Letoun F-35 Lightning II Joint Strike Fighter ve Fort Worth v Texasu (srpen 2009); Foto Cherie Cullen, DoD

Kvalita výrobků dodávaných leteckým průmyslem je prý stále horší. Stážnosti se začínají od představitelů Pentagonu objevovat stále častěji. Pozadu nezůstal ani ministr obrany Robert Gates. Už v únoru, během slyšení k návrhu rozpočtu na fiskální rok 2011 řekl David Altwegg z Missile Defense Agency, že situace není nejlepší:

We continue to be disappointed in the quality that we are receiving from our prime contractors and their subs — very, very disappointed,“ he said. „Most of these contracts are cost contracts . . . [a problem that] costs the taxpayer more.“

Konkrétně zmínil terč vypouštěný z letounu C-17, který selhal při prosincovém testu systému Terminal High-Altitude Air Defense (Thaad). Výsledkem tohoto selhání, které bylo způsobeno „dlouhodobými problémy s kvalitou“ jsou komplikace a zdržení celého projektu. Přitom terčů, které způsobují problémy je mnohem více. Podobná zkušenost je i s vesmírnými projekty, například s některými části Space-Based Infrared System (Sbirs).

Podobně, znovu se začalo debatovat i o F-35 (Joint Strike Fighter), který se vyrábí pro devět zemí, začíná nabírat pěkné zpoždění a hlavně se prodražuje. Problém F-35 je trochu jiný než primárně kvalitativní, ale podobnost je v tom, že průmysl není schopen plnit cíle, časové horizonty a finanční podmínky, na které přistoupil. Nespokojený ministr Gates tak například pozastavil výplatu 614 milionů dolarů, které měl dostat Lockheed Martin za vítězství v soutěži.

Podle zprávy Government Accountability Office (GAO) se oproti roku 2007 zvýšila investice na 46 miliard dolarů a vývoj se zpozdil o dva a půl roku. Dalším problémem je cena za jeden stroj. V roce 2001 měl jeden letoun stát v průměru 69 milionů dolarů. Dnes je na 112 milionech za stroj.

The cost figures are particularly important, considering that the F-35 was supposed to be a relatively affordable jet that would serve as the backbone of military aviation for decades to come. Michigan Sen. Carl Levin, chairman of the Senate Armed Services Committee, made it clear that legislators were losing patience with the program. “This raises great concern, not only about the potential for a Nunn-McCurdy breach now, but for continuing problems with the JSF program,” he said in a statement. “This Committee has been a strong supporter of the JSF program from the beginning. However, people should not conclude that we will be willing to continue that strong support without regard to increased costs coming from poor program management, or from a lack of focus on affordability. We cannot sacrifice other important acquisitions in the DOD investment portfolio to pay for this capability.”

V únoru ministr Gates vyhodil dvojhvězdičkového šéfa projektu a nahradil ho tříhvězdičkovým. Snad to pomůže. I když je řada pochybovačů. Třeba Chuck Spinney, který se na stránkách Center for Defense Information pustil docela tvrdě do F-35 i do Pentagonu. Podle něj jsou současné problémy pouze potvrzením toho, co se předpokládalo, ale čemu nikdo nechtěl věnovat pozornost. Zkrátka, letadlo, které mělo nahradit prakticky vše, je ve velkých problémech.

The recent publication of the 2010 QDR reveals once again, in typically leaden and mind-numbing prose, how the Pentagon is incapable of coming to grips with the mismatches among strategy, programs, and resources that its decision makers create for themselves, even when budgets are at the highest levels since the end of WWII. The F-35 Joint Strike Fighter (also called the JSF) has become a metaphor for the larger mess of the Pentagon’s self-destructive pathological behavior.