Zápas Dukly Praha proti maltskému klubu Valletta F.C. na stadionu Juliska, Evropský pohár 1963-64; Zdroj Wikimedia Commons

Přiznám se, že nejenom v dětství, ale ještě dlouho po dosažení plnoletosti jsem velmi rád četl knížky Oty Pavla píšícího často o sportovcích Dukly, jako je Dukla mezi mrakodrapy, Pohádky a Raškovi či Pohár od Pánaboha. Redaktor časopisu Stadion a Československý voják líčí příběhy mnoha sportovců tehdejšího poválečného „rozvojového“ světa vrcholového sportu, který se nedají vyčíst z běžné formy přiblížení se k osobě individua – rozhovoru. Nicméně při interpretaci „problému“ Dukla bychom si měli osvěžit i některé historické skutečnosti. K tomu zde několik úryvků ze záslužného literárního počinu pocházejícího z dílny Vojenského historického ústavu. Jde a 6. a 7. díl Historie Československé armády zasahující období let 1945 až 1968. Autoři zde věnují badatelskou pozornost nejenom vojenské stránce tehdejší armády, ale také její stránce společenské, tvořené různými kroužky, uměleckými soubory, vlastním armádním vysíláním a tiskem. Zde příběh je příběh Dukly do roku 1968 v citacích z obou poučných mografií.

• Jedním z charakteristických rysů čs. armády po roce 1948 se stal mohutný rozvoj zájmové i profesionální kulturní a sportovní činnosti vojáků. Vycházel z principu kulturně výchovné úlohy socialistických ozbrojených sil, uplatňovaného při výstavbě Sovětské armády, byl organickou součástí ideologického působení na vojáky základní služby a úsilí KSČ o provedení tzv. socialistické kulturní revoluce, která měla napomoci změnit myšlení lidí a „zpřístupnit veškeré kulturní hodnoty pracujícímu lidu“. Proto byla jedním z jejích typických znaků masovost, tj. snaha zapojit do zájmové kulturní a sportovní činnosti co největší počet příslušníků armády s cílem „účelně vyplnit volný čas vojáků“. Ačkoliv šlo formálně o činnost dobrovolnou, byla chápána jako organická součást bojové a politické přípravy.
• …snaha o rozvoj a masovost se projevovala po roce 1948 také ve sportovní a tělovýchovné činnosti. Dělení na služební a zájmovou tělovýchovu a vrcholový sport zůstalo zachováno, stejně jako řízení této oblasti HSVO. Služební tělesná výchova zůstala součástí bojové přípravy, v prosinci 1948 pro ni byly vydány nové výcvikové normy, které stanovily tři základní druhy tělesné přípravy: ranní rozcvičku, základní tělocvik a pohybový a bojový výcvik.
• Zájmová tělovýchova a sport vojáků základní služby byly pro velitele často stejně nevítanou činností jako zájmová kulturní činnost. Místem pro jejich provozování byla vojenská zátiší a u vojáků z povolání posádkové domy armády. Při vojenských zátiších byly od září 1948 vytvářeny sportovní kroužky nazývané vojenské sokolské jednoty (VSJ). Soustřeďovaly se hlavně na kolektivní sporty a při vystoupeních na veřejnosti používaly názvy „Dukla“, „Žižka“, „Jiskra“, „Rudý prapor“ apod. Zájmová tělovýchova se soustřeďovala především na plnění podmínek „Tyršova odznaku zdatnosti“ (TOZ) v jednotlivých sportovních odvětvích, které organizovaly VSJ. Pořádaly se rovněž útvarové, posádkové, divizní a oblastní sportovní závody a turnaje, obvykle za účasti sportovců z civilních sokolských jednot a organizací Svazu brannosti. V září 1948 byl na základě rozhodnutí tělovýchovné komise ÚV KSČ vytvořen Armádní tělovýchovný svaz, který později nesl název Armádní sokolský výbor (ASV). Měl odbory pro 22 sportů, byl součástí Sokola a nejvyšším orgánem pro řízení veškeré zájmové tělovýchovy a sportu v armádě, podřízeny mu byly všechny VSJ.
• Vrcholoví sportovci byli po únoru 1948 soustředěni ve vojenském tělovýchovném oddíle v Chuchli, který byl k 1. říjnu 1948 přejmenován na Armádní tělovýchovný klub (ATK) a stal se součástí ÚDA. Výběr do něj se prováděl vždy v srpnu, jak z branců nastupujících základní službu, tak z vítězů armádních sportovních
• soutěží. Klub měl z počátku více než 100 sportovců v oddílech kopané, házené, ragby, košíkové, odbíjené, boxu, lehké a těžké atletice a plavání. Sportovci reprezentovali čs. armádu na celostátních sportovních akcích, většinou bez výraznějších úspěchů. Jen výjimečně byli také reprezentanty ČSR na mezinárodních soutěžích.
• Nejznámějším a nejúspěšnějším armádním sportovcem byl škpt. E. Zátopek, který na olympijských hrách v Londýně v roce 1948 vybojoval zlatou medaili v běhu na 10 km a stříbrnou na poloviční trati.
• Zásadní přelom v kulturní a sportovní činnosti v armádě přinesl nástup nového ministra A. Čepičky. Součástí urychlené výstavby čs. armády mělo být také zvýšení ideologického působení na vojáky v základní službě i z povolání a převzetí modelu, který byl vytvořen v Sovětské armádě. Rozsáhlá zájmová a profesionální kulturní a sportovní činnost, mnohdy přesahující skutečné potřeby i možnosti armády, zůstala typickým znakem života útvarů a jednotek čs. armády až do konce osmdesátých let. Stala se nedílnou a důležitou součástí bojové a politické přípravy a její rozvoj byl jedním z hlavních úkolů velitelů, politických orgánů i organizací KSČ a ČSM.
• Také pro armádní tělovýchovu a sport znamenal nástup nového vedení MNO na jaře 1950 předzvěst velkých změn. Dne 19. července 1950 vydal ministr národní obrany „Rozkaz o zřízení Stadionu Československé armády a o rozvoji armádní tělovýchovy a sportu“, který přinesl zásadní reorganizaci celé oblasti. Stanovil, že tělesná příprava je jednou ze základních složek bojové přípravy všech příslušníkůarmády. Proto převzala řízení služební tělovýchovy Správa bojové přípravy, zájmovou tělovýchovu a vrcholový sport řídila HPS – první prostřednictvím ASV, druhou prostřednictvím ÚDA. U všech útvarů postupně vznikly sokolské výbory, které ve spolupráci s veliteli, politickými pracovníky, tělovýchovnými důstojníky a organizacemi KSČ a ČSM organizovaly a řídily zájmovou tělovýchovu a sport, v níž byl důraz položen na masovost.
• K 1. říjnu 1952 došlo k další reorganizaci – byl zrušen ASV a řízení zájmové tělovýchovy přešlo do kompetence SBP, která se také podílela na výběru talentů pro armádní vrcholový sport prostřednictvím nově zřízeného Armádního tělovýchovného útvaru (ATÚ). Byl vytvořen Sportovní a tělovýchovný svaz ÚDA, který zabezpečoval a řídil armádní vrcholový sport. K výchově tělovýchovných instruktorů a důstojníků bylo určeno reorganizované Vojenské učiliště tělesné přípravy v Praze a v roce 1953 odešlo prvních šest tělovýchovných pracovníků čs. armády studovat na Vojenský tělovýchovný institut do Moskvy.“
• Vrcholoví sportovci v armádě byli i nadále soustředěni v Armádním tělovýchovném klubu v rámci ÚDA, z něhož byl k 1. říjnu 1951 vytvořen Útvar armádní tělesné přípravy (ÚATP) podřízený Správě bojové přípravy, který však při vystupování na veřejnosti dál používal názvu ÚDA. Měl pět rot (gymnastů, lehkých atletů, sportovních her, atletů a zimních sportů) s četami pro jednotlivé druhy sportu (gymnastů, veslování, lukostřelby, běžců, skokanů, cyklistů, boxu, lyžování, zápasu, kopané, házené, ledního hokeje apod.). K další reorganizaci došlo k 1. Říjnu 1952, kdy byl vytvořen Sportovní a tělovýchovný svaz ÚDA (STS ÚDA) řízený přímo ministrem národní obrany prostřednictvím náčelníka HPS. Sportovci a týmy vystupovaly na veřejnosti pod hlavičkou ÚDA nebo ATK, některá mužstva byla administrativně zařazena do nejvyšších celostátních soutěží: např. 1. Fotbalovou ligu hrála mužstva ÚDA i ATK. Již v září 1952 vznikl v Olomouci samostatný sportovní oddíl pro reprezentaci vojenského letectva v kopané a hokeji Křídla vlasti a na podzim 1953 byl vytvořen také reprezentační sportovní oddíl pozemního vojska Tankista.
• Stejně jako v případě profesionálních uměleckých souborů čs. armády byla oblast vrcholového armádního sportu shledána v roce 1954 předimenzovanou a připravovala se její celková reorganizace spojená s decentralizací.
• Od roku 1956 byly podle Směrnic pro masovou sportovní činnost zřizovány v ČSLA vojenské tělovýchovné jednoty (VTJ) s jednotným názvem Dukla a uvedením místa posádky.
• Velkými změnami procházel ve druhé polovině padesátých let armádní vrcholový sport. Vyplývaly jak z potřeby redukovat velké množství tělovýchovných a sportovních zařízení, které přešly do vlastnictví armády v předchozím období, tak ze snahy napravit chyby při administrativním zařazení armádních družstev do celostátních i nižších soutěží, které vedly k dočasné izolaci armádního vrcholového sportu. To se negativně projevilo ve výsledcích armádních sportovců.
• Na základě usnesení politického byra ÚV KSČ ze 7. června 1956 byl zrušen Oddíl reprezentantů při ÚDA a většina sportovních družstev odešla do posádek mimo Prahu pod názvem Armádní sportovní družstvo (ASD) Dukla s uvedením místa posádky. O rok později skončily svou činnost také sportovní odbory žen v lehké atletice, sportovní gymnastice i odbíjené a ženy se začaly z armádního sportu dočasně vytrácet. Jako speciální tělovýchovný vojenský útvar vznikla v roce 1956 Vojenská tělovýchovná škola Miroslava Tyrše (VTŠ MT), do níž se již v následujícím roce opětovně začlenily ASD atletiky, kopané a házené. V červenci 1959 byla při škole zřízena VTJ Dukla Praha s posláním napomáhat rozvoji jednotlivých sportovních odvětví.
• Armádní atleti a atletky zůstali v Praze a představovali i nadále základ čs. státní reprezentace… Mužstvo kopané ÚDA bylo v roce 1956 přejmenováno na Duklu Praha. Házenkáři zůstali také v Praze a od roku 1956 se trvale orientovali na házenou o sedmi hráčích. Václav Eret, Bedřich König, Josef Trojan, Jiří Vícha a další patřili k základu čs. reprezentace a po zisku bronzových medailí na mistrovství světa (MS) ve Stockholmu v roce 1954 byli hlavními strůjci „zlaté éry Dukly“. Kralovali v domácí prvoligové soutěži a prakticky tvořili národní tým, který na MS v Berlíně v roce 1958 obsadil druhé místo. V roce 1957 vyhrála Dukla prestižní Pohár mistrů evropských zemí (PMEZ).
• Lední hokej byl v roce 1956 přemístěn do Jihlavy a ve stejném roce si poprvé Dukla vybojovala postup do 1. hokejové ligy.
• Volejbalisté Dukly Praha byli v roce 1957 přesunuti do Kolína a k jejich oporám
• i základům státní reprezentace patřili Josef Tesař, Josef Musil, Karel Paulus či Zdeněk Malý. Stáli u velkých úspěchů čs. volejbalu, který na MS 1956 v Paříži získal zlaté a o čtyři roky později v Rio de Janeiru stříbrné medaile, v letech 1955 a 1960 se tým stal mistrem republiky.
• Cyklisté byli od roku 1956 umístěni v ASD Dukla v Brně, Pardubicích, Lounech, Českém Krumlově, Trenčíně a Bratislavě. Špička naší dráhové cyklistiky se specializací na stíhací disciplíny se soustředila v Dukle Pardubice, v Lounech se oddíl orientoval na dráhové a silniční disciplíny a v Českém Krumlově na silniční cyklistiku a cyklokros. V červenci 1957 vznikla Dukla Brno, která se pod vedením trenéra Františka Jursy brzy dostala mezi špičku čs. cyklistiky v silničních závodech. K největším úspěchům armádních cyklistů patřily dvě stříbrné medaile, které na LOH v Melbourně vybojovali Ladislav Fouček a Václav Machek.
• Družstvo veslařů bylo převedeno do Litoměřic, do velmi nevyhovujících podmínek, které ohrozily jeho další existenci. Proto se již v roce 1958 vrátilo do Prahy. Veslaři se připravovali pod hlavičkou Dukly Terezín a v roce 1960 na LOH v Římě Václav Kozák společně s Pavlem Schmidtem vybojovali na dvojskifu zlatou medaili. Armádní veslaři byli také členy osmy, která získala stříbrné medaile na MS v Duisburgu v roce 1957. Známý závod osmiveslic o štít pražského primátora měl v letech 1957–1960 jediného vítěze: posádky Dukly Praha.
• Jedním z nejúspěšnějších ASD byl tým motoristů Dukly Praha. Karel Pecha, Otakar Chasák, Jaroslav Tůma a další zvítězili v Šestidenní soutěži o Mezinárodní trofej v letech 1956, 1958 a 1959, v družstvu silničních jezdců byli Václav Parus, František Helikar či Gustav Havel, několikanásobní mistři republiky.
• Již od roku 1955 se konaly konference odborníků armádního sportu armád Varšavské smlouvy, které řešily základní otázky rozvoje armádní tělovýchovy a sportu a vzájemných sportovních styků. V březnu 1958 byl v Moskvě vytvořen Sportovní výbor spřátelených armád (SVSA), jehož členy se vedle armád Varšavské smlouvy staly také armády Číny, Mongolska, Vietnamu a KLDR. Výbor organizoval Letní (LSSA) a Zimní spartakiády spřátelených armád (ZSSA), jejichž cílem bylo „neustále upevňovat vzájemné sportovní styky mezi sportovci a sportovními družstvy spřátelených armád s cílem přispět k upevnění přátelství, bojové družby a zvýšení kvality tělesné přípravy a sportu a růstu sportovního mistrovství“. První LSSA se konala v září 1958 v Lipsku a družstvo ČSLA, které se zúčastnilo všech soutěží s výjimkou moderního pětiboje, získalo v celkové klasifikaci třetí místo za SSSR a NDR. Součástí spolupráce v oblasti armádní tělovýchovy a sportu bylai materiální pomoc armádám Vietnamu a Koreji, kam ČSLA v prosinci 1957 odeslala své přebytky tělovýchovného a sportovního materiálu.
• Specifickou součástí tělovýchovy v ČSLA byl vrcholový sport. Tvořila jej početně omezená část špičkových sportovců soustředěná v armádních sportovních družstvech (ASD) vystupujících pod názvem Dukla. Úloha a význam armádního vrcholového sportu spočívaly zejména v jeho vlivu na celkovou úroveň tělesné výchovy v ČSSR, protože úspěchy sportovců působily přitažlivě především na mládež. Příznivci armádního sportu se rovněž od roku 1963, kdy bylo reorganizací Vojenské tělovýchovné školy Miroslava Tyrše vytvořeno Armádní středisko Dukla Praha, sdružovali v tzv. DUKLA-KLUBU. Vojenský vrcholový sport patřil k důležitým prostředkům propagace armády doma i v zahraničí a úspěšná vystoupení armádních sportovců na mezinárodních sportovních podnicích přispívala k pozitivnímu pohledu na socialistické Československo a jeho ozbrojené síly.
• Roku 1962 byla dokončena výstavba Armádního střeleckého stadionu v Plzni-Lobzích a v následujícím roce se sem přestěhovalo pražské družstvo střelců.
• V roce 1961 byla při 22. výsadkové brigádě ustavena v Prostějově četa armádních parašutistů, která měla reprezentovat ČSLA na sportovních akcích v rámci Varšavské smlouvy. Po absolutním vítězství a zisku devíti medailí na Mistrovství spřátelených armád v parašutismu byla v březnu 1963 četa reorganizována na ASD parašutismu, jehož cílem se stala výchova sportovců pro armádní a státní reprezentaci.

Nezbývá než si počkat na další díly Historie Československé armády, hlavně na díly 9 a 10.