Nazí v trní
Letos v červnu, krátce před odchodem z funkce, promluvil v Bruselu velice otevřeně ke členským zemím NATO tehdejší ministr obrany Robert Gates. Nahlas řekl to, o čem se již delší dobu ve Spojených státech hovoří. Za prvé, že škrty v obranných rozpočtech evropských zemí ohrožují kredibilitu Severoatlantické aliance a nevhodně zvyšují závislost Evropanů na USA (jejich podíl výdajů se zvýšil z 50 na 75 procent). A za druhé, že problém není jenom ve výši rozpočtů, ale i v tom, jak jsou peníze vydávány, či vyhazovány.
…there is too little co-ordination between national defence ministries on how they allocate precious resources. Duplication of capabilities is rife. The EU has 21 naval shipyards, while the US has three. Europeans have 89 different weapons programmes while the US has 27. Europe has 11 tank programmes; the US has two.
Nyní jakoby se situace opakovala, ale v jiném obsazení. Nový americký ministr obrany Leon Panetta během svého prvního vystoupení v centrále aliance varoval spojence, že Spojené státy nemohou vyplňovat nedostatky v evropských schopnostech, které vznikají, či jsou prohlubovány škrty v rozpočtech. A stejně jako jeho předchůdce ve funkci pronesl, že bez hlubšího sdílení se vůbec nic nezmění.
Podle Panetty Libye jasně ukázala, že Evropanům chybí například průzkumné letouny, stroje pro doplňování paliva za letu a podobně. Už nezmínil, že bez americké munice by se dlouho v Libyi nestřílelo. A vzhledem k tomu, že tentokrát nebyla potřeba strategická přeprava, nepřišel na přetřes nedostatek transportních letounů a lodí.
Panetta continued the U.S. drumbeat for more NATO contributions, and he made it clear that with the Pentagon facing $450 billion in budget cuts over the next 10 years, allies can’t assume that the U.S. will be able to do what NATO can’t or won’t on its own…
“We cannot afford for countries to make decisions about force structure and force reductions in a vacuum, leaving neighbors and allies in the dark,” Panetta said.
Podobně osamocení se Američané cítí i v Afghánistánu. Spojenci se na misi pod vlajkou NATO aktivně účastní, ale opět bez amerického příspěvku by mise zkrachovala. Gatesova, stejně jako Panettova slova je dobré nebrat na lehkou váhu. Obranný rozpočet USA projde v příštích letech také redukcí, což, pokud se tak vážně stane, ještě dále oslabí Severoatlantickou alianci. A k čemu bude hegemonovi aliance, která nebude schopna podpořit jeho politiku (zájmy)?
Spojené státy NATO dominují a po celou Studenou válku sloužila jejich účelu. Proto bylo vcelku jedno, jak vysoký je vklad. Šlo o naplnění cíle, tedy zatlačování a odstrašení Sovětského svazu. Po pádu železné opony se situace změnila, respektive se postupně transformovala a dnes se ocitáme v mnoha ohledech v novém prostředí. Ekonomická situace Západu je poměrně špatná a zdá se, že zlepšení není na dohled. Spojené státy znovu začínají díky sílící Číně objevovat, že jsou také tichomořská velmoc, a že mnohem důležitějším partnerem než oslabení a rozhádaní Evropané, je Rusko. To není pro nás, kteří také škrtáme jako diví, vůbec dobrá zpráva. Zvláště pro oblast s tak „bohatou“ historií. Panetta výborně shrnul to, čemu čelíme:
“We are at a critical moment for our defense partnership,” Panetta warned, stressing the need for other nations to share the burden. “While these warnings have been acknowledged, growing fiscal pressures on both sides of the Atlantic, I fear, have eroded the political will to do something about them.”
Looking ahead to the planned NATO summit in Chicago in May, Panetta said the allies must pool their resources and hammer out multinational solutions to face the next generation of threats.
“I am convinced that we do not have to choose between fiscal security and national security,” he said. “But achieving that goal will test the very future of leadership throughout NATO.”
Jsme jako nazí v trní. Zahodili jsme nástroje, kterými se můžeme z trní vystříhat a ono více a více kolem nás prorůstá. Je stále těžší se pohnout, protože to bolí. Jak z toho ven? Není dobré postavit proti sobě ekonomiku a bezpečnost, respektive je to špatně postavená rovnice. Jedno závisí od druhého, a pokud nedojde k vybalancování obou, budoucnost nám to spočítá. To neříkám já, ale historie. Gatesova a Panettova slova mně přinutila podívat se do jedné – dnes už klasické – knihy od (neo)realisty Stephena M. Walta z konce 80. let minulého století s názvem The Origins of Alliances.
Na závěr své analýzy aliancí uvádí sedm bodů, které by měly být součástí americké strategie v souvislosti s formováním aliancí. Zčásti jsou jeho doporučení zastaralá, protože jsou vztahována k existenci Sovětského svazu, respektive k aliancím, které tvořily obě supervelmoci v bipolárním světě. Na druhou stranu velká část Waltových postřehů přežila čas změn. A ještě je nutné podotknout, že samozřejmě středobodem je rovnováha moci.
Second, the precise level of U.S. power is probably less important than the way in which it is used… A military buildup will not win the United States new friends, and a marginal decline will not cause its current allies to defect…
Third, The United States should worry far less about its allies defecting and worry more about how it provokes opposition through misplaced belligerence…
A final implication is that the domestic situation of the United States may be more important than anything else. External events impinge on U.S. power; internal conditions generate it. Losses abroad will add up slowly (if at all) and will be compensated by balancing behavior by allies and by the United States itself. Thus a final prescription is to avoid policies that jeopardize the overall health of the U.S. economy. It is far more important to maintain a robust and productive economic system than it is to correct minor weaknesses in defense capability or to control the outcome of some insignificant clash in the developing world.
Franto,
souhlasím s panem Gatesem. Evropské země by se měly stát soběstačné včetně druhů výzbroje – měly by tedy v budoucnu nakupovat evropské a ne americké technologie, od stíhaček až po munici.
Zdraví Aleš
Tak schválně, po roce 2014 bude v ČR létat Gripen, Typhoon, Rafael, americké F-16, anebo vůbec nic? A v případě že vůbec nic, budou v roce 2020 nad ČR létat americké F-35, ruské Mig-31, nebo nějaké čínské stíhačky?
Pro doplnění: Panetta o tomto mluvil nedávno i v Carnegie Endowment – http://carnegieendowment.org/files/Leon_Panetta%20Prepared%20Remarks.pdf
Aleš: Opravte mne, jestli se mýlím, ale pochopil jsem to tak, že hlavním problémem není, kde se nakupuje. Chyba je v přílišné roztříštěnosti programů. Což většina lidí asi tuší, ale ti na rozhodujících místech se tím neřídí…
Já také vidím problém v počtech evropských vojáků a zásob munice evropských zemí jak se ukázalo v Libyi…je jedno jestli evropské státy používají americkou nebo evropskou techniku, ale spíš to, že jí mají málo a hlavně nedisponují schopnostmi nebo tyto schopnosti jsou velmi krátkodobé…
Bohužel Libye prakticky ukázala naprostou nebojeschopnost evropského letectva …
doplněk k Tomas.Kolar: Programy jsou roztříštěny záměrně a tomu odpovídá i struktura akvizičních pracovišť. Vždyť si každý (SV, AČR, VP, VZ) mohl do nedávna nakupovat co chtěl, když měl akviziční pracoviště. Následky budeme prožívat ještě 15 let, když se přes SEPO budou poptávat náhradní díly pro hrstky techniky nakupovaných v době mnoha akvizičních pracovišť. Tady nás nezachrání ani NAMSA.
Na jednu stranu mají ti pánové z USA pravdu. Schopnosti ozbrojených sil evropských států padají. Řada zemí pořád bojuje s braneckým systémem a jeho pozůstatky a politici si z ozbrojených sil dělají kasičku – viz. stav u nás. Na druhou stranu – účast v misích v Kosovu, Afghánistánu a Iráku je způsobena USA a jejich snahou řešit všechno a všude. Scénář je všude stejný. USA někam vletí a pak se dožadují součinnosti NATO a upozorňují na to, že celá váha operací nemůže záviset na nich. Přiznejme si, že bez válečného dobrodružství USA by pravděpodobně naši vojáci minimálně v Afghánistánu a Iráku vůbec nebyli.
Tahle strategie je způsobem, jak vybrat o ostatních náklady společné obrany. – Když už nebudujete kapacity, tak si nasaďte vojáky; Američané platí 75 % vojenských výdajů Aliance. Předpokládám, že mezi veleními armády najde tahle strategii odezvu. Vždy je mezi nimi někdo, kdo je rozeným vojákem a kdo účast v konfliktech vidí jako výtah k moci. Uvidíme, koho AFG vytáhne u nás na místo NGŠ.
Hlavní problém je v tom, že většina evropských zemí nemíní vůbec investovat do obrany, asi si opět odhlasovali věčný mír a všeobecnou spokojenost. Jinak doufám, že bude lítat naše letectvo, ikdyž, jak jsem v neděli viděl ,,na še ex veličiny“ P. Pitharta a M. Zemana, jak by snadno odpískali nadzvukové letectvo (prachy za Gripeny proběhli zrovna za druhého jmenovaného, tak co je víc třeba). Jinak souhlas s Emil Frída, pokud Evropa nebude mít zbraňové systémy, tak co jiného může do NATO nabídnout než pěšáky, a bez USA atˇse to někomu líbí nebo ne při současných investicích a ochotě evropských zemí k obraně by byla aliance jen toulavý pes, který štěká, ale nekouše.
Michal Uher: Zrovna ten Balkán bych Američanům nevytýkal, myslím, že to byla naprosto dokonalá ukázka neschopnosti Evropy řešit si i „svoje“ záležitosti. Ale celkově to chápu, nebýt USA, nebojovalo by se tolik. Jestli by to bylo dobře, je jiná otázka. Ona obrana státu se nemusí nutně odehrávat v okolí jeho hranic. Koneckonců USA se v druhé světové na evropských bojištích také bránily, a přitom je to z Washingtonu do Plzně dál než Z Prahy do Kábulu. Uznávám, že připodobnění dosti pokulhává, princip je ale myslím stále stejný.
Mě nevadí, když naše armáda bojuje v zahraničí. Já se jen snažil popsat to jak to funguje. Amíci někam vletí a pak požadují, aby se zapojily jiné země NATO. Pravdou však je, že kdyby všechny evropské země NATO se měly vyjádřit společně, tak se nikam nejede. Ne že by nikdo nechtěl, ale dopadlo by to jako v Jugoslávii v letech 1992-1994, kdy se vydávaly rezoluce, sankce a vojáci UN se mohli jen koukat. Jenže americký systém je hloupý. Američané rozpoutají problém a pak chtějí po ostatních, aby se zapojili a řešili to také. Pokud někdo napadne Turecko, tak nemám problém, aby tam naši vojáci jeli. Pokud někdo napadne jakoukoliv zemi NATO, tak také nemám problém. Dokonce bych neměl problém s Afghánistánem, ale jde jen o to, že amíci se rozhodli udělat to po svém, začít to bez nás a teď nás obviňují, že se málo zapojujeme, že málo investujeme do obrany atd. To je trochu sprosté.
USA jsou světová velmoc č.1 a NATO je pro ně pouze prostředek jak si udržet své výsadní postavení v Evropě.
NATO=celá Evropa je na USA vojensky závislá.Tato vojenská závislost se ještě díky stále trvající a prohlubující se ekonomické a dluhové krizi EU zvyšuje.A tento stav vojensky slabé Evropy, USA nadmíru vyhovuje i když veřejně ústy svých politických představitelů tvrdí opak.
Protože jen slabý a existenčně závislý spojenec(evropská část NATO) bude dělat to co si dominantní spojenec(USA) bude přát.Dominantní spojenec vyvolá dvě války(Irák,Afghánistán)a vojensky závislá Evropa mu tyto dvě války na kterých nemá nejmenší zájem, politicky podpoří a ještě dodají vlastní vojáky.
1. Nasazení UN v ex-Jugoslávii a nasazení NATO mělo velmi rozdílný efekt ve prospěch NATO (UN vojáci za to nemohli problém byl jejich mandát). Rozhodně bych neřekl, ze USA někam vletí, rozpoutá problém a my tam potom běháme. 1. Irák byla bohužel nedotažená práce z 90. let (právě vlivem nerozhodnosti světa), nebavím se o připravenosti na správu). 2) Afghanistán nebyla taky žádná libovůle, nejdříve Usama a spol. napadli USA a další země teroristickými útoky, pozabíjeli dost civilistů a pak se schovali do nory a dovedu si představit, co by dnes mnozí ve světě říkali, kdyby to USA nechali bez odpovědi, samozřejmě se můžeme bavit o správě Afghanistánu. Navíc je ve smlouvě o přistoupení k NATO jasný článek o napadení, kterékoliv členské země a pomoci všech ostátních což je smysl této smlouvy (bytˇse ne všechny země podle toho chovají).
Strašně se mi líbí jak se každý ohání článkem o pomoci všech členů NATO při napadení některého ze členů.
Dovolím si upozornit,že tato pomoc je pouze v rovině teoretické a hypotetické.Důvod?Hlavní a konečné slovo o případné pomoci mají a budou mít USA, prostě proto,že oni jediní disponují potřebnou vojenskou silou,která by v oné hypotetické situaci byla rozhodující.A tak se vracím obloukem k tomu,že USA nepotřebují NATO v Evropě kvůli papírově silným evropským armádám,ale proto aby prostřednictvím této organizace nadále udržovali své výsadní postavení v Evropě.
Článek IV a V WS jsou ale krásná propoganda, že? Nejříve si zakonzultujeme a pak uděláme, co individuálně považujeme za nutné: http://www.natoaktual.cz/na_summit.asp?y=na_summit/washingtonskasmlouva.htm.
civil: Jestli jsme neměli zájem na válce v Iráku, je otázka. Ale skutečně bych se neodvážil tvrdit, že na válce v Afghánistánu nemá Evropa žádný zájem. Nejpozději po útocích v Londýně by jej rychle získala! S výjimkou vyšinutců jako je Rudý Ken. Jiná věc je, že to v reálu skutečně vypadá do značné míry tak, jak popisuje Michal Uher (v Iráku víc, v A. míň).
Nemyslím si, že by USA vojensky slabá Evropa skutečně až tak vyhovovala. Možná některým politikům (i mezi vojáky), hlavně dřív. Myslím ale, že se čím dál tím víc Američanů v poslední době docela začíná děsit, že když dojde na lámání chleba, Evropa jim nepomůže. I kdyby se náhodou shodla, co chce udělat (čemuž osobně vůbec nevěřím), nebude na to mít dostatek prostředků a schopností. Osobně se toho děsím taky. Protože k lámání chleba může dojít tak rychle, že se nebudeme stačit divit…
Posledním (last but not least) problémem je následné řešení „poválečné“ situace, při kterém si USA již tradičně vedou jako slon v porcelánu :-(
Neoháním, taky jsem sledoval, jak Turecko žádalo o vypracování návrhu řešení při napadení Gruzie a Italský ducce s dalšími to bojkotoval.
Pro Tomas Kolar: „Ale skutečně bych se neodvážil tvrdit, že na válce v Afghánistánu nemá Evropa žádný zájem. Nejpozději po útocích v Londýně by jej rychle získala! S výjimkou vyšinutců jako je Rudý Ken.“
Tak to tedy budu asi vysinutec, ale zadnou souvislost mezi invazi do Afghanistanu a zlepsenim bezpecnostni situace po strance teroristicke hrozby ve Velke Britanii nevidim (momentalne jsem v Londyne). Obyvatelstvo Londyna tvori z cca 50 procent pristehovalci z muslimskych zemi Afriky a Blizkeho a Stredniho vychodu. Muslimsky extremismus byl v Britanii dlouho pred 11. zarim 2001 a nikdo ho neresil – mullahove v mesite v Parku princu v centru „Londynistanu“ (viz http://en.wikipedia.org/wiki/Londonistan_%28term%29 ) kazali o tom, ze je treba zabijet „neverici psy“ davno pred tim, nez noha prvniho koalicniho vojaka vkrocila na afghanskou pudu. Takze zacit se melo na domaci pude, zatykanim ci deporatci islamistu a ne „budovanim demokracie“ v Afghanistanu…
Pardon, myslel jsem Regent’s Park (Park prince regenta) a napsal jsem Park princu…
Dusan Rovensky: O tom, že se mělo začít na domácí půdě, vůbec nepochybuji! Stejně tak jsem ale přesvědčen o tom, že likvidace podpory v „domovinách“ má taktéž své opodstatnění. S tím prvním ale evropští politici nebudou ještě nějakou dobu ochotni cokoliv dělat. A až (jestli vůbec) budou, bude už pozdě (ono totiž už pravděpodobně je). Navíc jak jsem psal, řešení „co po vyhrané bitvě“, není zrovna silná stránka USA.
S Tomesem.Kolarem se nedá zcela souhlasit. Marschallův plán je americký „vynález“. Nation-bulding však nemusí fungovat vždy a pravděpodobně nelze skákat v kulturním vývoji, jak se o to snažíme v Afghánistánu. Velmi ironicky viděno, Afgánistán z feudálně fungující kolonie přeskočil do lidové demokracie (socialismu) a ten se nepodařilo vybudovat. Teď mi měl udělat skok k demokracii spojené s kapitalismem. Kulturní změny lze udělat jen se změnou generací a ty se počítají na desítky roků. Řekněme, že máme za sebou první dvacetinu budování západní společnosti v Afghánistánu a stojí nás to řekněme 2 mld. Kč ročně (http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/207269.aspx)
Měl jsem na mysli činnost USA po konfliktech v posledních cca dvou desetiletích, omlouvám se, že jsem to jasně nenapsal. Kvalitu Marshallova plánu, ale třeba i o postup USA po porážce Japonska, nikterak nezpochybňuji. Rozhodně mají Američané na co navazovat. Je škoda, že už promarnili tolik příležitostí.
Tomas.Kolar:Osobně jsem přesvědčený,že bojovat proti terorismu tanky a pěchotou tak jak to předvádí a předváděli spojenci v Afghánistánu a Iráku je mrhání životy vojáků a peněz danových poplatníků.Proto jsem osobně přesvědčený,že opravdu Evropa nemá na těchto válkách nejmenší zájem.Policie,zpravodajské služby,speciální jednotky..to jsou zbraně proti terorismu v Evropě,rozhodně ne tanky a pěchota v Afghánistánu.
Až dojde na lámání chleba budou v tom Američané tak jako tak sami na to mají dostatek rozumu aby se nespoléhali na ,,vojenskou sílu“ Evropy.
Teorie nation-buildingu je používána i teď. V podstatě jde o obnovení institucionální struktury státu tak, aby stát mohl uplatňovat moc – spravovat území. Ruku v ruce s tím jde obnova či restrukturilizace ekonomiky, protože z nečeho je třeba stát platit a to je zdanění ekonomiky. Používán je ovšem západní kulturní model, který je díky jeho původu nejlépe „probádán“.
To civil: Jestli si vzpomínám dobře na rok 1956 v Maďarsku a 1968 v Československu, tak tam byly tanky a pěchota použity v boji proti kontrarevoluci a plíživé kontrarevoluci. Válka je sice pokračování politiky jinými prostředky, je však otázkou jestli lze politické věci řešit válkou (vojenský zásah), a když ano, na jak dlouho a za jakou cenu.
Zdravím, nemáte prosím někdo k zapůjčení či k prodeji výše uvedenou knihu Origins of Alliances od Stephena Walta ?
Rád knihu zakoupím. Na tom, v jakém je stavu, mi nezáleží, požaduji pouze dostupnost informací v ní obsažených.