Už mnohokrát jsem zde psal o velké budoucnosti bezpilotních prostředků. Zdá se, že škrty v rozpočtech na obranu mohou jejich rozvoj ještě urychlit bez ohledu na to, zda bude někde probíhat nějaká reálná válka či nikoli. Stačí se podívat třeba na zprávy za poslední dva měsíce. Všechny jsou ze Spojených států, ale asi by bylo iluzí se domnívat, že by minimálně Čína nebyla v oblasti bezpilotních prostředků podobně aktivní, byť je stále mnohem zaostalejší. Napravení její zaostalosti v této oblasti je však jen otázkou času.

Je možné, že zanedlouho bude existovat první zvláštní koridor pro bezpilotní letouny. Zažádala o něj Federální úřad pro civilní letectví Oklahomská státní univerzita. Chce získat povolení na neomezené lety v prostoru mezi Fort Sill a starou Clinton-Shermanovou leteckou základnou, která je vzdálena necelých sto kilometrů. Šlo by o další krok v „emancipaci“ bezpilotních letounů, které jsou obvykle v normálním přeplněném vzdušném prostoru vnímány jako něco rušivého, či dokonce ohrožujícího.

O tom se ostatně mohli nedávno přesvědčit piloti stroje C-130. Kdesi nad Afghánistánem se měl tento transportní letoun srazit s bezpilotním prostředkem. Doporučuji fotografie na DefenseTech. A konečně, podle tohoto serveru, mohlo jít i o letoun MC-130 patřící velitelství sil pro zvláštní operace.

The collision apparently ruptured the wing fuel tank and may have done damage to the spar and wing box. Still, this could have been much worse. Good job to the pilots for bringing the Herk home safely. It will be interesting to see how this changes protocols for operating UAVs in congested airspace. Maybe this was a fluke incident that no amount of UAV sense and avoid technology could have stopped or maybe the collision is a prime example of why this technology must be implemented ASAP.

Je možné, že už nebude trvat dlouho a k podobným situacím nebude docházet. Nikoli proto, že by se vytvářely zvláštní koridory pro pilotované a bezpilotní stroje. Spíše proto, že bezpilotní budou postupně vytlačovat pilotované a zároveň se budou stále zdokonalovat systémy komunikace mezi letouny – stroj se strojem se holt vždy domluví lépe. Tedy pokud mu nikdo nepřeruší spojení.

Důkazem, že náhrada pilotovaných letounů, především kvůli finančním prostředkům je myšlena vážně může být rozhodnutí amerického námořnictva nahradit do roku 2020 průzkumné stroje EP-3 flotilou bezpilotních prostředků. Námořnictvo chce v příštích pěti letech investovat osm miliard dolarů do rodiny zpravodajských, sledovacích a průzkumných letounů.

A co se vylepšované komunikace, respektive schopnosti bezpilotních strojů autonomně „myslet a rozhodovat se“ týče, pak na počátku července došlo k velice zajímavému a významnému pokusu (oznámenému až nyní). Dva malé bezpilotní letouny ScanEagle vyráběné dceřinou společností Boeingu Insitu dokázaly nad Oregonem autonomně komunikovat s třetím bezpilotním letounem Procerus Unicorn, který patří Laboratoři aplikované fyziky při Johns Hopkinsově univerzitě. Nešlo ovšem jen o komunikaci, letouny byly schopné autonomně spolupracovat a operovat.

Pro komunikaci posloužilo ad hoc mobilní spojení a takzvaná „technologie roje“ (swarm technology), která je inspirována hmyzem. Jde o program, který umožňuje, aby se stroje spojily do větší a inteligentnější skupiny a snáze tak splnily zadané úkoly. V tomto případě tři bezpilotní letouny byly schopny samostatně si určit nejvhodnější orientační body ve vytyčené oblasti, společně ji prohledat, zmapovat terén a data posílat týmům na zemi.

„This is a milestone in UAV flight,“ said Gabriel Santander, Boeing Advanced Autonomous Networks program director and team leader. „The test team proved that these unmanned aircraft can collect and use data while communicating with each other to support a unified mission. This swarm technology may one day be used for search-and-rescue missions or identifying enemy threats ahead of ground patrols.“
„The decentralized autonomous vehicles we demonstrated show the potential for improved response time and reduced manning requirements when compared with current systems,“ said Dave Scheidt, JHU/APL principal investigator. „We’re excited we were able to demonstrate this capability on deployed vehicles such as the Boeing ScanEagles.“

Další testy této technologie mají proběhnout do konce září. Je to hodně zajímavé a připomnělo mi to jednu věc. Před dvěma lety jsem psal pro Lidové noviny článek o úspěších profesora Vladimíra Maříka, respektive katedry kybernetiky na ČVUT (jde o poslední článek na stránce), kterou vede a ten mi vyprávěl o velice zajímavých projektech, na kterých na katedře dělají, mimo jiné pro americké ozbrojené síly. A byly docela podobné výše popsanému experimentu v Oregonu.

Jde například o podmořské roboty, kteří jsou schopni v případě nalezení podezřelého předmětu se sami pospojovat a vytvořit tak dostatečný přenosový videokanál. Dalším projektem je AgentFly pro americké letectvo, díky kterému může být koordinovaný provoz stovek bezpilotních prostředků. Každý letoun je autonomní jednotka, která komunikuje s ostatními tak, aby nedošlo třeba ke kolizi. Katedra si tento systém patentovala v USA a zároveň byl testován Americkým úřadem pro civilní letectví (FAA). Nemusí jej totiž využívat pouze bezpilotní letouny, ale i ty pilotované, nebo třeba automobily.

Podobných projektů se objevuje stále více, stejně jako možností jejich využití. A nejde zdaleka jenom o vojenství. Robotické prostředky, nejenom ty letecké, budou, i kvůli nižším nákladům a vyšší efektivitě zcela určitě v příštích letech sehrávat stále důležitější roli. Na jednu stranu jsem tímto vývojem fascinován, na stranu druhou se mi vždy okamžitě vybaví kultovní film Terminátor.