Možná jste to někteří zaregistrovali – končím po patnácti letech v médiích. Dostal jsem nabídku, která se nedala odmítnout, a když o tom přemýšlím, tak hned ze dvou důvodů. Za prvé, je to velice zajímavá příležitost, která se může proměnit v dobrou školu. Za druhé, mohl bych přispět k něčemu dobrému. A za třetí, pokud někdo léta říká, že se nedělá něco zcela dobře a pak se objeví kdosi, kdo mu řekne, aby zkusil přiložit ruku k dílu, pak dotyčný nemůže odmítnout. Jen těžko by mohl ještě kdy kritizovat. Je to podobné, jako když někdo nevolí a pak si ztěžuje na politiku.

Zítra tedy nastupuji na ministerstvo obrany jako vedoucí poradců ministra. Pro příští měsíce bude mým hlavním úkolem koordinovat přípravu Bílé knihy o obraně. Jedná se o velice seriózní pokus stanovit jasný rámec, ve kterém by měly v dalších letech existovat české ozbrojené síly. Měla by pokrývat nejdůležitější otázky, které v současnosti trápí armádu – mj. personalistika, akvizice, správa majetku atp. Zkrátka jde o věci, o kterých na těchto stránkách (a nejenom zde) debatujeme již více než rok. Budou se hledat ta nejlepší řešení, ale zároveň všichni dobře víme, že není nutné znovu „vynalézat kolo“. Stačí se dobře rozhlédnout kolem a vzít si to lepší.

Od pondělka, kdy ministr představil tento projekt, jsem dostal řadu e-mailů a esemesek od známých. Některé z nich byly na jednu stranu povzbudivé, na stranu druhou pochybovačné – pisatelé nevěřili, že se něco změní. Chápu to, po více než deseti letech, které byly charakteristické jednou reformou, optimalizací a transformací za druhou s výsledkem více než bídným. Mohu se zaručit, že Bílá kniha vznikne a bude tak kvalitní, jak to jen bude v časovém horizontu možné. Odborná komise je toho zárukou, stejně jako odhodlání ministra přijít se zásadní změnou.

K tomu, aby se navrhované změny uvedly v život, bude ale zapotřebí mnohem víc. To je jasné. Především jde o politickou vůli dodržet určitá pravidla, například finanční rámec a podobně, po více, než jedno volební období. Proto je nutné, aby s připravovanými návrhy byla srozuměna i ČSSD a byla ochotná se na stanování „mantinelů“ podílet. Ale asi to nejdůležitější je důvěra. Tedy cosi, co se v posledních letech vytratilo.

Neumím zaručit, že za pár let budou vojáci spokojení a česká armáda efektivní a výkonná. Nicméně mám důvěru v to, že jde o naprosto vážný pokus dosáhnout žádoucí změny. Pokud by se tak nestalo, mělo by to na delší dobu na armádu vražedný dopad. Vytvořit koncepční materiál nebude snadné, ale pokud se k němu bude přistupovat realisticky a pokud bude proces otevřený, pak by se mohla obnovit i důvěra. Bez ní by bylo téměř nemožné naplnit závěry, ke kterým rada moudrých dojde.

Důležité ovšem je, že On War | On Peace nekončí. Hodlám pokračovat v psaní, pokud to bude jen trochu možné, i nadále. Pouze jsem aktualizoval svoj profil a přidal mj. větičku, že „názory vyjádřené na těchto stránkách nemusejí odrážet oficiální názory ministerstva obrany, či české vlády.“ Doufám, že vy budete diskutovat a přispívat alespoň tak, jako doposud. OWOP zůstává tím, čím vždy bylo – svobodným územím pro výměnu názorů. Pokládám první otázku: Jaká oblast by neměla v Bílé knize rozhodně chybět?