Tento text je prvním příspěvkem vojáka z povolání AČR, který si přál zůstat v anonymitě. Jeho vhled do teorie a praxe je natolik velký, že OWOP respektuje jeho přání. Důvodem je i to, že jeho texty (tento a, doufám, budoucí) budou přínosem do debat, které se na tomto webu vedou. OWOP samozřejmě zná pravou totožnost autora.
Napoleon přecházející Alpy; olej na plátně, 1801, Jacques-Louis David (1748-1825); Kunsthistorisches Museum
Třístupňové velení/řízení se často ztotožňuje s dělením hierarchicky uspořádané organizace na tři stupně řízení: strategický, operační a taktický. Toto dělení je používáno pro vojenské organizace. Je třeba jej považovat za relativní, a to zejména ve vztahu k velikosti organizace. Co je například v rámci českých ozbrojených sil považováno za strategické rozhodnutí, může být z pohledu amerických ozbrojených sil považováno za rozhodnutí náležející nižšímu stupni.
Počet stupňů řízení/velení
Dělení na strategický, operační a taktický stupeň řízení v české armádě přetrvává z doby, kdy byla schopna vést rozsáhlou lineární bojovou operaci. Konkrétně přetrvává z doby studené války, kdy měla Československá lidová armáda připravené operační plány na vedení takové operace i za hranicemi tehdejší Československé socialistické republiky.
Při určování počtu stupňů velení/řízení jde o optimalizaci organizační struktury ve vztahu k předpokládanému rušení kanálů potřebných pro plánování a koordinaci operace od centra až na nejnižší výkonnou úroveň. Při lineární bojové operaci spočívající v rozvinování vojska v určitém prostoru tak velitelství, které je bezprostředně nad rozvinovanými útvary, plní roli koordinátora jejich činnosti. Případně disponuje prostředky pro posílení činnosti těchto útvarů. Podobnou roli hraje vyšší velitelství.
Ve zkratce jsou tedy organizační struktura ozbrojených sil a jejich hierarchické dělení určeny charakterem předpokládané nejrozsáhlejší lineární bojové operace a stupněm rozvoje informačních technologií, které jsou z pohledu centra (HQ) schopny alespoň částečně nahradit funkci nižších velitelství zejména ve vztahu jejich odolnosti proti rušení činností protivníka.
To, že tento způsob dělení organizační struktury přetrvává i 20 let po konci studené války ukazuje na fakt, že Česká republika stále deklaruje schopnost vést lineární bojovou operaci. Nicméně již v roce 2001 stanovením násobku válečných počtů na 1,8 mírových počtů Česká republika přiznala, že není schopná takovou operaci vést! Navíc po našem vstupu do NATO a EU není ani proti komu vést obranou operaci na českém území. To, že však dinosauří obsese třístupňového systému velení/řízení stále přetrvává mezi vojenskými plánovači, je jednak způsobena tím, že absolventi západních velitelských a válečných škol tvoří dnes v armádě menšinu, jednak je tento způsob uvažování diktován ze strany sekce personální Ministerstva obrany.
Když je školství překážkou
Většinu absolventů kurzu generálního štábu, kteří mají možnost ovlivňovat způsob výstavby organizačních struktur, obranné plánování a tvorbu strategických dokumentů (šířeji řečeno vyšších důstojníků připisujících si k hodnosti zkratku „gšt.“, nebo bývalých vojáků, kteří se také honosili zkratkou „gšt.“ a dnes pracují jako občanští zaměstnanci) tvoří absolventi českého vojenského školství tzv. hanácké vorošilovky. Dříve to byla Fakulta velitelsko-štábní Vojenské akademie v Brně, později Ústav operačně taktických studií Univerzity obrany, ještě později Ústav strategických a operačních studií Univerzity obrany a nyní nově vytvářená katedra na Fakultě ekonomiky a managementu Univerzity obrany.
Samotná hanácká vorošilovka poskytovala a poskytuje sice z mezinárodního kvalitativního srovnání vojenské vzdělání asi páté až šesté třídy, protože se však v systému nečiní rozdíl mezi prestižními západními školami a tím, co je produkováno v Brně, je toto studium velmi oblíbené u tzv. šedivé plukovnické hmoty, jak ji jednou nazval jeden z jejich příslušníků a pozdější ministr obrany. Zásluhu na tom má právě sekce personální Ministerstva obrany, protože ta stanovuje tzv. ekvivalenty profesního vzdělání a stanovuje zásady personálního výběru, které doposud nositele skutečné znalosti řízení dnešních ozbrojených sil nezvýhodňují oproti absolventům hanácké vorošilovky.
Ta se navíc po roce proměnila v exkluzivní cestovní kancelář, kdy učí studenty praxe a nikoliv exkluzivní pedagogický sbor, jak je tomu na západních vojenských školách. Vzhledem k tomu, že je praxe založena na produktech této školy, dochází vlastně k zacyklení v celém řetězci poznání: Hloupost jednou vyprodukovaná vzdělávacím systémem je potvrzena praxí, kde však praxe už slouží jako učitelka, neboť původní pedagogický sbor natolik zdegeneroval, že již není schopen přinášet opravdu nové poznání.
Loni byl navíc celý kurs rozšířen o kombinovanou formu, v jejímž rámci několik vybraných funkcionářů Ministerstva obrany a funkcionářů přímo podřízených součástí, kteří mohou ovlivnit společenskou zakázku pro Univerzitu obrany nebo její budoucí postavení, absolvovalo kurs generálního štábu kombinovanou formou. Autor KRAČR byl mezi nimi. Je přirozené, že třístupňový systém velení/řízení vyžadující si „vkladná“, leč zbytečná velitelství, generuje rovněž poptávku po důstojnících vstupujících do armády povětšinou prostřednictvím Univerzity obrany. A kruh se opět uzavírá.
O peníze jde až v první řadě
Pro pochopení motivace proč je třístupňový systém velení/řízení tak oblíbený nelze kalkulovat pouze s vojenskou hloupostí a klientelismem zakořeněným napříč celým rezortem. Je třeba vidět i peněžní prospěch vycházející ze služebního platového řádu. Tak jako pro udržení zvláštního příplatku za třídnost letce v řádu tisícikoruny jsou někteří bývalí piloti schopni odčerpávat letové hodiny za statisíce, tak jsou někteří důstojníci i občanští zaměstnanci schopni stavět co nejvyšší hierarchické struktury generující početnou kohortu loajálních příjemců příplatku za řízení.
Nikoho nepřekvapí, že pouze armáda dnes používá zákon č. 143/1992 Sb. „o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech“. Ten vznikal v době budování trhu a předpokládal, že všichni zaměstnanci státu mohou být odměňováni ve stejném režimu, když jde vlastně o stejnou kategorii osob. Klamnost tohoto předpokladu se ukázala v dalších 15 letech. Co je však důležité, nastavení příplatku za řízení odpovídá třístupňovému systému velení/řízení. A kdo by z vedoucích pracovníků byl ochoten měnit status quo a ekonomicky si ubližovat na platě snižováním stupňů organizační struktury? To by byl asi opravdu blázen.
I proto má vlastně dlouholetý šéf sekce personální Ministerstva obrany a jeho úředníci čas studovat obor ochrana vojsk a obyvatelstva, než aby přemýšleli nad adekvátností systému odměňování profesionálních vojáků a možnostmi jeho inovace. KRAČR je tak vlastně opravdový produkt dnešních poměrů panujících na Ministerstvu obrany a třístupňový systém velení/řízení je pak jakýmsi Leninem – stále živým.
#1 Poustnilisticka 21. 12. 2009 - 10:47
Přečetl jsem si tento nový příspěvek a musím říci, že s některými věcmi mi nezbývá než se ztotožnit. Já si například umím představit (na rozdíl od generality) ozbrojené síly takto: MO ČR-GŠ AČR/bridáda/prapor. Tečka.
U brigád si umím představit (na rozdíl od šedé masy plukovnicko-podplukovnické) následující: brigáda rychlého nasazení/mechanizovaná brigáda/výcviková brigáda/letecký pluk atd.
To je moje představa. Trochu bychom zkrouhli počty generálů, posílili jednotky z počtů štábů a zabezpečovacích jednotek zrušených velitelství a některých brigád. Zjednodušil by se tok informací a vypluli bychom komplikátory na velitelstvích. Co Vy na to? Klady a zápory? Co si mysléte, že by byla nejoptimálnější varianta?
#2 Mirek Lipowski 21. 12. 2009 - 10:53
Velmi zajimavy prispevek se zjevnym vhledem do hloubky teto problematiky, i kdyz podle meho nazoru spise deskriptivni roviny.
Je realne od autora ocekavat i spise preskriptivni prispevek (bez urazky – spise z uprimenho zajmu take o tuto rovinu prispevku)?
Dekuji.
Mirek Lipowski
#3 Emil Frída 21. 12. 2009 - 10:58
pro Poustnilisticka: No, nápad je to pěkný, což o to. Obávám se však komplikací s tradicemi. Co na to řekne VHÚ – vždyť to nemá předválečnou tradici a nepodobá se to Francouzské misi. Ruší to celou koncepci sebeprezantace armády a výchovu k tradicím… Taky je otázka, kde vzít realizátory tohoto rozhodnutí. Šedá hmota do toho nepůjde. Možná, kdyby se na 2 až 3 roky zřídila pod ministrem malá sekcička pro transformaci, pak by šlo šedé hmotě vypálit rybník a vytřít zraky. Dokonce si dokážu představit, že by ji mohl řídit nějaký Halaška…
#4 Emil Frída 21. 12. 2009 - 11:03
pro Marek Lipowski: Já to vnímám jako komentář, nikoliv návod na řešení problému. Problém tak, jak je popsán by byl možná schopen vyřešit kouzelný dědeček mávnutím kouzelného proutku, ale jinak jde sérii postupných kroků, které nesmí destabilizovat systém. Systém nedestabilizujete, když si koupíte pušky, letadla nebo tanky, ale jakmile jdete do lidí, každý se rozhoduje podle výhodnosti v daném okamžiku. My prostě dnes nemáme podmínky, abychom si třeba dovolili další pokusy. Ty se již odehráli…
#5 Ivo 21. 12. 2009 - 11:07
Velmi zajímavý příspěvek.
Souhlasím s názorem Pouštní lištičky, že hierarchie řízení MO-GŠ/brigáda/prapor je naprosto dostačující pro armádu naší velikosti. Je to dáno, velmi zjednodušeně, jednou jedinou proměnou, a tou je počet praporů. Ve cvíli, kdy počet praporů nepřesahuje počet 30 (mimo letectvo), není přece problém je naskládat do 2-3 brigád (přípomínám, že Brigáda rychlého nasazení měla před svým okleštěním v roce 2004 9 praporů a jednu rotu).
V tom případě, i kdyby přesto z nějakých těžko představitelných důvodů vedla AČR lineární bojovou operaci, nepřesáhne dle mého názoru počet přímo řízených prvků (rozuměj brigád/pluků) magické číslo 7. Proč 7? Jediný člověk je schopen pod časovým tlakem řídit ne více než právě 7 prvků, pokud má všechny řídit efektivně a na žádný nezapomínat. Tomuto pravidlu jsou podřízeny všechny vojenské organizace taktických stupňů a do značné míry to platí i pro vyšší stupně.
Sečteno a podtrženo, případná změna by nebyla na úkor efektivity prováděných operací i ze striktně vojenských hledisek.
#6 Poustnilisticka 21. 12. 2009 - 12:02
Je mi jasné, že přechod na takovou strukturu by byl značně bolestivý a pro spoustu vojáků a oz. (nesmíme zapomínat na skrytou temnou sílu resortu), by byl nepřijatelný.
Pokud politické strany nevytvoří stabilní prostředí pro jakoukoliv výstavbu (reorganizaci, redislokaci atd.) ozbrojených sil a dokud se budou generálové mezi sebou dohadovat jako malé děti nad vlastními ambicemi a potáhnou každý jiným směrem, tak do té doby je celá debata asi bezpředmětná.
To Mr. Deep Purple:
Jsem praporčíkem a musím říct, že mi zákon č. 143/1992 Sb. “o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech” doslova pije krev. v tom s Vámi sdílím Váš postoj. Vlastně celá současná legislativa platové oblasti ozbrojených sil ČR. Už několikrát jsem narazil na nemožnost vybudování jakéhokoliv profesionálního a kvalitního poddůstojnického a praporčického sboru (rozdělení podle novely zákona) jenom proto, že není možné vojákům zajistit adekvátní platový postup. Současná platná úprava je plná animozit a výjimek. Struktura platu a jeho jednotlivých složek by zasloužila mnohem hlubší analýzu.
V té záležitosti s VHÚ-řekněme, že to by byla až ta poslední věc, co by mne zajímala. Ne z toho důvodu, že bych neuznával VHÚ a výchovu k tradicím, ale prostě z toho důvodu, že my se jako ozbrojené síly máme poučit z minulosti, žít současností a dívat se do budoucnosti. VHÚ je dobrý na zkoumání minulosti a na to aby nás poučil o této minulosti a našich případných chybách a úspěších. Ovšem, nechat si od něj diktovat jak vystavět strukturu ozbrojených sil je návodem k sebevraždě.
#7 Šťoural 21. 12. 2009 - 13:04
Mám veliké obavy že přechod na dvojstupňovou struktůru bude vypadat úplně jinak-ČSSD,ODS.
Stojí za povšimnutí že na MV takový přechod již proběhl.Schválně si dosaďte za jednotlivá jména partaje.Komorous,Kubice,Husák,Červíček atd.
Počet teplích místeček pro kamarády se velmi rychle snižuje.Celá státní správa je už skoro rozparcelovaná.MO a AČR je jedno z míst kde lze ještě něco urvat.Obvláště kdy po letech odešli lidovci.
Ale stále ještě můžeme doufat v zázrak.
#8 Emil Frída 21. 12. 2009 - 15:46
pro Šťourala: Problém MV je v tom, že se pokusili okopírovat nějaký model, aniž by domysleli jeho konce (to je u nás typické). Jinak v rámci existence normálního rozdělení budou vždy existovat nějaké vyjímky. Teď jde o to, aby jich nebylo více než 1 %. Konečně, i zákon 76/1959 Sb., připouštěl možnost vyjímek, ale dával je do rukou ministrovi. Osobně se domnívám, že redukce organizační struktury přijde, protože restrukturalizace se vždy v době míru děje pod tlakem peněz.
pro Poustnilisticka: VHÚ je fakticky „temná strana resortu“. Nějak musí zdůvodnit svou existenci a tím i nárok na tabulková místa a peníze. Mají za sebou vlivnou skupinu veteránů druhého a třetího odboje, tedy lidí s přímým linkem na politiky. Asi si už nikdo nepamatuje, jak v polovině 90. let dnešní předseda vojenské sekce KPV coby aktivní rehabilitovaný generál oživoval projekt hraničního opevnění…
pro Iva: Dnes tvoří MO 16 samostatných subjektů (sekcí nebo odborů) řízených přes náměstky nebo NGŠ. Zůstane „ztraceno v reorganizaci“, jestliže se nepodaří nejdříve zjednodušit řízení ministerské hydry. To je program roku 2010. Pak lze skočit na to ostatní.
#9 O.Z. 22. 12. 2009 - 11:14
Zdravím, mluvě o „temné straně resortu“ musím říct, že tento blog pozoruje s velkým zájmem. Ty problémy, které jsou tu popsány cítíme všichni, ale to co se vyvažuje zlatem jsou řešení. Připojuji se k žádosti o nějakou preskriptivu.
Tento několikastupňový systém velení a také komunikace (vždyť i pouhé stanovisko k informační zprávě putuje často i přes 6 nadřízených než se dostane k ministrovii!) přímo vybízí, aby se zabývalo více formou než obsahem. Ale jestli jakákoliv diskuze má být plodná, by bylo skvělé sem dostat skutečného decision makera z MO.
#10 Pavel Zůna 22. 12. 2009 - 17:39
Nemohu souhlasit s filozofií, kterou autor použil na popis třístupňového řízení. Pravda je, že třístupňové řízení, strategické, operační a taktické, je základem, ale není podstatné k jak velikým ozbrojeným silám ho vztahujeme a už vůbec není toto třístupňové řízení vlastní jen tzv. „lineárním“ vojenským operacím.
Třístupňové řízení z pohledu strategického, operačního a taktického musíme vztahovat ke smyslu existence daného stupně.
Strategické řízení má za úkol, v součinnosti s ostatními nástroji moci státu, definovat národní zájmy a strategické cíle státu a navrhnout strategii, jak tyto zájmy chránit a jak dosáhnout definované cíle. V případě resortu obrany určit jak budou použity vojenské nástroje k tomuto cíli, jaké vojenské nástroje potřebujeme a jak je budeme stavět.
Operační úroveň řízení řeší otázky přípravy vojenských nástrojů. Jinými slovy je cílem operačního stupně naplánovat použití vojenských sil a případně jejich nasazení řídit. Příkladem je naplánování a řízení operací jako jsou KFOR, ISAF nebo ATALANTA a to nejsou v žádném případě lineární operace.
Je patrné, že Česká republika nikdy nebude plánovat nebo řídit takovouto operaci. Tyto operace, dle tzv. Petersberských úkolů, budou plánovat a řídit operační velitelství EU nebo NATO. Česká republika se bude podílet na operačním plánování a řízení tím, že do daného operačního prvku vyšle „pár vojáků“.
Je nutné si také uvědomit, že operační stupeň nemůže čekat až na okamžik, kdy krize propukne, ale musí se na možné krizové scénáře připravovat. Toto se provádí tzv. předběžným operačním plánováním. Je také nutné říci, že do operačního použití vojenských sil je nutné zahrnout také nasazení sil a prostředků v případě průmyslových nebo přírodních katastrof. Na tyto situace je potřeba se připravit ve formě předběžných plánů, vyčlenění sil a prostředků a jejich přípravě. Do operační přípravy patří také předběžné plánování, a případné řízení, tzv. Host Nation Support, kterým jsme zavázání v rámci NATO.
Pokud jde o taktický stupeň, tak ten může mít několik úrovní v závislosti na velikosti ozbrojených sil. Jde o vzdušný, námořní, pozemní, speciálních sil atd. komponenty společných sil. Tyto mohou být dále rozčleněny na svazy, sbory, divize, brigády a prapory a jim na roveň postavené.
Z tohoto pohledu resort obrany potřebuje úrovně, které uvedené poslání zabezpečí a je jedno, jak je budeme nazývat a jak je seskupíme. Samotný operační stupeň přitom nemusí být velkým organizačním prvkem, jde spíše o to si říci, kolik souběžných operačních plánů a řízených operací bude potřeba zajistit.
Nesouhlasím s autorem také v tom, že Česká republika deklaruje vedení „lineární“ operace. Stačí se podívat na oficiálně deklarované vojenské ambice ČR říkající jak veliké vojenské jednotky a za jakých podmínek budeme nasazovat.
#11 Emil Frída 23. 12. 2009 - 6:46
pro Pavla Zůnu: Není třeba nesouhlasit, potřeba je prosadit uchopitelný a pochopitelný koncept. A asi o tom je diskuse na tomhle serveru a o tom je i tento server. To se KRAČRu nepovedlo a organizace diskuse se nedaří ani MO ani hanácké vorošilovce. Je však jasné, že resort obrany bude mít takovou organizační strukturu, jakou mu dovolí peníze. Už 10 let je asi jasné, že bude šita na míru, tedy že ji nebude možné jednoduše standardizovat jako tu organizační strukturu masové armády, o což se stále ještě v nedávné době pokoušely rozkazy s pera SPS. Já však v žádném dokumentu naznačenou filosofii nevidím, MO fakticky staví všechny před hotovou věc, když prostě nezdůvodňuje podobu svých organizačních struktur. Jednou mělo být 5 velitelství, pak stačila jenom dvě. Jednou byl výcvik součástí podpory výkonu, pak se stal součástí výkonu. Jednou jsme potřebovali záchranné prapory a pak zase ne. Věděli jsme však přesně, kolik potřebujeme vojáků, ale ačkoliv jsme nedosáhli jejich počtu, začali jsme je propouštět, přitom rozsah operací byl stejný. Čemu vlastně ještě věřit u rezortu, který systematicky popírá sám sebe a okolí považuje za bandu bl…, kterým lze namluvit to, co se zrovna hodí. Možná přišel čas, aby koncept organizace resortu nevznikal monopolem srdce armády, jak pateticky GŠ nazývá VHÚ, ale třeba na doktrinálním institutu VeV-VA (:-)) nebo na nějakém vědeckém pracovišti. Přece označení vědec nemůže v armádě trvalou nadávkou; praxe ukazuje, že je to u nás spíše generál…
#12 Ivo 23. 12. 2009 - 9:52
Hezky se nám ta debata rozjela. Jen pár krátkých poznámek.
Pro Pavla Zůnu:
1. Nemyslím si, že by autor článku zpochybňoval samotnou potřebu „operačního řízení či plánování“. Spíše se pozastavoval nad zvolenými prostředky a formou. Ačkoliv tvrdíte, že „se ČR podílí na operačním plánování a řízení tím, že do daného prvku vyšle pár vojáků“, držíme si vlastní operační stupeň. Ruku na srdce, pokud by vykonával tradiční činnosti s tím spojené, tedy například rozpracovával strategické dokumenty pro operační použití, působil jako provider pro podřízené brigády apod., asi by se nikdo nepozastavoval nad jeho velikostí. Pokud ale velitelství brigády má řádově do 100 vojáků, nemůžou mít velitelství Společných sil tolik vojáků, co mají. Z pohledu z dola působí dojmem mezičlánku mezi Prahou a brigádou, mezičlánku, který stejně jako další člen tiché pošty navíc zpravidla ničemu neprospívá. Nebylo by se vhodné zamyslet, zda by drtivá část jeho funkcí nešla přenést do Prahy a integrovat do GŠ? Samotné řízení zahraničních operací tam už je (SOC), tak proč ne i ostatní funkce?
Pro Emila Frídu:
Co se reformy AČR týče, ačkoliv to bude ode mne jako od vojáka znít divně, jsem rád za civilní kontrolu resortu. Jedině od civilního řízení resortu může padnout snaha o narušení statutu quo, snaha o zefektivnění celého systému. Za ty roky permanentních škrtů a reorganizací armáda nabrala mentalitu Sparťanů u Termopyl – všichni nás nenávidí, chtějí nás zničit, musíme držet při sobě, ani o krok zpět. Potom zákonitě musí drhnout právě snaha o reformu, kterou jedna strana vyžaduje, druhá tiše odmítá…
#13 Emil Frída 23. 12. 2009 - 12:50
Pro Iva: V tom je právě to kouzlo. Vojáci musí najít společnou řeč s civilisty. Myslím, že to funguje podobně, jako když žádáte peníze od banky na svůj projekt. Banka vám nezpochybní odborné zázemí projektu, ale jeho ekonomickou podstatu. Bude zkoumat, jaké máte naděje, že projekt nezbankrotuje. Bohužel, my jsme ten bankrot možná několikrát udělali a divíme se, že nám teď skoro nikdo nevěří. Chcete-li získat důvěru, musíte být transparentní a musíte mluvit jazykem, kterému okolí rozumí, teprve pak můžete dělat dojem na okolí „novými šaty.“ Tady to bylo obráceně – brousily se diamanty, aniž by okolí chápalo, co to znamená a ještě jsme ostentativně říkali, aby se nikdo do toho nestaral. Na rozdíl od zahraničí, nemají u nás strategické dokumenty jména autorů. Tvoří je ministerská „elita“, kterých je 12 do tuctu, vítězné týmy, jejichž členové zapomenou podat žádost o prodloužení prověrky, šedé eminence, které do strategických dokumentů propašují takové perly, jako je osamostatnění ÚJP a jeho podřízení ŘePP. Vždyť stačí srovnávat se zahraničím. Ten tlak není tlakem na zničení, ale tlakem na přizpůsobení se, integraci. Armáda už prostě svoje exkluzivní postavení nemá, v rámci comprehensive approach je jen jedním z nástrojů.
#14 nemo 23. 12. 2009 - 18:54
Zdravím všechny debatující. Dá se říct, že všichni víme co je špatně a nezbývá než najít východiska a postavit optimalizovaný koncept AČR včetně ministerstva, takzvaný KRAČR. Vláda a parlament nám cestou rozpočtových škrtů jasně řekli jak velkou armádu vlastně chtějí a s tím je třeba se smířit. V současné době jsme udělali několik rychlých tahů. Rozsekali jsme organizační struktury jednotek tím, že jsme neobsazená místa rozpočtově nepokryli a paralyzovali GŠ tím, že personální pravomoc, plánovací, (to jak střednědobá tak i krátkodobá) a jediné akviziční pracoviště AČR přešlo pod MO. GŠ snížil počty brutálně a lov na generály ještě neskončil. MO přebírá všechny pravomoci a hezky tloustne. Operační stupně jako Vel. SpS Olomouc udělali kosmetické úpravy ale stále neprodukují jako garant přípravy sil nic, kromě hlasitých a populistických projevů nevole se vším. Za určitých okolností se dá s řadou kroků MO souhlasit, na druhou stranu ale sekáme sekerou pouze tam, kde nečekáme odpor a ožehavé problémy jako zbytečné letiště Přerov, Ondráš, armáda v armádě, operační velitelství, které vlastně nic neřídí ale jen papouškují úkoly z GŠ a to ještě špatně, necháváme prostě stranou, protože jsou možná politický citlivé. Doporučují všem debatujícím podívat se taky na počty MO (např. Sekce personální MO přes 300 ks úředníků). Závěrem, dokážu si představit velice štíhlou tří stupňovou strukturu AČR ale také přímé řízení silných brigád z GŠ. Také ale vím, že budeme asi dlouho hledat partu odvážných dobrodruhů kteří se to pokusí za současné situace dát dohromady, protože ať to bude jak to bude, pokaždé někoho natočí a řada lidí stále bude chtít do těchto koncepčních materiálu vnášet své přitroublé nápady. Což byl konec konců důvod krachu KRAČRU, který v první verzi popisoval několik dobrých variant jak to udělat. Místo toho byl později vhodně modifikován za řízení některých, tak aby se vlk nažral a koza zůstala celá. To co bylo v úvodu, jako vystoupení MO už dlouho před tím někteří vojáci říkali a „ON“ pouze reprodukoval řadu myšlenek koncepčně myslicích lidí v AČR. Bohužel, ti však byli umlčení argumenty jako veřejné mínění vojáků, co budeme dělat s přebytečnými důstojníky, praporčíky, nedej bože rotmistryněmi a rotmistry, atd. Velkou roli v pohřbení všeho moudrého také hrají ti co mají zapíchnutou hlavu v zadku mocných a lehce tak prosazují své zájmy. Dinosaurus Halaška, neboli oběť, nebyl ten kdo měl stupidní nápady ale byl umně manipulován svými kamarády z předcházejících logistických a výchovných funkcí. Připojuji se k těm co říkají, že oprávněné kritiky už bylo dost a teď pojďme navrhnout řešení a diskutovat o něm, nebo se budeme jen profilovat jako skupina kritiků na ONWOP. Pro začátek je třeba si uvědomit, že každá varianta řešení, která už byla zmíněna, nás bude něco stát a to především personál a nejen ten zbytečný.
#15 Ivo 23. 12. 2009 - 21:09
Myslím, že Nemo vcelku hezky upozornil na dvě základní možnosti restruktualizace vyšších velitelských stupňů AČR. Je to zkrátka hot nebo čehý.
1. Štíhlá třístupňová struktura
2. Přímé řízení silných brigád z GŠ
Co se mne týče, jako výhodnější se mi jeví druhá možnost. Je to řešení, které vychází odspoda a staví na tom funkčnějším (to znamená velení brigád). Z pohledu brigád by nešlo o žádnou koncepční změnu, jen by jim narostly počty podřízených praporů. Za druhé toto řešení mění „mírové“ brigády (brigády druhů vojsk) na „válečné“ (vševojskové brigády). Je to tedy návrat k normálnímu stavu. Z hlediska pružnosti řízení je to určitě vhodnější varianta – pro velitele praporů je jistě jednodušší komunikovat přímo s velitelem brigády než s jeho nadřízeným stupněm. A velitelé praporů jsou ti, kteří nejlépe znají potřeby jednotek, jsou stále ještě v kontaktu s nejnovějšími trendy atp. Jedinou (ale dosti závažnou) nevýhodou tohoto řešení je očekávaný odpor vůči němu. Snížení počtu vojáků (rozuměj důstojníků) v operačních velitelstvích bude znamenat konec jisté kariéry nižších důstojníků. Těm již nikdo „nezaručí“, že po odchodu z praporů se stanou majory na některém z velitelství. Stejně jako např. v US Army by nebyl přechod kapitán-major tak automatický.
Co si o výhodách tohoto řešení myslíte vy?
#16 mr.green 23. 12. 2009 - 21:32
to nemo: hmm pěkně řečeno a kdopak to obrozenecké hnutí, které zvedne hlavu povede? Tzv. Noví generálové, kteří se vyprofilovali svojí soukromou a nikdy neprezentovanou rezistencí? Kteří pro pár tuctů desetitisíců odměny za rokjsou schopni se ztotožnit s čímkoliv? Ti nepodléhají názorům druhých a nemají své „oblíbené“? Jedna věc je brumlat si své chytrosti v tichu své kanceláře a druhá je přivést je do života: Přeze vše tady řečené, čest a sláva Bartákovi, který ukázal že i pře omezený časový mandát je schopen pohnou skálou, čest a sláva ministrovi který ukázal, že i trus vyššího důstojníka,dokonce i generála zapáchá stejně jako ten rotmistra.
#17 František Šulc 23. 12. 2009 - 21:59
Přátelé, rozpoutali jste tady pěknou debatu. Jenom bych chtěl podpořit to, co napsal nemo v závěru svého komentáře a nabídnout toto: pokud máte kdokoli konstruktivní nápad a chtěli byste se o něj podělit s ostatními a bude mít obsáhlejší formu, než krátký komentář, napiště mi přes kontakt a já rád váš text dám na stránky. Kritika je správná, protože určuje směr, ale v určitém okamžiku je vždy důležité zkusit navrhnout jiné, lepší řešení, než to, které je kritizováno.
#18 Emil Frída 24. 12. 2009 - 6:04
pro nema: Vsjo rešajut kadry. Vzhledem k tomu, že model Tvrdíkovy archy se neosvědčil, nemyslím si, že by se mohly stavět další vítězné týmy. – Jakmile byl vítězný tým odstraněn ze systému, vše se začalo vracet zpět. Možná by stálo zato, umožnit kazišukům z GŠ důstojný odchod, aby mohla proběhnout nějaká ta skutečná reforma. Bojím se však, že v českém pojetí bude jakékoliv řešení tradičním vyléváním vaničky s dítětem, přitom nevidím nic, coby se dalo považovat za sítko na dítě. Schází nám tu něco jako „Zemanova vláda sebevrahů“… V každém případě jestliže bude probíhat reforma, pak by měly být rozděleny kompetence přes nějaký řídící a výkonný výbor. Je docela srandovní, jak OdKoR odpovídá a kontroluje takové věci, jako je výstavba oplocení kolem základny. Jak si nechává dokládat lži o náboru, aniž by je prověřoval, nebo měl možnost prověřit. Tomu říkám strategické řízení… V zásadě tu výkonem už mám dvojstupňový systém řízení: taktický (do OTV) a operační (MO včetně GŠ):-)
#19 O.Z. 28. 12. 2009 - 12:41
Pekná diskuze, bohužel nepovede k ničemu, ne v této podobě.
Pokud má mít nějaká iniciativa mít šanci na úspěch musí splňovat několik základních požadavků.
1) Musí být dobře formulovaná
2) Musí mít dostatečnou a transparentní podporu jak u iniciátorů tak u příjemců
3) musí se najít takzvaný „key enabler“, který ji uvede do chodu.
FORMULACE
Je nutné nalézt člověka, který dá dohromady koncepci a postaví ji na nohy nejen obsahově, ale i formálně – struktura dokumentu a to co obsahuje na počátku totiž bude tvořit to o čem se bude diskutovat a to o čem se bude debatovat zda přijmout či nepříjmout. Tato diskuze je k ničemu – nikdo neví na který příspěvek reagovat a na který se odkázat. Ju nutný mít organický text, nad kterým budeme všichni sedět a snažit se jej zlepšovat a co důležitější je najít někoho kdo se pod tento text podepíše a dodá mu vážnost.
PODPORA
Zásadní problém jakékoliv reformy v armádě je strach – reforma za podledních dvacet let neznamenala nic jiného než ztráta živobytí a esenciální nejistota zaměstnanců. Jakákoliv akce bude provázená nedůvěrou a otázkou „co z toho ti iniciátoři budou mít“. Proto musí být transparentní cíle, které má tato organizační změna mít a pochopitelně i podpora u těch, kteří rozhodují, že daná koncepce bude uvedena v život a hlavně, že už bude na nějakou dobu konečná. Paradoxně zde je vidět, že všechny tyto tři body sebou nutně souvisí – podpora veřejnosti plus armády způsobí, že i politici se nebudou chtít šťourat v něčem co má dopad na veřejné mínění – bohužel jediné eso, které v tomto ohledu zatím můžeme vytáhnout je zřejmě podpora jednoho novináře.
KEY ENABLER
v tomto ohledu hledám základní předpoklady toho, aby podobná iniciativa mohla vůbec fungovat a mít nějaké výsledky.
Řekl bych že pokud se budeme bavit o podpoře a lidech schopných tvořit koncepce, tak MO jich má více než dost a je ještě více, kteří by se rádi přidali. Problém vidím v tom, že MO je klasická hierarchická organizace, kde se práce přesčas a z vlastní iniciativy nejen nechválí ale přímo trestá. Podobná aktivita by u většiny z našich nadřízených nejen nenalezla pochopení, ale pravděpodobně by i byla důvodem k perzonálním opatřením .
Jako key enabler tedy vidím právě zbavení tohoto strachu, tedy ujištění o tom, že tato činnost nebude mít bumerangový efekt na ty, kteří se na ní podílí.
Tím by se mělo začít.
#20 Emil Frída 28. 12. 2009 - 15:37
pro O.Z.: To je sice pěkný metodický přístup, ale úspěch opravdu nezaručuje. To, že někdo umí číst a psát, neznamená, že umí psát koncepci. Odkázáno na vládní Metodiku střednědobých koncepcí z roku 2001 je základem koncepce její první, analytická část. Tady je ten zásadní problém, kterým je naprostý nedostatek analytiků schopných zpracovat poměrně komplexní informaci o komplexním systému, jakým armáda je, do stravitelné. Analýza je prostě něco, co se nedá opsat, a analytikem se nestanete po přečtení začátečnických učebnic. To je možná důvod, proč různé koncepce nejsou úspěšné. – Analýza je nedostatečná, nebo koncepční část je „souborem přáním“, takovým dopisem Ježíškovi. Fakticky je to tedy koncepce přání, takový sen, který se může naplnit, ale protože není jasná souvislost, z čeho v analýza vychází, tak se nenaplní. Vlastně ano, každé 3 roky se zpracuje nějaký další strategický materiál (s jiným týmem, s jiným ministrem, s novými začátečníky). – Zkuste se podívat třeba na článek ve VR 4/2009 věnovaný důstojníkům. – Jestliže mi 20 let nepřineslo očekávané výsledky koncepce, asi něco dělám špatně… Je však vůle přiznat si, že něco je špatně? Jsme motivováni změnit přístup k naší činnosti? – Peníze z rozpočtu proudí, pamětní medaile a záslužné kříže se rozdávají, vojáci do misí jezdí, většina se jich vrací zpět zdravá, zakázky se zadávají; občas se uřeže nějaký ten kořínek, jestliže nám zrovna MF krátí rozpočet. Je to fajn, pohoda, veget být ve státě, který nemá díky své geopolitické poloze nepřítele, a jediným naším protivníkem je vlastní strach ze změn…
#21 Dušan Rovenský 28. 12. 2009 - 18:20
pro O.Z.: No vidíte a já si myslel, že toto právě má být platforma pro diskuzi a ne nějaké místo pro formulaci koncepčních materiálů. Pokud by se zde měly tvořit nějaké strategické dokumenty, ušetřilo by pravděpodobně pěkných pár set tabulkových míst na MO.
#22 František Šulc 28. 12. 2009 - 21:25
Ad. Dušan Rovensky: Pojďme je ušetřit… (hahaha). Ale važně, proč se nebavit hlouběji o koncepčních materiálech?
#23 O.Z. 29. 12. 2009 - 13:05
Ad. Emil Frída.
Souhlasím, proto také se zdráhám napsat více. Nicméně považuju za ztrátu času o něčem jenom debatovat pokud z toho nemá vyplynout žádná činnost.
Ad. Dušan Rovenovský – pokud jsem dobře pochopil většinu stížností v této diskuzi, tak se velká část týká nestálosti záměru. Jjak už naznačil Emil Frýda všechny koncepce jsou nedokonalé, proto je nutné držet se vytčeného cíle a odstraňovat chyby. Bohužel jsem nabyl dojmu, že životnost koncepce koreluje s životností vládní koalice resp. ministra, který za ní stojí, a to není prostředí, ve kterém by se dalo vybudovat cokoliv než jenom další a další zakázky, které se ukáží jako nedomyšlené.
Z toho vyplývá, že za dané situace těžko může vzniknout něco užitečného uvnitř rezortu s přímou politickou kontrolou a akademická půda (zde situaci příliš neznám)zřejmě tuto funkci neplní zcela uspokojivě.
Souhlasím, s Dušanem, že toto není místo, kde by se měly formulovat koncepční (politické) materiály, ale pokud se čtenáři tohoto blogu považují za odborníky v bezpečnostní problematice, resp. za určitý think tank, tak si myslím, že bychom se mohli vzchopit na víc než na pouhé lamentování skutečnosti, obzvláště ve chvíli kdy je daný problém očividně dost palčivý.
#24 Emil Frída 29. 12. 2009 - 16:25
Pro O.Z. Opravdu považuji stabilitu za základ úspěchu, a není-li stabilita uvnitř (střídání ministrů; kariérový průtok vedoucích funkcionářů s cílem napsat si do CV tu kterou funkci, aniž by bylo možné zhodnotit dosažené výsledky dotyčného; výměnu, spíše decimaci, „lokálních pracovních týmů“ spojených s výměnou na postech NGŠ a ředitelů sekcí) musím ji hledat vevnitř. Přiznávám, že při pohledu na USA je mi sympatický systém akademických think-tanků schopných akumulovat znalosti, sledovat a rozvíjet koncept, dodávat analytiky a dodávat politickým stranám publikace, analýzy a dělat oponenturu pohledu „zevnitř z resortu.“ Vzhledem k tomu, že akademická pracoviště jsou závislá na svém výkonu, snaží se na vědeckém a akademickém trhu zaujmout (otevřít si cestu ke klientele) a hlavně nemají tak častý problém s reorganizacemi jako je to v případě našeho vnitřního řešení (sekce MO, ISS v Bráníku, USS VA, USS UO, USOS UO a od 1.1.2010 nic). Stálost jejich klientely (politické strany, státní správa) umožňuje ustálení konceptů – koncept je vytvořen na principu kolektivní shody a nikoliv „osvícenosti“ toho které člověk zrovna se náhodně vyskytnuvšího na místě ministra, jeho náměstka nebo ředitele sekce. Stabilizaci „pojetí věcí strategických vevnitř“ lze dosáhnout jeho stabilizací zvenčí shodou již na úrovni politických stran. Osobně nechápu, proč by strategické věci typu počtu řídících apod. měly být věcí vojáků. Kouknu-li se do demokratických zemí proživších nějakou totalitu, jako je SRN nebo Rakousko, tak tyhle reformní věci jsou řešeny dočasnými týmy řízenými bývalými vrcholnými politiky (bývalí prezidenti, předsedové vlád, ministři). Jenom my to stále necháváme „vojenské juntě“ naivně si myslíce, že nejlepší reformu školského systému udělá pedagog, zdravotnictví doktor, financování vědy vědec atd. Proboha, proč by si kapři měli sami vypouštět rybník? – Proč by to v případě KRAČR mělo vypadat jinak? Proč by vojenští byrokraté měli navrhovat řešení, která zlepší fungování systému, přinesou jim více práce, protože se zlepší efektivita fungování systému?
#25 Ivo 10. 8. 2010 - 19:34
Je to sice off topic, ale nemohl jsem si pomoci:
citát z dnešních (10.8.10) Událostí – „Ministr obrany USA Robert Gates oznámil z důvodu snižování roupočtu ministerstva obrany USA zrušení SPOLEČNÝCH SIL v Norfolku zaměstnávajících 5000 osob“. Znám podobný orgán, který sice zaměstnává osob jen 500, ale podobného jména, vy ne :-)?
#26 Dušan Rovenský 10. 8. 2010 - 20:07
Ivo, americké Joint Forces Command není ekvivalentem českého velitelství Společných sil. Zde je definice USJFCOM:
United States Joint Forces Command (USJFCOM) is one of ten Unified Combatant Commands of the United States Armed Forces. Unlike the six commands with responsibility for war plans and operations in specified portions of the world, USJFCOM is a functional command that provides specific services to the military. USJFCOM was formed in 1999 when the old United States Atlantic Command was renamed and given a new mission: leading the transformation of the U.S. military through experimentation and education.
Among his duties, the commander of USJFCOM oversees the command’s four primary roles in transformation — joint concept development and experimentation, joint training, joint interoperability and integration, and the primary conventional force provider as outlined in the Unified Command Plan approved by the President.
The Unified Command Plan designates USJFCOM as the „transformation laboratory“ of the United States military to enhance the combatant commanders’ capabilities to implement the president’s strategy. USJFCOM develops joint operational concepts, tests these concepts through rigorous experimentation, educates joint leaders, trains joint task force commanders and staffs, and recommends joint solutions to the Army, Navy, Air Force and Marines to better integrate their warfighting capabilities.
#27 Ivo 10. 8. 2010 - 21:23
Jsem si toho vědom, jen jsem při sledování zpráv nedokázal udržet vážnou tvář :-).
#28 luke 11. 8. 2010 - 13:55
Já to slyšel v rádiu…ale jen část zprávy o tom že bude zrušeno velitelství společných sil…..tak jsem se zaradoval…..a pak dodali že v Norfolku :-(
#29 insider 16. 8. 2011 - 13:04
Takže dnes to na vrcholné poradě resortu zaznělo jasně: Náčelník generálního štábu jen zabezpečuje velení AČR, velí ministr prostřednictvím civilní části. V případě válečného stavu jenom civilní část navlékne uniformu a bude nám prachsprostým vojákům velet. Proto je potřeba, aby všichni ti bývalí plukovníci, co dnes sedí na sekci personální či SOPS byli zachováni, kdežto obyčejné vojáky je vždy možno nahradit.
#30 outsider 16. 8. 2011 - 15:40
Když jsou obyčejní, tak je logické, že se dají nahradit. Kdyby nebyli obyčejní, tak jsou nenahraditelní. Ze způsobu použítí „jen“ soudím, zabezpečení velení AČR je skutečná hračka a není tudíž důvod, aby to nezvládl kdokoliv jiný. Je třeba poděkovat za takovou upřímnost. Potvrzuje se to, co jsme všichni tak nějak tušili. Kdy plánujete vyhlášení válečného stavu? Příjde i 20 let po konci studené války válka v hodinách?
#31 insider 16. 8. 2011 - 17:42
asi ano, v očích politicko-ekonomické části resortu je (zabezpečení) velení AČR věc, kterou asi snadno zvládnou.
Či jinak, teze že MO je tu k zabezpečení podmínek pro AČR se stala teze, že GŠ je tu jako podpůrný prvek MO při řízení AČR.
Z tohoto principu ostatně vyplývá asi i neúcta k 1. ZNGŠ, který si na jednání musel přinést židli, zatímco řadoví úředníci spokojeně seděli.
#32 outsider 16. 8. 2011 - 18:16
Mohu Vás ubezpečit, že i v očích generálního štábu, jsou procesy zajišťované politicko-ekonomickou částí věcí, které asi GŠ také zvládne zcela bez problémů. Kdyby tomu tak nebylo, pak by asi postrádaly smysl ty všechny různice a třenice o „opanování prostoru“. Otázkou pak zůstává, co je ta přidaná hodnota té které části, když všichni umí všechno a u vojáků je to navíc dražší o jejich výsluhy a přídavky na bydlení.
V každém případě by asi mohlo lepší dělat taková sezení v bufetu nebo, mosche, kde nepotřebujete židle abyste si byli rovni. Lze využít i tělocvičnu.
#33 insider 16. 8. 2011 - 19:49
:-)
#34 outsider 17. 8. 2011 - 7:20
Ještě jedna věc. Nejsem sice voják, ale moje představa o vojácích je, že se budou prezentovat jak ochrání co nejvíce obyvatel a jak ubrání stát. To je asi to, proč máme mít vojáky. Z toho, co píšete, se ale ukazuje, že hlavní štáb řeší naprosto jiné věci, než jsou operační plány. Fakticky je to myšlení armády ČLR nebo KLDR, kde je vrcholné velení integrováno do politické struktury a armáda má velmi vysokou hospodářskou nezávislost, dokonce podniká. Bojím se o demokracii v této zemi, kde se vojáci raději starají o ovládání zdrojů, než o válčení. Smiřte se s tím, že doby pomocných zemědělských hospodářství, výpomocí národnímu hospodářství a užívání levných bytů se už nevrátí.
#35 František Šulc 17. 8. 2011 - 23:26
Ad outsider: dobře řečeno;
Ad outsider i insider: nejde o hru s nulovým součtem, pokud by o ní mělo jít, nikam se nic nepohne a k ničemu to nepovede;
Ad insider: židle jsem jako řadový úředník tahal také, nevím, kde jste přišel na neúctu k 1. ZNGŠ. A jestli se nemýlím, tak když přišel, židle tam dotahané byly. Ale hlavně, jaký to má význam? Nulový, nulový.
A konečně, zákon 219/1999, § 7:
(2) Ministr k zabezpečení úkolů armády vydává rozkazy, které jsou závazné pro vojáky v činné službě.
(3) Součástí ministerstva je Generální štáb Armády České republiky, který zabezpečuje velení armádě. V jeho čele je náčelník Generálního štábu Armády České republiky (dále jen „náčelník Generálního štábu“).
#36 Emil Frída 21. 8. 2011 - 9:46
Diskuse mezi insaderem a outsiderem vede k jedinému pojmenování toho, co se teď vyskytuje na genštábu: generaleska a plukovníkoeska… Jak smutné.