fbpx

Rakousko debatuje o profesionální armádě

Je mnoho věcí spojující i rozdělující Rakousko a Německo v podivnosti dějin střední Evropy i Evropy jako celku. Melodie současné německé hymny (Lied der Deutschen) je původní melodií hymny rakouského mocnářství (Kaiserlied) složenou Franzem Josephem Haydnem. Rodáci z jedné země působící po většinu svého života v té druhé jsou veřejností neznalé německých a rakouských dějin často považováni za Němce či Rakušany, ačkoliv jsou narozeni v té druhé zemi a bylo by politicky korektnější je nazývat jako „rakouské Němce“, nebo „německé Rakušany“.

A navzdory tomu, že Zugspitze je společnou hraniční horou spojující či rozdělující hranici Německa a Rakouska udává rakouský místopis její výšku o 27 cm vyšší než ten německý (2962,06 m nad mořem), neboť Rakousko měří nadmořskou výšku ke střední hladině Jaderského moře v Terstu, kdežto Německo ke střední hladině Severního moře v Amsterdamu. Konečně, obě německy (nebo snad rakouskyJ) mluvící země jsou součástí Evropské unie, jedna je však členskou zemí NATO provozující jadernou energetiku a druhá trvá na své neutralitě získané v roce 1955 a veřejné odmítání výroby energie z jádra se zde stalo vedle uctívání kultu neutrality něčím jako národním sportem.

Bez ohledu na to, co bylo před 2. světovou válkou, konvergence v bezpečnostním sektoru zemí v pásu německy mluvících pokračovala i po znovuobnovení státnosti německé a rakouské republiky. Po opětovném nabytí suverenity v roce 1955 se Rakušané nechali inspirovat sousedním Švýcarskem a svůj obranný systém vybudovali na miličním principu. Zatímco však branná povinnost byla v Rakousku znovu zavedena o rok dříve než ve větší Spolkové republice Německo, civilní služba zde byla po německém vzoru zavedena až tři roky poté, co v roce 1972 tento druh služby uzákonilo Německo. Paradoxně ve Švýcarsku se tak stalo až v roce 1996.

Společná řeč jednoznačně sbližuje; minimálně šetří čas. Jak jinak si vysvětlit, že krátce po rozvíření a umlknutí debaty o konci branné povinnosti v Německu se na sklonku roku 2010 začalo v daleko menším Rakousku intenzivněji diskutovat o pro a proti přechodu od prezenční armády na profesionální Bundesheer (BH).

Tato debata je legitimní, neboť reforma rakouských ozbrojených sil odstartovaná závěrečnou zprávou bývalého sociálnědemokratického primátora města Vídně Helmuta Zilka z roku 2004 pod názvem Bundesheer-Reform 2010 přinesla nejenom zmenšení BH, ale také zkrácení délky základní vojenské služby. Pět let finanční realizace tohoto reformního programu končí právě letos a stejně jako ostatní země Evropské unie vstoupivší do eurozóny nachází se Rakousko pod tlakem kritérií Paktu růstu a stability týkajících se veřejného zadlužení a deficitu veřejných rozpočtů.

Preference jsou přitom jasné. Spolkový kancléř Werner Faymann je pro ein Freiwilligen-Heer a problém civilní služby by mohlo vyřešit zavedení dobrovolnického roku, model dobrovolnické služby zavedený v Německu a převzatý s koncem mírového výkonu povinné vojenské služby také do českého právního řádu v podobě zákona č. 198/2002 Sb., o dobrovolnické službě. Podporu ve věci profesionalizace BH má rakouská sociální demokracie i ze strany Zelených. Shodou náhod se „uzavřená“ konference o budoucnosti BH konala týden po „obdobné“ konferenci věnované Bílé knize o obraně ČR. Státům střední Evropy je rozpočtově ouzko, profesionalizují své armády a přemýšlejí o strukturální spolupráci. Co ty nato Rakousko?

5 comments

Ďalší články

Leave a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked with *

Cancel reply

5 Comments

  • Profilový obrázek
    civil
    30. 12. 2010, 11:21

    Osobně, by mně zajímala jaká bude budoucnost AČR co se týká náboru nových vojáků? Velmi dobře si pamatuji dobu, přechodu od základní služby k profesionální službě,kdy na základní funkce(kulometník,střelec atd.)přicházeli z civilu chlapi ve věku 30-35 a pamatuji i řidiče ve věku 48 let.Ale nejhorší na tom je,že jak pokračovala profesionalizace tak na útvar chodila z civilu víceméně stejná věková skupina začínající těsně pod třicítkou a končící okolo pětatřiceti let.Kluků okolo dvaceti let byla totální menšina.Opravdu by mně zajímalo,jak se v horizontu 10 a více let armáda popasuje s tím, že mladší ročníky nemají zájem sloužit v armádě.O tom,že armáda nedokáže znáborovat specialisty(řidiče,techniky atd.)ani nemluvě.Myslím,že profesionalizace armády v ČR,byla přinejmenším unáhlená(typické politické rozhodnutí od stolu).A dnes navíc zjištujeme,že na to nemáme ani peníze(krácení rozpočtu MO,krácení platů,zdanění výsluh).Tím, ale neobhajuji základní vojenskou službu devadesátých let,až do jejího zániku to byla jedním slovem fraška(základák mohl všechno a nemusel nic).Osobně si myslím,že nejlepší model pro AČR by byl jednotky základní služby předurčené pro obranu ČR a expediční jednotky složené pouze z profesionálů.

    REPLY
  • Profilový obrázek
    Bohuslav Pernica
    30. 12. 2010, 12:27

    Pokusím se odpovědět na první část poznámky, protože k ní jsou data, nebo se alespoň dá zpětně zrekonstruovat, co se před těmi 7 až 8 lety událo. Tehdy se nastavovala strategie budování profesionální armády a ta byla postavena na kvantitativních ukazatelech. Těmi nejdůležitějšími bylo datum odchodu posledního záklaďáka, velikost armády a poměr zastoupení jednotlivých hodnostních sborů a rychlost vybudování nejnižšího hodnostního sboru. Vzhledem k tomu, že se chtělo, aby tento nejnižší sbor fungoval co nejrychleji, pak se rekrutační zdroj nedefinoval na bázi věkové skupiny, ale na bázi kvalifikační skupiny a předpokládalo se, že v první fázi se budou vojáci rekrutovat i z řad vojáků v záloze. Když však zastavíte odvody a základní vojenskou službu, tak se vám tento zdroj v důsledku vyřazování vojáků starších 55 let a nulového přírůstku časem vyčerpá. Zároveň platí, že čím více vojáků naberete v první vlně, tím horší to budete mít, až tahle vlna začne odcházet. Přitom oni se budou rozhovat na základě toho, co je pro ně v daném okamžiku nejvýhodnější. Osobně spekuluji, že tehdejší vítězný tým musel být pod silným tlakem, aby profesionalizace proběhla tímto způsobem, neboť v jedné z prezentací upozorňovali nato, že neví, co bude po roce 2010, přesněji, že tam příjde demografický pokles v populaci 15-24 let, zároveň už budou vyčerpané vojeské zálohy a zároveň je to období, kdy budou končit závazky vojákům první vlny. Přitom profesionální armáda nebyla deklarovaná jako zaměstnanecká, jako tomu bylo u důstojnických a praporčických kádrů, ale jako dobrovolnická, tedy závazek tak 2 až 10 let a pak hledat na trhu práce nové vojáky. Mě osobně zajímá také odpověď na položenou otázku, ale tahle otázka měla být zodpovězena tak před třemi roky. Teď hraje čas proti armádě, přičemž je jasné, že peníze na nábor armádě v letech 2011 až 2012 asi nikdo nepřidá a znovuobnovení mírového výkonu branné povinnosti není možné. Taky tu není nic, co by představovalo tzv. brannou propagandu a pokud si člověk přečte některé komentáře k zahraniční politice na zpravodajských serverech v ČR, UK nebo USA, pak postavení vojenského povolání je v ČR problematické…

    REPLY
  • Profilový obrázek
    Bohuslav Pernica
    12. 3. 2011, 18:13

    Pro zajímavost, shrnutí postojů k profesionalizaci uvádí Alexandra Alvarová na svém blogu: http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/alexandra-alvarova.php?itemid=12512

    REPLY
  • Profilový obrázek
    Bohuslav Pernica
    20. 1. 2013, 10:02

    Referendum k profesionalizaci armády: http://aktualne.centrum.cz/zahranici/evropa/clanek.phtml?id=769031

    REPLY
  • Profilový obrázek
    PJK
    20. 1. 2013, 11:19

    Armáda bude vždy vycházet ve svém stavu z toho, jaký je stav celé společnosti, kterou reprezentuje a jejíž zájmy brání. Popsal jste myslím přesně, co chybí – branná propaganda – možná bych to jen poupravil na „propagace brannosti“, protože slovo „propaganda“ mají vlivem minulosti všichni spojené s negativními věcmi. Nicméně Všechny státy, kde to „funguje“, kde mají armádu, na kterou se lidé rádi dívají, kde je čest skutečně „sloužit vlasti“ a daný voják to cítí všude kolem sebe, kde se lidé do armády hrnou, ne kvůli penězům a jistotě (i když to také), či možnostem získání občanství (např. USA, že), ale i kvůli ideálům, mají společné to, že tam funguje napříš celou veřejností ona propagace brannosti a neuzavírá se tam armáda nijak sama do sebe. Chybí nám i třeba dnešní Hašlerové. Dnes to může znít někomu úsměvně, ale populární tehdy známé písně typu „Náš tatíčku Masaryku, na své děti spolehej. Do boje za republiku, kdy chceš si je zavolej! Půjde prapor za praporem, všichni budou zpívat sborem, náš tatíčku Masaryku, na své děti spoléhej!…“ skutečně byly hlasem společnosti a pomáhaly utvářet její identitu. Vůle národa bojovat a bránit se byla viditelná v roce 1938. Pokud se u nás brzy něco nezmění, tak většina bojových útvarů bude mít bojové roty s věkovým průměrem 45 a více let… Uplyne pár let a budou všichni vyřazeni do civilu. Nebo jim to prodlouží a potom se bude belhat např. 60ti letý kulometník s šedivými vlasy, velkými popelníky, pomalým během celý udýchaný… Dejme více prostor brannosti, zaveďme zpět ZVS (v jiné podobě a charakteru, než byla), obrana republiky je věcí KAŽDÉHO občana, protože v ní žije a využívá svobody, kterou mu dává a kterou si všichni zvykli brát jako samozřejmost. Podpořme v rámci brannosti ze strany MO všechny skupiny, které se branností nějak zabývají a zakomponujme je pod křídla armády, jako byl kdysi svazarm. Jinak přijde brzy ten čas, kdy uvidíme ty 60ti leté vojáky ploužícíc se u bojových jednotek… (omlouvám se za mírnou nadsázkou, ale absurdita této vize třeba někoho může probudit).

    REPLY

Nejnovější komentáře