fbpx

COIN a význam lehké pěchoty II

V reakci na předchozí článek stejného názvu se objevilo několik reakcí, které byly natolik zajímavé, že jsem se rozhodl pokračovat v psaní na toto téma. Zásadním impulzem byl komentář Iva o způsobu nasazování jednotek AČR v Afghánistánu:

U nás každá bojová jednotka zpravidla pracuje při zahraničním nasazení jednu úroveň pod svým domácím standardem. To znamená 601. SkSS dělá praci lehké pěchoty, ta zase práci bigošů, bigoši vyžerou co na ně zbyde.

Přetištěno se svolením 2. výsadkové roty (www.2vysadkovarota.cz)

Přetištěno se svolením 2. výsadkové roty (www.2vysadkovarota.cz)

To znamená, že jednotky nemohou být dobře využity při nasazení protože se připravují na jiné úkoly než na ty, jež jim budou přiděleny. Proč je tomu tak? Jistě, jsou zde politické tlaky, je zde tlak veřejného mínění, také generální štáb přispívá svým dílem, ale to určitě není primární důvod. Dle mého názoru primárním důvodem je, že velitelé kontingentů nevědí, nebo se bojí využít prostředky, které mají k dispozici, náležitým způsobem.

Pokud se podíváme na americkou pěchotní doktrínu tak celá činnost pěších jednotek (teď nemyslím mechanizovanou pěchotu) se točí kolem jedné činnosti – kolem patrolování. Chápu, že je nutné využívat vojenskou část PRT pro eskortování civilních expertů a také pro plnění různých dalších úkolů – bezpečnostní patrolování (security patrolling), demonstrační patrolování a jiné. Co je ale podstatné je to, že na tyto úkoly nemusí být nasazeny všechny jednotky kontingentu. Mobilní pozorovací týmy jsou u PRT právě proto, aby prováděly výše uvedené činnosti.

Pak je zde ale průzkumný odřad (PzO), který má úplně jiné poslání – být prodlouženou rukou velitele kontingentu v těch částech provincie kam se běžně MOTy nedostanou. Podle informací od příslušníka PzO 3.kontingentu PRT Lógar jsou v provincii místa, kde čeští vojáci dosud nebyli. Konkrétně by se mělo jednat o části okresů Baraki Barak, Čarch, celý Charvar a další. Není zde očividný konflikt?

Na jedné straně se PRT snaží o rekonstrukci celé provincie (ne pouze jednoho nebo dvou vybraných okresů jako to je v případě strategie ink-spots) a na straně druhé je celá tato snaha úplně zbytečná protože příslušníci PRT se do některých míst ani nepodívají. Je to krutá realita? Ano. Je to k pláči? Ano. Je zde možnost jak to změnit? Ano.

Prostředkem změny je právě průzkumný odřad. Malá, dobře vycvičená a motivovaná jednotka s adekvátní palebnou silou, která bude působit v místech kde nikdo zatím nebyl. Zní to jako sci-fi, ale je to tak. Ivo, zde v komentáři u článku o struktuře družstva a čety popsal jakým způsobem byl organizován PzO 3.kontingentu a jsem přesvědčen, že právě to je cesta do budoucnosti.

Dalším faktorem je výcvik – PzO 3.kontingentu provedl několik úspěšných aeromobilních patrol do nejzapadlejšího okresu provincie Lógar, což ocenili zejména Američany na Shanku. Zde je další důvod, proč má PzO takovou cenu – schopnost provádění aeromobilních misí (průzkumných, doprovodných i útočných). Znovu zdůrazňuji, že COIN není jenom o pasivní ochraně místních obyvatel, ale také o agresivním přenesení boje na území nepřítele. Je v tom jednoduchá logika – pokud budeme povstalce dostatečně zaměstnávat bojem o vlastní přežití, pak nebudou mít mnoho času na vyrábění a pokládání IED, ostřelování základen a podobně.

Průzkumný odřad je potřebným prvkem pro každý kontingent, protože poskytuje jeho veliteli dodatečné možnosti – konkrétně úzkou specializaci na bojové i průzkumné patrolování. Pokud by všechny průzkumné odřady vykazovaly stejnou míru spolupráce s příslušníky americké pěchoty v Lógaru jak tomu bylo u PzO 3. kontingentu, pak možnost provádět aeromobilní mise se stane výhodou k nezaplacení.

13 comments

Ďalší články

Leave a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked with *

Cancel reply

13 Comments

  • Profilový obrázek
    Ivo
    29. 12. 2009, 13:11

    Velmi zajímavý článek na mé oblíbené téma (činnost AČR v Afghánistánu). S většinou napsaných tezí souhlasím, vyberu si některé a ty rozvedu.

    1. To, jak byl vytvořen 1. kontingent PRT Logar, mělo dalekosáhlé důsledky, které pociťujeme dodnes. Ačkoliv měla AČR poměrně dlouhé zkušenosti s prací v PRT (v PRT Feyzabad byli vojáci AČR nasazeni po 6 kontingentů), jen málo lessons learned bylo uplatněno při tvorbě vlastního PRT a naopak některé věci byly nekriticky přeneseny ze severu bez jakékoliv relevance pro budoucí činnost. Dnes se můžeme jen domnívat, jak by dnes PRT vypadalo, pokud by velitelem 1. kontingentu PRT Logar byl např. velitel 5. kontingentu PRT Feyzabad plk. Opata a jako jednotka byl vybrán 43. výsadkový prapor….

    Každopádně vojenská část PRT byla vytvořena s jedinou myšlenkou, a to byla ochrana civilní části PRT při provádění JEJICH projektů.

    Přestože od časů 1. kontingentu uplynuly již téměř 2 roky, situace se daří měnit jen velmi obtížně.

    I proto jen těžko nachází PzO správné využití v celkové strategii kontingentu PRT, jelikož nijak nekoresponduje s původním charakterem činnosti PRT.

    2. Druhým důvodem špatného využívání PzO je extrémně vysoká mezibrigádní rivalita mezi 7. mb a 4. brn hraničící až s nenávistí. Každý, kdo se někdy účastnil společného cvičení s jakýmkoliv útvarem 7. mb například v Německu však může potvrdit, že vztahy základních funkcí či nižšího velitelského sboru jsou nezatížené minulostí a škodlivou rivalitou a mnohdy byly až kamarádské. Boj proti PzO v sestavě PRT ze strany 7. mb pramení především z obavy, že by jim tato jednotka mohla nastavit zrcadlo jejich nedostatků, cítí se jím proto přímo ohroženi. V době, kdy píšu tento komentář probíhá lítý boj o zachování PzO v sestavě kontingentu s nejistým výsledkem…

    3. Posledním faktorem menší efektivity využívání PzO je nejasné politické zadání. Ačkoliv ve sdělovacích prostředcích může být vytvářen dojem, že Logar je ČESKÁ provincie, realita je tomu na hony vzdálena. I v dřevních dobách, kdy by byl český přínos bezpečnosti provincie mnohem citelnější, se AČR ani nepokusila aktivně ovlivňovat bezpečnostní situaci v Logaru. Pokud tedy některý z velitelů kontingentů vykročí do neprouzkoumaných vod ovlivňování bezpečnostní situace (ať už jakýmikoliv prostředky), je v tu chvíli sám voják v poli bez jakékoliv hmatatelné podpory z vyšších stupňů. I v případě, že bude úspěšný, se mu tato činnost žádným způsobem nepřičte k dobru. Bezpečnost není v popředí zájmu MZV, tím je POČET DOKONČENÝCH PROJEKTŮ.

    3. Pokud se zkombinují všechny tři faktory, výsledek na sebe nenechá dlouho čekat a nemůže jím být nic jiného, než menší efektivita využívání PzO. Zpravidla to končí využitím jednotky jako čtvrtého MOT, jelikož za tento postup nemůže být VK nikým kritizován a z pohledu civilní části se jedná o využití, které nejlépe vyhovuje jejich zájmům.

    4. Jak z toho tedy ven? Řekl bych, že řešení je několik. Některá jdou ruku v ruce, některá se naopak vylučují.

    I. Změna sledu velení pro PzO. Zde se nabízí několik variant. Od úplného podřízení jednotky americkému velení, přes americké operační velení a české taktické (řešení zvolené pro jednotku SOG v době jejich působení v Logaru) až po nevyzkoušený způsob operačního velení přenesené na nadřízený stupeň (SOC GŠ) a ponechání taktického velení PRT.

    II. Ponechání sledu velení PzO, avšak vyjasnění si DLOUHODOBÝCH ambicí PRT v provincii (opravdu pouze stavěním projektů a ničím jiným lze dosáhnout zlepšení bezpečnosti?) s konkrétně rozpracovanými mantinely pro VK. Ačkoliv ty by mohly působit i omezujícím dojmem, přinesly by konečně jistotu pro VK, že to či ono provádět MŮŽE a MÁ. V takovém případě by se PzO stal kamínkem v mozaice celkové strategie ČR v provincii.

    Pokud nedojde k jednomu ani druhému (popřípadě ke kombinaci), domnívám se, že PRT každým rokem zprovozní 20-40 nových dlouhodobě udržitelných projektů, které však nebudou mít žádný vliv na náš vynucený odchod v řádu 3-5 let. Situace už bude prostě taková, že veškeré vedení projektů bude delegováno na místní spolupracovníky PRT, jelikož z bezpečnostních důvodů nebude možné k projektům se vůbec dostat (už dnes situace např. v distriktu Charkh).

    Pak se budeme jen ptát, kde se stala chyba, když rekonstrukce šla přeci tak dobře, že?

    REPLY
  • Profilový obrázek
    prophet
    30. 12. 2009, 10:13

    Vždy rád chodím na toto forum ,neboť vojáci zde vyskytující se jsou typičtí nadprůměrnou úrovní jak myšlenek tak psaného projevu. O to víc mne mrzí, pokud věcná diskuze sklouzne k „nastavování zrcadel“, odhalování nedostatků, „objektivnímu“ hodnocení situace či hypotézám: “ co kdyby..?“.
    Situace v době vyslání 1.kontingentu PRT byla taková jaká byla a je zbytečné řešit „ co by bylo kdyby byl ten či onen velitelem..možná ..“ Je něco jiného začínat misi a něco jiného přijet v druhé třetí a další rotaci..navíc pro připomenutí, velitel 1. kontingentu k tomu přišel doslova “jak slepý k houslím..“.
    Ono je třeba daný problém vidět z více stran, v širších souvislostech ochoty ČR se VUBEC angažovat a pokud ano, hlavně JAKÝM způsobem, vždy bohužel s přívlastkem českého „ať jsme vidět, ale ať nás to moc nestojí“. Správně zde bylo zdůrazněno že PRT se skládá z dvou, nechci říci antagonistických, ale řekněme ne stejně naladěných skupin mající rozdílný názor na řešení problému budoucnosti Afghanistánu. Civilní, delegované MZV vidící budoucnost v budování infrastruktury a humanitární pomoci a měřící svůj úspěch počtem otevřených škol a rozdaných kalamářů a té vojenské, měříce svůj úspěch počtem vycvičených jednotek, eventuálně počtem úspěšně zvládnutých přestřelek. Situace v našem PRT je pak odrazem a TYPICKÝM příkladem situace na úrovni ISAF a mezinárodních organizací. Nekoordinované úsilí, často hnaná národními zájmy a zviditelněním se víc než snahou pomoci, kdy civilisté si o vojácích myslí že jsou pitomci a naopak a všichni svorně si totéž myslí o OSN, impotentní neschopné a neochotné pozvednout hlavu a chopit se iniciativně koordinace. O to větší požadavky pak tato situace klade na osobu velitele, kdy v takovémto prostředí je nucen osvědčit nejenom své větší či menší schopnosti plánovat a řídit pořádkové, mír tvořící, mír vynucující či jiné operace za jejichž úspěšné zvládnutí ho čeká (ne vždy) válečný kříž té či oné země, ale zároveň schopnost komunikace, empatie a naslouchání druhým a to, ruku na srdce, není všem bojovným velitelům vlastní, což s sebou přináší někdy vskutku kuriozní situace.
    Ano, mezi celými dvěma brigádami kterými tato armáda disponuje existuje někdy až nezdravá rivalita. Opět, vnímejme tento „konflikt“ v širších souvislostech na pozadí historického vývoje, jak vznikala 4. Brn, jako „vymodlené dítě“ jistého pana generála, tzv. „kovárna kádrů“ a jak vznikala ta druhá, kterou někteří považují za zbytečnou. Objektivně zhodnoťme, úroveň vybavení jedné, na rozdíl od té druhé, nezapomínejme že lidskou podstatou je žárlivost a závist a možná nám bude jasnější hořkost v duších některých která snadno přeroste v animozitu. Je velice nebezpečné, pokud z úst i nejvýše postavených funkcionářů AČR, reprezentujících celou AČR, kteří zřejmě nedokáží překročit svůj stín, zaznívá mnohdy oprávněná kritika, podaná ovšem značně (!) neurvalým způsobem, té či oné jednotky ale zejména nekritické vychvalování té z které vzešli, neboť platí okřídlené “ nejsem ve svém domě prorokem (sic)“!
    Trošku jsem odbočil od tématu, o čem že jsem to chtěl mluvit? Aha, o lehké pěchotě, PzO. Naprosto přesně KLÍČOVÉ pro naše další působení je definování toho, co chceme dosáhnout, jaké jsou naše ambice (pozor, není to jako bych slyšel stesky z úrovně NATO, že nemáme, či nejasně, definovaný End state)? Zároveň, my češi máme často tendenci přicházet s universálními řešeními problému, tzn. s PRT vyšleme PzO, příště tanky, pak by byly dobrá děla, co takhle letadla či rakety?
    Položme si otázku:“ Chce to po nás někdo? Vyslyšeli jsme vysláním PzO požadavek mezinárodního společenství či NATO? Máme síly a prostředky na to zvládnou potenciálně krizovou situaci ? Nestavíme se tak do stejné řady s již výše jmenovanými státy kteří hlavně sledují své národní zájmy pokud ano, jakým způsobem přispěje k prosazování národního zájmu takováto úzce specializovaná jednotka (PzO)? Je naší ambicí a v našich možnostech provádění kinetických operací, jakého rozsahu? Ohledně velení, pokud by model podřízenosti veliteli PRT byl nevyhovující, dokázali by si američané s naší „pomocí“ poradit? Ví američané jaké jsou možnosti PzO? Je plně kompatibilní, i stran logistického zásobení? ¨
    Model podřízenosti SOC bych raději nezmiňoval, PRÁVĚ v souvislosti se SOG se prokázal jako zcela nefunkční.
    Ps1 : cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly..
    Ps2 : nadále zůstávám zvídavým čtenářem nejen Ivových příspěvků ale i všech ostatních. Přeji všem do Nového roku jen to nejlepší, hodně zdraví a duševní verbální a psací potenci!

    REPLY
  • Profilový obrázek
    Emil Frída
    30. 12. 2009, 11:12

    Emil Frída pro prophet: I cesta z pekel je dlážděna dobrými úmysly.

    REPLY
  • Profilový obrázek
    Ivo
    30. 12. 2009, 11:42

    Zdravím, k přechozímu příspěvku se cítím potřebu vyjádřit, takže:

    Add1) Výraz „nastavování zrcadla“ byl bezpochyby nešťastný, ale na místě. Tento efekt není zdaleka omezen na 7.mb. Setkal se s ním PzO 3. i 4. kontingentu (tedy kontingentů postavených na 4. brn). Okřídlený výrok „že aeromobilní operace zvládne přece každý idiot“ ještě teď zní příslušníkům PzO v uších…

    Add2) Možná bylo trochu nešťastné spekulovat „co by kdyby“, ale nemůžu se zbavit dojmu, že na 1. kontingent jakékoliv mise je mnohem větší tlak ohledně nastavení systému fungování do budoucna. Proto je dle mého názoru důležité, aby takový post zastával někdo „s nedávnou operační zkušeností obdobného ražení“. Neměl to být v žádném případě útok na velitele 1. kontingentu, kterého si ze 7.mb jednoznačně vážím, ani to neměla být snaha vynést do nebes velitele 5. kontingentu PRT Feyzabad.

    Add3) Nechtěl jsem žádným způsobem naznačit, že by práce velitele kontingentu byla procházka růžovým sadem. Nikdy jsem velitelem kontingentu nebyl, ale dokážu si představit tlaky, jakým je kažodenně vystaven.

    Add4) Důvody mezibrigádní rivality sice chápu, ale těžko se tím pro mne tím stává omluvitelnější. Už proto, že „tento stav mysli“ je vlastní především vyšším důstojníkům, nižší velitelské stupně a mužstvo nechává podstatně chladnější, pro příslušníky 43. vpr je (z mnoha důvodů) zcela neuchopitelný.

    Add5) Naprosto souhlasím, že je nutné si ujasnit, co vlastně chceme v Logaru udělat. Pokud se chceme zabývat výhradně rekonstrukcí, nemá smysl nic měnit, jelikož v tomto segmentu podávají všechny kontingenty nadprůměrné výkony. Jenže to, co je pro civilní část resp. MZV cíl našeho konání v provincii, je pro vojenskou část (nebo by mělo být) pouze cesta k jejich cíli, kterým nemůže být nic jiného, než bezpečná a stabilní provincie, kterou si vláda svými prostředky ohlídá sama, bude mít podporu mezi obyvatelstvem a my budeme moci odejít. Nebo vidí snad někdo něco jiného jako end state?

    Otázce „chce to po nás někdo?“ nerozumím. Nejde o to, co po nás chtějí jiní, ale co chceme my. Buď chceme mít větší vliv na protipovstalecké úsilí v provincii Logar, anebo budeme dělat, že o problematice COIN jsme nikdy neslyšeli a imperativ ochrana obyvatelstva nám nic neříká (nenapadá mě žádná činnost nebo operace PRT, která by na toto byla přímo zaměřena). V tom případě se naplní scénář. který jsem ve svém prvním komentáři.

    Co se použitelnosti PzO týče, jednoznačně nesouhlasím s označením „úzce specializovaná jednotka“. PzO plnil a plní i úkoly, které přináležely jednotkám MOT. Není tam tedy žádný deficit ve schopnosti provádět „obyčejné úkoly“. Pouze přidaná hodnota v podobě možnosti provádět dlouhodobé a pěší patroly, pro které z mnoha důvodů jednotky MOT vhodné nejsou.

    Ohledně sledu velení nemám zcela vyhraněný nároz na jeho konkrétní podobu. Nesdílím ale obavy, že by americká strana nevěděla jak PzO použít anebo nevěřila jeho schopnostem či možnostem. Obavy z obojího byla plně rozptýleny po první společné akci s US Army na začátku mise a vzhledem k pokračující spolupráci i za 4. kontingentu není třeba se domnívat, že by tomu bylo dnes jinak. Ohledně plné kompatibility je zde výtka samozřejmě částečně na místě. PzO ve dvou zbraňových systémech není kompatibilní s US Army (náboje do Sa 58 a automatického granátometu AGS-17). Ve všech ostatních zbraňových systémech ale je (pistole, střední a těžké kulomety, Carl Gustav, odstřelovací pušky apod.). Neřekl bych, že by toto mohlo být citelnou překážkou pro splečné operace s US Army. Nebylo nikdy v minulosti, proč by mělo teď?

    Myslím si, že je klíčové, aby se tato debata nestala pouze debatou o smysluplnosti PzO. Jednak já názor jistě nezměním, za druhé je pouze jednou z několika manévrových jednotek PRT. Pokud bude práce jednotek MOT téměř výhradně sestávat z doprovodu civilních expertů na projekt a zpět, nelze čekat nějaký zásadní posun.

    Poslední poznámka ke kinetickým operacím. V AČR zřejmě převažuje názor, že to je práce US Army, „neboť v Logaru mají přece brigádu“. Jenže z té celé brigády je přímo v provincii pouze jeden manévrový prvek, a to 3/71, který je vzhledem ke svému průzkumnému určení v síle zeslabeného praporu. Krom toho, jak lze dokladovat na zkušennostech 3. kontingentu, Američané sice kinetické operace dělají, ale jelikož se na nich Češi žádným způsobem nepodílejí, mnohdy nejsou provedeny tak, aby vyhovovaly českým zájmům (v několika případech právě naopak).

    Napadá mne spousta operací nebo činností, které mají z hlediska COIN maximální důležitost, ale nejspíš by nespadly do módní kategorie „kinetické operace“. Zajišťování přímé bezpečnosti vesnic (samostatně, s dopomocí ANP či v rámci „combined platoons“ ve spolupráci s ANA), průzkumné patroly do oblastí dosavadní nečinnosti PRT, zajišťování bezpečnosti ohrožených projektů, umožnění provedení projektů rychlého dopadu v nebezpečnějších částech provincie s následnou dlouhodobou přítomností jednotky na ochranu obyvatelstva apod. Sečteno a podtrženo, dojem že PzO=kinetické operace není úplně správný. Jen je třeba víc zapojit hlavu, ujasnit si dlouhodobě co chci a pak to provádět. PzO narozdíl od jednotek MOT nemůže efektivně fungovat reaktivně (na požadavky civilní části), ale musí být podřízen nějaké dlouhodobé strategii.

    Doufám, že jsem svou reakcí naštval méně lidí než tou předchozí a debata se ponese ve věcnější rovině :-)

    REPLY
  • Profilový obrázek
    Emil Frída
    30. 12. 2009, 13:11

    Jsem rád, že někdo konečně veřejně upozorňuje na nesmyslnost modelu „personálních sil“, která jsou tvořena minimálně 4 celky: 4.brn, 7.mb, 601.skss a SOG. Každý z celků se domnívá, že on je tou elitou, z které se odchází jenom „nohama napřed“ nebo do civilu, ale určitě ne k jinému celku. Podle mě, cílem racionální strategie výstavby a udržování schopností je mít vyrovnané a špičkové celky, schopné se vzájemně vystřídat v operaci, které mají odpovídající a výcvik. Možná by stálo zato omezit monokulturní vliv těchto čtyřech rodin tím, že by bylo zakázáno strávit celou kariéru v příslušné „rodině“, minimálně u důstojníků by bylo vhodné nastavit takové pravidlo pro povýšení do vyšší hodnosti. Třeba by pak tyhle „výsadkářsko-bigošské“ války ustaly.

    REPLY

Nejnovější komentáře