Komentáře k příspěvku: Symboly, ach ty symboly

Od: Dušan Rovenský

Dušan Rovenský — Sun, 10 Jan 2010 15:38:35 +0000

Jak jsem už psal v diskuzi pod článkem na mém blogu, jeden můj bývalý kolega mi kdysi vyprávěl o tom, jak na vyvedení v Boleticích (před listopadem 1989) jejich útvar navštívil soudruh Gazdík (toho času v důstojnické hodnosti a redaktor časopisu Obrana lidu). Udělal pár rozhovoru s vojáky a následně vydal článek ve kterém se (mimo jiné) psalo: „20. tankový pluk cvičí a zlověstné čáry AWACSu jsou na obzoru…“

Od: Emil Frída

Emil Frída — Sun, 10 Jan 2010 07:58:57 +0000

to jahja: Možná byste měl vědět, že pan Gazdík byl v době totality soudruhem Gazdíkem píšícím pro vojenské tiskoviny vydávané v působnosti Hlavní politické správy ČSLA. Jak psát, to se mj. naučil v zemi, kde zítra znamenalo včera. Když si to promítnete do širšího historického kontextu, je vlastně takovým Emanuelem Moravcem české publicistiky. Bývalý zuřivý komunista odhalující a nemilosrdně tepající nešvary demokratické armády píšící pro bulvárně-pravicový deník Mladá fronta Dnes (ano mezi zítra a včera je Dnes). Jeho snažení se podobá činnosti Alfreda Redla. Ten neúnavně odhaloval špiony v rakousko-uherské armádě. Dělal to proto, aby od sebe odvrátil pozornost, protože sám byl agentem pracujícím za odměnu pro nepřátele habsburské monarchie. Možná právě proto se na panosoudruha Gazdíka hodí i to, co prohlásil František Josef v reakci na Redlovu aféru: „Tak to jsou ty nové časy! A co ty kreatury, které přinášejí? V našich starých dobách bylo něco takového zcela nemyslitelné!“

Od: jahja

jahja — Sun, 10 Jan 2010 06:51:06 +0000

Díky autorovi, díky panu Rovenskému! Jak bylo řečeno symboly byl, je, (doufejme že nebude) problém svojí velikostí poplatný české kotlině. Dodám obligátní, nechci problém propagace jedné z největších ničemností 20 století zlehčovat, moje rodina má velmi truchlivé vzpomínky na vládu jedné strany té, která o sobě tvrdila že nastolí tisíciletou říši. O to větší překvapení byla hysterické reakce představitelů rezortu ( doporučuji, vedle známých kroků ministra obrany, přečíst reakce velitele Společných sil v podání p. Gazdíka) kteří svůj charakter, hodnotový žebříček, morální kvality a profesní profil budovali především za vlády té další „strany“ která si, pod rouškou vlády lidu, svojí ničemností nezadala s fašismem. Nabízí se srovnání s Německem, viz nedávný problém s bombarováním údajných teroristů v Afghánistánu a následná reakce tehdejšího ministra obrany který do krve bránil „své“ vojáky. To že výsledkem bylo skandální odhalení, v němž se profesní selhání šla ruku v ruce se zatajováním informací, vedoucí v konečném důsledku, kromě jiného, k rezignaci vrchního inspektora (CHODa) je věc jiná. V každém případě naprosto odlišná forma a přístup k řešení problému. Asi máme i v této oblasti co dohánět, překonat „českou kotlinovatost“, abychom nedopustili situaci kdy novinář, potažmo s máslem na hlavě v podobě poslíčkování komunistické „zhovadilosti“ řídí chod resortu obrany. Nebo to bylo (je) vše jinak? Máme si klást otazku :“Qui bono?“, či snad :“ Kdo chce psa bít, hůl si najde?“