Američtí vojáci se zajatci podezřelými ze spolupráce s Al Kajdou v Iráku během úspěšné operace 12. října 2007; Foto Luis Delgadillo, Department of Defense

Portál Wikileaks včera zveřejnil další sérii záznamů z irácké války. Jedná se o téměř čtyři sta tisíc tajných hlášení z let 2004-2009 týkajících se smrti iráckých civilistů i vojáků, mučení Iráčanů apod. Jde o citlivé dokumenty, které mají ukazovat na to, že během konfliktu zemřelo přinejmenším o 15 tisíc více iráckých civilistů, než se původně myslelo.

Organizace Iraq Body Count kvůli tomu zvýšila počet mrtvých irácké války na 122 tisíc lidí. Záznamy zveřejněné Wikileaks mají mimo jiné ukazovat na to, že Američané mnohokrát věděli o mučení, či vraždách civilistů provedených iráckými vojáky, ale nic neudělali. Média po celém světě okamžitě na zveřejnění (opět učiněné prostřednictvím několika tiskovin) zareagovala podobně, jako v dřívějších případech. Jde o velké sousto, možná až příliš o velké na to, aby se vše v krátkém čase, který současná novinařina má k dispozici, daly informace dobře zanalyzovat.

Britská a americká vláda, stejně jako v dřívějších případech, zveřejnění odsoudily s tím, že ohrožuje životy lidí, protože Wikileaks tím vyzrazuje nejenom postupy, ale i jména. Zakladatel Wikileaks Julian Assange to samozřejmě odmítl. Objevila se i slova (stejně jako v předchozích případech), že nejde o nic zas tak nového. K pokusu zahrát věc do autu tímto způsobem se dá dodat snad je jedno: nefungovalo to, nefunguje to a nebude to fungovat.

WikiLeaks called the release of the Iraq war documents the largest classified military leak in history. After the leak in July of more than 70,000 Afghanistan war documents, the website was heavily criticized by the U.S. government, the military and human rights groups for failing to redact names of civilians in the documents, putting them at risk of retaliation by the Taliban. Assange said WikiLeaks has been more „vigorous“ in redacting the new round of documents compared to its previous publication of documents. But the U.S. military says about 300 Iraqis named in the documents could be endangered by their exposure and they are being notified for their safety.

Dosti naštvaně zněly i hlasy z části irácké politické scény. Núrí Malíkí to označil za útok na irácký kabinet a snahu sabotovat stabilizaci Iráku. Amnesty International a další organizace samozřejmě vyzvaly americkou vládu, aby vysvětlila, jak to že věděla o mučení a nic neudělala. Organizace spojených národů je také znepokojena a požaduje, aby vláda prezidenta Baracka Obamy zahájila vyšetřování.

(UN’s chief investigator on torture, Manfred) Nowak, who has spent years investigating allegations of US participation in extraordinary rendition and the abuse of detainees held by coalition forces, said the Obama administration had a legal and moral obligation to fully investigate credible claims of US forces‘ complicity in torture. A failure to investigate, Nowak suggested, would be a failure of the Obama government to recognise its obligations under international law. He said the principle of „non-refoulement“ prohibited states from transferring detainees to other countries that could pose a risk to their personal safety.

Julian Assange se nechal slyšet, že na cestě jsou další materiály, které se budou znovu týkat Afghánistánu. Tipnul bych si, že současné konflikty jsou nejlépe zaznamenané v historii. Existuje obrovské množství článků, knih a textů na internetu. Zároveň – a to co zveřejňuje Wikileaks tomu nasvědčuje – existují zřejmě miliony a miliony utajovaných hlášení a zpráv povětšinou v elektronické podobě (dřív se říkalo, že papír snese všechno, dnes by toto tvrzení chtělo trošku updateovat ve smyslu, že na každý harddisk se toho vejde až příliš mnoho).

To vytváří několik problémů. Už dříve se na těchto stránkách diskutovalo o tom, že ona hlášení nemusejí být příliš věrným obrazem reality. Dalším problémem je, že neplatí tvrzení: čím více informací, tím lepší rozhodnutí, respektive tím lepší obraz o situaci. Naopak, velké množství informací zahlcuje rozhodovací proces a vede ke špatnému úsudku. A konečně, čím více informací mám a uchovávám, tím pravděpodobnější je, že se dostanou ven, přičemž i jen část z nich může napáchat velkou škodu, někdy větší, než by obsahu příslušelo.

Zajímalo by mně jedno, budou nějak státy, respektive jejich instituce reagovat na lekce udělené jim mistry Webu 2.0? Jak se zachová systém v USA a v dalších zemích? Změní se něco? Nejsem si jist, že by byrokratický aparát nějak výrazněji na několikanásobný únik velkého množství dat reagoval. Možná snad jen po svém – zpřísněním přístupu k datům, větším prověřováním a snahou zdiskreditovat zdroj(e) informací i médium.

Možná by přitom nebylo špatné se zamyslet nad kvantitou i kvalitou informací, které prolétávají systémem a jsou analytiky (kteří to stejně nemohou nikdy zvládnout) zpracovávány. Je na čase si uvědomit limity moderních technologií a to, že i s bezpilotními prostředky, počítači a satelity mnohdy nejsme dál, než v době, kdy velitel neměl nic lepšího, než dalekohled a pár zvědů.