Myslím, že za všechny, kteří měli možnost se podílet na výcviku a operacích s ANA (ANP jsme nijak necvičili, nemůžu tedy tak úplně soudit), můžu říci následující:

1) Výcvik – zde žádná „rizika“ nevidím. Výcvik probíhá na poměrně elementární úrovni (mluvím o 4. kandaku v Logaru), nejde o nic hi-tech, tedy zneužitelného. Češi se podíleli pouze jako doplněk činnosti francouzského OMLT týmu, a to v rozsahu jednoho dne v týdnu (střelecká příprava, zdravotnická příprava, řidičská příprava). Doplňovali jsme je v oblastech, které nebyli schopni sami zabezpečit (na příkladu řidičské – vozidla HMMWV nejsou ve francouzské armádě zavedena, v české ano). Obecně lze říci, že by byl nutný mnohem systematičtější výcvik a začít s výcvikem menších jednotek. Toho ale Francouzi nebyli schopní, především díky nevhodné struktuře OMLT týmu – nebyla ambice ani schopnost cvičit menší celky než rota.

2) Operace s ANA – překvapivě dobré zkušenosti. Veškeré operace, které jsme s vojáky ANA dělali, proběhly bez problémů a splnily svůj účel. Najdou se věci, ve kterých jsou velmi dobří a nopak, které jim vůbec nic neříkají – to je dáno ale jejich výcvikem.

3) Dá se takovým incidentům zabránit – těžko. To ale neznamená, že bychom neměli ve spolupráci pokračovat. Za prvé je obrovský rozdíl mezi spolehlivostí ANA a ANP, mnohem větší, než se může z Evropy zdát. Za druhé je to incident vytržený z kontextu. Za dobu, co jsme byli v Logaru, se stal pouze jeden incident, který zahrnoval zranění nebo smrt příslušníka US Army od ANA/ANP. Za tu samou dobu jich tam zemřelo minimálně 15 jinými způsoby. Stát se to může, stávat se to bude, ale masivní a kvalitní výcvik ANA a ANP je jedinou exit strategy, kterou NATO vůbec má.

4) Řešením (tohohle segmentu problému – bezpečnosti) jsou jednoznačně OMLT teamy a něco na způsob „combined platoons“, tak jak byly činné u US Marines ve Vietnamu.