On War | On Peace

Díky za článek. Poučné.

Aniž bych chtěl nějak hodnotit (už proto, že veškeré informace o tomto incidentu mám pouze z výše uvedeného článku), pokusím se tuto akci dát do perspektivy mé osobní zkušenosti.

Naše poslední aeromobilní akce v provincii Logar měla identické zadání jako ta polská – zabezpečení voleb v nepřístupném distriktu. Operaci zabezpečoval Průzkumný odřad a MOT1. Operace se měli původně zúčastnit i vojáci ANA se svými francouzskými mentory (OMLT), ale nakonec z jejich účasti sešlo.

Zasazení proběhlo pro nás netypicky denním výsadkem, a to proto, že obě dvě jednotky byly vysazeny přímo na horské hřebeny na velmi malé HLZs. Bezpečnostní situace v distriktu byla poměrně dobrá, veškeré pozice Talibanu byly slušně zmapované z předchozích průzkumných patrol PzO do tohoto distriktu. Nejvážnější incident v distriktu se udál asi rok před začátkem naší mise – dobytí distriktního centra asi 50ti člennou skupinou TB za podpory minometů a bezzákluzového děla.

I z toho důvodu bylo rozhodnuto o zasazení nejenom PzO jako při všech předchozích akcích, ale i dalšího MOTu z důvodu, aby se PzO nemusel dělit na 2 části (z logiky provádění operace to bylo nutné). Zároveň z důvodu dlouhodobého působení v jednom prostoru bylo přistoupeno velitelem kontingentu k vyžádání dalších těžkých zbraní, které neměl český kontingent k dispozici – amerických minometů. Nakonec byl PzO vybaven výborným americkým 60mm minometem a MOT1 120mm minometem (původně vyžádaný 81mm nebyl k dispozici). Z organických zbraní lze jmenovat například 2x automatický granátomet AGS-17, 1x tarasnice Carl Gustav, 4x prvek odstřelovačů atd. Tedy poměrně slušná palebná síla a dopředu slíbený Close Air Support.

Když tedy v průběhu týdenní operace došlo k několika incidentům (například odstřelování vrtulníku se zásobami, nastřelení obou pozic ručními zbraněmi, odstřelování raketami BM-1 jedné z pozic apod.), žádný z nich nebyl takového charakteru, aby dokázal ohrozit splnění úkolu.

Za velmi dobré splnění úkolu jsme dle mého názoru vděčili především 3 věcem: 1. kvalitně splánované operaci (bylo to vůbec nejdelší plánování, kterého jsem se kdy účastnil), 2. výborné analýze prostředí zpravodajského oddělení (podpořené osobním vhledem náčelníka zpravodajského oddělení, který se účastnil VŠECH aeromobilních patrol PzO do distriktu Azra – skutečný srdcař), 3. osobní zkušenosti celého PzO s tímto prostorem (naše 4. patrola v tomto distriktu) a v neposlední řadě akumulované zkušenosti všech zúčastněných – operace proběhla po více než pětiměsíčním pobytu všech zúčastněných v místě nasazení.

Proč jsem to celé psal? Protože si myslím, že neexistuje nesplnitelný úkol, pokud jsou k jeho splnění zajištěny dostatečné podmínky, vybavení, zbraně apod. Řekl bych, že Poláci to tehdy bohužel nebyli schopni zabezpečit, my naštěstí pro nás (s vydatnou pomocí Američanů z TF Spartan) ano.

Na vině je podle mě opět nebetyčná zpupnost některých důstojníků NATO – absolutní nerespekt k protivníkovi, který nejednou ukázal, že mu nevelí totální imbecilové. To není jenom tento případ, ale například i Want a další.

Souhlasím s Ivem, základem úspěchu je vždycky kvalitní plánování, dobré zpravodajské informace, palebná podpora a záložní plán. V současné době v AFG není ani zanedbatelný počet jednotky (síla). Talibové mají jedinečnou schopnost slétnout se na koaliční jednotku ze všech stran.
Nechci Poláky obhajovat ani zatracovat, protože nemám více podrobných informací, než ty co jsou uvedeny v článku a nikdo jiný než Poláci nám to asi stejně neřekne. Nesouhlasím s Jankem, že to je realita dnešních armád. Je to realita AFG. Sebelépe naplánovaná operace se může po…..
Jinak krátce k OMLT pro dokreslení podmínek v kterých vojáci mentorských týmů pracuji. Úkolem OMLET je vycvičit kandak (prapor ANA) a v době jeho operačního nasazení je doprovázet do boje, pomáhat s plánováním boje a v případě potřeby zabezpečit palebnou podporu koaličních sil. Pro OMLET neexistuje nogo. Výsadní právo pro provedení operace má velitel kandaku ANA a OMLET mentoruje, radí pomáhá. Konečné rozhodnutí je ale vždy na veliteli jednotky ANA. Operační cyklus kandaku ANA je následující. 2 měsíce formování a výcvik praporu, posledních 14 dnů bojové stmelení kandaku (v té době se obvykle k praporu ANA připojuje OMLET), pak 6 měsíců operační nasazení a dva měsíce dovolená. Potom se celý cyklus operačního nasazení opakuje. Z toho je vidět, že se s výcvikem praporu ANA nikdo nemaže a velice záleží na štěstí do jaké první bojové situace se prapor ANA poprvé dostane (obvykle působí po rotách). Přirozeně také záleží na veliteli praporu ANA a jeho úsudku aby posoudil na co jeho prapor má a nemá, tedy čím starší kandak ANA tím lépe pro mentorský tým. Suma sumárum, pro OMLET ISAF spousta ale a otazníků, spousta vlivů na proces plánování, který nedokáží ovlivnit (několikrát se v AFG stalo, že tam Afghánci své mentory prostě ve složité situaci nechali a utekli a pak to bylo na hrstce statečných). Se znalosti problematiky OMLT bych určitě Poláky nekřižoval, protože OMLT není vůbec jednoduchá věc. S mého pohledu mentorovaní a výcvik u ANA je důležitý, pokud jim opravdu chceme předat kontrolu v jejich zemi. Na druhou stranu úkol OMLT je podstatně složitější než třeba bojové operace ISAF či SF, jdou s ANA prostě bok po boku do toho. Bojují s nimi, žijí s nimi ale taky s nimi umírají.
To Dušan.
Reakce na Váš opravdu jednoduchý soud bez praktické zkušenosti z té země. Vy máte z těch komoušů a postkomunistických problémů asi fobii, jinak si to jednoduché klišé nedokážu vysvětlit ani 20 let po revoluci. Já osobně, na základě mé vlastní zkušenosti považuji Poláky za dobré bojovníky. Na rozdíl od ostatních postkomunistických zemí, když použiji Váš příměr tam mají opravdu masivní zastoupení a jsou ve velice složitém AOO.

Pro Anonyma: Asi Vás zklamu, ale fóbii k komunistů nemám. Navíc jsem nikde o komunistech nepsal – to mi podsouváte Vy. Označení „postkomunistická armáda“ je naprosto na místě i 20 let po pádu komunismu ve Východní Evropě. Ono se totiž za těch 20 let v mnoha ohledech, v myšlení řady lidí, až zase tolik nezměnilo.

Jinak, praktické zkušenosti z té země mám (nehledě na to, že jsem strávil více než 10 let v dalších zemích Blízkého a Středního východu), takže tady jste vedle.

Ivo blahopřeji a díky za konstruktivní názor, patříš k těm co si dokážou představit co se tam děje a nesednou si hned na zadek. Ti ostatní začnou hned obviňovat všechno a všechny. Mám rád vojáky, kteří si dokážou připustit, že něco podělali a to je i případ Poláků. Dokonale naplánovaná operace neexistuje a pokud si to někdo myslí je blázen. Vždycky musí každý velitel na základě hodnocení situace a zpravodajských informací akceptovat určitou míru rizika a pak se rozhodnout. Nelze vidět a vědět vše (Fog of the War, ten už popsal starý Clazewic ve své knize „On War“. Poláci jsou pro mě plnohodnotný spojenec, kteří si na nic nehrají a jdou do toho. Ty, komentáře Dušana prostě neberu a může si psát co chce. Myslím si, že i naše bojové jednotky udělali za 20 let slušný pokrok a z hlediska vybavení už na tom nejsme vůbec postkomunisticky zle. Není to perfektní ale jde to. Jako příklad lze uvést zrovna Poláky, bojují prostě s tím co mají. My jsme armáda která zásadně kritizuje vždy a všechno. Minimi moc drahé, Pandur moc velký, Glock Rakouský, tank nepovedený, Kajman moc Anglický atd. Neumíme se pochválit a říct, prostě jsme něco udělali dobře. Z hlediska počtu nasazených sil na tom nejsme v AFG vůbec špatně. V hodnocení NATO se z pohledu nasazených jednotek v AFG blížíme koeficientu 1. Pokud se nám podaří nasadit OMLET můžeme si nárokovat jednu velkou hvězdu ve velitelských strukturách ISAF a právě s Polskem o tom budeme jednat. Jinak CZ OMLET v AFG je podle mého názoru úspěch, konečně se i naše bojové jednotky zapojí do bojových operací. A Dušana s jeho CV a 10 letech v operacích navrhnu vrchnímu veliteli na pozici NGŠ. Bude mít aspoň šanci přebudovat postkomunistickou armádu. Předpokládám, že mě podpoří i František Šulc s celým OnWar.

Jen čistě laická poznámka: Kromě pravděpodobných selhání v rámci zasahující polské jednotky, která opravdu neumím zhodnotit, dává podle mě tato událost možnost zamyslet se nad problémy spolupráce s ANA/ANP. Vzhledem k tomu, jak důkladně byla léčka na polské vojáky připravena, je jasné, že informace o akci někdo předem donesl vzbouřencům. Že to nebyl nikdo z Poláků, je celkem zřejmé. Takže by asi stálo za úvahu, do jaké míry funguje kontrarozvědná činnost v rámci nově vytvářených afghánských sil, resp. ve vztahu k nim. Má někdo z diskutujících se zkušenostmi ze země nějaké informace, zda a jak jsou tyto věci řešeny?

To Anonymous
Dovolím si učinit pár poznamek k pravidlům:

1) toto je svobodná zóna, každý zde může vyjadřovat své názory bez toho, aby byl zesměšňován; limity určuji já

2) hodnosti, funkce, počet titulů ani věk zde nehrají roli – nikdo není podřízený ani nadřízený, nikdo není a priori vyloučen z diskuse; každý názor má svou hodnotu a pokud je mimo, dá se vždy vyvrátit jinak než ponižováním

3) nikdo z nás nemá patent na moudrost a oponenti mouhou být přínosnější, než ti, kteří s námi souhlasí – tyto stránky slouží k debatám a k prezentaci odlišných názorů, protože jedině to může pomoci se přiblížit řešení; debata nemusí vždy skončit konsensem ani kompromisem, ale v žádném případě nesmí skončit „ukřičením“ a osobními útoky

4) je velice snadné někoho usadit, je těžší se jej snažit pochopit a/či přesvědčit – už více než půl roku diskutující na těchto stránkách volí druhou cestu, což je skvělé a snad tomu bude i nadále

5) anonymita má napomáhat svobodě slova a je právem každého si ji zvolit; je na svědomí každého, jak s ní zachází.

Díky všem, kteří sem chodíte a diskutujete (samozřejmě včetně Anonymouse) a přál bych si, aby se někomu místní texty či debaty třeba někdy hodily.

To Dušan
1)Jméno na stránkách je čistě moje věc, řada lidí i zde používá různé jména. Nevidím to jako problém.
2)Vaše citace a krátké komentáře.
Problém řady postkomunistických armád v prostředí konfliktů nízké intenzity (zejména Afghánistán):

Podle mě jednoduché klišé. Budu to chápat pokud to doložíte například hodnocením DPQ nebo nějakou věrohodnou analýzou NATO, uspokojí mě i konkrétní hodnocení nových členských zemí NATO v AFG.Pro vaši informaci byla AČR v roce 2009 v rámci DPQ hodnocena nejlépe v její novodobé historii, dokonce lépe než někteří skalní členové NATO.
1. Nezkušení a nevzdělaní (po odborné stránce) generálové a vyšší důstojníci, kteří nechápou současné operační prostředí (COIN);

Znovu velice jednoduché v souvislosti s polskou armádou. Pravidelně rotují vysoké důstojníky a generály v AFG. Řada současných špiček velení polské armády prošla AFG. Pokud se to týká AČR doplňte hodnostní kategorie praporčíků a rotmistrů. Specifikujte jednotky, které jsou cvičeny nebo necvičeny v COIN. Ne každá jednotka je pro COIN použitelná. Jinak doporučuji přečíst hodnocení COM ISAF. SF, lehká pěchota a výsadkáři jsou schopni vést COIN ops. Ostatní značné problémy. Přirozeně všichni vyšší důstojníci a generálové svoje operační a strategické kurzy v zahraničí odseděli a Američané, Britové či Němci jim to přirozeně napsali. Nikdy jsem takové tvrzení nezastával směrem k praporčíkum nebo rotmistrům, vážím si jich. Na druhhou stranu hloupí vojáci či důstojníci jsou všude doknce i v US Army. Pokud to není myšleno plošně mohu s Vámi souhlasit pokud ano jste vedle.
2. Nevhodná (příliš složitá) organizační struktura, nebo-li “příliš náčelníků a málo indiánů”;

Pokud hovoříme o operačních štábech a třeba integrovaném MO v podmínkách AČR nezbývá než souhlasit. Pokud hovoříme o štábech a prvcích velení Poláku a Čechů v AFG naprosto nesouhlasím. Pokud myslíte taktickou úroveň jste úplně vedle. Pro info v roce 2009 snížil GŠ AČR počty o 20% a optimalizace bude pokračovat i v roce 2010. V cílovém stavu se počet GŠ bude pohybovat kolem 250 ks. Pokuste se to porovnat například s MO, UO, SpS či VA. Počet náčelníků na vojáka. Jinak zažitá procedura NATO je štáb rovná se 3% z jednotky. Jsem schopen vyjmenovat všechny organizační celky a útvary, které to splňují a které ne. Zdroje jsou veřejně dostupné.
3. Nevhodná (nebo zastaralá) výzbroj a vybavení;

Znovu velice jednoduché tvrzení. Na přikladu AFG se dá doložit spousta zastaralé výzbroje, která se po letech osvědčila a naopak je stejně doložitelné, která nová výzbroj a technologie se neosvědčila. Věřte tomu, že problémy mají i vyspělé armády NATO. Pokud mě chcete o svém tvrzení přesvědčit stačí malá analýza proč je například UKL vz. 59 zastaralý a nevyhovující pro AFG. Na druhou stranu povstalci používají ještě zastaralejší zbraně než například postkomunistické země, celá řada jejich velitelů je negramotných a nikdy neopustili AFG, nemluví anglicky a přesto jsou úspěšní. Čím to asi je. Ano mají Aláha.
4. Naprostá závislost v oblasti bojového zabezpečení (logistiky, vzdušné přepravy atd.) a bojové podpory (dělostřelecké a vzdušné podpory, UAV atd.) na spojencích ze “starých” zemí NATO (zejména velkých – USA, Velké Británii, SRN atd.)

Všechny evropské země NATO jsou paradoxně nějakou formou závislé na ÚSA, GB či SRN. USA je supervelmoc a roční rozpočet AČR a OS SVK nepokryje ani náklady na stravování USMC. Evropské země tradičně investují méně do armády a zbrojních programů, naopak vice podporují NGO a různé formy humanitární pomoci. Kupují si tak odpustky. Přirozeně nezávislost v logistice, čí vzdušné přepravě by AČR zabila a to i ostatní malé státy NATO. Proto je řada mega věcí v NATO společně financována. Je to s podivem ale i ČR tam přispívá a tím si nakupuje službu, kterou nemá. Vyvážená armáda je pěkná věc ale stojí spoustu zlaťáků. Když tak pozoruji naši politickou scénu tak nám rozpočet určitě navýší. A teď mě prosím poučte, která „stará země“ NATO mimo USA, GB, SRN má opravdu vyváženou armádu. Pražský summit NATO rozhodl přece o specializacích a něco ho k tomu vedlo. Každá armáda chce být vyvážená ale ne vždy to jde.
5. “Kosovská” mentalita aneb řada politiků a generálů vydává zkušenosti získané v MÍROVÝCH misích v Bosně, Kosovu, na Kypru, na Golanských výšinách za relevantní zkušenosti pro misi v Afghánistánu. Osobně tvrdím, že např. v současném kosovském bezpečnostním prostředí voják spíše “zparchantí” než se něco potřebného naučí.

Zajímavé tvrzení ale osobně jsem se nikdy nesetkal s tím, že by někdo přirovnával AFG třeba ke KOSOVU. Přirozeně každá operace je specifická a z každé operaci se dá něco použít. Pokud bych hovořil o zkušenostech z mírových misí, které se dají použít v AFG okamžitě řeknu spolupráce s GO, NGO, CIMIC a PSYOPS. Souhlasím, naši vojáci v Kosovu zparchantí a proto už tam dlouho nebudou. Každá zkušenost a to i historická se může jednou hodit. Zkuste mně vyvrátit, že to tak není.
6.Jinak, praktické zkušenosti z té země mám (nehledě na to, že jsem strávil více než 10 let v dalších zemích Blízkého a Středního východu), takže tady jste vedle.

10 let na Blízkém a Středním východě jsem se snažil vtěsnat do délky vašeho profesního života v armádě a to od VČ, přes 4.Brn, kurzy v USA, NTM – I, AFG a další funkce, které jste na onwar popsal. Prostě se mě to tam nevešlo pokud jste tam nebyl na ŘD. Ano, dá se říct, že jsem ujel za předpokladu, že jste část z toho absolvoval v civilu. Pokud ano beru zpět.

Závěrem, jsem pro věcnou debatu a v řadě vašich komentářů na onwar vám dávám za pravdu. Nesnáším ale nepodložená tvrzení, jednoduchá klišé a hodnocení vedení bojové činnosti od lidí, kteří si nikdy nevystřelili (obrazně řečeno). Z kanclu na štábu a to i v AFG se dá vše vidět velmi jasně a zřetelně ale bojovník působící mimo základnu, v kontaktu nebo po najetí IED vidí věci jinak.

Anonymous: Mohl bych poprosit o podrobnější info k Vámi zmiňované loňské francouzské pohromě?

To Hedonistlmp
Jestli se nemýlím, Anonymous narážel na pohromu ze září 2008, kdy se francouzská jednotka nechala nedaleko Kábulu překvapit Talibanem. Při tvrdém střetu zemřelo deset vojáků. Výborný popis toho, co se stalo je zde: http://www.theglobeandmail.com/news/world/article711136.ece.
Na OWOP se o tom nepsalo, protože k masakru došlo mnohem dříve, než byl spuštěn a nebyla příležitost. Nicméně, v souvislosti s „Léčkou“ a výše uvedenou debatou, nechcete se někdo na tento případ podívat a udělat analýzu? Dejte mi vědět.

Dobrý den,jsem naprostý laik ale uvedený článek a následná diskuze mě velmi zaujali a proto mám několik otázek týkajících se nasazení České armády v AFG.Z článku a následné diskuze pro mě vyzněl fakt že menší státy NATO jsou zcela závislé na logistické podpoře např.USA,proto je pro mě zcela nepochopitelné nasazení vrtulníkové jednotky AČR (HELI UNIT)v provincii Paktika,zatímco Český PRT je nasazen v Logaru a pro svoji potřebu vzdušné podpory musí žádat(prosit) u americké armády.Mohl by mě někdo prosím tuto ,,logiku“nasazení AČR v AFG vysvětlit?Dále by mě zajímal názor co by naopak společné nasazení PRT a vrtulníků AČR mohlo znamenat pro rozvoj situace v Logaru?Děkuji.

To Ivo:

Souhlasím s Vámi, že služby se dají nasmlouvat. Stravování, ubytování, praní atd. Sám jsem byl uživatelem takových služeb a vím, že se to dá. Služby nevidím jako ostudu. To dá rozum. Proto není nutné citovat z nařízení ISAF.
Já jsem měl na mysli zejména jak já říkám „tvrdou logistiku“. Rád bych tedy trochu upřesnil svojí myšlenku. Možné problémy při nasazení našeho OMLT nebo jiných „bojovějších“ jednotek vidím takto:

1. Doprava (přeprava) do místa nasazení.
Nebudeme si nalhávat, že by v této oblasti panovala vyhovující situace. Dnes a denně vidím s čím se naše logistika, která zabezpečuje jednotky v zahraničí potýká. Protože nemáme příslušnou leteckou techniku, která by vyhovovala především kapacitně-přeprava kontejnerů a techniky apod., musíme využívat jiné letecké přepravy do místa nasazení našich jednotek. Máme ročně nasmlouvaný určitý počet letů ukrajinskými antonovy a jejich využití nad plán je možné pouze v případě, že nějaký stát nevyužije svoje nasmlouvané lety. Takže v případě těchto letadel je nižší flexibilita v možnosti jejich využití. To omezuje případné operační tempo jednotek v zahraničí, protože to je závislé na tom jak jsme schopni logisticky zabezpečit naše vojáky. Je pravdou, že můžeme využít NATO ISAF Air Bridge nebo naše koaliční partnery (USA a VB). Každému ale musí být jasné, že pro tyto státy nemáme dostatečně vysokou prioritu v pořadí důležitosti. To je realita. Nedávno jsme přes měsíc žonglovali s Američany. Neustále nám odsouvali let s municí letadlem, které nám k tomu slíbili. Chápu je. Jejich síly jsou pro ně na prvním místě. Pro mne je to ovšem signál, že pokud chceme efektivně fungovat v operacích a myslíme to v Afghánistánu vážně i s bojovým nasazením (OMLT apod.), tak si musíme podstatně efektivněji vyřešit tuto naši Achilovu patu. Letecké přepravy nás výrazně limitují v našem úsilí.

2. Nahrazení případných bojových ztrát.
Důvod proč jsem dával do předchozího příspěvku odkazy na články o nasazení polských jednotek a o jejich bojových ztrátách na technice byl ten, abychom se z toho poučili a podívali se na realitu s otevřenýma očima. Jak řekl gen. Adamczak v rozhovoru pro Gazetu Wyborczu-v období od listopadu 2008 do dubna 2009 Taliban polským jednotkám zničil 5 Rosomáků a 2 MRAPy. Další dva byly zničeny krátce po rozhovoru s generálem. V té době tam polské jednotky měly 60 Rosomáků a 30 MRAPů. To znamená, že za půl roku přišli polské jednotky o 8,5 % Rosomáků a 6,5 % MRAPů. Některá vozidla nemohla být opravena v Afghánistánu a čekala na přepravu do Polska. Situace došla tak daleko, že podle vyjádření jednoho poddůstojníka ze základny Warrior seděla jeho četa na základně (kvůli nedostatku vozidel) a posily, které přijely do Afghánistánu byly-hádejte-bez vozidel. Nutno uznat, že polské MO nakoupilo další vozidla (červen 2009)-13 Rosomáků a dalších 17 plánovalo na září 2009, ale tím vyčerpalo své zdroje na nákupy další techniky pro Afghánistán pro rok 2009. To mělo za následek něco co známe i od nás. Kanibalizaci techniky u jednotek v Polsku.
Je však jasné, že operace běží dál a vojáka tyto věci většinou nezajímají. Prostě techniku potřebuje v provozuschopném stavu, nasazenou v prostoru operací a v čase, kdy to průběh operací vyžaduje.
Proto říkám, že pokud chceme vést intenzivnější nebo masivnější bojovou činnost v Afghanistánu, musíme mít jasno, zda jsme schopni to logisticky zabezpečit. Nechť je nám zkušenost polských spolubojovníků příkladem.

3. Opravárenské kapacity techniky.
Současné opravárenské kapacity v Afghánistánu nejsou tzv. „combat ready“. Tyto kapacity by se musely výrazně navýšit. To je podle mne bez debat. Také by se musely vyřešit smluvní vztahy s dodavateli techniky. Jak jistě víte, dodávky některé techniky byly řešeny přes třetí stranu, která postrádá logistické zázemí pro servis a dnes s tím naše resortní logistika pěkně bojuje.

Takže jak to vidím já, nasazení našich jednotek v operacích vyšší intenzity-ano, ale za podmínky, že budou splněny všechny předpoklady k co nejkvalitnějšímu logistickému zabezpečení.
Aneb jak praví jedno vojenské přísloví: „Amatéři hovoří o taktice, generálové o logistice“.

Docela by mne zajímalo jak to vidíte Vy-ostatní přispěvatelé. Těším se na Vaše odpovědi.

To civil:
Ivo to myslím popsal velice dobře. Podle mého názoru by koncentrace pouze na jednu oblast – to znamená na Lógar by dávala větší smysl, než tříštění sil, které je viditelné zvláště od nájezdu PRT. Vzhledem k našim možnostem a prostředkům by byla koncentrace správným krokem. Nicméně vrtulníky (to by se možná ještě dalo pochopit) a zvažovaní dělostřelci (to se chápe mnohem, mnohem hůře, resp. člověk musí zamhouřit obě oči a říct si: je to kvůli tomu, že když už jsme to koupili, tak to musíme nějak využít) logiku nabourávají.

Mimochodem, vedení rezortu, konkrétně ministr Barták se od loňského jara nechal několikrát slyšet, že bychom se měli koncentrovat, ale nějak se to nedaří.

Tipnul bych si, že je na vině několik faktorů – 1) radikální navýšení počtu Američanů v Lógaru na počátku loňského roku, ze kterého vyplývá jistá „nepotřebnost“ (to nemyslím pejorativně), či „nevyužitelnost“ toho, co můžeme nabídnout, 2) když už stejně pořád dokola nabízíme to, co nabízíme (tím myslím dělostřelce), tak si spojenci určí, kde by to mohlo být využitelné a my pak kývnem a 3) (a teď mně prosím, lidé od fochu, opravte, pokud se mýlím) neexistující širší koncepce, která by popisovala co v Afghánistánu chceme dělat, jaká může být realisticky naše role a hlavně, jaké prostředky můžeme dlouhodobě nabídnout.

Teď už je na to poněkud pozdě. Studie měla vzniknout v době, kdy se uvažovalo o vyslání PRT, měla jasně stanovit, že po doběhnutí závazků jinde budou všechny prostředky stahovány do Lógaru (vč. např. 601. – buď se najde uplatnění v Lógaru, nebo nikde), měla popsat, které prostředky jsou potřebné, které využitelné, a které jsou v načich možnostech nabídnout, měla se zaměřit na popis civilních cílů atd. atp. (Soustředili a pořád na můj vkus se soustředíme více na vojáky, než na civilisty. A přitom, jak už jsem zde psal, můj názor je ten, že vojáci jsou v Lógaru jako podpora civilistů – vše, skutečně vše by se tedy mělo točit kolem nich a mělo bych jich tam být více; btw. k tomu, aby se mohli lépe pohybovat mohly posloužit vrtulníky AČR, teď už v Lógaru nejsou příliš zapotřebí, protože Američané mají dostatek svých zdrojů, které poskytují i českému PRT). Ale hlavně, tato studie, koncepce, říkejte si tomu jak chcete, měla být prodiskutována relevantními politickými stranami a měl být zohledněn jejich pohled na věc. Mávnete rukou, že to není možné. Já tohle neberu. Česká politická scéna se zdá naprosto děsivá, ale jsem pořád přesvědčen, že pokud je vůle, upřímný záměr a trpělivost, dosáhnout se dá téměř všeho. Širší politická podpora konceptu (podobné je to ostatně se všemi reformami AČR) by působení ČR v Afghánistánu zefektivnila, „zprůhlednila“ a odpadly by nesmyslné a nedůstojné výstupy.

Františku, popsal jste to krásně (myslím potřebu diskuse a strategického rozhodnutí) a nelze s tím než souhlasit. Právě „vůle, upřímný záměr a trpělivost“ zabývat se těmito věcmi (ale samozřejmě nejen jimi) české politice chybí. Dokonce se obávám, že chybí i prostý zájem.

Dával jsem teď dohromady nějakou studii o britské bezpečnostní politice a udělalo na mě dojem, na jaké odborné úrovni probíhají debaty třeba v rámci obranného výboru britského parlamentu. Vřele doporučuji podívat se na webové stránky a seznam publikací, které výbor přijímá – jde o studie, za které by se nemusel stydět kvalitní think-tank. Pokud je mi známo, výbory českého parlamentu žádnou takovou činnost neprovádějí. Jak potom může probíhat informovaná debata?

abych upresnil, UAV ve utoky ve smyslu targeted assassinations, nikoli jako podpurny prvek.