fbpx

Neradostná irácká zpráva

Výcvik iráckých vojáků, Camp Ramadi, 18. listopadu 2009; Foto Spc. Michael J. MacLeod, U.S. Army

Marisa Cochrane Sullivan a Ramzy Mardini z Institute for the Study of War strávili několik studijních týdnů v Iráku. Nebydleli v Zelené zóně, jezdili v normálních autech s Iráčany. V Bagdádu a Irbílu zvládli čtyřicet setkání včetně s prezidentem a premiérem. Výsledkem jejich cesty je text s názvem Iraqi Trip Report. Jde o velice substantivní materiál, který nevyznívá pro Spojené státy a jejich úsilí příliš dobře.

Má několik částí. Politická popisuje zablokování procesu, hlubokou nedůvěru panující mezi jednotlivými aktéry a nechuť premiéra Malíkího, který rozšiřuje své pravomoci a získává větší a větší moc. Irácká vláda je navíc naprosto nepopulární mezi obyvatelstvem a je vnímaná jako neschopná vládnout. Ačkoli je bezpečnostní situace naprosto nesrovnatelná s nejhoršími léty 2006-2007, objevují se obavy, že se trend v letošním roce obrátí. Ostatně náznakem by mohly být pumové útoky v několika iráckých městech, ke kterým došlo před pár dny a při kterých zahynuly desítky lidí.

V další části je popsáno, jak Iráčané vidí americkou politiku. Jsou prý zmateni a nerozumí postojům amerických politiků a kritizují to, že se o Irák prakticky nezajímají, a když už, tak pouze v souvislosti se stahováním sil a nedodržují sliby, které byly dány. K tomu by se možná dalo dodat, když něco označím jako „špatnou válku“, hlásit se k tomu logicky nebudu. Ale co když se ta „dobrá válka“ proměňuje v „méně dobrou“? A konečně, podle všeho irácký život začínají ovládat dvě regionální mocnosti Turecko a Írán. Zásadně ovlivňují nejenom politiku, ale i ekonomiku.

Despite the U.S. assertion that Iran’s influence is limited, Iraqis from across the political spectrum strongly disagree. On the contrary, the common theme is that Iran’s influence in Iraq has increased tremendously over the past several years, partly due to U.S. disengagement and an initial “hands-off” approach during government formation. As we would constantly hear, the essential deals were cut by Iran, and sometimes in Tehran itself.
Turkish and Iranian competition over influence and business in Iraq is increasing. Turkish economic investment and diplomatic activities are no longer limited to northern and central Iraq, but have now expanded into southern Shi’a Iraq, where Iran’s influence is strongest. The Turks are hoping to create an economic corridor through Iraq to the Gulf States.

V úterý publikoval na svém blogu provokativní text Stephen M. Walt. Jelikož je Walt tradičním realistou, samozřejmě se to odráží v jeho myšlenkách. Není nutné se vším souhlasit, ale je dobré o tom přemýšlet. Článek se jmenuje Lessons of two wars: We will lose in Iraq and Afghanistan a do jisté míry koresponduje s výše zmíněnou zprávou z cesty po Iráku. Walt prohrou myslí to, že se vojáci stáhnou, aniž by se podařilo naplnit politické cíle, které byly samostatně od počátku velice špatně definovány. Ale hlasatelé úpadku Spojených států by se neměly radovat, protože ona „prohra“ nic nevypovídá a americké síle a odhodlanosti.

The good news, however, is the defeat in Iraq and Afghanistan — and make no mistake, that is what it is — tells us relatively little about America’s overall power position or its ability to shape events that matter elsewhere in the world. Remember that the United States lost the Vietnam War too, but getting out facilitated the 1970s rapprochement with China and ultimatley strengthened our overall position in Asia.  Fourteen years later, the USSR had collapsed and the United States had won the Cold War. Nor should anyone draw dubious lessons about U.S. resolve; to the contrary, both of these wars show that the United States is actually willing to fight for a long time under difficult conditions. Thus, the mere fact that we failed in Iraq and Afghanistan does not by itself herald further U.S. decline, provided we make better decisions going forward.

1 comment
Profilový obrázek
František Šulc
ADMINISTRATOR
PROFILE

Ďalší články

Leave a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked with *

Cancel reply

1 Comment

  • Profilový obrázek
    Schneider
    20. 8. 2011, 11:25

    Ono opravdu není se co radovat, když někdo neví, co chce, ale chce to s obrovskou silou a odhodlností!

    REPLY

Nejnovější komentáře