Česká ambasáda v Tripolisu byla uzavřena a většina Čechů je na cestě domů. Někteří odletěli, jiní odjeli na lodi. Jsou jedni z tisíců lidí, kteří zemi zmítanou nepokoji opouštějí. Už přes týden svádějí v Libyi boje věrní autokrata Muamara Kaddáfího a jeho odpůrci. Kaddáfí podle všeho tento boj prohraje. Jediné co není jasné, kolik za ním zůstane mrtvých. Nejprve to vypadalo, že se evakuovat nebude muset, ale v posledních dnech prchali všichni, kdo mohli.

Některé britské občany zachraňovali příslušníci Special Air Service (SAS) a Special Boat Service (SBS). Využili speciálně upravených Herkulesů, aby dostali ze země co nejvíce Britů. Nicméně podle odhadů v Libyi stále zůstává na 300 pracovníků na ropných vrtech.

The rescue teams, who flew out of bases in Malta, searched an area four times the size of Britain to locate workers before evacuating them back to Valletta in Malta last night. They were given food and water and medical assistance before being taken to hotels to rest. They will begin arriving home today.

K evakuačnímu úsilí se přidala i Čína. Jestli mně paměť neklame, jde o první větší podobnou operaci a je možné, že, vzhledem k expanzi čínského obchodu po světě, se tato zkušenost může v budoucnosti hodit. Evakuace se účastní fregata Sü-čou (Xuzhou), který byla odvelena z protipirátské operace u somálských břehů.

China has already evacuated some 12,000 of its 30,000 nationals in Libya, flying some to nearby Egypt and placing others on chartered passenger lines. Pressure for a swift exit has grown as the Chinese National Petroleum Corporation (CNPC) reported attacks against its oil facilities in Libya, though the company’s 391 employees are reportedly unharmed.

Za pozornost stojí počet Číňanů, kteří byli v Libyi. Jenom to podtrhuje globální vzestup Číny. Severní Afrika a Střední východ jsou v plamenech a konec není na dohled. Především mladí dávají najevo svou nespokojenost s autoritářskými režimy a nedostatkem pracovních příležitostí. Minulý týden velké demonstrace zasáhly i Irák, jehož vláda s velkým přispěním Američanů stěží přežila občanskou a sektářskou válku. Další demonstrace má proběhnout za několik dnů a není zcela pravděpodobné, že sociální válku vláda přežije.

Co mně mezi zprávami zaujalo je, že bez ohledu na nepokoje, země v oblasti nakupují zbraně vesele dál. Tedy s výjimkou Iráku, který už veřejně oznámil, že 900 milionů dolarů, za které měl nakoupit 18 amerických strojů F-16 už převádí na zabezpečení potravin pro přibližně pět milionů chudých. Apetit v nakupování zbraní se projevil na IDEXu, kde byly uzavřeny obchody za 3,8 miliardy dolarů. Největšími nákupčími byly tradičně Saúdská Arábie a Spojené Arabské Emiráty. Byť se vlna nepokojů zatím nepřelila do nálady zbrojařského tržiště, nikdo si ovšem jistý budoucností být nemůže.

„It’s difficult to judge the impact of the latest events, and those probably to come, on the outlook for the promising defense market,“ observed Nicolas von Kospoth, managing editor of the Defense Professionals Web site. „The wildfire of uprisings and protests spreading throughout the region and their present unexpected results, has shown how unpredictable the political and strategic development has become within a matter of a few weeks.“

Těžko budoucnost předvídat, nicméně se odvažuji odhadnout, že v záplavě zpráv z Libye a dalších revolučních zemí zanikne obnovení občanské války v jednom africkém státě. Podle všeho se znovu do krvavé lázně potápí Pobřeží slonoviny, které prožívalo několik let klidu. Po zfalšovaných volbách a neochotě „prezidenta“ Laurenta Gbagba uznat skutečného vítěze se mohlo chvíli zdát, že mezinárodní tlak napomůže tomu, aby v zemi znovu nevypukla válka. Bylo to ovšem pouhé zdání a pozornost upřená na revoluční zápasy na severu Afriky asi uvolní Gbagbovi ruce, což nebude znamenat nic dobrého nejen pro Pobřeží slonoviny, ale i pro Západní Afriku.