fbpx

Irák nakupuje americké zbraně ve velkém

Irácký řidič tanku během výcviku na tanku M1A1 Abrams (července 2010); Foto Pfc. Gary Silverman, U.S. Army

Pokud to takhle půjde dál, irácká armáda bude patřit k těm lépe vyzbrojeným v regionu, což by mohlo znovu začít přidělávat vrásky Íránu, pro který není nic výhodnějšího, než když má sousední země problémy. Iráčané se chystají koupit zbraně, vybavení a služby za 13 miliard dolarů (cca 260 miliard korun), což naznačuje, že americko-irácké vztahy zůstanou v příštích letech velice úzké. Na stranu druhou, není to příliš velká náplast na to, co Američané v zemi v posledních sedmi letech investovali.

The sales will make Iraq among the world’s biggest customers for American military arms and equipment. The Iraq Defense Ministry intends to transform the country’s degraded conventional forces into a state-of-the-art military. „It’s going to be a modern and fairly sophisticated military,“ said Lt. Gen. Michael Barbero, the ranking U.S. officer responsible for training and advising Iraq forces. Part of the planned purchase includes M-1 tanks, the main battle tank for the U.S. military. Iraq wants to buy 140 of the tanks, and Iraqi crews have already started training on them.

Iráčané také už požádali o 18 strojů F-16 Falcon v rámci tří miliardového programu, jehož součástí je i servis a výcvik pilotů. Pokud tento obchod schválí Kongres, první letouny by do Iráku mohly dorazit na jaře 2013. Doposud se irácké síly soustředily především na potírání povstalců a navíc se vždy mohly spolehnout na americkou podporu, takže nepotřebovaly sofistikovanou těžkou techniku. S tím, jak povstalecké aktivity ustávají (tím nechci popřít občasné teroristické útoky), Irák se zřejmě začne soustředit na vybavování svých ozbrojených sil tak, aby opět byly plnohodnotné a byly schopné vést i konvenční operace.

Nákup tanků M1A1 Abrams se připravoval delší dobu. Už před dvěma lety Charles Levinson popisoval v USA Today, jak vojenský poradce iráckého ministra obrany vyšplhal na americký Abrams a pak si postěžoval, že je „příliš horký“, takže jeho muži „se nebudou schopni za těmito tanky pohybovat“:

His concerns threatened to derail an arms deal worth as much $2.16 billion. That alarmed Brig. Gen. Charles Luckey, who, on this sweltering day in the desert, was a salesman of sorts. You could even say he is the U.S. military’s senior used-tank salesman. Luckey is the U.S. officer in charge of foreign military sales to Iraq. It’s his job to move the merchandise. „For as little as $300 you can get a blast deflector to deal with the heat,“ Luckey said. „I might even throw them in for free for you,“ he added, sweetening the deal.

Irácká armáda si prošla těžkými časy i kvůli ne příliš šťastnému rozhodnutí rozpustit ji po pádu Saddáma Husajna. Byla budována prakticky na zelené louce a Američané do ní investovali miliardy dolarů, které zřejmě zpátky nikdy nedostanou. A to ani v případě, když se Irák stane největším kupcem amerických zbraní a služeb. Ostatně odhaduji, že s tím nikdo ani nepočítal. Dlouhodobý zákazník však také není k zahození. Nicméně, dá se počítat s tím, že Spojené státy nebudou jediným dodavatelem. Například už před několika lety nakupovala irácká policie čínské lehké zbraně za 100 milionů dolarů, protože je Američané nebyli schopni dodat včas.

3 comments
Profilový obrázek
František Šulc
ADMINISTRATOR
PROFILE

Ďalší články

Leave a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked with *

Cancel reply

3 Comments

  • Profilový obrázek
    Karel
    8. 9. 2010, 14:25

    Tvrzení o chybném americkém rozhodnutí rozpustit iráckou armádu již bylo tolikrát zopakováno, že se stalo všeobecně přijímanou pravdou, kterou nekriticky přebírají i renomovaní autopři. Jak ale dokládají přímí účastníci, jednalo se spíše o mediálně neobratnou prezentaci situace, než o realitu. Irácká armáda se totiž po porážce režimu rozpustila sama, nezávisle na vůli americké správy či kohokoli jiného. viz Bremer, P.L., Dobbins, J. & Gompert, D. (2008). Early Days in Iraq: Decisions of the CPA, Survival 50(4): 21-56.

    REPLY
  • Profilový obrázek
    František Šulc
    27. 11. 2010, 23:13

    Je mou chybou, že raguji na tento komentář s takovým zpožděním. Nejak jsem jej přehlédl.
    Pokud tomu zcela katastrofálnímu rozhodnutí Paul Bremer říká „mediálně neobratná prezentace“, pak to mohu pochopit, protože ten malér padá zcela na jeho hlavu. Ale příliš bych jeho výmluvy nepřebíral.
    Ano, irácká armáda se rozpustila sama, stejně jako irácká policie. Všichni ovšem čekali na gesto Američanů, jak bude probíhat budování Iráku – zda je povolají zpět, či nikoli. Zčásti Garner a zcela Bremer situaci nezvládli a dekretem CPA číslo 2 (Bremer) rozpustil armádu. Stalo se to, že přes noc přišlo 350 tisíc vycvičených lidí o práci a jejich rodiny o příjem (a to se týká pouze armády, do toho nejsou započítány další bezpečnostní složky a zpravodajské služby). Vynásobte si toto číslo čtyřmi a dostanete minimální počet lidí, který byl tímto rozhodnutím okamžitě dotčen. Mnoho vojáků se přidalo k povstalcům a co se stalo pak, není nutné popisovat.
    O tom, že Bremer udělal pitomost, kterou si stále odmítá byť jenom připustit, svědčí i to, že podle původních plánů měla být irácká armáda transformována, nikoli zrušena. Dají se nalézt i nesouhlasná vyjádření řady amerických a britských vojáků. O akademicích nemluvě. Takže, ať si Bremer říká a píše co chce, zvoral to.

    REPLY
  • Profilový obrázek
    Dušan Rovenský
    28. 11. 2010, 12:56

    Zde musím naprosto souhlasit s Františkem Šulcem. V současné době dodělávám článek pro lednové číslo časopisu ATM, který bude pojednávat o pádu Saddámova režimu. Vliv nařízení č. 1 (tzv. debaasifikace) a č. 2 (rozpuštění ozbrojených sil a ostatních bezpečnostních složek) Koaliční dočasné správy (Coalition Provisional Authority) na pozdější katastrofální bezpečnostní situaci není třeba nikde přebírat, ale stačí se podívat na statistiky (např. nezaměstnanosti) a vše je jasné…

    REPLY

Nejnovější komentáře