fbpx

Druhá kariéra

V posledních 10 letech se v souvislosti s odchodem vojáka do zálohy a přechodem do civilního života v resortu Ministerstva obrany hodně debatovalo o druhé kariéře. Překvapilo mě, že tento pojem se používá také ve Spojených státech, ovšem ve smyslu „obousměrného“ pohybu. Během přípravy na svou civilní kariéru na střední nebo vysoké škole se lze totiž připravovat také na vojenskou kariéru, a to v rámci Reserve Officier Training Corps (ROTC).

Účel, funkci a vývoj ROTC v USA velmi pěkně shrnuje major Anthony G. Dotson v jeho práci Fixing the Reserve Officer Training Corps’ Recruiting Problems. Tato práce byla jednou z nutných podmínek pro získání titulu Master of Military Art and Science na Faculty of the U.S. Army Command and General Staff College. A major Dotson měl v té době titul bakaláře (Bachelor of Business Administration – BBA) z Morehead State University v Moreheadu ve státě Kentucky, který získal v roce 1989.

Pro člověka neznalého americké historie je překvapivé, že ROTC byl vlastně východiskem z nouze, když se neosvědčil model výchovy vojenských elit v malém a izolovaně od zbytku společnosti:

Congress did finally establish a formal training facility for officers at The Military Academy at West Point in 1802. Their reluctance was still evident; however, as a tactics department was not added until 56 years later. After suffering many military blunders in the War of 1812, alternative means of training officers were developed. The most common method was to train officers in military subjects on existing college campuses. This practice grew considerably during the Civil War with the passage of the Morrill Act of 1862. Justin Morrill, a representative of Vermont, proposed that 30,000 acres of public land be sold in each state to generate funds to create public colleges. The only stipulation was that these “land grant” colleges must offer courses in military tactics. By 1900, 42 such colleges were training Army officers on their campuses.

Jak lze dovodit z citátu, tehdejší řešení bylo velmi jednoduché a ve svém důsledku elegantní. Daleko zajímavější mně ovšem připadaly výsledky ankety reprezentující 270 míst, kde v roce 1999 a 2000 běžel program ROTC. Především motivace pro vstup do programu byla zajímavá. Z jedenácti možných důvodů pro vstup do ROTC byl na prvních třech místech:

  • Mít možnost stát se důstojníkem (665 respondentů)
  • Rozhodnutí stát se důstojníkem (597 respondentů)
  • Získání schopností vůdce (510 respondentů)

Existence ROTC v místech, která se stala v 60. letech centrem vzniku mírového hnutí, není přirozeně bez rizika. Stejně tak jako má vliv na rozhodování jednotlivců vývoj v ekonomice, má jej i možnost otevřít si druhou kariéru.

ROTC’s popularity has also varied throughout its history, from being a two-year, all-male, mandatory program on most campuses to the all-volunteer program that it is today. The needs of the army and public opinion at the time are the driving factors in shaping the face of ROTC. The Vietnam era for example, proved to be the most challenging for ROTC as the need for junior officers increased and the public support for the war decreased. Campus demonstrations against the war often focused on the most visible representative of the government and military on campus, which was ROTC. As a result several programs were closed during that time with many never reopening. Today the popularity of ROTC is based on regional politics or attitudes and socio-economic boundaries. Current enrollment figures indicate that there is a direct inverse correlation with wealth and the propensity to serve one’s country. In other words, the higher the tuition costs, the smaller the ROTC program will be. Other factors that impact ROTC’s popularity are the strength of the economy and the state of the nation in regards to its foreign policy. If jobs are readily available ROTC is a less attractive option for most college students. While war or pending war may draw or deter students depending upon the public’s opinion.

Na druhou stranu, i česká ekonomika se pohybuje a každá společnost má v sobě zabudovaný určitý zárodek antimilitarismu. Důležitá je možnost volby vyplývající z počtu šancí jednotlivce něco ve svém životě udělat. Občas slýchávám názory, že by se do škol měla vrátit branná výchova, ale nedá se to řešit jednodušeji – poskytnout těm, kdo o to stojí šanci vstoupit do armády, aniž by museli tlouct na dveře vojenského vysokého školství?

49 comments

Ďalší články

Leave a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked with *

Cancel reply

49 Comments

  • Profilový obrázek
    petr T.
    18. 1. 2011, 15:26

    Jedna položka ovšem není v přípspěvku zmíněna a to scholarship. Rozhodně nezanedbatelný faktor ve společnosti kde se za vzdělání platí. Z toho se dá i odvodit proč čím vyšší tution tím menší zájem o ROTC. ROTC je jednou z možností jak získat mladé lidi do armády. Při aplikaci v podmínký´ách ČR bychom možná také došli k závěru, že se tímto principem dá nahradit UO. Osobně nejsem zastáncem rušení resortní univerzity, nicméně postupná snaha zcivilnění UO si o to říká.

    REPLY
  • Profilový obrázek
    Petr Seifert
    18. 1. 2011, 17:04

    Peníze jsou zde hned na prvním místě. Jak jinak samozřejmě. Veliké množství mých amerických spolužáků dokonce může z armádních programů financování vzdělávání dokonce financovat děti (za určitých podmínek).

    To Petr:
    UO je tu žhavým tématem. Prakticky sama sebe odsuzuje k pomalé smrti. Vůbec nerozumím tomu proč se nabídkou vzdělávacích aktivit nepřizpůsobuje požadavkům trhu a svých hlavních zákazníků. Nevidím aktivity ve směru online výuky, rozšířené nabídky distančního vzdělávání, spolupráce například s Vyšší odbornou školou.
    Co můžeme Američanům závidět je přizpůsobení vysokého školství potřebám ozbrojených sil. Možnost studovat na základně, přenositelnost zkoušek, přizpůsobená (prodloužená) délka studia, využití moderních komunikačních nástrojů pro výuku atd.
    UO by měla využít této mezery a makat na sobě. Musí zapomenout na to, že je instituci poskytující vzdělávání pouze budoucím nebo současným důstojníkům. Je tu segment, který roste a růst bude (poddůstojníci a praporčíci), u kterých spoléhání na maturitu není a nebude dostatečným.
    UO musí modernizovat, adaptovat a vycházet vstříc požadavkům doby a vojákům zejména.

    Mám takový dojem že jsme u nás jsme dost podstatně zaspali dobu.

    REPLY
  • Profilový obrázek
    pink_floyd
    18. 1. 2011, 17:20

    je to tedy trochu offtopic, ale nedá mi to..
    UO je mechanismus Sekce personální, jak neřešit problémy s rekrutací. Z odpadlíků rotmistři, z absolventů důstojníci – problem solved. Žádný jiný účel (který by obstál v kontextu civilních vysokých škol, efektivního hospodaření a přípravy odborníků pro armádu) tu asi není. Jen s tím již dvacet let po revoluci stále nikdo nic nedělá.
    Nechápu, opravdu nechápu, kde se v resortu MO bere tolik zastání pro UO, Duklu, Ondráš, VTUL/LOM a VoLaReZu. Kdo za ně tak bojuje, že se jich nejsme schopni zbavit?

    REPLY
  • Profilový obrázek
    Bohuslav Pernica
    19. 1. 2011, 8:49

    V té práci jsou spíše zajímavá čísla. 70 % důstojníků se rekrutuje mimo WestPoint. – Tím, že mám více rekrutačních kanálů, diverzifikuji riziko. Jak podotkl pink_floyd, u nás se počet rekrutačních kanálů redukuje. To má zajímavé důsledky. Jednak to je nedoplněnost a podvazování si schopností, jednak podvázání personálního výběru. Jestliže vám dlouhodobě schází 10 % nižších důstojníků, pak lze na těch 10 % pohlížet buď jako na „vatu“, nebo je třeba se zamyslet jestli jsem opravdu schopen dělat během jejich kariéry nějaký výběr a „hrát si na kariérní řád“. Výběr je postaven na konkurenci a tu dosáhnu, když mám dostatek zájemců o důstojnické povolání.
    Pokud jde o schopnosti, pak v ideálním případě existuje schopnost jen při 100procentní naplněnosti organizačního prvku. Jinak řečeno, máte-li např. schopnost kopat jámu postavenou na jednom kopáči, co je vám platné, že máte rýč, lopatu, krumpáč a kolečka, když vám schází ten kopáč. Chápu, že směrem ven (nasazení) máme 100procentní obsazenost pozic i za cenu doplnění organizačního prvku z 50 jiných prvků (http://www.mise.army.cz/aktualni-mise/afghanistan-logar/zpravodajstvi/sedma-jednotka-provincniho-rekonstrukcniho-tymu-je-pripravena-50889/). Ti lidé, ale musí scházet pro jiné schopnosti, fungující souběžně s nasazením daného prvku, nebo ne?

    REPLY
  • Profilový obrázek
    petr T.
    19. 1. 2011, 13:18

    Rekrutace se nedá oddělit od resortního vzdělávání, to je spjato zase velmi úzce s karierním řádem. Americká armáda má (tedy pokud vím) tři zásadní rekrutační kanály. U nás existují teoreticky dva, v praxi spíš jenom jeden. Naprosto souhlasíms Petrem Seifertem,že UO se neumí (možná ani nechce) přizpůsobit potřebám armády (záměrně jsem neuvedl resortu). Boloňský proces, erasmus ap. nejsou cílem, jka je kolikrát prezentováno, ale prostředkem k dosažení cíle a vyšší kvality. Přitom v porovnání s maerickou armádou, samozřejmě daleko větší a plnící úkoly po celém světě, je důstojník absolvent college (úrovně), Warrant officer highe school. Nicméně je vytvořen systém vzdělávání tak aby důstojník mohl získat titul Msc nebo i PhD, respektive warant officer titul bakalář. A nakonec jednu poznámu pod čarou ke kariérnímu řádu. Není až tak pravda že neexistuje. Hlavním problémem je to že nikdo ani stávající nepoužívá. Výběr lidí v armádě je postaven na kritériích, konkurence je minimálně na druhém místě.

    REPLY

Nejnovější komentáře