On War | On Peace

Jako posledně velmi pěkný rozbor, pro jednoduchost se zaměřím na věci se kterými ne zcela souhlasím, popřípadě které stojí za upozornění:

1. Do sestavy KAŽDÉHO z praporů by měla být zařazena četa odstřelovačů? To považuji za dost nesystémové. Rozhodně nelze tvrdit, že například mechanizovaný prapor má z hlediska svých plněných úkolů potřebu stejného počtu odstřelovačů jako například lehký pěší nebo Výsadkový prapor. Z důvodu převládajího způsobu nasazení, obtížné kompatibility „těžkého“ a „lehkého“ přístupu a v neposlední řadě omezenosti vhodných kandidátů, výzbroje a vybavení to považuji za nevhodné. Nebudeme si nic nalhávat, v současné době jsou odstřelovači na mechanizovaných praporech dost nekoncepčně využíváni.

2. Ohledně Výsadkového praporu není moc co dodat, jelikož navržený stav v podstatě odpovídá současnému (jen je jiné názvosloví – Rota zbraní místo „Rota bojové podpory“, PzČ místo „Četa ISTAR“ apod.). Pouze v současné době žádným způsobem nedochází k začleňování AZ do struktury praporu a troufnu si říci, že dokud nedojde ke změně legislativy ohledně problematiky AZ, ani nebudou.

Jen pár detailů navíc:
Progresivní trend ohledně struktury odstřelovačských jednotek u jednotek typu Výsadkový prapor je (například u US Army Rangers) začlenit je přímo do výsadkových rot (každá rota Rangers má 3 prvky odstřelovačů). Dochází tak k mnohem přirozenější každodenní koordinaci těchto rot s možnostmi jednotlivých prvků, všichni vědí kde jsou jejich slabiny, co od sebe můžou čekat. Budoucnost je v rotních úkolových uskupeních (a ještě vzdálenější v četních), nikoliv v nasazování praporů jako celků, proto to z dlouhodobého hlediska dává smysl.

U použitých minometů na Rotě zbraní (v současné nomenklatuře) by se samozřejmě mělo jednat o ráži 81mm nikoliv 82, čemuž potom odpovídá i zvýšený dostřel (řádově 5500 m oproti 3500m).

Na závěr:
těžko se hodnotí efektivita struktury jednotlivých praporů, když u žádného z nich není deklarované spektrum úkolů, které by měly plnit. Podle mne se to nedá chápat takto odděleně.

Jinak fajn článek. Myslím, že největší třecí plochy by nastaly, kdyby byly rozepsány i jednotlivé roty a štáby praporů. Tam by ke shodě docházelo už jen velmi těžko :-).

To Ivo.
Přes Tvoje naprosto přesné komentáře v minulosti, kde s celou řadou Tvých doporučení souhlasím, tady s panem Rovenským docela ujíždíte, přestože s plnotučnou brigádou a praporem nemám problém a jsem odvěkým zastáncem této struktury . Návrh jakékoliv org.struktury jednotky bez jasné definice úkolu, specifikace použití je naprosto ujetý. Je to věc vytržená z kontextu a přesný odraz naší přereformované armády. Standardně blbě už roky nejdříve stanovíme počty pak org. strukturu rozdělenou na makro a mikro a potom se snažíme pro ten hybrid definovat úkol. Nakonec vyrazíme ven v úplně jiné organizační struktuře, protože velitelská četa je moc malá a nezvládne KIS, posílíme štáb, protože má málo lidí a venku není schopen dlouhodobě bouchat směnný provoz po 12 hodinách a zároveň řídit a plánovat operace, o rotě log nebo podpory, je celkem jedno jak tomu říkáte, ani nemluvím, protože má malý potenciál pro opravy a podporu HITEC techniky.
Pokud hovoříme o budoucí moderní struktuře brigád, praporů a rot je třeba začít od toho co jsem popsal výše, potom přesně specifikovat systém řízení u jednotky a jeho informační podporu, následně podporu na počet bojovníků a jejich požadovaných schopností a hlavně myslet na budoucnost s využitím analýz budoucího operačního prostředí v podmínkách NEC a ne přemýšlet o tom co bylo nebo je teď. Prostě tu spojovací a velitelskou četičku nesežeru. Dále jsou v NATO používány dokumenty, kterým se Říká NATO Capability Statement a NATO Task List. Jsou každé dva roky aktualizovány a reagují na poslední zkušenosti z bojových operací a požadavky velitelů. Mrkněte na to.
Četa ISTAR neboli ISR, (pro politické zbabělce, protože TA – výběr nebo určování cílů, z toho stratégové NATO vyndali, jelikož to není politicky korektní) je přece schopnost a tu je třeba podle složitosti úkolu generovat a ne fixně stavět, protože ten co má informační převahu vyhrává. Osobně preferuji samostatnou brigádu nebo prapor ISTAR a z něj potom generovat systém ISTAR pro prapor, třeba výsadkový v operaci podle potřeby. Bude to i jednodušší na výcvik doma, protože technologie ISTAR jsou poměrně složité a výcvikář na praporu pak musí být všeuměl. U praporu ponechat klasiku, RECON – taktický průzkum stejně přispívá do celého informačního řetězce. Na závěr pár termínů pro Dušana. Bojová podpora (CSS) jsou těžké neboli podpůrné zbraně a ne logistika nebo podpora (CS), mechanizovaný pěší prapor nežeru je to stejné jako výsadkový mechanizovaný prapor, prostě český hybrid. Mechanizovaný, lehký, pěší, tankový nebo výsadkový vyjadřuje schopnost. Např.řeknu mechanizovaný a vidím těžkou jednotku na pásech, lehký – vidím kola a rychlost, pěší vidím boty nebo USMC. Ivo vím, že se ti líbí odstřelovači na rotě ale já na to mám trochu jiný názor. Je to bojová podpora a to velice specifická a specializovaná s dvoj jediným úkolem (průzkum, navádění a killing). Náročný výcvik a výběr. Nejsou to kolektivní hráči ale specialisté. Vlastní je
vel.prap. a ten je používá a taky nad nima drží ochrannou ruku, je to jeho skalpel. Ne všechno co mají rengers je good. Podívej se např. na systém u USMC. Každopádně jako velitel praporu bych Ti je na rotu nikdy nedal organicky ale pouze přidělil (musel by jsi ale klečet) a za ten nápad bych Tě ještě víš co. Jinak v rámci další plodné diskuze doporučuji mrknout na MARINE MOBILE SNIPER STRIKE TEAM koncept. Četu sniperů si může vel.prap. formovat od dvojic přes trojice až po silné sekce odstřelovačů. Ve výhodném terénu tato parta udělá práci za rotu paras a to vás nepodceňuji. Až bude chvíle napíšu o tom konceptu. „Pot šetří krev“.

To Dušan.
Omluva, překlep v zápalu boje. Mech Inf, Light Inf -mechanizovaná pěchota, lehká pěchota, pořád si myslím, že mech, light vyjadřuje schopnost a s Rusem to nemá nic společného. To je ale detail. Nebylo cílem debatovat na téma mechanizovaný pěší prapor nebo mechanizovaný prapor. Rok a půl jsem v US poslouchal Mech Bn, Inf Bn ale také Mech Infantry a Light Inf. Nehádám se, je mně to celkem jedno. Není to zásadní. Klíčové slova byla
úkol, schopnost, striktura NEC, HITEC, KIS, NCS a NATO Task List. Všichni reformátoři AČR a historici z VHU se roky hádají na téma Lmopr, mpr a vmpr ale logika jako úkol, struktura atd. uniká. Jinak, nebudete mně věřit ale každý někde studoval a my co jsme měli štěstí dokonce i v zahraničí. Věcná debata není jenom o tom kdo kolik kurzů absolvoval ale také o schopnosti vyslechnout si názor a pokusit se o něm aspoň přemýšlet. Dogmatiků má AČR víc než dost a proto to taky tak vypadá. Škola, kurz je základ, orientace, směr a pak už je to o praxi a zkušenostech. Předpokládám, že pak můžeme ještě debatovat kdo v jaké byl operaci, co tam dělal a kolikrát. To nám ale díky ješitnosti unikne věcnost, a ješitných v AČR taky máme. Znovu opakuji Vaše myšlenka „návrat ke kořenům“ dobrá, podporuji, souhlasím ale pojďme si to věcně probrat do hloubky na základě klíčových slov, které jsem krátce rozebral aby to nebylo jen klišé, pokud jsme vojenskými odborníky. Rusko nebo „Bože, jak já ten termín nenávidím“ je od Vás také jednoduchá póza, která mně k Vám tak, jak Vás na OnWar čtu nesedí. Rusofilů a Amerikanofilů máme taky dost. Bylo to dostatečně smířlivé?

Názvy organizační celků za posledních pět let jsou v našem resortu docela zajímavé. Např. odbor cílového plánování – Může být plánování necílové?

Pro Anonyma: Myslím, že si rozumíme. Obsah je samozřejmě důležitější než forma. Ovšem i forma (nazvosloví) je důležité – zejména v ozbrojených silách. Jen pro odlehčení (když jsem si přečet příspěvek Bohuslava Pernicy) – vzpomínám si na jednu epizodu britského seriálu Jistě, pane premiére, kde bylo řečeno, že čím neprůhlednější a složitější název nějaká instituce (nebo její součást) má, tím zbytečnější je.

Jinak, za skutečností, že slovo „mechanizované vojsko“ (nebo „mechanizovaný“ – tak, jak je používáno v AČR) je rusismus si stojím. Budu citovat jiný svůj článek (http://www.scribd.com/doc/13210595/Palebn-tm-Zakladni-organizani-prvek-pich-drustev-modernich-armad):

Zcela evidentním znakem tohoto přetrvávajícího vlivu je stále, 18 let (v době psaní článku – pozn. autora) po politických a sociálních změnách v roce 1989, označování pěchoty jako mechanizovaného vojska. Na podzim roku 1991 došlo reorganizací k přechodu od motostřeleckých divizí k mechanizovaným divizím. V této době také došlo ke změně označování motostřeleckého vojska na mechanizované vojsko. Motostřelecké vojsko byl rusismus (z ruskéhomotostreľkovyje vojska), který byl v ČSLA zaveden v roce 1966, kdy došlo k nahrazení odbornosti pěchota novou odborností motostřelecké vojsko. Současně užívané označení
mechanizované vojsko má tedy jasně své kořeny v Sovětské armádě 50. let 20. století a je nanejvýš vhodné a nejvyšší čas, se opět přihlásit k filozofii tradičního, historického označování pěchoty.

Nejde o nějaký amerikanismus, ale návrat právě k těm tradičním českým kořenům.

To FŠ: Ta rada je dobrá, ale jak na to? Američané mají http://www.dtic.mil/doctrine/dod_dictionary/. My zase http://www.doctrine.cz/pdf/slovnik.pdf. Jenže co z toho, když se nečtou… Navíc jen málokdo v resortu MO přemýšlí nad skutečným významem slova. Paradoxně dnes máme 100 % důstojníků vysokoškolsky vzdělaných, ale nezdá se, že by systém fungoval lépe.

Bohuslave věřte, že v dnešní době může být i plánování necílové. Když se dívám kolem sebe je možné asi úplně vše a to jsem optimista.

To Bohuslav: Ano, to je pravda, slovniky nestaci. Obecne se da rict, ze je to bolest celeho ceskeho skolstvi, ktere neuci lidi psat. Vsichni neco pisi, ale prilis se nehledi na formu, neuci se psani eseju, kterje jsou dulezite. Moc se mi libilo, jak v jednom obdobi v Cine museli uredici, aby dostali urad, skladat zkousky a jejich vyznamnou soucasti bylo sepsani eseje.
Nebylo by od veci to zavest: Chces zastavat urad? Musis napsat esej, jehoz kvalitu posoudi komise, nebo nekdo zvenci, to je jedno. Kazdopadne jde o to, aby kazdy, kdo chce zastavat urad, umel vyjadrit psanym slovem sve myslenky a to nikoli v urednickem ptydepe.

Pro Dušana: Zdá se, že si vzájemně jdeme do noty a pláčeme dobře, ale na nesprávném hrobě. Vzhledem k tomu, že jsem zažil jak VVŠPV, tak UO, tak i GŠ/MO dovolím si jednu zkušenost. Nejdříve GŠ – stanovisko mi zpravidla trvalo z pozice kopra napsat do 2 hodin, ale týden jsem jej formálně opravoval až byly spokojené 1. asistentky, 2. linioví vedoucí (vedoucí referátu, vedoucí oddělení, vedoucí odboru, případně ředitel sekce). Jak jsem si všiml, asistentkám nešlo ani tak o obsah sdělení, jako o formu. Liniovým vedoucím šlo hlavně o vyhlazení jakýchkoliv „výstupků“ mající potenciál ukazovat na nedokonalost práce jimi řízeného úseku. Podobně postupovaly i jiné složky, takže většinou jsme si volali, abychom si vyjasnili, co se vlastně chce. – Prostě atmosféra Kafkovské Prahy, ve které vznikly mnohé z pokladů našeho strategického řízení.
VVŠPV/UO – fungoval jsem vedoucí bakalářských/diplomových prací. Bohužel poté, co studenti napsali během svého studia tak 30 zápočtových prací, musel jsem s nimi začínat „na zelené“ louce. Byli vedeni spíše k napodobování než ke komunikování. To si myslím, je obecně problém zeleného resortu. Komunikování je výrazně tvořivý proces, napodobování způsobuje spíše opak. Přesto je to ale nejrychlejší způsob jak se dobrat výsledku a tzv. nic nezkazit.
Syntéza mojí zkušenosti z VVŠPV/UO a GŠ/MO – nebyl jsem mezi studenty vyhledávaným vedoucím bakalářských/diplomových prací, protože jsem propadal v konkurenci kolegů, kteří brali jejich texty „napoprvé“, neustále je chválili a obecně nedělali problémy. Na „evaluační body“ zohledňující výkonnost tito kolegové nade mnou vyhrávali. Někteří se stávali docenty a dokonce profesory. S jejich „produkty“ jsem se pak rovněž setkával v praxi, nemohl jsem však s tím nic dělat. Tihle absolventi už měli zabudovanou představu, že takhle to má být, když to viděli u svých vzorů… Dneska jsou alespoň kvalifikační práce veřejně přístupné na stránkách UO, takže si lze udělat představu o kvalitě práce odváděné jednotlivými vedoucími.

To Ivo: Téma odstřelovači. V tom ostatním máme velice podobný názor. Snad jen jedna pikantnost k úkolům pro prapory a Bde. Škopkův team (tvůrce první reformy udělal jednu zásadní a poměrně dobrou věc, než začal reformovat Tvrdíkovu armádu stanovil úkoly všech jednotek AČR, ty byly později modifikovány SPS GŠ a dnes má každá jednotka takzvaný list schopností kde je popsáno vše od úkolu až po cílové schopnosti a provázanost s SDP. Je s podivem, že to Ve SpS neví a ani mu nevadí, že jeho jednotky nejsou s úkolem seznámeny. Něco je špatného ve státě Dánském a já si kladu otázku co nato Force Provider? Kdo vlastně koordinuje a řídí výcvik jednotek? Existuje nějaké nařízení Ve SpS jak a kam směřovat výcvik, nebo si to dělají jednotky samy?
Zpět k Odstřelovačům. Problém Odst v AČR není generován systémem ale schopnosti velitelů praporů Odst velet a organizovat jejich výcvik. Je pro mě Ivo podivné, že Odst od stejné jednotky měli problémy s integrací do tvého odřadu. Vysvětlení je jednoduché, nekvalitní výcvik a součinnost při přípravě do operace. Nekvalitní výcvik nemyslím jejich odbornou a střeleckou přípravu ale celkový proces integrace v rámci praporu. Odst jsou jednotkou bojové podpory a musí být samostatní, už jejich integrace do roty zbraní je špatná. Pokud velitel roty nemá představu o jejich použití nemůže je ani cvičit. Stejně tak velitel výsadkové roty musí mít jasnou představu o jejich schopnostech, použití a musejí s nimi pravidelně cvičit, např. při RTC rot TC atd. I štáb praporu v rámci ŠN musí pravidelně trénovat v rámci plánování boje jejich použití stejně jako např. plánování SERE. A to sám musíš uznat, že to u vás už dlouhou dobu na 100% nefunguje. Dále si musíš uvědomit, Odst u lehkých jednotek nejsou Odst SF. Kdysi, když jsme Odst stavěli jsme napsali pomůcku o použití Odst. Pokud ještě existuje muže Ti pomoci si udělat přesný přehled k čemu jsou. Proto i nadále budu příznivcem systému USMC a mé doporučení i do budoucna bude Odst přidělovat k rotám na základě úkolu. Jinak každá rota byť výsadková musí mít schopnost tvořit úkolová uskupení, protože samostatně asi v zahraničí nebude nikdy fungovat. Vždycky budeš velet úkolovému uskupení a podle úkolu budeš mít přidělené prostředky, od CIMIC přes MMT až po palebnou podporu včetně letectva. Úkolová uskupení se musí pravidelně cvičit a to je meritum věci. V opačném případě nahráváš na smeč 7Bde, která říká, že pzo od 43.vpr nechce protože se neznají. Vše je o sladění jednotek. Je to jako v hokeji. Pokud jste profíci musíte najít mechanismus jek to udělat. Jinak k Tvým odstřelovačům na rotě. V podstatě to nejsou Odst ale vojáci s dlouhou puškou určení pro přesnou střelbu do vzdálenosti 600. Oni jsou ti co ničí důležité cíle. Jejich výcvik je rovněž náročný a musí být hodně podobný tomu co dělají týmy odstřelovačů (děláte to tak). Přirozeně OPU Dragunov má své limity ale nová automatická odst puška v ráži 7,62×51 přinese nové možnosti. To je tvoje zázemí přesných střelců a tam si buduj své kapacity a doufej, že tvůj velitel Ti podle úkolu přidělí svůj vlastní skalpel. Jinak USMC přidělují Odst rotám, plní úkoly samostatně nebo působí ve velkých hejnech se specifickým úkolem. Příkladem je i Marine Snipers Strike Team, který mimochodem podporuje především jednotky pěchoty. Odstřelovači musí mít prostor pro samostatné rozhodování, manévr a určitou formu nezávislosti. Nemůžou být svázáni přísnou velitelskou činnosti na úrovni roty. Potřebují prostor pro vlastní invenci a rozhodnutí jak, kdy a kde úkol splní. Dobře vycvičený odstřelovač vidí minimálně stejně daleko z taktického pohledu jako velitel praporu. Musí mít stanovený prostor v kterém bude působit a musí mít volnost pohybu. Pokud si je přivážeš k jednotce, ztratí tyto schopnosti a budou jen lépe cvičenými pěšáky pro přesnou střelbu. Mariňáci se na ně nedívají jen jako na součást své vlastní bojové podpory ale taky jako na poradce v době plánování, protože nepracují ve standardních pěchotních šablonách. Ani jejich působení u USMC nebylo jednoduché a trvalo desítky let než se dostali na dnešní úroveň. Vím, že každý velitel chce všechno vlastnit ale ne vždy je to ku prospěch věci. Dejte si čas a hledejte nejvhodnější formy a metody použití. Jedna nebo dvě operace na stejném bojišti nutně neznamenají, že je to tak správně. Pokud tě to potěší, kdysi jsem je taky chtěl vlastnit na rotě ale postupem času jsem dospěl k názoru, že pod velprap nebo S2 u jednotek lehké pěchoty je jim lépe.

Pro Iva: No, ve svém pojednání navrhuji odstřelovací četu (o 3 družstvech – jedno pro každou aktivní rotu) na prapor. Takže souhlasíte? Rota bojové podpory (jíž by měla být odstřelovací četa součástí) je posilový prvek velitele praporu, který jednotlivé součásti tohoto prvku přiděluje rotám dle uvážení a předpokládaného / aktuálního vývoje situace.

Krátce pro Dušana Rovenského:
v podstatě ano, jen nesouhlasím, že onu „četu odstřelovačů“ (jak silnou a jak složenou) bude mít každý prapor od nejtěžšího mechanizovaného až po Výsadkový. Jednak na to není lidský potenciál, vybavení, zbraně, kurzy apod. Za druhé ne každý prapor plní stejné spektrum úkolů, proto není potřeba odstřelovačů na každém stejná.