Army Composite Life Cycle Model; Zdroj Health Promotion, Risk Reduction, Suicide Prevention Report 2010

Přibližně před deseti dny jsem popisoval příběh seržanta Toma Bagosyho, který se rozhodl spáchat sebevraždu, když se mu rozpadl život. Jak ukazují statistiky, je jedním z několika set vojáků, kteří se každý rok ve Spojených státech rozhodnou odejít ze světa vlastní rukou. Vesměs jde o lidi, kteří se účastní válek v poslední necelé dekádě. Byť americké ozbrojené síly věnují v posledních letech zvýšenou pozornost Posttraumatickému stresovému syndromu (PTSD), přesto se zdaleka nedaří pomáhat všem.

Nejde však pouze o sebevraždy. Jak ukazují studie, roste i počet lidí, kteří nadmíru pijí, či užívají drogy. Neradostný obrázek popisuje materiál pěchoty s názvem Health Promotion, Risk Reduction, Suicide Prevention Report 2010. V úvodním slově generál Peter W. Chiarelli, který dohlížel na přípravu zprávy, přichází mimo jiné s tím, že na 106 tisíc vojáků bere léky na bolest, proti depresím a další medikamenty. Během fiskálního roku 2009 (září 2008 – říjen 2009) vojáci spáchali 74 646 kriminálních činů, z čehož 16 997 bylo pod vlivem drog a alkoholu.

In Fiscal Year (FY) 2009 we had 160 active duty suicide deaths, with 239 across the total Army (including Reserve Component). Additionally, there were 146 active duty deaths related to high risk behavior including 74 drug overdoses. This is tragic! Perhaps even more worrying is the fact we had 1,713 known attempted suicides in the same period. The difference between these suicide attempts and another Soldier death often was measured only by the timeliness of life-saving leader/buddy and medical interventions. Some form of high risk behavior (self-harm, illicit drug use, binge drinking, criminal activity, etc.) was a factor in most of these deaths. When we examined the circumstances behind these deaths, we discovered a direct link to increased life stressors and increased risk behavior.

Chiarelli apeluje na civilní i vojenské představitele, aby věnovali této problematice zvýšenou pozornost, aby dobře prostudovali více než tři sta stránkovou zprávu a přijali opatření, které sníží negativní dopady vysokého operačního tempa posledních devíti let. Zpráva nepřichází pouze se statistikami, ale samozřejmě nabízí i opatření. Je rozdělena do deseti sekcí:

• první se zabývá sebevraždami;
• druhá neschopností systému adaptovat se na nároky kladené na vojáky a přijít s adresnou pomocí;
• třetí životním cyklem vojáků, který je rychlejší ve srovnání s civilisty;
• čtvrtá opatřeními pěchoty při prevenci sebevražd;
• pátá přichází s modelem, který by měl zvýšit péči o zdraví, snížit riziko a zvýšit prevenci sebevražd u vojáků;
• šestá přichází s konkrétními opatřeními v této oblasti;
• sedmá popisuje nutné změny ve vyšetřování a hlášení trestných činů tak, aby měli velitelé k dispozici dostatek informací a snížilo se tak riziko následných problémů;
• osmá se zabývá sdílením dat;
• devátá výzkumem v této oblasti a zabráněním duplikací;
• desátá obsahuje dodatky.

V materiálu se dá nalézt mnoho zajímavých doporučení, stejně jako dat, která jsou důležitá pro pochopení rozsahu problému. Například, historicky bylo množství sebevražd v ozbrojených silách nižší, než v civilní populaci. V roce 2004 se situace začala měnit a v roce 2008 už počet sebevražd na sto tisíc lidí u pěchoty, přesáhl počet sebevražd u civilního obyvatelstva (20,2 ku 19,2). Jak ukazuje jeden z grafů, situace je nejhorší u námořní pěchoty a u pěchoty. Naopak počet sebevražd v námořnictvu a u letectva zůstává pod úrovní počtu sebevražd u civilistů.

Pro studium je zajímavý i tzv. Složený model životního cyklu (Composite Life Cycle Model), který ukazuje cykly jednotky, vojáka a rodiny s tzv. „body přechodu“, kdy dochází ke změnám v životě vojáků a/či jejich rodin. Tyto body se kumulují, čímž se zvyšuje stres. Data ukazují, že k nejvyššímu počtu sebevražd dochází u vojáků, kteří mají první kontrakt a u těch, kteří nebyli na misi, či absolvovali jen jednu.

In just six years, Soldiers experience the equivalent of a lifetime when compared to their civilian counterparts… Soldiers, however, do not live the equivalent life of their civilian peers. They endure sacrifices inherent to the profession of arms.