Před několika týdny jsem psal o demografii, Severní Africe a Blízkém východu a revolucích. Mezitím padl Husní Mubarak, Egypt kontrolují vojáci a nepokoje se rozšířily do dalších zemí – Jemenu, Bahrajnu a nyní i do Libye. Proti demonstrantům, kteří protestují proti Muamaru Kaddáfímu, vládnoucímu pouštní zemi od roku 1969 zasáhly v Bengází bezpečnostní složky a při potyčkách zahynulo nejméně 200 lidí. Naopak v Tripolisu vyrazili do ulic Kaddáfího příznivci. Násilí vlády je takové, že se proti němu postavili i duchovní.
Against this backdrop of violence, opposition groups said some 50 Libyan Muslim leaders have urged security forces to stop killing civilians. „This is an urgent appeal from religious scholars, intellectuals, and clan elders from Tripoli, Bani Walid, Zintan, Jadu, Msalata, Misrata, Zawiah, and other towns and villages of the western area,“ the appeal, signed by the group of leaders, stated. „We appeal to every Muslim, within the regime or assisting it in any way, to recognise that the killing of innocent human beings is forbidden by our Creator and by His beloved prophet of compassion, peace be upon him … Do not kill your brothers and sisters. Stop the massacre now!“
Jestli přežije Kaddáfího režim i tohle, nebude to nadlouho. Jak už jsem psal posledně, vlády padají snadno, ale hůře se v okamžicích nadějí vytvářejí a udržují. Otřesy, které Severní Afrika a Blízký východ zažívá, jsou unikátní svou rozsáhlostí. V tomto ohledu se dají připodobnit k roku 1989 ve Střední a Východní Evropě. Ale jenom v tomto. Chudoba, vnitřní nestabilita a hlavně chudí sousedé nejsou velkým příslibem „nového úsvitu“ na Středním východě. Pokud se budou naplňovat obavy, které mají, zatím především jižní země Evropské unie, jenom těžko se ubráníme budování „Fortress Europe“. A jak je známo z historie, pevnosti možná nějakou dobu odolávají, ale pak stejně padnou.
Co bude se Středním východem? Měl bych asi tyto revoluce vítat, ale spíše mám obavy. Zatím není velký důvod k plesání. Konkrétně mně znervózňuje, co bude s Irákem, který je také jednou ze zemí ohroženou otřesy. Americký ministr obrany Robert Gates se nechal slyšet, že Irák bude mít bezpečnostní problémy, až se většina Američanů letos stáhne.
„The truth of the matter is, the Iraqis are going to have some problems that they’re going to have to deal with if we are not there in some numbers,“ he said, warning „they won’t be able to protect their own airspace,“ will face intelligence challenges and „have problems with logistics and maintenance.“ „But it’s their country. It’s a sovereign country,“ he said. „And we will abide by the agreement, unless the Iraqis ask us to have additional people there.“
Napadá mě jeden stabilizační prvek, i když mu moc šancí nedávám – Turecko, které se po hořkých zkušenostech s Evropskou unií začíná orientovat do tradičních oblastí. Ale jestli i nadále porostou ceny potravin, což je jeden z důvodů současných nepokojů, pak si těžko poradí Turecko, či Evropská unie. A to ani kdybychom táhli za jeden provaz.
#1 Roman 20. 2. 2011 - 23:22
Tak Evropská unie si neporadila nikdy s ničím a už vůbec ne v zahraniční politice :o(
#2 civil 21. 2. 2011 - 12:36
Jediný stabilizační prostředek,který v revolucích zasažených arabských zemích existuje je armáda.A nebudme evropsky naivní,že armáda poté co získá moc vyhlásí demokratické volby.Pokud nějaké volby budou,tak budou armádou plně kontrolovány a ovlivněny.Jediné co ze současné situace může vzniknout,jsou další diktátoři,kteří jen nahradí své předchůdce.Otázkou je jestli nový diktátoři,budou spolupracovat se západem či nikoli.
#3 Dušan Rovenský 21. 2. 2011 - 12:51
Lepší armádou dosazený prozápadní diktátor (viz. Mubarak) než demokraticky zvolení islamisté (viz. Hamas).
#4 Dušan Rovenský 21. 2. 2011 - 22:39
Zajímavý postřeh (zejména ruhý odstavec) italského ministra zahraničí:
Italy, which has the closest business links with Libya among EU countries, appeared to be sending out contradictory messages with Foreign Minister Franco Frattini saying the EU should not „interfere“ in Libya. „We should not give the wrong impression of wanting to interfere, of wanting to export our democracy. We have to help, we have to support the peaceful reconciliation,“ he said.
However, he suggested that Italy would not stand by and watch if reports of a self-proclaimed Islamic Emirate in Benghazi turned out to be true. „Would you imagine having an Islamic Emirate on the borders of Europe? This would be a really serious threat,“ Frattini said.
( http://www.dw-world.de/dw/article/0,,14856872,00.html )
#5 Petr Z. 21. 2. 2011 - 22:57
ad. Dušan Rovenský, ale ona už Libye je islámský stát a Qazzáfí agresivně propaguje své pojetí islámu, byť ne již tolik jako dříve, tak proč se tolik bát nového zřízení? Obecně se domnívám, že hrozba fundamentalistických států v severní Africe je menší než se domníváme, obecně platí, že dá-li se prostor svobodným a otevřeným volbám mají fundamentalistické strany spíše menší zisky protože jejich rétorika nepřitahuje tolik lidí. Navíc většinou funguje alespoň částečný de-radikalizačí efekt možnosti svobodné participace a dosahování politických cílů nenásilnou cestou.
#6 Dušan Rovenský 22. 2. 2011 - 10:17
Pro Petra Z.: „…obecně platí, že dá-li se prostor svobodným a otevřeným volbám mají fundamentalistické strany spíše menší zisky protože jejich rétorika nepřitahuje tolik lidí“
A kdo zajistí tu svobodu a otevřenost voleb? Na palestinských územích např. nejvíc na na vyhlášení „otevřených a svobodných“ voleb apelovaly Spojené státy. V roce 2006 se dočkaly, vyhráli islamisté z Hamasu a Američanům z toho veselo nebylo…
Fundamentalistická rétorika přitahuje především nevzdělané lidi. Např. v Egyptě je pouze 71% obyvatel gramotných; v Libyi 82%, v Alžírsku 70%, v Tunisku 74% atd. Přestože tyto země považujeme za jedny z „nejcivilizovanějších“ v arabském světě, rozhodně to s vzdělaností (na evropské poměry) není žádné terno a velkou část obyvatelstva (zejména nevzdělanou chudinu) lze pomocí náboženství poměrně snadno ovládat.
#7 Jakub Szántó 22. 2. 2011 - 12:57
Na Turecko bych se moc nespoléhal. Jede na velké vlně renezance osmanismus (ostatně, teď už zcela otevřeného a deklarovaného), kterém obklopení nstabilnímu a chudými státy velmi vyhovuje. Ze stejného důvodu se nedá spoléhat na tahání za jeden provaz s EU. Evropa zajímá v tomto kontextu Turecko jen zhruba stejně jako v roce 1683 před před Vídní. Dnes Ankara dobře ví, že svou politiku prosadí spíš ekonomicky, případně přes svou menšinu v Německu.
Dobrým příkaldem je zbrusu nová orientace na Palestinu. Nejde o nic jiného než o chladný kalkul, který v muslimském světě přináší body. Před rokem 2007/08 po Palestincích Ankara ani neštěkla, dnes se tváří jako jejich největší zastánce.
#8 Dušan Rovenský 27. 2. 2011 - 21:18
Zajímavý článek o současném dění v arabském světě: http://www.lidovky.cz/proc-se-bouri-lid-v-muslimskych-zemich-dhz-/ln_zahranici.asp?c=A110223_182652_ln_zahranici_kim
Cituji: „Tvrdit, že islám je příčinou chudoby, se dnes málokdo odváží v tzv. vyspělých zemích s vysokým podílem muslimské populace. Odstavíme-li politickou korektnost stranou, je zřejmé, proč Francie, Británie, Německo, Švédsko a další země hostí miliony muslimů: protože jejich vlastní země jsou chudé.
Proč islám vede k chudobě? Vždyť přece Mohamed byl obchodník a islám je náboženství obchodu nakloněné, podivoval se nedávno věhlasný The Economist. Obchodu nakloněný islám? Jak se to vezme. Ze všech tří „abrahámovských“ náboženství je islám zdaleka nejostřeji zaměřen proti úrokům. Bez úroků neexistuje úvěrový obchod a bez něho neexistuje vyspělý finanční systém. Neexistuje-li finanční systém, nemůže dobře fungovat průmysl, obchod – zkrátka cokoli.
Křesťanství i židovství dokázaly během středověku předsudky vůči úrokům překonat. Islám nikdy. A ačkoli je úrok důsledně zakázán pouze v Íránu, ve všech islámských zemích je postoj vůči němu velmi odměřený. Během finanční krize Západu se tvrdilo, že islámské banky a islámské ekonomiky jsou vůči krizi odolnější – možná, ale za cenu toho, že celá tato civilizace již od středověku žije v permanentní finanční krizi.
Dalším aspektem je muslimský přístup ke vzdělání. V naší západní civilizaci nikdo nepochybuje, že motorem prosperity je vzdělání, zejména přírodovědné a technické obory. Arabsko-islámské civilizaci tento motor chybí. Navzdory své bohaté historii arabský svět připomíná intelektuální poušť.
Jen samotný Izrael dokáže ročně vyprodukovat více vědeckých a odborných článků než všechny ostatní státy Blízkého východu. Miliardový islámský svět se může pochlubit jen jedinou Nobelovou cenou za fyziku, kterou získal doktor Abdus Salam v roce 1979.“
#9 Schneider 28. 2. 2011 - 18:54
ad/ Dušan Rovenský:
Tvrdit, že islám je příčinou chudoby, je nepodložené. Bohaté státy hostí chudé cizince z nejrůznějších destinací, nejrůznějších světonázorů. Naopak do některých bohatých islámských zemí se evropští specialisté jen hrnou. Tvrdit dále, že bohatství té které země souvisí se vzdělaností obyvatelstva, je též nepodložené. Natisknout za dva centy stodolarovku a přivézt na sto dolarů komodity, a starat se pouze, aby se ta stodolarovka už nikdy nevrátila „domů“, to dokáže spíše nevzdělanec, protože se vzděláním (tím myslím skutečné vzdělání) se přece jenom člověku trochu otevírají oči (tím nemyslím každého), což je skulinka ke svědomí. – Nadto: křesťanství nikdy nemělo problémy s jakkoliv vysokým úrokem. Judaismus má oproti tomu lichvu zakázánu. Židé dostali od křesťanů licoměrnou „možnost obživy půjčováním peněz“. To opravdu nelze vykládat tak, že Židé dokázali překonat předsudky vůči úrokům, to je omyl citovaného Pavla Kohouta. Židé byli přinuceni se živit způsobem, který jim náboženské předpisy zakazovaly. – Co se islámského bankovnictví týče, stačí ocitovat: „Jisté je, že z aktuální finanční krize vyjde islámské bankovnictví se značně vylepšenou reputací. A nepůjde jen o ni. Poradenská společnost Ernst & Young v červnu uvedla s odvoláním na výsledky konference islámských investičních fondů v Bahrajnu, že v době aktuální krize tato branže prožívá období nebývalého rozkvětu.“ (http://bankovnipoplatky.com/islamske-bankovnictvi–8734.html). A podobně zde (http://www.finmag.cz/cs/finmag/penize/saria-a-islamske-bankovnictvi/). Přičtěme k tomu dříve irácké, později i íránské snahy obchodovat ropu v eurech, čímž by dolar mohl začít ztrácet na dominanci a mnozí by se jej mohli snažit uplatnit v jeho domovině, čímž by skončil „hospodářský zázrak“. A pak se nelze divit, že se někomu začne jevit současné hysterické tažení proti islámu v poněkud jiném světle, že?
#10 Dušan Rovenský 1. 3. 2011 - 8:59
Pro Schneidera: „Naopak do některých bohatých islámských zemí se evropští specialisté jen hrnou.“ O kterých „bohatých“ muslimských zemích to nyní konkrétně hovoříte? Na Blízkém východě jsem nějakou dobu pobýval, takže jsem si udělal obraz z první ruky. Neznám žádnou „bohatou“ muslimskou zemi (na Blízkém východě a v severní Africe), která by byla bohatá díky rozvinutému výzkumu a průmyslu. 100% těchto „bohatých“ zemí je bohatých jen díky tomu, že pod jejich územím leží zásoby ropy. Díky tomu mají dost peněz, aby si zaplatily ony Vámi zmiňované evropské a americké specialisty, kteří tuto ropu pro Araby budou těžit. Nic víc, nic míň. Nebo Vy snad znáte nějaké hi-tech průmyslové výrobky (s civilním využitím) – např. elektroniku, automobily, letadla atd. – které se vyrábí v některé z arabských zemí?
„Tvrdit dále, že bohatství té které země souvisí se vzdělaností obyvatelstva, je též nepodložené.“ Naopak. Mezi vzdělaností a bohatstvím jakékoli země existuje přímá úměra – pokud tedy nebudeme za „bohatství“ považovat to, že „sedíte“ na zásobách ropy. Nebo vy snad znáte nějakou zemi s nízkou vzdělaností obyvatelstva, která je bohatá?
#11 Schneider 1. 3. 2011 - 11:37
Pro Dušana Rovenského:
Kampak se to hrnou architekti dělat v tom šíleném vedru krytá kluziště? – Ale vážně: Toto bohatství, o kterém jde většinou řeč, je skutečně měřitelné dolary, a ty se dají libovolně tisknout, pokud za ně nemusíte směnit nejdříve tu ropu. Ani jedno, ani druhé opravdu nemá co dělat se vzdělaností. – A „americká“ vzdělanost je nadto zajímavým podílem tvořena přicestovavšími „neamerickými“ mozky. To zase není žádný kumšt, lanařit mozky. A už vůbec to není výraz vzdělanosti. – Vzdělanost ve smyslu úzké specializace pak vede k různým excesům in puncto ovládání a zastrašování lidí, protože specialisté nebývají vychováváni k domýšlení svých činů a k odpovědnosti. – Sociální bohatství, u němž by měla být řeč, a jež má můj respekt, však není měřitelné dolary ani hi-tech. Jsou to třeba také čestné vztahy, což je zde a nyní pojem téměř neznámý: smlouvy se někde uzavírají rukydáním – a jsou dodrženy. Zde neplatí ani stokrát napsané věci. Zajímavou ilustraci ve finančnictví poskytuje právě hawala (podobný systém fungoval ale kdysi i v Evropě). Je založena na cti – a ohrazena velmi smysluplnými pravidly – a umožněna vystříháním se chamtivosti. Funguje tak po staletí. Ostatně většina ctností a dobrých nápadů funguje jen do určité velikosti (možná i proto impéria končívají, kdežto malé lokality či potlačované národy přežívají mnohem déle). – Proto moje polemika s evropocentrismem, potažmo „západocentrismem“. Jejich rychlý vývoj neznámým směrem je v napětí s určitou opatrností Orientu, ale to je obvyklý spor „mladých“ a „starých“ civilizací (v tomto smyslu je zase Evropa starou zkušenou a příslušně skeptickou starou dámou, které se necítí povinna prožívat znovu, tentokrát s „nabušeným“ americkým chlapcem, všechna ta dobrodružství, protože již ví, jak skončí…). Dobře to ilustruje učitelova otázka, zda je lepší mít rychlého nebo pomalého koně. Po různých, nikam nevedoucích odpovědích žáků uzavřel: „To záleží na tom, jestli jedete správným směrem“.