- Tlak agrární strany na pokud možno co největší zachování hipomobilní trakce u děl a trénu a v důsledku toho také opomíjení motorizace (viz protokoly z jednání tehdejšího parlamentu a interpelování agrárnických ministrů národní obrany).

- Neblahý vliv určitých zájmů některých koncernů či finančních skupin na výzbroj a výstroj armády (např. firma Škoda, ale dala by se uvést celá řada dalších výrobců), kteří upřednostňováním vlastních exportních zájmů s blahovolným přihlížením vrcholových politiků vlastně obírali naši armádu o výsledky zbrojního vývoje, o které se často lvím podílem zasloužila prostřednictvím státních zakázek a příspěvků na výzkum, vývoj a udržování výrobních kapacit.

- Již v první polovině dvacátých let byla v československé armádě zavedena směs benzínu s lihem (mj. BiBoLi). Od roku 1932 se mísení v celostátním měřítku provádělo povinně. Agrární monopoly určovaly však přemrštěně vysokou cenu lihu, což podmiňovalo vysokou cenu motorové směsi

Závěrem vyslovuji provokativní názor, že veškerá výběrová řízení („tendry“) za podmínek tržní ekonomiky kdekoliv na světě jsou jen ochranné mimikry, dodávající procesu vyzbrojování punc zákonnosti. Pokud jsou podmínky zákona formálně splněny, může se krást dle libosti.
Tvrdit, např. že cena dálnice není stanovena tržně je rovněž mylné; naopak, je tržní jako řemen. Kdyby nebyla, byla by stanovena direktivně a v tom případě by byla např. poloviční. „Tržní“ znamená trhni kde můžeš! Zcela mlhavý je pojem „adekvátní cena“ – jak uvádí jeden autor.
Co se týká vojenské obranné strategie podle francouzského vzoru si nedělám žádní iluze. Jak ve Francii, tak i v ČR na rozhodujících místech byli generálové, kteří měli zkušenosti z I. světové války. Tomu byla poplatná jak vojenská doktrína, strategie tak i modernizace vojenské techniky. Kdo ji měl prosazovat, když z vojenské akademie vycházeli jen důstojníci pěšího vojska, jezdectva a dělostřelectva. Např. ve Švýcarsku v 50-tých letech byli pěstováni ve velkém pro vojenskou správu desetitisíce poštovních holubů – zní to neuvěřitelně. Je to zcela podobné jako dragouni za 1. republiky ještě v roce 1938! Na to netřeba být geniem, aby člověk dospěl k názoru, že je to anachronizmus.

Co se týká předválečného letectva: Ztotožňuji se s názorem, že většina letounů byla beznadějně zastaralá již v době svého vývoje, koncepčně a technologicky poplatného stavu 20-tých let minulého století.
Pokud to posiluje ducha „vlastenectví“, můžeme se dmout pýchou, jaká jsme měli výborná letadla a tanky. Při racionálním pohledu je to však sebeklam. Letecký průmysl se spíše podobal řemeslným manufakturám, který neměl za sebou žádnou vědeckovýzkumnou a technologickou základnu, poskytující nezbytné vědecké a technické základy pro rozvoj moderní letecké techniky. V tehdejších podmínkách ekonomického rozvoje nebylo reálné nalézt investory, kteří by investovali nepředstavitelné prostředky do rozvoje všech oblastí, nezbytných pro moderní leteckou výrobu, nehledě na to, že neexistoval trh, který by zaručil odbyt a tedy návratnost investic. Vždyť pracovních sil byl vzhledem k nezaměstnanosti přebytek a mnozí i kvalifikovaní lidé nacházeli zaměstnání místo v leteckém nebo automobilovém průmyslu právě při výstavbě opevnění. Možná měl stát investovat místo do pohraničního opevnění do průmyslu. Investovat tam, kde to sice nevynáší, ale pro obranu je to důležité. Soukromému investorovi jsou potřeby obrany státu lhostejné, pokud to nevynáší. Obranný průmysl je však efektivní pouze když se jeho výrobky spotřebovávají a to nelze vždy zaručit v míru a v malém národním státě. Velké státy totiž na zahraničních trzích konkurenci nemají v lásce – tak funguje trh. Konkurence je přijatelná jen pekaři, ševci, lakýrníky apod. což nelze aplikovat ve velkém zbrojním obchodě.
Pokud si někdo myslí, že za 1. republiky měl být umožněn širší výběr dodavatelů vojenské techniky, tak se mýlí. Víc dodavatelů by se neuživilo. Proto není na závadu, když je v malém státě jen jeden výrobce, má-li být výroba efektivní. Domnívat se, že konkurence (trh) něco vyřeší je jen teorie pro malá housátka. (Nelze srovnávat s USA nebo jinými velkými státy).
Příkladem může být i osud letecké výroby po Velké sametové. Kdyby zde nebyly jakési zbytky po totalitě, letecký průmysl by neexistoval vůbec, snad kromě ekonomicky bezvýznamných manufaktur na ultralevá letadla, kde někteří odborníci z velkého leteckého průmyslu našli „azil“. Zbývá jen litovat těch technických a technologických znalostí, které nenávratně mizí v zapomnění.
S krmivem pro koně to bylo jednodušší, a hlavně jistější.

merlpqqv…