fbpx

Počítání kontraktorů

Afghánští kontraktoři na základně Shan v Lógaru (1. července 2010); Foto Spc. Theodore Schmidt, U.S. Army

S tím, jak se americké síly stahují z Iráku, se ukazuje, že ministerstvo zahraničí bude muset zvýšit počet kontraktorů, kteří pro něj budou pracovat. Z nedávného slyšení v Kongresu vyplynulo, že kontraktoři budou muset zastoupit odcházející vojáky při likvidaci nastražených výbušnin, pilotovat záchranné helikoptéry a podobně.

Podle odhadu spolupředsedy kongresové Komise pro válečné najímání kontraktorů Michaela Thibaulta bude ministerstvo zahraničí muset zvýšit počet kontraktorů, které používá na zajištění bezpečnosti z 2700 na dvojnásobek. Thibault, který byl během své vojenské služby jednou zachraňován osádkou vrtulníku, zároveň zpochybnil kvalitu najímaných pilotů, protože „zřejmě nemají tak dobrý výcvik jako ti vojenští“. Ale podle všeho nemá ministerstvo zahraničí příliš na výběr.

„Boy, that really troubles me,“ said Dov Zakheim, a commission member and former Pentagon budget chief. „You’re going to be getting contractors not only doing what they’re doing today, but doing things that are inherently governmental.“

Zatímco v jiných zemích obvykle ministerstvo využívá prostředků států, ve kterých působí, v Iráku to prý nebude možné. Komise kritizovala špatnou koordinaci mezi ministerstvy zahraničí a obrany a zároveň se podivovala nad tím, že v letos zveřejněném Quadrennial Defense Review není kontraktorům věnována téměř žádná pozornost, mnohem méně než v QDR z roku 2006.

In 1973, when Richard Nixon was president and gasoline was 37 cents a gallon, the Total Force Policy, which created the all-volunteer military, „made a pretty clear statement“ about the importance of contractors, Thibault said. But today, „37 years later, they are still not fully recognized or incorporated in planning and training.“

Podobná kritika se objevila i v dobré analýze Kongresové výzkumné služby (Congressional Research Service, CRS), která se zabývá využíváním kontraktorů v Iráku a v Afghánistánu. Jedná se o poměrně silnou závislost. Z dat například vyplývá, že v současnosti je v Iráku a v Afghánistánu více kontraktorů, než vojáků.

…DOD workforce that has 19% more contractor personnel (207,600) than uniformed personnel (175,000). Contractors make up 54% of DOD’s workforce in Iraq and Afghanistan.

Během 90. let na Balkáně bylo kontraktorů stejně jako vojáků. V Afghánistánu už tvoří necelých šedesát procent a v Iráku necelých padesát. Ministerstvo obrany na ně vydalo desítky miliard dolarů.

According to the Congressional Budget Office (CBO) estimates, from 2003-2007, DOD obligated almost $76 billion for contracts in the Iraqi theater. For Fiscal Year (FY) 2007 and the first half of FY2008, DOD obligated approximately $30 billion on contractors for the conflict in Iraq and Afghanistan (more than $5 billion for Afghanistan and approximately $25 billion for Iraq).

Pokud dobře počítám, jedná se o necelých 140 miliard dolarů vydaných od 2003 do poloviny roku 2008. Toto číslo vypadá možná „hrozivě“, ale zajímalo by mně, kolik by americké ministerstvo obrany muselo vydat, pokud muselo zabezpečit tyto služby „zevnitř“. Vzhledem k tomu, že větší část výdajů ministerstva obrany jde na platy a benefity, dovoluji si odhadnout, že by Spojené státy vydaly více. Jinou věcí ovšem je velice kritizované špatné hospodaření při kontraktování, které by mohlo výslednou cenu snížit. Jsou například známé příklady, kdy se v Iráku dobudovala a vybavila základna, i když bylo jasné, že do roka se americké síly stáhnou.

Other analysts have argued that DOD’s current approach to managing service contracts tends to be reactive and has not fully addressed key factors for success.15 These analysts argue that to improve contracting outcomes, DOD must (1) understand how and why it uses contractors, including the number of contractors and types of services provided; (2) develop better management and contract oversight structures; and (3) establish and commit to a strategic approach that defines how contractors should be used to achieve operational success.

V analýze jsou velice zajímavé tabulky počtů. Například v letos v březnu bylo v oblasti působení CENTCOMu 250 335 kontraktorů, z toho v Iráku 95 461 (počet vojáků 95 900) a v Afghánistánu 112 092 (počet vojáků 79 100). Kontraktoři bývají vykreslováni jako žoldnéři provádějící bojové operace, kteří působí ve válečných oblastech se souhlasem a za peníze státu. Data jasně potvrzují, že naprostá většina kontraktorů nemá s bojovými činnostmi nic společného.

V Iráku se tak 65,3 % kontraktorů věnuje zajištění chodu základen, 12,2 % zajištění bezpečnosti a osm procent překládání. Z oněch více než 95 tisíc kontraktorů v Iráku je necelých 25 tisíc Američanů, 53,5 tisíce lidí z třetích zemí a jen 17 tisíc Iráčanů. Oproti tomu v Afghánistánu je z více než 112 tisíc kontraktorů přes 16 tisíc Američanů, 17,5 tisíce občanů třetích zemí a 78,5 tisíce Afghánců. Tato data nabourávají představy o tom, že většina kontraktorů jsou Američané. Co mi ale přijde nejzajímavější, jsou rozdílné počty zaměstnávaných Iráčanů a Afghánců. Jedním důvodem může třeba být nedůvěra k Iráčanům, respektive neochota Iráčanů spolupracovat a naopak nezbytnost zaměstnávat Afghánce, protože po roce 2003 byla veškerá pozornost upřená na Irák (a to se týkalo i západních kontraktorských firem). Podobně by se dalo uvažovat o odlišném přístupu v každé zemi. Každopádně důvodů asi bude mnohem více.

2 comments
Profilový obrázek
František Šulc
ADMINISTRATOR
PROFILE

Ďalší články

Leave a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked with *

Cancel reply

2 Comments

  • Profilový obrázek
    Petr Z.
    27. 7. 2010, 12:28

    ta spekulace o nedůvěře/neochotě v irácké kontraktory má trhlinu. Vrtala mi ta čísla v hlavě, vždy se uváděli iráčtí kontraktoři jako dominantní složka. V tabulce viz vysvětlení

    „from June 2008 to March 2010, the number of Iraqi
    contractors has dropped by more than 50,000 (75%) while the number of U.S. contractors has decreased by nearly 2,000 (7%). This can be only partially explained by the drop in the number of contractors performing construction (26,000); local nationals generally represent more than 80%
    of these workers.“

    Já bych k tomu nadhodil i otázku, zda mohl mít surge vliv na počet kontraktorů – že by se bývalí kontraktoři se v některých případech stávali členy polostátních milic?

    Ještě bych zdůraznil, že veškerá uvedená čísla se týkají pouze USA a pouze DoD, veškerá suma kontraktorů je pak dle některých odhadů až trojnásobná (mluvím teď o Iráku, přičemž budeme chápat kontraktory i military support firms). Bohužel se to nedá spolehlivě ověřit (osobně bych to viděl spíše na dovjnásobek)..

    REPLY
  • Profilový obrázek
    Dušan Rovenský
    27. 7. 2010, 12:35

    „Co mi ale přijde nejzajímavější, jsou rozdílné počty zaměstnávaných Iráčanů a Afghánců. Jedním důvodem může třeba být nedůvěra k Iráčanům, respektive neochota Iráčanů spolupracovat a naopak nezbytnost zaměstnávat Afghánce, protože po roce 2003 byla veškerá pozornost upřená na Irák (a to se týkalo i západních kontraktorských firem). Podobně by se dalo uvažovat o odlišném přístupu v každé zemi. Každopádně důvodů asi bude mnohem více.“

    Františku, důvody mohou být mnohem prozaičtější než nějaká ochota či neochota spolupracovat s okupačními silami. Třeba taková nezaměstnanost – dle CIA: The World Factbook ( https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/index.html ) je nezaměstnanost v Iráku cca 15% zatímco nezaměstnanost v Afghánistánu cca 35%. Takže tady bych hledal ten hlavní důvod nepoměru.

    REPLY

Nejnovější komentáře