UAV nepusobi v ramci Afghanistanu, ale ve FATA. Souvisi to s mandatem, logikou coin, ale take tim,ze UAV utoky ma pod gesci CIA. Pochybuji, ze by pred utokem nedoslo vymene zpravodajskych informaci a koordinaci mezi Polaky a USA je velmi nepravdepodobne, ale je to samozrejme z me strany jen spekulace.

Dával jsem teď dohromady nějakou studii o britské bezpečnostní politice a udělalo na mě dojem, na jaké odborné úrovni probíhají debaty třeba v rámci obranného výboru britského parlamentu. Vřele doporučuji podívat se na webové stránky a seznam publikací, které výbor přijímá – jde o studie, za které by se nemusel stydět kvalitní think-tank. Pokud je mi známo, výbory českého parlamentu žádnou takovou činnost neprovádějí. Jak potom může probíhat informovaná debata?

Mimochodem, vedení rezortu, konkrétně ministr Barták se od loňského jara nechal několikrát slyšet, že bychom se měli koncentrovat, ale nějak se to nedaří.

Tipnul bych si, že je na vině několik faktorů – 1) radikální navýšení počtu Američanů v Lógaru na počátku loňského roku, ze kterého vyplývá jistá „nepotřebnost“ (to nemyslím pejorativně), či „nevyužitelnost“ toho, co můžeme nabídnout, 2) když už stejně pořád dokola nabízíme to, co nabízíme (tím myslím dělostřelce), tak si spojenci určí, kde by to mohlo být využitelné a my pak kývnem a 3) (a teď mně prosím, lidé od fochu, opravte, pokud se mýlím) neexistující širší koncepce, která by popisovala co v Afghánistánu chceme dělat, jaká může být realisticky naše role a hlavně, jaké prostředky můžeme dlouhodobě nabídnout.

Teď už je na to poněkud pozdě. Studie měla vzniknout v době, kdy se uvažovalo o vyslání PRT, měla jasně stanovit, že po doběhnutí závazků jinde budou všechny prostředky stahovány do Lógaru (vč. např. 601. – buď se najde uplatnění v Lógaru, nebo nikde), měla popsat, které prostředky jsou potřebné, které využitelné, a které jsou v načich možnostech nabídnout, měla se zaměřit na popis civilních cílů atd. atp. (Soustředili a pořád na můj vkus se soustředíme více na vojáky, než na civilisty. A přitom, jak už jsem zde psal, můj názor je ten, že vojáci jsou v Lógaru jako podpora civilistů – vše, skutečně vše by se tedy mělo točit kolem nich a mělo bych jich tam být více; btw. k tomu, aby se mohli lépe pohybovat mohly posloužit vrtulníky AČR, teď už v Lógaru nejsou příliš zapotřebí, protože Američané mají dostatek svých zdrojů, které poskytují i českému PRT). Ale hlavně, tato studie, koncepce, říkejte si tomu jak chcete, měla být prodiskutována relevantními politickými stranami a měl být zohledněn jejich pohled na věc. Mávnete rukou, že to není možné. Já tohle neberu. Česká politická scéna se zdá naprosto děsivá, ale jsem pořád přesvědčen, že pokud je vůle, upřímný záměr a trpělivost, dosáhnout se dá téměř všeho. Širší politická podpora konceptu (podobné je to ostatně se všemi reformami AČR) by působení ČR v Afghánistánu zefektivnila, „zprůhlednila“ a odpadly by nesmyslné a nedůstojné výstupy.

Souhlasím s Vámi, že služby se dají nasmlouvat. Stravování, ubytování, praní atd. Sám jsem byl uživatelem takových služeb a vím, že se to dá. Služby nevidím jako ostudu. To dá rozum. Proto není nutné citovat z nařízení ISAF.
Já jsem měl na mysli zejména jak já říkám „tvrdou logistiku“. Rád bych tedy trochu upřesnil svojí myšlenku. Možné problémy při nasazení našeho OMLT nebo jiných „bojovějších“ jednotek vidím takto:

1. Doprava (přeprava) do místa nasazení.
Nebudeme si nalhávat, že by v této oblasti panovala vyhovující situace. Dnes a denně vidím s čím se naše logistika, která zabezpečuje jednotky v zahraničí potýká. Protože nemáme příslušnou leteckou techniku, která by vyhovovala především kapacitně-přeprava kontejnerů a techniky apod., musíme využívat jiné letecké přepravy do místa nasazení našich jednotek. Máme ročně nasmlouvaný určitý počet letů ukrajinskými antonovy a jejich využití nad plán je možné pouze v případě, že nějaký stát nevyužije svoje nasmlouvané lety. Takže v případě těchto letadel je nižší flexibilita v možnosti jejich využití. To omezuje případné operační tempo jednotek v zahraničí, protože to je závislé na tom jak jsme schopni logisticky zabezpečit naše vojáky. Je pravdou, že můžeme využít NATO ISAF Air Bridge nebo naše koaliční partnery (USA a VB). Každému ale musí být jasné, že pro tyto státy nemáme dostatečně vysokou prioritu v pořadí důležitosti. To je realita. Nedávno jsme přes měsíc žonglovali s Američany. Neustále nám odsouvali let s municí letadlem, které nám k tomu slíbili. Chápu je. Jejich síly jsou pro ně na prvním místě. Pro mne je to ovšem signál, že pokud chceme efektivně fungovat v operacích a myslíme to v Afghánistánu vážně i s bojovým nasazením (OMLT apod.), tak si musíme podstatně efektivněji vyřešit tuto naši Achilovu patu. Letecké přepravy nás výrazně limitují v našem úsilí.

2. Nahrazení případných bojových ztrát.
Důvod proč jsem dával do předchozího příspěvku odkazy na články o nasazení polských jednotek a o jejich bojových ztrátách na technice byl ten, abychom se z toho poučili a podívali se na realitu s otevřenýma očima. Jak řekl gen. Adamczak v rozhovoru pro Gazetu Wyborczu-v období od listopadu 2008 do dubna 2009 Taliban polským jednotkám zničil 5 Rosomáků a 2 MRAPy. Další dva byly zničeny krátce po rozhovoru s generálem. V té době tam polské jednotky měly 60 Rosomáků a 30 MRAPů. To znamená, že za půl roku přišli polské jednotky o 8,5 % Rosomáků a 6,5 % MRAPů. Některá vozidla nemohla být opravena v Afghánistánu a čekala na přepravu do Polska. Situace došla tak daleko, že podle vyjádření jednoho poddůstojníka ze základny Warrior seděla jeho četa na základně (kvůli nedostatku vozidel) a posily, které přijely do Afghánistánu byly-hádejte-bez vozidel. Nutno uznat, že polské MO nakoupilo další vozidla (červen 2009)-13 Rosomáků a dalších 17 plánovalo na září 2009, ale tím vyčerpalo své zdroje na nákupy další techniky pro Afghánistán pro rok 2009. To mělo za následek něco co známe i od nás. Kanibalizaci techniky u jednotek v Polsku.
Je však jasné, že operace běží dál a vojáka tyto věci většinou nezajímají. Prostě techniku potřebuje v provozuschopném stavu, nasazenou v prostoru operací a v čase, kdy to průběh operací vyžaduje.
Proto říkám, že pokud chceme vést intenzivnější nebo masivnější bojovou činnost v Afghanistánu, musíme mít jasno, zda jsme schopni to logisticky zabezpečit. Nechť je nám zkušenost polských spolubojovníků příkladem.

3. Opravárenské kapacity techniky.
Současné opravárenské kapacity v Afghánistánu nejsou tzv. „combat ready“. Tyto kapacity by se musely výrazně navýšit. To je podle mne bez debat. Také by se musely vyřešit smluvní vztahy s dodavateli techniky. Jak jistě víte, dodávky některé techniky byly řešeny přes třetí stranu, která postrádá logistické zázemí pro servis a dnes s tím naše resortní logistika pěkně bojuje.

Takže jak to vidím já, nasazení našich jednotek v operacích vyšší intenzity-ano, ale za podmínky, že budou splněny všechny předpoklady k co nejkvalitnějšímu logistickému zabezpečení.
Aneb jak praví jedno vojenské přísloví: „Amatéři hovoří o taktice, generálové o logistice“.

Docela by mne zajímalo jak to vidíte Vy-ostatní přispěvatelé. Těším se na Vaše odpovědi.

Add Civil: České vrtulníky (stejně jako nejspíš tým OMLT) sice nebudou nasazeni přímo v Logaru, ale pokaždé se jedné o velitelství Východ a obě dvě provincii hraničí s Logarem. I v případě zmiňovaného aeromobilního zabezpečení českého Průzkumného odřadu vždy neplatilo, že by letěly vrtulníky přímo od letky na základně Shank. Řekl bych, že alespoň v polovině případů letěly z BAF Bagram, tedy ze sousední provincie. Jelikož je ale FOB Shank v Logaru (jako většina základen této velikosti) vybaven FARP (Forward Arming and Refueling Point), dotankování bylo záležitostí minut a mohli jsme letět. Ohledně využití vrtulníkové jednotky – je v dosahu jak plánovaného místa rozmístění OMLT, tak českého PRT. Takže bych to neviděl tak tragicky. Jsem si jist, že například pro potřeby českého OMLT využíván bude (alespoň v to pevně věřím).

Suma sumárum – bylo by lepší, kdyby vrtulníky seděly přímo v Logaru? Z obecného pohledu asi ano, ale kromě požadavků NATO k tomu vedly i jiné důvody, o kterých si mohu myslet, že je vím či tuším, ale spekulovat o nich nechci.

Co se týče polské armády, tak určitě není špatná. V některých oblastech jsme dál my (např. profesionalizace) v některých oni (např. politická podpora zahraničním misím – viz. účast GROMu na bojových akcích v Um Qasru v Iráku, současné nasazení v Afghánistánu atd.). Ono totiž často více než na kvalitě armády záleží na politické vůli doma. A jelikož ta je v ČR velice malá, řadíme se k zemím které sice přispívají, ale pouze tak, aby „dobre bolo“. Tj. pošlou nebojové (neberu speciální síly) jednotky do malé a relativně klidné (na afghánské poměry) provincie. Proč např. Estonci působí s Brity v Hílmandu a mají daleko vyšší ztráty než my? Protože si to jejich politici doma obhájí.

Na řadu věcí, které jste napsal, bych rád reagoval, ale to byy bylo spíše na osobní diskuzi než nějaké dopisování. Každopádně i o neúspěších jiných zemí (Francie, USA, VB atd.) se průběžně píše. Pokud se dostanete k časopisu ATM, tak v číslech 1/2010 a 2/2010 vyšel můj článek nazvaný „Bitva u Wantu – Nebeští vojáci v krvavém Nuristánu“. Konkrétně v něm píši o velké americké blamáži a (pokud čtete mezi řádky) o nekvalitním velení a podcenění nepřítele.