Přebal knihy Starship Troopers (americké vydání z roku 1961)
Když jsem si před více než rokem koupil knihu Starship Troopers (Hvězdná pěchota) od Roberta A. Heinleina, tak mě okamžitě nadchla. Nebudu zde rozebírat nepodobnost se stejnojmenným filmem z roku 1997, ale chtěl bych poukázat na kvality výše zmíněné knihy a jednu konkrétní pasáž. Její četba je nezbytností pro všechny, kteří se chtějí seriózně zabývat vojenskou teorií i historií. Tato kniha je, mimochodem, i na seznamu povinné četby důstojnických akademií čtyř hlavních složek amerických ozbrojených sil – U.S. Army (West Point), U.S. Navy (Annapolis), U.S. Air Force (Colorado Springs) a U.S. Coast Guard (New London).
Pro pochopení autorových myšlenek je nezbytné brát do úvahy, kdy byla zmíněná kniha napsána – koncem 50. let 20. století. V té době se, v rámci tzv. koncepce New Look, hledalo nové postavení U.S. Army. V rámci vojensko-politické debaty padaly dokonce návrhy na úplné zrušení této pozemní složky, popřípadě její přetvoření na miliční sílu. Prim tehdy hrála U.S. Air Force se svými strategickými bombardéry, které měly nesenými jadernými bombami vyřešit každou případnou budoucí válku.
Pozemní složka amerických ozbrojených sil se nacházela v dezolátním stavu. Podfinancovaná, demoralizovaná, přehlížená a personálně stagnující. Její hodnostní složení bylo podobné současné AČR – vysoké procento důstojníků a vyšších poddůstojníků (v AČR – praporčíků) a nízké zastoupení mužstva (v AČR – rotmistrů). Mobilní pěchota (Mobile Infantry) – tak se v knize nazývají pozemní expediční síly – mají být jejím budoucím opakem. Mohutně vyzbrojené, perfektně vycvičené a odhodlané za každou cenu zvítězit. Proto není od věci se podívat na organizační strukturu zmiňované Mobilní pěchoty, u které slouží a o níž v této pasáži vypráví hlavní hrdina románu, mladý voják Juan Rico:
Divize (Mobilní pěchoty – poznámka autora článku) má 10 800 vojínů a poddůstojníků v 216 četách – každá s 1 poručíkem. Tři čety v rotě s celkem 72 kapitány, čtyři roty v praporu s celkem 18 majory nebo podplukovníky. Šest pluků s 6 plukovníky tvoří dvě nebo tři brigády. Každá brigáda s nižším generálem, plus střední generál jako velitel divize.
Celkem tedy 317 důstojníků z počtu 11 117 vojáků všech hodností.
Ideálně zde nejsou žádná neobsazená místa a každý důstojník velí jednotce. Z celkových počtů jsou však důstojníků pouhá 3 procenta. Ve skutečnosti je tak dost čet vedených poddůstojníky a spousta důstojníků „sedí na víc než jedné židli“, aby zastávali některé naprosto nezbytné štábní funkce.
I velitel čety by měl mít svůj „štáb“ – vrchního poddůstojníka čety (v originále „Platoon Sergeant“ – poznámka autora článku). Obejde se však i bez něj stejně tak, jak se jeho vrchní poddůstojník čety může obejít bez velitele čety.
…
Kromě nezbytného štábu by, každá jednotka větší než četa, měla mít zástupce velitele (v originále „Executive Officer“ – poznámka autora článku). Ale důstojníků není nikdy plánovaný počet, takže vycházíme ze skutečného stavu. K zaplnění každé nezbytné funkce, jeden úkol na jednoho důstojníka, by byl potřeba 5 procent důstojníků – ale 3 procenta je maximum, které máme.
Místo těchto optimálních 5 procent důstojníků, měla řada armád v minulosti 10 procent nebo až 15 procent – někdy nepředstavitelných 20 procent důstojníků (k 1.1.2009 měla AČR 27,34 procent důstojníků – poznámka autora článku)! To zní jako pohádka, ale je to fakt, zvlášť ve 20. století. Co je to za armádu, která má víc důstojníků než desátníků? (A víc poddůstojníků než vojínů!)
Armáda předurčená k tomu, aby prohrála válku. Armáda, která je samá organizace, úřednictvo, režijní náklady, a v níž většina „vojáků“ nikdy nebojuje.
Ale co dělali důstojníci, kteří nebyli na velitelských funkcích?
Nesmyslné činnosti, evidentně – důstojník pro podporu kvality života, tělocvikář, důstojník pro styk s veřejnosti, psycholog, právník, kaplan, zástupce kaplana, mladší zástupce kaplana, důstojník pro cokoliv, co si lze představit.
V naší době zvládají tyhle věci jako extra povinnosti velící důstojníci nebo, když to jsou skutečně potřebné činnosti, je dělají lépe a levněji (a bez demoralizace bojové jednotky) najatí civilisté.
(volně přeloženo z anglického originálu autorem článku)
Poučné, nemyslíte? A tak mě napadá, jakou že to mají povinnou četbu na Univerzitě obrany v Brně? A je budoucnost ve hvězdách jejích absolventů nebo prostě jen ve hvězdách?
#1 Ondrej Rajkovic 17. 3. 2010 - 09:37
Starship Troopers jsem měl možnost přečíst před více jak rokem a musím dát Dušanovi za pravdu, kniha je napsaná tak, aby čtenáře nadchla (teda aspoň ty, kteří vědí o tématice armády více než to, že je to zbytečná banda žoldáků která požírá peníze nás ostatních).
Citace, kterou autor vybral je opravdu trefná protože je krátká a výstižná. Každopádně doporučuju přečíst i další pasáže – zejména o základním výcviku (kde je neskutečně dobře popsán charakter výcvikového personálu (zejména seržanta Zima (velitele výcvikové roty vojína Rica) a kapitán Frankel (velitel výcvikového praporu)) a také pasáž o důstojnickém výcviku kde je jasně vidět jak mohou důstojníci a poddůstojníci, kteří byli při nasazení zraněni, uvolnit zdravé vojáky pro bojové nasazení.
Myslím, že důstojnické akademie US Armed Forces dělají jenom dobře, že tuto knihu řadí na seznam povinné literatury. Jen tak se zeptám – jak je to ve „Wyšpointu“ nebo na UNOBu?
#2 Petr Z. 17. 3. 2010 - 11:00
Henlein patří mezi hvězdné sci-fi trio, spolu s Asimovem a Clarkem, jen bych rád zdůraznil některé i negativní prvky tohoto výborného díla.
Několikrát tam jsou lehce fašizující tóny, kupříkladu během výuky dějepisu se dovídáme, že morální rozklad společnosti a její kriminalizace, byla odvrácena až spolkem moudrých, resp. vojáků. Právo volit je podmíněno službou vlasti, a co to obnáší a přináší nikdy nemůže civil pochopit..
Obecně je velmi pěkně napsaný a čtivý román, který glorifikuje armádu a užití síly. Občas se to vyobrazuje jako rekrutační literatura, především pro Mariňáky..Co tím jen chci říci, brát některé věci s odstupem, jinak je to samozřejmě výborné dílo.
Mimochodem, pokud si dobře vzpomínám, tak tak Henlein tam nechává Rica a další cíleně útočit na neozbrojené civilní cíle, tj. to co se dnes by se dalo považovat za terorizmus či válečné zločiny (výprava proti Dlouhánům). Taková holt byla ještě doba v 50 letech, kdy byla spousta věcí nahlížena prizmatem totální války a sepjetí populace, vlády a armády.
#3 Dušan Rovenský 17. 3. 2010 - 11:09
Pro Petra Z. : Ano, máte pravdu v řadě věcí, ale ne ve všem. Viz. autorův doslov:
The criticisms are usually based on a failure to understand simple indicative English sentences, couched in simple words…Their failures to understand English are usually these:
1. „Veteran“ does not mean in English dictionaries or in this novel solely a person who has served in military forces. I concede that in commonest usage today it means a war veteran . . . but no one hesitates to speak of a veteran fireman or veteran school teacher. In STARSHIP TROOPERS it is stated flatly and more than once that nineteen out of twenty veterans are not military veterans. Instead, 95% of voters are what we call today „former members of federal civil service.“
2. He/she can resign at any time other than during combat — i.e. 100% of the time for 19 out of 20; 99%+ of the time for those in the military branches of federal service.
3. There is no conscription. (I am opposed to conscription for any reason at any time, war or peace, and have said so repeatedly in fiction, in nonfiction, from platforms, and in angry sessions in think tanks. I was sworn in first in 1923, and have not been off the hook since that time. My principle pride in my family is that I know of not one in over two centuries who was drafted; they all volunteered. But the draft is involuntary servitude, immoral, and unconstitutional no matter what the Supreme Court says.
Robert Anson Heinlein, Afterword of „Who Are the Heirs of Patrick Henry?“ in Expanded Universe, Ace Books 1980
#4 Ondrej Rajkovic 17. 3. 2010 - 11:36
tak Federace bojuje totální válku proti Broukům, takže bych i ten přístup útoků na civilní cíle dokázal pochopit (krom toho, že to je prostě román spojený se svojí dobou)
s těmi fašizujícími náladami můžu pouze souhlasit, ale zase na druhou stranu, musím uznat, že na principu zaslouženého volebního práva něco je
#5 Petr Z. 17. 3. 2010 - 12:00
ad. Dušan Rovenský: četl jsem tu knížku, jak v češtině, tak v angličtině a nikdy jsem nenabyl dojmu, že by volební právo mělo být podmíněno pouze úředničinou ve vládních složkách :) Ať si říká Henlein co chce…
ad. Ondřej Rajkovic: jak říkám je to dáno ještě obrazem druhé světové války, kdy mezi populací a ozbrojenou silu nebyl činěn významný rozdíl. To bylo jen tak pro zamyšlení. Ohledně toho volebního práva, ono to zní lákavě. Vrací nás to dob řeckých polis, kde platila ještě ta pravá přímá demokraci, právě na základě toho, že každý svobodný občan bránil svou domovinu. Ale promyšleno do důsledků by to myslím nebyl krok správným směrem :)
#6 Dušan Rovenský 17. 3. 2010 - 12:51
Pro Petra Z. : Teď trochu odbočím, ale český překlad této knihy je opravdu tragický. Naprostá neznalost vojenských reálií a často otrocký překlad!
#7 Ivo 18. 3. 2010 - 10:06
Starship Troopers jen skutečně vynikající kniha (nejspíš od Heinleina moje nejoblíbenější), kdysi dávno v 15 letech jsem ji přečet za víkend. Dnes jsem hrdý vlastník původního vydání ze 60. let :-)
Je třeba zmínit kontext, ve kterém se (v knize) celý problém ústupu od všeobecného volebního práva odehrává.
V knize je jasně stanoveno, že se jedná o postkrizovou (postapokaliptickou) dobu po prohrané válce, kdy se váleční veteráni vrátili domů a našli svou zemi v naprostém chaosu. Vytvořili tedy jakési domobrany a do politiky pouštěli jen své spolubojovníky z jednotek, které znali a na které se mohli spolehnout. Tento dočasný stav byl v průběhu generace přetransformován ve formální formu vlády – a onu „federal service“. Ačkoliv to mohl Heinlein později vysvětlovat jak chtěl, z kontextu knihy je jasné, že na volební právo bylo třeba odsloužit službu „v uniformě“. Na druhou stranu se nejednalo pouze o bojové jednotky a specificky je stanoveno, že neexistuje zdravotní omezení pro nástup do služby (dává příklad slepce, kterého armáda zaměstná na počítání chlupů housenek).
Suma sumárum, takový systém by sice teoreticky fungovat mohl (Izrael, ale překvapivě třeba i Švýcarsko určité rysy tohoto systému nesou), ale pouze za určitých podmínek. Ve všech ostatních situacích se tento systém zhroutí kvůli tlaku lidí, kteří volební právo mít nebudou a zároveň nebudou ochotni ke službě.
Říkám to nerad, ale všeobecné volební právo je asi bohužel to nejlepší co máme.
#8 Petr Z. 18. 3. 2010 - 10:08
přiznám se, že jsem obě verze četl s odstupem několik let, takže jsem příliš neměl možnost srovnání. Ale výtky vůči překladu a terminologii jsem už také slyšel, já se v tom až tak nevyžívám a to, že je kniha populární i v češtině značí, že tak hrozný překlad to asi nebyl. Na stranu druhou mám kamaráda překladatele, který když překládá vojenskou literaturu, tak vždy požádá někoho v tomto ohledu znalejšího o odbornou revizi…
#9 HEDP 18. 3. 2010 - 18:14
Hmm tak začněme od vrchu dneska víc než 30 generálu… tedy jeden na 1000 podřízených (z toho je 27 procent důstojníků a další (THP) pracovníci jak bylo řečeno … a jak dál ) protože to je realita naší ,,hvězdné pěchoty,,
#10 Petr Z. 18. 3. 2010 - 18:31
to Ivo: já hlavně nevidím žádný důvod, proč by služba v armádě měla v současné době někoho privilegovat ve smyslu volebního práva vůči ostatním povoláním. Vím, že to zde nikdy ani řečeno nebylo, jen možná to přeci jen bylo potřeba zdůraznit.
#11 Dušan Rovenský 18. 3. 2010 - 18:52
Všem, kterým se Hvězdná pěchota líbila vřele, opravdu vřele doporučuji knihu Věčná válka od Joe Haldemana (viz. http://www.scifiworld.cz/article.php?ArticleID=142 ). Pokud je Hvězdná pěchota utopická vize armády, tak ve Věčné válce je tato vize dystopická. Haldeman sloužil rok ve Vietnamské válce a tato jeho zkušenost se promítá celou knihou. Opravdu skvělá! Pokud jste nečetli – kupte si ji!
#12 Ivo 18. 3. 2010 - 18:54
To Petr: jasně, proto jsem psal, že za našich podmínek je to čirá utopie. Musela by být splněna přinejmenším podmínka bezprostředního trvajícího ohrožení, přijetí takového opatření většinovou populací, možnost služby bez jakýchkoliv předběžných podmínek apod. Nic z toho splněno není a ani v době našich životů nejspíš nebude, nemá tedy smysl takovou variantu dále rozvádět.
Ostatně jakékoliv volební cenzy (podle majetku, původu, vzdělání apod.) zkrátka vyšly z módy. Právě proto, že pokud není zájem nějaké skupiny obyvatel zastoupen na politické scéně, vybublá někde jinde jinak. A zpravidla s horšímy následky…
Mimo jiné jsem přesvědčen, že Hvězdná Pěchoty by jen těžko mohla fungovat s 3% důstojníků. Je to takový ideál z jednoho konce spektra (a AČR se pohybuje z hlediska zastoupení důstojníků na tom druhém). Nikde nejsou zmíněny žádné štáby, jejichž potřebu při plánování a řízení mezihvězdných operací bych nerad podcenil :-).
Jen pro orientaci: výsadková rota AČR má ve svých řadách plánovaných 6,4% důstojníků, na naší rotě je to v současné době 5,3% (chybí už zmiňovaný XO). Jak je tedy vidno, ani tak byrokracií nezasažený druh jednotky jako výsadová rota se nedostane na onen Heinleinův ideál 5%. To by výsadkové čety musley být podstatně větší.
To nic nemění na tom, že je to skvělá knížka.
#13 Ivo 18. 3. 2010 - 18:56
Forever War je rovněž moje oblíbená, ale za rekrutační literatru se to rozhodně označit nedá :-).
#14 Dušan Rovenský 18. 3. 2010 - 19:04
Pro Iva: Těch 5% je určitě přehnané a myslím, že je to záměrná autorova nadsázka. Chtěl ukázat, že armáda nemusí být jen banda „ouřadů“, jejichž celodenní prací je přesouvání nesmyslných papírů z bodu A do bodu B.
Ale jak správně říkáte, těch více než 27% v AČR je právě jenom byrokratický moloch – ne funkční, bojeschopná složka určená k obraně státu. To je samý starší důstojník, vedoucí starší důstojník, vedoucí starší důstojník-specialista. Hlavně žádnou odpovědnost. Je smutné, že máme řadu důstojníků (a to i ve vysokých hodnostech), kteří nikdy, nikomu neveleli. Ono totiž, při těch 27%, často ani není komu velet…
#15 František Šulc 18. 3. 2010 - 23:18
Pěkná debata se zde rozvinula i o mých oblíbených knihách… Nelze než souhlasit s Petrem Z., že je nutné brát Heinleina s rezervou. Debaty kolem „fašizujících prvků“ a dalších „kontroverzních“ pasáží mi párkrát připomněly debaty o Platonově Ústavě v níž mnozí vidí pravzor totalitarismu. Ústava je skvělé dílo a vykládat ji dogmaticky a navíc z dnešního pohledu není příliš šťastné. Podobně je zapotřebí přistupovat k různým věcem u Heinleina, včetně například zmiňovaných počtů – nejde přeci o koncepční literaturu, ale o beletrii reagující na určitý pocit ve společnosti.
A btw. viděli jste film? Myslím (alespoň jsem to subjektivně tak pochopil), že tvůrci záměrně přehnali střih uniforem, aby naznačili, že se to musí brát skutečně s nadsázkou (vzpomínám si na jednoho kamaráda, který byl na tom před lety v kině a pak mi pohoršeně říkal, jaké že náckovské uniformy to tam ti lidi měli…)
Věčná válka je takté výtečná, občas „dada“, ale skvělé čtivo. Díky za připomenutí Asimova, zvláště bych zmínil ságu Nadace, která by měla být povinným čtením pro všechny politology (stejne jako například dnes už fousatá počítačová hra Tropico, ale o počítačových hrách jindy). Dovolil bych si ještě do výčtu zmiňovaných knih přidat Pournellovu sérii o Falkenbergově legii (http://www.legie.info/kniha/2479-jerry-pournelle-zoldner). Velice zajímavé čtení. Tady je něco o něm z Wikipedie, věru renesanční postava:
Během Korejské války sloužil v armádě jako dělostřelecký důstojník. Po válce získal bakalářské tituly z psychologie a matematiky, další tituly má z experimentální statistiky, systémového inženýrství a politických věd. Politické zkušenosti nasbíral jako výkonný asistent starosty a ředitel výzkumu v Los Angeles a manažer dvou volebních kampaní. Pracoval v leteckém a kosmickém výzkumu (programy Mercury a Program Apollo) a pro společnosti Boeing a Rockwell.
#16 Samuel Kolesar 19. 3. 2010 - 09:28
Cital som Hviezdnu Pechotu pred par tyzdnami, v ceskom preklade, ktory mi prisiel celkom OK, vravite, ze je lepsie precitat si to v originale?
Co sa tyka samotnej knizky, fascinuje ma autorovo apokalypticke vykreslenie nasej sucastnosti ocami 50. rokov, a tak isto riesenie spolocnosti v knizke opisanej tychto problemov – telesne tresty (myslim ze viacery dnesny moderny psychologovia by knihu oznacili za blud), v diskusii spominane obmedzenie volebneho prava, ci napriklad aj vizia modernej armady kedy „vsetci bojuju“, toto mi pride ako skutocna utopia. I ked to moze byt len moj pohlad zaciatku 21. storocia…
Kazdopadne, som jediny, komu sa celkom pacil aj film? S knihou nemal nic spolocne, ale akcne sceny perfektne paroduju Bckove horory a tie uniformy boli fakt zaujimave…cely ten film treba brat s nadsadzkou a vtedy je celkom fajn…
#17 Dušan Rovenský 19. 3. 2010 - 20:52
Pro Samulea Kolesára: Armády, kde „všichni bojují“ nejsou utopie a již v historii vojenství existovaly – momentálně mě napadá například Čingischán a jeho mongolské hordy (což byla nejefektivnější armáda své doby).
Co se týče trestů, tak si nemyslím, že by systém trestů, tak jak je popsán v Hvězdné pěchotě, byl blud. Naopak si myslím, že blud je současný trestní systém naší západní civilizace. Systém, kde mají větší práva pachatele trestných činů než jejich oběti. Systém, kde se grázlové ve vězení naučí další fígly, jak tento systém příště lépe obejít – místo toho, aby byli napraveni. Systém, kde trest není trestem a grázlové se svým obětem vysmívají v soudní síni.
Jinak, napsal jsem o tom minulý rok článek na svém blogu (a použil jsem k tomu myšlenky a citace z Hvězdné pěchoty): http://rovensky.blog.idnes.cz/c/87517/Lidska-prava-A-co-lidske-povinnosti-pane-Kocabe.html
#18 Dusan Rovensky 19. 3. 2010 - 21:52
Pro Iva: Když se vrátím k Vašemu příspěvku #7, kde píšete: Takový systém by sice teoreticky fungovat mohl (Izrael, ale překvapivě třeba i Švýcarsko určité rysy tohoto systému nesou), ale pouze za určitých podmínek. Ve všech ostatních situacích se tento systém zhroutí kvůli tlaku lidí, kteří volební právo mít nebudou a zároveň nebudou ochotni ke službě.
Zajímavé názory najdete v rozhovoru s psychologem Slavomilem Hubálkem ( http://zpravy.idnes.cz/psycholog-hubalek-nedivte-se-nicemu-tretinu-naroda-tvori-pitomci-p93-/domaci.asp?c=A091120_152459_domaci_lpo ), který konstatuje: Skutečně existuje kategorie lidí, kteří k životu svobodu moc nepotřebují. Výzkumy ukazují, že je to kolem pětiny lidí. Ti na bývalém režimu oceňovali sociální jistoty, jistotu pracovního místa či větší bezpečnost na ulicích.
Takže je otázka, jak by ten tlak byl silný…
#19 Petr Z. 19. 3. 2010 - 22:53
Ale no tak pane Rovensky, prestante uz prosim neustale linkovat ten rozhovor. Ten rozhovor je hloupy, ci pitomy, abych pouzil autorova slova. Je to prehnane. 70% populace spada do oblasti normalni inteligence 85-115 (abych byl presny, nekdy se uvadi jako norma 90-110). Zhruba polovinu ze zbytku tvori nadprumerne inteligentni lide, zbytek opacna strana krivky, tj. podprumerne inteligentni. Mluvime tedy spise o 15% nez o Hubalkove tretine lidi. O tom, ze mereni IQ je do znacne miry nepresne, zavadejici se jaksi nezminuje, asi je prilis zaujat svou hodnotou IQ. V rozhovoru pak konstantne dokazuje mizivou hodnotu sve socialni inteligence. Ale tim bych se zde nezabyval, to me s otazkami probiranymi na onwar proste neladi.
Jinak uznejte, ze davat na roven politicky tlak a IQ je ponekud zavadejici. Mene inteligentni cast populace tu byla a a bude vzdy, statisticka danost, to nikdy nezabranilo politickym nepokojum, proc by melo v nasem hypotetickem pripade.
K Vasi „analyze“ kriminality mladeze se radeji nebudu prilis vyjadrovat. Kriminalita v CR statisticky spise klesa, nikoli roste, byt do metodologie vypoctu kriminality nevidim. Nebylo by lepsi sezamerit na priciny problemu nez dusledky? Opravdu si mimochodem myslite, ze odrazujici tresty kdy pomohly v boji proti kriminalite? V rade Asijskych zemi kuprikladu za pasovani drog je trest smrti, v Thajsku mistni generalita dokonce dala pokyn armade aby zastrelila kohokoli koho povazovali za narkomana, dealera, tusim ze po dobu mesice. Zabili tak pres 2000 lidi. Presto to pasovani drog nezamezilo.
A k Vasemu zesmesnovani konceptu prirozenych prav se ani vyjadrovat nebudu.
#20 Dusan Rovensky 19. 3. 2010 - 23:29
Ale Petře Z. , to že má někdo jiný pohled na tyto věci než Vy, z něj ještě nedělá pitomce, jak se sarkasticky snažíte naznačit. Já s řadou Vašich názorů, které jste prezentoval na OnWar, také nesouhlasím. Jenže to je tak asi všechno. Nikdy bych nebyl tak namyšlený, abych napsal frázi typu „k (takovému blábolu) se vůbec nebudu vyjadřovat“. Takže klid a užívejte víkendu.
#21 Petr Z. 20. 3. 2010 - 01:15
jen v rychlosti:
- Hubalek tam podsouva nepresnosti a cely rozhovor je laden, ze ti co jsou nespokojeni se soucasnosti a byli spokojeni za bolsevika jsou pitomci. To je trochu zkratkovite, byt s tim muzeme sympatizovat. Kdyz on muze rikat, ze jsou pitomci, nevidim duvod proc mu nenastavit zrcadlo. To zrcadlo jsem miril na nej, ne na Vas, byt nechapu, proc to sem zase linkujete.
- nikdy jsem nenapsal, ze to je blabol. Jen ani jedno neni analyza, ale normativni odsudek a nechapu proc to tedy linkujete na onwar.
#22 Petr Z. 20. 3. 2010 - 01:16
i Vam hezky vikend.
#23 František Šulc 20. 3. 2010 - 12:44
Ale pánové, pánové… Klííííííííííd (hahahahahaha)
Rozhovor s Hubálkem a jeho úvahy o IQ je nutné brát s velkou rezervou. Jakýkoli lidský čin se nedá vysvětlit jednoduše racionálně, nedostatečnou inteligencí konajícího atp. atp. Význam IQ je mizivý, nejvýznamnější je schopnost uplatnit se a fungovat v rámci určitého společenství, tedy ona sociální inteligence. A tu IQ nezměříte (byť testy samozřejmě nejsou pouze o geometrických tvarech). Pokud by bylo IQ jakýmkoli způsobem významné věřte, že většina lidí této planety by se mezi sebou nesnesla, vznikaly by pouze kluby určitých „stejně chytrých lidí“ atd. Rozvodovost by musela být okolo 90 procent… Samozřejmě přeháním (nadsázka, nadsázka, upozorňuji), ale jenom chci ukázat, že je dobré IQ nebrat zas tak vážně a že kauzalita mezi IQ a zločiností či tzv. nepřizpůsobivostí je empiricky neprůkazná.
Hubálek (a další v této zemi) pomíjejí výzkumy sociální psychologie posledních čtyřiceti let. Existuje jedno rčení: „příležitost dělá zloděje“. Je dosti výstižné. Je prokázáno (např. „broken window theory“, Zimbardovy výzkumy s autem), že zločin vzniká v určitém sociálním a fyzickém prostředí. Ono oblíbené a zjednodušující „člověk se zlodějem rodí, nikoli stává“ to staví dosti sofistikovaně na hlavu. Ale většina lidí to nerada slyší, protože pak je nutné přijímat komplexnější opatření a nikoli populisticky jednoduchá – pachatele pověsit, postavit víc věznic, potrestat tvrději, zavřít nadoživotí… atp. atp. Zamyslete se nad jednou věcí: po desítky a stovky let jsou zločinci trestáni – lámáni kolem, věšeni, stříleni, zavíráni, pranýřováni – a klesl počet zločinů? Rozmýšlejí se lidé více, než nějaký zločin spáchají? Je v Číně méně zločinu, protože tam mají trest smrti a převýchovné tábory? Není tomu tak. Proč? To je ta klíčová otázka. Nikoli to, jaká výše trestu má být zákonem za co uložena.
A co se týče tělesných trestů, pokud by byly funkční, špatné chování by muselo být po těch stoletích téměř vymýceno, ne? Tak proč nikdy nebylo, ani když se tyto tresty využívaly ve velkém?
Jakýkoli přečin proti společenským normám se odehrává v určitém kontextu a v kontextu se odehrává i trest – proto se někdo napraví, někdo nikoli. Je to stejné jako s COIN, o kterém tady často debatujeme. Jde o kulturní systém, který je komplexní. Není možné předpokládat, že budu schopen vytvořit jeden systém nápravy pro všechny. Ale to je přesně to, o co se neustále snažíme, protože je to nejjednodušší, resp. nejlépe se to prodává.
A to, že jsou trestány oběti a nikoli zločinci, je pravdou jenom z malé části (byť je to hojně rozšířený mýtus). Systém, ve kterém žijeme není zdaleka dokonalý a mnohdy se mýlí. Poměřován by ale neměl být statistikami spáchaných zločinů/odsouzených, ale spíše schopností nápravy chyb a omylů. Je totiž (a to zcela správně) založen na premise, že raději osvobodím vinného, než abych potrestal nevinného. A to je zcela správný klíč. Jistě, jsou zločiny, které zůstávají nepotrestané, ale je to tak lepší, než se dopustit omylu. (Musím zdůraznit, že samozřejmě v našem systému zůstane řada věcí nepotrestaná kvůli protekci, korupci atp., což není dobře a proto jsem výše hovořil o napravování omylů – zkrátka, když to praskne a je to napraveno, pak je to v pořádku.)
A konečně, přirozená práva, která s tím úzce souvisejí. jenom v zkratkovitě, protože jsem se zase rozžvanil. Je jednotlivec více než stádo? Já jsem přesvědčen, že jednotlivci vytvářejí stádo, nikoli naopak. Jinými slovy, já se dobrovolně nechávám omezovat určitými pravdily společnosti výměnou za něco (např. za bezpečnost, v dnešní době za sociální jistoty), ale kdykoli mohu komunitě či státu práva, která jsem na něj převedl odebrat (změna zákonů, emigrace atp.). Odebrání přenesených práv je významné. Zkrátka, dle mého jsou práva jednotlivce nade vše, má být ochraňován, má právo na svobodu, na možnost volby a nikdo nemá právo ho v tom omezovat.
Ale pozor, tím nemyslím anarchii, viz výše, kde jsem psal o dobrovolném omezení svých práv kvůli tomu, že je to pro mně v určitých ohledech výhodnější. Zkrátka stát/národ jsou pouhé konstrukty, které existují relativně krátkou dobu a v různých formách, takže se jenom těžko dá odvozovat jejich stabilita z hlediska dlouhodobého. Stát je tu pro mně, nikoli já pro stát.
Vím, že rád Dušane čtete, tak až se potkáme (doufám, že brzy), vezmu Vám Zimbardův The Lucifer Effect. Je to výtečná knížka, která řeší obvyklou otázku – proč se z dobrých lidí stávají zločinci? Zčásti jsou tam rozhovory, které Zimbardo vedl s jedním z pachatelů Abú Ghraíb.
A hezký víkend všem.
#24 Dušan Rovenský 23. 3. 2010 - 12:04
Trest se skládá ze dnou hlavních částí – bezprostřednosti a přiměřenosti (jeho výše). Výše trestu (přiměřenost) nehraje historicky příliš vekou úlohu. Např. ve středověké Anglii platil drakonický trestní zákonník a nemělo to prakticky žádný efekt na výši kriminality. Za to, že někdo ukradl bochník chleba se popravovalo. Jenže, stejně tak se popravovalo za vraždu. Prostě se v tom nedělal rozdíl. Popravy tam jely jako na bežícím pásu – přesto byla kriminalita v Anglii obrovská.
Daleko důležitější než výše trestu je jeho BEZPROSTŘEDNOST. Jaký výchovný účinek bude mít, když dáte svému děcku na zadek za něco, co provedlo před týdnem? A jaký výchovný účinek mají soudní procesy tahnoucí se u našich soudů roky? Naprosto minimální.
#25 Dusan Rovensky 17. 12. 2011 - 13:00
Vrele doporucuji moji oblibenou military sci-fi „Vecna valka“ – nyni i v komiksovem provedeni pro fajnsmekry: http://aktualne.centrum.cz/kultura/umeni/clanek.phtml?id=725686