On War | On Peace

Díky za třetí část mého oblíbeného článku. Přesně jak jsem na začátku předpovídal, čím více do podrobností se půjde, tím více se budeme rozcházet (zmiňoval jsem strukturu roty a štáb praporu). Samozřejmě jsem se nemýlil. Jelikož u žádné z jednotek není specifikováno spektrum zamýšlených úkolů, který by měla být schopna splnit, vycházím při hodnocení z „common sense“.

Hodnotit budu pouze složení výsadkové roty. Jednak té rozumím nejlépe, za druhé se řada závěrů dá použít i na ostatní jednotky.

1. Velikost a složení velitelského družstva. Pokud vycházím z premisy, že výsadková rota by měla být schopna plnit úkoly v týlu nepřítele po delší časové úseky samostatně, velmi v sestavě velitelského družstva postrádám zdravotníka (který tam teď je). Výsadková rota musí disponovat 2 úrovněmi zdravotnické péče „Care under fire“ – Combat Life Saver, „Tactical Care“ – zdravotník. Další etapa již patří prapornímu obvazišti resp. Role 2.

Řidič mechanik zní sice zajímavě, ale jak by to v reálu fungovalo. Kde by vozidla opravoval, z čeho apod? Jeho možnosti nebudou o nic větší než jakéhokoliv řidiče resp. technika roty.

Celkově lze říci, že velitelské družstvo bylo oholeno až na dřeň. Je to efektivní? Neřekl bych. Jednak současná (a i navrhovaná) struktura roty je pyramidální (o třech výsadkových četách). Taková struktura je náchylnější ke ztrátám, dočasným neschopnostem apod. Velitelské družstvo v praxi slouží (ať na výcviku či v misích – tam především). jako nepsaná personální záloha. Už proto, že v misích je zpravidla potřeba přesně 200% řidičů oproti stavu v ČR (dané používanou technikou). Bez oné současné zásoby řidičů by například žádná z výsadkových rot nebyla schopna postavit Průzkumný odřad v Afghánistánu. Systémovější řešení by jistě bylo udělat např. ze všech střelců referenční řidiče s veškerými oprávněními jako mají současní řidiči Praporu, ale to se jen tak nestane.

2. U výsadkových čet se úplně zapomnělo na staršího řidiče (řidič VČ – spojař). Pokud by tam chyběl, tak celé velení čety musí jít pěšky – ostatní vozidla Kajman, kterými četa disponuje už jsou využité na 100% :-).

3. Četa bojové podpory (četa zbraní v součané nomenklatuře) je správně postavená na družstvu AGS, ale zbytek rozhodně nebude schopen plnit požadavky na ČZ kladené. V současnosti jsou na ČZ kladeny 2 úkoly – 1. boj s důležitými či skupinovými pěchotními cíli, 2. boj s obrněnou technikou a zesílenými postaveními nepřitele. Jak tyto požadavky vyřeší kombinace 60mm minomet a AGS-17 opravdu nevím. Tady nedochází k synergii, ale k částečnému dublování. I AGS-17 je totiž schopen vést nepřímou palbu (pravda na 1/2 vzdálenosti oproti US 60mm minometu). Pokud bude výsadková rota postavena před situaci, že z afghánského kalátu na ni bude spuštěna palba z ručních zbraní, v současné organizační struktuře bude za chvíli po problému. Velitel použije tarasnici Carl Gustav, zvolí náboj proti budovám se zpožděným účinkem, který exploduje až po průchodu zdí (PzO byl těmito náboji v Afghánistánu vybaven) a pak dořeší manévrem. To je jen modelový příklad – Carl Gustav může být využit pro boj s obrněnými cíly, pěchotou (nárazem i vzdušným rozpraskem v nastavené vzdálenosti), již zmíněnému použití proti budovám, osvětlování, zadýmení, boji na krátkou vzdálenost šipkovými střelami (léčky apod.). Zkrátka vzdát se této zbraně ve prospěch 60mm minometu? Ani náhodou. Pokud by se jednalo o doplnění nad rámec současných počtů, proč ne, ale nepřijde mi to reálné. V ten moment bych využil asi jen jeden minomet.

4. Poslední a zřejmě nejkontroverznější věc – proto jsem si ji nechal na konec :-). Jak došlo ke zvýšení schopnosti navedení a koordinace palebné podpory oproti současnému stavu? Pokud tedy pominu teoretickou možnost převelení někoho z již zmiňované jednotky ISTAR (která prozatím neexistuje a na její vznik bych toho moc nevsadil) tak bude navedení a koordinace palebné podpory řešena jak doposud – silami velitelského sboru roty (minometná a dělostřelecká podpora pomocí Call for Fire, Type 2 Remote control (tedy s FAC na spojení na TOC) v případě letadel, Close combat attack v případě vrtulníků vojkového letectva). To samozřejmě odvádí velitele od toho, k čemu jsou určeni – k řízení bojové činnosti. Proč tento problém neřešíme přes dělostřelecké návodčí?

A tady se dostáváme k jádru pudla. Vzhledem k tomu, že patří pod dělostřelectvo, což je jedna z nejvíce doktrinálně zaostalých součástí AČR, jejich znalosti ohledně postupů koordinace palebné podpory (výhradně dělostelectva) končí za hranicí vojenského újezdu. Za následujícím tvrzením si stojím – znalosti všech dělostřeleckých návodčích na začátku mise v Logaru byly nižší než mých velitelů družstev, o specialistech PzO k tomuto určených (spojař) ani nemluvě. Jak je to možné? Protože zmínění specialisté PzO nebyli cvičeni podle postupů Varšavské smlouvy v zařízení dělostřeleckého útvaru, ale podle platné doktríny NATO ohledně palebné podpory (jak letecké tak dělostřelecké) přímo leteckými návodčími z Náměště n. Oslavou. Ti jsou totiž v naší armádě jediní, kteří jsou plně kompatibilní ve všech ohledech s postupy NATO a zároveň pro toto certifikovaní.

Jak z toho ven? Můžeme si sice říci, že se to časem změní lepším výcvikem, lepší součinností s jednotkami, výjezdy do zahraničních misí apod. Jsem si ale zcela jist, že ne za mé aktivní kariéry. Pokud nebylo dělostřelectvo 10 let po vstupu do NATO schopno změnit počet dílců v kruhu ze systému WP na NATO, tak moje důvěra v ostatní doktrinální změny není velká. Domnívám se proto, že by výsadkové roty měly z hlediska svého primárního určení mít v sestavě funkci JFO.

Funkce JFO je charakterizováná schopností navést samostatně palbu dělostřelectva a vrtulníků, za asistence FAC na spojení v zápolí pak podporu letectva. Dovolím si krátce citovat z materiálu US Army zabývajícím se palebnou podporou: „Based on lessons learned from Operation Enduring Freedom and Iraqi Freedom, the US Army has identified the need for JFO at each maneuver platoon and/or company“. Pokud by tedy na výsadkových rotách vznikla funkce JFO (která je plně kompatibilní s myšlenkou ISTAR), maximálně by to rozšířilo schopnosti těchto jednotek řídit palebnou podporu a znormalizovala by se úloha FACů, kteří dnes musí být u každého navedení. To samozřejmě vzhledem k jejich počtům není reálné. Funkce JFO nevyžaduje žádné drahé vybavení – ze začátku je nutná jen buzola, mapa, GPS a laserový dálkoměr. A samozřejmě znalost angličtiny na úrovni STANAG 6001 alespoň 2. stupně. Samotný výcvik je samozřejmě náročný, ale když ho byli schopni 3 výsadkáři z PzO, tak to sand není nepřekonatelná překážka. Ruku na srdce, kolik ze současných dělostřeleckých návodčích má angličtinu na požadované úrovni?

Doufám, že jsem se příliš nedotknul nikoho od dělostřeleckých návodčích, jelikož tam mám jednoho dobrého kamaráda, ale jedná se jen o popis stavu, který je plně v souladu s mou operační zkušeností.

Samozřejmě uvítám další názory na tuto problematiku.

Jen krátké dopřesnění:

1. „V týlu nepřítele“ bylo myšleno v obou slova smyslech, jelikož proto, že teď zrovna se AČR angažuje výhradně v konfliktech nízké intenzity, podle mne neznamená, že bychom se měli zcela vzdát všech schopností vést konflikt střední intenzity. Takové přehození „výhybky“ zabere armádě minimálně několik let a pak by mohl být pozdě.

2. Ohledně pancéřovníků na družstvu – naprostý souhlas. Jedná se o relikt uvažování v kontextu studené války, kdy obrněná technika byla největším nebezpečím pro sesedlou pěchotu. Navrhované řešení – jednorázové pancéřovky na úrovni družstva, je nejen že správné, ale v západních armádách velice rozšířené. Nicméně to neznamená, že by na výsadkové rotě neměl existovat prvek, který bude přímo dedikován na použití zbraní Carl Gustav (i pro protitankové použití). Je sice hezké, že použití této zbraně nevyžaduje extrémní know-how, ale každopádně se jedná (pokud se bavíme o efektivním použití) o práci pro 3 muže (střelec, velitel s dálkoměrem/nosič, nosič). Tahle zbraň si na sebe musí zkrátka vydělat, nemá tedy smysl tahat 3 náboje jako u RPG-7. Je to i protitanková zbraň, ale PŘEDEVŠÍM protipěchotní a všeobecné podpory (tomu odpovídá i spektrum munice). Její adhoc použití „někým z čety“ není efektivní. Pokud mají u US Army Rangers 3 týmy po 3 lidech Carl Gustav na rotě, tak by opravdu nevymýšlel vymyšlené…

3. Použití různých posilových prvků, resp. jejich začlenění do výsadkové roty vs. přičlenění z vyššího stupně. Tak tady se zcela jistě neshodneme. Je to totiž otázka celkové filosofie jak bojového použití, tak výcviku. Zatímco mechanizované útvary tíhnou k co největší centralizaci všech specialistů a palebné podpory na úroveň prapor, u Výsadkového praporu je tomu naopak. Obecně lze říci, že centralizace vede k sjednocení standardů, přičlenění do účelových skupin vede k vyšší sehranosti těchto uskupení. S tím žádné množství nařízení ani opatření zkrátka nic neudělá. Platí to i pro již zmiňované odstřelovače. Ti ale narozdíl od specialistů jako rotní zdravotník, JFO apod. můžou být efektivně použity i přímo stupněm prapor.

Tady bych si dovolil použít slovníku Evropské unie a zmínit zásadu subsidiarity. Tato zásada znamená, že veškeré rozhodovací procesy jsou prováděny na nejnižším možném stupni od centra, který je toho ještě schopen. Vztaženo na Výsadkový prapor, veškeré „speciální prvky“ by měly být tak nízko v hierarchii, jak je to z pohledu jejich využitelnosti efektivní. Proto došlo řádově před 4 lety k vytvoření čet zbraní, které dávají výsadkové rotě a potažmo výsadkovým četám úplně jiné možnosti ohledně plnění samostatných úkolů BEZ posílení z nadřízeného stupně. Výsadková rota bez této čety, to je jen horda bigošů bez vozidel…

Pokud to tedy vezmu po pořádku:
a. zdravotník. Vzhledem k úloze, kterou plní je to typicky rotní prvek (stojí mezi CLS čet a praporním obvazištěm). Jeho současné umístění je tedy v pořádku. Z výcvikového hlediska lze říci, že drtivá část odborného výcviku/praxe probíhá beztak mimo Prapor, čili k žádnému znevýhodnění oproti umístění na vyšším stupni nedochází.

b. JFO. Dle konceptu ISTAR by měl konečný stav vypadat následovně – JTAC (FAC) na každé rotě, JFO na každé četě. Vzhledem k tomu, že vím, že to v současné době reálné není (finanční nákladnost, nedostatečný lidský potenciál), posunul jsem svůj požadavek od ideálu o jednu úroveň. Vím, že už jeden JFO na rotě znamená obrovský rozdíl v efektivitě řízení palebné podpory. Ohledně efektivity výcviku na tomto stupni není co dodat. JFO v americké armádě zcela správně spadá pod pěchotní ČVO, nikoliv dělostřelecké, jeho sehranost s danou jednotkou je rozhodující. To že nezná velitele baterie osobně není pro navedení rozhodující…

Sečteno a podtrženo – řekl bych, že řešení centralizace všech posilových prostředků na stupeň prapor šité na míru mechanizovaným praporům jen těžko může vyhovovat Výsadkovému praporu. Jiné úkoly a jiná filosofie nasazení s sebou nutně přináší jiná řešení. Snažit se tohle nivelizovat je cesta do pekel.

V pořádku, já zas vím pramálo o operačním stupni. Jen jste se čirou náhodou trefil přímo do období, kdy se na Praporu začínají přebudovávat mikrostruktury. Cítil jsem tedy za povinnost všechny sporné body pojmenovat, aby se jich náhodou někdo nechytil. Přeci jenom je to vlivné fórum :-).

Jinak každopádně díky za názory z venku. Někdy je dobré myslet „out of the box“, i když ne vždy to vede ke kýženým výsledkům. Každopádně přestavba mikrostruktur bude konečná hádám tak na dalších 10 let, takže teď jde opravdu o všechno z hlediska efektivity fungování jednotek…

Ještě krátké dopřesnění k systému palebné podpory:

Například v britské armádě jsou FAC jednak pod letectvem (těch je většina), tak na taktickém stupni. Tam jsou umístěni v sestavách pluků (rozuměj praporů, jelikož většina britských pluků má jen 1 pravidelný prapor) v počtu kolem 6 na pluk. Je sice jasné, že většinu času (alespoň podle toho co mi říkali) tráví beztak výcvikem se svými kolegy od letectva, ale poskytuje to veliteli praporní úrovně efektivní schopnost organicky koordinovat palebnou podporu systémem 1. FAC (na operačce nebo v poli při předplánované útočné operaci na Type 1 Control) a 2. FO/JFO přímo s manévrovými prvky, kde si volají dělostřeleckou podporu na přímo, leteckou (kromě vrtulníků) přes FAC na operačce. Vždy budu mít raději přiděleného FACa přímo v sestavě, ale mnohdy to prostě nejde. Proto je tak důležitý JFO, který je přímo z roty a je schopen tuhle mezeru zaplnit.

Dovolím si poznámku ke své poznámka:-) Problémem našich organizačních struktur je jejich „vícevrstevnatost“. První vrstvu tvoří popis SM a uvedení příkladů z katalogu prací. To je důležité pro stanovení platové třídy. Druhou vrstvu tvoří určení hierarchické pozice SM a struktury v celkové struktuře. To je důležité z hlediska příplatků za vedení a mělo by to být důležité z hlediska stanovení nadřízenosti a podřízenosti a nepřímo i hodností. Třetí vrstva je operační – stanovení schopností vojáka a organizačních struktur, jejichž je součástí. Projektování organizačních strukturu by mělo jít od třetí (vnější) vrstvy k první (vnitřní), a to vždy s možností zpětné vazby předchozích kroků (korekce) a mělo by se jednat o centralizovaný proces. Tedy projektování organizačních struktur jako projektování operačních schopností je prováděno v kontextu celé struktury. To se bohužel neděje. Centrálně se vše redukuje na ta SM, hierarchii nám mají řídit RMO 19 a 20 a návrh operačních schopností je ponechán statutárům příslušných organizačních celků. To je asi důvod, proč se ty struktury „periodicky“ mění a jejich podoba se může cyklicky vracet na do stejného místa. Vlastně je to symptom nestability a problému neochoty projektovat armádu jako jeden celek a to zejména v duchu rozumného spektra operací zabezpečitelných organickými celky. Možná už přišel čas, aby se tyto věci přestaly dělat v duchu postupů pro armádu o velikosti 200 tisíc hlav, jestliže je naše armády 10krát menší.

Jsem si vědom toho že je to mimo debatu o struktuře roty čety ale odvoláváte se na to že některé odbornosti budou ,,pozvané/použité v konkrétní fázi boje ,, ….Mezitím mohlo dojít k tomu že ,,odešel,, mimo rezort armády….. Ale pokud vlastní tíha boje je na četě ,rotě a zde zazněla poznámka ,,že by rotě stejně nepomohl,, tak jsem to považoval za nutné zmínit.

To :Luke , dovolil bych si nesouhlasit.
Myšlenka byla v tom že plat ,respektive příplatky jsou naprosto nemotivujícím způsobem postaveny a jdou proti obecné snaze o schopnostech vojáka pracovat ve více odbornostech . Proč?
Nesystémové je to tím že můžete být ,,kosmonaut-potápeč ale výše příplatku tzv.,,strop,, je stanoven. Jistě to není problém u jednoho příplatku ale pokud vykonáváte více rizikových profesí, případně v kombinaci že máte bezpečnostní prověrku tak vám podle zákona náleží příplatek /správně za každou ale podle interní vyhlášky zavedly prakticky ,,strop,, a to je jednoznačně diskriminační.
Obecně je snaha neplatit práci a toto je příklad kdy interní vyhláška ,,otočila,, záměr zákona.
Marné je tedy volání velitele roty,čety aby měl univerzální vojáky…