Tento příspěvek mi poslal jeden z příslušníků AČR, který vystupuje pod přezdívkou Pouštnílištička. Jde o analýzu Univerzity obrany, o které se na těchto stránkách poměrně často diskutuje. OWOP zná identitu autora a respektuje jeho přání zůstat v anonymitě.

Pro mnohé příslušníky českých ozbrojených sil je již jenom diskuze o případném zrušení Univerzity obrany nepřípustným tabu, pro jiné je to první krok k celkem logickému vyústění vývoje. Ať tak nebo tak, je univerzita sporným bodem, který dokáže rozjitřit vášně mnohých vojáků, velitelů a náčelníků. Rozhodl jsem se trošku rozproudit diskuzi na toto téma. V článku prezentuji své vlastní názory a v žádném případě netvrdím, že jsou stoprocentně neprůstřelné.

Charakteristika a zaměření studia na Univerzitě obrany
Na internetových stránkách Univerzity obrany se lze dopátrat mnoha zajímavých informací. Mimo jiné tam naleznete důvod pro to, aby se tato škola úplně zcivilněla nebo zrušila:

Vzdělávání na Univerzitě obrany nemá za cíl připravit absolventy na výkon konkrétních funkcí u útvarů a zařízení AČR, ale poskytnout jim znalosti umožňující zvládnutí činností v určité oblasti řízení a velení.

Vždy, když si prečtu tuto proklamaci, stejně jako mnoho jiných si nutně kladu otázku o smyslu a životaschopnosti Univerzity obrany. Pokud se totiž budeme bavit o vzdělávání budoucích důstojníků, z informací poskytnutých samotnou Univerzitou obrany vyplývá, že toto rezortní vzdělávací zařízení vykonává činnost, pro kterou ji vlastně ministerstvo obrany ani nepotřebuje.

Do určité míry poskytuje vzdělávací služby, které jsou schopny poskytnout civilní vzdělávací subjekty. Jakákoliv jiná univerzita nebo vysoká škola je schopna poskytnout budoucímu důstojníkovi takové znalosti, které mu umožní zvládnutí činnosti v určité oblasti řízení a velení. Takže první mínus bod pro Univerzitu obrany a první plus pro nový systém přípravy nejnižších důstojníků.

Vojenské a velitelské dovednosti studenti získávají především při vojenské přípravě mimo univerzitu, a to v rámci základního výcviku, aplikačního kurzu a odborného důstojnického kurzu.

Je nesporné, že Univerzita obrany mohla mít nějaké opodstatnění v době, kdy zároveň prováděla výcvik vojenských a velitelských dovedností. Tím se odlišovala od civilních vysokých škol a univerzit a mohla tím odůvodnit svoji existenci. Tento argument však již neplatí a Univerzita obrany je jen jednou z mnoha vysokoškolských institucí na vzdělávacím trhu. Úlohu poskytovatele vojenských a velitelských dovedností kompletně převzalo Velitelství výcviku-Vojenská akademie. To je první krok k provedení koncepční změny přípravy nových důstojníků ozbrojených sil ČR a druhé mínus pro Univerzitu obrany.

Univerzita obrany má své nezastupitelné místo v systému českých vysokých škol a poskytuje vzdělání srovnatelné se vzděláním získaným na civilních vysokých školách v České republice.

Fakt, že Univerzita obrany poskytuje všeobecné vzdělání dostupné i jinde a svým studentům již nedává do vínku vojenské a velitelské dovednosti, jednoznačně nahrává případné změně systému přípravy nových důstojníků a zcela zpochybňuje její nezastupitelnost. V čem je tato škola speciální a čím si zasluhuje svojí nezastupitelnost? Nevidím jediný důvod a opět dávám mínus bod pro Univerzitu obrany.

Jako optimální se jeví nábor absolventů civilních vysokých škol a jejich výcvik v náročném důstojnickém kurzu. Vyjde to levněji a je to mnohem flexibilnější systém pro případné změny počtů připravovaných důstojníků. Výsledný produkt přitom bude přinejmenším stejně kvalitní jako současný produkt Univerzity obrany.

Struktura Univerzity obrany
V případě, že si někdo dá tu práci a projde si organizační strukturu Univerzity obrany, narazí na spoustu “divných” věcí. Samotná existence různých kateder je značně pochybná. Jestliže Univerzita obrany neposkytuje získávání vojenských dovedností, pak nechápu, na co si vydržuje některé katedry, které jsou úzce spjaty s různými vojenskými odbornostmi. Jeden příklad za všechny:

Katedra řizení palebné podpory

• Rozvíjí problematiku palebné podpory vojsk s hlavním zaměřením na řízení a realizaci palebné podpory vojsk dělostřelectvem;
• Katedra řízení palebné podpory je jedním z hlavních článků vzdělávacího a výcvikového systému dělostřelectva AČR;
• Plní nezastupitelnou funkci v přípravě nových dělostřeleckých velitelů.

Na příkladu katedry palebné podpory je zcela jasně vidět hluboký rozpor v celé koncepci Univerzity obrany. Na jedné straně se vymezuje jako vzdělávací instituce poskytující všeobecné vzdělání a na straně druhé se snaží obhájit existenci kateder, které se profilují jako poskytovatelé vojenského odborného vzdělání a nositelé know-how. To je samozřejmě nesmysl a nevidím jediný důvod, proč by tomu tak mělo být i nadále.

U mnoha kateder pochybuji o jejich přínosu a funkčnosti. Na co má Univerzita obrany v rámci katedry taktiky skupinu taktiky jednotek, když jí provádění výcviku taktiky jednotek nepřísluší? Jak by se dala obhájit existence celé katedry veřejného zdravotnictví, katedry všeobecného lékařství a urgentní medicíny, katedry elektrotechniky, katedry strojírenství, případně katedry matematiky a fyziky? Nejsou to náhodou obory, které se dají studovat i v civilu? Nebo jsou to ty katedry, které momentálně zachraňují existenci Univerzity obrany tím, že nabírají civilní studenty?

Celá struktura Univerzity obrany zaslouží důkladné prozkoumání. Při tom by se však mohlo přijít na to, že naše armáda vlastně nepotřebuje vzdělávací zařízení poskytující bakalářské a možná ani magisterské programy. Na to by nám mohly stačit civilní školy a jejich absolventi. V každém případě by bylo zajímavé vidět nějakou analýzu toho, na kolik vyjde studium jednoho studenta Univerzity obrany a na kolik by vyšel nábor studenta z civilu.

Co se však dá zjistit na internetu, tak to jsou výdaje z rozpočtu MO na vysokoškolské vzdělávání. Bohužel je k dispozici pouze Návrh závěrečného účtu státního rozpočtu České republiky za rok 2008 – kapitola 307 Ministerstvo obrany, ale to stačí na to, aby každý pochopil, kolik peněz se ročně utopí v Univerzitě obrany. Konkrétně v roce 2008 se na vysokoškolské vzdělávání vyčlenila jedna miliarda korun, což je při počtu vyprodukovaných důstojníků naprosto nepřijatelné číslo a pro mne další důvod proč univerzitu zrušit.

Vojenská nebo civilní vzdělávací instituce?
Už jenom z titulu svého názvu by měla být Univerzita obrany vojenskou vzdělávací institucí. Je tomu však i skutečně? Pokud se podíváme na dostupné zprávy o výsledcích přijímacího řízení (za rok 2009) zjistíme zajímavé skutečnosti. V roce 2009 bylo k přijímacímu řízení otevřeno 45 studijních oborů pro bakaláře. Z toho bylo 21 pro civilní studenty (16 oborů pro denní studium a šest oborů pro kombinované studium) a 24 pro studenty vojenské (15 oborů pro denní studium a devět pro kombinované studium).

Co z toho vyplývá, je nasnadě. Velice mírně nadpoloviční většina oborů je vojenských (53,3 %). Mohlo by se tvrdit, že to stále činí Univerzitu obrany vojenskou vzdělávací institucí a že tedy není co řešit. Opak je pravdou. Bez civilních oborů a jejich studentů by tato škola patrně dávno skončila pro velice nízkou využitelnost a efektivitu v propadlišti dějin. Již dávno není vojenskou vzdělávací institucí, a proto nemůže obhájit svoji existenci a působení ve prospěch našich ozbrojených sil. To, co ji tedy prozatím drží nad vodou, jsou počty civilních studentů, kteří jsou přijímáni a jistá nostalgie a těžko představitelná možnost zrušení této instituce ze strany řady vedoucích pracovníků resortu obrany.

Pro ilustraci: V roce 2009 splnilo podmínky pro přijetí na univerzitu celkem 641 uchazečů. Z toho bylo 334 uchazečů na civilní obory a 307 na vojenské obory. Celkem bylo následně přijato 659 uchazečů. Z toho 229 pro civilní obory a 430 pro vojenské obory. Zdánlivě by se tedy dalo říci, že v roce 2009 tvořili vojenští studenti prvního ročníku dvě třetiny z počtů přijatých studentů, ale to je fígl.

Univerzita obrany uměle navyšuje počty svých vojenských studentů. Přijala totiž i takové studenty, kteří nesplnili přijímací kritéria. Došlo k navýšení jejich počtů (pravděpodobně na úkor civilních studentů, kteří z různých důvodů nenastoupili ke studiu) a to dosti výrazně. U přijímacího řízení uspělo 307 uchazečů pro vojenské obory a přitom bylo přijato 430 uchazečů. Pokud půjdeme hlouběji do prezentovaných informací o výsledcích přijímacího řízení, zjistíme, že největší nárůst přijatých uchazečů byl u následujících oborů:

• B-6208 Ekonomika a management/Vojenský management – +23 uchazečů (Prezenční studium pro vojáky)
• B-6208 Ekonomika a management/Ekonomika obrany státu – +12 uchazečů (Prezenční studium pro vojáky)
• B-6208 Ekonomika a management/Ekonomika obrany státu (řízení kvality) – +11 uchazečů (Prezenční studium pro civilisty)
• B-6208 Ekonomika a management/Ekonomika obrany státu (služby logistiky) – +10 uchazečů (Prezenční studium pro civilisty)
• B-6208 Ekonomika a management/Ekonomika obrany státu (ochrana obyvatelstva) – +10 uchazečů (Kombinované studium pro civilisty)
• B-3926 Vojenské technologie/Automatizované systémy velení a řízení – +13 uchazečů (Prezenční studium pro vojáky)
• B-3926 Vojenské technologie/Komunikační a informační systémy – +11 uchazečů (Prezenční studium pro vojáky)
• B-3926 Vojenské technologie/Ženijní technologie – +13 uchazečů (Prezenční studium pro vojáky)

Toto navýšení je zajímavé již z toho důvodu, že k přijetí na Univerzitu obrany musí uchazeč úspěšně absolvovat přijímací řízení. Přitom všechna navýšení jdou nad rámec počtu uchazečů, kteří úspěšně absolvovali přijímací řízení. Ve své výroční zprávě za rok 2009 Univerzita obrany uvádí, že v roce 2009 bylo propuštěno 193 studentů bakalářských studijních programů pro různé důvody. Toto číslo je docela zarážející, protože když si ho porovnáme s počty umělého navýšení v roce 2008 vyjde nám, že si jím Univerzita obrany přibližně pokrývá své úbytky studentů.

Vyrocni zprávu o činnosti za rok 2009 vřele doporučuji ke studiu. Dozvíte se tam, že Univerzita obrany v roce 2009 vyřadila 145 absolventů bakalářského studia. Bohužel údaje Univerzity obrany neposkytují přesnější přehled absolventů po specializacích a ani z nich není možné vyčíst, kolik z nich bylo vojáků, kolik civilistů a kolik bakalářů pokračovalo v magisterském studiu, kolik jich odešlo do praxe a kolik z nich nebylo u útvarů zařazeno na důstojnická místa.

Bylo by zajímavé zjistit, na základě jakých analýz nebo predikcí Univerzita obrany nebo Sekce personální MO rozhodla o těchto navýšeních a na základě jakého klíče vůbec rozhoduje o otevíraných oborech. Podle mého názoru existuje jediný klíč, kterým je zdůvodnění vlastní nepostradatelnosti. O tom, proč je nutné z pohledu Univerzity obrany zachovat její existenci vypovídá i množství akademických pracovníků:

Výuku na UO zabezpečovalo v roce 2009 celkem 521 akademických pracovníků, což v přepočtených počtech odpovídá 502,6 akademických pracovníků zaměstnaných na plný úvazek. Vzhledem k provedené optimalizaci počtů došlo v průběhu roku 2009 ke snížení počtu akademických pracovníků o 10,9 %. Na UO pracuje na 100% rozsah úvazku 83,7% profesorů a 87,7% docentů. Celkově tedy působí na UO v Brně 43 profesorů a 90 docentů.

Je jasné, že porazit tento akademický spolek je velice těžká věc, takže otázka „Univerzita obrany“ se ještě nějakou dobu potáhne za ministerstvem obrany jako výfukové zplodiny na autem.

Zcela úmyslně jsem se při psaní svého článku vyhnul studiu v magisterských a doktorandských oborech a také jsem schválně opomenul kariérové a účelové kurzy organizované Univerzitou obrany, protože se domnívám, že to je na další příspěvek.