Pokračující profesionalizace ozbrojených sil ČR (OS ČR) klade zvýšené nároky na kontinuální kariérní vzdělávání praporčického sboru ozbrojených sil. Navzdory faktu, že neustále roste rozsah a komplexnost činností a prací, které praporčíci mají vykonávat v rámci plnění služebních povinností, systém kariérního vzdělávání praporčíků tento fakt nereflektuje. Jasným příkladem je zrušení štábního praporčického kurzu jako kvalifikačního kritéria pro výkon systemizovaných míst v nejvyšších praporčických hodnostech. Jako jeden z představitelů praporčického sboru si kladu otázku, zda se ozbrojené síly ČR stanou unikátem mezi profesionálními armádami NATO a povede se jim nastolit zcela opačný trend v kariérním vzdělávání praporčíků, než jaký panuje v moderních profesionálních armádách mezi které se tak rádi řadíme, anebo se vzpamatují a přizpůsobí kariérní vzdělávání moderním trendům a potřebám ozbrojených sil a praporčíků samotných.

Štábní seržant Jacob Headrick (vpravo) radí seržantovi Joshuovi Holmesovi během "Praporčické akademie" (Noncommissioned Officer Academy) ve Fort Bragg, která je součástí Warrior Leadership Course; Photo Eve Meinhardt, U.S. Army

Novelizovaná příloha č. 1 k RMO č. 8/2010 (Základní systemizovaná místa a k nim odpovídající vojenské kariérové kurzy a vojenské hodnosti) uveřejněná ve Věstníku Ministerstva obrany 2010, částka 22 ze dne 31. prosince 2010, nově přiřazuje ke všem praporčickým hodnostem jako základní kvalifikační požadavek pouze praporčický kurz. To znamená, že počátkem ledna 2011 došlo k vyřazení štábního praporčického kurzu ze systému kariérového vzdělávání praporčíků. Tím vzniklo v kariérovém vzdělávání praporčíků vakuum, které se promítne ve výkonech celého praporčického sboru.

Tato situace vrhá velice negativní světlo na vedení resortu Ministerstva obrany a jasně prokazuje, že v našem managementu neexistuje vůle ke stabilizování praporčického sboru a zejména pak k jeho dalšímu rozvoji, který by reagoval na vzrůstající nároky kladené na praporčický sbor.

Problém

Pojďme se na problém podívat trošičku více zblízka, abychom mohli zjistit, na co vlastně současný systém kariérního vzdělávání praporčíky připravuje nebo spíše nepřipravuje. Pokud budeme vycházet z otevřených zdrojů zjistíme, že celé kariérní vzdělávání se skládá z jednoho jediného kurzu. Tím kurzem je praporčický kurz. Cíle a úkoly přípravy absolventa praporčického kurzu jsou pro rozsah hodností rotmistr-štábní praporčík velice zarážející. Na webových stránkách VeV-VA se uvádí:

Absolvent praporčického kurzu musí znát a umět aplikovat zásady přípravy a řízení bojové činnosti, přípravy a řízení výcviku v souladu se zákony a ustanoveními vojenských řádů a předpisů na stupni četa.

To znamená, že pro ZVČ je tento kurz dostačující a adekvátní, ale to samé se již nedá říci v případě vedoucích praporčíků rot, štábních pracovníků a vrchních praporčíků všech úrovní. Tito lidé musejí absolvovat takový kariérový kurz, který jim umožní získat nové znalosti a dovednosti a připraví je na výkon systemizovaných míst na vyšších stupních než je četa. Zejména se pak jedná o výkon štábních funkcí na stupních brigáda, operační velitelství, GŠ (MO) a pro výkon funkcí v mezinárodních štábech všech úrovní. Je skutečností, že některé znalosti a dovednosti nutné pro plně profesionální výkon požadovaný při činnosti ve vyšších nebo mezinárodních štábech není možné získat absolvováním praporčického kurzu na úrovni čety nebo roty a praxí u nejnižších taktických jednotek.

Poměrně jednoduchými počty přijdeme na to, že praporčíkům musí od jejich jmenování do první praporčické hodnosti až do jmenování do hodnosti štábního praporčíka vystačit praporčický kurz na nějakých 11 let služby. A to je velice optimistický výpočet, jelikož jde o součet nejkratších dob služby v jednotlivých praporčických hodnostech (rotmistr dva roky, nadrotmistr dva roky, praporčík tři roky a nadpraporčík čtyři roky). Tento fakt je minimálně velice zarážející a nekoresponduje s oficiálně deklarovanou politikou vedení resortu. Zrušením štábního praporčického kurzu se ozbrojené síly totiž postavily proti Dlouhodobé vizi resortu Ministerstva obrany, která říká, že

Kompetentní a motivovaní lidé jsou a i v budoucnosti zůstanou nejcennější hodnotou resortu Ministerstva obrany. Požadavky na jejich přípravu, jak ve fázi vzdělávání, tak i výcviku, odborné a osobnostní kvality s vývojem ve vojenství permanentně porostou.

Současná praktická vzdělávací politika tak tedy popírá koncepční rozvojový dokument, který zcela jasně deklaruje, že porostou požadavky na přípravu lidí ve vzdělávání i výcviku a na jejich odborné kvality. Dalo by se předpokládat, že se vzdělávání praporčíků přizpůsobí této vizi, ovšem nestalo se tak. Místo kroku vpřed učinily ozbrojené síly krok vzad.

Následující tabulka názorně ilustruje nepoměr mezi zaměřením praporčického kurzu a prostředím a stupněm velení, ve kterém se velká část praporčíků pohybuje a dobu na kterou musí praporčický kurz praporčíkům vystačit.

Tabulka č. 1 Současná situace

Z tabulky vyplývá, že praporčíci vyšších hodností (praporčík, nadprapočík a štábní praporčík) můžou v průběhu své kariéry pracovat jako příslušníci štábů operačních velitelství nebo i Generálního štábu. To musí být vzato v potaz a musí se to promítnout do náplně kurzů pro praporčíky. Dále, vzhledem k našemu zapojení v mezinárodních vojenských operacích a také k účasti ve vojenských strukturách NATO, je nezanedbatelná i možnost zařazení do mezinárodních štábů, kterým je vlastní přívlastek „joint“. Z tohoto důvodu musí být praporčíkům vyšších hodností poskytnuto takové profesní vzdělání, které jim společně s jejich praxí umožní efektivní práci v mezinárodních štábech, kdy budou moci vykonávat i klíčové praporčické funkce, které jsou obvykle obsazovány vyspělejšími armádami.

Pokud chceme praporčický sbor pozvednout na vyšší úroveň, musí být praporčíci schopni zapojení do rozhodovacího procesu velitele a jeho štábu. Musí se naučit a být schopni provádět analytickou činnost. K tomu je nezbytná znalost současného operačního prostředí, doktrín, pojmů a organizace a schopnosti vojsk. Musí se stát aktivními účastníky všech štábních procesů a uplatnit tak své nabyté vojenské zkušenosti.

Tabulka č. 2 zobrazuje návrh varianty možného řešení:

Tabulka č. 2 Možná varianta řešení

Jak z tabulky vyplývá, došlo by k lepšímu rozložení kariérového vzdělávání v čase (v průběhu kariéry praporčíků), uplatnění zásady poskytnutí profesního vzdělání o jeden až dva stupně vyšší než je minimální nutná potřeba (a tím ke zvýšení flexibility praporčíků pro výkon různých SM) a znalosti praporčíků by byly doplněny o problematiku vedení a velení rotě, práci ve štábu praporu, brigády, operačního velitelství, generálního štábu a v mezinárodním štábu.

Vedení resortu Ministerstva obrany tím, že zrušilo štábní praporčický kurz, ztratilo jeden z účinných nástrojů formování a výstavby profesionálního praporčického sboru. Vzdělávání totiž není jenom o poskytnutí informací a dovedností, ale také o možnosti směřování dalšího rozvoje praporčického sboru a o zpětné vazbě poskytnuté praporčíky v průběhu kariérového kurzu.

Důvod?

Jelikož nikde nebyla zveřejněna analýza stavu kariérního vzdělávání praporčického sboru, která by poskytla jasné a srozumitelné důvody pro redukci kariérních kurzů pro praporčíky, předpokládám, že se opět jedná o nesystémové opatření, které mělo někomu dočasně vytrhnout trn z paty. Samozřejmě bez ohledu na dlouhodobé následky pro praporčický sbor a ozbrojené síly.

Ať stál za jeho zrušením jakýkoliv důvod, nebyl podle mého názoru dostatečně relevantní k tomu, aby se tak výrazným způsobem zasáhlo do kariérního vzdělávání praporčického sboru. Je na zodpovědných funkcionářích, aby se zamysleli a kariérní kurzy zbytečně nerušili, nýbrž aktualizovali a přizpůsobovali novým podmínkám.

Možné řešení

Pokud je problémem délka kurzu a neochota útvarů vysílat praporčíky do kurzů u VeV-VA, je jim možné vyjít vstříc tak, že se pro část kurzů (zejména pro teoretickou část) využijí moderní výukové metody jako je e-learning. Absolvování elearningové části kurzu by mohlo sloužit jako kvalifikační předpoklad pro nástup do praktické části kurzu, která by díky e-learningu byla kratší a to by zkrátilo dobu, kterou by voják musel trávit odloučený od své jednotky a od rodiny. To by ovšem také znamenalo, že by se větší část odpovědnosti za vlastní vzdělávání a kariérní rozvoj a postup přesunula na samotné vojáky.

Je naprosto jasné, že to by si vyžadovalo komplexní změnu přístupu ke kariérnímu vzdělávání a nutnost vybavit ozbrojené síly počítačovou sítí a informačním systémem, který by všem vojákům (bez selektivního výběru přístupu k němu) zpřístupnil online nebo elearningové vzdělávání. To by v dnešní době neměl být takový problém. Tato investice by se ozbrojeným silám mnohonásobně vrátila ve formě vzdělanějšího a tím i výkonnějšího praporčického sboru.

Jako příklad toho, že je něco takového proveditelné a funguje to, mohu uvést americkou armádu, kde se nově zavádí program pod názvem Structured Self Development, který se skládá z pěti stupňů a jeho účelem je kontinuální individuální příprava vojáků v průběhu jejich kariéry. Pro ilustraci, například v rámci plnění tzv. SSD-1 (první úroveň programu), voják musí před vysláním do Warrior Leader Course (kam se vysílají budoucí nejnižší velitelé před povýšením do hodnosti sergeant-četař), absolvovat 80 hodin předepsaných online kurzů. Bez toho nemůže být vyslán do prezenční části kurzu. Tím se podařilo přenést více odpovědnosti na vojáky, poskytnul se jim nástroj pro individuální rozvoj, který si mohou sami řídit, a ušetřil se čas, který vojáci tráví mimo jednotku (WLC trvá oproti minulosti jen 15 dní). Za řízení tohoto programu pro celou americkou armádu odpovídá tým o pěti lidech (jeden voják v hodnosti sergeant major jako vedoucí týmu a čtyři občanští zaměstnanci).

To samé provedla americká armáda s Advanced Leader Course, který je určený pro vojáky v hodnostech sergeant (četař) a staff sergeant (rotný), kdy tento kurz se studuje pouze online v rozsahu osmdesáti hodin a na jejich absolvování má voják 90 dní. Při selhání je vojákovi povolené jedno automatické opakování. O další musí speciálně žádat.

V současné době je ve fázi přípravy rozšíření tohoto programu i pro zálohy americké armády a na základě připomínek vedoucích a vrchních praporčíků se připravují dodatečná opatření, která umožní velitelům a jejich vedoucím a vrchním praporčíkům přímý přístup do databáze studentů tak, aby mohli sledovat a případně řídit kariérní rozvoj podřízených vojáků.

Domnívám se, že to je příklad, který by pro jednou ozbrojené síly mohly následovat a využít v případě praporčického a v budoucnu i štábního praporčického kurzu.

Závěr

Pokud máme v rámci profesionalizace vybudovat praporčický sbor, který bude odborně na výši, dosáhne profesionálních kvalit obdobným hodnostním sborům na západ od našich hranic a bude schopen interoperability s koaličními partnery, musíme rázně změnit kurz a napravit současnou situaci. Musíme se zcela vážně zamyslet nad tím, jaká bude jeho role a úloha, co od něj vlastně žádáme a jak mu vytvoříme podmínky pro to, aby se stal výkonným a profesionálně zdatným sborem.

Management ozbrojených sil ČR si musí zcela jednoznačně vyjasnit, zda chce budovat skutečně kvalitní a profesionální praporčický sbor západního střihu nebo zda chce udržovat a zakonzervovat současný nevyhovují stav. Jinými slovy, musí se zde objevit koncepce rozvoje praporčického sboru, která chybí a která bude nedílnou součástí strategických rozvojových dokumentů. Absence takového dokumentu se bohužel projevuje a ještě projeví na kvalitě praporčického sboru.

Musíme se rozhodnout, zda chceme mít praporčíky v roli a postavení jako byli praporčíci v našich ozbrojených silách do konce minulého století nebo zda z nich chceme mít vzdělané a profesně zdatné vojenské profesionály, kteří budou schopni být adekvátními partnery důstojníkům a budou schopni převzít část jejich zodpovědnosti a povinností na svá bedra a stanou se platnými a přínosnými členy týmů ve štábech všech úrovní.