Archiv Září 2010
iPhone do každé torny
Autor: František Šulc Kategorie: Technologie | Hi-tech Datum: 30. 9. 2010
Americká pěchota zvažuje, že by novým rekrutům dávala při nástupu telefony iPhone. Důvodů je prý celá řada – od přitáhnutí mladých až po ušetření za papírové manuály. Doposud prý pěchota vydala ve zkušebním provozu dotykové telefony praporu nováčků a snaží se ověřit ideu, že elektronické výcvikové manuály budou pro mladé vojáky mnohem přijatelnější, než ty staré papírové.
We’ve got a pilot program where we’re issuing these things to Soldiers in basic training. We’ve go this thing called A4A — apps for the Army – where we’re putting everything we have on an application, like the Soldier’s Blue Book. … It lists everything a kid needs to know, not only in writing — like the Soldier’s creed — but you can listen to it. We’ve got apps like first aid, values apps, physical training on here — this literally is almost as good as CrossFit.
Už přes rok si aplikace na přístroje iPod a iPhone razí cestu do armádního světa. iPhone se začal zkušebně používat třeba jako ovladač k minirobotům. Výhodou je cena – pár set dolarů oproti několika tisícům za standardní ovladač. Za 15 dolarů se dá pořídit aplikace pro odstřelovače Bullet Fight. iPhone se jednoduše připevní k pušce a odstřelovač má k dispozici údaje o větru, teplotě a podobně.
Current weather conditions including temperature, pressure, humidity, wind speed, and wind direction can be input, as well as angles to the target as measured by the built-in accelerometer. The app then provides highly detailed solutions out to 3000 meters. Your weapon profile includes your scope MOA/mRad per click, and hence when you provide a range to the target, the app will simply show how many clicks you need to change the scope by for that range and wind speed. Up to five ballistic coefficients with corresponding velocity thresholds may be used for each profile to enhance accuracy, or use a single G1, G7, or G8 value. Several built-in profiles for the Army’s M110 semi-automatic precision rifle, the 14.5 inch SR16 rifle, The 50 BMG M107, .308 M40A3, .308 M24, and the 6.5mm KAC PDW allow you to get started quickly. You may alter these profiles, or add new ones.
Samozřejmě, americká pěchota už nabízí svou vlastní aplikaci, která obsahuje zprávy, fotografie, elektronická vydání Soldiers Magazine, hry a podobně. Před necelým rokem přišel se svou aplikací i Raytheon. Takzvaný One Force Tracker používá GPS a mapu bojiště, aby zobrazil pozice jednotek v reálném čase. Aplikace zároveň umožňuje, aby spolu vojáci komunikovali, když mají volno.
Jedna z aplikací, která se nejvíce blíží v úvodu zmiňovaným výukovým manuálům, se jmenuje Vcommunicator od firmy Vcom3D. Je určena pro iPody a obsahuje slovníky, informace o kulturním prostředí – co znamená například ten který posunek v arabském a dalších prostředích -, rady, jak si získat „srdce a mysl“ místních obyvatel a podobně. Mimo jiné je také možné si v přístroji najít heslo „Usáma bin Ládin“. V takovém případě se po chvíli objeví na obrazovce fotografie nejhledanějšího teroristy a ozve se arabsky mluvící mužský hlas, který se naléhavě ptá: „Neviděl jste tohoto muže?“ Tuto aplikaci jistě ocení zvláště hlídky na kontrolních stanovištích…
Aktivní při využívání programů pro nejnovější telekomunikační přístroje je speciálně pěchota. Před několika měsíci například proběhla soutěž o pět nejlepších aplikací. Z 53 bylo vybráno 15 – po třech nejlepších v pěti kategoriích. Autoři programů získali za první místo tři tisíce dolarů, za druhé 1500 a za třetí tisícovku. A zde je pět nejlepších:
- Physical Training Program (iOS) helps Soldiers develop their own PT program based on the Army’s new Physical Readiness Training program. The app provides training plans and videos of exercises. Developers are Maj. Gregory Motes, Cpt. Christopher Braunstein and Cpt. Stacey Osborn of the Army Signal Center, Ft. Gordon, Ga.
- Telehealth Mood Tracker (Android/iOS) is a self-monitoring app that allows users to track their psychological health over a period of days, weeks and months using a visual analogue rating scale. Users can track experiences associated with deployment -related behavioral health issues. Developers are Robert Kayl, Scott Swim and Robert Van Gorkom of the National Center for Telehealth and Technology, Joint Base Lewis-McChord, WA.
- Disaster Relief (Android) is a web-based data survey, dissemination and analysis tool for searching, editing and creating maps viewable on Google Earth and Google Maps. The app assists Army personnel working in humanitarian relief and civilian affairs operations. Clients can be most mobile and handheld devices such as PDAs and smart phones. Developers are Andrew Jenkins and Alex Ly of the Engineer Research and Development Center, Alexandria, Va.
- Movement Projection (Android) is a map-routing app for road navigation that allows Soldiers to input obstacles and threats — in addition to stops, start and end points — and calculates the best and fastest route. Luke Catania of the Engineer Research and Development Center, Alexandria, Va., is the developer.
- New Recruit (Android) provides information for potential recruits. Features include military rank and insignia, Army news feeds, an Army physical fitness test calculator, and a Body Mass Index calculator. Thomas Maroulis of Armament Research, Development and Engineering Center, Picatinny Arsenal, NJ, developed the app.
Jak předcházet sebevraždám v ozbrojených silách
Autor: František Šulc Kategorie: Koncepty | Concepts Datum: 29. 9. 2010
Army Composite Life Cycle Model; Zdroj Health Promotion, Risk Reduction, Suicide Prevention Report 2010
Přibližně před deseti dny jsem popisoval příběh seržanta Toma Bagosyho, který se rozhodl spáchat sebevraždu, když se mu rozpadl život. Jak ukazují statistiky, je jedním z několika set vojáků, kteří se každý rok ve Spojených státech rozhodnou odejít ze světa vlastní rukou. Vesměs jde o lidi, kteří se účastní válek v poslední necelé dekádě. Byť americké ozbrojené síly věnují v posledních letech zvýšenou pozornost Posttraumatickému stresovému syndromu (PTSD), přesto se zdaleka nedaří pomáhat všem.
Nejde však pouze o sebevraždy. Jak ukazují studie, roste i počet lidí, kteří nadmíru pijí, či užívají drogy. Neradostný obrázek popisuje materiál pěchoty s názvem Health Promotion, Risk Reduction, Suicide Prevention Report 2010. V úvodním slově generál Peter W. Chiarelli, který dohlížel na přípravu zprávy, přichází mimo jiné s tím, že na 106 tisíc vojáků bere léky na bolest, proti depresím a další medikamenty. Během fiskálního roku 2009 (září 2008 – říjen 2009) vojáci spáchali 74 646 kriminálních činů, z čehož 16 997 bylo pod vlivem drog a alkoholu.
In Fiscal Year (FY) 2009 we had 160 active duty suicide deaths, with 239 across the total Army (including Reserve Component). Additionally, there were 146 active duty deaths related to high risk behavior including 74 drug overdoses. This is tragic! Perhaps even more worrying is the fact we had 1,713 known attempted suicides in the same period. The difference between these suicide attempts and another Soldier death often was measured only by the timeliness of life-saving leader/buddy and medical interventions. Some form of high risk behavior (self-harm, illicit drug use, binge drinking, criminal activity, etc.) was a factor in most of these deaths. When we examined the circumstances behind these deaths, we discovered a direct link to increased life stressors and increased risk behavior.
Chiarelli apeluje na civilní i vojenské představitele, aby věnovali této problematice zvýšenou pozornost, aby dobře prostudovali více než tři sta stránkovou zprávu a přijali opatření, které sníží negativní dopady vysokého operačního tempa posledních devíti let. Zpráva nepřichází pouze se statistikami, ale samozřejmě nabízí i opatření. Je rozdělena do deseti sekcí:
- první se zabývá sebevraždami;
- druhá neschopností systému adaptovat se na nároky kladené na vojáky a přijít s adresnou pomocí;
- třetí životním cyklem vojáků, který je rychlejší ve srovnání s civilisty;
- čtvrtá opatřeními pěchoty při prevenci sebevražd;
- pátá přichází s modelem, který by měl zvýšit péči o zdraví, snížit riziko a zvýšit prevenci sebevražd u vojáků;
- šestá přichází s konkrétními opatřeními v této oblasti;
- sedmá popisuje nutné změny ve vyšetřování a hlášení trestných činů tak, aby měli velitelé k dispozici dostatek informací a snížilo se tak riziko následných problémů;
- osmá se zabývá sdílením dat;
- devátá výzkumem v této oblasti a zabráněním duplikací;
- desátá obsahuje dodatky.
V materiálu se dá nalézt mnoho zajímavých doporučení, stejně jako dat, která jsou důležitá pro pochopení rozsahu problému. Například, historicky bylo množství sebevražd v ozbrojených silách nižší, než v civilní populaci. V roce 2004 se situace začala měnit a v roce 2008 už počet sebevražd na sto tisíc lidí u pěchoty, přesáhl počet sebevražd u civilního obyvatelstva (20,2 ku 19,2). Jak ukazuje jeden z grafů, situace je nejhorší u námořní pěchoty a u pěchoty. Naopak počet sebevražd v námořnictvu a u letectva zůstává pod úrovní počtu sebevražd u civilistů.
Pro studium je zajímavý i tzv. Složený model životního cyklu (Composite Life Cycle Model), který ukazuje cykly jednotky, vojáka a rodiny s tzv. „body přechodu“, kdy dochází ke změnám v životě vojáků a/či jejich rodin. Tyto body se kumulují, čímž se zvyšuje stres. Data ukazují, že k nejvyššímu počtu sebevražd dochází u vojáků, kteří mají první kontrakt a u těch, kteří nebyli na misi, či absolvovali jen jednu.
In just six years, Soldiers experience the equivalent of a lifetime when compared to their civilian counterparts… Soldiers, however, do not live the equivalent life of their civilian peers. They endure sacrifices inherent to the profession of arms.
Britové vyvinuli letoun bez klapek
Autor: František Šulc Kategorie: Technologie | Hi-tech Datum: 28. 9. 2010
Bezpilotní stroj s názvem Demon nepotřebuje k řízení tradiční klapky, ale využívá proudu vzduchu z trysek. Vědci z Manchesterské a Cranfieldské univerzity věří, že jejich vynález by mohl zásadně napomoci při vývoji letounů se stealth charakteristikami, protože by zmizely hrany, které mohou být zachytitelné radary. Jak řekl profesor a hlavní konstruktér letounu John Fielding z Cranfieldské univerzity:
To make an aircraft fly and manoeuvre safely without the use of conventional control surfaces is an achievement in itself. To do that while at the same time bringing together new construction techniques and new control mechanisms could be said to be over-ambitious – but we have done it. The DEMON UAV has been developed within a research programme but it is a representative, complex, high technology aircraft. Gaining approval from the Civil Aviation Authority and flying it successfully has required great skill, dedication and patience by the team and they should be very proud of their achievement.
Letoun je ovládán stovkami malých trysek, ze kterých proudí vzduch podle toho, jak má letoun manévrovat. Díky tomu se mimo jiné sníží počet pohyblivých a elektrických částí u letounu. Demon byl otestován 17. září. Jde o projekt s názvem Flapless Air Vehicle Integrated Industrial Research (FLAVIIR), který běží už pět let a sdružuje devět britských univerzit, zbrojního giganta BAE Systems a organizaci Engineering and Physical Sciences Research Council. Vyjde na 6,2 milionu liber a je rozdělen do tříleté výzkumné fáze, následované dvouletou demonstrační fází.
The technical research has been split into 7 themed areas; Aerodynamics, Control systems, Electromagnetics, Manufacturing, Materials/Structures, Numerical simulation and Integration.
Síly NATO se střetly s povstalci na pákistánském území
Autor: František Šulc Kategorie: Afghánistán Datum: 28. 9. 2010
Helikoptéra AH-64 Apache (24. července 2010) v afghánském Kundúzu po střetu s Talibanem; Foto Mass Communication Specialist 2nd Class Walter M. Wayman, U.S. Navy
Na zvyšující se počet útoků bezpilotními letouny na cíle v Pákistánu si už všichni zvykli. Od roku 2008 počet takovýchto operací vzrostl – z 35 (2008) na 53 (2009) až na 74 v letošním roce. Jen letos zemřelo při útocích 528 příslušníků Talibanu a Al Kajdy a 10 civilistů. Minulý pátek však konflikt poměrně unikátně eskaloval. Dvě helikoptéry Apache sil ISAF (nejspíše americké) pronásledovaly povstalce až do Pákistánu, kde jich třicet (podle některých informací 53) zabily.
ISAF said in a statement issued late Sunday that the helicopters were following its rules of engagement when they crossed into Pakistan. Two Kiowa helicopters returned to the area Saturday and killed at least four more insurgents, the statement said. ISAF was not immediately able to confirm whether the Kiowa helicopters had also crossed the border. U.S. forces make up the majority of ISAF troops in Afghanistan’s east.
Tento vývoj je pokračováním rozšiřovaní konfliktu a může připomínat ony války, které oficiálně neexistovaly v zemích podél vietnamských hranic na konci 60. a v 70. let minulého století. Zabránění tomu, aby povstalci využívali území sousedních států k zásobování, odpočinku a výcviku je velice důležité. Ale daří se to spíše v teorii, než v praxi. Problémů je celá řada a můžeme je vidět i dnes ve velice opatrném komentování jakýchkoli aktivit na pákistánském území.
Zástupci ISAF připustili, že helikoptéry skutečně svedly bitvu na pákistánském území, ale zároveň zdůrazňují, že to bylo podle pravidel a že se osádky vrtulníků bránily. Pákistán se okamžitě ozval s tím, že jde o zneužití mandátu mezinárodních sil a že neexistuje žádná dohoda mezi Islámábádem a NATO, která by umožňovala podobné operace. Už před třemi lety agentura AP však zveřejnila detaily popírané dohody.
The agreement between ISAF and Pakistan stipulated the following: US forces must be engaged with the Taliban or al Qaeda as they cross into Pakistan; US forces should not penetrate more than six miles into Pakistani territory; and US forces may enter Pakistan if they have identified the location of Osama bin Laden, Ayman al Zawahri, or Mullah Omar.
Americké síly vstoupily v minulosti na pákistánské území už několikrát. Dva z nejznámějších případů se odehrály v roce 2008. V červnu vojáci USA pronásledovali povstalce z Talibanu do Pákistánu a 11 jich zabili a v listopadu zaútočili na členy Al Kajdy. Při akci tehdy zemřelo sedm lidí. To však není zdaleka všechno. Jak píše Bob Woodward ve své zatím poslední knize Obama’s War, který vychází v těchto dnech, americká Ústřední zpravodajská služba (CIA) organizuje a platí skupiny Afghánců, které bojují s Talibanem a Al Kajdou kdekoli je to zapotřebí, tedy včetně Pákistánu.
Podle obvykle dobře informovaného Woodwarda má jít o jednotku až o síle brigády, tedy čítající přibližně tři tisíce dobře vyzbrojených a vycvičených mužů, oficiálně označovaných jako „Counterterrorist Pursuit Teams“. Je dobré se opět vrátit do historie a připomenout si podobné operace CIA a to, jak dopadly. Výstižně to popsal Spencer Ackerman:
But the Counterterrorist Pursuit Teams follow a more traditional, decades-old CIA pattern. When it’s politically or militarily unfeasible to launch a direct U.S. operation, then it’s time to train, equip and fund some local proxy forces to do it for you. Welcome back to the anti-Soviet Afghanistan Mujahideen of the 1980s, or the Northern Alliance that helped the U.S. push the Taliban out of power in 2001. But that same history also shows that the U.S. can’t control those proxy forces. Splits within the mujahideen after the Soviet withdrawal (and the end of CIA cash) led to Afghanistan’s civil war in the 1990s, which paved the way for the rise of the Taliban. One of those CIA-sponsored fighters was Gulbuddin Hekmatyar, now a key U.S. adversary in Afghanistan.
Nejde však o americký vynález. Podobný přístup používaly snad prakticky všechny koloniální mocnosti od Britů v Indii, po Francouze v Africe. Tento model se netýká totiž pouze protipovstaleckých kampaní, či obecně, snahy ovládnout nějaké území, ale i způsobu kontroly daného území. Vytvoření paramilitárních jednotek loajálních vládci je na jednu stranu logickým postupem, na stranu druhou se ovšem většinou dřív nebo později monstrum vymkne kontrole a stane se problémem i pro toho, kdo jej stvořil.
Zase se tváří, že Alky nechtějí
Autor: František Šulc Kategorie: Bezpečnost | Security Datum: 27. 9. 2010
Finský Hawk na Random Air Show 2009; Foto Łukasz Golowanow & Maciek Hypś, Konflikty.pl (via Wikimedia Commons)
Už od loňska se sonduje možnost odprodat část nešťastných L-159 Iráku. Tu ten, či onen vysílal nadějné signály, až se zdá, že z obchodu pomalu schází, stejně jako z předchozích v jiných zemích (viz pěkná grafika ve výše uvedeném textu). A to mělo být rozhodnuto během pár měsíců. Podle zprávy UPI se chýlí ke konci jednání mezi Bagdádem a už spíše americkou, než britskou zbrojovkou BAE Systems, jejichž výsledkem by mělo být, že irácká vláda nakoupí 24 cvičných Hawků za 1,6 miliardy dolarů.
Defense sources said an Iraqi air force team test-flew and evaluated the single-engine jet, which is used to train pilots for supersonic combat, in Britain in May and June. But it isn’t clear when a deal for the Advanced Jet Trainer might be concluded. „BAE Systems will support Iraq’s requirements, including Hawk, as and when they arise in line with the export licensing requirements of the country,“ a BAE spokeswoman said… Building an air force takes years, possibly decades. Pilot training is a core program and the air force has opened a fixed-wing training school at a base near the northern city of Kirkuk. This is where the Hawks, if they are purchased, will be based.
Tuto zprávu je samozřejmě nutné brát s rezervou, protože může být součástí vyjednávací taktiky. Každopádně v uvedeném článku není o L-159, které měly být podle náznaků významným hráčem, ani zmínka. I to se dá chápat různě – buď významnost českých jednání přeceňujeme, nebo naopak, Hawk je schválně prezentován, jako prakticky jediná existující varianta.
O tomto obchodu se říkají různé věci, například i to, že britská vláda mu není příliš nakloněná. Irák po rozhodnutí nakoupit osmnáct amerických strojů F-16IQ a další zbraně za 4,2 miliardy dolarů se jasně orientuje v oblasti vzdušné obrany na USA a navíc panují obavy, že v případě konfliktu s Íránem, budou využity irácké síly, s čímž by byla britská vláda nerada spojována. Možná je to ale příliš složitá konstrukce. Možná L-159 přijdou Iráčanům jednoduše drahé, nebo Američané, kteří musejí kvůli technologii v Alkách obchod schválit, nechtějí, aby přebytečné české letouny byly prodány právě do Iráku. Mohou však existovat i další důvody.
The net effect seems cleverly calibrated to give Iraq an air defense force that can handle aging threats from Syria or Iran relatively well, and perform strike missions within Iraq, without being a serious threat to more advanced air forces in the region. Regional memories among its Arab neighbors, as well as Israeli concerns, make that a smart starting point. Upgrades can always take place later, and the F-16IQs have at least some of the equipment required to handle more advanced weapons.
Předminulý týden byla otevřena v Tikrítu Irácká letecká akademie, takže výcvik začíná na ostro a i potřeba proudových strojů je eminentní. O tom, které to budou, se rozhodne velice záhy, ale naděje českého státu, respektive Aera, které je na daný obchod „přisáto“ asi nebudou v tuto chvíli příliš vysoké. Každopádně, i když otevřela své dveře nová akademie, americké letectvo neočekává, že by se z oblohy nad Irákem, kde intenzivně operuje už téměř dvacet let, stáhlo.
Through the first seven months of 2010, according to statisitics supplied by the U.S. Air Force, American pilots flew 4,620 “close air support” missions over ground troops in combat. The airmen only fired their weapons only 10 of those flights — compared to 1650 such sorties in 2007. But the number of surveillance flights has soared: with 6,200 sorties through July 31st, American planes could surpass 2007’s total by 40 percent or more. In addition, U.S. aircraft ferried 470,000 passengers, and hauled 52,700 tons of cargo.
Příprava na válku v Iráku
Autor: František Šulc Kategorie: Historie | History Datum: 24. 9. 2010
Americký ministr obrany Donald Rumsfeld a velitel CENTCOMu Tommy Franks během tiskové konference 15. srpna 2002; Foto Helene C. Stikkel, DoD
První záznam o hlubší debatě mezi tehdejším americkým ministrem obrany Donaldem Rumsfeldem a velitelem CENTCOMu Tommy Franksem o tom, co s Irákem je z 27. listopadu 2001. Již léta se mluví a píše o tom, že Irák byl zmíněn v Bílém domě hned druhý den po teroristických útocích z 11. září 2001. Dokumenty, které nyní zveřejnil National Security Archive to potvrzují a základní informaci rozšiřují.
Krátce po útocích Rumsfeld nařídil předsedovi sboru náčelníků štábů, aby se „podíval“ po důkazech, které by ospravedlňovaly zaútočit nejenom na Usámu bin Ládina, ale i na Saddáma Husajna. I přesto, že CIA tvrdila, že Saddám Husajn s tím nemá nic společného, tehdejší náměstek ministra obrany Paul Wolfowitz byl přesvědčen, že teroristé musejí mít státního sponzora. A Rumsfeld pronesl, že v Iráku jsou lepší cíle, než v Afghánistánu.
Je zajímavé se pročítat poznámkami ze schůzky Rumsfeld-Franks. Naznačují, že americká vláda měla skutečně obavy ze zbraní hromadného ničení, které měl vlastnit Irák. Listopadový dokument začíná poznámkou: Zaměřit se na zbraně hromadného ničení. Dokument se zmiňuje o „odříznutí“ irácké vlády – snaha zabít irácké představitele jedním zásahem ostatně v březnu 2003 vedla k tomu, že válka začala o něco dříve, než byla plánována (před uplynutím ultimáta).
Útok měl být „překvapivý, rychlý, šokující a riskantní“. Donald Rumsfeld k tomu na okraj připsal: „Elektrická rozvodná síť a podobně… Lidé jej (Saddáma) nenávidí a chtějí jej svrhnout“. Už po této listopadové schůzce bylo jasné, že preferovaná varianta byla nečekat na to, až budou v oblasti všechny síly:
Start military forces before all required for worst case – larger forces flow in behind…
Jeden ze zveřejněných dokumentů také naznačuje, že vláda prezidenta George W. Bushe měla zájem na tom, aby jakýkoli preventivní úder proti Iráku zapadal do konceptu „spravedlivé války“. Tento moment ale nemusí být ani tak překvapivý kvůli silnému tradičnímu spojení konzervativců s náboženskými skupinami. Zjednodušeně řečeno: konat dobro a potírat zlo je důležité, ale musí se tak činit způsobem, který se dá označit za spravedlivý.
A Pentagon official alerted Douglas Feith to an upcoming op-ed by a conservative Catholic theologian who said what the Bush administration wanted to hear: “how pre-emptive action against Iraq fits into the just-war tradition.” Any such claim, however, would seem to have been demolished in a somewhat later State Department intelligence assessment, “Problems and Prospects of ‘Justifying’ War with Iraq,” which examined the seven principles of just war theory one by one and found that they were not met by the Iraq invasion, in planning or in execution.
Pro nás není bez zajímavosti žádost amerického velvyslanectví v Budapešti z počátku dubna 2003, aby jí byly dodány pozitivní obrázky členů Svobodných iráckých sil při operaci v Iráku. Příslušníci těchto jednotek, které měly sehrát významnou roli při osvobozování Iráku, byli totiž cvičeni v Maďarsku. Tento nápad nicméně skončil fiaskem. Jednak šlo o akci tehdy protežovaného Šalábího, který se následně ukázal jako zcela nedůvěryhodná figura prosazující pouze své zájmy a i proto, že americké ozbrojené síly o „svobodné Iráčany“ příliš nestály a Iráčané příliš nestáli o „Svobodné irácké síly“. Jak píší Michael Gordon a Bernard Trainor v knize Cobra II:
Wolfowitz asked Franks to arrange for a transit point in the Persian Gulf where 3,000 Iraqi exiles could be brought from Iran, 300 at the time, and then flown to Hungary for training. But the plan was never inmplemented; time had run out. Of the 6,000 names submitted by Iraqi opposition Gross, only 622 were vetted by the United States. More than 500 invitations were sent out, but only 95 showed up for training in Tazar. Of these, 73 completed the four-week training program, an embarrasingy meager reset for the millions of dollars spent and such prodigious work.
O co jde dárcům?
Autor: František Šulc Kategorie: Afghánský diář | Afghanistan Diary Datum: 23. 9. 2010
Tento text Artura Krejčího o volbách v Afghánistánu navazuje na předchozí analýzu týkající se motivů jednotlivých hráčů.
Afghánci nakládají volební lístky do helikoptéry Mi-17; Foto Staff Sgt. Joseph Swafford, U.S. Air Force
Tyto volby, stejně jako ty předchozí, byly z velké části financovány mezinárodní komunitou. Ty minulé staly okolo půl miliardy dolarů. Dárcům na volbách a jejich výsledcích velmi záleží. Jde totiž o to, aby vše, co bylo vyřčeno o důležitosti afghánských voleb na všech fórech a konferencích, získalo na váze a ukázalo se jako pravdivé. Tedy, že Afghánistán se z minulých voleb poučil, dodržel své mezinárodní závazky, které učinil v Londýně a naposledy v Kábulu a že průběh a výsledek těchto voleb posune zemi k větší samostatnosti, odpovědnosti, transparentnosti a lépe fungujícím demokratickým institucím.
Všichni věří, že horší než minulý rok to být nemůže. V samotné Nezávislé volební komisi (IEC) došlo k několika pozitivním změnám. Předseda komise byl odvolán, a ke změnám došlo i na úrovni operační. Po tom volala snad každá povolební zpráva, dárci a všechny vlády, které zde mají vojáky. A tak se zdá, že jisté úlitby ze strany afghánského prezidenta Hámida Karzáího byly provedeny. Jak opravdu kvalitativní změny to byly, se dozvíme až po vyhlášení výsledků.
Určitým měřítkem transparentnosti bude také práce Volební odvolací komise (ECC). Stížnosti na průběh voleb se na ECC valí ze všech stran. Už před volbami jich bylo tisíc. Jednalo se hlavně o stížnosti na průběh kampaně, zakázané používání vládních prostředků určitými jedinci a v neposlední řadě také volání po vyřazení „warlordů“, protože mají příliš blízko k nelegálním ozbrojeným organizacím, které si často sami vydržují. Fungování obou komisí je hrazeno z rozpočtu programu placeného mezinárodní komunitou, ve které panuje strach z politických nátlaků na obě komise.
Už pár dnů je ve všech komentářích dárcovských zemí týkajících se průběhu voleb cítit určitá opatrnost. Kromě počtu vhozených hlasů a zhoršené bezpečnosti půjde především o to, zda se volby odehrály bez tak obrovských podvodů, jako tomu bylo před rokem. Nejčastěji používané slovo bylo commendable, tedy něco jako chvályhodný. To je na hony vzdáleno superlativům minulého roku, které zaznívaly do chvíle, než si všichni uvědomili, že Hámid Karzáí provedl podvod století.
Dárci a především USA pevně doufají, že tentokráte se bude z čeho radovat. Neboť, ať se člověk podívá, kam se podívá, není z čeho se moc radovat. Mezinárodní společenství sice slibuje věrnost a připravenost nadále pomáhat afghánskému lidu, na druhé straně poslouchá voliče doma a těm se válka daleko od domova, která stojí neuvěřitelné peníze, líbí méně a méně. Prezident Obama, který na zlepšení situace vsadil všechno, doufá, že dobrý výsledek tohoto hlasování pomůže k výhře demokratů v nadcházejících volbách doma. Opak by mohl znamenat pro demokraty ztrátu možná i obou komor parlamentu a to by zmenšilo jeho šance ve volbách v roce 2012. Ve hře je opravdu hodně a dobře zprávy by Bílý dům jen uvítal.
Komuniké z kábulské konference mluví velmi jasně o prosazování dlouhodobé reformy volebního systému. Tato změna je velmi potřebná. Mezi lidmi z volební branže a těmi, kteří se dlouhodobě zajímají a píší o Afghánistánu, panuje strach, že čím lépe tyto volby dopadnou (či jak je budou média komentovat), tím se paradoxně méně bude mezinárodní komunita snažit o prosazování potřebných změn. Ty by Afghánistán dostaly z nekonečného a nákladného kruhu voleb (14 v dalších 17 letech), ustavily by jasné hranice jednotlivých okresů a umožnily by Afgháncům zvolit si své místní zastupitele.
Otázkou je, zda dárcovská komunita je ochotna zavázat se k podpoře těchto tolik potřebných změn. Bez nich ovšem budoucnost vypadá velmi černě. Narůstající únava z posledních pár let ukazuje na určitě mentální vyvázání se z těchto závazků. A ačkoli navýšení vojenských sil teprve skončilo, už se pomalu objevují pozitivní informace. Že by už jen samá pozitiva? Nikoli. Práce teprve začíná.
Struktura Bílé knihy o obraně
Autor: František Šulc Kategorie: Armáda ČR | Czech Armed Forces Datum: 22. 9. 2010
Včera se objevil na army.cz text náměstka generálního tajemníka NATO a předsedy odborné komise pro přípravu Bílé knihy Jiřího Šedivého. Jeho součástí je i návrh struktury Bílé knihy o obraně, která by měla být hotova příští rok na jaře. Jde o jakousi kostru, která se nyní „obaluje svaly“ a posléze i „kůží“.
Proces přípravy tohoto koncepčního dokumentu je maximálně transparentní a zároveň co nejvíce otevřený. Proto jsem se rozhodl umístit návrh struktury i na OWOP a doufám, že si najdete čas a pokud budete mít chuť, napíšete, co si o něm myslíte, co postrádáte, co tam podle vás přebývá atp. Samozřejmě, nechci to přeceňovat, jde o návrh struktury, nikoli o finální text, ale začátek a vymezení problému je důležité. Zdaleka nejde o finální verzi, byť tento návrh prošel už poměrně rozsáhlou oponenturou jak v rámci patnáctičlenné odborné komise, tak i s dalšími bezpečnostními experty. Předpokládáme, že během „obalování“ kostí se budou objevovat návrhy na zlepšení.
V současnosti na jednotlivých tematických okruzích pracují, či začínají pracovat skupiny odborníků, jejichž návrhy se stanou podkladem pro jednání odborné komise. Ta bude tyto návrhy upravovat, či přepracovávat. Za několik měsíců proběhne konference, na které by se k Bílé knize, která bude stále ještě polotovarem, měli vyjadřovat zástupci širší bezpečnostní obce. V průběhu přípravy bude docházet i k politickým konzultacím a samozřejmě, návrh Bílé knihy bude představen poslancům, kteří budou moci navrhovat úpravy. A konečně na jaře by měla být kniha představena veřejnosti a zároveň by se měl rozeběhnout proces zavádění závěrů do praxe, což je možná ještě důležitější, než vytvoření dokumentu.
Švýcaři v akci
Autor: František Šulc Kategorie: Různé | Other Datum: 21. 9. 2010
Nebylo by to nic, co by stálo za větší pozornost, kdyby se to netýkalo Švýcarska. Jak nyní objevila tamní média, loni se vydal do Libye příslušník speciálních sil AAD-10 na rekognoskační misi. Cílem bylo zajistit, aby se ze země ovládané autokratem Kaddáfím dostali dva Švýcaři, kteří tam byli zadržováni.
That „exploratory“ mission, which never went further, came three months after another plan was called off because of intelligence indicating that Libya had got wind of a possible bid to free the Swiss duo, according to the newspaper. Libyan authorities stopped businessmen Rachid Hamdani and Max Goeldi leaving their territory in a tit-for-tat action after the brief arrest in Switzerland of one of Libyan leader Moamer Kadhafi’s sons in July 2008.
Tato aféra zkomplikovala vztahy mezi oběma zeměmi. Pod palbou kritiky se ocitla především švýcarská vláda za to, jak (ne)zvládla problém. Muamar Kaddáfí samozřejmě problém neměl, protože ten se nekritizuje. Urovnání zprostředkovalo několik zemí Evropské unie. Případ vyslání švýcarského vojáka speciálních sil, aby plánoval záchranu dvou civilistů, je krajně neobvyklý. Neutrální Švýcarsko má totiž armádu pouze k obraně, či pro mírové mise pod vlajkou OSN.
O co vlastně tento rok jde? O hodně. A to všem
Autor: František Šulc Kategorie: Afghánský diář | Afghanistan Diary Datum: 20. 9. 2010
(Tato analýza je třetím příspěvkem Artura Krejčího k afghánským volbám.)
Samotným kandidátům jde o to, zda budou schopni naplnit představy svých voličů a své sliby, které jsou často kmenové vázané. Díky volebnímu systému a velmi omezenému dosahu politických stran, jde ve volbách především o jednotlivce.
Volby minulý rok odkryly neuvěřitelné a celoplošné podvody, které vedly k obrovskému zklamání u mezinárodního společenství a k jisté traumatizaci, která se projevila v neschopnosti se o volbách seriózně bavit na konferenci v Londýně. Nezávislá volební komise (IEC) byla označena jako spolupachatel podvodu. Prezident Hámid Karzaí obvinil mezinárodní společenství, že manipulovalo s Volební odvolací komisí (ECC – minulý rok byla tato komise složená ze tří mezinárodních expertů a dvou Afghánců), takže se na letošní hlasování pečlivě připravoval.
Vraťme se ale nejprve k volbám prezidentským. Hámid Karzáí totiž nemůže zapomenout na ponížení, kterého se mu dostalo od mezinárodní komunity, když ECC, která měla dohlížet na volby, odhalila miliony podvodných volebních lístků v prezidentův prospěch. Tím jej připravila v prvním kole o prvenství, se kterým počítal. IEC, která má de facto organizaci voleb na starosti, byla minulý rok velmi poslušná, takže se namočila do podvodů, které otřásly celou mezinárodní komunitou.
Než se svět vzpamatoval, dokázal Karzáí hned na začátku roku využít zajímavého ustanovení v ústavě (Decree 79) a změnil volební zákon. Kromě ošidného způsobu nakládání s kvótami pro ženy se rozhodl na svá bedra vzít i ustanovení o jmenování ECC, ve které původně nechtěl mít ani jednoho neposlušného člověka ze zahraničí. To se mu zcela nepodařilo, ale mezinárodní dárci mu i tak ustoupili a on ECC jmenoval s tím, že dva z pěti členů musejí bytí zástupci mezinárodního společenství s právem veta.
Další velkou změnou bylo systémové a strukturální oslabení samotné komise způsobem „rozděl a panuj“. Podle nového volebního zákona se „odvolání proti špatným praktikám“ (rozuměj podvodům) nejprve předává místním odvolacím komisím (PECC), které jsou ovšem velmi slabé, na nízké úrovni a často obsazené právě lidmi blízkými Hámidovi Karzáímu. To se však parlamentu nelíbilo, takže se proti prezidentovi postavil. Avšak kvůli tomu, že není obsazená horní komora parlamentu (Mešrano džirga) platí i tak novelizovaná „Karzáího“ verze.
Parlament posledních pět let s prezidentem neustále bojuje. Neschvaloval mu potřebné zákony, a postavil se i proti jmenování několika členů vlády, jejichž křesla jsou doposud prázdná. Karzáí tedy má velký zájem pozměnit poměr sil v parlamentu tak, aby mu byl povolnější a on mohl nadále pracovat na upevňování své pozice. Snažil se o to seč mu síly stačily tím, že pomáhal k postům svým blízkým a sliboval nemožné. To, jak byl úspěšný, se ukáže nejdříve za několik týdnů.
(Motivy ostatních příště)
-
Procházíte archivy Září 2010
Tričko OWOP | OWOP T-shirt
Knihovna | Library
Komentáře | Comments