fbpx

Sousedova koza

Renomovaný německý ekonomický novinář Gabor Steingart ve své knize Globální válka o blahobyt. Nové rozdělení světových finančních trhů nastínil vizi sociálního státu v době globalizace. Jedním z důsledků deindustrializace Západu – přemísťováním výroby do Asie – bude vysychání státních příjmů, růst sociálních výdajů a růst veřejného na dluhu. Reakcí budou nejdříve úspory ve veřejných výdajích a posléze zmenšování státu.

Soudě podle vývoje u našich západních sousedů, v SRN tento proces již odstartoval před deseti lety. Obětí tohoto procesu se totiž stal jako první vojenský rozpočet, který, měřen podílem vojenských výdajů na HDP, je po 20 letech poloviční. Samotný bundeswehr se za toto období zmenšil z 500 na 250 tisíc mužů a žen ve zbrani. Tato redukce bude pokračovat, neboť 1. září byl o záměrech vládní komise, ustavené v reakci na německé fiskální problémy vyvolané světovou finanční krizí, informován branný výbor německého zákonodárného sboru.

SRN započala plánovat zásadní reformy už na počátku 21. století, kdy se strukturálním otázkám budoucího fungování německých ozbrojených sil věnovala komise Gemeinsame Sicherheit und Zukunft der Bundeswehr vedená bývalým spolkovým prezidentem Richardem von Weizsäckerem a posléze byly závěry komise vtěleny do ministerského materiálu Die Bundeswehr – sicher ins 21. Jahrhundert Eckpfeiler für eine Erneuerung von Grund auf. Oba materiály jsou spojeny se jménem tehdejšího spolkového ministra obrany Rudolfa Scharpinga. V důsledku strukturálních reforem se bundeswehr zmenšil a opustil spoustu posádek. Došlo také ke zkrácení povinné vojenské služby a její tzv. flexibilizaci. Ta umožňovalo zájemcům o krátkodobou službu v armádě sloužit až dalších 17 měsíců po odsloužení 6měsíční povinné části jejich základní vojenské služby. Silnou pozici branné povinnosti potvrdila také Bílá kniha 2006.

Experti míní, ministerstvo financí mění. Rozpočtový výhled a návrh státního rozpočtu na rok 2011, kde se počítá s úsporou 80 mld. eur v následujících čtyřech letech, přinutily Spolkové ministerstvo obrany (BMVg) pozměnit původní reformní plány. Ačkoliv se pro rok 2011počítá zachováním výše vojenského rozpočtu kvůli nasazení bundeswehru v zahraničí, bylo BMVg vyzváno hledat strukturální úspory.

Hranice těchto úspor z pohledu bundeswehru shrnul ve své zprávě jeho generální inspektor – představil pět modelů ukazující bundeswehr různých velikostí odpovídajícím různým schopnostem plnit zadané úkoly. Za krajní hranicí redukce německých ozbrojených sil byly označeny ozbrojené síly složené ze 163 500 vojáků a vojákyň, z nichž 156 000 jsou vojáci z povolání a vojáci na čas (kádrový personál) a 7500 jsou vojáci vykonávající dobrovolnou vojenskou službu. Generální inspektor se zároveň vyslovil pro zastavení povinné vojenské služby.

Případná redukce bundeswehru ze současných 250 000 na 165 000 až 170 000 vojáků spojená s vyřazováním zbraní z doby studené války, jako jsou letouny Tornádo, s redukcí počtu posádek a s redukcí nových výzbrojních projektů by mohla podle odhadů uspořit až 8,3 mld eur.

4 comments

Ďalší články

Leave a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked with *

Cancel reply

4 Comments

  • Profilový obrázek
    Tomáš Karásek
    7. 9. 2010, 20:35

    Nebudu zpochybňovat závěry týkající se Bundeswehru, ale obecný předpoklad deindustrializace je v případě Německa poněkud sporný. Čína je sice v loňském roce vystřídala na pozici největšího světového exportéra, nicméně i druhá příčka je pro osmdesátimilonový národ úctyhodná. Úroveň i rozsah jeho průmyslové produkce jsou stále úctyhodné.

    REPLY
  • Profilový obrázek
    Bohuslav Pernica
    8. 9. 2010, 8:25

    Výcházím z toho, co napsal německý autor ve své knize. On tam uvádí, že SRN bude asi následovat příklad USA, kde proces „vývozu továren“ již proběhl. Zatím samozřejmě platí to, co jste napsal. K tomu se taky vyjadřuje.

    REPLY
  • Profilový obrázek
    Jiří Šedivý
    8. 9. 2010, 21:21

    Pane kolego,

    neměli bychom zaměňovat korelaci s kauzalitou. Dále: srovnávat výši výdajů na obranu před 20 lety, tedy na konci studené války, s následujícím obdobím, není také úplně korektní. Též argument deindustrializace je poněkud sporný, jelikož proměna struktury zdrojů vytváření domácího produktu zpravidla nemá v post-industriálních ekonomikách negativní vliv na jeho výši.

    Záleží zejména na politické vůli vlád udržovat určitou úroveň těchto výdajů a dále na jejich struktuře. USA vydávají hodně nad dvojnásobek celkových investic na obranu evropských spojenců. Zároveň investují mnohem účelněji. V roce 2008 byly US investice na vojáka trojnásobné ve srovnání s NATO Evropou. A investice do výzkumu a vývoje na vojáka byly pětinásobné. To bylo před začátkem hlubokých škrtů v Evropě v důsledku krize. Aktuální čísla nemáme, ale lze předpokládat, že propast mezi USA a Evropou se dále rozšiřuje. Problém další eroze interoperability mezi USA a Evropou v rámci NATO se prohlubuje, stejně jako sílí hlasy v americké debatě volající po stažení USA z NATO.

    Pokud povedou reformy v Německu k účelnějšímu rozdělení investic v rámci obranných výdajů, tak to bude dobře.

    Ale to vše Vy znáte mnohem lépe než já.

    REPLY
  • Profilový obrázek
    Bohuslav Pernica
    9. 9. 2010, 6:43

    Opakuji, že mě jako ekonoma zaujala ta myšlenka v kontextu státu blahobytu. Jestliže procentuálně rostou výdaje na blahobyt (důchody, sociální dávky, vzdělávání apod.) a není to adekvátně podpořeno příjmy a zároveň tu existuje pravidlo o max. výši deficitu, tak někde se ty peníze musí vzít. Tuším, že existuje anglické přísloví hovořící o tom, že v míru jsou vojáci užiteční jako komíny v létě. A už jsme u té ochoty platit na obranu – máslo nebo děla a rozhodování o tom, co je z pohledu toho, kdo činí rozhodnutí užitečnější. Ty preference jsou závislé na aktuálních podmínkách.
    V každém případě autor knihy tam taky hovoří o tom, že „podsekávání“ tradičních funkcí státu se nemusí vymstít, protože v případě potřeby budou scházet kapacity, které se vytvářejí dlouhodobě.
    HDP: I když je v ekonomických učebnicích uváděn velmi jednoduše vzoreček, že příjem státu z daní je násobkem koeficientu krát HDP jako příjem, tak to není pravda. Každý stát volí nějakou strukturu zdanění (přímé daně, nepřímé daně). Jestliže má dělník příjem 10 a daň je 10 %, pak výběr daně je 1. Jenže když nemá žádný příjem je výběr 0 a jestli dostane podporu ve výši 10 % jeho platu, tak je výběr -1. Pokud se z něj třeba stane pokladník v samoobsluze a rozšíří tedy sektor služeb, jeho příjem nebude deset ale třeba jenom 5 či 7 a při zachování sazeb musí tedy poklesnout příjmy státu ze zdanení jeho práce. Samozřejmě, že ten proces přeměny struktury ekonomiky trvá dlouho. Jestliže máte službu, musí být taky někdo ochotný si ji koupit. Jestliže nebude mít dostatečný příjem, pokusí se tu službu nahradit vlastní prací (holič, zahrandích, praní prádla apod.) Tohle nejde u bank, pojišťoven a jiných finančních institucí. Osobně jsem skeptický k tomu, že to, co platí pro velmoci, plně platí i pro malé státy.

    REPLY

Nejnovější komentáře