Tento text jsem dostal od Jakuba Čeňka, který studuje na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlově v Institutu mezinárodních studií. Jde o užitečný přehled komponentů protiraketové obrany NATO a jejím stavu.

Protiraketovou obranu lze rozdělit na obranu bojiště (Theater Missile Defence, TMD) a na obranu území a obyvatelstva (Territorial Missile Defense). Na pražském summitu konaném v roce 2002 bylo rozhodnuto o vypracování studie na téma obrany území a obyvatelstva, což bylo tehdy novinkou. Následně tato studie (Missile Defence Feasibility Study) označila možnost rozšíření protiraketové obrany na území a obyvatelstvo za „technicky možnou.“

Summit NATO konaný v Bukurešti v roce 2008 je dalším milníkem teritoriální raketové obraně. V závěrečné deklaraci z tohoto summitu je toto téma velmi diskutovaným problémem ve vztahu k Ruské federaci, která byla a je k protiraketové obraně NATO velmi skeptická.

Znovu ujišťujeme Rusko, že Politika otevřených dveří NATO a současné, i všechny budoucí, snahy o protiraketovou obranu NATO jsou zamýšleny tak, aby lépe reagovaly na bezpečnostní výzvy, kterým jsme všichni vystaveni, a znovu zdůrazňujeme, že tato opatření nabízejí příležitosti k prohloubení úrovně spolupráce a stability bez toho, že by představovaly hrozbu našim vztahům.

Diplomatická formulace této deklarace je evidentní. Důvodem je už zmiňovaná obava Ruska z jakéhokoli programu protiraketové obrany, která je patrná od dob Sovětského svazu. Dalším důvodem byl Bushův plán americké protiraketové obrany a rozmístění prvků této obrany na území České republiky (radar) a Polska (protirakety). Budoucím úkolem bylo zvážení možnosti integrace amerického systému do struktur NATO. Z deklarace je patrné, že se už v této době počítalo s integrací. Dále byla také znovu zmíněna myšlenka rozšíření ABM obrany na teritorium a obyvatelstvo.

Zatím poslední summit NATO se konal v listopadu 2010 v Lisabonu. Tento summit je z hlediska teritoriální obrany nejdůležitější, protože položil základy pro rozšíření protiraketové obrany na území a obyvatelstvo členských států. Vybudování této schopnosti bude velmi náročným a drahým úkolem. V závěrečné deklaraci je zmíněna hrozba proliferace jaderných balistických zbraní, která ohrožuje obyvatelstva členských států NATO.

Rozhodli jsme se, že současný program NATO Active Layered Theatre Ballistic Missile Defence (ALTBMD) a jeho velící, řídící a komunikační schopnosti budou rozšířeny tak, že nebudou sloužit pouze k ochraně rozmístěných sil NATO, ale také k ochraně evropského obyvatelstva, území a sil. V tomto kontextu tzv. Phased Adaptive Approach Spojených států je vítán jako hodnotný národní příspěvek k architektuře protiraketové obrany NATO, stejně tak jako další možné dobrovolné příspěvky spojenců.

Test součásti protiraketové obrany Terminal High Altitude Area Defense (THAAD) v roce 2006. THAAD je určen k ničení balistických raket v závěrečné fázi letu; Foto U.S. Department of Defense

Fázový adaptivní přístup (PAA) je důležitou částí (dalo by se říci i stěžejní) ALTBMD. Oznámil jej prezident Barack Obama v listopadu 2009. Zrušil tím předchozí americké plány na vybudování radaru (radar včasného varování, European Midcourse Radar, EMR) v Čechách a antiraket (Ground Based Interceptorts, GBI) v Polsku, což bylo jedno z důležitých témat americké zahraniční politiky za Bushovy administrativy.

Tato změna byla motivována přehodnocením íránského raketového programu. Dle amerických zpravodajských služeb úroveň íránského výzkumu v oblasti mezikontinetálních raket je nižší než se předpokládalo, proto se nový americký přístup zaměřil v počáteční fázi na obranu proti raketám krátkého a středního dosahu.

PAA se skládá ze čtyř fází, které jsou časově ohraničeny. V první fázi se vylepšuje současný systém (2011). Měly by být nasazeny i prostředky obrany proti raketám středního a krátkého dosahu. Nejdříve bude bráněna oblast jihovýchodní Evropy, která je nejohroženější. Hlavním komponentem této fáze a v podstatě celého PAA jsou tzv. protiraketové komplety Aegis se střelami Standard Missile – 3 IA. Tyto rakety budou postupně vylepšovány, aby byly schopné obrany proti raketám delšího rozsahu (2011; SM-3 IA, 2015; SM-3 IB, 2018; SM- 3 IIA a SM-3 IIB). Mimo jiné hlavní změnou oproti Bushovi administrativě je důraz právě na AEGIS a SM-3.

Druhá fáze bude probíhat v roce 2015. Kromě dodatečného zlepšení senzorů a nasazení lepší varianty SM-3 IB, bude hlavním bodem přizpůsobení a vybudování systému Aegis Ashore Missile Defense System (AAMDS), který bude nasazen v Rumunsku. Ostatně již v únoru 2010 rumunský premiér souhlasil s umístěním protiraketové základny. AAMDS je nyní ve stádiu vývoje.

Třetí fáze by mělo být dosaženo kolem roku 2018, kdy má být v Polsku vybudována další základna AAMDS. Protiraketový systém by měl být schopen obrany proti raketám středního dosahu. Kromě toho by měl být doplněn o nový komponent obrany – THAAD. V té době by měly být všechny země NATO pod společnou protiraketovou obranou. A konečně v poslední fázi by měl být systém schopen obrany proti mezikontinentálním balistickým střelám (kolem roku 2020). Všechny fáze počítají s vylepšováním senzorů, řídících a velitelských schopností.

USA považují za hrozbu pro národní bezpečnost státy schopné provést jaderný útok s využitím mezikontinentálních balistických raket, jako jsou Severní Korea a Irán. Další části protiraketového systému jsou zaměřeny na obranu proti raketám krátkého a středního dosahu. Tento americký systém je koncipován jako obrana skládající se z několika vrstev, které pokrývají všechny fáze letu balistické rakety (vzestupná, střední a konečná). Navíc každá vrstva se skládá z více komponentů. Důvodem k této koncepci je zvýšení šanci zásahu nepřátelské rakety. ALTBMD je postaven na stejné koncepci, která je upravena na podmínky NATO.

Program ALTBMD a jeho komponenty

Programová kancelář je zodpovědná za design, vývoj a nasazení ALTBMD. Komunikuje také s jiným institucemi NATO na téma protiraketové obrany. Byla založena v září roku 2005 a jejím ředitelem je italský brigádní generál Alessandro Pera. Na ALTBMD se aktivně podílí pouze některé členské země NATO – Kanada, Itálie, Polsko, Spojené státy americké, Německo, Velká Británie a Francie. Cílem je vybudovat obranu proti taktickým raketám (raketám krátkého a středního dosahu) s doletem do 3000 kilometrů. Avšak dle posledních vyjádření brigádního generála Pera se do budoucna počítá i s obranou před mezikontinentálními balistickými raketami (ICBM).

Podobně jako americký PAA je rozděleno vybudování ALTBMD do několika fází. Takzvaná „přechodná schopnost“ (Interim Capability, InCA) se sestává ze dvou kroků. Prvním je získání peněz (leveraging) na dosavadní výzkumné programy států NATO a schopností už vybudovaných v oblasti ochrany bojiště (TBMD). Druhým krokem je splnění všech požadavků na TBMD k vytvoření přechodné schopnosti, které byly zadány Strategickým velitelstvím NATO, na základě předchozího kroku. Jedná se o společnou integraci jednotek protiraketové obrany a jejich následný výcvik. První fáze vývoje se tedy soustřeďují na vybudování velitelských a řídích schopností. K velkému pokroku v této oblasti došlo již během minulého roku.

Další fází je získání „počáteční operační schopnosti“ (Capability 1 Initial Operational Capability, IOC), k čemuž má dojít v roce 2012. V této fázi mají být integrovány a nasazeny prvky tzv. nižší vrstvy. Poslední fází je Capability 2 Full Operational Capability (FOC), kdy má být v roce 2020 dosažena plná operační schopnost. V této fázi má dojít k integraci a nasazení prvků tzv. vyšší vrstvy (THAAD a Aegis BMD). Kromě toho bude doplněna nižší vrstva o protiraketový komplet MEADS.

ALTBMD se skládá ze senzorů, tzv. shooters (sestřelovače) spadajících pod národní vedení jednotlivých států a velitelského, řídícího a komunikačního zázemí, které jsou pod společným vedení států NATO.

Senzory mají za úkol detekci a monitoring leteckého prostoru a případně varování před nepřátelským útokem. Samotné senzory se dělí na pozemní, vesmírné, umístěné na moři a letecké. Mezi pozemní se řadí francouzský M3R, americký AN/TPY-2 (tzv. forward based radar), polský FADR/DADR a italský TPS 77. Mezi na ty umístěné na moři patří americká Aegis BMD (která je zároveň i protiraketovým zbraňovým systémem), italský Horizon, nizozemský ADCF, německý F- 124 a španělský F-105. Jedná se o fregaty vybavené protileteckou obranou a senzory. Mezi vesmírné komponenty patří americký SBIRS (Space Based Infrared System) a STSS (Space Tracking and Surveillance System). Poslední částí ALTBMD v oblasti leteckých senzorů je německý Abirs (Airborne Infraed Sensor). Abirs mimo jiné poskytuje podpůrné informace pozemním protiraketovým systémům Patriot, MEADS a THAAD.

ALTBMD se sestává dále z aktivních protiraketových prvků (systémů), které jsou rozmístěné na moři nebo na zemi. Mezi na zemi rozmístěné se řadí americká Aegis BMD, italská Horizon/PAAMS a španělská F-100. Mezi pozemní komponenty aktivní protiraketové obrany patří systémy Patriot (Německo, Itálie, Nizozemsko, Španělsko, Řecko a USA), SAMP/T (Francie) a MEADS (společný projekt USA, Německa a Itálie).

Terminal High Altitude Area Defense (THAAD) je protiraketový systém zaměřený na poslední fázi letu rakety. Mezi jeho přednosti patří snadný transport a možnost rychlého rozmístění. Využívá rakety, které jsou založeny na hit-to-kill technologii (rakety kolizí zničí nepřátelskou raketu, tedy využívají pouze kinetickou energii a jejich hlavice nejsou vybaveny výbušninou). Patří ke zbraním, které jako první umožňují ničení cílů v atmosféře i mimo atmosféru. Ničení cílů ve vysoké výšce (High Altitude) eliminuje případný efekt zbraní hromadného ničení. THAAD baterie se skládá z odpalovacího zařízení, které obsahuje antirakety (osm na jedno zařízení), radaru AN/TPY-2 (jeho použití je značně multifunkční) a řízení palby (obsahuje prostředky velení a řízení). Dvě baterie už jsou ve fázi výcviku posádek a certifikace od roku 2008 (dosaženo počáteční operační schopnosti/IOC).

Aegis BMD je hlavní součást amerického protiraketového systému, a proto je i součástí ALTBMD. V dnešní době je dostupná námořní verze systému Aegis vybavená raketami SM-3 IA. Aegis je namířen proti raketám ve střední fázi letu. V současné době je v rámci amerického protiraketového systému nasazeno 21 lodí, pět křížníků a 16 torpédoborců. Novým systémem založeným na Aegis bude Aegis Ashore Missile Defense Systen (pozemní varianta), který je ve vývoji. SM-3 je vybaven kinetickou hlavici, která stejně jako THAAD využívá hit-to-kill technologii.

Medium Extended Air Defense Systém (MEADS) je prvkem nižší vrstvy ALTBMD, který je zaměřen na terminální fázi letu rakety. Nabízí schopnost obrany proti taktickým raketám krátkého dosahu, střelám s plochou dráhou letu a bezpilotním prostředkům. MEADS je také výjimečný tím, že se jedná o první projekt transatlantické spolupráce v oblasti protiraketových systémů, Na společném vývoji spolupracují Spojené státy, Německo a Itálie poměrem 58 procent, 25 procent a 17 procent v NATO Medium Extended Air Defense System Management Organization (NAMEADSMO). MEADS má nahradit systém Patriot v USA a v Německu. Dále také německé protiraketové systémy Roland a Hawk, které byly vyřazeny z provozu v roce 2005. V Itálii nahradí velmi zastaralý protiraketový komplet Nike Hercules.

Poslední částí ALTBMD je velitelské, řídící a komunikační zázemí (prostředky), které je rozděleno dle úrovně řízení na taktické (krátkodobé), operační (střednědobé) a strategické (dlouhodobé). Mezi taktické patří tzv. ACCS (Air Command and Control System), mezi operační a strategické patří NGCS (Nato General Communications System) a Bi-SC AIS (Bi-Strategic Command Automated Information System). Tato část systému kompletně spadá pod společné struktury NATO, není tedy podřízena národnímu velení jednotlivých států.

Měl jsem možnost díky videokonferenci hovořit s Robertem Bellem, což je Secretary of Defense Representative in Europe (SECDEFREPEUR) and the Defense Advisor (DEFAD) for the US Mission to NATO (USNATO). Podle něj by vybudování systému mělo stát přibližně 200 miliard eur, přičemž jednu čtvrtinu těchto nákladů zaplatí během deseti let USA. Členské země už do protiraketových zbraní a radarů investovaly miliardy, proto rozšíření systému nebude mít takový dopad na daňového poplatníka.

Podle Roberta Bella se zatím ani nepočítá s umístěním C3 infrastruktury v České republice a že záleží na ní, jestli se připojí k „Situation Awareness Centre“, které umožňuje přenos dat skoro v reálném čase. Existuje tedy ochota, aby data z C3 sdílely i země, které se plně neúčastní v programu ALTBMD.