fbpx

Léčka

Motto: Ten, kdo ví, kdy se může pustit do boje a kdy se boji vyhnout, ten zvítězí. Mistr Sun-c‘

Foto Polské ministerstvo obrany

V srpnu minulého roku byl v Afghánistánu zabit desátý polský voják. Ale zatímco ti předtím zahynuli při výbuších IED, kapitán Ambroziński byl zastřelen při přes pět hodin trvající přestřelce. Následně vyšly najevo podrobnosti, které vzbudily pochybnosti o úrovni řízení a zabezpečení polských jednotek ISAF.

Polští vojáci převzali v listopadu 2008 odpovědnost za provincii Ghazní. Ale až do července se Task Force White Eagle soustředil na ochranu hlavní afghánské silnice Kábul Kandahár – Highway 1, nebo MSR Ohio. V létě před prezidentskými volbami požádal afghánský ministr obrany Poláky o pomoc při zajištění bezpečnosti v distriktu Ajristán, který do té doby ovládal Taliban. Operace „Over the top“ mohla začít.

Ajristán je nejodlehlejší okres v provincii. Nachází se asi 120 km západně od města Ghazní u hranic s provincí Uruzgán. Od jediné asfaltové silnice ho odděluje několik horských pásem. Nejbližší základna je FOB Warrior v okresu Gelan, sto kilometrů vzdušnou čarou. Do distriktu vedou tři cesty přes obtížně průjezdný horský terén, jehož sjízdnost záleží na přízni počasí. Ale využitelná je jen jedna cesta. Překonat 210 kilometrů trvá 12 hodin a značnou část území ovšem ovládá Taliban. Okresní město Sangar je 2500 metrů nad mořem, je obklopeno horami dosahujícími výšky 3700-4500 metrů.

Taliban je v Ajristanu již dlouho aktivní, několikrát dokonce obsadil Sangar. O vlivu Afghanské vlády nejlépe vypovídá výsledek NSP National Solidarity Programme, což je nejúspěšnější rekonstrukční program v zemi spravovaný samotnými Afghánci, do kterého se již zapojilo 22 000 komunit. V Ajristánu byla přitom v roce 2007 zapojena pouhá jedna komunita!

Úkolem operace „Over the top“ byla pomoc ANSF se zajištěním bezpečnosti během prezidentských voleb 20. srpna. V noci 11. července vysadily v Ajristánu americké Chinooky 150ti člennou jednotku, která druhý den obsadila Sangar a vztyčila polskou vlajku. Výsadek tvořilo 30 Poláků, většinou OMLT z 25. Brygady Kawalerii Powietrznej. Zbytek byli vojáci ANA a policisté z ANP.

Operace byla plánovaná jako třífázová a ukončena měla být 30. srpna. Kvůli značné vzdálenosti nově založeného COP Ajristán bylo zásobování omezeno pouze na vzdušnou přepravu. Minimálně jednou byly shozeny zásoby na padácích z transportního letounu C-17. Celý měsíc probíhal sice v napjaté atmosféře, ale bez vážnějších incidentů. CIMIC distribuoval humanitární pomoc. Jednou se štábu podařilo získat informaci o tajném muničním skladu a velitel se rozhodl využít příležitost jej zlikvidovat.

Talibanská past
Brzy ráno 10. srpna tedy vyrazila skupina vojáků k domnělému muničnímu skladu. Horským údolím postupovala podél cesty v třech skupinách. – v předvoji 25 ANP, poté 25 ANA a na konci 12ti členná polská „Omeleta“. Okolo půl osmé se v blízkosti městečka Usmankél, přibližně tři kilometry od Sangáru, dostalo čelo kolony do intenzivní střelby z ručních zbraní. Vojáci a policisté ihned palbu opětovali. Poláci se rozdělili do dvou skupin a začali se přesouvat vpřed, aby mohli podpořit Afghánce. Ale již po dvou stech metrech se dostali do palby z týlu. Museli se rychle ukrýt ve dvou budovách vzdálených od sebe asi 30 metrů. Talibanská past sklapla. Poláci a Afghánci byli obklíčeni odhadem 50-100 bojovníky. Nezbývalo než povolat na pomoc letectvo.

První stíhačky se ale objevily až v 8:20. Situace na zemi byla pro piloty F-15E velmi nepřehledná, neumožnila rozeznat spojenecké vojáky od Talibů. Ani pozemní navádění nezlepšilo identifikaci cílů a vlastních pozic. Podpora se omezila na tzv. Show of Force – nízký průlet tryskáče nad zemí s odpalováním světlic k zmatení protiletadlových raket. Taliban to ale nezastrašilo. Povstalci pokračovali v palbě a pokoušeli se přiblížit k bráněným budovám. Později letadla svrhli jednu pumu na vzdálenější cíl. Přibližně v této době se objevil bezpilotní Predator, který zůstal nad bojištěm až do konce.

V 8:30 požádali Poláci o vyslání vrtulníku k evakuaci raněného. Krátce poté se kapitán Ambroziński pokusil zlikvidovat odstřelovače na střeše budovy. Sám byl ale smrtelně raněn. Dva další Poláci kteří šli do akce s ním se ho snažili oživit, neúspěšně. Poté se pokusili tělo odtáhnout, ale kvůli intenzivní palbě ho museli nechat na místě. Zanedlouho tam dopadla raketa. Situace Poláků se stále zhoršovala – zraněni již byli tři vojáci. Velitel jednotky se rozhodl probít z obklíčení k přistávací ploše, aby bylo možné odsunout raněné.

Hotovostní službu MEDEVAC v provincii Ghazní drží dva americké armádní Blackhawky. Americký ministr obrany Robert Gates osobně zaručil americkým vojákům evakuaci z bojiště do jedné hodiny, kdy je největší naděje na přežití. Po uplynutí tzv. Golden Hour se možnost přežití rapidně snižuje. Ministr své sliby drží – v roce 2008 byl průměrný čas evakuace 100 a minulý rok již jen 42 minut. Vrtulníky dorazily na místo v 9:45. Jeden zůstal ve vzduchu a zajišťoval evakuaci, zatímco druhý přistál, vyzvedl tři polské raněné a vrátil se na základnu.

Problémy s vrtulníky
Mezitím v Ghazní TF White Eagle konečně zorganizoval Quick Reaction Force – bohužel se muselo ještě čekat na vrtulníky. Polsko má v Afghánistánu devět helikoptér, ale jen pět bylo letu schopných. Ze čtyř transportních Mi-17 IV byly jen dva operabilní – ráno ale „zajišťovaly“ místní šuru a tak se musely vrátit a natankovat. Doprovod měly tvořit bitevní Mi-24V – z pěti byly letu schopné tři.

A navíc, Ajristán je pro ně moc daleko. Mají sice dolet 500 km, to ale platí pro střední Evropu, ne pro letiště v 2225 metrech nad mořem. Řídký vzduch omezuje výkon motorů i záběr nosného rotoru. Mi-24 musí startovat s rozjezdem a k snížení vzletové hmotnosti nemůže mít plnou nádrž. Bližší FOB Warrior nemá FARP – předsunutou tankovací stanici. Helikoptéry nemohou v vysokohorském terénu létat přes vrcholky a hřebeny hor, na to mají příliš malý dostup. Musejí tedy létat údolím, což je nejen delší, ale i nebezpečné. Talibové je mohou ostřelovat z převýšení nejen kulomety ale i pomocí RPG-7 pro něž je nosný rotor dostatečně velký cíl.

Foto Polské ministerstvo obrany

Let bez doprovodu by byl sebevraždou. Pomoci proto museli Američané. Ghazní patří do oblasti RC-East a nejbližší letiště je Sharan v provincii Paktika (zde má dnes základnu i Task Force Hippo s českými Mi-171š) vzdálené 160 km vzdušnou čarou. Ale z neznámého důvodu nebyly k dispozici helikoptéry Apache. Jediné volné AH-64D byly až v Kandaháru vzdáleném 250km.

Dva samostatně vyslané Mi-17 s 20 členným polským výsadkem na palubě, přistály a pomohly uvolnit zbytek jednotky z obklíčení. Dva AH-64D přilétly na místo střetu až v půl dvanácté. Bitevní vrtulníky kroužily nad bojištěm a neúspěšně hledaly cíle až do chvíle kdy proti nim Talibové vypálili RPG. Během chvilky vrtulníky Apache zlikvidovaly jakýkoliv odpor.

Velitel OMLT se ještě před odletem se čtyřmi dalšími Poláky vrátil pro tělo kpt. Ambrozińského. Na místě, kde ho zanechali ale leželo jiné tělo, evidentně Talibance. V okolí bylo několik vytržených pojistek z ručních granátů. To naznačovalo, že tělo bylo zaminovaná past. Velitel se rozhodl raději stáhnout. V 12:45 byl evakuován z bojiště poslední člen OMLT. Při odletu byl jeden Mi-17 provrtán 20 kulkami. Tělo kpt. Ambrozińského bylo nalezeno až ve dvě hodiny v noci díky operaci amerických a afghánských speciálních sil.

Mnoho otázek
Celkové ztráty během střetnutí dosáhly devíti mrtvých na straně spojenců – jeden Polák a osm Afghánců -, dalších 10 lidí bylo zraněno, včetně čtyř členů OMLT. Taliban měl 12 mrtvých. Následně začaly padat nepříjemné otázky, jejichž adresátem bylo polské Ministerstvo obrany: Proč selhalo zpravodajství před akcí? Proč trval přílet vzdušné podpory 50 minut? Proč přiletěl polský QRF a AH-64 až za čtyři hodiny?

Během rozhovoru pro Gazetu Wyborczu generál Stanley McChrystal uvedl, že žádost o vzdušnou podporu přišla až v 8:11 a letadla se objevila už za devět minut. MEDEVAC dorazil za 90 minut a AH-64 za 150 minut (t.j. žádost až v 9:00). Ministerstvo obrany se bránilo tím, že padlý kapitán byl také pověřený řízením vzdušné podpory. Ale to se ukázalo minimálně jako částečně nepravdivé. Kapitán Ambroziński byl logistik a do OMLT byl zařazen až těsně před operací kvůli své znalosti angličtiny. To je ale na řízení vzdušné podpory značně nedostatečná kvalifikace.

Nevyjasněno zůstalo i jak probíhala koordinace mezi polským a americkým velením. Měli Poláci vůbec přístup k obrazu z bezpilotního Predatoru? Proč nepožádali o průzkumný přelet před zahájením operace? Značná část odpovědnosti ale zůstává i na Polském JOC (Společném operačním velitelství), které řídí činnost zahraničních misí.

Foto Polské ministerstvo obrany

Nejsem příznivcem mikromanagmentu, jednotlivé hlídky a menší operace by měly být plně pod taktickou kontrolou velitele na místě, proč ale JOC vůbec povolilo vznik COP Ajristán? Proč vyslalo malou špatně vyzbrojenou jednotku, složenou z několika Poláků doplněných o ANA a ANP (navíc většinou Tádžiků z severu) do okresu který je z 97 procent paštunský a ovládaný Talibanem? Navíc, když byla základna na území mimo dosah jakékoli pozemní podpory a dolet vlastních bitevních vrtulníků? Žena kapitána Ambrozińského uvedla že vojáci měli problém i se základním zásobováním. Polské Mi-17 nebyly schopny samy zajistit dodávky. Pomoci museli Američané, kteří ale mají vlastních starostí dost.

Na fotografiích z Ajristánu je vidět opevnění základny které se omezilo na pytle s pískem a pár kotoučů cocertiny. Žádné Hesco barrier’s ani pozemní val. V záznamu akce není vůbec zmínka o místní pozemní QRF ani o podpůrné palbě minometů. S velkou pravděpodobností Poláci neměli k dispozici žádná vozidla s lafetovanou výzbrojí ani minomety. Chinooky žádné nepřivezly a pozemní cesta byla neprůjezdná.

Jestliže cílem operace „Over the top“ bylo zajistit prezidentské volby, tak ji můžeme pokládat za úspěšnou. Voleb se v Ajristánu zúčastnilo 17 266 voličů, Karzáí získal 16 983 hlasů, Ašraf Ghání 218 a Abdullah Abdullah 10. COP Ajristán zůstal obsazen i po volbách společnou afghánsko-polskou posádku doplnili Američané. Hlavní organizátor léčky mulla Kudus byl polskou rozvědkou loni v listopadu vypátrán a zabit. Po kpt. Danielu Ambrozińském (32 let) zůstaly žena a dcera.

34 comments
Profilový obrázek
Jan Spacek
CONTRIBUTOR
PROFILE

Ďalší články

Leave a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked with *

Cancel reply

34 Comments

  • Profilový obrázek
    Poustnilisticka
    9. 2. 2010, 18:01

    Díky za článek. Poučné.

    REPLY
  • Profilový obrázek
    janek
    9. 2. 2010, 19:15

    díky. Realita dnešních armád se vším všudy

    REPLY
  • Profilový obrázek
    Ivo
    9. 2. 2010, 19:17

    Aniž bych chtěl nějak hodnotit (už proto, že veškeré informace o tomto incidentu mám pouze z výše uvedeného článku), pokusím se tuto akci dát do perspektivy mé osobní zkušenosti.

    Naše poslední aeromobilní akce v provincii Logar měla identické zadání jako ta polská – zabezpečení voleb v nepřístupném distriktu. Operaci zabezpečoval Průzkumný odřad a MOT1. Operace se měli původně zúčastnit i vojáci ANA se svými francouzskými mentory (OMLT), ale nakonec z jejich účasti sešlo.

    Zasazení proběhlo pro nás netypicky denním výsadkem, a to proto, že obě dvě jednotky byly vysazeny přímo na horské hřebeny na velmi malé HLZs. Bezpečnostní situace v distriktu byla poměrně dobrá, veškeré pozice Talibanu byly slušně zmapované z předchozích průzkumných patrol PzO do tohoto distriktu. Nejvážnější incident v distriktu se udál asi rok před začátkem naší mise – dobytí distriktního centra asi 50ti člennou skupinou TB za podpory minometů a bezzákluzového děla.

    I z toho důvodu bylo rozhodnuto o zasazení nejenom PzO jako při všech předchozích akcích, ale i dalšího MOTu z důvodu, aby se PzO nemusel dělit na 2 části (z logiky provádění operace to bylo nutné). Zároveň z důvodu dlouhodobého působení v jednom prostoru bylo přistoupeno velitelem kontingentu k vyžádání dalších těžkých zbraní, které neměl český kontingent k dispozici – amerických minometů. Nakonec byl PzO vybaven výborným americkým 60mm minometem a MOT1 120mm minometem (původně vyžádaný 81mm nebyl k dispozici). Z organických zbraní lze jmenovat například 2x automatický granátomet AGS-17, 1x tarasnice Carl Gustav, 4x prvek odstřelovačů atd. Tedy poměrně slušná palebná síla a dopředu slíbený Close Air Support.

    Když tedy v průběhu týdenní operace došlo k několika incidentům (například odstřelování vrtulníku se zásobami, nastřelení obou pozic ručními zbraněmi, odstřelování raketami BM-1 jedné z pozic apod.), žádný z nich nebyl takového charakteru, aby dokázal ohrozit splnění úkolu.

    Za velmi dobré splnění úkolu jsme dle mého názoru vděčili především 3 věcem: 1. kvalitně splánované operaci (bylo to vůbec nejdelší plánování, kterého jsem se kdy účastnil), 2. výborné analýze prostředí zpravodajského oddělení (podpořené osobním vhledem náčelníka zpravodajského oddělení, který se účastnil VŠECH aeromobilních patrol PzO do distriktu Azra – skutečný srdcař), 3. osobní zkušenosti celého PzO s tímto prostorem (naše 4. patrola v tomto distriktu) a v neposlední řadě akumulované zkušenosti všech zúčastněných – operace proběhla po více než pětiměsíčním pobytu všech zúčastněných v místě nasazení.

    Proč jsem to celé psal? Protože si myslím, že neexistuje nesplnitelný úkol, pokud jsou k jeho splnění zajištěny dostatečné podmínky, vybavení, zbraně apod. Řekl bych, že Poláci to tehdy bohužel nebyli schopni zabezpečit, my naštěstí pro nás (s vydatnou pomocí Američanů z TF Spartan) ano.

    REPLY
  • Profilový obrázek
    Dušan Rovenský
    9. 2. 2010, 20:47

    Problém řady postkomunistických armád v prostředí konfliktů nízké intenzity (zejména Afghánistán):

    1. Nezkušení a nevzdělaní (po odborné stránce) generáové a vyšší důstojníci, kteří nechápou současné operační prostředí (COIN);

    2. Nevhodná (příliš složitá) organizační struktura, nebo-li „příliš náčelníků a málo indiánů“;

    3. Nevhodná (nebo zastaralá) výzbroj a vybavení;

    4. Naprostá závislost v oblasti bojového zabezpečení (logistiky, vzdušné přepravy atd.) a bojové podpory (dělostřelecké a vzdušné podpory, UAV atd.) na spojencích ze „starých“ zemí NATO (zejména velkých – USA, Velké Británii, SRN atd.)

    5. „Kosovská“ mentalita aneb řada politiků a generálů vydává zkušenosti získané v MÍROVÝCH misích v Bosně, Kosovu, na Kypru, na Golanských výšinách za relevantní zkušenosti pro misi v Afghánistánu. Osobně tvrdím, že např. v současném kosovském bezpečnostním prostředí voják spíše „zparchaní“ než se něco potřebného naučí.

    REPLY
  • Profilový obrázek
    HedonistImp
    9. 2. 2010, 22:18

    Na vině je podle mě opět nebetyčná zpupnost některých důstojníků NATO – absolutní nerespekt k protivníkovi, který nejednou ukázal, že mu nevelí totální imbecilové. To není jenom tento případ, ale například i Want a další.

    REPLY

Nejnovější komentáře