Britská ponorka třídy Vanguard vybavená jadernými raketami Trident opouští přístav; Foto via Wikimedia Commons
Téměř všichni se nikoli s radostí, ale s vervou pouštějí do škrtání výdajů na obranu. Na rozdíl od minulosti je snaha učinit hlubší strukturální změny, které by umožnily ušetřit. Nicméně ne vše se dá dohnat vnitřními změnami, takže je nutné snižovat i stavy. Někde, jako například v Británii, jsou škrty dosti hluboké – 10-20 procent rozpočtu. A logicky, to začíná znervózňovat ty, kteří se hodlají uskrovňovat mnohem pomaleji a zároveň udržovat své globální zájmy, tedy Spojené státy.
Mr. Fox told reporters later that, after any cuts, the British military would be able to respond to a broad array of threats and retain capabilities particularly valued by the Pentagon. He identified those as Britain’s Special Forces, its nuclear deterrent, its participation in the Joint Strike Fighter program and its ability to deploy substantial forces when needed. “We would be able to maintain a moderate deployable force for a considerable length of time, if required,” Mr. Fox added. “Maybe not exactly at the level we have now, but at still a respectable and useful level.” Still, the entire active-duty British armed forces are smaller than the United States Marine Corps, and some critics at home have charged that the review is little more than a budgetary drill dressed up as a broader assessment of military requirements.
V posledním desetiletí byli Britové ti, na které se Američané spoléhali nejvíce. Jak se nyní zdá, už to nebude tak jednoduché. Aniž bych chtěl přeceňovat britské škrty, nedá se opominout obecný pocit, že v zahraničí již bylo obětováno mnoho, a že je na čase pomýšlet na konsolidaci doma, i za cenu kroků, které mohou být vykládány jako ústupky. Každopádně Britové jsou skutečně v nezáviděníhodné situaci. Problémem je, jak dodržet volební sliby, respektive si udržet obraz země s respektovaným jaderným odstrašením.
Hlavní strana vládní koalice – konzervativci – už v předvolební kampani nenechávala nikoho na pochybách, že náhrada za Tridenty je téma, o kterém se nevyjednává. Menší koaliční partner – liberální demokraté – naopak odmítali do ponorek třídy Vanguard vybavených jadernými raketami Trident investovat. Zvítězili konzervativci, a aniž bych chtěl jakkoli předbíhat, zdá se, že britské ozbrojené síly (s výjimkou ponorkového loďstva) z toho zcela šťastné být nemohou (byť by se samozřejmě škrtalo tak jako tak).
Britský rozpočet na obranu je 58 miliard dolarů. Výměna čtyř ponorek bude stát v příští dekádě 30 miliard. Snížení počtu o 20 tisíc vojáků přinese úsporu dvě miliardy dolarů ročně:
Scaling back the submarine replacement plan — or deferring it, as the junior partner, the Liberal Democrats, urge — could save enough to keep the army at its current strength of 105,000. There is no reason for Britain to press ahead with the submarines now. The current fleet, built in the 1990s, will remain operational for another decade — longer if Britain relaxes its cold war policy of keeping at least one sub continuously at sea. (United States subs stay in service for 40 years.) It is also hard to see why — in today’s world — Britain needs four new subs, each of which can carry up to 160 nuclear warheads. Only a fraction of that capacity is currently used, roughly 48 warheads per submarine, for a total of 192.
Úvahy o tom, jak by mohla Británie šetřit, se v minulých týdnech objevovaly hojně v britských médiích. Výsledkem bylo vesměs rozhořčené dementi ze strany ministerstva obrany. První, co nadzdvihlo řadu lidí, byl nápad sdílet s Francouzi letadlové lodě. Nyní se mluví o tom, že by se Britové a Francouzi střídali na „jaderných patrolách“ tak, aby v případě útoku na jednu, či druhou zemi, byla vždy v moři ponorka schopná odpovědět. Sdílení by ušetřilo oběma zemím docela dost peněz.
Britsko-francouzské rozhovory o tomto sdílení sil jsou údajně v počáteční fázi a dál by se mohly dostat v listopadu, kdy se sejdou britský premiér a francouzský prezident na pravidelném summitu. Teď už je ale jasné, že jde o velice citlivé téma, které může být snadno shozené ze stolu tak, jak se to stalo v minulosti, konkrétně Edwardu Heathovi v 70. letech minulého století.
Nakonec se dopustím ještě jedné obecné úvahy. Na jednu stranu zde máme výhodu, že nemusíme řešit britské jaderné dilema a americký strach z dalšího britského ústupu. Ostatně nervozitě Američanů se nedá příliš divit, protože už jednou něco podobného zažili, když po 2. Světové válce kvůli prázdné pokladně Britové prakticky vyklidili Východní Středomoří, konkrétně Řecko a Turecko, takže je musely zastoupit USA (viz Trumanova doktrína). Na druhou stranu bychom se ale měli zabývat jinou věcí – do jaké míry šetření ovlivní schopnosti Severoatlantické aliance jako celku, respektive, jak moc spojenci při šetření spolupracují. Abychom totiž nakonec nezjistili, že se kvůli špatné komunikaci poškodily schopnosti, se kterými se stoprocentně v plánech počítalo.
42 comments
42 Comments
Petr Švaňa
4. 10. 2010, 15:12Obávám se, že o nějakém společném postupu nemůže být řeč. Pochybuju, že některá z vlád velmocí bude ochotná (schopná) přiznat před spojenci jak hluboké budou řezy do obranných rozpočtů. A to zejména v předvolebních časech!! Výdaje na obranu jsou teď stejně jako u nás i jinde v západních demokraciích kasičkou ze které je nejjednodušší brát, protože to okamžitě „nikoho“ nebolí. Obávám se, že to bude další v řadě omylů demokracie potažmo západní civilizace 21. století. Americký politolog Francis Fukuyama někdy v devadesátých letech vyjádřil jistotu, že demokracie zvítězila na celé čáře a jednou provždy. Jaký byl jeho omyl budeme poznávat s každým dalším ústupkem před autoritářskými režimy. Nekoordinovanost obranné politiky je jedním z mnoha faktorů tohoto fenoménu. Vše to souvisí s volným trhem, volným pohybem osob, občanskými svobodami, svobodným tiskem… Z ničím takovým si autoritářské a nedemokratické režimy hlavu nelámou!! Obranná politika NATO už delší dobu zaznamenává problémy s ochotou některých členů poskytnout jak fyzickou tak finanční podporu při ochraně zájmů západní civilizace v některých konfliktech. Nejvíce se to projevilo a projevuje v Iráku a Afgánistánu, kde na tom zrovna nejvíc záleží!! Pokud z aktivní členské části NATO do budoucna odpadne i Británie, pak je nutno si klást otázku jestli ještě vůbec máme šanci hájit naši civilizaci!! Američané mohou jednoho krásného dne opět odejít do izolace a zabývat se samy sebou. A to jim šlo na počátku minulého století dobře a neměli na talíři neustálé osočování, často z řad rádoby spojenců! Chceme-li hájit západní civilizaci a naše zájmy, musíme se aktivně připojit! A musíme na to najít prostředky! Jiná možnost neexistuje.
REPLY121BAT
4. 10. 2010, 20:06Souhlasím s tím, že osekávání financí na obranu v dnešním, ne zrovna jednoznačném, světě není správné. Státy by si měly udržovat určitou základní, sebezáchovnou, obranyschopnost. Čemu ale nerozumím, jaké svoje zájmy hájí západní civilizace v Afghánistánu a hlavně Iráku. Ano, v Afghánistánu bylo možné válku ospravedlnit do doby než padl Taliban (koncept spravedlivé války). Pak už je to poměrně sporné. Teorie vycházející z kulturalismu říkají, že není možné zavést demokracii tam, kde proto nejsou základní kulturní společenské předpoklady. A to v Afgh. nejsou. Válku v Iráku pak nelze ospravedlnit ničím, Husajn nesponzoroval teroristy ani neměl zbraně hromadného ničení. To už jsou obecně přijímané fakty. Ano, západní civilizace se musí bránit, ale Irák je pro to rozhodně špatné bojiště a Afgh. také. Naopak, při vší úctě k vojákům v poli, tristní výsledek západních armád v Afgh. spíše nepřítele povzbudí než zastraší. Ano, vím, vojensky v přímém střetu NATO vítězí kdykoliv a kdekoliv, ALE politicky a o to hlavně jde, tam prohrává. Jako ve Vietnamu, USA neprohrály jedinou bitvu na bojišti, ale nakonec odešly poraženy.
REPLYDušan Rovenský
4. 10. 2010, 20:11Pro 121BAT: Naprostý souhlas.
REPLYMichal Indrák
4. 10. 2010, 21:05Budoucnost všech evropských armádach bude ve spolupraci a společné obraně. EU se v budoucnu pravděpodobně stane federaci obdobě jako USA.To znamená i společná armada a rozpočet na obranu.
REPLYPetr Švaňa
4. 10. 2010, 23:04To 121 BAT a DR: Přesně v to jsem doufal když jsem ten příspěvek psal! V rozvíření alespoň nějaké diskuse! A upozornil jsi přesně na to na co jsem chtěl ukázat! Na politickou nebo spíše společenskou neschopnost vítězit!! V demokraciích nikdy nebude dostatečná vůle po vítězství, protože to znamená přinášet oběti! Nejen na bojištích v podobě padlých, ale zejména ekonomické a politické oběti! Mnoho politziků by pro úspěch muselo obětovat své ambice, státy by musely obětovat miliardy na obnovu a pomoc zemím, které „vůbec “ nezajímají obyčejného člověka, neboť ten žije přítomností a tzv.světovou krizí je zrovna nucen starat se o vlastní život! Rozhodně jsem svým příspěvkem nechtěl naznačit, že by snad bylo třeba někomu vnucovat naše pojetí demokracie ba ani demokracii jiného typu. Tento koncept je myslím pomýlený a myslím si, že ho už dávno opustili i Američané. Vojensky je poměrně jednoduché řešit problém, ale jak potom zajistit stabilizaci a předání vlády zpět do rukou místní politické reprezentace to je jiná káva!! Sem s nápadem pánové! Mimochodem v které zemi by jste dnes „bojovali za Prahu“ pokud taková existuje?
REPLY