V pondělí vystoupil generální tajemník NATO Anders Fogh Rosmussen s tím, že zasedání ministrů obrany ve čtvrtek a v pátek bude o třech věcech – předávání kontroly v Afghánistánu, výdajích aliance (škrtat ano, ale zase se to nesmí přehánět) a proměně KFOR a Ukrajině a Gruzii. Američané v mezidobí zdůraznili a rozšířili bod číslo dvě – výdaje. Musejí se zastavit, či alespoň lépe kontrolovat škrty v rozpočtech evropských členů.

Němci už oznámili, že chtějí snížit počet vojáků o 40 tisíc (s tím, že možná bude nutné až o sto tisíc), odhaduje se, že Britové budou škrtat výdaje na obranu o 10-15 procent v příštích šesti letech a Francouzi a Italové také zvažují snižování stavů. Americký ministr obrany Robert Gates se obává, že se Evropané ještě více vzdálí Spojeným státům a hlavně, že USA ponesou ještě vyšší zátěž v případě Afghánistánu, či v případě nějakého dalšího konfliktu.

For many European governments trying to recover from the global financial crisis, their armed forces are prime candidates for the chopping block. In the United States, however, the Obama administration has declared defense and national security programs off-limits to the budget ax. Gates has warned U.S. military officials to prepare to tighten their belts, as well, after nine years of soaring defense budgets. But the Pentagon is expected to confront only a slowdown in spending, to slightly above the annual rate of inflation.

V Česku na tom nejsme o nic líp, než v Německu, či Británii. Šetřit se musí a jako první půjde pod kudlu rozpočet na obranu. Není otázkou jestli. Otázky znějí: O kolik, kde, kdy a na základě čeho (pokud něčeho). V dohodě se prý musí v nějaké formě objevit závazek snížení výdajů na obranu o deset miliard, což měly v programu Věci veřejné, ale tak, aby to nebylo příliš zavazující. Zároveň všichni chtějí zachovat mise. Škrtat by se mělo ve struktuře (nebude například velkým překvapením, pokud se na stole objeví dvoustupňové řízení), v posádkách, majetku a v bůhví čem ještě.

Zatím spíš než konkrétní údaje zatím létají různé úvahy, které se objeví nad vyjednávacími stoly, takže je nutné k tomu přistupovat s rezervou. Signály jsou však jasné. Je třeba velký tlak na to škrtnout peníze ještě v letošním rozpočtu, o tom na příští rok ani nemluvě. Jsem zvědav, co zbude z české armády a co s těch ostatních spojeneckých. Blížíme se do bodu, ze kterého nebude návratu, a když, pak za velkých finančních nákladů. Pokud se v rámci EU neprohloubí spolupráce, například vytvářením společně financovaných podpůrných jednotek (strategická přeprava je první kandidát), budeme sledovat další relativní úpadek moci Evropy a neschopnosti hájit naše zájmy v blízkém i vzdáleném zahraničí.

To je věc, která se projeví až v budoucnosti, takže se s ní teď nedá operovat – nyní se musejí shánět peníze, stůj co stůj. Plošné škrtání, které se projeví ve snížených schopnost ozbrojených sil (a nejde do nekonečna tvrdit: Seberu vám sice peníze, ale jak zvlášť se vás to nedotkne) je však stejně nebezpečný trend jako vytváření deficitů. Možná se i to stane tématem.