fbpx

Vševojskové brigády v AČR – návrat ke kořenům (3. část)

Vševojskové jednotky Izraelských obranných sil, posílené o některé neorganické prvky (dělostřelecké a letecké návodčí, operativce tajné služby Shin Bet atd.) si, při operaci Lité olovo, úspěšně vedly v urbanizovaném prostředí pásma Gazy, Foto: IDF

V závěrečné části svého pojednání o možných organizačních strukturách obnovených vševojskových brigád bych rád vedl diskuzi nad vhodným složením roty (včetně jejího velení a případného „mini-štábu“). Problém vidím zejména v těchto oblastech:

  1. Nejasně definované pravomoci velení roty (rozdělení úloh mezi VR, ZVR, VedPrap a VPr);
  2. Velice omezené personální a kázeňské pravomoci velení roty a nižších velitelů (VČ, VD);
  3. Neexistence nejnižších organizačních celků – palebných týmů – a z toho pramenící slabší velení a menší taktická flexibilita na stupňi družstvo.

____________________________________________________________________________________________________________

mechanizovaná (motorizovaná) pěší rota

–        velení roty

–         velitel roty (kpt. / OF2)

–         zástupce velitele roty (npor. ( OF1)

–         vedoucí praporčík roty (nrtm. / OR7)

–         velitelské družstvo

  • výkonný praporčík roty (rtm. / OR6)
  • technik roty (rtn. / OR5)
  • řidič-skladník (des. / OR3)
  • řidič-mechanik (des. / OR3)

–         mechanizovaná (motorizovaná) pěší četa

  • velitel čety (por. / OF1)
  • zástupce velitele čety (rtm. / OR6)
  • mechanizované (motorizované) pěší družstvo
    • velitel družstva-velitel 1. týmu (rtn. / OR5)
    • velitel 2. týmu (čet. / OR4)
    • 2x palebný tým
    • velitel vozidla (čet. / OR4)
    • střelec-operátor (des. / OR3)
    • řidič (svob. / OR2)
    • 1x BVP / KOT
  • mechanizované (motorizované) pěší družstvo
  • mechanizované (motorizované) pěší družstvo

–         mechanizovaná (motorizovaná) pěší četa

–         mechanizovaná (motorizovaná) pěší četa

lehká pěší (výsadková) rota

–         velení roty

–         velitel roty (kpt. / OF2)

–         zástupce velitele roty (npor. ( OF1)

–         vedoucí praporčík roty (nrtm. / OR7)

–         velitelské družstvo

  • výkonný praporčík roty (rtm. / OR6)
  • technik roty (rtn. / OR5)
  • řidič-skladník (des. / OR3)
  • řidič-mechanik (des. / OR3)

–         lehká pěší (výsadková) četa

  • velitel čety (por. / OF1)
  • zástupce velitele čety (rtm. / OR6)
  • lehké pěší (výsadkové) družstvo
    • velitel družstva-velitel 1. týmu (rtn. / OR5)
    • velitel 2. týmu (čet. / OR4)
    • 2x palebný tým
    • 2x LOV / AOT
  • lehké pěší (výsadkové) družstvo
  • lehké pěší (výsadkové) družstvo

–         lehká pěší (výsadková) četa

–         lehká pěší (výsadková) četa

–         četa bojové podpory

  • velitel čety (por. / OF1)
  • zástupce velitele čety (rtm. / OR6)
  • minometné družstvo
    • velitel družstva (rtn. / OR5)
    • 2x velitel obsluhy (čet. / OR4)
    • 2x obsluha
    • 2x 60mm minomet
  • granátometné družstvo
    • velitel družstva (rtn. / OR5)
    • 2x velitel obsluhy (čet. / OR4)
    • 2x obsluha
    • 2x automatický granátomet
  • 2x ANTS

Uvedené hodnosti jsou platné k 1.1.2011.

15 comments

Ďalší články

Leave a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked with *

Cancel reply

15 Comments

  • Profilový obrázek
    Ivo
    12. 2. 2010, 17:13

    Díky za třetí část mého oblíbeného článku. Přesně jak jsem na začátku předpovídal, čím více do podrobností se půjde, tím více se budeme rozcházet (zmiňoval jsem strukturu roty a štáb praporu). Samozřejmě jsem se nemýlil. Jelikož u žádné z jednotek není specifikováno spektrum zamýšlených úkolů, který by měla být schopna splnit, vycházím při hodnocení z „common sense“.

    Hodnotit budu pouze složení výsadkové roty. Jednak té rozumím nejlépe, za druhé se řada závěrů dá použít i na ostatní jednotky.

    1. Velikost a složení velitelského družstva. Pokud vycházím z premisy, že výsadková rota by měla být schopna plnit úkoly v týlu nepřítele po delší časové úseky samostatně, velmi v sestavě velitelského družstva postrádám zdravotníka (který tam teď je). Výsadková rota musí disponovat 2 úrovněmi zdravotnické péče „Care under fire“ – Combat Life Saver, „Tactical Care“ – zdravotník. Další etapa již patří prapornímu obvazišti resp. Role 2.

    Řidič mechanik zní sice zajímavě, ale jak by to v reálu fungovalo. Kde by vozidla opravoval, z čeho apod? Jeho možnosti nebudou o nic větší než jakéhokoliv řidiče resp. technika roty.

    Celkově lze říci, že velitelské družstvo bylo oholeno až na dřeň. Je to efektivní? Neřekl bych. Jednak současná (a i navrhovaná) struktura roty je pyramidální (o třech výsadkových četách). Taková struktura je náchylnější ke ztrátám, dočasným neschopnostem apod. Velitelské družstvo v praxi slouží (ať na výcviku či v misích – tam především). jako nepsaná personální záloha. Už proto, že v misích je zpravidla potřeba přesně 200% řidičů oproti stavu v ČR (dané používanou technikou). Bez oné současné zásoby řidičů by například žádná z výsadkových rot nebyla schopna postavit Průzkumný odřad v Afghánistánu. Systémovější řešení by jistě bylo udělat např. ze všech střelců referenční řidiče s veškerými oprávněními jako mají současní řidiči Praporu, ale to se jen tak nestane.

    2. U výsadkových čet se úplně zapomnělo na staršího řidiče (řidič VČ – spojař). Pokud by tam chyběl, tak celé velení čety musí jít pěšky – ostatní vozidla Kajman, kterými četa disponuje už jsou využité na 100% :-).

    3. Četa bojové podpory (četa zbraní v součané nomenklatuře) je správně postavená na družstvu AGS, ale zbytek rozhodně nebude schopen plnit požadavky na ČZ kladené. V současnosti jsou na ČZ kladeny 2 úkoly – 1. boj s důležitými či skupinovými pěchotními cíli, 2. boj s obrněnou technikou a zesílenými postaveními nepřitele. Jak tyto požadavky vyřeší kombinace 60mm minomet a AGS-17 opravdu nevím. Tady nedochází k synergii, ale k částečnému dublování. I AGS-17 je totiž schopen vést nepřímou palbu (pravda na 1/2 vzdálenosti oproti US 60mm minometu). Pokud bude výsadková rota postavena před situaci, že z afghánského kalátu na ni bude spuštěna palba z ručních zbraní, v současné organizační struktuře bude za chvíli po problému. Velitel použije tarasnici Carl Gustav, zvolí náboj proti budovám se zpožděným účinkem, který exploduje až po průchodu zdí (PzO byl těmito náboji v Afghánistánu vybaven) a pak dořeší manévrem. To je jen modelový příklad – Carl Gustav může být využit pro boj s obrněnými cíly, pěchotou (nárazem i vzdušným rozpraskem v nastavené vzdálenosti), již zmíněnému použití proti budovám, osvětlování, zadýmení, boji na krátkou vzdálenost šipkovými střelami (léčky apod.). Zkrátka vzdát se této zbraně ve prospěch 60mm minometu? Ani náhodou. Pokud by se jednalo o doplnění nad rámec současných počtů, proč ne, ale nepřijde mi to reálné. V ten moment bych využil asi jen jeden minomet.

    4. Poslední a zřejmě nejkontroverznější věc – proto jsem si ji nechal na konec :-). Jak došlo ke zvýšení schopnosti navedení a koordinace palebné podpory oproti současnému stavu? Pokud tedy pominu teoretickou možnost převelení někoho z již zmiňované jednotky ISTAR (která prozatím neexistuje a na její vznik bych toho moc nevsadil) tak bude navedení a koordinace palebné podpory řešena jak doposud – silami velitelského sboru roty (minometná a dělostřelecká podpora pomocí Call for Fire, Type 2 Remote control (tedy s FAC na spojení na TOC) v případě letadel, Close combat attack v případě vrtulníků vojkového letectva). To samozřejmě odvádí velitele od toho, k čemu jsou určeni – k řízení bojové činnosti. Proč tento problém neřešíme přes dělostřelecké návodčí?

    A tady se dostáváme k jádru pudla. Vzhledem k tomu, že patří pod dělostřelectvo, což je jedna z nejvíce doktrinálně zaostalých součástí AČR, jejich znalosti ohledně postupů koordinace palebné podpory (výhradně dělostelectva) končí za hranicí vojenského újezdu. Za následujícím tvrzením si stojím – znalosti všech dělostřeleckých návodčích na začátku mise v Logaru byly nižší než mých velitelů družstev, o specialistech PzO k tomuto určených (spojař) ani nemluvě. Jak je to možné? Protože zmínění specialisté PzO nebyli cvičeni podle postupů Varšavské smlouvy v zařízení dělostřeleckého útvaru, ale podle platné doktríny NATO ohledně palebné podpory (jak letecké tak dělostřelecké) přímo leteckými návodčími z Náměště n. Oslavou. Ti jsou totiž v naší armádě jediní, kteří jsou plně kompatibilní ve všech ohledech s postupy NATO a zároveň pro toto certifikovaní.

    Jak z toho ven? Můžeme si sice říci, že se to časem změní lepším výcvikem, lepší součinností s jednotkami, výjezdy do zahraničních misí apod. Jsem si ale zcela jist, že ne za mé aktivní kariéry. Pokud nebylo dělostřelectvo 10 let po vstupu do NATO schopno změnit počet dílců v kruhu ze systému WP na NATO, tak moje důvěra v ostatní doktrinální změny není velká. Domnívám se proto, že by výsadkové roty měly z hlediska svého primárního určení mít v sestavě funkci JFO.

    Funkce JFO je charakterizováná schopností navést samostatně palbu dělostřelectva a vrtulníků, za asistence FAC na spojení v zápolí pak podporu letectva. Dovolím si krátce citovat z materiálu US Army zabývajícím se palebnou podporou: „Based on lessons learned from Operation Enduring Freedom and Iraqi Freedom, the US Army has identified the need for JFO at each maneuver platoon and/or company“. Pokud by tedy na výsadkových rotách vznikla funkce JFO (která je plně kompatibilní s myšlenkou ISTAR), maximálně by to rozšířilo schopnosti těchto jednotek řídit palebnou podporu a znormalizovala by se úloha FACů, kteří dnes musí být u každého navedení. To samozřejmě vzhledem k jejich počtům není reálné. Funkce JFO nevyžaduje žádné drahé vybavení – ze začátku je nutná jen buzola, mapa, GPS a laserový dálkoměr. A samozřejmě znalost angličtiny na úrovni STANAG 6001 alespoň 2. stupně. Samotný výcvik je samozřejmě náročný, ale když ho byli schopni 3 výsadkáři z PzO, tak to sand není nepřekonatelná překážka. Ruku na srdce, kolik ze současných dělostřeleckých návodčích má angličtinu na požadované úrovni?

    Doufám, že jsem se příliš nedotknul nikoho od dělostřeleckých návodčích, jelikož tam mám jednoho dobrého kamaráda, ale jedná se jen o popis stavu, který je plně v souladu s mou operační zkušeností.

    Samozřejmě uvítám další názory na tuto problematiku.

    REPLY
  • Profilový obrázek
    Dušan Rovenský
    12. 2. 2010, 21:04

    Pro Iva:

    1. Pokud mluvíte o „plnění úkolů v týlu protivníka výsadkovou rotou“, tak předpokládám, že máte na mysli konflikty nízké intenzity. Zdravotník samozřejmě může být v sestavě roty zařazen oragnicky, ale domnívám se (stejně jako v případě odstřelovačů), že je to tak specifická odbornost (výcvik, vybavení, praxe atd.), že by měla být soustředěna na vyšším stupni (prapor – v rámci praporního obvaziště) a na rotu pouze přidělována. Každopádně by měl být v každé četě minimálně jeden (ale spíše dva nebo více) vojáků, kteří zvládají základy první pomoci v bojových pomínkách (např. absolvovali Combat Lifesaver Course, BARTS apod.).

    Řidič-mechanik by byl pomocník technika roty (zatímco řidič-skladník by byl pomocník výkonného praporčíka). Zatím obě tyto funkce plní obrovskou škálu úkolů samostatně a zcela jistě by jim toto ulehčilo život a zkvalitnilo jejich práci.

    Samozřejmě bych rád navrhnul „čtyřkovou“ organizační strukturu roty (čtyři čety) a čety (čtyři družstva), ale… Je tu velké ALE. Tímto by došlo k navýšení tabulkových míst u každého praporu. Samozřejmě, je to možné za předpokladu, že tato místa někde sebereme. O tom, kde je sebrat jsem už psal v jiných diskuzích a je možné, že k tomu alespoň částečně dojde (různé kuloární informace atd.). „Čtyřková“ sestava je pochopitelně daleko flexibilnější, zejména v nelineárním boji (např. COIN), ale bral jsem to tak, že budu „vařit“ ze současných celkových počtů, které mají prapory stanoveny.

    2. Řidič-spojař velení čety – OK, beru to. Nezacházel jsem sice až takto do detailů, ale můžeme říci, že je to opomenutí.

    3. V minulém díle článku jsem v sestavě výsadkového a lehkého pěšího praporu navrhoval protitankovou četu (postavenou na AZ a vyzbrojenou perspektivním typem PTŘS – např. Javelin, Spike apod.). Pokud beru v potaz, že naposledy českoslovenští pěšáci bojovali s nepřátelskou obrněnou technikou v letech 2. světové války, tak bych toto bral jako kalkulované riziko. Míra pravděpodobnosti konfliktu vysoké intenzity, do kterého by se zapojila AČR, je v současné době (a nejbližší budoucnosti) velice nízká. Daleko pravděpodobnější bych tedy viděl ničení budov, popřípadě různých překážek (barikád, vozidel blokujících postup atd.). Myslím, že by bohatě stačilo, aby mělo každé družstvo přiděleno několik jednorázových pancéřovek a každá četa jednoho Carl Gustafa (klidně bez organických pancéřovníků – jen by všichni vojáci mohli být proškoleni v jejich obsluze; není to žádná věda – Carl Gustafa jsem po desetiminutové instruktáži byl schpen nabít cvičným nábojem, zamířit, vystřelit střelu se stopovkou a zasáhnout cíl). jak jsem psal ve svém článku o pěších družstvech a týmech, mít v současné době na družstvu organického pancéřovníka považuji za přežitek a luxus.

    4. Navádění dělostřelecké a letecké podpory – naprosto stejný případ jako se zdravotníky a odstřelovači. FAC (nebo jakkoli sexy jmeno se dnes používá) – rozhodně jako posilový prostředek, který je na rotu přidělován, neboť výcvik těchto jednotlivců (a malých týmů) stojí neskutečné množství peněz a i ty nejbohatší armády jich nemají dostatek. Otázka druhá – Měl by každý voják být schpen nouzově vyžádat např. dělostřeleckou (minometnou) podporu? Ano a např. v U.S. Army je toto (po zkušenostech z OIF a OEF) součástí již základního výcviku. Prostě, velitel roty nepotřebuje mít stále plnohodnotného „faka“ po ruce – rota není neustále v akci. Pokud ale půjde do akce, měl by mu ho nadřízený stupeň přidělit. K dělostřeleckému (minometnému) návodčímu na rotě/četě bych to viděl reálněji – jejich výcvik není až tak drahý jako u „faků“ a (pokud vím) nemusí si udržovat Combat Ready status, jako „fakové“.

    REPLY
  • Profilový obrázek
    Ivo
    13. 2. 2010, 14:16

    Jen krátké dopřesnění:

    1. „V týlu nepřítele“ bylo myšleno v obou slova smyslech, jelikož proto, že teď zrovna se AČR angažuje výhradně v konfliktech nízké intenzity, podle mne neznamená, že bychom se měli zcela vzdát všech schopností vést konflikt střední intenzity. Takové přehození „výhybky“ zabere armádě minimálně několik let a pak by mohl být pozdě.

    2. Ohledně pancéřovníků na družstvu – naprostý souhlas. Jedná se o relikt uvažování v kontextu studené války, kdy obrněná technika byla největším nebezpečím pro sesedlou pěchotu. Navrhované řešení – jednorázové pancéřovky na úrovni družstva, je nejen že správné, ale v západních armádách velice rozšířené. Nicméně to neznamená, že by na výsadkové rotě neměl existovat prvek, který bude přímo dedikován na použití zbraní Carl Gustav (i pro protitankové použití). Je sice hezké, že použití této zbraně nevyžaduje extrémní know-how, ale každopádně se jedná (pokud se bavíme o efektivním použití) o práci pro 3 muže (střelec, velitel s dálkoměrem/nosič, nosič). Tahle zbraň si na sebe musí zkrátka vydělat, nemá tedy smysl tahat 3 náboje jako u RPG-7. Je to i protitanková zbraň, ale PŘEDEVŠÍM protipěchotní a všeobecné podpory (tomu odpovídá i spektrum munice). Její adhoc použití „někým z čety“ není efektivní. Pokud mají u US Army Rangers 3 týmy po 3 lidech Carl Gustav na rotě, tak by opravdu nevymýšlel vymyšlené…

    3. Použití různých posilových prvků, resp. jejich začlenění do výsadkové roty vs. přičlenění z vyššího stupně. Tak tady se zcela jistě neshodneme. Je to totiž otázka celkové filosofie jak bojového použití, tak výcviku. Zatímco mechanizované útvary tíhnou k co největší centralizaci všech specialistů a palebné podpory na úroveň prapor, u Výsadkového praporu je tomu naopak. Obecně lze říci, že centralizace vede k sjednocení standardů, přičlenění do účelových skupin vede k vyšší sehranosti těchto uskupení. S tím žádné množství nařízení ani opatření zkrátka nic neudělá. Platí to i pro již zmiňované odstřelovače. Ti ale narozdíl od specialistů jako rotní zdravotník, JFO apod. můžou být efektivně použity i přímo stupněm prapor.

    Tady bych si dovolil použít slovníku Evropské unie a zmínit zásadu subsidiarity. Tato zásada znamená, že veškeré rozhodovací procesy jsou prováděny na nejnižším možném stupni od centra, který je toho ještě schopen. Vztaženo na Výsadkový prapor, veškeré „speciální prvky“ by měly být tak nízko v hierarchii, jak je to z pohledu jejich využitelnosti efektivní. Proto došlo řádově před 4 lety k vytvoření čet zbraní, které dávají výsadkové rotě a potažmo výsadkovým četám úplně jiné možnosti ohledně plnění samostatných úkolů BEZ posílení z nadřízeného stupně. Výsadková rota bez této čety, to je jen horda bigošů bez vozidel…

    Pokud to tedy vezmu po pořádku:
    a. zdravotník. Vzhledem k úloze, kterou plní je to typicky rotní prvek (stojí mezi CLS čet a praporním obvazištěm). Jeho současné umístění je tedy v pořádku. Z výcvikového hlediska lze říci, že drtivá část odborného výcviku/praxe probíhá beztak mimo Prapor, čili k žádnému znevýhodnění oproti umístění na vyšším stupni nedochází.

    b. JFO. Dle konceptu ISTAR by měl konečný stav vypadat následovně – JTAC (FAC) na každé rotě, JFO na každé četě. Vzhledem k tomu, že vím, že to v současné době reálné není (finanční nákladnost, nedostatečný lidský potenciál), posunul jsem svůj požadavek od ideálu o jednu úroveň. Vím, že už jeden JFO na rotě znamená obrovský rozdíl v efektivitě řízení palebné podpory. Ohledně efektivity výcviku na tomto stupni není co dodat. JFO v americké armádě zcela správně spadá pod pěchotní ČVO, nikoliv dělostřelecké, jeho sehranost s danou jednotkou je rozhodující. To že nezná velitele baterie osobně není pro navedení rozhodující…

    Sečteno a podtrženo – řekl bych, že řešení centralizace všech posilových prostředků na stupeň prapor šité na míru mechanizovaným praporům jen těžko může vyhovovat Výsadkovému praporu. Jiné úkoly a jiná filosofie nasazení s sebou nutně přináší jiná řešení. Snažit se tohle nivelizovat je cesta do pekel.

    REPLY
  • Profilový obrázek
    Dušan Rovenský
    13. 2. 2010, 21:17

    Pro Iva: OK. Nebudu se s Vám v některých věcech přít, protože je to už nějaká doba, kdy jsem opustil stupeň rota. Moje současné zaměření je na úrovni operačně-strategické, takže rozhodně nebudu tvrdit, že jsem stále in v problematice taktického stupně. Zapracuji Vaše připomínky (i ostatních diskutujících) a uveřejním konečnou verzi organizační struktury…

    REPLY
  • Profilový obrázek
    Ivo
    14. 2. 2010, 11:03

    V pořádku, já zas vím pramálo o operačním stupni. Jen jste se čirou náhodou trefil přímo do období, kdy se na Praporu začínají přebudovávat mikrostruktury. Cítil jsem tedy za povinnost všechny sporné body pojmenovat, aby se jich náhodou někdo nechytil. Přeci jenom je to vlivné fórum :-).

    Jinak každopádně díky za názory z venku. Někdy je dobré myslet „out of the box“, i když ne vždy to vede ke kýženým výsledkům. Každopádně přestavba mikrostruktur bude konečná hádám tak na dalších 10 let, takže teď jde opravdu o všechno z hlediska efektivity fungování jednotek…

    REPLY

Nejnovější komentáře