Před několika týdny jsem poprosil kolegu Pavla Novotného, jestli by nenapsal něco o tom, co se stane, když se v nějaké zemi během pár hodin vše zhroutí. Bohužel je zaneprázdněný, takže se k napsání textu dostal až nyní. Přesto doufám, že jej shledáte stále ještě zajímavým.

Provizorní ubytování, Foto Pavel Novotný, MF Dnes

Ve čtvrti zvané Malý Carrefour toho dne nebyl jediný policista. Na rozdíl od tlejících, bezprizorních mrtvol, které tu lidé zanechali ležet při okrajích cest po nelítostném zemětřesení z 12. ledna.

Jsem v haitském hlavním městě Port-au-Prince, píše se 15. leden a na vlastní oči vidím, jak vypadá bezmála ryzí „failed state“, v tomto případě spíše totálně „failed quarters“.

Toto není pokus o černý humor, pokud lze v souvislosti s Haiti vůbec žertovat jinak než cynicky. Nešťastná část ostrova Hispaňola (zbytek území zabírá v porovnání s Haiti bohatá a především klidná i bezpečná Dominikánská republika) se potýkala se zásadními problémy dávno před zemětřesením, které si vyžádalo jistě přes 230 tisíc lidí.

Dějiny Haiti jsou totiž v podstatě synonymem pro chaos, korupci, diktaturu, nepotismus, neprofesionalitu a jiné nešvary. Blogeři se liší v názoru po důvodech haitských neúspěchů i v receptech, které mají zemi z marasmu vyvést. Za všechny odkazy na dva blogy: jeden je z webu agentury Reuters, druhý ze stránek televizní stanice Al Džazíra.

Ovšem zpět na Haiti. Bezpečnostní teoretik by patrně jásal nad „čistotou“ situace, mě spíše děsila. Tedy několik amatérských poznámek:

• ve čtvrti Malý Carrefour, která bylo postižena zemětřesením velmi dramaticky toho dne nebyl jediný policista, respektive uniformovaný strážce bezpečnosti. Armádu Haiťané zrušili, prý v obavě před pučem. Hasiči měli zřejmě práci jinde. Ostatně, potkávali jsme tu v první fázi především záchranáře ze sousední Dominikánské republiky;
• policisté naopak stáli na příjezdových, relativně bezpečných a zemětřesením nepostižených cestách do Port-au-Prince, kde si počínali velmi vehementně. Výsledkem byl dopravní chaos;
• uniformy naopak chyběly na komunikaci – alespoň podle mé letmé zkušenosti – spojující centrum města se zlopověstným slumem Cité Soleil;
• letiště bylo v tu dobu pod kontrolou amerických jednotek, které tu ochotně pózovaly pro fotografy. Těžká dopravní letadla i hbité helikoptéry tu přistávaly v rychlém sledu. Snad do neděle však američtí vojáci nevytáhli z letiště paty, nad Port-au-Prince létaly jen vrtulníky;
• jediní, kteří se občas vypravili do města, byli vojáci OSN. Ti na Haiti byli již před zemětřesením, při kterém zahynuli i někteří bojovníci Světové organizace;
• informace o nočních přestřelkách a rabování jsme získali od vcelku spolehlivých zdrojů, totiž od fixera (průvodce a tlumočníka), který žije v centru haitského města. Jistě je tedy měli i na Haiti přítomné uniformy – jak policie, tak modré přilby.

Foto Pavel Novotný, MF Dnes

Fakt je, že v chaotickém Port-au-Prince je těžké zasahovat i v době relativního klidu. Katastrofální zemětřesení vše posunulo ještě nad hranice lidských možností. Haiti je dobrým příkladem, jak snadno se může zhroutit infrastruktura i stát a jak složité je zajistit základní pomoc i pro bohaté a kvalitně vybavené země, jako jsou Spojené státy či členské země Evropské unie.

Lidé se po zemětřesení snaží přežít jak se dá; Foto Pavel Novotný, MF Dnes

Děkuji MF Dnes za souhlas, aby Pavel Novotný napsal několik postřehů z Haiti a za poskytnutí fotografií.