WarHammer 40.000 - Dawn of War II

Před nedávnem jsem procházel příspěvky na blogu Centra COIN Americké armády a Námořní pěchoty a našel jsem zajímavý článek pod názvem Body Armor and COIN. Napadlo mně, že by se podobný příspěvek hodil i sem. David Killculen ve svých 28 bodech protipovstaleckého boje také uvádí:

…vytváří spojení s místními obyvateli. Ti tě vidí jako reálného člověka, kterému mohou důvěřovat a se kterým mohou jednat, ne jako vetřelce, který vystoupil z obrněného monstra. Ježdění dokola v obrněných konvojích – denní výlet turisty v pekle – snižuje znalost situace, činí z tebe terč a je hlavně mnohem nebezpečnější.

A právě tady dochází k největšímu problému a smrtelně vážnému dilematu každého velitele – má se pokusit se splnit misi nejlépe jak může a riskovat, že své vojáky nepřivede domů všechny? Nebo je lepší, aby se vrátili všichni za cenu toho, že splní formální cíle a úkoly, ale nezíská si obyvatelstvo? (což v samotném závěru je stejné jako kdyby žádný úkol nebyl splněn).

Já sám nejsem voják, nemám operační zkušenost z Afghánistánu, ale vím, že existuje kompromis. V komentáři pod výše zmíněným článkem major Runkle napsal:

It’s a given that no leader wants to lose a soldier, and that we all spend alot of time enforcing standards and the wear of PPE. However, leaders are also paid to think, analyze the situation, understand their mission, and re-evaluate their threat assessment. Tactical risks are accepted all the time in order to successfully accomplish the mission, ie. driving on a road that has had IEDs emplaced on it in the past. We mitigate the threat as best we can, ie. TTPs, armored vehicles, etc. Then we carry on with the mission.

Existuje tedy cesta ven z mnou nastíněného problému. Ale tato cesta si žádá rozhodné, odvážné a schopné velitele, kteří vědí jak využít svoji jednotku a její schopnosti bezezbytku. Tento typ velitelů se vyskytuje hlavně u jednotek lehké pěchoty. Proč?

Zde je pár odpovědí:

• jednotky lehké pěchoty nedisponují žádnými organickými dopravními prostředky, které by vázaly velitele v týlu
• operace lehké pěchoty vyžadují přímou účast velitele jednotky v první linii už jen z toho důvodu, že se jedná většinou o agresivní operace ofenzivního charakteru
• plánování operací lehké pěchoty vyžaduje operační zkušenost s nimi
• vojáci mechanizovaných a obrněných jednotek jsou zvyklí na ochranu pancíře svých bojových vozidel, proti nim je lehká pěchota prakticky „nahá“

Tento výčet je hezký, ale existuje zde ještě jeden negativní element – stejně jako velitelé nechtějí, aby jejich vojáci byli zranění nebo zahynuli, ale tuto možnost berou jako riziko povolání (povolání, ne práce), ani politici nechtějí, aby vojáci umírali. Pro politiky je to ale podstatně nepříjemnější záležitost protože jim klesá popularita a snižuje se pravděpodobnost znovuzvolení do jejich funkce. Proto vzniká tlak na vývoj lepších a lepších systémů osobní balistické ochrany, které sice vycházejí ze starosti o život a zdraví běžného vojáka, ale mají i negativní vedlejší účinek.

Pokud se podíváme na balistické ochranné vesty, které nosí současní vojáci v Iráku nebo v Afghánistánu tak potom zjistíme, že vypadají spíše jako Hvězdná pěchota z románu Roberta Henleina a nebo ze sci-fi knih Warhammer 40 000. A zase jsme u „výletů turisty v pekle“. Podplukovník Malevich, který je ředitelem Centra COIN USA/USMC pak naznačuje, že balistická ochrana nejen zvětšuje „vzdálenost“ mezi koaličními vojáky, ale vede k dalším návykům.

On my last tour in Afghanistan, I lived and worked outside the wire dressed in civilian clothes. When I saw coalition forces, they looked like starship troopers and were either running me off the road or pointing guns at me. It did not illicit a warm response from me. (…) If I was turned off by the protection measures that I saw from the coalition forces in theatre, imagine the Afghan. Some basics like taking off your sunglasses and helmet have been neglected. Afghan culture dictates that the extend protection to you under “Natawatey”.

Co z toho všeho vyplývá? Pro mně několik závěrů:

1. Lehká pěchota má být opravdu lehká

Jak jsem již napsal výše, lehká pěchota je označována za lehkou kvůli absenci organických dopravních prostředků – zejména těch těžkých. V současné době, ale i vojáci jednotek lehké pěchoty nosí náklady výstroje, které přesahují 50% jejich tělesné hmotnosti. Pouze nadprůměrná fyzická zdatnost umožňuje oddílům lehké pěchoty plnit jejich úkoly i v nehostinném prostředí a náročných klimatických podmínkách.

Je v zájmu velitelů, kteří se podílejí na operacích COIN, aby požadovali pro své jednotky lehké pěchoty takovou výstroj, která sice nezmenší její hmotnost, ale zvýší komfort. Dovolme lehké pěchotě, aby využila své lehkosti – byla o krok před nepřítelem a dokázala jej vymanévrovat na bojišti.

2. Riskovat se vyplatí – časem

Pro mnoho vojáků a nebo velitelů je prakticky nemyslitelné, aby při plnění mise odložili svoji helmu a stali se tak v očích místních obyvatel opět lidskou bytostí. Major Runkle ve svém komentáři, který jsem uvedl v úvodu, píše o tom, že velitelé jsou placeni za analýzu situace, přemýšlení nad přiděleným úkolem a pochopení celé mise. Toto by určitě mělo zahrnout i bližší kontakt s místní populací. Malá gesta jako odložení přilby, sundání slunečních brýlí, sundání rukavice při podání rukou získávají přízeň a důvěru. Ty se časem projeví pohostinností, zdrojem informací a nebo přímo i podporou na bojišti. Myslím, že tento risk za to stojí.

3. Kultura nejen rozděluje, ale i spojuje

Plukovník Malevich píše:

I once had a meeting with the Governor of Kapissa and he ensured our safety by having a police officer stand on every culvert that could have concealed and IED. The culture is there, let’s start use it. Pashtun honor dictates that guests are looked after and protected.

Pokud k nám domů přijde host je zvykem abychom jej pohostili. Afghánistán je země kde je nebezpečí „na každém rohu“ (přeháním, pochopitelně) a tak možnost uvolnit se, setřást napětí a vychutnat si bezpečí je důležitější a cennější než sklenice vody nebo šálek čaje.