fbpx

Skrzypczak: Voják má šest měsíců válčit, spát a jíst

Toto je překlad části rozhovoru generála Waldemara Skrzypczaka, bývalého velitele pozemních vojsk, s novinářem Marcinem Ogdowskim ze stránek Interia.pl o afghánské misi, spojencích a řízení armády. Rozhovor vyšel 5. října 2010. Marcin Ogdowski provozuje také vlastní blog, na kterém se věnuje polské misi v Afghánistánu. Generál Skrzypczak minulý rok odstoupil z funkce na protest proti rozrůstání byrokracie. Jakákoliv podobnost s reáliemi v Česku je čistě náhodná.

V době prezidentské kampaně se velmi hovořilo o Afghánistánu. Poté diskuze skončily a armádě zůstala v Polsku nepopulární válka.
A stále nám schází pořádná strategie na úrovni NATO, která by definovala cíl války. Jestli bude vyplývat z toho, co chceme dosáhnout, nebo bude omezena výlučně na dobu trvání mise.

To by měla být strategie „Stahování“ polské vlády?
Ovšem. A bylo by to výhodné i pro politiky, kteří by konečně věděli, co mají říkat národu. Tak bychom unikli situaci, do které jsme se dostali během kampaně jednostranným stanovením data odchodu z Afghánistánu. To nepomohlo obrazu Polska jako věrohodného člena NATO.

A jak by se měly definovat cíle mise?
To se mělo udělat před zahájením mise v Afghánistánu.

Přejděme na vojenské záležitosti. Zdá se vám složení kontingentu, ve kterém je jen pětina vojáků v bojových jednotkách a zbytek tvoří tzv. podporu odpovídající?
Nejdřív musíme vědět, jaké jsou cíle a poté tomu přizpůsobit složení kontingentu. Klidně ať je „válečníků“ jen pětina, ale pod podmínkou že bude natolik početný, že bude moci zároveň válčit i budovat infrastrukturu. Dnes nejsou polští vojáci schopni zvládnout situaci ani vojensky ani logisticky.

Polsky řečeno „vyšleme, co máme a nějak bude“?
Tak nějak. Řeknu vám, jak se u nás buduje kontingent. Na generálním štábu se sejdou velitelé -představitelé rozvědky, kontrarozvědky, logistiky, zdravotníci, Vojenští policisté, Vojenští hasiči atd. A každý chce poslat co nejvíc „svých“. Jestliže má mít kontingent 2500 vojáků, nakonec bude jen 500 z bojových jednotek. Ve finále spousta lidí překáží na základnách a je bez práce.

Vezměte si takového výstrojního skladníka. Otevře sklad jednou za den v době výdeje. Potom dvě hodiny vede papírovou válku, eviduje výdej, příjem, no a má po práci. S klidným srdcem může vzít útokem jídelnu. Stačilo by přitom vytvořit víceúčelové sklady a odbourat nepotřebný personál.

Proč takový stav dopustí velitel kontingentu?
Velitele přece nikdo neposlouchá! Kontingent formuje vojenská byrokracie, která prosadí, co pokládá za nejdůležitější. V následné bitvě o místa zaniká hlavní cíl mise.

A voják „válečník“ dělá dvě patroly za den, padá únavou a nemá žádný volný čas…
Počkat, počkat – volný čas? Na co! To by voják mohl začít přemýšlet. Ne o válce, ale o rodině. Začít tesknit po rodině, být frustrován. Tím by se ale snížila jeho schopnost bojovat. Voják má šest měsíců válčit, spát – protože spánek regeneruje – a jíst. Zbytek volného času je k přípravě materiálu k boji. Volejbal, fotbal? Na to voják nemá čas. Voják se vrátí na základnu, umyje se a jde spát.

Když mluvíme o nedostatcích polského kontingentu, často se hovoří o slabé úrovni rozvědky a kontrarozvědky…
To je zásluha pana Macierewicze, který ty služby rozložil. Je pravda že v Polsku vojenský WSI neměl dobrou pověst. Ale v Iráku – sám jsem se o tom přesvědčil – byli zpravodajci velmi výkonní. Z toho co vím, v Afghánistánu měli také dobrý start. Ale poté co služby převzal pan Macierewicz se všechno zhroutilo. A teď bude zapotřebí mnoho let práce aby se to obnovilo.

Co si myslíte o mediálním pokrytí mise?
Pozoruji snahu minimalizovat to, že v Afghánistánu umírají polští vojáci. Je to nepohodlné téma. Když se podívám k jiným členům NATO, co se tam děje, žasnu. Tam je pohřeb vojáka manifestace vlastenectví přenášená několika televizemi. A u nás? Uvažte, v jakém kontextu se objevuje Afghánistán v polských mediích: Nanghar Khel, IED nebo návštěva ministra s davem oblíbených novinářů. Ale poslechněte si, co si o tom myslí vojáci. Hrůza.To je katastrofa, jak se dnes referuje v Polsku o Afghánistánu.

Obviňujete media?
Ne, myslím, že za to může ministerstvo obrany. Tamější funkcionáři nejraději ukazují ministra obklopeného vojáky a sugerují, že je vše perfektní. Není!

Nastoupení polští vojáci v Iráku při návštěvě generála Raye Odierna na jejich základně (25. července 2007); Foto Staff Sgt. Curt Cashour, U.S. Army

Zanechme Afghánistán a promluvme o armádě jako o celku. Co je dnes největší problém?
Velmi lehce přijímáme rozhodnutí o redukci bojových jednotek, jako je například likvidace 1. mechanizované divize. A ve stejné chvíli rozšiřujeme různé centrální instituce, třeba poslední výmysl – Armádní krizové centrum. K čertu, k čemu nám bude? Už máme Národní krizové centrum, které řídí premiér.

Jiný příklad: Krakov, ve kterém udržujeme strukturu sloužící výlučně k zajištění pobytu VIP v tomto městě. 2. mechanizovaný sbor je už jen cedule. Není žádné další operační opodstatnění k existenci 2. mechanizovaného sboru v Krakově. A kolik to stojí? Zdvojujeme armádní struktury a osekáváme bojový potencionál. V důsledku je v armádě čím dál méně vojáků. Doufám, že za to někdo ponese před národem odpovědnost.

Naštěstí máme spojence.
Připomeňme, že už nám jednou Francie s Britanií garantovaly pomoc při obraně. A jak to dopadlo, všichni víme. Němci, to samé. Rozmyslí si, jestli nám mají pomoc, protože s Ruskem mají mnohem lepší vztahy než my. Francouzi? Vůbec je nezajímáme. Milovali nás, když bylo potřeba vyslat kontingent do Čadu. Mise už skončila a z lásky nic nezbylo. Zůstává Amerika, ale o její rychlé reakci nejsem zcela přesvědčen. A my mezitím začínáme odzbrojovat armádu.

Ale třeba jen změníme formulaci – na armádu lehčí, více expediční?
To by bylo skandální neporozumění. Znamená to, že nikdo cíleně poškozuje bezpečnostní systém země. Vím určitě, že pánové, kteří to dělají, nemají žádné vůdcovské myšlení. Ale vlastně mají – k osekání nákladů. Nemá to nic společného se strategií nebo s koncepcí obrany Polska.

A kteří pánové to jsou?
Politici spravující armádu a část generality. Mám dojem, že pánové necítí odpovědnost za stát a armádu. Protože kdyby jí cítili, usilovali by o výstavbu armády, která by v případě potřeby vydržela první úder. Potom by došlo k jednání nebo by se čekalo, až nás spojenci podpoří. Protože spojenci, jestli by přišli, by dorazili až po dlouhých politických diskuzích. V té době by náš protivník už mohl stát na Odře nebo Bugu – záleží na tom, odkud by přišel úder.

Připadá mi to jako politická fikce.
Víte, historie se stále opakuje. A jestli dnes máme dobré vztahy s Ruskem, za dva roky mohou být špatné. Armáda musí předvídat ohrožení. A všichni musíme mít na vědomí, že když to nebudou naši, budou to muset být cizí vojáci.

Má dnes Polská armáda odpovídající potenciál?
Ne nemá. A hned tak mít nebude. Protože je to stále horší.

Nefunguje tedy civilní kontrola armády?
Fungovala by, kdyby si politici nepřisvojovali kompetence velitelů. A to na všech úrovních. Dnes dokonce samospráva naříká, chce mít na svém území vojsko. Vojáci se už smířili s tím, že do toho nemají mluvit. Začalo to v roce 2002, kdy se Náčelníkem generálního štábu stal generál Czesław Piątas který se zcela oddal vůli politiků. V té chvíli skončil vliv generálů na cokoliv. Dříve se s námi počítalo, teď je to, jak chtějí politici. A generálové bez odporu vykonávají jejich příkazy. Někteří plní přání politiků natolik, že jsou schopni tvrdit, že helma se dá nosit obráceně.

Ve vyspělých demokratických zemích rozhoduje obdoba našeho náčelníka generálního štábu o tom, co se bude dít uvnitř armády. Nikdo se mu nesmí plést do velení. Personální otázky, výběr a jmenování do funkcí, je jeho výlučná doména. A u nás? Škoda mluvit… I proto se velitelé podbízejí politikům, místo aby veleli jednotkám. Závodí o přijetí ve Varšavě.

Mluvíte o nich jako o obětech?
Ne, ne! To nejsou oběti. Mluvím o lidech, kteří ve svém postavení čerpají konkrétní výhody -kariery, povýšení. Jeden z důstojníků mi řekl, že jeho nadřízený strávil s ministrem obrany dovolenou. Pro mě je to skandál, svědčící o tom, jak daleko zašla destrukce v mentalitě některých generálů. Kamarádíme se, pijeme vodku, bavíme se – to je nová móda v armádě. Ze styků s politiky vznikají partičky a intriky. Kluci v uniformách se dohodnou s kluky z úřadů a s jejich, smiluj se Bože, poradci. Často si škodí sobě navzájem – protože ten generál nemá rád tam toho generála, a tamten ještě jiného – což ohrožuje jednotu armády.

Za to je armáda profesionální.
Děláte si legraci! Armáda je branecká, a bude. Na přechod z branecké armády k profesionální je třeba ještě pár let tvrdé práce a – vracíme se k financím – hodně peněz. Ta práce bude určitě ale peníze asi ne. A když nebudou peníze, vyjdou roky práce v niveč.

Jak to uděláme? Dáme profesionálovi Kalašnikov, ocelovou helmu a proženeme ho po poli? A o to přece jde. Armáda musí modernizovat materiál, který je většinou velmi zastaralý, protože dnes, kromě zabezpečení vojáků v Afghánistánu, toho kupujeme minimálně.

No právě, neobáváte se odčerpání prostředků? V Afghánistánu, kde je 2,5 procenta polských vojáků, je třetina transportérů Rosomak…
A kolik se jich vrátilo již zničených. Ano, obávám se odčerpání financí. A sleduji podfinancování armády již delší čas. Ale i s utahujícími šrouby by finance na základní věci stačily, pokud by byla správná struktura výdajů. Velké množství peněz se vydá za zbytečnosti.

Například za co?
Na nákup 12 letadel Bryza. Jsou mnohem dražší než normálně. Odborníci tvrdí, že účelem této transakce je dotace Američanů, kteří koupili letecké závody v Mielci.

Nákup podivné spojovací techniky, která nám k ničemu nebude. Chybí nám investice, které by zvýšily bojový potenciál armády. Tanky máme zastaralé, protože je nemodernizujeme. Houfnice jsou staré – nové jsou slíbené, ale neví se, kdy budou. Loďstvo je ve smutném stavu. Bez lepší kontroly výdajů, bude armáda stále sklouzávat po šikmé ploše.

Politici to nevidí?
Jim vystačí vojenská přehlídka a radostné hlášení generálů: Vše je v pořádku!

Je potenciál k změně k lepšímu?
Je. V armádě slouží mnoho skvělých důstojníků, kteří mají potřebnou inteligenci a byli v boji. A co je důležité, vyhýbají se salonům, neberou ohled na politiky. Takoví lidé toho mohou pro armádu hodně udělat.

28 comments
Profilový obrázek
Jan Spacek
CONTRIBUTOR
PROFILE

Ďalší články

Leave a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked with *

Cancel reply

28 Comments

  • Profilový obrázek
    luke
    23. 11. 2010, 17:56

    podobnost s AČR je čistě náhodná :-)

    REPLY
  • Profilový obrázek
    h-cz
    23. 11. 2010, 19:43

    nevšiml jsem si, že by AČR nějak zvlášť očesávala bojové útvary

    REPLY
  • Profilový obrázek
    Petr Z.
    23. 11. 2010, 20:21

    10%, to sice nemusí znít nějak tragicky, ale u útvarů, které pravidelně jezdí na mise to je nepříjemnost. To je tak, když se něco přikáže plošně a nikoli tam kde je to potřeba..

    REPLY
  • Profilový obrázek
    soldato
    23. 11. 2010, 20:30

    V lecčem je na tom AČR lépe. Jistá podobnost tu však určitě je… Když jsem článek četl, připomínalo mi to často zážitky z armády…

    REPLY
  • Profilový obrázek
    Dušan Rovenský
    23. 11. 2010, 21:23

    I když to pro některé lidi může znít lákavě – generál Skrzypczak se tu vlastně staví do role oběti systému – já pro takové teatrální výstupy pochopení nemám. Podíval jsem se na jeho životopis ( http://pl.wikipedia.org/wiki/Waldemar_Skrzypczak ) a vojákem byl od roku 1976 do roku 2009 – tedy 33 let (z toho 16 let ve vyšších důstojnických a generálských hodnostech). Nebyl to žádný řadový vojín, ale nejvyšší funkcionář, který měl možnost (a přímo povinnost) ovlivňovat (samozřejmě pouze do jisté míry), jak tento systém bude vypadat.

    A najednou (po 33 letech!!!) si pan generál vzpomněl, že všechno je špatně, že ten systém „smrdí“ a že se na tom nechce podílet. Ale generálská výsluha (kterou jistě v civilu pobírá) mu zcela jistě „nesmrdí“ a tu jistě nekritizuje.

    No, o takových lidech jako je výše zmiňovaný pan generál si myslím svoje. Mnohem více si totiž budu vážit takového vojáka na základní funkci, který po odsloužení dvouletého kontraktu konstatuje, že v tomto systému nebude dělat, že to není práce pro něj a s čistým štítem odejde.

    REPLY

Nejnovější komentáře