Tohle je skutečně zajímavý příběh ze Slovenska. Podle ETrendu měli dva podnikatelé v uplynulém volebním období provést několik „dobrých“ obchodů s ministerstvem obrany. Firma Magic Trading Corporation (plně dostála svému názvu), kterou kontrolují Rastislav Bilas a Norbert Havalec, měla dodat armádě například 26 kusů přístrojů pro noční vidění za 1,56 milionu eur (počítám-li dobře je to 60 tisíc eur za kus).

Nu a co se nestalo, objednávka se rozmnožila a najednou z 26 kusů bylo 1451 za 18,38 milionu eur. Počítám-li dobře, cena se snížila na cca 12 600 eur za kus. Ministerstvo na dotaz ETrendu odpovědělo, že smlouva o budoucích dodávkách byla podepsána v roce 2005. Ovšem už nedodalo, že na mnohem méně kusů noktovizorů. Tento vydařený obchod vytýkal ministerstvu obrany i Nejvyšší kontrolní úřad SR. Nemám tušení s jakým výsledkem, ale předpokládal bych, že s podobným jako v Česku. To však nebylo zdaleka všechno:

Magic Trading Corporation sa v správe NKÚ objavuje aj v ďalšej zaujímavej súvislosti. Pre vojakov mala firma dodávať počítače vyhovujúce bezpečnostným a utajovacím normám. Aj v tomto prípade rozbehol tandem Bilas–Havalec obchod vo veľkom. Jeden počítač dodali za vyše 584-tisíc korún s DPH (vyše 19-tisíc eur). Vojaci narátali, že takýchto počítačov certifikovaných na utajovanie stupňa „Dôverné“ budú potrebovať tritisíc. „Tieto počty vzhľadom k skutkovému stavu a reálnym počtom a najmä potrebám kontrolovaného subjektu boli nadsadené a skutočnou potrebou nezdôvodniteľné,“ píše NKÚ v správe.  Stovky kusov počítačov zostali v období kontroly na skladoch. Záručná doba im však plynula. V roku 2007 ministerstvo podpísalo zmluvy s Magic Trading Corporation na počítače za 116,8 milióna korún a o rok neskôr na ďalšie za 148,5 milióna korún. Vojaci však nemali dosť peňazí a tak peniaze presúvali z iných položiek, kde boli rezervované na zvýšenie kvality výzbroje, malé terénne autá, či špeciálnu ženijnú techniku. NKÚ bolo zarazené tým, že aj v dodávke o rok neskôr, kedy ceny IT zariadení na trhoch klesali, vojaci nijako neupravili zmluvy, aby stlačili ceny.

Tyto počítače navíc neměly certifikát pro utajované skutečnosti, takže stejně minimálně do roku 2009 nemohly být používány k účelům, ke kterým byly zakoupeny. Podle NKÚ byly tyto počítače navíc předražené – minimálně stejně kvalitní, ale s certifikátem na stupeň „přísně tajné“,  se daly sehnat za přibližně 300 tisíc slovenských korun a s certifikátem „důvěrné“ za 150 tisíc slovenských korun.  A ještě jeden případ zmiňovaný NKÚ a uvedený v článku:

Ďalšie lobistické skupiny, ktoré sa nalepili na vojakov, našli svoju parketu aj v infokomunikačných technológiách. Robilo sa im ľahko, pretože armáde zákony umožňujú množstvo nákupov utajovať. Celý projekt Komunikačný informačný systém (KIS) si vojaci naplánovali v roku 2007 na 399 miliónov korún. Ešte v tom istom roku si cenu upravili na 1,178 miliardy korún. Pre rok 2008 už lobisti neponechali nič na náhodu. Naplánovali si hneď sumu 2,39 miliardy korún, ktorú ešte prekročili o 125 miliónov. Zaujímavosťou je, že ministerstvo spracovalo koncepciu rozvoja komunikačných a informačných systémov v rezorte až v júni 2008.

Jiný kraj, stejný mrav. Máme toho se Slováky hodně, hodně společného, i po necelých dvaceti letech od rozdělení. Přeji jim i nám, aby parlamentní volby vedly k pročištění prostředí.