fbpx

Jak jsme na tom v A‘stánu

Vím, že přicházím s velkým zpožděním, že skoro každý, kdo dokáže vyslovit slovo A’stán už řekl svůj názor, ale přesto chci dodat pár slov k tomu, co minulý týden vyšlo pod názvem Overview of the Afghanistan and Pakistan Annual Review. Jde o hodnocení pokroku v A’stánu rok poté, kdy prezident po měsících přemítání souhlasil s navrženou strategií Davida Petraeuse/Stanleyho McChrystala – navýšení, aplikace COIN, předání, předání, předání a odchod.

Recenzní materiál má pět stránek, takže je na místě i reakci držet na uzdě. Naprosto férové bude použít pět citátů a pět komentářů:

…our strategy in Afghanistan is setting the conditions to begin the responsible reduction of U.S. forces in July 2011.

Říkal jsem to, říkal jsem to, říkal jsem to. Toto zdůraznění nemyslím jako vítězný pokřik, spíše jako úšklebek. Stahování v červenci začne, otázka je kolik a kdo. Žádná sláva to ovšem nebude, pokud bude dodrženo sousloví „odpovědné snižování“. Co na to voliči? Ale hlavně, „odpovědné“ ke komu? K Američanům? K Afgháncům? K civilistům? K vojákům? To jsou rozdílné kombinace a ke všem to „odpovědné“ nikdy nebude.

There has been significant progress in disrupting and dismantling the Pakistan-based leadership and cadre of al-Qa’ida over the past year. Al Qa’ida’s senior leadership has been depleted, the group’s safe haven is smaller and less secure, and its ability to prepare and conduct terrorist operations has been degraded in important ways. We remain relentlessly focused on Pakistan-based al-Qa’ida because of the strategic nature of the threat posed by its leadership, and in particular the group’s continued pursuit of large-scale, catastrophic anti-Western attacks and its influence on global terrorism.

Na této stránce se nejvíce hovoří o útocích bezpilotními letadly CIA v Afghánistánu, aniž by byla jedinkrát vyřčena slova „bezpilotní letouny“. Je to dobrý výkon na to, že letos se jen v Pákistánu odehrálo už 112 útoků bezpilotními stroji (stav k 17. prosinci), což je více než jednou tolik oproti roku 2009. Al Kajda je tedy v nedobrém stavu, ale přesto je stále schopná zaútočit na Spojené státy a spojence. Jinými slovy, daří se, daří, ale pořád jsme ještě daleko od cíle. Jakého?

Progress in our relationship with Pakistan over the last year has been substantial, but also uneven. We worked jointly in the last year to disrupt the threat posed by al-Qa’ida, and Pakistan has made progress against extremist safe havens, taking action in six of seven agencies of the Federally Administered Tribal Areas.

Pákistán je centrálním pilířem války v Afghánistánu. O tom svědčí i tématické řazení částí dokumentu. Jako první je Al Kajda, pak Pákistán a nakonec Afghánistán. Úzká spolupráce s Islámabádem je nezbytným předpokladem pokroku. Ale jak už to se spoluprací bývá, k dlouhodobějšímu pokroku vede pouze spolupráce oboustranná. Nějak mi do toho ovšem nezapadají slova pákistánského ministra obrany o tom, že „více můžeme dělat, jen pokud skutečně můžeme. Na prvním místě jsou naše zájmy.

While the momentum achieved by the Taliban in recent years has been arrested in much of the country and reversed in some key areas, these gains remain fragile and reversible. Consolidating those gains will require that we make more progress with Pakistan to eliminate sanctuaries for violent extremist networks. Durability also requires continued work with Afghanistan to transfer cleared areas to their security forces.

Rok 2010 byl „rokem pravdy“ a jak se zdá, podle recenze úspěšným, protože se Taliban daří, především v Hílmandu a Kandaháru, zatlačovat. Rok 2011 bude především „rokem diplomacie“ a „rokem předávání“, protože bez Pákistánu se zisky nepodaří udržet (viz předchozí poznámka) a bez předání, se nebude možné začít stahovat. Rok 2013 bude také „rokem předávání“ a rok 2014 taktéž. A pokud vše půjde dobře, tím to všechno skončí. Ještě jeden detail, v dokumentu není ani jednou zmíněno jméno Hámida Karzáího. Ne, že by to bylo důležité, ale že by se už konečně stal „tím, jehož jméno se nesmí vyslovit“?

The 2010 annual review began with a data collection phase conducted from October 12 through November 10. A series of eight working-group and deputy-level meetings were convened from November 16 through December 1 to discuss various inputs, identify findings, and assess the trajectory and pace of progress. A draft classified report, which took into account significant comments from departments and agencies, was reviewed in a series of formal Deputies, Principals, and NSC meetings held from December 3-14. Inputs to the review came from across the U.S. government. An interagency team visited Afghanistan and Pakistan from October 25 through November 4 to discuss the situation with key leaders in the field and witness elements of the strategy first-hand.

A konečně, má oblíbená pasáž. Možná by to chtělo jenom o trochu více čísel. Tak třeba příští rok.

1 comment
Profilový obrázek
František Šulc
ADMINISTRATOR
PROFILE

Ďalší články

Leave a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked with *

Cancel reply

1 Comment


Nejnovější komentáře