuje optimalizaci vhodné konfigurace kompletu, ale zejména vytváří prostor pro nerovný přístup k různým dodavatelům, jehož jsme na MO tak častými svědky (pro různé dodavatele mohou být dodatečné zkoušky zkrátka nestejně náročné).

    Těmito procesy „prošla“ CZ 805 jako nejvýhodnější, a tak si udělejte obrázek, jak dobře jsou nastaveny.

    Mj. nespecifikování zkoušek v již době vyhlášení výběrového řízení odporuje obvyklému výkladu zákona, jelikož všechny podmínky musí být známé a pro všechny logicky stejné, rovněž tak diskriminační specifikace je nezákonná, formální způsob výběru sice nezákonný není, ale je přinejmenším nemoudrý.

    Doufám, že moje vysvětlení je v rámci možností srozumitelné.

  297. Pan Bulant mě zklamal. Čekal jsem od něj odpovědi, doufal jsem, že s každým dalším komentářem na ně narazím. Ale ouha.

  298. Snem českého odstřelovače je Dragunovka asi jako snem českého representanta v cyklistice je Eska …

  299. Pokusím se o pár stručných argumentu, abych tuhle zajímavou diskuzi posunul:
    a) Nyní se tedy snad shodneme, že CZUB není „zlá“. Když si MO zadá požadavky odborně mimo realitu, dostane, co žádá. Jednou jsem pohoršen cenou vojenského grab packu ve stylu „camelbaku“ v potisku vz.95, dodávaného pro AČR. Cena byla tuším přes kčginál stál cca polovinu. Chtěl jsem mít své remcání podložené, tak jsem napsal výrobci. Zavolal mi zpět a dozvěděl jsem se, že AČR chce látku takových vlastností, která na světě neexistuje, takže ji museli vyvinout. Cordura nestačila, protože není dostatečně odmoritelna po zásahu ZHN… Proto ta cena. K pousmani, nebo k něčemu jinému? Podobné to bude i s CZ805. Důvodem ceny té pušky není CZUB, ale MO. A jde podle mě spíšeo profesní neznalost, než o špatný úmysl. Co také chcete po armádě, která říká Sa58 samopal;-). Ale nejsmebv tom sami, i Poláci dělají podobná rozhodnutí, a jejich pokus o novou pušku je horší než náš. Podívejte se na Američany a jejich současný standartní potisk,

  300. Pardon, psáno z mobilu a zpraseno. Význam ale chapatelny je, prostě výběr byl MO nepromyšlený dostatecne, ale ne zase natolik, aby se s dodaným produktem nedalo zvládat všechno co je třeba. To se dalo i s puškou Sa58, s „orejlovanou“ dokonce luxusně. Hawg.

  301. k CT

    Tak to zásadně nesouhlasím. Reálná fakta jsou naprosto odlišná. Např. zadávací dokumentace k inkriminovanému výběrovému řízení byla zveřejněna a je tedy dostupná. Přečtete si moje komentáře 121, 127, 213, 234, 268 a další, opírají se o reálná fakta. Myslím, že o výběru útočné pušky zde bylo napsáno vše podstatné. MO můžeme vyčítat především tyto skutečnosti:

    Naprosto diskriminační podmínky zadání „soutěže“, které zabránily vzniku regulérního konkurenčního prostředí. To mělo samozřejmě krajně negativní dopad na počet, kvalitu a ceny nabídek. Oba uchazeči byly domácí firmy se silnou místní politickou podporou, bez ohledu na cenu a kvalitu nabízeného zboží vyhrál ten s mnohem silnější politickou podporou, a to napříč politickým spektrem (existuje zde vážné podezření, že zbrojní zakázky jsou zde zdrojem financí nejen pro určující zájmové skupiny, ale i pro stranické rozpočty).

    Technická specifikace nebyla zdaleka nestranná, jelikož poměrně přesně kopírovala zbraňový komplet FN SCAR, přičemž v konečné fázi byla bezpochyby znásilněna do podoby vyhovující naprosto neodzkoušenému kompletu CZ 805/MEOPTA, destruktivní požadavky, na které se dnes zástupci CZUB při kritice CZ 805 často odvolávají, opravdu neobsahuje (doporučuji dokumentaci si prostudovat).

    Nespecifikování zkoušek již v době vyhlášení výběrového řízení, což mj. odporuje obvyklému výkladu zákona, jelikož všechny podmínky musí být známé a pro všechny logicky stejné. Tento postup MO naopak umožňuje vůči různým dodavatelům uplatňovat jinak přísný metr.

    Způsob výběru, kdy byl výběr dodavatele zbraňového kompletu proveden bez komparačních zkoušek nabízených zbraní, a to pouze na základě obecných, výrobci deklarovaných parametrů s tím, že nabídka vítězného uchazeče byla ověřována ve zkouškách dodatečně, až po podpisu kupní smlouvy. Vojsko tak nemělo možnost reálného srovnání obou přihlášených zbraňových kompletů (to jistě nebyla náhoda, jelikož v regulérní komparaci by prototypy z CZUB a Meopty nepochybně neuspěly).

    Neprofesionální výkon „Bulantovy komise“. Členové výběrové komise si museli být plně vědomi skutečnosti, že produkt CZ 805, (resp. produkty: puška, hlavní zaměřovač atd.), který k přezbrojení AČR doporučují, není zdaleka ve fázi výrobku s ukončeným vývojem, jak bylo mj. v zadávací dokumentaci striktně požadováno, jelikož tento fakt byl již tehdy veřejným tajemstvím. Neučinili žádné kroky, aby tuto pro další vývoj zásadní skutečnost prověřili. Úmyslně, či z ignorantství tak doporučili nabídku uchazeče, který nesplnil základní požadavek zadání… Důsledky nezodpovědného jednání komise vojsko sklízí dodnes.

    Porušení podmínek výběrového řízení. Při vojskových zkouškách zbraňový komplet na bázi CZ 805 nevyhověl, přičemž se zde projevily takové vady a nedostatky, že muselo být všem jasné, že vývoj předloženého kompletu zdaleka není ukončen. Místo, aby MO smlouvu s CZUB vypovědělo a vyzvalo druhého v pořadí, lépe, aby celý „tendr“ zrušilo a vyhlásilo tendr skutečně regulérní, zahájilo potají urychlení dovývoj zbraňového kompletu CZ 805, který mj. probíhá doposud.

    Porušení povinností řádného hospodáře. Po otevření nabídek muselo být alespoň průměrně znalému výzbrojní problematiky jasné, že nabídkové ceny, zejména cena CZ 805 převyšuje o desítky % cenu produktů renomovaných zbrojovek a tudíž že se nejedná o cenu v čase a místě obvyklou. Přesto MO smlouvu s CZUB podepsalo. MO se tak podařil vskutku husarský kousek. Ve „výběrovém řízení“ pořídilo asi nejdražší prototyp útočné pušky na světě. Vždyť také odpovědní úředníci MO svým jednáním způsobili státu škodu mnohem větší, než za kterou je aktuálně souzen MUDr. Rath. CZ 805 patrně skončí jako druhá CASA.

    CZUB lze tedy vyčítat:

    Zneužívání široké politické podpory, v případě nutnosti i vydírání státu zachováním pracovních míst k vynucování si přidělení všech lukrativních veřejných zakázek, a to buď přímým zadáním, a tam kde by to nebylo již únosné (flagrantní porušení zákona), tak formou zmanipulovaných výběrových řízení.

    Nehorázná cenová politika, kdy za zjevně nedokonalé produkty s mnoha vadami a nedostatky si CZUB účtuje českému státu často mnohem více než renomovaná zahraniční konkurence dodávající přes tuzemské obchodníky.

    Neomalenost, kdy CZUB do „výběrových řízení“ suverénně a se všemi deklaracemi předkládá produkty, jejichž vývoj zdaleka není ukončen, a ty pak zpravidla vykazují mnoho vad a nedostatků, s nimiž musí vojsko zápasit celou řadu let.

    CZUB je sice soukromá firma, jejímž cílem je tvořit primárně zisk, a jejím nepřijatelným manýrám by tedy měl především čelit státní aparát, ale i tak lze chování této místní zbrojovky odsoudit jako naprosto amorální. Takto se na západě domácí zbrojní průmysl ke svým ozbrojeným složkám prostě nechová.

    Doporučuji se s problematikou podrobněji seznámit a nečinit unáhlené závěry.

  302. Ad 333: Nevíte náhodou, kdo platil vývoj té látky a kdo a kde látku nakonec vyvinul?

  303. To Zbrojir: Jistě o tom víte více než já, neuvažoval jste o žalobě? Resp. psal jste že ano, má to konkrétní podobu? Neomlouvam jednání komise dnes již gen. Bulanta, který nevím proč přestal odpovídat na tomto fóru. Má šanci vše vyjasnit a nedělá to, u mě osobně tím v podstatě také odpověděl. Ovšem nemyslím si, že by CZUB jednala nemoralne, a to jejich zbraně kdovíjak nemiluji.

    To B.Pernica: nevím, bylo to cca v roce 2005. Ale výrobce lze snadno dohledat, do toho! Jedná se o batůžek k camelbaku, fasuje se do misí.

  304. k CT

    Ano, uvažuji, ale vzhledem k všeobecně známému stavu státní administrativy, resp. prorůstání ekonomických lobby, musí člověk zvážit, zda by podáním v nevhodné době pouze předčasně neodkryl protivníkovi karty.

    Mj. velmi důležité bude, za jakých podmínek, a to zejména finančních, proběhnou, resp. budou nasmlouvány dodatečné dodávky CZ 805. Tam bude muset MO podmínky vyjednat a ani usnesení vlády odpovědné úředníky MO nemůže vymanit z osobní odpovědnosti. Pokud si Bulant myslí, že stávající cena CZ 805 je cena v místě a čase obvyklá, tak ho patrně bude muset někdo vyvézt z omylu.

    Musím trvat na konstatování, že CZUB jedná amorálně. Dodávka CZ 805 není zdaleka jediným problémovým zbrojním kontraktem CZUB. Nechci se opakovat, ale CZUB svým arogantním chováním, ingerencemi do podmínek zadání, do výsledků zkoušek a hašením problémů dodávek zbraní přes politiky nas… opravdu již téměř všechny. Mj. nebýt zásahu politiků, tak mnohé dodávky zbraní CZUB českému státu skončily vypovězením kupní smlouvy, nebo žalobami státu na CZUB.

    Odhlédneme-li od faktu, že se ČR přihlásila k volné hospodářské soutěži i v oblasti obrany a bezpečnosti, takže přidělování zakázek či diskriminace ostatních uchazečů, jsou zde již nezákonné. Tak pokud už někomu dáte zakázku, kterou by v regulérním tendru nikdy nezískal, tak je opravdu nehorázné, že vám taková firma nabídne zboží o desítky procent dráže, než světová špička, tedy dráže než za standardní ceníkové ceny, za které shodné zboží nabízí na jiných trzích… A tak bych mohl pokračovat.

  305. Ad CT #337)

    Vsadím boty, že ten výrobce byla firma SPM Novota Liberec. Jejich skutečně šílený textilní materiál UHAS mě bude strašit ještě v hrobě…

  306. Jejich?? Je určitě vyvinut pro AČR. Jako civilní komerční firma si třeba lámou hlavu s tím, proč chce AČR nesmysl, ale když na něm trvá a chce ho platit, tak ho dodají… To není chyba SPM.

  307. Doporučuji každému sledovat dění kolem nákupu radiostanic. Kdo vyhraje? Harris nebo česká lobby?

  308. Ad #344 HEDP)

    No, tak to zaplaťpánbůh. Sice nevím přesně o který tendr jde, ale předpokládám, že je to nějaké rádiové spojení na taktickém stupni.

    Dnes jsou v podstatě na světě dvě firmy, které dokáží udělat vysílačku s kryptovaným spojením kompatibilní s USA/NATO, a to jsou: 1. Thales, 2. Harris.

    Lze se bavit o relativních výhodách jejich jednotlivých typů (přičemž platí pravidlo pravé ruky – Thales dělá lepší „malé“, Harris zase „velké“), ale je to jako jestli je lepší BMW nebo Mercedes.

    S firmou DICOM se AČR spálila mnohokrát, tak snad už budeme chytřejší. Mimochodem je to dnes fakticky pobočka Rohde und Schwarz, tedy firmy jež dělá naprosto skvělé telekomunikační vybavení, ale pro „strategický stupeň“…

    Problém byl v minulosti i o přístupu. Byla snaha mít extra spojovací vybavení „na doma“ a „do misí“. Problém by byl v tom, že až by bylo potřeba aktivovat tu armádu „na doma“ podle článku WS č. 5 a vyrazili bychom bránit Pobaltí tou svou jednou brigádou, tak s čím by tam asi vyjela? Odpověď samozřejmě zní – s tím co by měla už v garáží/ve skladu. Nebylo by boha, aby byla najednou dovybavena „vysílačkami do misí“ v dostatečném počtu i čase. Takže by to skončilo spojením na nejmenším společném jmenovateli se spojenci – „single channel, plain text“ jako se dnes AČR spojuje s ANA v Afghánistánu. A na takovém spojení jsme ochotni říci tak asi jaké bude zítra počasí a bratři z USA to vidí podobně…

  309. Ivo, přístup „na mise a na doma“ byl „východ z nouze“.
    Převybavit AČR na jeden systém plně kompatibilní se zbytkem spojenců bylo cenově a politicky neúnosné, vozit vybavení „na doma“ ven zas k ničemu. Výsledné řešení „na ven a na doma“ bylo zcela pochopitelně také špatné, odnášeli to vojáci (kvalita výcviku, snížené schopnosti), ale bylo to zřejmě nejmenší zlo.

    Je též třeba dodat, že vojáci byli pod enormním tlakem regionálních politiků, kterým na zakázkách pro Hradiště či Brod závisí. Nemýlím-li se, před jistou dobou musel NGŠ v Poslanecké sněmovně dokonce obhajovat rozhodnutí AČR před zlobbovanými „zvolenými zástupci lidu“.
    Ne každý plukovník či generál si riskne předčasný odchod do důchodu a „rozchod ve zlém“ jen proto, že z operačních důvodů překazí obchod, jež je v zájmu politických náměstků.

  310. To ) Ivo Na auta se přes noc nastříkalo vedle nádrže F-54 . V oblasti komunikace se s přechodem potýkáme více než 20 let … Nevybavenost odpovídajícím spojovacím prostředkem se zpočátku maskovala.. rozkazy k prováděcí jednotce chodily z vrchu a hlášení se podávala přes český prvek … Nebo tím že se do sestavy zakomponoval ,,lidský převodník s materiálem ,, . Jenže situace kdy se týmy a družstva baví běžně s týmem neb družstvem v ,,zákopu,, vedle … prokázala to že na ,,převodníky,, už to není vhodné. Takže jsme už víc než 15 let před rozhodnutím …… jak dál :) Sáhnu do paměti a vyjeví se mi humorné setkání na poušti já (AČR)v ruce turistický GPS Garmin Scout a ostatní (US) GPS Rockwell Collins :) Proč mám takový dojem že se nic nezměnilo :)

  311. Jen dodám že firma Rohde-Schwarz má v telekomunikační sektoru dominantní zastoupení v oblasti Rádiový monitoring . V ČR má výrobní závod ROHDE & SCHWARZ – závod Vimperk, s.r.o. S Dicom /MESIT zatím nemá nic společného :)

  312. Ad HEDP)
    Tak to se omlouvám za tu neúmyslnou dezinformaci. Měl jsem kamaráda co v Praze pro Rohde & Schwarz pracoval a jednu armádní zakázku dělali v součinnosti/spolupráci s DICOMem, tak jsem si to asi chybně spojil.

  313. ad(Ivo Je tu vojenský materiál kategorie Home a prochází skoro všemi Mu je dobrý na Bahna , IDET , Ostravu , přehlídky , dobře se skladuje mám náhradní díly … etc jen takový detail do války se nehodí :)

  314. Asi mnozí z vás četli rozhovor s p. Bulantem na České Pozici. Velice mě „pobavila“ následující otázka, respektive především odpověď:

    ČESKÁ POZICE: Na jakou zakázku, kterou vypisoval úřad ve vaší éře, jste hrdý?
    BULANT: Jsme před podpisem smlouvy o dozbrojení Armády ČR ručními zbraněmi České zbrojovky. Materiál ještě projde kolegiem ministra obrany a pak bude podepsaná smlouva.

    • ano, též mě pobavilo: „ČESKÁ POZICE: Jaká je cena kontraktu?
      BULANT: Ještě probíhají jednání. Myslím si, že to bude cena v místě a čase obvyklá.“ – jinými slovy: „V Česku je přece poslední dobou obvyklé, že je to předražené“ :-)

  315. Jedná se samozřejmě o úhel pohledu. Zatímco mnohé z nás průběh přezbrojení resortu MO ručními palnými zbraněmi definitivně utvrdil v přesvědčení, že rozhodování státních institucí v ČR se neřídí zákony, odbornými principy a ekonomickými pravidly řádného hospodáře, nýbrž potřebami aktuálně určující ekonomické lobby, Bulant je na své „dílo“ hrdý.

    Pod taktovkou uherskobrodské lobby se mu patrně podaří přezbrojit resort MO ručními palnými zbraněmi z produkce CZUB v objemu cca 2 miliard Kč, a to bez jediného regulérního výběrového řízení, tedy s naprostým vyloučením principů transparentnosti, nediskriminace a soutěživosti.

    Rekapitulace:

    • Usnesení vlády č. 1443/2009 – pistole 9×19 s příslušenstvím (5570 CZ 75 SP-01 Phantom) a osobní obranné zbraně (572 Scorpion EVO 3A1).
    • Zmanipulované výběrové řízení na přelomu 2009/2010 – 7937 útočných pušek CZ 805.
    • Usnesení vlády č. 908/2012 – dokončení přezbrojení MO (9654 útočných pušek CZ 805, 7173 pistolí CZ 75 SP-01 Phantom a 470 samopalů Scorpion EVO 3A1).

    Vezmeme-li v úvahu, že se v průběhu procesu musel vypořádat s takovými problémy, jako bylo přijetí tzv. „malé novely“ zák. č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, kdy se Česká republika přihlásila k volné hospodářské soutěži taktéž v oblasti obrany a bezpečnosti, zbraně z produkce CZUB vykazovaly řadu vad, hluboko zaostávaly za renomovanou konkurencí a uživatelům se vůbec nelíbily, navíc pořizovací ceny mnohých produktů tuzemské provenience svojí neomaleností vyrážely dech i místních, nikterak mravných poměrů znalým odborníkům, pak se nepochybně jedná o jistý druh výkonu, který politicko-ekonomická lobby dlouhodobě parazitující na státních zakázkách jistě oceňuje. Vždyť byl Bulant mj. povýšen na generála.

    Pokud problematiku cenotvorby zjednodušíme pouze na útočnou pušku, neboť přezbrojení ručními palnými zbraněmi se týká útočných pušek, samopalů a pistolí, pak „cena v místě a čase obvyklá“ dle Bulanta znamená, že za částku vydanou MO za jeden CZ 805 Bren A1/A2 bychom při stejných parametrech kontraktu pořídily cca 2-2,5x M4 od renomovaného US výrobce, nebo cca 1,3-1,8x moderní útočné pušky od renomovaného evropského výrobce.

    Odhlédneme-li od skutečnosti, že produkty CZ 75 SP-01 Phantom, CZ Scorpion EVO 3A1 a CZ 805 Bren A1/A2, v podobě, jaké byly armádě v první etapě přezbrojení dodávány, nelze označit jinak, než výzbroj druhořadé kategorie, pak přezbrojení MO ručními palnými zbraněmi bude stát daňového poplatníka min. o 500 milionů více, než při dodávkách v rámci regulérních výběrových řízení. Bulant může být spokojený. Uherskobrodská lobby se opět nasytila, což se dozajisté příznivě projeví na soukromých i stranických účtech.

    Z praxe vyplývá, že kdyby bylo cca 20% z vyčleněných finančních prostředků odevzdáno aktuálně určující politicko-ekonomické lobby jako výpalné za to, že nebude do procesu plánování a vlastních výběrových řízení jakkoli zasahovat, stále by se to oproti stávajícímu stavu vyplatilo!

    Kdo sledoval, tuším toto pondělí pořad „Reportéři ČT“ o problémech Prahy s kontraktem na nové tramvaje od ŠKODy Transportation, tak nemůže přehlédnout, jak jsou všechny zdejší lukrativní veřejné zakázky ve svých základních rysech shodné:

    Národnímu výrobci se nějakou formou (dříve zcela otevřeným politickým rozhodnutím, nyní pod tlakem platné legislativy zpravidla více skrytě – obyčejně zmanipulovaným výběrovým řízením) zadá finančně lukrativní veřejná zakázka.

    Cenové podmínky jsou pro veřejného zadavatele velmi nevýhodné, jelikož cena zahrnuje i platbu za výzkum a vývoj produktu.

    Hromadně se pořídí drahé prototypy, a ty se pak dlouho a složitě odlaďují.

    Veškeré parametry kontraktu jsou tak optimalizovány dle potřeby dodavatele, tedy soukromé společnosti. Motivem takového jednání je s velkou pravděpodobností obrovská korupce. Mj., který výrobce by nechtěl získat lukrativní zakázku, kde mu stát, či veřejná správa nejen zaplatí veškeré náklady spojené s výzkumem a vývojem, ale odebere značné množství nedotažených produktů a bude trpělivě snášet opakované problémy s jejich dovývojem za pochodu, tedy ještě zdarma produkty na své náklady, zpravidla již v běžném provozu, testuje!

    U mne Bulant, který se aktivně podílel na drancování státní pokladny, obdiv ani úctu v řádném případě nezískal. Doufám, že i na něj jednou dojde.

    Ještě jedna poznámka pro zástupce MO, zejména pro členy zmiňovaného kolegia ministra obrany. Při stávajících parametrech kontraktu je pořizovací cena moderní a bezvadně fungující útočné pušky převyšující 50 tis. Kč s DPH již hodně vysoká, při překročení 60 tis. Kč s DPH naprosto nehorázná a při překročení 70 tis. Kč s DPH se již jedná o evidentní zločin spáchaný na státní pokladně! Při vašem vzdělání a postavení si ceny pro komparaci jistě snadno seženete, takže pokud odsouhlasíte dosavadní cenovou politiku CZUB, tak pak nenaříkejte jako Vlasta Parkanová.

    • Pokud ještě dojde k nákupu pušek pro přesnou střelbu podle současného výběrového řízení, bude moci být pan Bulant skutečně spokojen :-/

      Mimochodem, to skutečně nemáme rozumnější název než „puška pro přesnou střelbu“? V člověku to vyvolává dojem, že ostatními puškami se jaksi z principu střílí nepřesně :-)

  316. Pokud nakonec na MO vyberou tu nabídku, která po posouzení a hodnocení dle několika formálních kritérií aktuálně vede (Luvo Arms/Meopta), pak zde, vzhledem k dosavadním referencím zbraně, patrně budeme mít „pušky pro občasnou střelbu ráže 7,62×51 NATO“.

  317. MO se nám v souvislosti druhou etapou přezbrojení resortu ručními palnými zbraněmi tento pátek pochlubilo parametry nově připravené kupní smlouvy.

    Při plánovaném objemu 9654 kusů útočných pušek resort za jeden CZ 805 Bren (MC) zaplatí téměř 78 tisíc Kč. Tzn., že CZ 805 nepochybně aspiruje na nejdražší útočnou pušku na světě. CZUB si svého produktu opravdu cení, když při tak lukrativním objemu požaduje za útočnou pušku bez referencí (pozitivních) z bojového nasazení a nadále ve vývoji částku, kterou by se u obdobného kontaktu neodvážily požadovat ani renomované švýcarské či německé zbrojovky, a to u naprosto osvědčených produktů.

    Při plánovaném objemu 7173 kusů pistolí resort za jeden CZ 75 SP-01 Phantom zaplatí přes 13 tisíc Kč. Tzn., že dle zveřejněných informací MO pořizuje český, na trhu mj. zcela neúspěšný model pistole, bez referencí z bojového nasazení a v mnohatisícovém objemu dráže, než např. česká policie pár stovek osvědčených a celosvětově úspěšných Glocků nakonfigurovaných podle požadavků speciálních jednotek.

    V zahraničí, ale i u nás doma se tedy nakupuje podstatně levněji. MO má asi sklady ve velehorách, že je zde kalkulováno s tak velkou vysokohorskou přirážku.

    Při celkovém objemu cca 2,5 miliardy Kč je přezbrojení resortu MO předražené cca o 0,5 miliardy Kč. O kvalitě pořízené výzbroje raději ani nemluvě.

    Tak pánové, ještě ten podpis na tak „výhodné“ kupní smlouvě a vzhůru za Vlastou Parkanovou. Vždyť se dle Bulanta jedná o ceny v místě a čase obvyklé…

  318. To Zbrojiř : asi je to výsledek nějakého historického vývoje. Ad. následování Parkanové: snad nebudou tak blbí jak Staněk, aby si neověřili cenu obvyklou.. Takže pokud něco nepos..ou procesně, něco nepřeskočí či nevynechají kupŕíkladu kolegium, je to v českém prostředí povedený obchod..nevím o kolik se liší cena v první vysoutěžené a druhé etapě? To že to někdo,něco a teď za cosi nabízí.. To jsou jen kecy… Mohli se pŕihlásit do soutěže, nebo? Co ten Staněk pos…? A stran pistolí? Dodneška Barták nemá rád Opatu za nestandartní nákup 1000 Glocků do armády, no hádejme proč..?

  319. k Jahja

    „Výběrové řízení“, které bylo vyhlášeno koncem roku 2009, mj. s podivně krátkými lhůtami přes svátky, žádné výběrové řízení vlastně nebylo. Soubor diskriminačních podmínek „šitých na míru“ účast renomovaným zbrojovkám, krom dvou vyvolených tuzemských firem, v praxi znemožnil (lze to rozborem jednotlivých podmínek zadání poměrně dobře prokázat). Navíc, potenciální zájemce „odpuzující“ požadavky byly CZUB dodatečně a podstatně pozměněny, např. naprosto šibeniční termín dodání a s tím související peripetie s GQAR.

    Pokud by bylo výběrové řízení vyhlášeno v souladu se zákonem o veřejných zakázkách, což úmyslně nebylo (tehdy byl takový postup ještě možný, nyní to zákon zakazuje), byly by jeho podmínky a průběh naprostém v rozporu již s tehdy platnou legislativou.

    Porovnání nabídek bylo učiněno pouze na základě několika formálních kritérií, bez komparace zbraní. Vybrána byla nabídka dokonce dražší, u které mj. dále existovaly vážné pochybnosti (další události tyto obavy potvrdily), že nesplňuje základní podmínku zadání, a to ukončení vývoje nabízených produktů.

    Již tehdy cenové požadavky CZUB za nedovyvinutou pušku, samozřejmě zcela bez referencí, většině odborníků doslova vyrazily dech.

    Ceny z I. a II. etapy přezbrojení se příliš neliší.

    Cenu v místě a čase obvyklou zdaleka nemůžeme stanovit tak, že pouze ověříme, zda od minulého, mj. rovněž velmi předraženého nákupu nedošlo k neodůvodněnému nárůstu ceny.

    Při takto velkých objemech kontraktu, kde se obvykle uplatňují nemalé množstevní slevy, je např. cena přes 3000 USD bez daně za útočnou pušku pro plošné přezbrojení věc ve světě vskutku nevídaná. Mj. tuzemské ozbrojené bezpečnostní složky pořizují renomované zahraniční výrobky o poznání levněji, a to v objemu o dva řády menším. Proto zde existují vážné pochybnosti, že MO nakupuje za ceny v místě a čase obvyklé.

    Samozřejmě, že se tato problematika nakonec přesune z ryze odborné roviny do roviny právní, a proto by bylo žádoucí, aby celou záležitost přezbrojení MO ručními palnými zbraněmi prověřila nezávislá instituce, nejlépe orgány činné v trestním řízení a odpovědní funkcionáři MO dostali prostor k obhajobě svých rozhodnutí.

    V posledních letech je zde veřejnost přesvědčována, že se musí uskrovnit, že musí více šetřit a naspořit si z nikterak vysokých příjmů na horší časy a život v důchodu. Vedení MO zase neustále opakuje, že je resort podfinancovaný. V předvolebním boji politici slibovali, že se v ČR konečně přestane krást. V takové situaci je logické, aby kompetentní orgány v případě pochybností prověřily, zda nákup ručních palných zbraní za sjednaných podmínek odpovídá všem platným předpisům, zejména pak povinnosti řádně hospodařit se svěřeným majetkem.

    • No nevím, jestli si vybrali pušky ráže 7.62×51 mm jako standardní zbraň (myšleno ne pro ostrostřelce), tak mi to jako důvod k závisti nepřijde.

  320. Pingback: Volební Kampan Na Prezidenta | Laatuasunnot

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.