V reakci na předchozí článek stejného názvu se objevilo několik reakcí, které byly natolik zajímavé, že jsem se rozhodl pokračovat v psaní na toto téma. Zásadním impulzem byl komentář Iva o způsobu nasazování jednotek AČR v Afghánistánu:
U nás každá bojová jednotka zpravidla pracuje při zahraničním nasazení jednu úroveň pod svým domácím standardem. To znamená 601. SkSS dělá praci lehké pěchoty, ta zase práci bigošů, bigoši vyžerou co na ně zbyde.
Přetištěno se svolením 2. výsadkové roty (www.2vysadkovarota.cz)
To znamená, že jednotky nemohou být dobře využity při nasazení protože se připravují na jiné úkoly než na ty, jež jim budou přiděleny. Proč je tomu tak? Jistě, jsou zde politické tlaky, je zde tlak veřejného mínění, také generální štáb přispívá svým dílem, ale to určitě není primární důvod. Dle mého názoru primárním důvodem je, že velitelé kontingentů nevědí, nebo se bojí využít prostředky, které mají k dispozici, náležitým způsobem.
Pokud se podíváme na americkou pěchotní doktrínu tak celá činnost pěších jednotek (teď nemyslím mechanizovanou pěchotu) se točí kolem jedné činnosti – kolem patrolování. Chápu, že je nutné využívat vojenskou část PRT pro eskortování civilních expertů a také pro plnění různých dalších úkolů – bezpečnostní patrolování (security patrolling), demonstrační patrolování a jiné. Co je ale podstatné je to, že na tyto úkoly nemusí být nasazeny všechny jednotky kontingentu. Mobilní pozorovací týmy jsou u PRT právě proto, aby prováděly výše uvedené činnosti.
Pak je zde ale průzkumný odřad (PzO), který má úplně jiné poslání – být prodlouženou rukou velitele kontingentu v těch částech provincie kam se běžně MOTy nedostanou. Podle informací od příslušníka PzO 3.kontingentu PRT Lógar jsou v provincii místa, kde čeští vojáci dosud nebyli. Konkrétně by se mělo jednat o části okresů Baraki Barak, Čarch, celý Charvar a další. Není zde očividný konflikt?
Na jedné straně se PRT snaží o rekonstrukci celé provincie (ne pouze jednoho nebo dvou vybraných okresů jako to je v případě strategie ink-spots) a na straně druhé je celá tato snaha úplně zbytečná protože příslušníci PRT se do některých míst ani nepodívají. Je to krutá realita? Ano. Je to k pláči? Ano. Je zde možnost jak to změnit? Ano.
Prostředkem změny je právě průzkumný odřad. Malá, dobře vycvičená a motivovaná jednotka s adekvátní palebnou silou, která bude působit v místech kde nikdo zatím nebyl. Zní to jako sci-fi, ale je to tak. Ivo, zde v komentáři u článku o struktuře družstva a čety popsal jakým způsobem byl organizován PzO 3.kontingentu a jsem přesvědčen, že právě to je cesta do budoucnosti.
Dalším faktorem je výcvik – PzO 3.kontingentu provedl několik úspěšných aeromobilních patrol do nejzapadlejšího okresu provincie Lógar, což ocenili zejména Američany na Shanku. Zde je další důvod, proč má PzO takovou cenu – schopnost provádění aeromobilních misí (průzkumných, doprovodných i útočných). Znovu zdůrazňuji, že COIN není jenom o pasivní ochraně místních obyvatel, ale také o agresivním přenesení boje na území nepřítele. Je v tom jednoduchá logika – pokud budeme povstalce dostatečně zaměstnávat bojem o vlastní přežití, pak nebudou mít mnoho času na vyrábění a pokládání IED, ostřelování základen a podobně.
Průzkumný odřad je potřebným prvkem pro každý kontingent, protože poskytuje jeho veliteli dodatečné možnosti – konkrétně úzkou specializaci na bojové i průzkumné patrolování. Pokud by všechny průzkumné odřady vykazovaly stejnou míru spolupráce s příslušníky americké pěchoty v Lógaru jak tomu bylo u PzO 3. kontingentu, pak možnost provádět aeromobilní mise se stane výhodou k nezaplacení.
#1 Ivo 29. 12. 2009 - 13:11
Velmi zajímavý článek na mé oblíbené téma (činnost AČR v Afghánistánu). S většinou napsaných tezí souhlasím, vyberu si některé a ty rozvedu.
1. To, jak byl vytvořen 1. kontingent PRT Logar, mělo dalekosáhlé důsledky, které pociťujeme dodnes. Ačkoliv měla AČR poměrně dlouhé zkušenosti s prací v PRT (v PRT Feyzabad byli vojáci AČR nasazeni po 6 kontingentů), jen málo lessons learned bylo uplatněno při tvorbě vlastního PRT a naopak některé věci byly nekriticky přeneseny ze severu bez jakékoliv relevance pro budoucí činnost. Dnes se můžeme jen domnívat, jak by dnes PRT vypadalo, pokud by velitelem 1. kontingentu PRT Logar byl např. velitel 5. kontingentu PRT Feyzabad plk. Opata a jako jednotka byl vybrán 43. výsadkový prapor….
Každopádně vojenská část PRT byla vytvořena s jedinou myšlenkou, a to byla ochrana civilní části PRT při provádění JEJICH projektů.
Přestože od časů 1. kontingentu uplynuly již téměř 2 roky, situace se daří měnit jen velmi obtížně.
I proto jen těžko nachází PzO správné využití v celkové strategii kontingentu PRT, jelikož nijak nekoresponduje s původním charakterem činnosti PRT.
2. Druhým důvodem špatného využívání PzO je extrémně vysoká mezibrigádní rivalita mezi 7. mb a 4. brn hraničící až s nenávistí. Každý, kdo se někdy účastnil společného cvičení s jakýmkoliv útvarem 7. mb například v Německu však může potvrdit, že vztahy základních funkcí či nižšího velitelského sboru jsou nezatížené minulostí a škodlivou rivalitou a mnohdy byly až kamarádské. Boj proti PzO v sestavě PRT ze strany 7. mb pramení především z obavy, že by jim tato jednotka mohla nastavit zrcadlo jejich nedostatků, cítí se jím proto přímo ohroženi. V době, kdy píšu tento komentář probíhá lítý boj o zachování PzO v sestavě kontingentu s nejistým výsledkem…
3. Posledním faktorem menší efektivity využívání PzO je nejasné politické zadání. Ačkoliv ve sdělovacích prostředcích může být vytvářen dojem, že Logar je ČESKÁ provincie, realita je tomu na hony vzdálena. I v dřevních dobách, kdy by byl český přínos bezpečnosti provincie mnohem citelnější, se AČR ani nepokusila aktivně ovlivňovat bezpečnostní situaci v Logaru. Pokud tedy některý z velitelů kontingentů vykročí do neprouzkoumaných vod ovlivňování bezpečnostní situace (ať už jakýmikoliv prostředky), je v tu chvíli sám voják v poli bez jakékoliv hmatatelné podpory z vyšších stupňů. I v případě, že bude úspěšný, se mu tato činnost žádným způsobem nepřičte k dobru. Bezpečnost není v popředí zájmu MZV, tím je POČET DOKONČENÝCH PROJEKTŮ.
3. Pokud se zkombinují všechny tři faktory, výsledek na sebe nenechá dlouho čekat a nemůže jím být nic jiného, než menší efektivita využívání PzO. Zpravidla to končí využitím jednotky jako čtvrtého MOT, jelikož za tento postup nemůže být VK nikým kritizován a z pohledu civilní části se jedná o využití, které nejlépe vyhovuje jejich zájmům.
4. Jak z toho tedy ven? Řekl bych, že řešení je několik. Některá jdou ruku v ruce, některá se naopak vylučují.
I. Změna sledu velení pro PzO. Zde se nabízí několik variant. Od úplného podřízení jednotky americkému velení, přes americké operační velení a české taktické (řešení zvolené pro jednotku SOG v době jejich působení v Logaru) až po nevyzkoušený způsob operačního velení přenesené na nadřízený stupeň (SOC GŠ) a ponechání taktického velení PRT.
II. Ponechání sledu velení PzO, avšak vyjasnění si DLOUHODOBÝCH ambicí PRT v provincii (opravdu pouze stavěním projektů a ničím jiným lze dosáhnout zlepšení bezpečnosti?) s konkrétně rozpracovanými mantinely pro VK. Ačkoliv ty by mohly působit i omezujícím dojmem, přinesly by konečně jistotu pro VK, že to či ono provádět MŮŽE a MÁ. V takovém případě by se PzO stal kamínkem v mozaice celkové strategie ČR v provincii.
Pokud nedojde k jednomu ani druhému (popřípadě ke kombinaci), domnívám se, že PRT každým rokem zprovozní 20-40 nových dlouhodobě udržitelných projektů, které však nebudou mít žádný vliv na náš vynucený odchod v řádu 3-5 let. Situace už bude prostě taková, že veškeré vedení projektů bude delegováno na místní spolupracovníky PRT, jelikož z bezpečnostních důvodů nebude možné k projektům se vůbec dostat (už dnes situace např. v distriktu Charkh).
Pak se budeme jen ptát, kde se stala chyba, když rekonstrukce šla přeci tak dobře, že?
#2 prophet 30. 12. 2009 - 10:13
Vždy rád chodím na toto forum ,neboť vojáci zde vyskytující se jsou typičtí nadprůměrnou úrovní jak myšlenek tak psaného projevu. O to víc mne mrzí, pokud věcná diskuze sklouzne k „nastavování zrcadel“, odhalování nedostatků, „objektivnímu“ hodnocení situace či hypotézám: “ co kdyby..?“.
Situace v době vyslání 1.kontingentu PRT byla taková jaká byla a je zbytečné řešit „ co by bylo kdyby byl ten či onen velitelem..možná ..“ Je něco jiného začínat misi a něco jiného přijet v druhé třetí a další rotaci..navíc pro připomenutí, velitel 1. kontingentu k tomu přišel doslova “jak slepý k houslím..“.
Ono je třeba daný problém vidět z více stran, v širších souvislostech ochoty ČR se VUBEC angažovat a pokud ano, hlavně JAKÝM způsobem, vždy bohužel s přívlastkem českého „ať jsme vidět, ale ať nás to moc nestojí“. Správně zde bylo zdůrazněno že PRT se skládá z dvou, nechci říci antagonistických, ale řekněme ne stejně naladěných skupin mající rozdílný názor na řešení problému budoucnosti Afghanistánu. Civilní, delegované MZV vidící budoucnost v budování infrastruktury a humanitární pomoci a měřící svůj úspěch počtem otevřených škol a rozdaných kalamářů a té vojenské, měříce svůj úspěch počtem vycvičených jednotek, eventuálně počtem úspěšně zvládnutých přestřelek. Situace v našem PRT je pak odrazem a TYPICKÝM příkladem situace na úrovni ISAF a mezinárodních organizací. Nekoordinované úsilí, často hnaná národními zájmy a zviditelněním se víc než snahou pomoci, kdy civilisté si o vojácích myslí že jsou pitomci a naopak a všichni svorně si totéž myslí o OSN, impotentní neschopné a neochotné pozvednout hlavu a chopit se iniciativně koordinace. O to větší požadavky pak tato situace klade na osobu velitele, kdy v takovémto prostředí je nucen osvědčit nejenom své větší či menší schopnosti plánovat a řídit pořádkové, mír tvořící, mír vynucující či jiné operace za jejichž úspěšné zvládnutí ho čeká (ne vždy) válečný kříž té či oné země, ale zároveň schopnost komunikace, empatie a naslouchání druhým a to, ruku na srdce, není všem bojovným velitelům vlastní, což s sebou přináší někdy vskutku kuriozní situace.
Ano, mezi celými dvěma brigádami kterými tato armáda disponuje existuje někdy až nezdravá rivalita. Opět, vnímejme tento „konflikt“ v širších souvislostech na pozadí historického vývoje, jak vznikala 4. Brn, jako „vymodlené dítě“ jistého pana generála, tzv. „kovárna kádrů“ a jak vznikala ta druhá, kterou někteří považují za zbytečnou. Objektivně zhodnoťme, úroveň vybavení jedné, na rozdíl od té druhé, nezapomínejme že lidskou podstatou je žárlivost a závist a možná nám bude jasnější hořkost v duších některých která snadno přeroste v animozitu. Je velice nebezpečné, pokud z úst i nejvýše postavených funkcionářů AČR, reprezentujících celou AČR, kteří zřejmě nedokáží překročit svůj stín, zaznívá mnohdy oprávněná kritika, podaná ovšem značně (!) neurvalým způsobem, té či oné jednotky ale zejména nekritické vychvalování té z které vzešli, neboť platí okřídlené “ nejsem ve svém domě prorokem (sic)“!
Trošku jsem odbočil od tématu, o čem že jsem to chtěl mluvit? Aha, o lehké pěchotě, PzO. Naprosto přesně KLÍČOVÉ pro naše další působení je definování toho, co chceme dosáhnout, jaké jsou naše ambice (pozor, není to jako bych slyšel stesky z úrovně NATO, že nemáme, či nejasně, definovaný End state)? Zároveň, my češi máme často tendenci přicházet s universálními řešeními problému, tzn. s PRT vyšleme PzO, příště tanky, pak by byly dobrá děla, co takhle letadla či rakety?
Položme si otázku:“ Chce to po nás někdo? Vyslyšeli jsme vysláním PzO požadavek mezinárodního společenství či NATO? Máme síly a prostředky na to zvládnou potenciálně krizovou situaci ? Nestavíme se tak do stejné řady s již výše jmenovanými státy kteří hlavně sledují své národní zájmy pokud ano, jakým způsobem přispěje k prosazování národního zájmu takováto úzce specializovaná jednotka (PzO)? Je naší ambicí a v našich možnostech provádění kinetických operací, jakého rozsahu? Ohledně velení, pokud by model podřízenosti veliteli PRT byl nevyhovující, dokázali by si američané s naší „pomocí“ poradit? Ví američané jaké jsou možnosti PzO? Je plně kompatibilní, i stran logistického zásobení? ¨
Model podřízenosti SOC bych raději nezmiňoval, PRÁVĚ v souvislosti se SOG se prokázal jako zcela nefunkční.
Ps1 : cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly..
Ps2 : nadále zůstávám zvídavým čtenářem nejen Ivových příspěvků ale i všech ostatních. Přeji všem do Nového roku jen to nejlepší, hodně zdraví a duševní verbální a psací potenci!
#3 Emil Frída 30. 12. 2009 - 11:12
Emil Frída pro prophet: I cesta z pekel je dlážděna dobrými úmysly.
#4 Ivo 30. 12. 2009 - 11:42
Zdravím, k přechozímu příspěvku se cítím potřebu vyjádřit, takže:
Add1) Výraz „nastavování zrcadla“ byl bezpochyby nešťastný, ale na místě. Tento efekt není zdaleka omezen na 7.mb. Setkal se s ním PzO 3. i 4. kontingentu (tedy kontingentů postavených na 4. brn). Okřídlený výrok „že aeromobilní operace zvládne přece každý idiot“ ještě teď zní příslušníkům PzO v uších…
Add2) Možná bylo trochu nešťastné spekulovat „co by kdyby“, ale nemůžu se zbavit dojmu, že na 1. kontingent jakékoliv mise je mnohem větší tlak ohledně nastavení systému fungování do budoucna. Proto je dle mého názoru důležité, aby takový post zastával někdo „s nedávnou operační zkušeností obdobného ražení“. Neměl to být v žádném případě útok na velitele 1. kontingentu, kterého si ze 7.mb jednoznačně vážím, ani to neměla být snaha vynést do nebes velitele 5. kontingentu PRT Feyzabad.
Add3) Nechtěl jsem žádným způsobem naznačit, že by práce velitele kontingentu byla procházka růžovým sadem. Nikdy jsem velitelem kontingentu nebyl, ale dokážu si představit tlaky, jakým je kažodenně vystaven.
Add4) Důvody mezibrigádní rivality sice chápu, ale těžko se tím pro mne tím stává omluvitelnější. Už proto, že „tento stav mysli“ je vlastní především vyšším důstojníkům, nižší velitelské stupně a mužstvo nechává podstatně chladnější, pro příslušníky 43. vpr je (z mnoha důvodů) zcela neuchopitelný.
Add5) Naprosto souhlasím, že je nutné si ujasnit, co vlastně chceme v Logaru udělat. Pokud se chceme zabývat výhradně rekonstrukcí, nemá smysl nic měnit, jelikož v tomto segmentu podávají všechny kontingenty nadprůměrné výkony. Jenže to, co je pro civilní část resp. MZV cíl našeho konání v provincii, je pro vojenskou část (nebo by mělo být) pouze cesta k jejich cíli, kterým nemůže být nic jiného, než bezpečná a stabilní provincie, kterou si vláda svými prostředky ohlídá sama, bude mít podporu mezi obyvatelstvem a my budeme moci odejít. Nebo vidí snad někdo něco jiného jako end state?
Otázce „chce to po nás někdo?“ nerozumím. Nejde o to, co po nás chtějí jiní, ale co chceme my. Buď chceme mít větší vliv na protipovstalecké úsilí v provincii Logar, anebo budeme dělat, že o problematice COIN jsme nikdy neslyšeli a imperativ ochrana obyvatelstva nám nic neříká (nenapadá mě žádná činnost nebo operace PRT, která by na toto byla přímo zaměřena). V tom případě se naplní scénář. který jsem ve svém prvním komentáři.
Co se použitelnosti PzO týče, jednoznačně nesouhlasím s označením „úzce specializovaná jednotka“. PzO plnil a plní i úkoly, které přináležely jednotkám MOT. Není tam tedy žádný deficit ve schopnosti provádět „obyčejné úkoly“. Pouze přidaná hodnota v podobě možnosti provádět dlouhodobé a pěší patroly, pro které z mnoha důvodů jednotky MOT vhodné nejsou.
Ohledně sledu velení nemám zcela vyhraněný nároz na jeho konkrétní podobu. Nesdílím ale obavy, že by americká strana nevěděla jak PzO použít anebo nevěřila jeho schopnostem či možnostem. Obavy z obojího byla plně rozptýleny po první společné akci s US Army na začátku mise a vzhledem k pokračující spolupráci i za 4. kontingentu není třeba se domnívat, že by tomu bylo dnes jinak. Ohledně plné kompatibility je zde výtka samozřejmě částečně na místě. PzO ve dvou zbraňových systémech není kompatibilní s US Army (náboje do Sa 58 a automatického granátometu AGS-17). Ve všech ostatních zbraňových systémech ale je (pistole, střední a těžké kulomety, Carl Gustav, odstřelovací pušky apod.). Neřekl bych, že by toto mohlo být citelnou překážkou pro splečné operace s US Army. Nebylo nikdy v minulosti, proč by mělo teď?
Myslím si, že je klíčové, aby se tato debata nestala pouze debatou o smysluplnosti PzO. Jednak já názor jistě nezměním, za druhé je pouze jednou z několika manévrových jednotek PRT. Pokud bude práce jednotek MOT téměř výhradně sestávat z doprovodu civilních expertů na projekt a zpět, nelze čekat nějaký zásadní posun.
Poslední poznámka ke kinetickým operacím. V AČR zřejmě převažuje názor, že to je práce US Army, „neboť v Logaru mají přece brigádu“. Jenže z té celé brigády je přímo v provincii pouze jeden manévrový prvek, a to 3/71, který je vzhledem ke svému průzkumnému určení v síle zeslabeného praporu. Krom toho, jak lze dokladovat na zkušennostech 3. kontingentu, Američané sice kinetické operace dělají, ale jelikož se na nich Češi žádným způsobem nepodílejí, mnohdy nejsou provedeny tak, aby vyhovovaly českým zájmům (v několika případech právě naopak).
Napadá mne spousta operací nebo činností, které mají z hlediska COIN maximální důležitost, ale nejspíš by nespadly do módní kategorie „kinetické operace“. Zajišťování přímé bezpečnosti vesnic (samostatně, s dopomocí ANP či v rámci „combined platoons“ ve spolupráci s ANA), průzkumné patroly do oblastí dosavadní nečinnosti PRT, zajišťování bezpečnosti ohrožených projektů, umožnění provedení projektů rychlého dopadu v nebezpečnějších částech provincie s následnou dlouhodobou přítomností jednotky na ochranu obyvatelstva apod. Sečteno a podtrženo, dojem že PzO=kinetické operace není úplně správný. Jen je třeba víc zapojit hlavu, ujasnit si dlouhodobě co chci a pak to provádět. PzO narozdíl od jednotek MOT nemůže efektivně fungovat reaktivně (na požadavky civilní části), ale musí být podřízen nějaké dlouhodobé strategii.
Doufám, že jsem svou reakcí naštval méně lidí než tou předchozí a debata se ponese ve věcnější rovině :-)
#5 Emil Frída 30. 12. 2009 - 13:11
Jsem rád, že někdo konečně veřejně upozorňuje na nesmyslnost modelu „personálních sil“, která jsou tvořena minimálně 4 celky: 4.brn, 7.mb, 601.skss a SOG. Každý z celků se domnívá, že on je tou elitou, z které se odchází jenom „nohama napřed“ nebo do civilu, ale určitě ne k jinému celku. Podle mě, cílem racionální strategie výstavby a udržování schopností je mít vyrovnané a špičkové celky, schopné se vzájemně vystřídat v operaci, které mají odpovídající a výcvik. Možná by stálo zato omezit monokulturní vliv těchto čtyřech rodin tím, že by bylo zakázáno strávit celou kariéru v příslušné „rodině“, minimálně u důstojníků by bylo vhodné nastavit takové pravidlo pro povýšení do vyšší hodnosti. Třeba by pak tyhle „výsadkářsko-bigošské“ války ustaly.
#6 OL4F 30. 12. 2009 - 17:19
Zdravím diskutéry,
chtěl bych dát na vědomí, že jsem zaražen hodnotou této diskuze, kde je vidět na diskutujících hlubší znalost problémů, situace a poměrů – ještě jsem se nesetkal s tak dobrou diskusní skupinkou.
S druhým odstavcem musím nesouhlasit. Už v 1. kontingentu jsme byli jak v BarakiBarak, tak i v Kharwaru – viz. http://www.army.cz/scripts/detail.php?id=11174
Dále bych chtěl poukázat na to, že PzO je potřebný a vždy byl a ani my, ani američani nechápali proč průzkumný prapor naše velení nechce použít na průzkum okolí. Za vším, ale stojí neochota se angažovat a tím ohrozit svoje teplé místečko. Ale částečně naše velitele chápu, protože jakákoli ukázka samostatnosti a aktivity je po zásluze potrestána.
Omlouvám se, za nedodržení vysoké úrovně diskuze, ale nemohl jsem si pomoci.
#7 Ivo 30. 12. 2009 - 18:56
Zdravím OL4F, řekl bych, že jste ze 102. PzPr, takže konečně zpřízněná duše :-).
Ačkoliv z článku jasně vyplývá, že jste v Khervaru byli, musím říci, že jsem si toho nebyl vědom. Řekl bych, že to mimoděk poukazuje na 2 věci.
1. Nejsem si jist, zda z patroly vznikla nějaká průzkumová zpráva (ať už patrol report, debriefing, road book nebo cokoliv jiného). Pokud ano, do databáze se rozhodně nedostala. To stejné platilo pro oblast Charku. Paradoxně ve chvíli kdy se uvažovalo o podobných patrolách, nejlepším zdrojem alespoň povrchních informací byli FAC (dost jezdili s Američany) a ta část civilní části, která pamatovala začátky. Suma sumárum, v mnohém jsme začínali prakticky od začátku. To samé platí pro distrikt Azra (kde podle mých informací byl 1. a 2. kontingent alespoň 2x). Jako průzkumník musíte být jistě naštvaný, že veškerý výsledek Pz činnosti (pokud není předán tomu, kterému může následně pomoci) je velmi malý.
2. Postupné zhoršení situace v celé provincii. Zatímco za 3. kontingentu a dále bylo naprosto nemyslitelné, aby se do Khervaru jelo po silnici a do Charku bylo povolení pouze v MRAPech (v reálu vždy letecky) a do Baraki Barak pouze na distriktní centrum po jedné „prověřené“ silnici, tak situace za 1. kontingentu byla o dost odlišná. Podle historek FAC, kteří ty časy pamatovali bylo možné dojet na jih provincie, do Baraki Barak apod. To pro nás už byla jen více než rok vzdálená historie, která se už nikdy neopakovala…
Jinak samozřejmě souhlasím, aby 102. PzPr, stejně jako 43. vpr, mohl provádět průzkunou činnost v provincii Logar. Ale to souvisí s již zmiňovanou nutností celkové změny charakteru operací. Jinak nevidím jiný reálný konec než odchod z provincie po francouzsku v horizontu 3-5 let. Položme si otázku, na koho padne veškerá vina tohoto stavu. Bude to MZV, které má rozhodující vliv na celkový charakter operací? To asi těžko, že?
#8 soldato 31. 12. 2009 - 09:58
V prvním komentáři se objevilo zajímavé sousloví. Lessons Learned. To je věc, která je sice v AČR poměrně známá, ale už ne tolik využívaná. Zjednodušeně jde o to, že jednotka, která se vrátí z mise, předává své zkušenosti další jednotce která do mise odjíždí. Je to logické. Nejčerstvější info o situaci a osvědčených taktických postupech je hned předáno těm kteří to opravdu potřebují. Bohužel realita v AČR je odlišná. Vojáci a hlavně velitelé (a především VDr a velitelé MOTů) se vrátí, mají plnou hlavu věcí které se dají využít, ale nikoho to nezajímá. Proč, když jsou z jiné jednotky, že?! Přece se „neponížíme“ a nebudem se jich doprošovat o rady… Ale takhle to přeci být nemusí a nemůže. Všichni jsme přeci vojáci stejné AČR, reprezentujeme stejnou zemi a hájíme stejné zájmy. A bylo by tak složité, aby se minimálně velitelé družstev a výše po návratu z mise (a zasloužené dovolené) sešli na týden se svými protějšky a předali jim vše potřebné?! Myslím že ne. Vždy je to jen o lidech. (a tohle se netýká jen předávání zkušeností mezi brigádami, ale i mezi prapory stejné brigády a dokonce i mezi rotami stejného praporu…)
K významu Průzkumného odřadu (CME, MOT4-QRT nebo jakkoliv jinak) pro PRT jen krátce, neboť skoro vše již bylo řečeno. Že taková jednotka má pro PRT význam snad netřeba diskutovat. ANO, má. Ale umí ji velitelé kontingentu správně využívat? Myslím že NE! Nebudu spekulovat proč tomu tak je. Raději bych si poslechl někoho, kdo takový post zastával na jeho názor. Jestli VK má opravdu tak svázané ruce z GŠ-SOC, nebo jen proto, že PzO bývá z jiné jednotky.
#9 nemo 2. 1. 2010 - 21:10
Všechny diskutující zdravím a přeji vše nej v roce 2010. Zajímavá debata na téma schopnosti PRT a proto si nedokážu odpustit pár komentářů.
1. Rivalita mezi jednotkami je podle mě způsobena přesně tak jak popsal Ivo. Bojovníci všech jednotek podle mě nemají komunikační problémy a jsou schopni si předávat zkušenosti a na řadě příkladů je vidět, že spolu dokáží vyjít a komunikovat. Nevraživost je udržována zejména na úrovni velitelů rot a praporů, tedy v hodnostním rozpětí kapitán až podplukovník. Na úrovni velitelů brigád se to tolik neprojevuje, protože spolu musí vyjít. Každý má přirozeně volbu sloužit v Hranicích nebo v Chrudimě a splnit si to,co přirozeně od života v armádě očekává. Musí být ale taky ochoten slevit ze svého pohodlí a jít do neznáma bez možnosti, že bude každý den v 16:00 doma. A proto dávám za pravdu těm, kteří říkají, že je na čase rotovat důstojníky mezi brigádami. Nepatřím k těm, kteří říkají, že 4 je lepší než 7 a naopak. Jsem si jist, že dnes není valných rozdílů mezi 4. a 7.Bde. Z řady podle mě vyčuhuje pouze 43.vpr a to je ve všech armádách světa normální. Výsadkáři patří k elitě a každý se k ním může připojit (pokud na to má). Problém je jeden jediný a to závist, vždyť i k 601.skss stačí udělat jen výběrové řízení a pak zdárně absolvovat přeškolovací kurz. Doporučuji všem rejpalům a závistivcům ať se o to pokusí a pak se možná budou dívat trochu jinýma očima na jejich práci.
2. Rovněž souhlasím s těma co říkají, že průzkumný odřad má v rámci PRT neoddělitelné místo. Podporuji tvrzení, že jeho role spočívá zejména v oblasti bojového patrolování včetně „airmobile“ a že jsou prodlouženou rukou velitele do oblastí, kde nejde vyslat rekonstrukční prvky PRT bez předem připravených podmínek. MOTy jako takové slouží k přímé ochraně civilních expertů a roli MOT a PZO nelze směšovat. Tvrdím, že problém používání PZO pramení pouze z neschopnosti, opatrnosti nebo nedostatečné taktické připravenosti velitele kontingentu. Někdy je to přirozeně i obava VK o životy svých vojáků a všudy přítomný fenomén co na to Praha. K fenoménu co na to Praha musím říct, že je to takový alibistický počin velitelů, kteří se bojí rozhodnout, tak,jak je to v AČR dnešních dnů vlastní. V této pasáži si dovolím trochu rýpnou, protože když vznikal PZO u 3.PRT největší odpor byl přirozeně od civilní části PRT a úředníků MZV, na druhou stranu ale i velitel 2.PRT dělal vše proto aby PZO nevznikl. Závěrem doporučuji všem skeptikům si přečíst jakým způsobem se vede moderní COIN a že to není jen o kinetických operacích.
3. Velení PRT. V této pasáži se skloňovali možnosti velení PRT a PZO v AFG. Největší brzdou byl zase SOC MO. Nebudu zacházet do vojenských zkratek jako je OPCON, OPCOM či TACOM ale jednoduše objasním. Vím, že SOC MO má své limity a že ne vše dělá perfektně. Jeho role spočívá v oblasti koordinace personální, finanční a logistické podpory našich jednotek v zahraničí. Nutno říct, že ne vždy je to dokonalé. Jsou mu proto přičítány všechny naše nezdary a ne vždy právem. Proto krátké zamyšlení. Za výcvik a přípravu jednotek do operace v zahraničí odpovídá velitel společných sil a to i za vybavení jednotlivce (bojovníka) vším. Mělo by být tedy jeho maximálním zájmem se o své lidi dokonale, se svým robustním štábem postarat. „ON“ ale deleguje odpovědnost za výcvik na vel. brigády v horším případě na velitele kontingentu a ti dělají co můžou. Prostě to je na nich a kdo za to může? Přirozeně zase Praha potažmo SOC MO. Pro objasnění systému velení v tom to případě CZ PRT v AFG dochází dnem převzetí operačního úkolu předání CZ PRT do podřízenosti RCE a to deleguje pravomoc na TF SPARTAN nově TF BAYONET. Celý mechanismus je přirozeně hodně zjednodušen, protože v reálu to vše začíná u velitelských struktur NATO přes ISAF atd. Z mého pohledu má tedy VK velitelskou struktury jednoznačně stanovenou a v době přípravy začne makat. Rozpracuje úkol ISAF do podoby svého PRT a specifikuje úkoly jednotek v souladu s mandátem, ROE atd. Mandát ISAF, ROE a další dokumenty mu vytváří dostatek prostoru pro jeho realizaci v oblasti plnění operačního úkolu. Přes svůj vlastní CONOPS, OPORD, SOP se propracuje až k svému PZO, kde mu stanoví jednoznačné úkoly a to je role velitele na taktické úrovni, na kterou musí mít koule. Přirozeně svoji 14 denní stáž v AFG, před operačním nasazením, využije ke komunikaci s vel US TF tak aby si vyjasnili všchny problémy, aktualizovali SOP atd. Další vzniklé otázky na závěr stáže vyřeší s SOC MO. Pokud tohle nefunguje a velitel kontingentu nemá koule, nechá si to podepsat Ř SOC MO a nebo v horším případě křičí to Praha, Praha. Závěrem musím říct, všechny systémy řízení ISAF jsou nastaveny, i když někdy působý chaoticky a dávají všem velitelům potřebný prostor pro plnění jejich operačního úkolu. Poslední dovětek je, že CZ PRT nemá žádná národní omezení a je v operaci řízen RCE a národně logisticky, personálně a finančně podporován AČR cestou SOC MO. Pokud se to děje jinak, je něco špatně a patřiční velitelé nemají ….
#10 Ivo 3. 1. 2010 - 20:42
Krátce pro Emila Frýdu:
Neřekl bych, že popis 4 rodin (SOG už neexistuje) je úplně přesný. Za rodinu z které se neodchází, lze beze zbytku považovat pouze 601.SkSS. Přechody mezi 7.mb a 4.brn sice nejsou na denním pořádku, ale jen za mé služby byla ze 7.mb přijata ke 43.vpr (bez výjimky na zakladní funkce). Na druhou stranu minulý rok odešla ze 43. vpr část starších ročníků (základní funkce na funkce VD) bydlištěm z okolí Bučovic k 74. lmopr Bučovice. Nikdo je nedržel, bez výjimky byli puštěni. Takže bych to neviděl tak strašně.
Když jsem se zamýšlel nad relativní neoblíbeností 43. vpr u armády ve srovnání třeba se 601.SkSS, která je bezpochyby lépe vyzbrojená i vystrojená a má pro mnohé věci lepší podmínky (je tedy větší důvod závidět), napadlo mne, že je to jejich „neviditelností“. Dokud nejsou mechanizovaným útvarům na očích, nikdo jim nemůže nic závidět. To samé ale pro Chrudim neplatí a v tom je celý ten zakopaný pes…
Pro Nema:
s body 1. a 2. souhlasím beze zbytku, sám bych to nenapsal lépe.
Add3) Situace v misích je beze zbytku poplatná systému v naší armádě. To znamená, co velitel, to naprosto jiný systém. Rozdíly mezi 1. až 4. kontingentem jsou jistě do značné míry dané změnou tabulek (platí pro 2. a 3. kontingent, kde došlo k největší změně), ale především v osobnostech velitelů. Ačkoliv tento systém může fungovat vcelku dobře v republice (pokud je velitel nezávislé povahy, má znalosti a dobré podřízené tak klidně i výborně), ale v misi už ze své podstaty ne. Vzhledem k tomu, že v současné době do Logaru jezdí jak 4.brn, tak 7.mb, přičemž každá z nich uplatňovala zcela jiné taktické postupy a po operační stránce k situaci rozhodně nepřistupovali stejně. Jenže to není zrovna věc, na kterou by Američani byli zvědaví… Ačkoliv i mezi TF Spartan a TF Bayonet budou jistě rozdíly v obou oblastech, vsadil bych boty, že nesrovnatelně menší.
Co z toho pro mne vyplývá? Řekl bych, že není možné se smířit s tak nízkou mírou kontinuity a je třeba navodit systém, který ji zaručí. Abych se vrátil zpět k PzO: pokud tomu tak nebude, tak v následujících 2 letech bude úkolován zhruba takto – 1 slušně, 1 hrozně, 1 excelentně a 1 tragicky (anebo v jiném poměru či pořadí). Zkrátka ačkoliv kontinuita samotného PzO bude bez problémů (stavěn z jednoho útvaru, s jednou organizační strukturou, se stejným materiálem, se stejnými taktickými postupy atp.), jeho celkový výkon bude přímo odvislý od osoby toho konkrétního velitele kontingnetu. Řekl bych, že jiné způsoby velení by tohle dokázaly zaručit lépe (americké, smíšené atp.)
Add národní omezení)
PRT sice teoreticky nemá národní omezení, ale realita pociťovaná v misi je trochu odlišná. Při jednom z rozhovoru s odcházejícím zástupcem velitele 3/71 amerického praporu (jediného amerického manévrového celku v provincii) jsem se mimo jiné dozvěděl zajímavou věc. Pan major se mne během rohovoru zeptal, jaké máme „national caveats“. Po mé odpovědí, že žádné byl vcelku překvapen a sdělil mi, že byl přesvědčen o existenci těchto: 1. zákaz vedení bojové činnosti kromě případů přímého napadení, 2. zákaz vícedenních patrol s technikou, 3. zákaz společných operací s US Army v oficiální rovině. Jak k tomu dospěl? No zkrátka necelého půl roku pozoroval naši činnost a k tomuhle závěru došel…
Takhle z amerického pohledu vypadal „national caveats free“ PRT Logar. Myslím si, že je to trochu škoda.
#11 Ondrej Rajkovic 3. 1. 2010 - 21:36
Pro Iva k poznámce o national caveats:
(celý můj komentář se ponese v trochu obecnější rovině)
Pokud oficiálně neexistují, žádné takové omezení, jaké vyjmenoval XO od 3/71 CAV pak mě napadají pouze 3 možnosti proč je ten stav tak neutěšený:
1. nesamostatnost nebo neochota VK nasadit své oddíly do nebezpečnějších akcí, která je způsobena strachem o svou kariéru (přece jen se lépe dívá na osobní spis kde je v části o velení kontingentu PRT napsáno, že pod velením tohoto důstojníka nedošlo k žádným ztrátám na životech)
2. strach z politické bouře, která by následovala poté co by někteří naši spoluobčané zjistili, že naši vojáci v Lógaru se podílejí/vedou bojovou činnost a začali by se ohánět slovy jako „okupanti“ a podobně
3. tlak z (nej)vyššího velení, aby byla ofenzivní činnost nebyla vyvíjena (mám pocit, že zde se mění to co je „civilní kontrolou ozbrojených sil“ na „civilní řízení ozbrojených sil“ – význam prvního uznávám, to druhé je nemyslitelné)
co se přímo podílu PRT na COIN týče tak uznávám to, že bojová činnost není hlavní a jedinou složkou COIN – ekonomická a politická rekonstrukce mají v tomto přednost. ale COIN není z těch konceptů, které vyžadují vedení pouze jednoho typu operací .. je to víceúrovňový a neustále se měnící přístup ke konkrétní situaci v konkrétním regionu.
období kdy ofenzivní operace (nebo „matka příroda“) vytlačí protivníka mimo osídlené oblasti je potřeba bezezbytku využít pro znásobení rekonstrukční činnosti a průzkum nových možností. naopak, v období kdy protivník je aktivní tak je potřeba vést vojenské operace a pouze udržovat a upravovat již probíhající projekty. dle mého tady nejde o zbabělost, ale o rozumné využívání situace.
to, že politická rekonstrukce má velký dopad na vojenské operace a opačně je zde: http://www.isaf.nato.int/en/article/press-releases/jan.-03-cooperation-clears-bala-murghab.html
(P.S. věřím, že můj příspěvek nebyl jen blábolem, pokud ano, tak si mě podejte – aspoň se poučím :-D )
#12 Emil Frída 4. 1. 2010 - 07:13
Pro Iva: Jestli považuje za ono potřebné „míšení krve“ nepromyšlené reorganizace a náhodné personální pohyby způsobené tím, že ti lidé „mají hypotéky“, tak ještě zůstávají, pak je mi Vás líto a určitě byste mohl pomýšlet na generálskou funkci na GŠ AČR. Přece nemá žádnou logiku vytvářet uzavřenou skupinu, ale šířit kvalitu napříč odpovídající organizační strukturou. Jejím nositelem jsou lidé, velitelé. Navíc zlikvidovat nemalé minulé investice do SOG tím, že jej rozpustím v době, kdy jejich schopnosti budou obtížně nahraditelné, protože bude díky 10letému demografickému poklesu ve skupině 18-25 let problém s doplňováním armády, je hloupost.
#13 Ondrej Rajkovic 13. 5. 2010 - 12:45
Dovolím si opět otevřít tuto diskusi jelikož se objevují nějaké nové informace, které určitě přispějí k pozitivnímu posunu v této oblasti.
Nejnovější A-Report (číslo 05/2010) přináší mimo jiné i reportáž z patroly Průzkumného odřadu. Nejedná se sice o moji oblíbenou aeromobilní patrolu, ale o vozidlovou patrolu. Jejím cílem byl distrikt Charkh o kterém se zde zmínil i Ivo.
Je tedy očividné, že se dějí změny a to s sebou přináší 2 otázky:
1. Změnila se bezpečnostní situace v Lógaru natolik, že je možné vysílat patroly i do „méně přátelských“ distriktů jiným způsobem než v minulosti? (Dingo ani Iveco nejsou MRAP)
2. Pokud se bezpečnostní situace nezlepšila proč tedy najednou taková změna?
Věřím, že na tyto dvě otázky odpoví víc lidí a že podnítí další diskusi.
Přidám, ale další bod o kterém je možno v souvisu s operacemi lehké pěchoty (což v rozměru PRT znamená PzO) diskutovat.
Nebudu nijak zastírat, že už několik týdnů studuji americkou příručku pro COIN operace na úrovni roty. Množství informací které je tam obsaženo zde nebudu rozebírat (všechny zájemce odkazuji na CALL Newsletter No. 08-05 z února 2008). Při drvivé většině se tam ale klade důraz na důkladnou zpravodajskou činnost, zaznamenávání a následnou analýzu informací. Zde budu opět citovat reakci Iva na příspěvek OL4Fa
Budu zde možná aspirovat na systém který funguje na Small Wars Journal blogu a nebo na blogu USA and USMC COIN Center.
Toto fórum čte dost příslušníků jak 43.výsadkového praporu tak i 102.průzkumného praporu a (možná) i 601.skupiny speciálních sil. Ptám se teda:
a) Je současný systém předávání informací (a zejména těch zpravodajských) v PRT (a zejména na jednotlivých MOTech a v odřadu PzO) funkční, efektivní a dostatečně „user friendly“?
b) Co vy osobně by jste rádi změnili tak, aby zaznamenávání informací, jejich následná analýza, ukládání a předání dalšímu kontingentu bylo efektivní?
c) Jakému způsobu prezentace těchto informací dáváte přednost – elektronické databáze, papírové formuláře a složky, diagramy, zaznačování údajů do diagramů/map v papírové podobě?
Věřím, že se zde najde dostatek odpovědí na tyto otázky, a že už v blízké době (ano, zde to bude záležet i na mě a kvalitě a rychlosti mé práce) zde bude moct být odprezentován nový přístup k zpracování a analýze informací v rámci operací MOTů a PzO (pokud vše půjde dobře a František Šulc to povolí tak bych zde možná i uveřejnil celý projekt – ale to je zatím hudba budoucnosti, ne sice příliš vzdálené, ale pořád budoucnosti).