fbpx

Dlouhá válka

Návrat domů z Afghánistánu, Kaneohe Bay, Havaj (srpen 2009); Foto Lance Cpl. Geoffrey T. Campbell, U.S. Marine Corps

Před pár měsíci jsem psal o sociologickém výzkumu, který vyšel v posledních loňských Vojenských rozhledech. Jedním ze zjištění byl počet absolvovaných misí a věk vojáků, kteří se jich účastní. Jedné mise se zúčastnilo 47,1 procenta mužů, dvou 24,8 a tří a více 28,1 procenta. Většina vojáků se zůčastnila mise v Kosovu (61,1 %), v Iráku (23,5 %) a poté v Afghánistánu (11,3 %).

Docela by mně ještě zajímala celková doba nasazení, respektive jak velká část vojáků české armády nese tíhu nasazení v zahraničních misích. Jde totiž o to, jestli je zátěž rovnoměrně rozprostřena, či jestli nějaká část ozbrojených sil není přetěžována.

Nedávno jsem narazil na jeden dva měsíce starý, ale stále zajímavý a aktuální text v USA Today. Týká se právě četnosti nasazení amerických vojáků v misích. Tvrdí se v něm, že příslušníci ozbrojených sil jsou v současnosti nasazeni v bojových operacích téměř nejdéle ze všech vojáků v historii USA. Vzhledem k tomu, že rotace jsou roční (před lety v Iráku nebyly neobvyklé rotace u některých jednotek i 14-15 měsíců) a časté, tak téměř 13 tisíc vojáků strávilo v operacích v Iráku a Afghánistánu celkem tři až čtyři roky.

„Undoubtedly this is unprecedented,“ says Stephen Maxner, a military historian and director of the Vietnam Center and Archive in Lubbock, Texas. He says small numbers of soldiers volunteered for multiple tours in Vietnam, but the vast majority served single, year-long deployments in that longest of American wars.

Důsledkem vyšší zátěže je samozřejmě rostoucí rozvodovost a zvyšující se počet sebevražd mezi veterány. V současnosti je u pěchoty necelých 310 tisíc vojáků, kteří prošli bojovým nasazením. Procenta opakovaného vysílání do misí jsou do jisté míry podobná jako v českém případě – 53 % prošlo jednou misí, 31 % dvěma, 12 % třema a čtyři procenta čtyřmi nasazeními a více.

Cílem pěchoty je dosáhnout toho, aby vojáci, kteří absolvovali jeden rok nasazení strávili dva roky zotavením a přípravou. O tomto poměru – nasazení + stejná doba na návrat, rekvalifikaci, odpočinek atp. + stejná doba na secvičení, přebírání techniky a přípravu na další misi – někteří lidé hovoří jako o velice vhodném z hlediska nejenom udržení morálky a kvality jednotek, ale například i z hlediska udržení rodinných vztahů apod. Podle odhadů však bude trvat ještě řadu let, než se podaří tohoto „ideálního“ poměru dosáhnout.

Meanwhile, soldiers must return to war again and again because the size of the nation’s all-volunteer force is limited, Army leaders say. In the past, the government could grow the Army quickly through conscription, allowing the burden of war to be shared by more people. „It’s quite unusual, the inequality,“ says Christopher Hamner, a military historian at George Mason University in Fairfax, Va. „You’ve got the vast majority of the American military-aged population that is being asked to do virtually nothing in these two conflicts. And then a very small percentage is being asked to shoulder enormous burdens.“ This leaves many soldiers suspicious that other GIs are avoiding combat duty.

Někteří historici upozorňují, že srovnávat současné tempo a délku nasazení s minulými konflikty, kterých se účastnily americké síly je ošemetné. A to z jednoho prostého důvodu – války v Iráku a Afghánistánu nejsou konzistentně tak intenzivní, jako některé předchozí konflikty. Co je ale unikátní je dlouhodobé a opakované vystavení vojáků bojovým situacím:

„What is exceptional … is the repeated deployments,“ says Pulitzer Prize-winning Civil War historian James McPherson. He says the average Civil War tour of duty was about 2½ years, with small numbers serving for the duration. „These (current deployments in Iraq and Afghanistan) may take a greater physical and psychological toll than a single deployment, even if the latter is longer,“ McPherson says.

15 comments
Profilový obrázek
František Šulc
ADMINISTRATOR
PROFILE

Ďalší články

Leave a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked with *

Cancel reply

15 Comments

  • Profilový obrázek
    Dušan Rovenský
    14. 3. 2010, 11:16

    Otázka zněla: Docela by mně ještě zajímala celková doba nasazení, respektive jak velká část vojáků české armády nese tíhu nasazení v zahraničních misích. Jde totiž o to, jestli je zátěž rovnoměrně rozprostřena, či jestli nějaká část ozbrojených sil není přetěžována.

    Tak pochopitelně, že zatížení je nerovnoměrné. Je to dané několika důvody:

    1. Nízkou „průchodností“ personálu mezi útvary. Řada vojáků (zejména rotmistři a někteří praporčíci) prožije prakticky celou svojí kariéru u jednoho útvaru. No a pokud se jedná o bojový útvar (41.-44. , 71.-74. prapor), tak rotují v misích mnohem častěji než ostatní.

    2. Některé úzkoprofilové odbornosti a specializace (např. lékaři a zravotníci, pyrotechnici, letečtí návodčí, kriminalisté atd.) jsou, velice silně vytíženi. Možná ještě víc než příslušníci výše zmíněných bojových útvarů.

    Ten první bod lze změnit rotací na funkcích a útvarech, kterou zabezpečí Yetti (všichni o něm slyšeli, ale nikdo ho nikdy neviděl) – stále neexistující kariérní řád. Ten druhý bod by bylo možné změnit např. specializací aktivních záloh, změnou legislativy a jejich nasazování do zahraničí (např. umožnit bývalým VZP v potřebných specializacích účastnit se misí).

    REPLY
  • Profilový obrázek
    Bohuslav Pernica
    14. 3. 2010, 15:52

    Výborná připomínka! Nejsem si však vůbec jist, jestli bude příslušnými orgány vůbec pochopena.

    REPLY
  • Profilový obrázek
    soldato
    14. 3. 2010, 22:31

    to Dušan Rovenský:
    ad1- koho myslíte tím ostatní? Tzv. bojový útvar je tady přece od toho, aby „bojoval“. Koho jiného by jste do afg poslal?
    ad2-naprostý souhlas. Je to bohužel dáno velmi malým počtem těchto specializací.

    S čím už ale nemohu souhlasit je rotace personálu po útvarech (a je to na dlouhou diskuzi). Za prvé je třeba si uvědomit velikost AČR potažmo ČR. Lidský potenciál zde není tak vysoký. Za druhé se podívejme na kvalitu jednotlivých útvarů. Všichni víme (a nebudeme si nic nalhávat), že je to opravdu špatné. A každý si najde to, co mu nejlépe pasuje.rtm. Xx chce opravdu makat a být vojákem, slouží proto u …, prap. Yy to bere jen jako práci v kolbence, misi bere jako nutné zlo, a tak raději slouží u …! A ani jeden by to neměnil. Taková je realita, a to si musíme přiznat.

    REPLY
  • Profilový obrázek
    Dušan Rovenský
    15. 3. 2010, 10:02

    Pro soldata:

    Formulací „než ostatní“ jsem myslel příslušníky ostatních útvarů (zejména bojové podpory a bojového zabezpečení) AČR. Nikoho jiného bych tam neposlal – mise v Afghánistánu je práce pro (mechanizovanou, lehkou, výsadkovou) pěchotu. Jen jsem konstatoval, že zatížení misemi je (pochopitelně) nerovnoměrné.

    Realita to je, ale pouze proto, že to náš systém umožňuje. V normální armádě by se ten praporčík nemohl stát praporčíkem, pokud by nebyl před tím rotmistrem, který neprošel několika misemi.

    To je to samé, jak tvrdit, že na jedné straně tu budeme mít por. Xx , který chce být vojákem a maká a proto slouží u … a na druhé straně pplk. Yy, který bere práci jen jako zaměstnání, mise jako nutné zlo a tak raději slouží u … . Přeci je jasné, že ten pplk. musel být také někdy por. a nestal se z něj (po absolvování VŠ) rovnou pplk.

    REPLY
  • Profilový obrázek
    soldato
    15. 3. 2010, 10:53

    :-) Co se týče hodností pánů Xx a Yy, byli vybrány náhodně. Vůbec jsem tam nechtěl dávat rozdíly mezi rotmistrovským a praporčickým sborem. Je úplně jedno jestli je to rotmisr, praporčík, poručík nebo plukovník. Myslel jsem to tak, že každý si najde to svoje místo, které bude vyhovovat jeho nárokům (makat-nemakat). A někdo to prostě bere vážně, a někdo to bere jen jako „práci“. Co se týče systému. Opravdu si nedovedu představit, že bych například po dvou letech byl povýšen a přeložen na funkci, Po dalších např.čtyřech letech bych byl praporčík atd. Na to opravdu nemáme lidi. Tenhle model dobře funguje např. v USA, ale tam máme úplně jiné (pro nás nepředstavitelné) počty zájemců i aktivních vojáků. Ne vše co někde funguje bude fungovat i u nás. To je potřeba si uvědomit.
    Se zatížení misemi samozřejmě souhlasím. Jenže ten problém je asi trochu (hodně) výš. Naše malá armáda prostě nemůže personálně (a kvalitně) pokrýt dvě velké mise a spoustu malých (a do toho ještě nějaké battlegroupy atd). Nehledě na materiální vybavení, kdy materiál na battlegroup je v ISAF a podobně. Bylo by už opravdu dobré začít debatovat napříč politickým spektrem o stažení (alespoň částečném) armády z Kosova, a soustředit se na Afghanistán. Jenže všichni víme, že KFOR je politicky přijatelný, zatímco ISAF (či nedejbože EF) absolutně nepřijatelný.
    Když se budeme ještě bavit o délce misí AČR. Standartně je to šest měsíců. Když si k tomu vezmete, že minimálně půl roku před a půl roku po misi (ve většině případů) nemůžete být v další misi, tak nám vychází minimálně tři obložení pro jednu misi (s půlroční pauzou, což je opravdu málo). Je proto k diskuzi, jestli udělat mise kratší a častěji, nebo naopak delší, ale s větší pauzou a dobou na přípravu. Nebo zachovat současný stav.
    Úvaha na závěr: Kolik jednotek AČR je schopno pokrýt celou misi výhradně vlastními silami…?

    REPLY

Nejnovější komentáře