Na začátku roku by měl podstoupit první letové testy bezpilotní letoun od Boeingu s názvem Phantom Ray. Ten byl v listopadu zachycen při pojíždění po vzletové dráze. Podobně se k testům příští rok chystá námořní verze bezpilotního prototypu X-47B od Northrop Grummanu.

Na první pohled si obyvatel Česka může říct: proč bych se měl o něco takového zajímat? Měl a to především z toho důvodu, že mnohoúčelové bezpilotní stroje jsou budoucností a to relativně blízkou budoucností. Jako první se projeví v oblacích a pak bude postupovat dále, až se to změní ve skutečnou revoluci, která promění samozřejmě nikoli podstatu, ale charakter válčení. Robotika, kybernetika a informatika budou tím, co bude ovládat válčení budoucnosti (Terminátor byl v 80. letech výborným sci-fi, ale jenom sci-fi; dnes už je to trochu jinak). Paradoxně ale zdaleka ne všichni si budou moci tyto technologie dovolit, takže největším zabijákem i nadále zůstanou Kalašnikov a jeho varianty.

Ale zpátky k bezpilotním strojům. Není to dobrá zpráva pro piloty (a to přesto, aniž bych chtěl naznačit, že všichni jak mávnutím kouzelného proutku budou najednou posláni do důchodu; spíše půjde o soužití pilotovaných a bezpilotních letounů). Ve vyspělém světě budou postupně nahrazováni.  Stačí se podívat na raketový růst nákladů na pořízení stíhacích letounů a bombardérů. Porovnejte ceny za posledních devadesát let (to je i odpověď na stesky, že prvorepublikové Československo bylo schopné provozovat několik typů a značek vojenských letounů, zatímco dnes toho nejsme schopni – v debatách je jako důvod uváděna neschopnost státu zajistit výrobu, respektive odbyt; jde ovšem o naprostou mýlku).

Podívejte se, kolik stály letouny F-16, F-18, F-22 a F-35. Popravdě, nebyl bych překvapený, pokud by F-35 byl poslední americký pilotovaný letoun svého druhu. Nikdo není schopen nést astronomické náklady na pořizování letounů, ani Spojené státy a do budoucna ani Čína. A právě pilot je jedním z aspektů, který stroj prodražuje a zároveň omezuje vylepšování jeho vlastností. Zbývají tedy dvě cesty – odstranit pilota a zlevnit výrobu (pokud se podíváte do historie, naleznete mnoho příkladů – parou poháněné tkalcovské stroje, Ford model T, kontejnerová přeprava atd. atp.), nebo se spojovat a vyrábět letoun v konsorciích více zemí (nižší vklad, vyšší počet kusů) a tím rozkládat náklady. Druhá varianta je ovšem poměrně komplikovaná a bez absolutní důvěry, nemůže fungovat. Náklady navíc sníží možná krátkodobě, ale nikoli dlouhodobě.

Češi by se měli o tuto blížící se budoucnost (maximálně půjde o několik desítek let) živě zajímat. Příští rok se totiž znovu rozhoří debaty na všech úrovních o tom, co s českým nadzvukovým letectvem. Před lety se rozhodlo, že jedním z „atributů“ suverénního státu je stíhací letectvo a tak se pořídily Gripeny. Tehdy jsem brojil proti, ale lidé s podobnými názory prohráli a tak je nutné to dnes, o mnoho miliard později, plně respektovat. Máme letouny, které pravděpodobně budou patřit k poslední generaci stíhacích letounů švédské provenience. Bude se diskutovat o tom, jestli se má prodloužit leasing, Gripeny odkoupit, vypsat nové výběrové řízení, budou se střetávat milovníci těch, či oněch tvarů, motorů, značek a zemí.

A bylo by dobré, aby se v debatách zohlednila i budoucnost a to budoucnost bezpilotních letounů. Pokud budeme brát pilotované stíhací stroje jako jistý přechod a začneme se zavčasu připravovat na to, až bezpilotní letouny začnou nebi dominovat, budeme mít výhodu. Do výzkumu a vývoje bezpilotních letounů se totiž může český průmysl zapojit už nyní mnohem větší měrou, než tomu kdykoli bude u pilotovaných strojů.