Vojáci z 25. lehké pěší divize při výsadku v Paktice; Foto Pvt. 1st Class Andrya Hill, U.S. Army
Kdyby existovala statistika různých typů misí prováděných spojeneckými jednotkami v Afghánistánu, tak by jistě bylo zajímavé sledovat, který typ převažuje ve té které oblasti v závislosti na bezpečnostní situaci. Bohužel taková statistika neexistuje. Dá se nicméně říct, že ohrožení letadel a vrtulníků v Afghánistánu je podstatně nižší než ohrožení vozidel, protože neexistuje „IED ve vzduchu“. Aeromobilita je tedy relativně bezpečná a pro jednotky lehké pěchoty, které mají výcvik v plánovaní a vedení těchto operací, je i prostředkem k získání převahy nad nepřítelem.
I když z mých slov může vyplývat, že schopnost provádět aeromobilní operace je tak výhodná, že by stálo za to, aby ji všechny jednotky ovládaly, není tomu tak. Pokud se podíváme na americkou pěchotu (US Army, bez jednotek pro zvláštní operace), tak ta disponuje 10 divizemi a pěti samostatnými brigádami (tři brigády, jeden plukovní bojový tým a jeden pluk), které mohou být nasazeny do manévrového boje.
Ze všech těchto jednotek je zde jedna divize a dvě brigády, které mohou být nasazeny do boje padákovým výsadkem (82. výsadková divize, 173. výsadkový brigádní bojový tým, 4. výsadkový brigádní bojový tým 25. lehké pěší divize) a jedna divize vytvořená pouze pro vedení aeromobilních operací (101. výsadková divize). Abych byl objektivní, tak zde musím uvést i 10. horskou divizi, která jakožto lehká divize má i kapacity pro vedení aeromobilních operací. Počet těchto operací v jejím případě už překročil číslo 100. Statisticky vyjádřeno:
- 9,75 % ze všech brigádních bojových týmů je určeno pro aeromobilní operace
- 14,63 % ze všech brigádních bojových týmů je určeno pro padákové výsadky
- 12,2 % ze všech brigádních bojových týmů je určeno pro operace lehké pěchoty
Celkově, 34 procent z pozemních bojových týmů americké armády je určeno pro operace lehké pěchoty. U britské armády je to ještě menší číslo, jelikož disponuje pouze 16. aeromobilní brigádou a z celkového počtu 45 pěších praporů jsou pouze čtyři (8,9 %) určeny pro aeromobilní operace a 14 dalších (31%) pro operace lehké pěchoty.
Vojáci 25. lehké pěší divize při noční operaci proti povstalcům v provincii Paktika; Foto Spc. Matthew Freire, U.S. Army
Pokud se podíváme na AČR tak zjistíme následující čísla – z osmi praporů AČR (to znamená z 21 rot) je 31,25% (10 rot) deklarovaných pro padákové výsadky. Tím, zda je to realistické se zde zabývat nechci (ale můžete vy v komentářích). Z těchto 32 rot jsou ale pouze čtyři schopné vést aeromobilní operace – je výhodné, že tyto roty patří k 43. výsadkovému praporu. AČR takto získává jedinečnou schopnost, která se nikde ve světě u výsadkových jednotek nevyskytuje – má jednotku o síle praporu, která může provádět jak aeromobilní tak i padákové výsadky.
Co ale vlastně jsou aeromobilní operace o kterých tady už tak dlouho píšu? Field Manual 90-4 Air Assault operations v 1. kapitole s názvem Air Assault Operations in the AirLand Battle je definuje takto:
Air assault operations are those in which assault forces (combat, combat support, and combat service support), using the firepower, mobility, and total integration of helicopter assets, maneuver on the battlefield under the control of the ground or air maneuver commander to engage and destroy enemy forces or to seize and hold key terrain. Air assault operations are not merely movements of soldiers, weapons, and materiel by Army aviation units and must not be construed as such. They are deliberate, precisely planned, and vigorously executed combat operations designed to allow friendly forces to strike over extended distances and terrain barriers to attack the enemy when and where he is most vulnerable.
Článek na Wikipedii vystihuje definici také velice dobře:
Air assault is the movement of ground-based military forces, most commonly infantry, by VTOL aircraft such as the helicopter to seize and hold key terrain which has not been fully secured and rarely, to directly engage and destroy enemy forces. In addition to regular infantry training, these units usually receive training in rappelling and air transportation, and their equipment is sometimes designed or field modified to allow better transportation in helicopters.
Pokud tedy promítneme definici aeromobilních operací (v anglo-americké vojenské doktríně nazývané „air assault“) do prostředí boje proti povstalcům dostáváme zajímavé výsledky. Zde jsou některé z nich:
- přelet vrtulníků podílejících se na aeromobilní operaci narušují život obyvatel podstatně méně než by narušoval transport vojáků obrněnými vozidly přes vesnici
- trasy letu vrtulníků nejsou omezeny tak jako přepravní trasy po pozemních komunikacích
- možnost odhadu cílové oblasti do které míří vojáci je taktéž omezena možností neomezeně manévrovat (pochopitelně v závislosti na dostupném palivu) a použít trasu, která zmate nepřátelské pozorovatele
Tyto výsledky, jak jsem je nazval, výrazně zvyšují zajištění a bezpečnost vojáků, omezují narušení každodenního života místních obyvatel a zabraňují pozorovatelům protivníka včas informovat své velitele o možném cíli koaličních vojáků. Je to pouze několik možností a několik výhod a jsem si jist, že příslušníci AČR, kteří s těmito operacemi mají větší zkušenosti by jistě doplnili další.
Aby se zde, ale opět neobjevil argument o vybudování expedičního svazku úzce specializovaného na aeromobilní mise, kromě všech výhod jsou zde i nevýhody a omezení:
- palivo (nejen pro transportní vrtulníky ale také pro bitevní vrtulníky zajišťující krytí)
- dostupnost (NATO nemá dostatek vrtulníků, aby aeromobilní operace mohli být prováděny každý den)
- náročnost na plánování i provedení (podle americké doktríny se aeromobilní operace skládá z 5 částí – plánování a příprava, vyčkávání, nastoupení, letecký přesun, výsadek a pozemní operace)
- dostatečné komunikační i profesní schopnosti pro koordinování plánovací fáze i provedení s koaličními partnery a vyšším velitelstvím
I kdybych si připustil možnost, že by se našlo dostatek prostředků, aby byl vytvořen aeromobilní svazek tak by se zase nedostávalo materiálu i lidí konvenčním útvarům. Oddíly lehké pěchoty, které by byly vycvičeny pro aeromobilní operace by tak byly využívány pro jiné úkoly než na jaké jsou vycvičeny. A já osobně si myslím, že takového přístupu mají příslušníci AČR už plné zuby. Závěrem lze napsat, že operace proti povstalcům potřebují jak konvenční jednotky pěchoty (motorizované nebo mechanizované) tak i specializované jednotky lehké pěchoty (vzdušně výsadkové, aeromobilní nebo pro speciální operace).
#1 Emil Frída 29. 1. 2010 - 17:28
Domnívám se, že to vysoké procento deklarovaných „padákových kapacit“ je způsobeno nárokem na bezplatnou stravu nebo na proplacení finanční náhrady, v případě, že nebyla dodána. Pak je tu příplatek za třídnost, tedy zvláštní příplatek. Alespoň jednou si za čas skočit a zachovat si na něj nárok. – Škoda, že armáda veřejně nezveřejňuje počty padáků ve svém majetku a hlavně kolik jim zbývá životnosti. Možná by se pak ta čísla korigovala na realitu. Ale říkám, papír v naší armádě snese všechno…
#2 Ivo 29. 1. 2010 - 20:43
Když jsem si dnes přečetl článek ze svého oblíbeného taktického občasníku, nemohl jsem než konstatovat, že pod většinu tvrzení bych se bez váhání podepsal. S některými však nemohu plně souhlasit:
1. Z vyznění článku vyplývá, že aeromobilnost a schopnost být vysazen padákovým výsadkem jsou schopnosti, když už ne striktně, tak alespoň značně oddělené. Tak tomu samozřejmě není. Stejně jako u žádné z armád nepřevyšují počty speciálních sil počty lehké pěchoty, tak u žádné nepřevyšují počty těch, kteří jsou schopni operací padákovým výsadkem počty těch, kteří jsou cvičeni na aeromobilním operace. Možná se teď zdá, že údaj o procentu brigádních týmů v US Army schopných padákového výsadku vs. těch určených na aeromobilním (14,62 vs 9,75) moje tvrzení vyvrací, jde však jen o úhel pohledu. Každá výsadková jednotka je totiž bez problémů schopna provádět aeromobilním operace, neplatí však, že jednotka schopna aeromobilních operací je schopna padákového výsadku. Je to z mého pohledu tak samozřejmé, jako že běžec umí i chodit. Každý kdo někdy zažil (byť při výcviku) alespoň rotní padákový výsadek a aeromobilním operaci stejného rozsahu ví, že požadavky na vycvičenost JEDNOTLIVÉHO vojáka jsou diametrálně odlišné. Při aeromobilní operaci z důvodu samotného charakteru vysazení (po skupinách) a menší míry počátečního chaosu je hlavní tíha především na nižších velitelích, nikoliv na jednotlivých vojácích. Charakter následné bojové činnosti se příliš neliší od běžného útoku. Při padákovém výsadku začíná každý sám za sebe, posléze dojde k vytvoření adhoc skupin, kterým velí ten, kdo je zrovna nejzkušenější, posléze po shromáždění určitého procenta sil dojde k zahájení plnění úkolu, a to zpravidla v NEORGANICKÝCH jednotkách. Je tedy evidentní, že výsadkáři mohou (a často plní) úkoly aeromobilním pěchoty.
2. S deklarovanými výsadkovými schopnostmi AČR je to maličko jinak (jak už naznačil diskutující přede mnou). Za prvé je třeba říci, že to, že rota skáče, z ní ještě nedělá výsadkovou rotu. Výsadkáře dělá kromě výsadkového výcviku specifické vybavení, výzbroj a organizační struktura a v neposlední řadě odlišně orientovaný výcvik. Nic z toho samozřejmě žádná z mechanizovaných či motorizovaných rot nesplňuje a ani to nikdy nebylo záměrem. Pokud se mílím, tak mě někdo z povolanějších, kteří tehdy byli u toho klidně opravte, ale s těmito rotami se nikdy nepočítalo jakožto s organickými výsadkovými jednotkami. Důvody doplnění jedné roty s absolvovaným výsadkovým výcvikem do každého mechanizovaného praporu BRN (a později i jinam) byly dva. Tím prvním byla snaha v případě potřeby rychle doplnit Výsadkový prapor na plné počty lidmi s absolvovaným výsadkovým výcvikem (ať už ve válce či v případě mírové potřeby – příklad Battle Group). Druhým důvodem, dle mého názoru méně úspěšným, byla snah „naroubovat“ esprit de corps výsadkových jednotek i do těchto praporů. To samozřejmě nemohlo zafungovat, když samotní velitelé těchto praporů byli kovaní mechanizátoři bez výsadkového výcviku. Další argument podporující mé tvrzení je, že žádná z těchto rot nedisponuje padáky. Skáčou výhradně na padácích Výsadkového praporu. I z taktického hlediska nedává vysazení mechanizované roty (bez vozidel zbavené jakýchkoliv těžších zbraní než kulomet Uk-59) padákovým výsadkem žádný smysl.
#3 jahja 30. 1. 2010 - 06:47
hmmm, pěkné pěkné. Podepisuji se plně pod slova Iva stran zámyslu výsadkových rot u mechanizovaných útvarů. Skutečně vždy sloužily jako ZÁLOHA lidského potenciálu pro doplnění (toto zdůvodnění je nasnadě i dnes v situaci, kdy počty skutečně skákajících-neplést si s tabulkovými počty jsou u 43- ky, ať už z jakýchkoliv důvodů, tam kde jsou). O výzbroji mechanizovano-výsadkových rot ani nemluvě. Dovolil bych si pouze polemizovat s názorem na neúčelnost či spíše neúspěch sympatického pokusu naroubovat esprit de corps do mechanizovaných praporů obzvláště vis a vis faktu, že srdce „pravověrných výsadkářů“ často bije v hrudi v tom lepším případě kovaných mechanizátorů, tankistů, týlařů jindy v hrudi výkovků bratislavského lycea. Věřím, že i přes problémy výše zmiňované, kupř. materiál, možnost být ve výsadkové rotě nadále slouží jako motivační prvek nejenom z hlediska morálního ale bezesporu i finančního. Počty tzv. skákajících, se v poslední době skutečně omezily na ty, u nichž se předpokládá v případě, nedej bože, potřeby, jejich zasazení padákem tzn silně byl omezen počet tzv. „vojenských aeroklubů“.
#4 Emil Frída 30. 1. 2010 - 08:31
Připadá mi „to také absurdné“, že ty roty jsou vlastně něčím jiným, než jak deklaruje jejich název. Že jsou zmateni rozporem mezi názvem a obsahem jejich příslušníci, budiž. Ovšem nepřipadá mi to správné ve vztahu k veřejnosti a politikům. Vlastně si jako daňoví poplatníci platíme „dům sežraný termity.“ – Krásný dřevěný dům, akorát však kam člověk sáhne, tak se mu ruka prolomí do toho hezkého domu.
#5 Ivo 30. 1. 2010 - 09:16
Jen krátká technická. Ty roty jsou tím, co jejich název deklaruje – např. 1. mechanizovaná rota, 41. mechanizovaného praporu. Schopnost skákat částí jejich příslušníků je pouze doplněk k jejich hlavnímu úkolu. Nejsem si vědom, že by armáda někdy deklarovala udávaný počet padákových rot. To bychom byli asi 2. nejvýsadkovější armádou po Výsadkovém sboru SSSR :-).
Jinak ohledně motivace jsem to nechtěl shazovat. Na příkladu ze zahraničí – například policejní jednotka SRN GSG9 rovněž provádí výsadkový výcvik, přesto že se s nimi pochopitelně nikdy nepočítalo a nepočítá pro jakoukoliv formu padákového výsadku. Jedná se v jejich případě o selekční a výchovný nástroj.
#6 Emil Frída 30. 1. 2010 - 09:45
Narážím na konverzi záchranných praporů na lehké motorizované prapory a jejich přiřazení k příslušným brigádám. K tomu směřovala i ta původní poznámka.
#7 Ivo 30. 1. 2010 - 10:19
Aha, ta to jsem z poznámky nepochopil. Nejsem si jist, zda plně rozumím směřování druhého komentáře, ale pokusím se reagovat.
Konverze záchraných praporů byla dle mého názoru jedním z nejlepších strategických rozhodnutí, které AČR za poslední 3 roky udělala. Útvary civilní obrany jsou i z legislativních důvodů nenasaditelné v zahraničních operacích, takže držet si, v té době tuším že 5, praporů jenom na to, že „třeba zas jednou budou povodně“, byl skutečný luxus. Motorizované prapory, pokud se to vezme za správný konec, můžou mít v armádě velkou budoucnost. Stejně jako Výsadkový prapor spadají do kategorie lehká pěchota, tudíž přinejmenším přispějí k zmenšení vlivu „těžkého myšlení“ v pěším vojsku jako celku. Přiznám se, že nejsem plně obeznámen s detaily organizační struktury obou motorizovaných praporů, ale předpokládám, že byly stavěny s myšlenkou plnění škály úkolů, které má lehká pěchota plnit.
#8 Emil Frída 30. 1. 2010 - 10:39
Ano, je tam asi i výsadková rota. Jinak tohle rozhodnutí považuji za jedno z nejhorších. Přišli jsme o většinu „ženijních“ specialistů, do kterých se nainvestovalo docela dost. Z tohoto úhlu pohledu to bylo „bigošské“ rozhodnutí bez pochopení všech systémových souvislostí. Za zvláštní považuji, že hovoříte o strategickém rozhodnutí AČR. Nevšiml jsem si, že by byla armáda ostrovem sám pro sebe, nebo že tu máme vojenskou chuntu. Vojenská funkce je funkcí státu. Rozhodnutí tedy musel udělat někdo jiný než NGŠ. Osobně jsem zvědav, co se bude na OWOP „přežvykovat“, až za dva roky budeme zpět z Afghánistánu. To je ovšem asi jiné téma…
#9 Ondrej Rajkovic 30. 1. 2010 - 11:32
takže .. opět se potvrdila oblíbenost tohoto tématu a tudíž cítím, že bych měl uvést i svou reakci.
a) Aeromobilní vs. padákový výsadek
Určitě souhlasím s tím co napsal Ivo, že jednotky primárně vycvičené pro padákové výsadky jsou schopny provádět aeromobilní mise. Tam je to více než jasné. Zase pokud se podíváme na US Army tak i když personál 101.výsadková divize má z drvivé většiny absolvovaný výcvik padákových výsadků tak divize naposledy jako celek skákala v Op. Market-Garden a to už je nějaký pátek. Zase na druhou stranu, jednotky primárně určeny pro padákový výsadek mají pořádný handicap co se týče aeromobilních misí – a konkrétně právě se zajištěním transportní fáze. Pro ilustraci:
82.výsadková divize má 1 leteckou brigádu (2 útočné prapory s AH-64D, 1 dopravní prapor s UH-60L a 2 podpůrné prapory)
173.výsadková brigáda ani 4.brigáda 25.pěší divize nemají žádné organické vrtulníkové kapacity
101.výsadková divize naproti tomu 2 letecké brigády (4 dopravní prapory s CH-47E a UH-60L, 2 průzkumné eskadry s OH-58D a AH-64D, a 2 útočné prapory s AH-64D)
Takže rozdíl je dost markantní. Určitě tady nechci znít jako odpůrce jednotek provádějících padákové výsadkové operace. Výsadek 75th Ranger Regiment na letiště v Kandaháru, Afghánistán a o dva roky později pak na letiště v západním Iráku plus praporní výsadek 173.výsadkové brigády jsou excelentním a zářivým příkladem toho, že padákový výsadek je pořád aktuální. Zase na druhou stranu je zde i omezení a myslím, že jak jednotky provádějící padákové výsadky tak i aeromobilní operace rostou na důležitosti a že tento trend bude dlouhodobý.
add b) „výsadkové“ roty AČR
Tady to bude dost stručné. Jediné co jsem věděl bylo to, že první roty 41., 42., 44. a 74.praporu provádějí výsadkový výcvik. Takže děkuji za dodatečné informace
#10 Dušan Rovenský 30. 1. 2010 - 21:30
Dobrý den! Jelikož jsem v letech 2003-2004 absolvoval U.S. Army Sergeants Major Academy, kde jsme se mimo jiné zabývali operačním a strategickým plánováním v U.S. Army, měl bych k výše uvedeným skutečnostem pár připomínek.
1. Divize je (v současné době v U.S. Army) taktický stupeň, který začíná získávat význam, který měl dříve operační stupeň. Dříve (do první poloviny 90. let) byl operačním prvkem sbor a divize čistě taktickým prvkem. Brigády (podřízené divizi) neměly posilové prostředky a tyto jim přidělovala divize. Reorganizací na tzv. Brigade Combat Teams (a de facto zánikem sborů jako operačních stupňů) získaly brigády tyto prostředky do své organizační struktury a divize jim je již nemusí přidělovat. Přišlo mi to komické, protože zatímco AČR se (v době kdy jsem studoval v USA) rozhodla „očesat“ své vševojskové brigády o prvky bojové podpory (průzkumné, dělostřelecké, PVO, ženijní jednotky atd.) a bojového zabezpečení (logistické, spojovací, zdravotnické jednotky atd.), tak U.S. Army šla přesně opačným směrem a přesunula tyto prvky od divizí směrem dolů na brigády.
2. Zřejmě poslední operace ve které byla U.S. Army schopná nasadit kompaktní divize (s veškerými podřízenými brigádami a prvky bojové podpory a zabezpečení) byla Pouštní štít/Pouštní bouře. Od té doby (operace Trvalá svoboda, Irácká svoboda atd.) nebyla nikde na světě nasazená kompaktní divize – vždy je jedná o velitelství určité divize, které má ve své podřízenosti brigády úplně jiných divizí (nebo samostatné brigády). Prostě se to „lepí“ ad hoc, podle toho, co je zrovna po ruce a které brigády nejvíce vyhovují charakteru operace.
3. Výsadek 173. výsadkové brigády v severním Iráku v rámci operace Irácká svoboda byl od doby invaze do Panamy (1989) první padáková výsadek jednotek U.S. Army. Navíc byl proveden na letiště na území, které bylo obsazené Kurdy a kde již působily jednotky U.S. Army Special Forces. Takže žádný dramatický seskok pod palbou (k čemuž došlo v Panamě a o němž mi dva moji spolužáci vyprávěli, neboť se ho v rámci 82. výsadkové divize a 75. pluku Rangers zůčastnili), ale poklidný seskok a časem na shromáždění a zformování jednotek na zemi. Jinak, zajímavostí může být, že v rámci cvičení Lion Stealth 2002 (čtyřtýdenní cvičení 4.brn s 173. výsadkovou brigádou U.S. Army; 2 týdny v ČR a 2 týdny v SRN) byl bojový seskok na bechyňské letiště a jeho dobytí kombinovaným výsadkem jedné roty 173. výsadkové brigády a roty 43. výsadkového praporu. Osobně jsem se tohoto cvičení účastnil, takže mohu říct, že to byla pro americké výsadkáře dobrá příprava na Irák, neboť jejich úkol byl praktický idetický. Každopádně, padákové výsadky bych úplně nezavrhoval, ale je dost možné, že na další podobnou akci si budeme muset počkat opět velmi dlouho (od Panamy do Iráku uplynulo 14 let!!!)
3. Zrušení záchranných praporu považuji za narovnání nenormálního stavu, který v armádě dlouhodobě panoval. O úkolech jednotlivých rezortů v ústavním pořádku ČR pojednává zákon č. 2/1969 Sb. (tzv. kompetenční zákon) o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, kterým se také upravují působnosti jednotlivých ústředních orgánů. V části o působnosti Ministerstva obrany (§ 16) se píše:
(1) Ministerstvo obrany je ústředním orgánem státní správy zejména pro
a) zabezpečování obrany České republiky,
b) řízení Armády České republiky,
c) správu vojenských újezdů.
(2) Ministerstvo obrany jako orgán pro zabezpečování obrany
a) se podílí na zpracování návrhu vojenské obranné politiky státu,
b) připravuje koncepci operační přípravy státního území,
c) navrhuje potřebná opatření k zajištění obrany státu vládě České republiky, Radě obrany České republiky a prezidentu České republiky,
d) koordinuje činnost ústředních orgánů, správních orgánů a orgánů samosprávy a právnických osob důležitých pro obranu státu při přípravě k obraně,
e) řídí Vojenské zpravodajství,
f) zabezpečuje nedotknutelnost vzdušného prostoru České republiky,
g) organizuje a provádí opatření k mobilizaci Armády České republiky, k vedení evidence občanů podléhajících branné povinnosti a k vedení evidence věcných prostředků, které budou za branné pohotovosti poskytnuty pro potřeby Armády České republiky,
h) povolává občany České republiky k plnění branné povinnosti.
(3) Ministerstvo obrany v rámci evropských bezpečnostních struktur organizuje součinnost s armádami jiných států.
(4) Ministerstvo obrany vykonává státní dozor nad radiační ochranou ve vojenských objektech.
(5) Práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů ve věcech státní správy na úseku civilní ochrany přecházejí z Ministerstva obrany na Ministerstvo vnitra dnem nabytí účinnosti zákona o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů.
Takže, pokud dobře čtu, nikde ani zmínka o tom, že by Ministerstvo obrany mělo ve své kompetenci integrovaný záchranný systém, nebo že by za něj neslo odpovědnost. Toto je jednoznačně v kompetenci Ministerstva vnitra a tak tomu bylo i v dobách ČSSR. Po roce 1989 se MV zbavilo odpovědnosti a pluků CO, které přešly do podřízenosti MO. Důvod by naprosto pragmatický – MV tím ušetřilo obrovskou spoustu peněž a přehodilo „horký brambor“ někomu jinému a MO tuto legraci muselo začit financovat samo, přitom o tom v působnosti MO není nikde ani zmínka. Takže zrušení záchranných útvarů v působnosti MO bylo pouze narovnáním dlouhodobě nenormálního (a dalo by se říci nezákonného) stavu.
4. Problém vidím někde jinde: Zrušily se funkční útvary (záchranné prapory) a místo toho (v současné době) máme nefunkční, nevycvičené a nedoplněné (jak personálem, tak materiálem) útvary jiného typu. Otázka: Co jsme tím získali? Odpověď: V současné době, nic! Tím, že se zastavila v 1. polovině roku 2009 rekrutace, která má být výhledově obnovena až na podzim roku 2010 (osobně si myslím, že to bude až v roce 2011) vyletěly veškeré harmonogramy výstavby a nasazení 44. a 74. lmopr komínem. Dokončení výstavby těchto útvarů je naprosto v nedohlednu (pokud vůbec kdy bude dokončena, dřív, než se zruší). Jejich nasazení do operací je (v současné době) naprostá utopie.
#11 Dušan Rovenský 30. 1. 2010 - 21:46
Jinak, na americké dokumenty které pojednávají o koncepci Air Land Battle pozor, neboť se již jedná o historická pojednání. Koncepce Air Land Battle vznikla v 80. letech pro odražení útoku Varšavské smlouvy ve střední Evropě a jeho první (a poslední) uvedení do praxe byla operace Pouštní bouře. Od poloviny 90. let je tato koncepce již překonaná a v době kdy jsem studoval v USA (2003-2004), jsme se o Air Land Battle již vůbec neučili.
#12 Dušan Rovenský 30. 1. 2010 - 21:49
Viz. : http://en.wikipedia.org/wiki/AirLand_Battle
#13 Ivo 31. 1. 2010 - 18:37
Add Ondřej Rajkovič:
Určitě souhlasím, že v americkém kontextu je např. 101. divize vhodnější pro aeromobilní operace než 82. výsadková divize, ale to je dáno koncepcí vojskového letectva. AČR se v tomto ohledu stále pohybuje v postsovětském prostoru a tomu odpovídá i doktrína. Tudíž např. to, že by se bitevní a dopravní vrtulníky alespoň částečně dostaly do podřízenosti pozemního vojska resp. vševojskových brigád, je zcela v nedohlednu. Čili tahle komparativní výhoda v AČR neexistuje, jelikož v podřízenosti nemá vrtulníky žádná jednotka z pozemního vojska.
Add Dušan Rovenský:
Naprosto souhlas, nedokázal bych to napsat lépe (ať ohledně záchraných praporů, tak výsadkové taktiky). Jen bych optimisticky dodal, že hodpodářská krize snad bude mít pro AČR i pozitivní efekt, a to ten, že se bude muset konečně zamyslet nad efektivitou mnoha svých částí. Ačkoliv to již bylo popsáno v článku „Třístupňový systém řízení“, dovoluji si říci, že zřízení brigád druhů vojsk (v současné době prakticky všechny naše brigády) byl krok naprosto špatným směrem a že právě pod tlakem dojde k přehodnocení tohoto stavu, ke zrušení některých velitelství a vytvoření normálního stavu, o kterém psal Dušan Rovenský – vševojskových brigád. Pokud k tomu dojde, bude to pravděpodobně nejbolestivější krok celé reformy AČR, jelikož jako následek tohoto kroku velká část důstojníků v rozpětí major – plukovník rázem přijde o místo.
Ale to už jsme od těch výsadkářů trochu odbočili.
#14 Anonymní 2. 2. 2010 - 01:29
Naprostý souhlas s autorem a Ivem. Jen několik komentářů k výsadkovým rotám mech. praporů. Nejsou to výsadkové roty ale mechanizované nebo lehké. Účelem zavedení výsadkového výcviku u těchto jednotek bylo:
1)posílit ducha jednotky náročným výsadkovým výcvikem
2)vytvořit zásobárnu lidí s výsadkovým výcvikem pro doplnění 43. vpr v případě potřeby
3)selektovat fyzicky zdatné a velitelsky schopné vojáky a důstojníky do prvních rot těchto praporů a z nich později rekrutovat schopný velitelský sbor pro další jednotky profesionální armády (prostě se nenarodí v rekrutačním středisku a kvalitní NCO nebudeme mít za 5 let)
4)nastavit konkurenční prostředí výsadkářům u 43.vpr, protože vojáků, kteří jsou ochotní skákat z letadla je čím dál méně, prostě už to není jako kdysi
5)v druhém kole zahájit výcvik prvních rot u lmoprů v aeromobilních operacích, přirozeně po dokončení akvizic zbraní a materiálu pro tyto jednotky
Závěrem, AČR má jediný výsadkový prapor a to 43. V současné době je doplňován posledním požadovaným materiálem a po SF a tpr je pravděpodobně nejlépe vybavenou pozemní jednotkou AČR. Podle mě je to dobře. U ostatních výše jmenovaných jednotek je pouze veden výsadkový výcvik a následně výcvik k udržení schopností – 4-8 seskoků ročně (u většiny armád NATO může výsadkový výcvik absolvovat každý kdo se přihlásí a splní vstupní podmínky). Ti co se domnívají, že výsadkáři v AČR skáčí kvůli polívce (rozuměj příplatek pro výsadkáře) ať jsi to jdou zkusit. Pro info, ve štábech nejsou v současností téměř žádné výsadkové místa. To platí přirozeně i pro pana Frídu, včetně toho, že zrušení polocivilních, nenasaditelných záchranných jednotek byl opravdu dobrý tah. Seděli doma v teple a čekali na živelní pohromu za stejné peníze jako vojáci od bojových jednotek. Myslím, že loňské povodně ukázaly, že si s tím HZS poradí a vojáci ho umí v případě potřeby efektivně posílit. Např. 7.Bde odvedla na Moravě skvělou práci.
#15 Emil Frída 2. 2. 2010 - 17:23
No, však oni se daňový poplatníci nějak rozhodnou. Třeba se pak budeme divit. V každém případě taky platí, jestli si myslíte, že se na GŠ válejí, tak si to můžete zkusit…
#16 Ondrej Rajkovic 2. 2. 2010 - 21:06
add Anonymus
1) posílení ducha výcvikem – určitě ano. ale nesmíme zapomínat i na další podstatnou věc: padákové výsadky kladou větší zátěž na jednotlivé výsadkáře, aeromobilní operace pak na velitele čet a rot. takže posilovat ducha nejen řadových výsadkářů, ale hlavně zdravé sebevědomí velitelů od úrovně družstva až po velitelský sbor roty
2) myslím, že 43.vpr nebude potřebovat takovouto zásobárnu. to by nastalo pouze v případě konfliktu vysoké intenzity a při nasazení praporu v sestavě brigády. zde bych spíš navrhoval vytvoření dostatečné kapacity pro aeromobilní operace, které by tyto roty byly schopny vést samostatně – např. při nasazení v PRT
3) souhlas, pouze s poznámkou – nechat tyto zdatné vojáky získat zkušenost v zahraničních (a bojových) misích
4) konkurenční prostředí určitě není nikdy na škodu, ale … ale je potřebné, aby tato konkurence byla zdravá a podporovala u obou stran snahu se naučit něco nového a hlavně, aby zde fungovala výměna informací. představuju si to takto:
V roce 20XY po nasazení 1.roty 44.lmopr v PRT zavolá velitel této roty do Chrudimi k 3.rotě s tím, že mají takové a takové materiály o operacích kterých se jeho rota účastnila spolu se svým názorem na aktuální situaci a možné aspekty operací které mohou přinést výhodu. a zase když 3.rota 43.vpr dorazí do operační oblasti a „zabydlí se“ tak velitel napíše do Jindřichova Hradce s tím, že tato informace byla dobrá, tato ne a toto si opravte takhle. plus tohle a tohle je tady nové
5) výcvik u prvních rot lmopr – nejprve taktika lehké pěchoty, poté adaptování prvků COIN operací do této taktiky a následně výcvik ve vedení vozidlových patrol a aeromobilních operací
poznámka o výsadkových místech ve štábech (2 příklady) vím, že generál David Petraeus, velitel CENTCOM i při svém onemocnění (rakovina) si neustále udržuje jump status a to je prosím čtyřhvězdičkový generál. příklad č.2 – SFC Larry C. který byl v OIF v roce 2003 seržantem čety u 2.brigády 101.výsadkové divize a poté i Prvním seržantem (vrchní poddůstojník u roty) a i když sloužil u aeromobilního útvaru tak si také neustále udržoval aktivní jump status.
určitě by měl být na štábu u brigády i na velitelství Pozemních sil důstojník, který bude mít operační zkušenost s výsadkovými i aeromobilními operacemi
#17 Anonymní 2. 2. 2010 - 22:03
To Ondrej.
V podstatě se nelišíme v názorech vyjma výsadkové a aeromobilní operace. Jsem přesvědčen o tom, že plánování a řízení výsadkové operace je nejsložitější záležitost pro výsadkové jednotky, protože výsadkáři musí kalkulovat s řadou vlivů, které nejsou schopni ovlivnit v procesu plánování a samotné vzdušné přepravy na cíl(počasí, koordinace jednotlivých výsadků na ploše, spojení rychlost kompletace podpůrných zbraní, postup na předem připravené cíle atd.) Drobnost může proměnit dobře naplánovanou operaci v chaos, kde potom rozhodují kvality a improvizace velitelského zboru. Ne nadarmo se říká, že výsadkáři jsou mistři improvizace a používaní nestandardních postupů. Před lety jsem se účastnil výsadkové operace (cvičení) s 173 Abn Bde US ARMY, krátce před jejich nasazením v Iráku. Námět – obsazení letiště. Plánování probíhalo standardně asi 10 dnů. Podle mě byl plán dobrý a počítal s řadou rizik, které jsem uvedl výše. Jednoty a materiál byly rozděleny v mašinách podle úkolů a cílů ve třech vlnách. K dispozici bylo 7 transportních letadel. 2 minuty před vysazením se otočil vítr a už se s tím nedalo nic dělat. Nebyla to válka tak se do toho šlo, pokus. Výsledný efekt, jednotky a podpůrné týmy rozházené na ploše 3 x 1,5 km. Chaos, který dal dohromady nejnižší velitelský zbor. Improvizoval, použil nestandardní postupy a v řadě případů se velitelé setkaly se svými vojáky až po splnění úkolů v prostoru soustředění. Podle mě realita výsadkové operace. Na druhou stranu se aeromobilní operace dá docela přesně naplánovat s vyloučením maxima rizik. Z hlediska plánování, přípravy a koordinace jednodušší záležitost a to nechci nic zlehčovat. Závěrem, jednotka, která zvládne výsadkové operace prostě přejde na nižší úroveň náročnosti operací aeromobilních.
Co se týká zásobárny lidí pro 43.vmpr souhlas. Jednotky na posílení jsou napočítány pro posílení vpr v případě konfliktu vysoké intenzity, kde prapor může flexibilně přejí do BG v síle pluk, bez rotace.
#18 Ondrej Rajkovic 3. 2. 2010 - 13:58
To Anonymus
Myslím, že se určitě shodujeme ve všech zásadních věcech – což je podstatné. Nepopírám, že výsadkové operace jsou složitější a náročnější – byl bych za blázna kdybych to popíral. ale určitě bych nezašel k tomu, že aeromobilní operace jsou nižší level, spíš bych to vyjádřil tak, že je to jiné spektrum – ale to je věc jak názoru tak vyjadřování a vzájemně se určitě chápeme