Komentáře k příspěvku: První slepý velitel roty

Od: od vedľa

od vedľa — Fri, 13 Aug 2010 10:42:13 +0000

Nielen v USA:
http://ru.wikipedia.org/wiki/Лебедь,_Анатолий_Вячеславович

PS: Inak skvelý web.

Od: Dušan Rovenský

Dušan Rovenský — Thu, 12 Aug 2010 13:36:50 +0000

Zatímco v AČR musí na přezkum zdravotního stavu člověk, který má často naprosto nepatrné problémy, v USA dál slouží u jednotek SPECIÁLNÍCH SIL vojáci s amputovanými končetinami:

Murnane, 28, of Salisbury, Md., entered Green Beret lore this month when he became the first Army National Guard Special Forces soldier with a prosthetic leg to jump out of an aircraft. Army doctors cleared him to jump in June.

While several Special Forces soldiers with prosthetics have completed airborne operations, Murnane is the first National Guardsman to do so.

( http://news.soc.mil/releases/News%20Archive/2010/August/100811-01.html )

Od: HEDP

HEDP — Mon, 26 Apr 2010 17:49:39 +0000

Hm tak si matně vzpomínám že volací znak SATAN měl jen jeden velitel praporu. A hle je tu.

Od: vladimír

vladimír — Mon, 26 Apr 2010 13:28:27 +0000

V pátek je s Robertem (můj kamarád) 13. komnata na ČT1 V 21 hodin

http://www.ceskatelevize.cz/program/10267558319-30.04.2010-21:05-1.html

Od: vladimír

vladimír — Mon, 26 Apr 2010 13:22:31 +0000

v pátek je s Robertem Chudým 13. komnata

http://www.ceskatelevize.cz/program/10267558319-30.04.2010-21:05-1.html

Od: Aleš Opata

Aleš Opata — Wed, 10 Mar 2010 23:09:45 +0000

Pane Rovenský nebetyčná tupost a zpupnost je exaktní termín vyjadřující určité charakterové vlastnosti člověka, proto se tato citace nedá okecat tím, že jste myslel něco jiného. Na nesmyslné rozkazy svých nadřízených jsem se nikdy neodvolával ani jsem se tím neobhajoval, protože v řadě případů to bylo stejně zbytečné. Na druhou stranu jsem přesvědčen o tom, že jsem svůj nesouhlas dokázal vždycky veřejně a explicitně vyjádřit, včetně velitelů v mé podřízenosti a ne vždy jsme naše názory prezentovaly v souladu s aktuálním proudem. Snaha byla minimalizovat dopady do budoucnosti, protože rychlost reforem AČR je kosmická. Minimalizování rizik a stabilizace personálu se promítla i do organizační struktury praporu. Protože Vás považuji za inteligentního člověka, i když ne vždy souhlasím se všemi vašimi komentáři, věřím, že pro vás nebude složité analyzovat změny org.struktury 43.vpr od roku 1998. Pak uvidíte, že stabilizace personálů a určitá tvrdost (neboli zpupnost) v mém jednání a přístupu vedla k stabilní organizační struktuře praporu, která v dalších reformách zaznamenala pouze kosmetické změny na rozdíl od ostatních útvarů AČR. Pevná org. struktura praporu také v nadcházejících letech stabilizovala personál a přitáhla ho do posádky Chrudim. Dnes jsem přesvědčen o tom, že prapor vychovává kvalitní velitele na nejnižších stupních, má tradice a to čemu se říká duch jednotky. Stále jsem přesvědčen o tom, že stabilizace personálu a jeho příprava znamenala vytvoření dobrého základu pro budoucnost, přestože to některé bolelo. To, že mě někdo glorifikuje a je přesvědčen o tom, že někoho přivedu do království nebeského může být vaše fikce ale s realitou současnosti to nekoresponduje. Přirozeně nejsem ani mesiáš a žiji v reálném světe s nohama na zemi. U výsadkářů jsem si vždycky vážil vlastností jako pevné přátelství, čestnost, otevřenost a soudržnost, které bohužel nejsou společným atributem všech vojáků AČR. Možná to bude znít jako jednoduché klišé ale padák nedělá rozdíly v počtu hvězd na rameni ale buduje závislost jednoho na druhém. Poslední vstup je na téma profesionalizace. Bylo to politické rozhodnutí a AČR je na jasné politice státu směrem k armádě životně závislá. Položme si otázku jestli máme jasné a dlouhodobé zadání co od AČR vlastně očekáváme(například nedávná vyjádření – armáda expediční, či armáda teritoriální) . Je zřejmé, že podmínky pro profesionalizaci nebyly vhodně nastaveny zejména v oblasti přípravy nenižších velitelů – poddůstojníků a kariérního řádu. Proto, pro mě bylo důležité zamezit divokému překládaní z útvaru na útvar. Cíl byl stabilizovat, naformátovat, vycvičit a použít. Předpokládám, že není třeba pochybovat o tom, že kvalitní poddůstojníky, či rotmistry nevychováte z nuly a bez předcházejících zkušeností s profesionální armádou za dva roky. Je to dlouhý proces který trvá 10 až 15 let. Do dnešních dnů se řada důstojníků AČR chová stejně jako v době základní vojenské služby a na druhou stranu celá řada profesionálů se chová jako voják základní služby. Další atribut, který mě vedl k určitým restrikcím byl ten, že všichni, kteří nastoupili k 43 vpr přišli dobrovolně. Byli seznámení s našimi pravidly hry a já jsem je s veliteli rot vyžadoval. To co se později v roce 2004 dělo s 4.brn a dosahováním plné připravenosti je na delší debatu, možná knihu. Každopádně mě vzniklá situace vedla k použití stejného modelu jako u 43.vpr ale jen na dva roky, přesněji na dobu redislokace brn do Žatce. Přirozeně jsem byl za svůj postoj k překládání vojáků šetřen IMO a komisí Ve SpS. Obě komise po ukončení šetření dospěly k zajímavému závěru, že procento přeložených vojáků od 4.brn k jiným součástem AČR je vyšší než např. u ostatních brigád, navíc přesahovalo i významně průměr Ve Spol. Sil. Každopádně to bylo smutné období nejen pro mě ale i pro 1500 příslušníků 4.brn což byla realita přechodu od generické brigády k brigádě holé o třech praporech.
Pane Rovenský na závěr je třeba říct, že si Vás přirozeně pamatuji, mám hrubé povědomí o tom co jste na brn dělal ale určitě jsem Vám nikdy nevelel. Přirozeně se rád poučím z kritiky či chyb ale na druhou stranu říkám, že já a moji podřízení velitelé nesli odpovědnost za své rozhodnutí. Jsem si jist, že pohled člověka, který za dané opatření či situaci nenesl přímou odpovědnost je vždy podstatně jednodušší než těch, kteří odpovědnost měli a museli rozhodnout s vědomím akceptovatelných rizik v omezeném časovém prostoru. Určitě ne všechna moje rozhodnutí byla správná ale já jsem to tak viděl. Za tím co jsem udělal si stojím. To co jsem napsal je popis reality té doby a ne obhajoba.

Od: Ivo

Ivo — Tue, 09 Mar 2010 21:15:47 +0000

Pro Pavla:
Můžu se zeptat, který prapor 4. BRN to byl?

Od: Dušan Rovenský

Dušan Rovenský — Tue, 09 Mar 2010 20:44:22 +0000

Osobně si myslím, že jsme nedospěli k žádné stabilizaci. Je pravdou, že s tak masivním náborem jako v letech 1999 – 2004 se již pravděpodobně nesetkáme. Tehdy se opravdu bral každý – jak já říkám – kdo „udržel moč a stolici“.

Náborová tzv. směrná čísla (kolik osob/rok se má nabrat) se od té doby drasticky snížila a přesto měla AČR je problém plnit (spíše se neplnila). V současné době je tzv. stop-stav. AČR již cca rok nenabírá nováčky (a naopak lidi propouští). Jak dlouho stop-stav bude trvat nikdo opravdu neví (i když plán je obnovit ho v druhé polovině thoto roku) a rozhodne o tom ekonomická situace. Problém v personální oblasti jsem nastínil ve svém článku: http://www.onwar.eu/2009/09/23/profesionalizace-acr-aneb-spatne-pripraveny-experiment/

Jedním z nejzávažnějších problému je i vysoký fyzický věk vojáků v nejnižších hodnostech a na základních funkcích. Díky tomu, že se nábor zastavil se tento problém pouze prohlubuje. Každopádně více by k tomuto mohl asi napsat Bohuslav Pernica.

Od: František Šulc

František Šulc — Tue, 09 Mar 2010 20:24:28 +0000

Dušane, děkuji Vám za reakci a vysvětlení. Předběhl jste mně, už jsem kopíroval inkriminovanou pasáž z komentáře #6. A aniž bych chtěl provokovat, když už jste nakousli minulost, zajímalo by mně, jak je na tom AČR nyní v této oblasti nyní? Dosměřovali jsme ke stabilizaci?

Od: Dušan Rovenský

Dušan Rovenský — Tue, 09 Mar 2010 20:14:51 +0000

7. Pročítal jsem si svůj příspěvek ještě jednou a opravdu jsem přehlédl svou citaci :“Nebetyčná tupost a omezenost tohoto velitele…“ Myslel jsem tím hloupost rozhodnutí v tomto KONKRÉTNÍM případě. Jak jsem již přednesl výše, za hloupého člověka Vás nemám.

Od: Dušan Rovenský

Dušan Rovenský — Tue, 09 Mar 2010 19:55:50 +0000

Pane generále Opato,

ano, skutečně jsem psal o Vás. Přestože jsem se nevyjádřil příliš diplomaticky, za podstatou toho, co jsem chtěl říct si stojím. Zde bych to chtěl shrnout v několika bodech:

1. Situace, tak jak jsem ji popsal, tu skutečně existovala. Nevymyslel jsem si ji, což jste mi dal i sám za pravdu tím, že jste se v ni poznal (NIKDE jsem Vaše jméno neuváděl). Nejsem naivní a vím, že žádné velitelské rozhodnutí není černobílé. Vždy se zde vyskytují různé externí vlivy, které nemá velitel jakéhokoli stupně ovlivnit. V případě 43.vmpr (potažmo celé 4.brn) se jednalo o řadu nezáviděníhodných úkolů – nejdříve zprofesionalizovat některé jednotky 43.vmpr a 4.pzpr a poté celé tyto útvary. Dále (po – já tomu tak říkám – „vykleštění“ vševojskových brigád v letech 2003/2004) následovalo dosažení tzv. počátečních operačních schopností AČR útvary 4. brigádního úkolového uskupení. Tyto úkoly plnil 43.vmpr a ostatní útvary 4.brn často s pouze minimální součinností s ostatními složkami resortu (viz. např. Vaše hodnocení rekrutačních středisek) a někdy bez náležité podpory nadřízených. To je prostě fakt a kdo tvrdí, že tomu tak nebylo, tak nechce slyšet celou pravdu.

2. Je pravdou, že detaily Vašeho rozhodnutí zakázat (nebo velice silně omezit) překládání od 43.vmpr k jiným útvarům v rámci resortu jsem neznal a ani nemohl znát. Pouze jsem si je domýšlel. Je mi jasné, že na Vás nadřízení tlačili a zároveň jste neměl „páky“, jak jinak dosáhnout vytýčeného cíle. Prostě: „Dělej co umíš, hlavně aby dobře bolo!“ I přesto si ale myslím, že z dlouhodobého hlediska to bylo kontraproduktivní. Prostě a jasně – profesionální armáda nemůže fungovat na takovýchto zákazech a omezeních. Zatímco v jiných západních armádách je naprosto běžné, že vojáci po několika letech na funkci rotují na jiné (a často na jiné útvary), tak zde se uchylujeme k přesnému opaku. Jinak by nemohlo vzniknout tvrzení (velice dobře si ho pamatuji): „Od Opaty se odchází pouze do civilu.“ Toto se poté znovu opakovalo – při výstavbě 4.bÚU. Každopádně uznávám, že jste k tomu mohl být situací dotlačen (což v podstatě i sám píšete ve svém diskuzním příspěvku).

3. Neuznávám anonymní kritiku „z davu“ a proto veškeré články i diskuzní příspěvky píši pod svým skutečným jménem. Nemám potřebu Vám nijak „lézt do zadku“, jen jsem chtěl některé věci uvést na pravou míru neboť z mých poznámek o Vás by mohl vzniknut dojem, že Vás mám, s prominutím, za vola. Přestože jsem s některými Vašimi rozhodnutími nesouhlasil (a dodnes nesouhlasím), tak si (i přes veškeré výhrady) myslím, že jste pro 43. vmpr i celou 4. brn vykonal obrovský kus pozitivního. To Vám nikdo neupře a ani já jsem to nikdy nezpochybňoval. Možná si to nemyslíte, ale řady věcí si na Vás vážím (např. i to, že otevřeně přispějete do této diskuze a vysvětlíte věc, kterou byste vůbec nemusel řešit).

4. O Vaši osobě jsem napsal, cituji: „Jeden současný, některými lidmi oslavovaný a málem zbožšťovaný, generál…“ a „Osobně bych ho (a každého velitele, který svými stupidními personálními rozhodnutími působí finanční ztráty) to nechal zaplatit jako škodu.“ Ta první věta – to je fakt. Někteří lidé v AČR Vás glorifikují a vidí ve Vás málem spasitele, který je vykoupí z jejich hříchů a všechny nás přivede do Království nebeského. To je blbost. Každý máme své silné a slabé stránky a hlavně, všichni jsme jen lidé. Vkládat v někoho takovou důvěru následně vede k hořkým zklamáním. K té druhé větě: Po Vašem objasnění celé situace bych to nechal zaplatit toho, kdo Vám tehdy dal úkol zprofesionalizovat prapor (bylo to, tuším, před odjezdem do SFORu), ale nevytvořil Vám k tomu podmínky. Za svým prohlášením, že to bylo „stupidní personální rozhodnutí“ si stojím – i když to nebylo Vaše dobrovolné rozhodnutí, ale dotlačily Vás k tomu okolnosti.

O tom, že bych kdekoli napsal, že jste (teď Vás budu citovat) „nebetyčně tupý, omezený a zpupný velitel“ nemůže být ani řeč. NIKDE jsem to nenapsal (pokud ano, tak mě prosím citujte) a NIKDY bych to ani takto neřekl, protože to není pravda. NIKDY si neberu do úst JMÉNA lidí, kteří se nemohou bránit.

5. Říkáte, že hodnotit Vaše rozhodnutí mohou vojáci, kterým jste velel. Tím pádem mezi ně patřím i já. Poprvé jsme setkali již v roce 1997 a od té doby se naše cesty několikrát znovu protnuly (i když to bylo jen na moment a Vy si to asi nepamatujete).

6. Jsem rád, že to neberete osobně. Já to také osobně nemyslel. Jen jsem chtěl poukázat na to, že v oblasti práce s PROFESIONÁLNÍMI vojáky (od kterých očekáváme, že budou sloužit 5, 10, 15 nebo třeba 20 let) se máme ještě mnohému co učit. A k tomu nám dopomáhej Bůh, popřípadě Bůh ví kdo…

Od: Bohuslav Pernica

Bohuslav Pernica — Tue, 09 Mar 2010 17:20:04 +0000

Mohl bych opět personifikovat, kde je chyba, ale to asi všichni vědí. – Změna myšlení nenastane sama od sebe, nositelem změny jsou lidé. Bylo to, je a nějaký čas bude o osobní statečnosti. Myslím, že tento web by mohl napomoci změně myšlení pomoci, bude-li zájem ze strany politiků něco změnit. Oni mají tu moc a záleží, jestli přijde nějaká silná osobnost, jako byl např. Jiří Šedivý. Je docela s podivem, že mnohé situace se právě v personalistice už 15. rokem opakují a nikdo „není ochoten“ si přiznat, že je to tak. Vzpomínám si např., jaký byl problém s naším umístěním v roce 1995 a 1997 jako absolventů. Dneska mají absolventi stejný problém, přestože je dnes v armádě slouží 100 % důstojníků s vysokou školou, že je i daleko více absolventů prestižních západních škol a že tu máme akademické pracoviště, které si vytklo za cíl tyhle problémy zkoumat a rozpracovávat.

Od: Pavel

Pavel — Tue, 09 Mar 2010 16:19:06 +0000

Asi se shodneme, že to je cesta do pekel.
Zůstávají ti, kteří nemají mnoho na výběr, ti, kteří jsou schopní se uživit jinak časem odcházejí.
Časem je těch co nemají na výběr čím dál víc a ti co mají na výběr už ani nechtějí nastoupit do jednotky složené z lidí, kteří slouží jen proto, že to mají domů 5 min pěšky a takové peníze si v civilu nevydělají.
Teď se ti velitelé, kteří jsou mladí a plní ideálů o službě v super stmelené jendotce, která je nejlepší na světě (také jsem měl takovou představu a je to tak správně) na mně asi zlobí a něvěří mi, ale vše je jen otázka času, než si za x let konečně přiznají, že celá ta snaha je jen jeden krok vpřed a dva kroky zpět. A ani vozidla za 140 milionů kus, nové zbraně a výstroj z nich neudělají lepší jendotku, dokud bude v naší armádě je člověk skutečně jen kus, který může být okamžitě nahrazen prvním troubou, co jde zrovna okolo.
Musí dojít k zásadní změně v myšlení. Nedokážu si ale představit, že ta změna přijde sama od sebe. Obvykle k ověření toho, že něco je špatně, poslouží konfrontace jednotky z válečou realitou. Naše armáda se ovšem až na velmi malé vyjímky boji vyhýbá, a tudíž se můžeme tvářit, že vše je naprosto v pořádku.

Od: Bohuslav Pernica

Bohuslav Pernica — Tue, 09 Mar 2010 16:01:56 +0000

to Pavel: To je přesně logika lidského kapitálu. Co se všeobecně nechápe je, že jeho tvorba je dlouhodobá. Česká profesionalizace byla spíše o tom, jak co nejrychleji naplnit směrná čísla, nikoliv o tom, jak naakumulovat lidský kapitál a co nejlépe jej využívat.

Od: Pavel

Pavel — Tue, 09 Mar 2010 15:44:00 +0000

Sloužil jsem u jednoho praporu 4.brn 8 let, než jsem zjistil, že potřebuju změnu. Myslím, že se za svoji práci pro tento prapor nemusím stydět. Sloužil jsem jako VDr, dokonce jsem se dostal na zahraniční studium do USA. Snaha nějak systematicky využít mých nově nabytých zkušeností byla nulová, což jen potvrdilo můj dojem, že je potřeba změnu.
Velitel praporu mne ovšem nechtěl pustit, prý ať přijdu za rok. Jelikož tento typ mazání medu okolo huby znám, odvolal jsem se k veliteli brigády. To samé, a ještě jsem se dozvěděl, jak jsem hrozně nepostradatelný a mám předávat své zkušenosti ze zahraničí. Odvolal jsem se k veliteli pozemních sil. A rozhodl se změnit přístup. Na plnou hubu jsem řekl, co si myslím o „elitnosti“ 4.brn. Až poté, co velitel pozemních sil usoudil, že jsem tak ztracený případ, že bude dobré se mne zbavit, laskavě mi umožnil odejít na jednotku, na kterou jsem se dostal vykonáním tak těžkého výběrového řízení, které si málokdo dokáže představit.
Byl jsem připraven odvolávat se až k vrchnímu veliteli ozbrojených sil, popřípadě jít do civilu.
Podle mne se nevybuduje esprit de corps tím, že nabereme vše co má ruce a nohy a pak se snažíme to udržet na praporu za každou cenu. Moje představa esprit de corps je taková, že dostat se do jednotky není samozřejmostí a jednotka je složená pouze z vybraných, dobře vycvičených a motivovaných vojáků. Špatné kusy jsou vyřazovány.
To ze cenu počáteční menší naplněnosti jednotky.
Jednoduše řečeno mám nějaký standard a nepůjdu pod něj jen proto, abych měl naplněnou jednotku na 98% kvůli nějakému Crevalu.
Abych to nějak uzavřel, mám zkušenosti, které nelze nijak okecat, a ty hovoří o tom, že pokud byl voják kvalitní, měl v té době u 4.brn problém odejít. Pokud to byl špatný voják, měl zelenou a ještě mu velitel napsal skvělé hodnocení – protože jinak by se ho nezbavil.