Hala, ve které se montují v Novém Jičíně Pandury II; Foto F.Š.
Janek Kroupa z MF Dnes opět odvedl výbornou práci a nachytal dva bývalé manažery zbrojovky Steyr. Wolfgang Habitzl a Herwig Jedlaucnik mu na skrytou kameru odvyprávěli, kterak to bylo s těmi Pandury. To, že nyní tvrdí, že to vlastně všechno byla legrace, je nesmysl. Stačí si přečíst přepisy, podívat se na videa. To nenahráli. Hoši byli upřímní, i když není vyloučena jedna věc – polívčičku poněkud přihřívali a doufali, že se jim to nějakým způsobem vyplatí. Zní to jako z Bonda, ale možné je všechno.
Během rozhovorů o složitostech „podnikání“ s vojenskou technikou v Česku (hodně lidí si musí ukrojit a pak kšeft teprve dopadne) je vyřčeno několik jmen z vrcholné politiky – Stanislav „Šikovný“ Gross, Jiří Paroubek, Karel Kühnl, Jaroslav Tvrdík, či Martin Barták. Ti všichni měli být nějakým způsobem, zapojeni do manipulace se zakázkou.
Zatím jediný Paroubek se rozhodl podat dvě trestní oznámení (někdo by už měl spočítat kolik jich za několik posledních let podal) a vsadím se, že zanedlouho se najde někdo, kdo nechá sestavit parlamentní vyšetřovací komisi k Pandurům, Gripenům… Jak, že to je v onom sitcomu? Pokud chceš, aby se něco nevyšetřilo, sestav parlamentní vyšetřovací komisi.
Je dobré si přepisy přečíst pozorně, protože odkrývají hodně z toho, jak to chodí:
Habitzl: Ten projekt musí být v zájmu místní ekonomiky, proto musíte nabízet to nejlepší. Takže místní kontakty byly důležité. Část té provize není jen pro tu společnost, ale oni také musí platit své výdaje, někdo jim pomohl. Nejsou jediní hráči v poli.
Kroupa: Víte, kolik peněz takhle šlo?
Habitzl: Nevím, kolik šlo, vím, kolik jsme plánovali, aby šlo.
Kroupa: Můj plán je, a řeknu vám to přímo, jít přes naše kontakty za těmi mocnými, kteří se podíleli na rozhodování o tomto projektu, myslím politiky, a ukázat jim tu smlouvu s tím, že nechceme žádný povyk. Umožněte nám férovou dohodu s těmi lidmi. Myslím, že by to mohlo fungovat… Víte, kolik peněz mělo jít těm, kdo rozhodovali?
Habitzl: Ta provize byla rozdělena na několik částí. Část pro společnost s licencí, pak pro skupinu lidí, která nás podporovala. A pro Vlčka to mělo být jedno procento.
Kroupa: Měl jsem na mysli peníze pro ty, kteří rozhodovali.
Habitzl: Víte, to je součást té hry. Víte, že je samozřejmě zakázané cokoli platit. Ale máte poradce a agenty a ti mají své lidi. Všichni podepisují, že znají pravidla proti podplácení. Ale je součástí, že oni to dělají a my to oficiálně nevíme.
Pandury patří do řady smutných příběhů akvizic v ozbrojených silách v posledních dvaceti letech. Jeden případ za druhým, každý je průšvih. Na OWOP jsem o tom psal několikrát. Základním problémem je systém, který vznikl hluboko v 90. letech v době náměstkování čistého Miroslava Kalouska a přežil dodneška – jedno kdo byl u moci, jedno, kdo seděl na ministerstvu. Problémem je neprůhlednost, provázanost s lokálními parciálními zájmy, se zbrojaři, s lobbisty – jinými slovy klientelismus -, nedostatek koncepčnosti a konečně neschopnost či neochota zacházet se svěřenými prostředky efektivně v zájmu ozbrojených sil (a tím vůbec z onoho problematického systému nevyjímám vojáky, kteří nesou svůj díl viny).
Dlouho se snažím pochopit, v čem je zakopaný pes. Proč, ať nakoupíme cokoli, vždy je to mnohem dražší, než když to nakoupí někdo jiný? Je to kvůli úplatkům? Kvůli vysokým provizím a dárkům, což má kořeny v klientelismu? Kvůli tomu, že si necháváme, byť u sériově vyráběných produktů, postavit vlastně znovu originál? Kvůli tomu, že si vojáci u všeho objednají zlaté kliky? Kvůli tomu, že neumíme nakupovat?
Každá tato jednotlivost se dá napravit. Stačí jenom dobrá vůle, ochota a trocha té zodpovědnosti. Ale jak napravit všechny (s tím, že výše vyjmenované není VŠECHNO, co je v českém systému pochybené)? Docházím totiž k závěru, že náš problém není v tom – s nadsázkou řečeno -, že někdo ukradl padesát milionů. Problém je v tom, že padesát lidí „ukradlo“ každý po milionu. Jednoho s padesátimilionovým úplatkem chytíte a díru v systému „zalepíte“. Ale padesát lidí s úplatky po milionu – zvláště, když ty peníze nemusejí být úplatek v pravém slova smyslu – není jednoduché pochytat a usvědčit. A „zalepit“ díru v systému v takovém případě už vůbec ne.
Zkrátka v potravinovém řetězci jedné české akvizice v ozbrojených silách figuruje tolik lidí, institucí a organizací jednajících podle pravidel, zákonů a nařízení, že by byl spíš zázrak, aby cena nakoupeného zboží nebyla dvoj až trojnásobná. Na každé akvizici totiž parazituje – legálně a účetně v pořádku – řada stupňů a organizací. A tím vůbec nechci říct, že nemohlo dojít k žádným úplatkům v pravém slova smyslu. Jenom říkám, že problém je mnohem hlubší a nedá se vyřešit pouhým nasazením „klepet“.
Poslední věta k Pandurům: Pavel Šuba na Nově přišel s tím, že jednomu z Pandurů upadlo při testech kolo (daná reportáž je na stopáži 9:20) a vyšetřuje se proč. Těžko soudit, zvláště mně, člověku, který je rád, když najde v autě rezervu, nakolik jde o vážný či nevážný problém. Poradíte experti, kteří na OWOP chodíte?
Nakonec se chci podělit ještě o jeden článek. Známý zbrojař Michal Smrž, majitel MPI Group či ZVI Vsetín dal velký rozhovor Pavlovi Ottovi z E15. Ačkoli s tím, co bylo napsáno výše jeho odpovědi nesouvisí explicitně, implicitně souvisí bezesporu. Je to zajímavé čtení. Michal Smrž vyjadřuje svou nespokojenost z toho, že komise vybrala útočné pušky ze Zbrojovky a nikoli SCARy, které zastupovalo MPI.
Do jisté míry má bezesporu pravdu. Komise rozhodovala pod velkým (politickým) tlakem, aby vybrala českou firmu s neodzkoušeným výrobkem, který navíc vychází o nějaké ty miliony dráž, než ten konkurenční. Komise s bičem za zády sbírala desetinky, až jich pár nasbírala a mohla prohlásit Zbrojovku vítězem. Ti, kteří si v uplynulých letech stěžovali na průběh akvizic jsou šťastní a ti, kteří se na akvizicích v posledních letech podíleli šťastní nejsou.
A teď mi řekněte, jaký je v tom rozdíl? Všichni víme, že český akviziční systém je jedna velká politicko-podnikatelsko-úřednická bažina, ale dokud zakázky rozdávám, nebo je získávám, je vše v pořádku. Začnu si na neférovost stěžovat teprve až mně někdo převeze. Je to jako v blázinci.
Michal Smrž říká, že Česká zbrojovka má neprůhlednou vlastnickou strukturu, takže to snad není ani česká firma, varuje „před hazardováním s životy českých vojáků“ (přesně: ne hazarduje se, ale hazardovalo by se…) a obhajuje dodávku Ding, která byla
…účelově velmi skandalizována. Zde opět vidím zájem spíše politické konkurence.
Teď musím trochu osobně poznamenat (jako ta kejhající husa): Pane Smrži, jestli touto větou narážíte i na mne, pak vězte, že když jsem o problémech Ding v Afghánistánu psal nebyl v tom ani politický, ani konkurenční zájem (natožpak osobní). Pouze jsem zaznamenal stížnosti vojáků, které jste sice popřeli, ale poté postupně odstranili (a odstraňování oznamovali veřejně – proč byste odstraňovali něco, v čem problém není?) A to, že tato vozidla byla vybrána netransparentně, je také fakt. Nic víc netvrdím.
Ale pro mně asi nejzajímavější pasáží rozhovoru je ta závěrečná, která se týká českého a evropského trhu, zbrojních obchodů a výrobců.
E15: Ve vyspělých evropských zemích jsou na tom zbrojovky výrazně lépe?
Jistě. Navíc na evropském trhu vystřídala volnou soutěž diktatura nekalé soutěže vedená byrokraty, které nikdo nevolí, ale kteří přerozdělují stále více peněz. Jsou si vědomi své moci, a proto podléhají jen těm nejsilnějším lobbistickým tlakům. A ty – jak známo – Češi moc vyvinout neumějí.
Ta pasáž je mimo jiné o volání po „ochraně“ českých podnikatelů (tedy kromě ne/České zbrojovky), po zachování katastrofálního zákona o zahraničním obchodu s vojenským materiálem, po zachování offsetů a končí tím, že Asociace bezpečnostního a obranné průmyslu se chová „euroservilně“.
Možná se pletu, ale tak úplně si to nemyslím. Problém českých zbrojařů není nedostatek ochrany, ale naopak neprůhlednost, nejasná pravidla hry a bezkoncepčnost. A pan Smrž je jedním z těch, kteří se mohou za změnu oné zmiňované bažiny zasazovat. Jistě, 90. léta se už vrátit nedají, ale narovnat podmínky ano. K offsetům se dá říct pouze, že jsou mýtem a příspívají k vytváření klientelistického a korupčního prostředí. Jejich zrušení je proto správným krokem.
#1 Mr. Deep Purple 19. 2. 2010 - 04:58
Nemohu tvrdit, že by se to za císaře nestalo. Dovolím si však malou poznámku. Vojenské výdaje rostou zpravidla v důsledku přípravy války nebo vypuknutí války. Se skončením války naopak klesají. Tuhle logiku lze z minulosti vysledovat u mnoha zemí. Pokud však jde o Českou republiku, tady dlouhá léta zuřila akviziční válka. Doufejme, že už pomalu končí. Početně je totiž tahle kapesní armáda již hodně zdecimovaná a argument o 2 % HDP na obranu není z dnešního pohledu ničím jiným než akviziční propagandou.
#2 pišta 19. 2. 2010 - 17:36
Daleko víc než zda byla při soutěži na pandury korupce mě zajímá zda pandury jsou skutečně nejlepší co mohla armáda dostat..
#3 Mr. Deep Purple 19. 2. 2010 - 18:09
Jasně, že je to to nejlepší. Copak nebylo to nejlepší 72 L-159, 31 T-72, ŠIS, Dinga, Iveco, Casa? – Přečtěte si, prosím, všechny politické proslovy při uvádění této techniky do armády. To jenom škarohlídi na tom hledají nějaké mouchy, věčně pochybují, neváží si práce politiků při odpovědné práci pro naše vojáky. Že panduru upadlo kolo? Má jich ještě 7! To je stále o 1 víc, než jeho šestikolová verze. Stále se tak jedná o výjimečný stroj. Ale naše demokratická armáda loni ukázala, že se s nespokojenými škarohlídy dokáže nekompromisně vyrovnat! Kdo nejde s dobou, jde proti ní!
#4 pišta 19. 2. 2010 - 22:00
: ))))))))))))) no jo, tedy když ne nejlepší tak alespoň reálně použitelné. Vámi zmiňované l 159 a modernizované t 72 pokud vím nelze reálně použít, z důvodů totální nekompatibility s nato atd..
Je to smutné čtení.
#5 Šťoural 19. 2. 2010 - 23:17
Já bych to upadlé kolo tak nedramatizoval.Na té fotce sice není moc vidět.Ale vypadá to že náboj kola tam zůstal,upadlo „jen kolo“.To zase není tak neobvyklé,u Pragy V3S zcela normální.Obvláště po delší jízdě v terénu bylo potřeba kola dotáhnout,jinak se matice povolili a kolo časem upadlo.Hlavně matice na levé straně se povolují,zpusobuje to setrvačnost při brždění.Matice i kolo se otáčejí stejným směrem.U osobního auta se to tak neprojevuje ale kola u náklaďaku jsou podstatně větší a odstředivá síla působí více.U toho Panduru je to sice pravé kolo ale jest li jezdili po nějaké roletě,tak je možné že to otřesy mohli uvolnit.Řešení:Utahovat více kola,vozit náhradní matky a během zastávek to občas kontrolovat.Matice by šla i zalepit ale to bych raději nedělal.Pak se to musí povolovat lešenářskou trubkou,ta se v polích špatně shání.
#6 Bohuslav Pernica 20. 2. 2010 - 09:14
Zajímavá je informace, že jsou oba pánové bývalými aktivními důstojníky. V této souvislosti bude zajímavé, jak s k případu postaví Die Österreichische Offiziersgesellschaft (http://www.oeog.at/) nebo jiný vojenský profesní spolek. Chování obou pánů totiž výrazně poškozuje rakouský Bundesheer. Možná by stálo zato, aby Janek Kroupa vznesl oficiální dotaz na rakouské ministerstvo obrany a představitele příslušných profesních sdružení. Bohužel, nikde se neuvádí, jestli jde o bývalé profesionální důstojníky nebo jenom vojáky milice. Jestliže se jedná o bývalé profesionální vojáky, absolventy nejstarší vojenské akademie ve Wr. Neustadt (http://www.milak.at/karriere/offizier/index.shtml), pak jde o závažnou „poruchu“ systému. MilAk je totiž strašně hrdá na to, že její absolventi jsou „jiní“, než ostatní populace. Důstojničtí čekatelé a čekatelky jsou vybírani/y pak jako ročník s názvem nějaké významné osobnosti nebo nějaké místa z historie Rakouska absolvují 4 roky velmi socializačně orientovaného studia. – Gott erhalte, Gott beschuetze unser Budget, unsere Land (vor der Bestechung)
#7 Dušan Rovenský 20. 2. 2010 - 12:09
Celkem zajímava kauza v tom, že nabyla mezinárodní rozměr. Myslím, že některým politikům a (bývalým) vysoce postaveným vojákům začíná „lepit“. Je to poznat už z jejich hysterických „výkřiků do tmy“, které se různě začínají objevovat v médiích. Tohle je povedené vyjádření (z MF Dnes):
Topolánek podle Parkanové chtěl, aby zakázku řídil jeho muž na ministerstvu obrany – tehdejší náměstek za ODS Martin Barták.
„Expremiér měl obrovský zájem na tom, aby byl projekt převeden na náměstka Bartáka. Ten spěch jsem velmi cítila,“ řekla Parkanová. Právě Barták se podle exmanažerů Steyru podílel na zákulisních dohodách společně se Stanislavem Grossem a Karlem Kühnlem.
Zajímavé především ve světle nákupu 120 kusů LOV Iveco LMV, útočných pušek CZ 805 atd. A ještě zajímavější ve světle masivního propouštění personálu ReMO – přitom personál je pro každou firmu to nejcenější, co má.
#8 Bohuslav Pernica 20. 2. 2010 - 15:23
S tím propouštěním to bylo „nedopatření“, které začalo u střednědobého plánu. Ještě v lednu 2009 všichni naivně očekávali, že budou platit pro rok předpovědi růstu HDP vydané MF – růst přes 4 %. Když dubnová čísla definitivně ukázala, že všechno je jinak, přijalo se stejné rozhodnutí jako tehdy v roce 2003, když se ukázala „nepravdivá“ informace o výši slíbeného rozpočtu a předělávala se koncepce. – Přišel návrh na škrtnutí brigády (početně), aby se dodržel skutečně „magický“ poměr personální-provozní-investiční výdaje 50-30-20%. Navíc tu bylo vládní usnesení o snižování počtů ročně o 3 % a Janotův tlak škrtání neobsazených míst. Bohužel, jen málokdo domýšlel důsledky těch kroků a způsob provedení. Personál byl vždycky tím nejcennějším, co jsme měli. To však nikomu nikdy nebránilo se k němu chovat tak, jak jsme se k němu chovali. Při nepochopení významu tohoto rčení si pak ovšem nelze stěžovat, že nám schází lidi.
Ještě k těm koncepcím. Jen málokdo si všiml, že jak původní Koncepce výstavby profesionální AČR… z roku 2002, tak její náhradnice z roku 2003 byly založeny na stejné analýze. V některých bodech však docházely k naprosto odlišným návrhům, mnohé z nich byly nesmyslné.